Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Follow

NLP Centre, Faculty of Informatics, Masaryk University 14

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Consequences, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Partial success

11 let, 5. třída ZŠ

Mgr, AJ, ČJ

9

Kolem poloviny školního roku za mnou přicházely děti s tím, že mají problémy se spolužačkou. Ta jim brala svačiny a slovně je urážela nebo ji slyšely, že je pomlouvá. Pozvala jsem si ji tedy do kabinetu, prořešila jsem s ní danou situaci a ona slíbila, že už to dělat nebude. Problémy ale nevymizely a ke slovnímu urážení přibylo i fyzické napadení. O incidentu jsem se dozvěděla až o měsíc později, co se napadení stalo. Žákyně napadla svou spolužačku na dívčích záchodech, údajně jí měla vyhrožovat, že zabije jejího psa, pokud “nabonzuje” to, že jí vytrhla hrst vlasů, kterou následně spláchla, aby zahladila stopy. Napadená dívka se bála říct, co se stalo, až se svěřila své nejlepší kamarádce, která neváhala a o napadení mi řekla. Když jsem se o tom dozvěděla, použila jsem metodu “anonymní schránky”, kam děti měly vhodit své postřehy k dané situaci, případně připsat, zda jim samotným se něco podobného nestalo. Velice mě překvapilo, když jsem se dočetla, že toto není ojedinělý případ a že žákyně své oběti napadala téměř hned po návštěvě mého kabinetu a dozvěděla jsem se o tom téměř na konci školního roku. Celý případ jsem vyřešila důtkou třídního učitele, zpětně ale lituji, že jsem nepoužila trest vyšší a to snížený stupeň z chování. Po uzavření případu mě totiž kontaktovali rodiče dětí o dalších fyzických napadeních, ke kterým se jejich děti bály přiznat.

Žákyně byla nejvyšší dívkou ve třídě, měla vůdcovské sklony a cítila se nadřazeně nad ostatní žáky. Potřebovala si dokazovat svou nadřazenost násilím, kdy se oběti nemohly bránit, protože byly slabší. Připadala si důležitější než ostatní i kvůli dobře placenému povolání jejich rodičů. Její oběti byly nejčastěji děti introvertní, drobné a s výborným prospěchem. Napadených bylo více děvčat než chlapců.

Pozvala jsem si šikanátorku do kabinetu. Zvolila jsem přátelskou metodu, nejsem ten typ člověka, co začne hned křičet. Ptala jsem se dívky, proč má zapotřebí obírat své spolužáky o svačiny a když má chuť na tu jejich, proč nepoprosí svou maminku, aby jí udělala stejnou. Nabádala jsem ji také k řešení problémů, pokud má problém s nějakým svým spolužákem, může to přeci vyřešit v klidu přímo s ním a ne pomluvami a slovními urážkami. Žákyně poslouchala a na vše přikyvovala hlavou s tím, že rozumí a vypadalo to, že opravdu poslouchá a ne, jak se později ukázalo, že jí to jde jedním uchem tam a druhým ven a naopak svou šikanu ještě umocní. Když se později ukázalo, jak pokračuje její chování, dala jsem jí přednášku před celou třídou. Zvýšila jsem hlas, požadovala jsem, aby se svým obětem omluvila a k důtce dostala taky měsíc po škole, který si odpykávala následující školní rok.

Žákyně si odpykala svůj trest následující školní rok. Její chování se zdálo pak už v pořádku, ač občas došlo k jisté míře arogance tentokrát vůči učitelům na druhém stupni, zde to však učitelé brali spíše jako pubertální drzost. Přijde mi ale, že vyšší trest, který jsem tenkrát nedala, mohl nastavit větší hranice pro respektování druhých a že žákyně se ze své chyby příliš nepoučila. Nyní studuje na středním odborném učilišti – obor vzdělání kadeřník a příliš přátel zde nemá, chová se ke spolužačkám povýšeně a do školy chodí jak za trest.

1

remember one student whose misbehavior did not improve at all during the four years I taught him. It was my very first classroom. Already during the first days, it became clear that there would be problems with the student. At the beginning of the year, the students received tools from the school, which I gave them and told them to wear them or leave them at school. Most of the student's supplies were lost within the first few days. The student did not behave in a disruptive manner in class, rather he did nothing and did not listen. Most of the time he just lay on the bench and played with a pen. When I assigned a task, he usually completed it only partially or sloppy. As a rule, he did not carry homework.

The pupil's mother died after being attacked by the pupil's father when he was a young child. The pupil's father was then convicted and placed in prison. The boy was raised by his grandmother from the age of 5. The boy never had many friends and was not very social. He often tried to get attention by inappropriate behavior even at the cost of punishment.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

From the beginning, I admonished the student, I tried to explain to him that he can't just not do the tasks, but it didn't help. He received a reprimand from the class teacher, as well as a reprimand from the principal, but his behavior hardly changed. I tried to motivate him and help him, we talked about what he would like to do in the future and why he has to study now to be able to do what he wants. It is true that since then he started to at least partially complete the tasks, but he still did not pay much attention, sometimes interrupted and did not bring his homework. It went on like this. Seeing that my efforts were not helping, I lost a little motivation to continue. Although I devoted myself to the student, but not so much anymore, because I had another 29 children. I'm a little sorry that I didn't try harder, but if he didn't ask for help, I could offer it to him as I wanted and it wouldn't do any good anyway.

Consequences, Support, Warning

The student eventually successfully completed elementary school, even with the occasional benevolence of the teachers. Unfortunately, the student's behavior hardly changed. Although we tried, we failed to motivate and help the student.

Failure

11–15 let, 6.-9. ročník

Čtení komiksů

Neposlušnost,Rušení výuky,Nepracovitost,Nepozornost

Mgr., It

13

Pamatuji si jednoho žáka, jehož nevhodné chování se vůbec nezlepšilo během čtyř let, co jsem ho učila. Bylo to moje úplně první třídnictví. Už během prvních dní se ukazovalo, že s žákem budou problémy. Na začátku roku dostali žáci od školy pomůcky, které jsem jim rozdala a řekla jim ať si je nosí, nebo nechají ve škole. Většina pomůcek žáka byla ztracená během prvních pár dní. Žák se v hodinách nechoval vyloženě rušivě, spíš nic nedělal a neposlouchal. Většinu času jen ležel na lavici a hrál si s propiskou. Když jsem zadala nějaký úkol, většinou ho splnil jen částečně anebo ho odflákl. Domácí úkoly zpravidla nenosil.

Matka žáka zemřela po útoku otce žáka, když byl malé dítě. Otec žáka byl poté odsouzen a umístěn do věznice. Chlapce vychovávala babička od jeho 5 let. Chlapec neměl nikdy moc kamarádů a nebyl příliš společenský. Často se snažil získat pozornost nevhodným chováním i za cenu trestu.

Ze začátku jsem žáka napomínala, snažila jsem se mu vysvětlit, že úkoly nemůže jen tak nedělat, ale nepomáhalo to. Dostal důtku třídního učitele, i ředitelskou důtku, ale jeho chování se téměř nezměnilo. Snažila jsem se ho motivovat a pomoci mu, bavili jsme se o tom, co by chtěl v budoucnosti dělat a proč musí teď studovat, aby mohl dělat co chce. Je pravda, že od té doby začal alespoň částečně plnit úkoly, ale stále nedával moc pozor, občas vyrušoval a domácí úkoly nenosil. Takhle to pokračovalo. Protože jsem viděla, že moje snaha nepomáhá, trochu jsem ztratila motivaci pokračovat. Sice jsem se žákovi věnovala, ale už ne tolik, protože jsem měla dalších 29 dětí. Trochu mě mrzí, že jsem se nesnažila víc, ale když on o pomoc nestál, tak já mu ji mohla nabízet, jak jsem chtěla a stejně to nebylo nic platné.

Žák nakonec úspěšně dokončil základní školu, i s občasnou benevolencí učitelů. Bohužel, žákovo chování se téměř nezměnilo. I když jsme se snažili, nepodařilo se nám žáka motivovat a pomoci mu.

1

The student is clever and observant, I rated her as above average, because she is always the first to finish, she tries, she always applies for everything, she is very extroverted, she is not shy at all. But precisely because she is done right away, she often starts to disturb her classmate sitting in the back seat with her, or very often tries to have most of my attention for herself. It's not just a one-time situation, but it happens that he has already prepared an exercise, which was supposed to be checked, but then he shouts because he has no patience with others, he wants my attention and to show me that he can do it.

heard that she is like that in several subjects, she easily draws the teacher's attention to herself, she asks, especially when she is done, and given that she has no patience with the other students, she would immediately shout the answer herself, so it is difficult to pay attention more attention to others. Of course, it also started to bother the other children after a short time, it seems to me that then they are insecure, most of them prefer to stay away rather than assert themselves somehow.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

What I tried with the student was that I sat her from the back bench towards me, towards the department, all the way to the front. Now I also give her work when she is done with whatever she has, or I often let her go around the classroom to give advice to the children on what they don't know how to do. So far it's up to date so I'll see where it goes.

Support

hoped that sitting closer to me would make her feel like I was giving her more of the attention she often requires from me. I think it's working well so far, I don't find her interrupting as intense or what to say. Plus, I give her work after it's done, so that definitely made a big difference. Sometimes I make her my "helper".

Longterm success

9 let, 3.třída

Matematika, koně

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Mgr.

4 roky

Žákyně je šikovná a pozorná, její hodnocení jsem uvedla jako nadprůměrné, protože má vždy první hotovo, snaží se, hlásí se vždycky na všechno, je hodně extrovertní vůbec se nestydí. Ale právě proto, že má hned hotovo, tak často začne vyrušovat spolužačku, co s ní sedí v zadní lavici, nebo hodně často se snaží mít většinu mojí pozornosti jen pro sebe. Nejde jen o jednorázovou situaci, ale stává se že má už připravené cvičení, co se mělo jít kontrolovat, ale pak vykřikuje, protože nemá trpělivost s ostatními, chce moji pozornost a ukázat mi, že to umí.

Slyšela jsem, že to tak má ve více předmětech, snadno strhne pozornost učitele na sebe, vyptává se, hlavně kdy už má hotovo a vzhledem k tomu, že pak nemá trpělivost s ostatními žáky, hned by vykřikla odpověď ona sama, tak je těžké věnovat více pozornosti i ostatním. Ostatním dětem to samozřejmě taky začalo po krátké době vadit, přijde mi, že pak jsou nejistí, většina se radši straní, než aby se nějak prosadili.

Co jsem vyzkoušela s žákyní bylo, že jsem ji z té zadní lavice posadila ke mně, ke katedře, až dopředu. Teď už ji také dávám práci, když už je hotová s čím co má, nebo ji často nechám jít po třídě, ať poradí dětem, co si neví rady. Zatím je to aktuální, takže uvidím, kam se to ještě vyvine.

Doufala jsem, že když bude sedět blíže ke mně, tak ji to dodá pocit, že ji věnuji více pozornosti, kterou ode mě často vyžaduje. Myslím, že zatím to funguje dobře, to její vyrušování mi nepřijde tak intenzivní, nebo jak to říct. Plus, že ji dávám práci potom, co je hotová, tak to určitě dost změnilo. Tím z ní někdy udělám takovou moji „pomocnici

1

One day, the maid of honor came to me to tell me that a girl suddenly ran out of a group of children playing with stuffed animals and started vomiting and crying. They could not get out of the girl what had happened, whether she was feeling sick or just sick, so the girl was sent home. The next day the girl came to school, but she was behaving strangely. She looked as if something had frightened her and she jerked her gaze towards the boy in the penultimate pew. The girl was avoiding the surroundings, so I thought I wouldn't scare her any more, I just came up to her and told her that if she needed anything, I'd be in my office, I have tea and biscuits there, so she can come and anything to confide In the afternoon there really was a timid knock on the door and that girl came. After talking for a while on a topic that made her feel safe, she slowly began to move on to the reason why she came to see me. The boy in the penultimate bench was said to be showing her some video with naked people on his mobile phone and forcing her to watch until the end, even though she didn't want to. From the brief narration, I immediately understood what it was about, tried to calm the girl down, and after she calmed down, went home.

The student who played the video to others probably didn't want to harm others in any way, he was just curious and had to share what he discovered. As it turned out, he had downloaded some pornographic video that he forwarded with the boys in class and while waiting for his parents in the school club, he also showed the video to children who came near him.

Violation of classroom/school rules

I invited the boys who brought and distributed this video to my office. I asked how they got the video and why they wear it to school. One of them is said to have found the video by accident on the Internet and brought it to school to show off to his friends, who of course also wanted the video. It seemed that they regretted the act, they didn't mean it badly and didn't want to get into trouble. The video was deleted from the mobile phones, the boys promised not to wear this to school again. Although I felt sorry for them, how scared they looked and that they regretted their actions, each of them received a reprimand from the class teacher and extra homework as punishment.

Consequences, Interview

There was never a problem with the boys in this area. The video seems to have been forgotten and I haven't noticed another offense with them. They are now studying at a gymnasium, where they have no problems. I would certainly appreciate keeping a cool head while dealing with both issues. The approach was professional to both victims and perpetrators. I also consider the idea of an anonymous mailbox to be successful. I would definitely think better about the punishment, it seems to me that these two problems have a different weight of offense, so the punishment should be different in each case and not identical. When dealing with a problem with a bully, I would definitely focus more on the girl after I heard about some problems in the middle of the year to see if she changed her behavior, the fact that the teacher learned that the bullying continued until the end of the school year, I she will come very late, she should have definitely increased her punishment by two for behavior. I would definitely deal with both cases with the parents, I would further grade the bullying with a 2 for behavior, and I would punish the dissemination of pornography with a reprimand from the class teacher. I would also be very impressed by the behavior and awareness of the mistakes of the culprits themselves, if I saw how they realize their transgression and regret it, I would easily reduce/extend the punishment, also according to the subsequent behavior in the following months.

Longterm success

16 let, 1A/4

Neznámé

Arogance,Agrese

Mgr.

29

Jednoho dne za mnou přišla paní družinářka, že ze skupinky dětí, hrajících se za plyšovými kostkami, najednou vyběhlo jedno děvče a začalo zvracet a brečet. Nemohli z dívky dostat, co se stalo, zda se cítí nemocně nebo se jí jen udělalo špatně, a tak bylo děvče posláno domů. Druhý den dívka přišla do školy, ale chovala se zvláštně. Vypadala, jako by ji něco vystrašilo a trhala pohledem k chlapci v předposlední lavici. Dívka se stranila okolí, a tak jsem si řekla, že ji nebudu děsit ještě víc, pouze jsem k ní přišla a řekla jí, že kdyby cokoliv potřebovala, tak budu ve svém kabinetě, mám tam čaj a sušenky, takže se může stavit a s čímkoliv se svěřit. Odpoledne se opravdu ozvalo nesmělé zaklepání na dveře a přišla ona dívenka. Po chvilce povídání si na téma, při kterém se cítila bezpečně, začala pomalu přecházet k důvodu, proč za mnou přišla. Ten chlapec v předposlední lavici jí prý na mobilu ukazoval nějaké video s nahými lidmi a nutil ji se dívat až do konce, ač nechtěla. Ze stručného vyprávění jsem hned pochopila, o co se jedná, snažila se dívku upokojit a potom, co se uklidnila, odešla domů.

Žák, který video pouštěl ostatním, asi nechtěl druhým nijak uškodit, byl jen zvídavý a musel se podělit s tím, co objevil. Jak se zjistilo, měl stažené nějaké pornografické video, které si přeposílal s kluky ve třídě a během čekání na rodiče ve školní družině, ukazoval video i dětem, které se dostali do jeho blízkosti.

Chlapce, kteří donesli a šířili toto video, jsem si pozvala do kabinetu. Ptala jsem se, jak k videu přišli a proč to nosí do školy. Jeden z nich se k videu prý dostal náhodně na internetu a do školy ho donesl, aby se mohl vychloubat před kamarády, ti samozřejmě video chtěli taky mít. Vypadalo to, že činu litují, nemysleli to prý zle a nechtěli z toho mít problémy. Video se smazalo z mobilních telefonů, chlapci slíbili, že toto do školy již nosit nebudou. Ač mi jich bylo až líto, jak vypadali vyděšeně a že svého činu litují, dostal každý důtku třídního učitele a za trest domácí úkol navíc.

S chlapci už v této oblasti problém nikdy nebyl. Na video jako by se zapomnělo a jiný přestupek jsem již u nich nezaznamenala. Nyní studují na gymnáziu, kde žádné problémy nemají. Určitě bych ocenila zachování chladné hlavy při řešení obou problémů. Přístup byl profesionální jak k obětem, tak k provinilým. Nápad s anonymní schránkou pokládám také za zdařilý. Určitě bych lépe promyslela trest, přijde mi, že tyto dva problémy mají jinou váhu prohřešku, tudíž trest by měl být jiný u každého případu a ne totožný. Při řešení problému s šikanátorkou bych se určitě na dívku zaměřila víc potom, co bych o nějakých problémech zaslechla v polovině roku, abych viděla, zda své chování změnila, to že se učitelka dozvěděla o tom, že šikana pokračuje až na konci školního roku, mi přijde velmi pozdě, také měla určitě zvýšit svůj trest pro ni a to dvojkou z chování. Oba případy bych určitě řešila s rodiči, šikanu bych dále ohodnotila dvojkou z chování a šíření pornografie bych potrestala důtkou třídního učitele. Velký dojem by na mě dělal také způsob jednání a uvědomování si chyb samotných provinilých, kdybych viděla, jak si uvědomují svůj prohřešek a litují toho, klidně bych trest zmírnila/prodloužila, také podle následného chování v dalších měsících.

1

chose a girl who is from a complete family, has two other older siblings, has not been diagnosed with any disorders, has not been to a counseling center, nor do I plan to send her anywhere. She is here in this class now, we are in our third year together and some of the minor problems started appearing in the first class, I can call it "little physical attacks

Žačka lives with both parents and two older siblings, so she has to earn her own right. As the teacher says: "...I think it's because of how she's like vigorous, into everything like hrr and how her two older siblings are like very pushy, and there's a jump from the middle sibling of about 4 years and from that eldest sister by a leap of ten years, I feel. So that she was trying to get attention, and it probably dragged on with her even here at school.

Physical aggression

We started to solve this situation - first I solved it with the little girl, when we talked about it, that it shouldn't and shouldn't be done, what the consequences could be. I tried to solve it calmly, I didn't solve it in front of the whole class, I always kind of took it aside. When we somehow discussed it together and I think it partly helped, but it took a while - the result was not visible overnight and then I think it helped her a lot when I separated the children because they were fighting with each other - little girl with a baby boy. So when I planted them, it also improved a lot. As everyone had their own personality, those personalities simply didn't go together, especially in the first grade, where there were a lot of other new sensations. After that, I talked about it with the girl's parents and the mother, with whom I discussed it in more detail, she said that they were also fighting with her at home about this. And I think it's because of how strong she is, into everything like hrr, and how her two older siblings are like very strong, and there's a jump from the middle sibling by about 4 years and a jump from the oldest sister ten years, I feel. So that she was trying to get attention, and it probably dragged on with her even here at school.

Transfer of student, Interview

The pupil's behavior is repeated, but the frequency is less and less. For example, in that first grade there was a problem every day before we started solving it. But now in the second grade it was, I don't know, once every three weeks, once a month... So the frequency went down a lot there and I think it just takes time, that the personality doesn't change overnight and that she herself he learns to manage his emotions, work with them and it's better. At least from my point of view. So I think you can see the shift there…

Partial success

3.C, 8

sport basketball, lyžování), hry na počítači

Fyzické násilí,Braní věcí

Mgr., Učitelství pro první stupeň ZŠ

4

Vybrala jsem si holku, která je z úplné rodiny, má další dva starší sourozence, není u ní diagnostikována žádná poruchy, ani v poradně nebyla, ani ji nemám v plánu nikam posílat. Ona je teď tady v této třídě, jsme spolu třetím rokem a nějaké ty menší problémy se začaly objevovat tak v první třídě, můžu to nazvat jako „malá fyzická napadení

Žačka žije s oběma rodiči a se dvěma staršími sourozenci, musí si tedy své slovo sama vydobýt. Jak říká paní učitelka: „…já si myslím, že je to tím, jaká ona je jako rázná, do všeho jako hrr a jak ty dva její starší sourozenci jsou jako hodně průbojní, a je tam odskok od toho prostředního sourozence tak 4 roky a od té nejstarší sestry o odskok deset roku, mám pocit. Tak, že si tak jako snažila vybojovat pozornost a asi se to s ní táhlo i tady do školy.

Tuto situaci jsme začali řešit - nejdřív jsem to řešila s tou holčičkou, když jsme si o tom povídaly, že se to nemá a nemělo by se to dělat, jaké to může mít následky. Snažila jsem se to řešit v klidu, neřešila jsem to před celou třídou, vždycky jsem si ji jako vzala bokem. Když jsme to nějak společně probraly a částečně si myslím, že to pomohlo, chvilku to ale trvalo - výsledek nebyl vidět hned ze dne na den a pak si myslím, že jí hodně pomohlo, když jsem ty děti rozesadila, protože oni bojovaly vzájemně - holčička s chlapečkem. Takže když jsem je rozesadila, tak se to také hodně zlepšilo. Jak měl každý svou osobnost, tak prostě ty osobnosti nešli k sobě, ještě k tomu v první třídě, kde bylo spoustu dalších nových vjemů. Poté jsem se o tom bavila i s rodiči té holčičky a i maminka, se kterou jsem to pak detailněji řešila, říkala, že s ní doma také v tomhle bojují. A já si myslím, že je to tím, jaká ona je jako rázná, do všeho jako hrr a jak ty dva její starší sourozenci jsou jako hodně průbojní, a je tam odskok od toho prostředního sourozence tak 4 roky a od té nejstarší sestry o odskok deset roku, mám pocit. Tak, že si tak jako snažila vybojovat pozornost a asi se to s ní táhlo i tady do školy.

Chování žačky se opakuje, ale ta frekvence je čím dál tím menší. Třeba v té první třídě byl nějaký problém každý den, než jsme to začali řešit. Ale teď v té druhé třídě to bylo já nevím, jednou za tři týdny, jednou za měsíc… Takže ta frekvence tam šla hodně dolů a myslím si, že to chce akorát čas, že osobnost se nezmění ze dne na den a že i ona sama se učí zvládat ty své emoce, pracovat s nimi a je to lepší. Aspoň teda z mého pohledu. Takže si myslím, že ten posun tam jde vidět…

1

It was a case of student bullying. One year older student transferred to the matriculation year of the four-year study because he was in America the previous year. And so he had to repeat the given year and could not continue with his original class. He was a special student. Very cheerful and tended to hang out with girls more. He liked to laugh and some would say that he was effeminate. So he was an easy target for a group of students. So the main one was the pupil, because he felt that he could be the one who leads everything, because he already lived alone with his father, who was also not at home, because he was serving a sentence at the time. He did not keep in touch with his mother, because she sued his father for property disputes at the time. The student was of legal age and therefore could stay at home alone and was greatly admired by others for this. And they did everything to please him. So the student came up with a plan to bully the student for his own amusement. And they did different things to him. In the beginning, it started with minor bullying, when they took things from him, described notebooks, described textbooks, took his snack, threw his briefcase, verbally made indiscriminate jokes about him being gay, etc. However, this did not affect the student significantly, because he was a fairly mature personality and he knew that this behavior was not normal and that it wasn't about him, it was about them. So he was able to put up with their behavior. But then came a situation that even he couldn't cope with and that the class couldn't cope with either. And the point was that they took a picture of him in the toilet and then sent the photo to all their classmates and even posted it on several bulletin boards at school. At this point, it was a lot for the student because he had a complicated family situation and stopped going to school completely. Since I was his former homeroom teacher, I contacted him and he said he would never come to school again, which I found strange because he was planning to graduate and travel to England. So I started asking, and we found out what happened from two female students in the class.

Pupil - the leader of the class, the gray eminence of the problem, quiet, polite, smart, lazy. Žačka – loyal, naive, trusting. Student - kind-hearted, communicative, vulnerable, represented the position of parent for his younger brother at home.

Bullying

So we started solving it at that moment. The first thing we did was to read the given methodical instruction, and then the individual students were interrogated. The interrogation was separate and immediately consecutive when they did not know that they would be "interrogated

Interview

We decided to conditionally exclude all three. Unfortunately, it was not possible to conditionally exclude the student, because we basically had no evidence on him at all. One student took a photo of it and another of them sent it out. But the student didn't participate at all, he just had a good time. So we could not exclude the student, but at least he received a reprimand from the school principal. Which in my opinion had no meaning at all. Basically, after he graduated, he came to the director's office to tell us that we didn't have anything against him anyway and that he felt like the winner of the whole situation. From this I gather that it did not turn out well at all. However, for the last two months until the end of school, the students got their wits about them and started behaving decently. They cut ties with the student and even apologized to the student. And then they apologized to the whole class, but then they never belonged to that class again. The student then all returned to school to take the matriculation exam, which he passed successfully. But I think it affected him a lot because he was a very open person and he couldn't understand how something like this could happen to him.

Partial success

18 let, 4. ročník SŠ (gymnázium)

Auta

Manipulace,Lhaní

Mgr., ČJ a NJ

19

Šlo o případ šikany studenta. Do maturitního ročníku čtyřletého studia přestoupil jeden o rok starší student, protože byl předcházející rok v Americe. A musel tedy daný ročník opakovat a nemohl pokračovat se svojí původní třídou. Byl to zvláštní student. Velmi veselý a měl sklony k tomu se bavit spíše s dívkami. Rád se smál a někdo by o něm řekl, že byl až zženštilý. Byl tedy lehkým cílem pro skupinu studentů. Tím hlavním byl tedy žák, protože měl pocit, že může být tím, co všechno vede, protože už žil sám s otcem, který navíc nebyl doma, protože byl tou dobou ve výkonu trestu. S matkou kontakt neudržoval, protože to ona zažalovala jeho otce o tehdejší majetkové spory. Žák byl plnoletý, a proto mohl doma zůstat sám a ostatní ho za to velmi obdivovali. A dělali všechno proto, aby se mu zalíbily. Žák tedy vymyslel plán, kdy bude pro vlastní pobavení šikanovat studenta. A dělali mu různé věci. Ze začátku to začalo drobnou šikanou, kdy mu brali věci, popisovali sešity, popisovali učebnice, brali mu svačinu, házeli s jeho aktovkou, slovně si z něj nevybíravě dělali legraci typu, že je gay apod. Nicméně to studenta významně nezasahovalo, protože on byl poměrně vyspělá osobnost a věděl, že to chování není běžné a že to není o něm, ale o nich. Dokázal se tedy s jejich chováním smířit. Pak ale přišla situace, se kterou se už ani on nedokázal vyrovnat a s kterou se nedokázala vyrovnat ani ta třída. A šlo o to, že ho vyfotili na záchodě a danou fotku pak rozeslali všem svým spolužákům a dokonce ji pověsili na několik nástěnek ve škole. V tomto okamžiku to bylo na studenta hodně, protože měl komplikovanou rodinnou situaci a úplně přestal chodit do školy. Vzhledem k tomu, že jsem byla jeho bývalá třídní učitelka, tak jsem ho kontaktovala a on řekl, že už nikdy do školy nepřijde, což mi přišlo zvláštní, protože měl v plánu odmaturovat a odcestovat do Anglie. Takže jsem se začala pídit a od dvou studentek ze třídy jsme se dozvěděli, co se stalo.

Žák – vůdce třídy, šedá eminence problému, tichý, slušný, chytrý, líný. Žačka – loajální, naivní, důvěřivá. Student – dobrosrdečný, komunikativní, zranitelný, zastupoval doma pozici rodiče pro svého mladšího bratra.

V daný okamžik jsme to tedy začali řešit. První věc, kterou jsme udělali, tak jsme si přečetli daný metodický pokyn a nastal tedy výslech těch jednotlivých studentů. Výslech byl samostatný a ihned po sobě jdoucí kdy oni to nevěděli, že budou „vyslýcháni

Rozhodli jsme se všechny tři podmínečně vyloučit. Bohužel se nepovedlo podmínečně vyloučit žáka, protože na něj jsme neměli v podstatě vůbec žádné důkazy. Jedna žačka to totiž fotila a druhá z nich to rozesílala. Ale žák se toho vůbec neúčastnil, ten se jen dobře bavil. Takže žáka jsme vyloučit nemohli, ale dostal aspoň důtku ředitele školy. Která neměla dle mého názoru vůbec žádný význam. On v podstatě poté co odmaturoval, tak nám přišel do ředitelny říct, že jsme stejně na něj nic neměli a že se cítí jako vítěz celé situace. Z toho usuzuji, že to nedopadlo vůbec dobře. Žačky však na poslední dva měsíce do konce školy vzaly rozum do hrsti a začaly se chovat slušně. Přerušily styky s žákem a dokonce se studentovi omluvily. A omluvily se pak i celé třídě, nicméně pak už nikdy do té třídy nepatřily. Student se potom všem do školy vrátil, aby složil maturitní zkoušku, kterou úspěšně složil. Ale myslím, že ho to velmi poznamenalo, protože on byl velmi otevřený člověk a vůbec nedokázal pochopit, jak se mu něco takového mohlo stát.

1

The student I first taught in the fourth grade, i.e. in the 9th year of elementary school, was known for his problematic behavior. I knew from the other teachers that there were sometimes problems with him in class, and I myself dealt with him several times for not following instructions or being disruptive in class and talking back. However, these incidents paled in comparison to what happened at the ski course I taught together with two other teachers. The student, together with one of his classmates, were absolutely unable to respect any rules set by the teachers from the beginning of the course. It started when they left for the course, when they arrived late for the meeting, it continued by not observing the time regime on the course, the rules of cleaning and safety in the room, when they did not respect the rules of the cottage and brought their own portable grill to the course, on which they grilled meat in the room at night . Furthermore, they did not follow the safety on the slope, they drove exactly where we told them not to drive and it seemed that they were downright squeamish about the word "rules"

Both boys were very leadership types, they led the whole class which had a kind of respect for them and the group members were almost afraid to speak up against them. I don't know at all how they did it and why they were so popular, in any case they were not a good influence on each other at all and we always had to solve most of the disciplinary problems with both of them. But I think that one of them was usually the one who stood out more against the rules. As for the rules at home, he probably wasn't very used to them there. He never knew his father and had no siblings, so his mother was alone with him and maybe she didn't want to forbid him too much and be too strict. I know that they didn't always live together in the same household, and that he sometimes slept alone at the cottage, from where he then commuted to school, and his mother therefore didn't have much insight into where he was and how he spent his time.

Violation of classroom/school rules

After an agreement with the other teachers, I took the student home from the course. I told my mother that I would pick up the student at home the next morning and take him back to the course, but I asked her not to tell him about it. The original plan was to exclude the student from the course completely, but I generally do not agree with punishments without the possibility of correction, so we decided to give the student a second chance and take him back to the course the next day. But at the same time, I wanted the student to have time and space to think about himself, so we didn't tell him or the rest of the class that we planned to take him back the next day.

Transfer of student

When I came to pick up the student the next morning, he was very happy, he even shook my hand, and he subsequently behaved completely differently on the course, along with the whole group. Unfortunately, there was a kind of gap between us, the whole class was already paying close attention to everything they did, and even during their entire further studies, we did not develop a close relationship between us, which I always managed to do with the other classes. So maybe this procedure was too strict, but on the other hand, I think it was needed. From the very beginning, that group constantly tested our boundaries and always went beyond, with the fact that unfortunately it was not enough to say "look, here we were talking about something, here are such and such rules

Longterm success

16 let, kvinta (1. ročník SŠ)

hudba, kamarádi

Magisterské; Francouzský jazyk a Tělesná výchova

10

Žák, kterého jsem prvně učil v kvartě, tedy v 9. ročníku ZŠ, byl známý svým problémovým chováním. Od ostatních učitelů jsem věděl, že s ním v hodinách občas bývají problémy a sám jsem s ním několikrát řešil nerespektování pokynů nebo vyrušování v hodině a odmlouvání. Tyto incidenty však palednuly ve srovnání s tím, co se stalo na lyžařském kurzu, který jsem vedl společně s dalšími dvěma učiteli. Žák, společně s jedním ze svých spolužáků, od začátku kurzu absolutně nebyli schopni respektovat jakákoliv pravidla stanovená vyučujícími. Začalo to odjezdem na kurz, kdy se na sraz dostavili se zpožděním, pokračovalo to nedodržováním časového režimu na kurzu, pravidel úklidu a bezpečnosti na pokoji, kdy nerespektovali pravidla chalupy a dovezli si na kurz vlastní přenosný gril, na němž v noci na pokoji grilovali maso. Dále nedodržovali bezpečnost na svahu, jezdili přesně tam, kam jsme jim řekli, že jezdit nemají a zdálo se až, že jsou vyloženě hákliví na slovo „pravidla

Oba chlapci byli velmi vůdčí typy, vedli celou třídu, která z nich měla jakýsi respekt a členové skupiny se skoro až báli vystoupit proti nim. Vůbec nevím, jak to dělali a proč byli tak oblíbení, v každém případě na sebe navzájem neměli vůbec dobrý vliv a většinu kázeňských problémů jsme vždy museli řešit u obou. Myslím ale, že právě jeden z nich byl většinou tím, který se proti pravidlům vyčleňoval víc. Co se týče pravidel doma, tam na ně pravděpodobně nebyl moc zvyklý. Otce nikdy nepoznal a neměl sourozence, maminka na něj tedy byla sama a možná mu nechtěla příliš zakazovat a být moc přísná. Vím, že spolu ani vždy nepobývali ve stejné domácnosti, a že občas přespával sám na chalupě, odkud poté dojížděl do školy a jeho matka tedy neměla velký přehled o tom, kde se pohybuje a jak tráví čas.

Po domluvě s ostatními vyučujícími jsem žáka odvezl z kurzu domů. Mamince jsem oznámil, že žáka další den ráno doma vyzvednu a na kurz ho vezmu zase zpět, poprosil jsem ji ale, aby mu o tom neříkala. Původní plán byl vyloučit žáka z kurzu úplně, já ale obecně nesouhlasím s tresty bez možnosti nápravy a tak jsme se rozhodli dát žákovi druhou šanci a na kurz ho další den vzít zpět. Zároveň jsem ale chtěl, aby měl žák čas a prostor nad sebou přemýšlet, a tak jsme jemu ani zbytku třídy neřekli, že máme v plánu ho další den brát zpět.

Když jsem pro žáka další den ráno přijel, měl obrovskou radost, dokonce mi podal ruku a na kurzu se následně choval úplně jinak, a s ním i celá skupina. Bohužel mezi námi ale vznikla jakási propast, celá ta třída si už dávala velký pozor na vše, co dělali a ani po dobu celého jejich dalšího studia mezi námi nevznikl důvěrný vztah, což se mi s ostatními třídami vždy podařilo. Možná byl tedy tento postup příliš přísný, na druhou stranu ale myslím, že byl potřeba. Ta skupina od úplného začátku neustále testovala naše hranice a vždy zacházela za, s tím, že bohužel nestačilo říct „pozor, tady jsme si něco říkali, tady jsou taková a taková pravidla

1

At the end of the first year of study, two students in my class confided in me that they were worried about their classmate, who, according to them, wanted to commit suicide. So I sat down with these classmates and had the whole situation described. I learned that a classmate had said several times in their presence that she would kill herself when something failed her, but her friends took it as an innocent joke. Later, however, they noticed a change in her classmate's behavior, she didn't want to hang out with them, she became withdrawn, and finally she started adding strange posts on social networks warning of suicide. At this point the girls decided to inform me of the situation.

The classmate was an inconspicuous quiet girl who had average results in school. So far there have been no problems with her. Recently there has been a deterioration in results and withdrawal. While solving the situation, I found out that the parents of a classmate are divorcing.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Selfdestructive behaviour

First, I met with the other teachers to find out if they had noticed any changes in the behavior of the classmate, then I met with her as well. First, I told her that I had noticed a deterioration in her results and that it needed to be addressed somehow. I asked why the deterioration was happening. The classmate justified the worsening of the results by frequent absences due to illness and the fact that she did not have time to study for all the written tests. I knew that the classmate was sick more often, but the deterioration happened before that, so I told the classmate that I had also noticed changes in her behavior and asked if something was bothering her. At first, the classmate said no, but then I started asking about relationships in the class, family, etc., and the classmate started crying. Subsequently, she confided in me about her difficulties. Her parents were divorcing and she was under enormous pressure to decide who she was going to live with. Subsequently, her grades deteriorated and her classmate's parents forbade her to meet her friends and she had to study at home. However, she did not feel well at home and therefore her results did not improve even after that. I passed the whole situation on to the school psychologist and informed the parents about it. I told my classmate that she shouldn't be afraid to turn to me if necessary and that if necessary, we can discuss further exams individually. We dealt with the situation together and it was confirmed that talking about suicide was just "calling for help

Support, Interview, Cooperation with experts

stayed in touch with the parents and the school psychologist and the whole situation calmed down over time and it never happened again.

Longterm success

16 let, 1. ročník SŠ

malování, čtení, umění

Mgr., rehabilitační sestra

17

Na konci prvního ročníku studia se mi dvě žákyně mé třídy svěřily s obavou o svoji spolužačku, která dle jejich slov chtěla spáchat sebevraždu. S těmito spolužačkami jsem si tedy sedla a celou situaci si nechala popsat. Dozvěděla jsem se, že spolužačka v jejich přítomnosti několikrát řekla, že se zabije, když se jí něco nedařilo, to však kamarádky braly jako nevinnou legraci. Později si ale všimly změny chování spolužačky, nechtěla se s nimi scházet, uzavřela se, a nakonec začala na sociální sítě přidávat podivné příspěvky upozorňující na sebevraždu. V tuto chvíli se děvčata rozhodla mě o situaci informovat.

Spolužačka byla nenápadná tichá dívka, která měla ve škole průměrné výsledky. Do této doby s ní nebyly žádné potíže. V poslední době došlo ke zhoršení výsledků a uzavření se do sebe. Při řešení situace jsem zjistila, že se rodiče spolužačky rozvádějí.

Nejdříve jsem se sešla s ostatními učiteli, abych zjistila, jestli pozorovali nějaké změny v chování spolužačky, následně jsem se sešla i s ní. Nejdříve jsem jí řekla, že jsem si všimla zhoršení jejích výsledků a že je potřeba to nějak řešit. Zeptala jsem se, proč ke zhoršení dochází. Spolužačka zhoršení výsledků odůvodnila častou absencí kvůli nemocnosti a tím, že se poté nestihla na všechny dopisované testy doučit. Věděla jsem, že spolužačka byla častěji nemocná, ale ke zhoršení došlo ještě před tím, proto jsem spolužačce řekla, že jsem si všimla i změn v jejím chování a zeptala se, zda jí něco netíží. Spolužačka nejdříve říkala, že ne, následně jsem se však začala ptát na vztahy ve třídě, rodinu atd. a spolužačka se rozbrečela. Následně se mi svěřila se svými obtížemi. Její rodiče se rozváděli a byl na ni vyvíjen obrovský tlak, aby se rozhodla, s kým bude žít. Následně se jí zhoršil prospěch a rodiče spolužačky zakázali scházet se s kamarády a musela se doma učit. Doma se však necítila dobře, a proto se její výsledky ani poté nezlepšily. Celou situaci jsem předala školnímu psychologovi a informovala o ní rodiče. Spolužačce jsem řekla, že se nemá bát se na mě v případě potřeby obrátit a že v případě potřeby se můžeme na dalších zkoušeních domlouvat individuálně. Společně jsme situaci řešili a potvrdilo se, že mluvení o sebevraždě bylo jen „volání o pomoc

Zůstala jsem ve spojení s rodiči i se školním psychologem a celá situace se časem uklidnila a již nedošlo k jejímu opakování.

1

During the past year I happened to notice a group of girls in which one of them was quite self-conscious and I often noticed that the rest of the group made fun of her and did various things to her. I decided to address this because the girl's parents told me that their daughter was trying to join a group of popular girls and that they were keeping her between them just to make fun of her.

4th year elementary school student, introvert, above average academic performance

Verbal aggression

talked to the little girl about why she likes everything her classmates say or do to her. The answer was that they are her friends and that it is normal between friends. I asked her if the behavior of her friends sometimes bothers her. She replied that she was, but that she wasn't saying anything so that they wouldn't stop talking to her. I tried to explain to her that friends don't treat each other like that and that maybe she should try to find better friends. The student just got offended and told me that she didn't want to deal with it with me. After a subsequent conversation with the parents, we agreed that we had to leave the student alone, so that she could figure out on her own that such a 'friendship' is meaningless. I wish I could explain to the student that others are not treating her properly, but she absolutely refused to discuss this topic with me.

Support, Interview

Žačka continued to hang out with the group for half a year, but eventually she found another friend who treated her nicely and stopped hanging out with the popular group. Now he is much happier and more cheerful.

Failure

9 let, 4. ročník ZŠ

Hry, procházky

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Mgr. Aj a M

15

Během minulého roku se mi stalo, že jsem si všimla skupiny dívek, ve která byla jedna z nich docela při těle a často jsem si všímala, že si z ní ostatní ze skupinky dělají legraci a dělají jí různé naschvály. Rozhodla jsem se to řešit, protože rodiče holčičky mi řekli, že se jejich dcera snaží zapojit do skupiny populárních dívek a že ony si ji mezi sebou drží jen proto, aby si z ní mohli dělat legraci.

Žačka 4. ročníku ZŠ, introvertní, nadprůměrný studijní prospěch

Promluvila jsem si s holčičkou o tom, proč si nechá líbit všechno, co jí její spolužačky řeknou, nebo udělají. Odpovědí mi bylo, že jsou to její kamarádky a že je to mezi kamarády normální. Zeptala jsem se jí, jestli jí není chování jejích kamarádek občas nepříjemné. Odpověděla mi, že je, ale že nic neříká, aby se s ní nepřestaly bavit. Zkusila jsem jí vysvětlit, že kamarádi se k sobě takhle nechovají a že by si možná měla zkusit najít lepší kamarády. Žačka se akorát urazila a řekla mi, že to se mnou nechce řešit. Po následném rozhovoru s rodiči jsme se domluvili, že žačku musíme nechat být, aby si na to, že takovéto 'přátelství' nemá význam, přišla sama. Přála bych si, aby se mi podařilo žačce vysvětlit, že se k ní ostatní nechovají správně, ale naprosto odmítala se mnou toto téma řešit.

Žačka se ještě půl roku se skupinkou bavila, ale nakonec si našla jinou kamarádku, která se k ní chovala hezky a přestala se s populární skupinkou bavit. Nyní je mnohem spokojenější a veselejší.

1

The teacher was walking down the hall and was stopped by the cleaner saying that what the class was doing was terrible and that she was sick of it. The teacher started to find out what happened. The cleaning lady said that she was cleaning the corridor and part of the class was yelling very dirty words. The teacher knew she couldn't just let it go. She had a lesson in this class right after recess and decided to work it out with the kids right away.

Pupils from the first grade and pupils from the surrounding villages transferred to the second grade, so the collective was divided at the beginning and the pupils were restless. Over the course of a year, it was possible to compare the students and most of the teachers consider them to be a good class. There are above average, average and below average students in the class. There are more boys than girls.

Verbal aggression

The teacher asked the students to report the person who was yelling something obscene in the corridor. One student came in asking if ox is a dirty word. The teacher replied that it was borderline and that they could say that to their friends, but they shouldn't talk about it in the corridor and not tell anyone who might be bothered by it. A couple of the boys confessed to other foul language. The teacher called on the class to report others who were shouting something obscene. The children gradually confessed or were accused by their classmates. The teacher told them not to do it again and to apologize to the cleaner.

Interview

After the lesson, the cleaner came to see the teacher saying that the children had apologized to her and that she was pleased. In the long run, the teacher was not sure how the situation developed, as the incident happened during her internship at the school.

Longterm success

Výlety, hraní her

ADHD

Lhaní

Mgr., biologie, chemie, angličtina

25

Šla jsem po chodbě a zastavila mě paní uklízečka s tím, že je to hrozné, co ta má třída provádí a že je jí z toho úplně špatně. Začala jsem tedy zjišťovat co přesně se stalo. Paní uklízečka mi následně sdělila, že uklízela chodbu a část třídy pořvávala velmi sprostá slova. Věděla jsem, že to nemůžu nechat jen tak. Hned po přestávce jsem měla v této třídě hodinu a proto jsem se to rozhodla s dětmi hned vyřešit.

Na druhý stupeň přecházeli žáci z prvního stupně a žáci z okolních vesnic, takže byl kolektiv na začátku rozčleněný a žáci byli neposední. Za rok se podařilo žáky "srovnat" a většina učitelů je bere jako hodnou třídu. Ve třídě jsou žáci nadprůměrní, průměrní i podprůměrní. Je zde více chlapců než děvčat.

Hned po pozdravu jsem děti požádala ať se přihlásí ten, kdo něco sprostého pořvával na chodbě, protože mi paní uklízečka sdělila, že jí z toho bylo až špatně. Jeden žák se přihlásil a ptal se, jestli je vůl sprosté slovo. Na tuto otázku jsem mu odpověděla, že je to dost hraniční, ale jestli má potřebu si takto říkat s kamarády tak ať, ale ať to nepořvává po chodbě a neříká tak někomu, komu by to případně mohlo vadit. Teď jsou kluci ve věku, kdy si přijdou strašně drsní, když za větami používají „v*le“, ale myslím, že je to pro tento věk normální. Následně jsem třídu vyzvala ať se přihlásí ostatní, kteří něco sprostého pořvávali. Pár chlapců se přiznalo. Avšak když jsem se zeptala, co dalšího za slova zaznělo, moc se jim nechtělo přiznávat. Jeden hoch však zvedl ruku s tím, že říkali ještě „kur vajíčka snáší“. Postupně se mi děti přiznaly nebo mi řekli jejich spolužáci, že to pořvávali také. Řekla jsem jim ať se to neopakuje, že paní uklízečce je teď z toho úplně špatně a ať se jí omluví.

Hned po konci vyučování za mnou přišla překvapená paní uklízečka s tím, že se jí děti byly omluvit a že ji to potěšilo.

1

The student entered our school only in the eighth grade. From the very beginning, he was not very communicative, at lunch and during breaks he always sat alone and did not talk to anyone. Then, sometime during the beginning of the second semester, when I came to class, there were a bunch of boys standing around his desk, which was suddenly very strange, but I didn't pay more attention to why it was like that. I started class as usual, and as soon as I turned to the blackboard, I heard the sly grins of the boys. When I turned around, they seemed to be doing nothing. But the smiling was repeated every time I turned to the blackboard, but it was still not clear to me what they were laughing about, and when I asked them, no one from the class answered me. Towards the end of the lesson, however, one of the classmates spoke up and told the student to leave it alone, that it really bothered her how it shone in her eyes. So I asked her what it was about, and she said that the student has a laser with him, and he's been shining it all day long, everywhere and in everyone's eyes, and that she's not comfortable at all. So I asked the student to hand over the laser to me. This whole situation with the laser was repeated seven more times by the end of the year, and then it continued even at the beginning of the ninth grade, from which the student left after a month, due to moving to another city.

The student lives only with his father and two brothers, one older, the other younger. Their mother died giving birth to their younger brother. He transferred here from another school, and this transfer took place due to a change in his father's workplace. After contacting his previous school, I learned that there were allegedly no problems with him there. The student seemed very introverted and did not seem at all interested in interacting with others in the class. The class he joined was a great team, everyone stuck together, they were popular with the teachers and there was never any disciplinary problem with them.

Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules

When the laser was first seized, he protested that it was his property and that I had no right to take it from him. I told him that I have no problem returning it to him in the afternoon if his dad comes to pick it up. However, he did not show up. I took this whole situation as a minor offense and did not deal with it any further. But after about 14 days, the student brought the laser again. He used it again in class, after which I warned him that he was not allowed to use it at school and I confiscated it again. He said he didn't care if he got a new one. I had already started to have a nice collection in my drawer, when I confiscated his third, and a colleague from the Czech Republic came with the fourth, I decided to call his father at school. I sat down with him and the student in the office, and I explained the whole situation to dad. His father had no idea that his son was carrying lasers to school, and he didn't even know where he got them. I made him understand that the pupil would be reprimanded by the class teacher, the father agreed with me without any objections, and the pupil responded by saying that he didn't care anyway. His father warned him that he shouldn't talk like that. In June, the situation with the laser was repeated again. I informed my father over the phone, who still maintained that he did not know where the boy got the lasers or where he got the money for them. When the student brought the laser again towards the end of the year, I agreed with the principal that he would be reprimanded by the school principal and we informed the father that the student should start seeing a counselor. When handing over the report card, the student then told me that even if we confiscated a hundred of those lasers, he would still get another one, so we can try as hard as we want. I kind of hoped that he would calm down over the holidays, but I was wrong. The very second week he brought the laser to school again. I confiscated it from him again and repeated to him that he must not wear that thing to school because it is forbidden. His response was a nod of the shoulder. By this time, the laser wasn't even funny to the class anymore, but that didn't deter him from using it either.

Consequences, Interview

The whole situation does not actually have a final solution, because at the beginning of October the pupil left our school and transferred to another school. However, it was not because of disciplinary infractions, but because of his father, who again had to move for work.

Failure

15 let, 9 třída

tvorba videí

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Disrespekt,Nevhodné chování

Mgr., Anglický jazyk, Německý jazyk

10

Žák nastoupil do naší školy až v osmé třídě. Již od samého začátku nebyl moc komunikativní, na obědech i o přestávkách sedával stále sám a s nikým se nebavil. Když jsem pak někdy během začátku druhého pololetí přišla do třídy, stála kolem jeho lavice hromada kluků, což bylo najednou velmi zvláštní, ale větší pozornost proč tomu tak je, jsem tomu nevěnovala. Začala jsem hodinu jako obvykle, a hned jakmile jsem se otočila k tabuli, slyšela jsem potutelné usmívání chlapců. Když jsem se otočila, dělali jakoby nic. Usmívání se ale opakovalo pokaždé když jsem se otočila k tabuli, mě ale stále nebylo jasné čemu se smějí, a když jsem se jich zeptala, nikdo ze třídy mi neodpověděl. Ke konci hodiny se ale ozvala jedna ze spolužaček, který žáka oslovila, ať toho laskavé nechá, že jí to pěkně vadí, jak jí tím svítí do očí. Zeptala jsem se jí tedy o co jde, a ona řekla, že má žák u sebe laser, a již celý den s ním svítí všem všude možně a i do očí, a že jí to není vůbec příjemné. Požádala jsem tedy žáka aby mi laser odevzdal. Celá tato situace s laserem se opakovala do konce roku ještě sedmkrát a pak pokračovalo i na začátku deváté třídy, ze které žák po měsíci odešel, kvůli stěhování do jiného města.

Žák žije jen s otcem a dvěma bratry, jeden starší, druhý mladší. Maminka jim zemřela při porodu mladšího bratra. Přestoupil sem k nám z jiné školy, a tento přestup proběhl z důvodu změny místa pracoviště jeho tatínka. Po spojení se s jeho předchozí školou jsem se dozvěděla, že tam s ním údajně žádné problémy nebyly. Žák působil velmi introvertně a nevypadalo to, že by měl vůbec zájem se bavit s ostatními ve třídě. Třída do které nastoupil, byl skvělý kolektiv, všichni drželi pohromadě, byli oblíbeni u učitelů a nebyl s nimi nikdy žádný kázeňský problém.

Při prvním zabavení laseru, protestoval, že je to jeho majetek, a že nemám právo mu jej brát. Řekla jsem mu, že nemám problém mu jej vrátit hned odpoledne, když si pro něj však přijde jeho taťka. Ten se ovšem nedostavil. Celou tuto situaci jsem brala jako drobný přestupek, a nijak víc jsem ji neřešila. Jenže po asi 14 dnech si žák přinesl laser znovu. Opět s ním svítil i v hodinách, načež jsem jej upozornila, že to ve škole používat nesmí a zase jsem mu jej zabavila. Řekl, že je mu to jedno že si sežene nový. To už jsem začala mít v šuplíku pěknou sbírku, když jsem mu zabavila třetí, a se čtvrtým přišla kolegyně z češtiny, rozhodla jsem se zavolat jeho otce do školy. Sedla jsem si spolu s ním a žákem v kabinetu, a tatínka s celou situací obeznámila. Jeho otec neměl ani tušení, že syn s sebou lasery do školy nosí, a ani nevěděl odkud je má. Vyrozuměla jsem jej že žákovi bude uděleno napomenutí třídního učitele, tatínek se mnou bez jakýchkoliv námitek souhlasil, a žák reagoval slovy, že je mu to stejně jedno. Otec jej napomenul, že takhle by mluvit neměl. V červnu se situace s laserem opakovala zase. Telefonicky jsem informovala tatínka, který stále zastával názor, že neví kde chlapec lasery bere, ani kde na ně bere peníze. Když poté ještě ke konci roku přinesl žák laser znovu, dohodla jsem s panem ředitelem, že mu bude udělena důtka ředitele školy a vyrozuměly jsme tatínka, že by žák měl začít navštěvovat nějakého poradce. Při předávání vysvědčení mi pak žák řekl, že i kdyby sme mu těch laserů zabavily sto, stejně si sežene další, takže se můžeme snažit jak chceme. Tak nějak jsem doufala, že se přes prázdniny uklidní, ale byla jsem na omylu. Hned druhý týden si do školy přinesl laser opět. Já mu jej opět zabavila a zopakovala jsem mu, že tu věc do školy nesmí nosit protože je to zakázané. Jeho odpověď byla pokývnutí rameny. V této době již laser nebyl vtipný ani třídě, ale ani to jej neodrazovalo od jeho používání.

Celá situace vlastně nemá konečné řešení, protože na začátku října žák naši školu opustil a přestoupil jinam. Nebylo to však kvůli kázeňským přestupkům, ale kvůli jeho tatínkovi, který se opět musel stěhovat za prací.

1

The girl joined our school in September at the age of 8, joined together with her older brother, who is diagnosed with ADHD. In November, an English language teacher = family speaker joined our school. The girl started gossiping behind the teacher's back that she has big breasts and an ass. During class, she would ignore the lecturer and turn to her classmates, non-verbally showing the size of her voluminous portions. Subsequently, she started calling insults in English directly to the lecturer: big elephant,... The girl had a great influence on the class and so the whole class started mocking her. The lecturer could not handle the pressure and left that day.

The girl boarded with her older brother, who has been diagnosed with severe ADHD. So the brother has an assistant with him and his problems are solved more often in the family, so he is given more attention and the girl wants to demand that attention as well.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

We explained to the girl several times that gossiping about someone is not nice and if she doesn't like something, she should make other arrangements. I explained to the girl that when she slanders someone, the other person doesn't like it and it's very uncomfortable for them, but the girl didn't have any words. The girl went for a consultation with the principal and she begged her not to do it. But the girl told the headmistress that she likes the teacher and that she doesn't say any slander. I also held a consultation with the lecturer, but she was very upset about the situation and could not return to school. Subsequently, we introduced the rule that English with a native speaker is only for those who are interested in it and must follow certain rules.

Agreement, Interview

The lecturer never returned and moved to America. The girl still ignores some teachers and instead draws in her notebook. She had another problem when she bullied a classmate and again influenced her class to be bullied by more people.

Failure

16 let, 2. ročník SOÚ

Posilování, hry na Playstation

VŠ, aprobace anglický jazyk - zeměpis

15

Dívka nastoupila do naší školy v září v 8 letech, nastoupila spolu se svým starším bratrem, který má diagnostikovaný ADHD. V listopadu na naší školu nastoupila lektorka na anglický jazyk = rodinná mluvčí. Dívka začala lektorku za zády pomlouvat, že má velká prsa a zadek. Během hodin ignorovala lektorku a otáčela se na své spolužáky a neverbálně ukazovala velikost objemných partií. Následně začala přímo lektorce říkat urážky v anglickém jazyce: big elephant,.. Dívka měla veliký vliv na třídu a tak se začala posmívat celá třída. Lektorka nezvládla nátlak a ten den odešla.

Dívka nastoupila se starším bratrem, jenž má diagnostikovaný silný ADHD. Bratr má tedy k sobě asistenta a jeho problémy jsou řešeny v rodině častěji, je mu dáváno tedy více pozornosti a dívka se té pozornosti chce dožadovat také.

Dívce jsme několikrát vysvětlovali, že pomlouvat někoho není hezké a pokud se jí něco nelíbí, tak se má domluvit jinak. Dívce jsem vysvětlovala, že když tahle někoho pomlouvá, tak druhému člověku se to nelíbí a je mu to velice nepříjemné, ale na dívku nezabírala žádná slova. Dívka šla na konzultaci s ředitelkou a ta jí prosila, ať to nedělá. Dívka ale před ředitelkou vyprávěla, že lektorku má ráda a že žádné pomluvy neříká. Já jsem vedla konzultaci i s lektorkou, ale ta byla ze situace velice špatná a nedokázala se vrátit do školy. Následně jsme zavedli pravidlo, že angličtina s rodilým mluvčím je jen pro ty, kteří o to mají zájem a musí dodržovat určitá pravidla.

Lektorka se již nevrátila a přestěhovala se do Ameriky. Dívka stále ignoruje některé učitele a místo toho si kreslí do sešitu. Objevil se u ní další problém, kdy šikanovala spolužáka a opět ovlivnila svou třídu, aby ho šikanovalo více lidí.

1

Student T. physically attacked his classmate during a long break. A colleague who was in charge of the corridor was the first to hear about the situation and immediately informed me. We took the attacked student, who had a visible red spot on his neck after the attack, from the classroom to the office, where he described to us exactly what happened. I immediately contacted his mother, who picked up the student in about 10 minutes and took him to the doctor. Meanwhile, T. was waiting in the classroom under the supervision of a colleague. The whole time he sat in his seat as if nothing had happened. When I asked him why he attacked a classmate, he said he didn't know. His grandmother came to get him in about 15 minutes. After they both left, I started to find out what exactly happened in the class. I asked different students one after the other and their statements coincided. The student took a chair to the back of the classroom and wanted to kick it. A classmate pushed his chair away, so the student attacked him - first he punched him, then he pushed him to the ground and started hitting him in the chest. When the classmate tried to get up, the student grabbed him by the neck and started yanking him.

Even before the attack, T. had a problem with controlling his emotions and was prone to aggression. So we made an appointment with a special psychologist in the fall. The student spoke openly with her and seemed sincere. He said he has an older brother who beats him for no reason. Although he lives with his mother, he visits his father, who lives in Russia, during the holidays. It is said that his ears often hurt because he had an accident with firecrackers, and his bones also hurt because he had a lot of fractures. The pupil was alone at the meeting with the psychologist, so I arranged another meeting with his mother and older brother, which the pupil did not attend. My mother told me that the student does go to see his father, but he lives in a nearby town, not in Russia. He also never had an injured ear and never broke anything. The brother claimed that it was the student himself who started the fights and he was just defending himself. We advised the mother to spend more time with the pupil and to seek further professional help, for which we gave her contacts.

Violation of classroom/school rules, Bullying

Immediately after the attack, we contacted the psychologist, whom the student has been seeing since November, and agreed on further cooperation. We also sent the mother to see a pediatrician. During January and February, the hands-on intervention program took place in the classroom. During the holidays, the pupil spent two weeks in a child psychiatry facility. He was diagnosed with a speech disorder (98.5 stutter) that made communication difficult, and as a result he developed various defense mechanisms.

Consequences, Support, Working with the collective

The attack took place when the student was in the 4th grade, now he is in the 7th grade. He still tends to be aggressive, but the situation has definitely improved. The student regularly goes to psychiatry and to the clinic of clinical psychology, and is also medicated according to the doctor's recommendation. The other students in the class know the student's problems and know how to communicate with him properly. When a problematic situation arises, in the absence of the student, the class teacher discusses everything with them, but then he does not return to the situation together with the student. In addition, there is always a community circle once a month.

Failure

14 let, 8. třída

Hlídání bratra, procházky

Krádeže,Nepozornost,Lhaní

Vysokoškolské (matematika, fyzika)

7

Na druhý stupeň k nám do školy přijíždějí děti z okolních obcí. Jednou tak do školy nastoupila i dívka z vedlejší obce. Dívka bydlela kousek od mého domu. Znala jsem ji z doslechu. Spolu s dívkou přišli do školy i její spolužáci z prvního stupně, kteří ihned své nové spolužáky informovali o problémech s dívkou z předchozí školy. Noví spolužáci si o dívce udělali ihned obrázek. Dívka si nesla status lhářky a zlodějky. V průběhu školních let na druhém stupni se odehrálo několik incidentů, které poté vygradovali v 8. třídě. Jednalo se například o ztrácení se svačin, ztrácení peněz, posměšky kvůli dívčině osobní hygieně apod. Důkazy pro obvinění dívky z krádeží nebyly žádné. To bohužel ostatní žáky nezajímalo. Dívku začali šikanovat. Dívku jsem znala, protože bydlela pár domů od mého. Bylo mi jí líto. Vytvořila jsem si k ní osobní vztah a snažila se ji chránit. Což bylo podle mě špatně, a proto jsem nedokázala situaci vyřešit. V 8. třídě dívka začala přibírat na váze, což spolužákům neušlo. Začali se jí posmívat, že vypadá jako těhotná. Ta slova neušla pozornosti ostatním pedagogům. Dívka byla opravdu těhotná. Vůbec jsem netušila, co v téhle situaci dělat.

Třídu bych zařadila mezi klasické průměrné třídy. Byli zde sportovně, umělecky i jazykově nadané děti, které drželi pospolu a uměli spolu spolupracovat. Vyčleňovali pouze z kolektivu zmiňovanou dívku. Dívka pocházela ze sociálně slabé rodiny. Žila pouze s matkou a sourozenci, později s matčiným přítelem. Dívka méně dbala na osobní hygienu. Vyhýbala se všem společným výletům a akcím. Ve škole patřila spíše k podprůměrným žákům.

Prvotní problémy jsem řešila vyšetřováním krádeží, vyslýchání svědků, ale nikdy se nenašly důkazy pro obvinění nějaké konkrétní osoby. Ve spoustě dalších případech řešení šikany jsem trestala viníky poznámkami. Informovala jsem i rodiče na třídních schůzkách. Dále jsem se snažila pracovat se třídou jako s kolektivem a dělala tzv. kruhy. Snažila jsem se problémy vždy nějak vyřešit a udobřit vztahy ve třídě. Spory se ve třídě pokaždé na nějaký čas uklidnily, ale pokaždé se vrátily. Situaci, kdy dívka otěhotněla jsem nezvládla. Dívky mi bylo strašně líto a nevěděla jsem, jak jí pomoct. Selhala jsem. Případ si nakonec vzala na starosti kolegyně.

Co se týče šikany, tak kruhy byly vždy na nějaký čas účinné. Bohužel se šikana pokaždé objevila. Co se týče informovanosti rodičů na třídních schůzkách, tak to mělo efekt jen na určité žáky. Problémy ustaly až, když se potvrdilo, že je dívka těhotná. Spolužáci ji začali litovat. Problémy definitivně ustaly až poté, co byl dívce sestaven individuální plán výuky. Dívka se přestala účastnit výuky a chodila pouze na konzultace a přezkoušení.

1

Towards the end of the school year at the secondary school, a conflict arose between student A and a male student, or rather a silly joke, during which the pupils, while carrying out practical lessons in one of the hotels, punched each other in the elevator. As part of this 'fun', the student had an accident in which his prescription glasses fell to the ground, which subsequently damaged the 'leg' of the glasses. In this situation, there was no witness who could objectively describe the incident. We are therefore based on the information of the above-mentioned students A and that the accident occurred unintentionally.

Student A – Self-confident, slightly egocentric and has trouble recognizing authority figures. Student - He is more of an introvert, less initiative type.

Physical aggression

On the day of the problem, both students and their vocational training teacher attended a meeting in the school building with the head vocational training teacher, where they discussed what had happened. The head teacher told them that they should properly receive educational measures for their behavior and given the situation where it was not possible to determine the culprit, they were encouraged to call the parents and tell them that they would share the cost of repairing the glasses. Minutes were written from the meeting. A few days later, the school principal received an email from the student's parents, in which it was written that the glasses could not be repaired and they demanded that the school pay the amount. However, the school objected to this request and the principal told the parents via e-mail that the students had agreed to split the amount in half. Furthermore, parents were told that students are properly trained in health and safety at work, workplace behavior and the school rules, which they are obliged to read and act according to. Given that the damage did not occur in connection with the direct performance of an activity in vocational training, the parents of the injured student were advised to proceed in accordance with the Civil Code and contact the legal representatives of student A and agree on how to proceed further.

Agreement

Short-term perspective – Since the holidays came soon after the incident, it was not possible to specify the behavior of Student A and the student towards each other. Long-term perspective - A preventive measure has been taken and students do not work together in the same workplace in the new school year, but attend the same class. Unfortunately, we can't draw any conclusions here either, because the school year has just started. After the head teacher asked the student whether the financial issue of glasses repair had been resolved, the head teacher was told that there would probably be a civil-law dispute between the families.

Failure

17 let, druhý ročník a 17 let, druhý ročník

není známo

Bc., učitelství odborného výcviku

27

Ke konci školního roku na střední škole vznikl konflikt mezi studentkou A a studentem, respektive hloupá legrace, při které se žáci při vykonávání praktického vyučování v jednom z hotelů ve výtahu navzájem žduchali. Studentovi se v rámci této 'zábavy' stala nehoda, při které mu spadly dioptrické brýle na zem, u kterých se následně poškodila 'nožička' brýlí. U této situace nebyl žádný svědek, který by dokázal tento incident objektivně popsat. Vycházíme tedy z informací výše uvedených studentů A a že nehoda vznikla nechtěně.

Studentka A – Sebevědomá, lehce egocentrická a má problém s uznáváním autorit. Student – Je spíše introvertní, méně iniciativní typ.

Oba studenti se v den problému se se svojí učitelkou odborného výcviku dostavili na jednání do budovy školy za vedoucí učitelkou odborného výcviku, kde pospali, co se stalo. Vedoucí učitelka jim sdělila, že za své chování by správně měli dostat výchovné opatření a vzhledem k situaci, kdy nebylo možné určit viníka, byli vyzváni, aby zavolali rodičům a sdělili jim, že se o částku opravy brýlí podělí. Z jednání byl napsaný zápis. O pár dnů později přišel e-mail ředitelce školy od rodičů studenta, ve kterém bylo psáno, že brýle nelze spravit a požadovali, aby částku uhradila škola. Škola se však vůči tomuto požadavku ohradila a prostřednictvím e-mailu rodičům bylo paní ředitelkou sděleno, že se studenti domluvili částku rozdělit na půl. Dále rodičům bylo sděleno, že studenti jsou řádně školeni z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, chování na pracovišti a školního řádu, který si mají povinnost přečíst a také se podle něho chovat. Vzhledem k tomu, že poškození nevzniklo v souvislosti s přímým výkonem činnosti v odborném výcviku, bylo rodičům poškozeného studenta doporučeno postupovat v souladu s Občanským zákoníkem a oslovit zákonné zástupce studentky A a domluvit se, jak dále postupovat.

Krátkodobé hledisko – Vzhledem k tomu, že brzy po incidentu nastaly prázdniny nebylo možné specifikovat vzájemné chování studentky A a studenta vůči sobě. Dlouhodobé hledisko – Bylo provedeno preventivní opatření a studenti v novém školním roce spolu nepůsobí na stejném pracovišti, ale třídu navštěvují stejnou. Bohužel, ani zde nemůžeme udělat žádný závěr, protože školní rok teprve začal. Po dotazu vedoucí učitelky na studenta, zda se podařilo vyřešit finanční záležitost opravy brýlí, bylo vedoucí učitelce sděleno, že zřejmě dojde k občansko-právnímu sporu mezi rodinami.

1

One day I was called to the German language class, where a situation occurred where a student threw chalk at a classmate, while she was currently answering in front of the blackboard. He hit her by shouting obscenities at her and hitting her on the head with chalk, without any reason or provocation.

The student was a spontaneous student who was not afraid of vulgarisms, expressing his opinions only with the aim of making fun of himself and his classmates.

Physical aggression, Verbal aggression

We solved the situation with a note in the student book and a conversation between our four eyes only, which proved to be insufficient over time. The notes piled up and had no educational meaning. At the time, I was not aware of what was happening in the classroom outside of class. Over time, the pupil left our school, saying that his parents moved for work.

Consequences, Interview

The notes achieved the goal that the student calmed down in classes with teachers who had at least minimal authority over him. But what happened in the classroom, when none of the teachers were present, I learned only after the student left our school. The class opened up and admitted that the student was the bully of the class, he liked to bully the already mentioned classmate, and to that was added the physical aspect of bullying towards other members of the class. After this realization, I was in a slight shock, what was happening behind my back and I realized that this situation or it was necessary to deal with the student in more detail, perhaps even more drastically, and not to wait for this situation to end until he leaves our school with the completion of elementary school in the ninth grade.

Failure

14. , žiak 8. ročníka

motošport

Lhaní,Šikana

Mgr., Geografia, Matematika

22

Jednoho dne jsem byla přivolána do třídy německého jazyka, kde se udála situace, že žák hodil po spolužačce křídu, přičemž ona aktuálně odpovídala před tabulí. Trefil ji s tím, že po ní zakřičel vulgárně a trefil ji do hlavy křídou, bez jakéhokoliv důvodu nebo provokace.

Žák byl živelný žák, který se nebál vulgarismů, projevování svých názorů jen s cílem zesměšnit sebe ale spolužáky.

Situaci jsme řešili poznámkou do žákovské knížky a rozhovorem jen mezi našimi čtyřmi očima, což se časem ukázalo jako nedostačující. Poznámky se hromadily a neměly žádný výchovný smysl. V té době jsem si nebyla vědoma toho, co se dělo ve třídě mimo hodiny. S postupem času žák opustil naši školu, s tím, že se rodiče přestěhovali za prací.

Poznámky splnily ten cíl, že se žák uklidnil na hodinách s učiteli, kteří měli u něj alespoň minimální autoritu. Ale to, co se dělo v prostorách třídy, když nebyl přítomný nikdo z učitelů, jsem se dozvěděla až po tom, co žák opustil naši školu. Třída se otevřela a přiznala se, že žák byl tyran třídy, velmi rád šikanoval již zmíněnou spolužačku a k tomu se ještě přidala i fyzická stránka šikany vůči ostatním členům třídy. Po tomto zjištění jsem byla v lehkém šoku, co se dělo za mým zády a uvědomila jsem si, že tuto situaci resp. žáka bylo nutné řešit detailněji, ba možná i drastičtěji a ne čekat na to, dokud tuto situaci neukončí odchod z naší školy ukončením základní školy v devátém ročníku.

1

have to say at the beginning that in the second grade there is some problematic behavior in almost every class. The pupils are in puberty and sometimes it is very difficult for them. Personally, I notice the most behavior problems in the 7th grade. I dealt with most of the problems, either by myself or with the help of another colleague, counselor or parents. However, I remember a case that I could not solve. About 10 years ago, I got the ninth graders to tutor because their former class teacher had a serious injury. I had experience with classroom management, but I always went through the entire second grade with a class, I never had a class for such a short period of time. I thought that it would be a challenge for me to get to know the students in such a short time, because I had never taught them, and I was a good support for them when they finished their studies at our base. My fears increased when I learned that I would have a student in my class who was repeating a grade. I suspected that there would be disciplinary problems with the student, but I did not want to approach him with prejudices, but with a clean slate. I hoped that he had learned his lesson when he had to repeat the year. Unfortunately, I couldn't be further from the truth. Already at the beginning of the school year, I began to notice the first behavior problems. The student was very noisy in class and often disturbed the rest of the class. The problems escalated, he often started skipping school, didn't make excuses, had very bad grades...

The student I'm talking about was diagnosed with attention disorders, he was also dysgraphic and dyslexic. He was assigned an assistant to whom he became very aggressive over time. Unfortunately, the student visited the pedagogical-psychological facility irregularly, especially the lack of communication with his mother. Not to engage in any leisure activities at school. He went to school in sweatpants, smelled of smoke. Sometimes I saw him outside the school environment with a group of older boys, smoking, listening to loud songs and using vulgar expressions. I believe that his background played a large part in his behavior. No one paid attention to him at home, he was often alone there, so he sought company outside. I think he just got into the wrong party that dragged him down. In my opinion, some of the schooling was completely stolen from the older boys, because they had already completed the basic education.

Diagnosis, Emotional outbursts, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

First, I tried to find out why the student does not go to school, why he has no motivation to learn at all. I turned to the parents, that is, only the mother, with whom the student lived, his father did not take part in his upbringing at all and did not interfere in the life of his son. I couldn't call my mother at all, she didn't respond to my emails, messages, the communication was really terrible. However, I finally managed to get her to the school to talk to her about her son's problems. I didn't learn anything at all from the interview, the mother didn't know that her son didn't go to school, because she was allegedly always at work. Little did she know that her son was once again prone to failing multiple subjects. When I tried to find out why she doesn't sign the messages I write to her in the student book, she replied that she doesn't have the time or nerves for that, that it's his struggle. Since communication with my mother was going nowhere and there was no one else in the family to turn to, I tried to interview my classmates to see if they knew about anything. I also consulted with my colleagues, asked how the student behaves in their classes, we were all at a loss. The student showed no interest in the slightest subject, it was no longer in my power to try to motivate him to learn, I really tried. So, as far as the assessment is concerned, he had a lot of relief, I really left him a lot of time, I made his exercises easy. I think I really tried to accommodate him. When he didn't answer even one of my questions during the history exam, I gave him the opportunity to choose any event from history that we discussed, or that he found sympathetic in some way, and he commented on it in more detail, but he always preferred to say that he wanted in five I called him to my office several times and tried to convince him not to drop his entire studies, to take at least the last year, because otherwise he won't even finish elementary school. His aggressive behavior resulted in him punching through the classroom door after talking to the assistant. So he and his mother were summoned before the school board and they were required to pay for the damage.

Disrespectful communication, Support, Interview, Cooperation with experts

would summarize the result as, although my colleagues and I tried, at the end of the school year the student had about 90 unexcused hours and failed 3 subjects. Although he attended elementary school, he did not graduate. I was very sorry for such a result, but since communication with my mother did not work at all and I did not manage to arouse the slightest interest in him, I was short on solving the situation. Today I think that maybe I shouldn't have yelled at him so much because it didn't lead to anything anyway and he was just more aggressive afterwards.

Failure

15, 9. třída

Poruchy pozornosti a aktivity,Dysgrafie,Dyslexie

Lhaní,Záškoláctví,Agrese,Rušení výuky

Učitelství pro 1. stupeň základní školy, Mgr.

19

Musím na začátek říct, že na druhém stupni je nějaké problémové chování snad v každé třídě. Žáci jsou v pubertě a občas je to s nimi velmi náročné. Osobně nejvíce problému s chováním zaznamenávám v 7. třídě. S většinou problému jsem si poradila, ať už sama nebo s pomocí jiné kolegyně, poradkyně či rodičů. Vzpomínám si však na případ, který se mi vyřešit nepodařil. Před asi 10 lety jsem dostala deváťáky k třídnictví, protože jejich bývalá třídní měla vážný úraz. S třídnictvím jsem měla zkušenosti, ale vždy jsem s třídou prošla celým druhým stupněm, nikdy jsem neměla třídu jen na tak krátké období. Řekla jsem si, že to pro mě bude výzva, abych za tak krátký čas zvládla žáky poznat, neboť jsem je nikdy neučila, a byla jim dobrou oporou při ukončování studia na naší základce. Mé obavy se zvyšovaly, když jsem se dozvěděla, že ve třídě budu mít žáka, který ročník opakuje. Tušila jsem, že s žákem budou kázeňské problémy, ale nechtěla jsem k němu přistupovat s předsudky, ale s čistým listem. Doufala jsem, že se třeba poučil, když si ročník musí zopakovat. Bohužel jsem nemohla být dále od pravdy. Již na začátku školního roku jsem začala zaznamenávat první problémy chování. Žák byl ve vyučování velmi hlučný a rušil často tak zbytek třídy. Problémy se stupňovaly, často začal chodit za školu, nenosil omluvenky, měl velmi špatné známky...

Žák, o kterém mluvím, měl diagnostikovány poruchy pozornosti, dále byl dysgrafik a dyslektik. Byla mu přidělena asistentka, ke které byl časem velmi agresivní. Žák bohužel nepravidelně navštěvoval pedagogicko-psychologické zařízení, především vázla komunikace s maminkou. Ve škole se nezapojit do žádných volnočasových aktivit. Chodil do školy v teplácích, byl cítit kouřem. Občas jsem ho mimo školní prostředí zahlédla se skupinkou starších kluků, jak si pokuřují, poslouchají nahlas písně a vulgárně se vyjadřují. Domnívám se, že velký podíl na jeho chování mělo zázemí. Doma se mu nikdo nevěnoval, byl tam často sám, proto vyhledával společnost venku. Myslím si, že se chytl prostě špatné party, která ho táhla ke dnu. Těm starším klukům už nějaká školní docházka byla podle mého názoru úplně ukradená, protože základku už hotovou měli.

Nejdříve jsem se snažila dopátrat, proč žák nechodí do školy, proč nemá vůbec motivaci se učit. Obrátila jsem se na rodiče, tedy jen na maminku, se kterou žák bydlel, jeho otec se vůbec nepodílel na výchově a nijak nezasahoval do života syna. Vůbec jsem se mamince nemohla dovolat, nereagovala na mé emaily, zprávy, prostě komunikace byla opravdu otřesná. Nakonec se mi však podařilo ji nahnat do školy, abych si s ní popovídala o problémech jejího syna. Z rozhovoru jsem se vůbec nic nedozvěděla, maminka nevěděla, že syn nechodí do školy, protože byla údajně věčně v práci. Vůbec ani nevěděla, že její syn má opět sklon k propadnutí z více předmětů. Když jsem se snažila zjistit, proč nepodepisuje v žákovské knížce vzkazy, které ji píšu, tak mi odpověděla, že na to nemá čas a ani nervy, že je to jeho boj. Jelikož komunikace tedy s maminkou nikam nevedla a nebylo se na koho jiného z rodiny obrátit, zkusila jsem vyzpovídat spolužáky, zda-li o něčem nevědí. Dále jsem se radila s kolegy, ptala se, jak se žák chová v jejich hodinách, všichni jsme byli bezradní. Žák nevykazoval žádný zájem o sebemenší předmět, nebylo už v mé moci ho zkusit motivovat k učení, opravdu jsem se snažila. Co se tedy týče hodnocení, tak měl hodně úlev, nechávala jsem mu opravdu hodně času, zlehčovala mu cvičení. Myslím si, že jsem se mu opravdu snažila vyjít vstříc. Když mi u zkoušení z dějepisu neodpověděl ani na jednu moji otázku, dala jsem mu možnosti si vybrat jakoukoliv událost z dějin, kterou jsme probírali, nebo která se mu nějakým způsobem zdá sympatická a blíže se k ní vyjádřil, ale vždy raději řekl, že chce za pět. Několikrát jsem si ho zavolala do kabinetu a snažila se mu domluvit, aby nezahazoval celé své studium, aby zabral aspoň ten poslední rok, protože jinak ani nedokončí základní školu. Jeho agresivní chování vyústilo v to, že po rozhovoru s asistentkou prorazil pěstí dveře třídy. Byl tedy s jeho maminkou předvolán před školní radu a bylo po nich požadováno škodu zaplatit.

Výsledek bych shrnula asi tak, že ačkoliv jsme se s kolegy snažili, tak žák na konci školního roku měl asi 90 neomluvených hodin a propadal ze 3 předmětů. Základní školu sice dochodil, ale nedostudoval ji. Takovýto výsledek mě velmi mrzel, ale jelikož absolutně nefungovala komunikace s maminkou a nepodařilo se mi v něm probudit sebemenší zájem, tak jsem na řešení situace byla krátká. Dnes si říkám, že jsem možná neměla na něj tolik ječet, protože to stejně nikam nevedlo a on byl akorát potom více agresivní.

1

In our class, we have a student who, since the sixth grade, repeatedly did not wear aids, did not study, did not pay attention in class, was disruptive. He had a problem with concentration, he kept notes poorly, he had very low motivation to learn, his homework was almost zero. He was satisfied with fours, he was in danger of failing several subjects.

The student had below-average academic results, almost no home preparation, rather an introvert, lack of interest in the subject. The class was generally 'problematic', the other three pupils who, together with him, represented some kind of disturbing elements. A teacher's assistant worked with the class, her constant supervision and admonitions were necessary.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

We solved it by constantly drawing attention to the student and reminding him over and over what he should do. Unfortunately, there was no improvement, there was a lot of lack of interest on his part. So we contacted the parents and invited them to the school. At the meeting, we agreed with them on the next course of action. The school offered special pedagogical care from our school special educator. The student started coming to her once a week. His parents began to pay more attention to his home preparation and also provided him with new notebooks. As a teacher's assistant, I supervised during classes that he really kept his notes properly.

Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

There was some improvement after these interventions. Since then, he has been keeping his notes quite honestly, and his grades have even improved. Constant supervision in all subjects is still needed, but we are glad that at least some progress can be seen. Now the pupil has entered the eighth grade. The notebooks are well established so far. He will no longer continue in special educational care. However, as a teaching assistant, I will still supervise his note-taking. The results still don't quite match our expectations, but I don't know what more we could provide. He doesn't care and shows it enough, that's why the constant supervision is needed. But that's up to him or his parents. We dealt with it as best we could at the time. And even now, I wouldn't change anything about the solution.

Partial success

13 let, 7. ročník ZŠ

chození ven s kamarády, počítačové hry

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Rušení výuky

Bc. z oboru Speciální pedagogika

2 roky

Ve třídě máme žáka, který od šestého ročníku opakovaně nenosil pomůcky, neučil se, nedával ve třídě pozor, vyrušoval. Měl problém se soustředěním, špatně si vedl zápisky, měl velmi nízkou motivaci k učení, domácí příprava byla téměř nulová. Byl spokojený se čtyřkami, z několika předmětů mu hrozilo i propadnutí.

Žák měl podprůměrné studijní výsledky, téměř nulová domácí příprava, spíše introvert, nezájem o učivo. Třída byla celkově 'problémová', další tři žáci, kteří společně s ním představovali jakési rušivé elementy. Se třídou spolupracovala asistentka pedagoga, byl nutný její neustálý dohled a napomínání.

Řešili jsme to tak, že jsme na žáka neustále upozorňovali a stále dokola mu připomínali, co má dělat. Ke zlepšení bohužel nedošlo, z jeho strany byl vidět velký nezájem. Kontaktovali jsme tedy rodiče a pozvali si je do školy. Na schůzce jsme se s nimi domluvili na dalším postupu. Škola nabídla speciálně pedagogickou péči od naší školní speciální pedagožky. Žák k ní začal jednou týdně docházet. Rodiče začali více dbát na jeho domácí přípravu a zařídili mu i nové sešity. Jako asistentka pedagoga jsem během vyučování dohlížela na to, aby si své zápisky opravdu řádně vedl.

Po těchto intervencích došlo k určitému zlepšení. Zápisky si od té doby vcelku poctivě vede, dokonce se mu zlepšil prospěch. Neustálý dohled ve všech předmětech je sice stále potřeba, ale jsme rádi, že alespoň nějaký pokrok lze vidět. Nyní žák nastoupil do osmého ročníku. Sešity má zatím pěkně zavedené. Ve speciálně-pedagogické péči již pokračovat nebude. Já na jeho vedení poznámek jakožto asistent pedagoga však stále budu dohlížet. Výsledky sice stále úplně neodpovídají našim představám, ale nevím, co víc bychom mohli poskytnout. Jemu je to jedno a dává to dost najevo, proto je potřeba ten neustálý dohled. Ale to už je na něm, případně na rodičích. Řešili jsme to tak, jak nejlépe jsme v danou chvíli uměli. A ani teď bych na řešení nic neměnila.

1

The class teacher and the students greet each other at the beginning of the lesson. After sitting down, the pupils listen to the class teacher, but the pupil starts shouting at a classmate in a low voice. He uses offensive words, and after being reprimanded, he starts to get angry with the teacher and shout to defend his violation of the rules.

The student comes from a whole family, but dysfunctional in certain aspects. We know of 2 members of the household who had a problem with alcohol and handling aggression. The student often had to disconnect from classes during distance learning because one of the grandparents came to their house in a drunken state and argued loudly with the parent. The current situation and atmosphere in the family are very often reflected on the student.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The class teacher shouted at the student during the lesson, but she was aware that this alone would not change the student's behavior. At the earliest opportunity, she chose him for a role in class work. The student was given the task of supervising the emptying of the wardrobes and their cleaning. He was entrusted with a shovel and a broom, which he gradually lent to his classmates. They could borrow it only after the student checked the condition of the locker.

Disrespectful communication, Support

The student concentrated fully on his role and completing the task. I had a feeling he was happy to be responsible for something like that. At the beginning of the next lesson, he was praised in front of the whole class and for the rest of the day he cooperated with both the teacher and me, respecting the rules and completing other tasks.

Longterm success

10, 4. třída

Počítačové hry

Agrese

Mgr. (vzdělávání pro 1. Stupeň)

5 let

S třídní učitelkou a žáky se společně pozdravíme na začátku hodiny. Žáci po usazení poslouchají třídní učitelku, ale žák začne polohlasem vykřikovat po spolužákovi. Použije urážlivá slova a po napomenutí se začne na učitelku rozčilovat a křikem obhajovat své překročení pravidel.

Žák pochází z rodiny celé, ale v jistých aspektech nefunkční. Víme o 2 členech domácnosti, kteří měli problém s alkoholem a zvládáním agrese. Žák se často musel během distanční výuky odpojovat z hodin, protože k nim domů přišel v podnapilém stavu jeden z prarodičů a hlasitě se hádal s rodičem. Na žákovi se velmi často odráží momentální situace a atmosféra v rodině.

Třídní učitelka během hodiny žáka okřikla, ale byla si vědoma, že pouze tímto žák chování nezmění. Při nejbližší příležitosti ho vybrala pro roli v třídních pracích. Žák dostal za úkol dohlídnout na vyklizení šatních skříněk a jejich uklizení. Byla mu svěřena lopatka a smetáček, kterou postupně propůjčoval spolužákům. Ti si ji mohli vypůjčit až poté, co žák zkontroloval stav skříňky.

Žák se soustředil plně na svou roli a vykonání úkolu. Měl jsem pocit, že byl rád, když může být za něco takového zodpovědný. Na začátku další hodiny byl před celou třídou pochválen a ve zbytku dne spolupracoval jak s učitelkou tak se mnou a respektoval pravidla a plnění dalších úkolů.

1

student entered our school in the sixth grade. I became his class teacher. We had math lessons together. The intervention lesson in mathematics was recommended by the pedagogic-psychological consultancy. We met once a week, three times a month I prepared the lesson, once he. He had a deep interest in combinatorics, probability and statistics. A truly exceptionally gifted student. But he had a problem in the team, he was lonely during breaks, he wanted to sit alone on the bench, although the pupils did not bully him, they talked about him as a strange boy. They didn't know what to talk to him about.

A student exceptionally gifted in mathematics, he handles other subjects without any problems, he is also interested in geography and computer science, he likes sports, he does not like team sports.

During one of our joint math sessions, I asked if I could ask him questions that were not related to combinatorics. He agreed. I asked if he knew anything about neuro-linguistic programming? That interested him. And so we talked about it for a while. He said that his classmates' brains probably work differently. According to him, ineffective. I asked him how we could help them. He suggested that he would be willing to come up with some suggestions for improving learning in class. Which happened. His classmates started asking him questions after his lecture, and he happily answered them. After this lesson, the situation in the classroom changed. He began to notice his classmates more. He once told me that he liked the behavior of a classmate in class. She didn't like math, but she reacted humorously to various situations in the classroom. He asked her if he could sit with her. In the seventh grade, I led the Board Games and Logical Thinking Club. There, relations with classmates deepened even more. He had his tactics for winning and was willing to share them with others. He once organized a table tennis tournament for his classmates.

Support, Working with the collective

am happy that I managed to include this student in the team. Of course, it still wasn't ideal. He suffered from migraines, but did not want to leave school to rest at home. He had his own private goal of overcoming pain. At that time, he sat alone, did not let anyone near him, was nervous, reacted inadequately. But in the end he agreed to spend his breaks in my office, where there was no noise and he could relax.

Longterm success

12

Matematika

RNDr., matematika - chemie

35

Do šestého ročníku nastoupil na naši školu žák. Stala jsem se jeho třídní učitelkou. Spolu jsme měli hodiny matematiky. Intervenční hodinu matematiky doporučila pedagogicko-psychologická poradna. Setkávali jsme se jednou týdně, třikrát do měsíce jsem připravovala hodinu já, jedenkrát on. Měl hluboký zájem o kombinatoriku, pravděpodobnost a statistiku. Opravdu mimořádně nadaný žák. Problém měl ale v kolektivu, o přestávkách byl osamělý, v lavici chtěl sedět sám, žáci ho sice nešikanovali, mluvili o něm, jako o divném klukovi. Nevěděli o čem si s ním povídat.

Žák mimořádně nadaný na matematiku, ostatní předměty zvládá bez problémů, hloubějí ho zajímá ještě zeměpis, informatika, rád sportuje, kolektivní sporty nemá rád.

Při jednom našem společném sezení nad matematikou jsem nadhodila, jestli můžu mít na něho i otázky, které se netýkají kombinatoriky. Souhlasil. Zeptala jsem se, jestli něco ví o neurolingvistickém programování? To ho zaujalo. A tak jsme si chvíli o tom povídali. Řekl, že mozek jeho spolužáků asi pracuje jinak. Podle něho neefektivně. Zeptala jsem se ho, jak bychom jim mohli pomoct. Navrhnul, že by byl ochotný na třídnické hodině vystoupit s nějakými návrhy na zlepšení učení se. Což se stalo. Spolužáci mu začali po jeho přednášce klast otázky a on s radosti odpovídal. Po této hodině se situace ve třídě změnila. Začal si více všimat svých spolužáků. Jednou mi řekl, že se mu líbí chování jedné spolužačky ve vyučovacích hodinách. Matematiku neměla ráda, ale vtipně reagovala na různé situace ve třídě. Požádal ji, jestli s ní může sedět. V sedmém ročníku jsem vedla Klub deskových her a logického myšlení. Tam se vztahy se spolužáky ještě více prohloubili. Měl svou taktiku pro vítězství a byl ji ochoten sdílet s ostatními. Jednou zorganizoval turnaj ve stolním tenisu pro spolužáky.

Mám radost z toho, že se mi povedlo zařadit tohoto žáka do kolektivu. Samozřejmě nebylo to stále ideální. Trpěl na migreny, nechtěl ale odejít ze školy odpočinout si domu. Měl svůj soukromý cíl překonat bolest. Tehdy seděl sám, nikoho k sobě nepřipustil, byl nervozní, reagoval neadekvátně. Nakonec ale souhlasil, že přestávky bude trávit v mé kanceláři, kde nebyl hluk a on mohl relaxovat.

1

The situation happened about 4 years back. A new student joined my class, who moved with her parents for family reasons. Before her arrival, the class worked well, there were no conflicts between the pupils and their academic results were above average compared to other classes. After her arrival, however, I began to notice that the class was breaking up into smaller groups, between which there was rivalry, the pupils' grades were getting worse and they were taking more chances with the teachers. Of course, I attributed the occurrence of these phenomena more to their puberty than to the arrival of a new student. But it often happened to me myself that the pupil was rude, and two other classmates gradually joined her, who gained courage thanks to her. Within a few weeks, I received several complaints about the student from the parents of the students - she often verbally attacked their children, and several times there was a physical fight between her and one of her classmates. I started to notice similar incidents during school breaks as well. I talked to the pupil several times about her behavior. Once also in the presence of the school psychologist, but without success. I therefore decided to start solving the situation with her parents. I invited them to the school, where I explained the situation to them. But there was a complete misunderstanding on their part, followed by a verbal attack on me, and nothing was actually resolved by the meeting, on the contrary - the pupil had the support of her parents, so similar actions continued to be repeated. After the seventh grade, the student started attending the gymnasium.

Žačka is a smart girl who excels in mathematics. However, her grades don't match it because she doesn't pay much attention to her studies. One of the possible reasons may be the attitude of her parents, who did not show much interest in their daughter's education throughout the year. In addition, Žačka has moved 3 times during the last few years, which did not help the situation either. It is therefore possible that with her behavior she was mainly trying to appeal to her classmates and win them over to her side.

Physical aggression, Verbal aggression

As I already mentioned, at first I dealt with the situation only with the pupil. I invited her to my office and tried to find out from her what drives her to her behavior. I don't remember any of the entire conversations anymore because they took place several years ago. But I know that she refused to cooperate with me, so I decided to contact the parents.

Interview, Cooperation with experts

After the first interview with the pupil, I noticed that she was more withdrawn in my classes, but the ways in which she had manifested herself up to that time continued.

Failure

12 let, 7. ročník

Sociální sítě, kamarádi, hudba

Lhaní,Podvody,Provokace,Slovní agresivita

Pedagogické minimum, magisterský obor biologie – přírodovědecká fakulta

30

Situace se odehrála asi 4 roky zpět. Do mé třídy nastoupila nová žačka, která se s rodiči z rodinných důvodů přestěhovala. Před jejím příchodem se ve třídě dobře pracovalo, mezi žáky nedocházelo ke konfliktům a jejich studijní výsledky byly oproti jiným třídám nadprůměrné. Po jejím příchodu jsem si ale začala všímat, že se třída rozpadá do menších skupinek, mezi kterými panuje rivalita, známky žáků se zhoršují a více si k učitelům dovolují. Samozřejmě jsem výskyt těchto jevů přisuzovala spíš jejich pubertálnímu věku než příchodu nové žačky. Mně samotné se ale často stávalo, že byla žačka drzá a postupně se k ní přidali i další dva spolužáci, kteří díky ní získali odvahu. Během několika týdnů jsem od rodičů žáků obdržela hned několik stížností na žačku – často jejich děti slovně napadala a několikrát mezi ní a jednou její spolužačkou došlo i k fyzické potyčce. Podobných incidentů jsem si začala všímat také o přestávkách ve škole. Několikrát jsem si s žačkou o jejím chování promluvila. Jednou také za přítomnosti školního psychologa, ale bez úspěchu. Rozhodla jsem se proto situaci začít řešit s jejími rodiči. Pozvala jsem si je do školy, kde jsem jim vylíčila situaci. Z jejich strany ale došlo k naprostému neporozumění, následoval slovní útok na mě a vlastně se setkáním nic nevyřešilo, ba naopak – žačka měla ve svých rodičích podporu, podobné činy se proto opakovaly i nadále. Po sedmé třídě začala žačka navštěvovat gymnázium.

Žačka je chytrá dívka, která vyniká v matematice. Její známky tomu však neodpovídají, protože se studiu moc nevěnuje. Jednou z možných příčin může být i přístup jejích rodičů, kteří o vzdělání své dcery po celý rok nejevili přílišný zájem. Žačka se navíc během posledních několika let hned 3x stěhovala, což situaci také nepomohlo. Je proto možné, že se svým chováním pokoušela zejména oslovit své spolužáky a získat si je na svou stranu.

Jak jsem už zmínila, nejprve jsem situaci řešila pouze s žačkou. Pozvala jsem si ji k sobě do kabinetu a pokoušela se od ní zjistit, co ji k jejímu chování vede. Ani jeden celý rozhovor si už nepamatuji, protože proběhly před několika lety. Vím ale, že se mnou odmítala spolupracovat, proto jsem se rozhodla kontaktovat rodiče.

Po prvním rozhovoru s žačkou jsem si všimla, že v mých hodinách byla odtažitější, ale způsoby, kterými se projevovala do té doby, pokračovaly i nadále.

1

The student was completely normal, but he excelled in physics and mathematics. From the beginning, it was not clear to me why AJ doesn't really try at all in class. He was getting fours, he was sleeping, he was numb, he often looked like he didn't care. On the other hand, he was also very nervous, scattered and it was obvious that something was bothering him. He really drowned in his studies, he had to do something to keep from failing. With each test, his condition worsened and his lack of interest only deepened. Failure discouraged him from any cooperation and interest in the subject. He was sweating profusely and couldn't string a sentence together, stuttering and his voice shaking. Sometimes he looked for other activities, got angry, exploded, lost control of his own behavior and sabotaged class. In the end, he was already staring into space, falling asleep and not paying attention, totally ignoring the action around him. He kept his eyes downcast and was aloof. I sensed that all the excesses, interruptions and inattention, i.e. all the student's problematic behavior, were caused by his low self-confidence regarding languages. It was a cry for help, a kind of defense mechanism and a hidden fear of failure. The student came from a poorer family, they had a farm and a farm, he lived with his family in a small village about 20 km from the school, he commuted daily. However, he always walked cleanly and neatly when dressed. You wouldn't recognize it as a background. In class, he was mostly in contact with boys, he was averagely popular and did not cause conflicts, he never fought or attacked others, in the eyes of others he was seen as intelligent, because many did not master mathematics and physics with such clarity. That's why his behavior didn't seem great to me. It didn't match his behavior in my classes. It's like he's two in one. Like he was on a button. But what was the trigger? As far as absences are concerned, it was more of a miracle when he was sick and absent from school, his attendance was flawless. He never avoided classes or tests, went to class on time and always had his textbooks with him, completed assignments as much as possible, even with mistakes.

started researching why these situations occur. The only way I could think of was a joint consultation in private. The student was very vulnerable, he didn't want to look stupid in front of the class, embarrass himself and come alone. So I was the first to show an interest in correction and, above all, help. I cared a lot about him, and I could see that he was struggling. So I invited him to my office, where I told him that I was not satisfied with his behavior and asked what was going on. "I just can't handle it, I can't get it into my head. I'm trying, but I can't. I can't handle it.'' he replied contritely.

Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

tried to support him. "Sometimes that's just the way it is. Some people have talents in a different direction, but that doesn't mean we can't do it together. I can provide you with extra materials for homework or something. If you practice… and I can see you want it more than the students who excel in this subject… you can improve a lot. I'll help you if you're worth it. I can offer you tutoring after school. We can handle everything, we won't push the saw, it will take some time, but that doesn't mean you can't do it. I trust you.'' I further emphasized that I know he's a great boy, that he doesn't want to cause problems, that he just worries and kicks around. "It would be great to use that stubborn energy in something positive. You have to bite the bullet and fight. Little by little.'' I held him and directed him. She showed him that I understood and sympathized with him. Every correct solution to the task and practice motivated him to change. He came regularly. He really wanted to see improvement. It was a pleasant surprise.

Support, Interview

The student began to get not only good grades, but also the confidence to speak in front of the class and cooperate. He realized that mistakes are also a form of learning and are a sign of progress. Over time, his classmates began to notice his achievements. Many of the best in the class even admired him. I could tell a huge change, I was proud of him and I will remember him. He became an active and very diligent student, his problems disappeared, he actively participated in lessons, spoke and looked forward to every lesson. You improved your grade by two grades.

Longterm success

18 (3.ročník gymnázia)

Počítače a počítačové hry, technika, anime, matematika, fyzika

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nesoustředěnost,Spaní v hodinách,Sabotáž

Ing. (aprobace jazyk anglický)

20

Žák byl úplně normální, který však ve fyzice a matematice exceloval. Z počátku mi nebylo jasné, proč se v hodinách AJ vlastně vůbec nesnaží. Dostával čtyřky, pospával, byl otupělý, často to vypadalo, jakoby mu to bylo všechno jedno. Na druhou stranu byl i velice nervózní, roztěkaný a bylo patrné, že ho něco trápí. V učivu se neskutečně topil, měl co dělat, aby nepropadal. S každým testem se jeho stav zhoršoval a nezájem se jen prohluboval. Neúspěch jej odrazoval od jakékoliv kooperace a zájmu o předmět. Hodně se potil a nedokázal složit dohromady ani větu, zakoktával se a hlas se mu třásl. Občas vyhledával i jiné činnosti, rozčiloval se, vybuchoval, ztrácel kontrolu nad vlastním chováním a sabotoval hodinu. V závěru už koukal do prázdna, usínal a nedával pozor, totálně ignoroval děj kolem sebe. Oči držel sklopené a byl v ústraní. Vycítila jsem, že všechny excesy, vyrušování a nepozornost, tedy všechno žákovo problémové chování, způsobovalo jeho nízké sebevědomí co se týče jazyků. Bylo to takové volání o pomoc, jakýsi obranný mechanismus a skrytý strach z neúspěchu. Žák pocházel z chudší rodiny, měli statek a farmu, bydlel s rodinou v malé vesniččce asi 20 km od školy, denně dojížděl. Oblékaný chodil však vždy čistě a úhledně. Člověk by na něm jako background nepoznal. Ve třídě byl spíše ve styku s chlapci, byl průměrně oblíbený a konflikty nevyvolával, nikdy se nebil a nenapadal ostatní, v očích ostatních byl viděn jako inteligentní, mnozí totiž matematiku a fyziku takto s přehledem nezvládali. Proto se mi jeho chování značně nezdálo. Neshodovalo se totiž s jeho chováním na mých hodinách. Jako by byl dva v jednom. Jako by byl na tlačítko. Ale co byl spouštěč? Co se absencí týče, byl spíše zázrak, když byl nemocný a ve škole chyběl, docházku měl bezchybnou. Nikdy se nevyhýbal vyučování ani testům, chodil na hodiny včas a učebnice měl vždy s sebou, úkoly v rámci možností splněny, I když s chybami.

Začala jsem zkoumat, proč tyto situace nastávají. Jediný způsob, který mě napadal, byla společná konzultace v soukromí. Žák byl velmi zranitelný, nechtěl před třídou vypadat hloupý, ztrapnit se a přijít sám. Já jsem tedy byla první, kdo projevil zájem o nápravu a hlavně pomoc. Velmi mi na něm záleželo, navíc jsem viděla, že se trápí. Pozvala jsem jej tedy ke mně do kabinetu, kde jsem mu řekla, že nejsem spokojená s jeho chováním a dotázala se, co se děje. ,,Já to prostě nezvládám, neleze mi to do hlavy. Snažím se, ale nezvládám to. Nezvládnu to.’’ odpověděl zkroušeně.

Snažila jsem se ho podpořit. ,,Někdy to tak prostě je. Někteří lidé mají nadání jiného směru, což ale neznamená, že to společně nemůžeme zvládnout. Můžu ti poskytnout materiály navíc, na domácí přípravu nebo tak. Pokud budeš trénovat… a já vidím, že to chceš víc, než žáci, kteří v tomto předmětu excelují… můžeš se hodně zlepšit. Já ti pomůžu, pokud o to stojíš. Můžu ti po škole nabídnout doučování. Všechno zvládneme, nebudeme tlačit na pilu, bude to třeba trvat dýl, ale to neznamená, že to nedokážeš. Věřím ti.’’ Dále jsem vyzdvihla, že vím, že je to prima kluk, že nechce dělat problémy, že se jenom trápí a kope kolem sebe. ,,Bylo by skvělé využít tu zarputilou energii v něco pozitivního. Musíš se zakousnout a zabojovat. Kousek po kousku.’’ Podržela jsem ho a nasměrovala. Ukázala mu, že mu rozumím a soucítím s ním. Každým správným řešením úkolu a procvičováním byl motivován ke změně. Docházel pravidelně. Strašně moc chtěl vidět zlepšení. Bylo to příjemné překvapení.

Žák začal získávat nejen dobré známky, ale hlavně sebevědomí mluvit před třídou a spolupracovat. Uvědomil si, že chyby jsou taky formou učení a jsou znakem progresu. Postupem času si začali jeho úspěchů všímat i spolužáci. Mnozí z těch nejlepších ve třídě jej dokonce obdivovali. Byla znát obrovská změna, byla jsem na něj pyšná a budu si jej pamatovat. Stal se z něj aktivní a velice pilný žák, problémy vymizely, aktivně se podílel na výuce, mluvil a těšil se na každou hodinu. Prospěch si zlepšil o dva stupně.

1

The student's problem started in the 2nd grade, when a large part of the second year took place via distance learning. The boy repeatedly disrupts other children's lessons with his inappropriate behavior. He doesn't listen, you can't agree on anything with him, he doesn't have a brake in him when the other students know that certain things are not allowed. The boy's case may be related to the issue of single-parent families, the upbringing of children is inconsistent here. The boy currently lives only with his mother, and visits his father only occasionally, so it is possible that his upbringing was not ideal even in early childhood.

The boy is a frequent cause of conflict in their class. He starts fights with other students, likes to poke others for no reason. In the school toilets, he climbed the window, scribbled on the wall, took things from the children without permission. He took a pen, put it on his forearm and told everyone he was injecting drugs. Other students in the class also complain that he speaks profanity and that he is rude. Pupils who want to learn pay for his bad behavior, the need to constantly reprimand the boy greatly complicates, delays and makes others uncomfortable. Nevertheless, it cannot be said that he is unpopular in class, the children have fun with him.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The boy's class teacher chooses a milder punishment - i.e. a note in the diary - in cases where it is a question of repeated interruptions in classes all day long. However, as soon as the boy collects more than five such notes, he calls his mother to school. In the case of more serious offenses by the pupil, he calls the parents immediately, or immediately convenes the educational committee. The boy disturbs the other children and makes teaching uncomfortable for everyone, so it is difficult for the teacher to choose approaches such as non-violent communication or a school without losers, and she usually reacts very strictly. The teacher always tries to be nice to all the children and she likes them very much, but because the third grade curriculum is always difficult for the children and she is still catching up with the distance learning curriculum, she does not have time to deal with the boy's inappropriate behavior at length in class, so that others the pupils did not suffer even more. The problem was solved in such a way that the boy's class teacher was even forced to convene an educational committee twice a school year, where together with the boy's mother, they solved the problem. The student received a recommendation for an examination in a pedagogical-psychological counseling center. The school board also recommended this visit. The pupil's mother does not respond to the recommendations, nor to what she as the class teacher and the special pedagogue recommended, and she has not yet visited the counseling center with her child. The student received a disciplinary sanction, at the end of the second grade he was reprimanded by the class teacher.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

Unfortunately, the result of the solution is zero, the interview with the mother showed that the boy never had to listen at home, the parents let the boy have too much freedom and his bad behavior is now the result. No one told the boy what was right and what was wrong. He knows no boundaries because no one has guided him in this. A few days after the meeting with the educational committee, the pupil's behavior was milder, but before long his behavior returned to his old ways. Now the pupil has returned to school after the holidays and his problematic behavior persists. This boy's behavior problems are already long-standing and difficult to solve when the family does not cooperate with the school and professionals.

Failure

9 let, 3. třída

Žák má velice rád sport, pravidelně navštěvuje fotbal

ADHD

Arogance,Vulgární vyjadřování

Magisterské (Učitelství pro 1. stupeň základní školy)

34 let

Problém u žáka započal ve 2. třídě, kdy velká část druhého ročníku probíhala distanční formou. Chlapec opakovaně narušuje ostatním dětem vyučování svým nevhodným chováním. Neposlouchá, nedá se s ním na ničem domluvit, nemá v sobě brzdu, kdy ostatní žáci vědí, že se některé věci nesmí. Chlapcův případ může souviset s problematikou neúplných rodin, výchova dětí je zde nesourodá. Chlapec v současné době žije pouze s matkou, otce navštěvuje pouze občas, tudíž je možné, že již v útlejším dětství jeho výchova nebyla ideální.

Chlapec je častým důvodem konfliktů v jejich třídě. Začíná bitky s ostatními žáky, s oblibou bezdůvodně strká do ostatních. Na školních toaletách lezl po okně, čmáral po zdi, bere dětem věci bez dovolení. Vzal propisku, dal si ji k předloktí a všem říkal, že si píchá drogy. I ostatní žáci ve třídě si stěžují, že vulgárně mluví, a že je hrubý. Na jeho špatné chování doplácí žáci, kteří se chtějí učit, nutnost chlapce neustále napomínat výuku velice komplikuje, zdržuje a ostatním znepříjemňuje. Přesto se nedá říci, že by byl ve třídě neoblíbený, děti se s ním baví.

Chlapcova třídní učitelka, v případech, kdy jde o celodenní opakované vyrušování v hodinách, volí mírnější trest - tedy poznámku do deníčku. Jakmile chlapec ovšem nasbírá více jak pět takových poznámek, volá jeho matku do školy. V těžších přestupcích u žáka volá rodičům ihned, případně rovnou svolává výchovnou komisi. Chlapec ruší ostatní děti a znepříjemňuje všem výuku, tudíž je pro paní učitelku těžké volit přístupy jako je nenásilná komunikace, nebo škola bez poražených, a reaguje většinou velice přísně. Paní učitelka se vždy snaží ke všem dětem chovat hezky a má je moc ráda, ale tím, že učivo třetí třídy je vždy pro děti obtížné a ještě dohání učivo z distanční výuky, nemá čas se nevhodným chováním chlapce dlouze zaobírat ve výuce, aby tím ostatní žáci netrpěli ještě více. Problém byl tedy řešen tak, že chlapcova třídní učitelka byla nucena dokonce dvakrát za školní rok svolávat výchovnou komisi, kde spolu s chlapcovou matkou, problém řešili. Žák obdržel doporučení k vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Také školní rada tuto návštěvu doporučila. Matka žáka na doporučení, ani na to co jí ona jako třídní učitelka a speciální pedagožka doporučili nereaguje a poradnu se svým dítětem dosud nenavštívila. Žák dostal kázeňský postih, na konci druhé třídy měl důtku třídního učitele.

Výsledek řešení je bohužel nulový, z rozhovoru s matkou vyplynulo, že chlapec doma nemusel nikdy poslouchat, rodiče nechávali chlapci přílišnou volnost a jeho špatné chování je nyní důsledkem. Nikdo chlapci neřekl co je dobře, a co je špatně. Nezná žádné hranice, protože jej v tomto nikdo nevedl. Pár dní od schůzky s výchovnou komisí bylo žákovo chování mírnější, ovšem zanedlouho se jeho chování vrátilo zpět do starých kolejí. Nyní žák přišel po prázdninách do školy a jeho problematické chování přetrvává. Problémy s chováním u tohoto chlapce jsou již dlouhodobé a těžko řešitelné, když rodina se školou a odbornými pracovníky nespolupracuje.

1

The situation in the first year was that there was a student in the class who is explosive. He also has problems at home and when something happens, he quickly flies out because he is used to solving problems at home with force, shouting and aggression. Because he was weaker, others made fun of him, which I tried to solve with them. Maybe I didn't explain enough to them that he needs to get used to it and has his own problems. He had a friend who provoked him, and he waited for him in the toilet and took a ruler on him. He cornered him in the corner of the booth and softened him with the ruler.

The aggressor who provoked the situation knew that the student was explosive and deliberately provoked him. Everyone demanded that the student be punished by the school principal, but I told myself that it was not necessary and spoke to him calmly. I explained to him what provoked the situation and that problems cannot be solved with aggression.

Emotional outbursts, Physical aggression

told the student that if something was going on, he should come to me and try to solve it calmly. Nothing like that has happened since. When I spoke to him alone, his eyes were down and he was sorry, but he couldn't show it. I think it's not his fault, but the fault of parents who solve problems with aggression.

Support, Interview

I managed to handle the situation well. There was a starter student in the class, but nothing like that happened again after our conversation. In English and Czech, when they wrote essays, it was seen that they solve problems aggressively at home, which the student admitted. We also discussed it with his mother, but it's a special family environment.

Longterm success

11-12 let, 1. ročník na gymnáziu (osmi-leté studium)

__________________

Emoční labilita,Hyperaktivita,Impulzivita

Mgr., Matematika, anglický jazyk a deskriptivní geometrie

19

Situace v prvním ročníku byla taková, že ve třídě byl student, který je výbušný. Má problémy i doma a když něco, tak rychle vyletí, protože je zvyklý, že doma se problémy řeší silou, křikem a agresivitou. Protože byl slabší, ostatní si z něho dělali srandu, což jsem se snažila řešit s nimi. Možná jsem jim nedostatečně vysvětlila, že si potřebuje zvyknout a má svoje problémy. Měl jednoho kamaráda, který ho vyprovokoval, a on si na něho počkal na záchodě a vzal si na něho pravítko. Zahnal ho do kouta kabinky a zmidlil ho tím pravítkem.

Agresor, který situaci vyprovokoval, věděl, že je student výbušný a záměrně ho vyprovokoval. Všichni požadovali, aby student dostal trest od ředitele školy, ale já si řekla, že není to nutné a promluvila jsem s ním v klidu. Vysvětlila jsem mu, co vyprovokovalo situaci a že se problémy nemůžou řešit agresivitou.

Řekla jsem studentovi, že pokud se něco děje, má přijít za mnou a snažit se to řešit v klidu. Od té doby se nic takového nestalo. Když jsem s ním mluvila sama, měl sklopené oči a bylo mu to líto, ale nedokázal to dát najevo. Myslím si, že to není jeho chyba, ale chyba rodičů, kteří problémy řeší agresivitou.

Situaci se mi podařilo zvládnout dobře. V třídě byl student startovací, ale po našem rozhovoru se nic podobného neopakovalo. V angličtině a češtině, když psali slohové práce, bylo vidět, že doma řeší problémy agresivně, což student přiznal. Řešili jsme to i s jeho maminkou, ale je to zvláštní rodinné prostředí.

1

Already in the first grade, I noticed small nuances in my students' social behavior, but I knew that the big reason was the fact that the children spent a significant amount of time at home in quarantine instead of socializing in kindergarten, especially during such an important period such as preschool age. However, this student of mine began to deviate quite a bit, and as time went on, problems began to arise with him. I repeatedly heard from other children how the student did something, took something from someone, or said unpleasant things to someone. Suing is of course something that I try to teach children not to do, but at the beginning of the first grade they mainly get to know the children and we are not so clear about the rules yet, because I am talking about the first weeks of school. So I started to observe his behavior more and noticed the situations he does, such as a more aggressive reaction to classmates.

The student also did things that he subsequently denied, or invented situations that did not occur at all. The student comes from a complete family, was born in Ukraine, but has been growing up in the Czech Republic since childhood. He likes to read, do karate and go to nature. He has no siblings and had no problems in society from his parents. However, as the pupil and his peers were significantly affected by the lockdown, he spent the preschool year at home. However, his family environment did not appear to be problematic, after talking with his mother, I thought that his parents paid enough attention to him, so the problem arose in the first grade when he started school and among a team that he was not used to, and because of this, they most likely began to manifest his behavioral disorders.

Emotional outbursts, Physical aggression, Lying and cheating, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

When I started to notice the student's behavior, at first I dealt with it only with him and tried to teach him the right behavior in the team, but the lying and disagreements kept repeating and I contacted his parents, who pointed out the problems and met with them. After mutual agreement and my recommendation, we made an appointment with a psychologist. The first session was successful and the student started visiting the psychologist regularly. It was the first possibility that could find the reasons why the student behaves like this and, above all, help him to stop it.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

As the pupil is still very young, we probably started dealing with his behavior at the right time. After repeated visits to the psychologist and the application of various procedures within my lessons, such as group games to bring the collective together or group work in subjects, his behavior improved significantly and the student stopped lying and began to value things and his classmates more. In this way, it was gradually possible to correct the pupil's behavior, which was most likely due to the remote preschool age and also due to the lack of socialization before starting school. Until now, it sometimes happens that the student does not behave quite correctly, but it cannot be compared to the behavior I observed at the beginning of the first grade.

Partial success

7 let, 2. ročník

čtení, příroda, karate

Lhaní,Agrese

Vysokoškolské, titul - Mgr.

15 let

Již v první třídě jsem u svých žáků pozorovala drobné nuance co se týče sociálního chování, avšak věděla jsem, že velkým důvodem je fakt, že děti strávily zásadní čas doma v karanténě místo toho, aby se socializovaly v mateřské škole, hlavně v tak důležitém období jako je předškolní věk. Tento můj žák se však začal dost vymykat a postupem času s ním začaly být potíže. Opakovaně jsem od ostatních dětí poslouchala, jak žák něco provedl, někomu něco vzal, či někomu říkal nehezké věci. Žalování je samozřejmě věc, kterou děti snažím učit nedělat, avšak na začátku první třídy se s dětmi hlavně seznamují a v pravidlech ještě nemáme tolik jasno, jelikož se bavím o prvních týdnech školy. Začala jsem tedy jeho chování více pozorovat a všímala jsem si situací, které dělá, jako bylo například agresivnější reakce na spolužáky.

Žák také dělal věci, které následně popíral, nebo si vymýšlel situace, které vůbec nenastaly. Žák pochází z úplné rodiny, narodil se na Ukrajině, avšak od dětství vyrůstá v České republice. Rád si čte, dělá karate a chodí do přírody. Nemá sourozence a ze strany rodičů neměl žádné problémy ve společnosti. Jelikož se však žáka a jeho vrstevníků výrazně dotkl lockdown, trávil předškolní rok doma. Jeho rodinné prostředí se však nejevilo jako problematické, po rozhovoru s matkou mi přišlo, že se mu jeho rodiče věnovali dostatečně, problém tedy nastal v první třídě s nástupem do školy a mezi kolektiv, na který nebyl zvyklý, a díky tomu se nejspíše začaly projevovat jeho poruchy v chování.

Když jsem si začala chování žáka všímat, nejdříve jsem to řešila pouze s ním a snažila jsem se ho naučit správnému chování v kolektivu, jenomže lhaní a neshody se opakovaly a kontaktovala jsem jeho rodiče, které jsem upozornila na problémy a setkala se s nimi. Po vzájemné domluvě a mému doporučení jsme sjednali schůzi s psychologem. První sezení se osvědčilo a žák začal pravidelně navštěvovat psychologa. Byla to taková první možnost, která by mohla najít příčiny, proč se takhle žák chová a hlavně mu pomoct, aby to přestalo.

Jelikož je žák ještě ve velmi mladém věku, nejspíše jsme jeho chování začali řešit ve správný čas. Po opakovanému docházení k psychologovi a aplikaci různých postupů v rámci mých vyučovacích hodin, jako byly skupinové hry na sblížení kolektivu či skupinová práce v předmětech, se jeho chování výrazně zlepšilo a žák přestal lhát a začal si více vážit věcí a svých spolužáků. Postupně se tak tedy podařilo napravit chování, které měl žák nejspíše právě kvůli distančnímu předškolnímu věku a také kvůli nedostatku socializace před nástupem do školy. Do teď se občas stane, že se žák nezachová úplně správně, avšak nedá se to srovnat s chováním, které jsem pozorovala na začátku první třídy.

1

noticed that something was wrong when I was substituting at our elementary school. On my first day of teaching, I walked into a classroom full of children who seemed completely fine and seemed calm to me, except for one. I noticed a girl sitting in the back pew who was constantly sewing with herself. As soon as I greeted the class, I could see that something was wrong. She didn't even greet me properly, she looked very annoyed and you could see that she had some kind of problem. The first thing I did was to move her and her seatmate to the front, because it seemed logical to me that such a student should sit in the front. On that account, she started arguing with me, that she wouldn't go anywhere, that she could sit wherever she wanted. This is where her great opposition to me, as a teacher and thus a certain authority, became apparent. We started the lesson with a task that they had to prepare at home. The task contained several longer exercises that tested spelling knowledge. So we gradually started reading, and every time it was her turn, she didn't know where we were. Although she had a task, she paid absolutely no attention to what was being done at that moment, on the contrary, she still disturbed the others, especially her seatmate, who was also very bothered by it, so I separated them so that she could have peace of mind. As for some collective position in the class, the kids didn't like her very much, on the contrary, they made it quite clear to her not to annoy them, to pay attention and stop disturbing them. As for her grades, they weren't terrible, on the contrary, I'd say they were average, even slightly above average. The latter mainly spoiled her dictation and longer exercises, during which she had to concentrate much more than, for example, with the supplementary machine. But what really surprised me was during that hour, when I warned her not to disturb, I heard her whispering curses to herself, which of course were directed at me. And it was very rude swearing. Of course, I understand that it is not easy for her, because as I later found out, she has been diagnosed with ADHD, but that does not give her the right to curse. I called my parents on that account and informed them about the whole situation. But they replied that the fault was on my side and in my teaching methods, that everything was fine with their daughter. That's what the pupil's mother told me. But the father also joined the debate, saying that he behaves exactly the same at home. After that, both parents started arguing and cursing, which clearly showed me where their daughter got it from. Then it came out that they were getting a divorce and their daughter was taking it very badly. Also, in my opinion, a big problem is that their daughter is the best and most worthy child in her mother's eyes, so she allows herself to be dictated to. That's the main problem. She only hears criticism and some kind of moral rebuke from her father and teachers, so I think she has simply resigned herself and told herself in her head that everyone except her mother is united against her. So, in my opinion, she lacks the word of her mother, as a woman, certain advice and, of course, also certain moral rebuke.

9th grade student, diagnosed with ADHD syndrome and regularly visits a psychological counseling center. He has a big problem with maintaining attention during any activity. Whether it is a school or extracurricular activity. As the parents no longer know how to deal with her, there was a minor resignation for them, especially for the father, who does not have enough patience. Outside of school, the student attends a gymnastics club and plays the flute. Her inability to concentrate is ruining her school grades. In addition to lack of concentration, he shows signs of vulgar behavior and a loss of respect for authority.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

For me, an individual approach is always very important, and that's what I did. After an unsuccessful meeting with the parents, I met the student in the office. I asked her questions that mainly related to what she disliked about my teaching and what she would like me to change. I told her that I wanted to get along with her not only during substitute classes, but especially outside of classes in the corridors of the school. She told me that she was so glad I called her because she has a problem with every teacher, but no one has ever tried to ask her what is really bothering her. I suggested to her that whenever she feels bad or wants to help with something, she should call and be calm and we will discuss everything calmly, even over coffee. Of course she accepted the option.

Support, Interview

Since I was substituting for the class, I coincidentally became their class because their teacher had left the school. It was an absolutely ideal situation for me, as I could fully devote myself to this whole situation. Right from the first lesson, I saw a huge shift in the fact that the student sat by herself in the front. Although together with her co-sitters, as far as the disturbance is concerned, it has become much quieter. It happened to me several times that she interrupted again, but every time I reprimanded her, she took it respectfully and was quiet. Another shift I observed was that by trying to stay focused, she didn't get lost in the subject matter and between the lines. We've gone through several classes since then and each one gets better and better. I am very happy that I was able to monitor the progress in the collective area as well, where more pupils were having fun with the pupil, and even when I came to class earlier during the break, she was chatting with her friends and not making a fuss. For me, this whole situation is actually a good indicator that an individual approach to students is really necessary and can change many things for the better.

Longterm success

14 let, 9.třída ZŠ

Hra na flétnu, gymnastika

ADHD

Lhaní,Rušení výuky,Neúcta k autoritám,Nevhodné chování

Mgr., český jazyk a občanská výchova

5

To, že je něco špatně, jsem si všiml době, kdy jsem suploval u nás na Základní škole. První den mé výuky jsem vešel do třídy plné dětí, které se jevily zcela v pořádku a působily na mne klidným dojmem, až na jedno. Všiml jsem si dívky, která seděla v zadní lavici a neustále s sebou šila. Již při pozdravu se třídou jsem na ní viděl, že je něco v nepořádku. Pořádně mě ani nepozdravila, tvářila se velmi otráveně a bylo na ní vidět, že má nějaký problém. První věc, kterou jsem udělal byla, že jsem ji společně s její spolusedící přesadil dopředu, protože mi logicky přišlo na místě, aby takový žák seděl vepředu. Na to konto se se mnou začala hádat, že nikam nepůjde, že si přece může sedět, kde ona sama chce. Zde se projevil její velký odpor ke mně, jako učiteli a tím pádem určité autoritě. Hodinu jsme začali úkolem, který si měli připravit doma. Úkol obsahoval několik delších cvičení, které prověřovala znalost pravopisu. Postupně jsme teda začali číst, na což pokaždé, co byla na řadě ona, nevěděla, kde jsme. Sice úkol měla, ale nevěnovala absolutně žádnou pozornost tomu, co se v daný moment dělá, naopak mi ještě vyrušovala ostatní, hlavně její spolusedící, které to také velmi vadilo, a tak jsem je rozesadil, aby měla klid. Co se týče tedy nějakého kolektivního postavení ve třídě, tak děcka ji moc rády neměly, naopak jí dávaly dost jasně najevo, aby je neotravovala, dávala pozor a přestala vyrušovat. Co se třeba jejího prospěchu týče, tak ten ale nebyl nějak hrozný, naopak bych řekl, že byl průměrný, až lehce k tomu nadprůměru. Ten jí kazil hlavně diktát a delší cvičení, u kterých se musela mnohem více soustředit než třeba u doplňovačky. Co mě ale hodně překvapilo bylo v té hodině, že když jsem ji upozornil, aby nevyrušovala, slyšel jsem, jak si potichu říká nadávky, které byly samozřejmě směřovány ke mně. A byly to nadávky velmi hrubé. Samozřejmě chápu, že to nemá lehké, protože jak jsem pak zjistil, má diagnostikován syndrom ADHD, což ji ale neopravňuje k tomu, aby sprostě nadávala. Na to konto jsem si zavolal rodiče, které jsem o celé situaci informoval. Ti mi ale odvětili tím, že chyba je na mé straně a v mých výukových metodách, že s jejich dcerou je vše v pořádku. To mi řekla matka žačky. Do debaty se ale přidal i otec, který řekl, že se doma chová úplně stejně. Po tom se začali oba rodiče hádat a sprostě nadávat, což mi jasně ukázalo, odkud pak to asi jejich dcera má. Pak z nich vylezlo, že se rozvádí a jejich dcera to velmi špatně nese. Taky je teda podle mě velký problém v tom, že jejich dcera je v matčiných očích to nejlepší a nejhodnější dítě, tím pádem si nechá skákat po hlavě a diktovat si. To je hlavní problém. Kritiku a nějaké morální kárání slyší jen od otce a učitelů, tím pádem podle mě už v sobě prostě rezignovala a v hlavě si řekla, že jsou kromě její matky proti ní všichni spolčeni. Chybí ji tedy podle mě slovo matky, jako ženy, určité rady a samozřejmě také určité morální pokárání.

Žačka 9.třídy, diagnostikován syndrom ADHD a pravidelně navštěvuje psychologickou poradnu. Má veliký problém s udržením pozornosti při jakékoliv činnosti. Ať už je to činnost školní, či mimoškolní. Jelikož si s ní rodiče již neví rady, proběhla u nich menší rezignace, zejména tedy u otce, který nemá dostatečnou trpělivost. Žačka mimo školy navštěvuje kroužek gymnastiky a věnuje se hře na flétnu. Její neschopnost soustředit se jí kazí školní prospěch. Mimo nesoustředěnost vykazuje známky vulgárního chování a ztrátou respektu k autoritě.

Pro mě je vždy velmi důležitý individuální přístup, a tak jsem i učinil. Po neúspěšné schůzce s rodiči jsem se setkal se žačkou v kabinetě. Ptal jsem se jí na otázky, které se týkaly zejména toho, co jí na mé výuce vadí a co by chtěla, abych změnil. Řekl jsem jí, že s ní chci vycházet nejen na suplovaných hodinách, ale hlavně i mimo hodiny na chodbách školy. Řekla mi, že je hrozně moc ráda, že jsem si ji zavolal, protože má problém s každým učitelem, ale žádný se ještě nepokusil o to, aby se jí zeptal, co jí vlastně vadí. Navrhl jsem jí, že kdykoliv se bude cítit špatně nebo bude chtít s něčím pomoct, ať se ozve a klidně se staví a vše v klidu probereme, třeba i u kávy. Možnost samozřejmě přijala.

Od doby, kdy jsem třídu suploval, jsem se stal shodou okolností jejich třídním, jelikož jejich pedagog odešel ze školy. Pro mě to byla naprosto ideální situace, jelikož jsem se tak mohl plně věnovat této celé situaci. Hned u první hodiny jsem viděl obří posun v tom, že žačka seděla sama od sebe vepředu. Sice společně s její spolusedící, ale co se týče vyrušování, tak se hodně utlumilo. Stalo se mi několikrát, že opětovaně vyrušovala, ale vždy, když jsem ji napomenul, s respektem to vzala a byla zticha. Další posun, který jsem sledoval bylo v tom, že díky tomu, že se snažila udržet pozornost, se neztrácela v obsahu učiva a mezi řádky. Od té doby jsme prošli několika hodinami a v každé je to lepší a lepší. Jsem hrozně rád, že jsem mohl pokrok sledovat i v oblasti kolektivu, kde se se žačkou bavilo více žáků, a i když jsem přišel do hodiny dříve během přestávky, povídala si s kamarádkami a nedělala ruch. Pro mě je teda tato celá situace vlastně dobrým ukazatelem toho, že individuální přístup k žákům je opravdu potřebný a může mnohé změnit v lepší.

1

The student complains at home that being at school is stressful for her and she does not want to go to school because her classmates make fun of her because of her ethnicity. While neither I nor any of the other teaching staff noticed this situation, on the contrary, we noticed the inappropriate behavior of the student towards her classmates and also the failure to fulfill the assigned tasks.

The girl comes from a mixed family where the mother is of Roma origin and is currently unemployed and takes care of the household while the father is busy with work. The female students at school are not diligent students, on the contrary. However, she is not the only one in the class who is of Roma origin.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression

tried to resolve the whole situation with the student's mother. I explained to her that the student is often not ready for school and the ridicule of her classmates tends to go in that direction. If a student finds independent work at school demanding, she does not work at all and hides her school notebooks at school. I offered my mother the help of a teacher's assistant, who motivates and helps the student in independent work using the first step method, and at the same time checks her when assigning homework, and also starts working on the homework with her at school, and the student only completes the task at home.

Support, Interview, Cooperation with experts

The girl agrees with the help of the teacher's assistant, she feels better because she has her things in order, and at the same time, a kind of ridicule from classmates, which was demonstrably not related to the ethnic origin of the student, disappeared. I'm just worried how long this solution will last.

Longterm success

9.let 3.třída

nemá

Magistra v oboru učitelství 1.stupně

36

Žákyně si stěžuje doma, že je pro ni pobyt ve škole stresující a do školy nechce chodit, protože se jí spolužáci posmívají kvůli jejímu etnickému původu. Přičemž já ani nikdo z dalších pedagogických pracovníků tuto situaci nezahlédl ba naopak jsme zahlédly nevhodné chování žákyně vůči jejím spolužákům a také neplnění zadaných úkolů.

Dívka pochází ze smíšené rodiny, kdy matka je romského původu a momentálně je nezaměstnaná a stará se o domácnost zatímco otec je pracovně vytížen. Žákyně ve škole nepatří k pilným žákům ba naopak. Ve třídě ovšem není jediná, která by byla romského původu.

S matkou žákyně jsem celou situaci jsem se s ní snažila vyřešit. Vysvětlila jsem ji, že žákyně dost často nebývá do školy připravena a posměch spolužáků spíše směřuje tímto směrem. Jestliže žákyni připadá ve škole samostatná práce náročná nepracuje vůbec a školní sešity poschovává ve škole. Matce jsem nabídla pomoc asistenta pedagoga, která žákyni při samostatné práci motivuje a pomáhá metodou prvního kroku a zároveň ji kontroluje při zadávání domácích úkolů a rovněž s ní domácí úkol započne vypracovávat ve škole a žákyně úkol doma pouze dopíše.

S dopomocí asistenta pedagoga souhlasí dívka se cítí lépe jelikož má své věci v pořádku a zároveň i zmizel jakýsi výsměch spolužáků, který prokazatelně nesouvisel s etnickým původem žákyně. Mám pouze obavy, jak dlouho toto řešení vydrží.

1

The student repeatedly gets into conflict with classmates, accuses the class of long-term bullying, does not show unkind behavior towards the student among classmates in the class. A video with a female student with sexual content should also have been published. The student stopped going to school, her parents always excused her from classes. The mother eventually informed the class teacher that the student was changing schools and sent a letter describing how the class allegedly treated her daughter. It has not been confirmed whether the student was really bullied in class.

The student misses classes for a long time, has poor academic results. She often causes conflicts in class and complains through her mother about being bullied by her classmates, she finally decided to leave the school.

Attendance problems, Bullying

The case was opened several times in class, the class teacher also talked with some specific students individually. The mentioned student and her mother were invited by the class teacher several times for an interview, they did not show up and only communicated via e-mail. After receiving information about the transfer to another school, the situation was closed without a concrete solution within the class collective.

Working with the collective, Interview

The class teacher and the class ended contact with the student. She did not deal with the situation itself after her departure.

Failure

15 let, 4. ročník 8letého gymnázia (SŠ již pravděpodobně ukončila)

Mgr., Český jazyk a literatura, Dějepis

28

Studentka se opakovaně dostává do konfliktu se spolužáky, obviňuje třídu z dlouhodobé šikany, u spolužáků ve třídě nevlídné chování vůči studentce neprojevuje. Mělo být i zveřejněno video se studentkou se sexuálním obsahem. Studentka přestala chodit do školy, hodiny měla vždy omluvené rodičem. Matka nakonec oznámila třídní učitelce, že studentka mění školu a zaslala dopis, kde popsala, jak se třída údajně měla chovat k její dceři. Zda byla studentka opravdu ve třídě šikanovaná, se nepotvrdilo.

Studentka dlouhodobě zameškává hodiny, má špatné studijní výsledky. Ve třídě často vyvolává konflikty a stěžuje prostřednictvím matky na šikanu ze strany spolužáků, školu se nakonec rozhodla opustit.

Případ byl několikrát otevřen na třídnických hodinách, třídní učitelka se také bavila s některými konkrétními studenty individuálně. Zmíněnou studentku i její matku zvala třídní učitelka vícekrát k rozhovoru, nedostavily se a komunikovaly pouze přes e-mail. Po obdržení informace o přechodu na jinou školu se situace uzavřela bez konkrétního řešení v rámci kolektivu třídy.

Třídní učitelka i třída ukončila kontakt se studentkou. Samotná situace po jejím odchodu již dále neřešila.

1

taught a seventh grade class. We were supposed to write a test on difficult subjects, so I prepared such an activity for the rest of the lesson. It was more of a game. I wanted the students to take a break from the complex subject matter and clear their heads a bit. When I came to class and handed out the tests, it was quiet. Everyone was focused because it was an important grade. After the test, the activity started. I spent a lot of time preparing it. That's interesting, from my experience, if I really prepare something and put a lot of work into it and then look forward to teaching the lesson, it always turns out completely wrong. When we started to play, a few people decided not to do it and totally destroyed the morale of the class. If it wasn't an activity that I prepared so hard and that I knew they would enjoy, I probably wouldn't have dealt with it like that. It was only ten minutes to the end of class and we really didn't have to discuss anything. In addition, the students were already exhausted and at other times this class is without problems. But now it bothered me. I saw that most of the students wanted to work and that they enjoyed it. I came to a group of disruptive students and stood up to them. I told them not to disturb the others, they calmed down for a while and then I left again. After a while, the noise started to spread through the whole class again, again from the same place, and after a while, one particular student started laughing loudly.

student who laughs out loud – A student of average intelligence, has no problems with other students, rather extroverted. The student provoking the laughing student - extrovert, average intelligence, has no problem talking to anyone in class.

Verbal disruption of lessons

I moved the student, who started laughing out loud, to the front bench, saying that I had already reprimanded him. The student looked hurt and tried to explain that he was not to blame, but I didn't let him. So he sat forward and began to work, offended.

Transfer of student, Warning

The noise in the classroom stopped and there were only a few minutes left until the end of the class anyway. At first I was satisfied with the solution even though I was dialed. But after a lesson, a student who was sitting on a bench with a punished student came to me. He looked taken aback and asked if we could go down the hall. So we went. There he apologized to me and said that he was the one who started interrupting in the beginning, that his classmate wanted to work on an activity, but then they started talking. When I warned them, they stopped. But then he started to provoke him again Even though he told him to stop it. Finally, the punished student couldn't stand it and laughed at his joke, after which I replaced him. After this conversation, I spoke with the punished student, that I had made a mistake and that I am sorry.

Longterm success

13, 7. třída

Sport, hudba

Mgr., Zeměpis

15

Učil jsem hodinu v sedmé třídě. Měli jsme psát test na těžké učivo, tak jsem si nachystal na zbytek hodiny takovou aktivitu. Byla to spíš hra. Chtěl jsem, aby si žáci odpočinuli od složitého učiva a trochu si pročistili hlavy. Když jsem přišel do hodiny a rozdal jsem testy byl klid. Všichni se soustředili, jelikož šlo o důležitou známku. Po testu začala aktivita. Strávil jsem hodně času její přípravou. To je zajímavé, z mých zkušeností, když si něco fakt nachystám a dám si s tím hodně práce a pak se těším až tu hodinu odučím, to vždy dopadne úplně špatně. Když jsme totiž začali hrát, Pár lidí se rozhodlo, že to dělat nebudou a totálně rozhodili morálku třídy. Kdyby se nejednalo o aktivitu, kterou jsem si tak pracně nachystal a u které jsem věděl, že je bude bavit, tak bych to asi tak neřešil. Bylo už totiž jen deset minut do konce hodiny a vyloženě probrat jsme nic nemuseli. Žáci byli navíc už vyčerpaní a jindy je tato třída bezproblémová. Teď mi to ale vadilo. Na většině žáků jsem totiž viděl, že chtějí pracovat a že je to baví. Ke skupince vyrušujících žáků jsem přišel a postavil se k nim. Řekl jsem jim ať nevyrušují ostatní, oni se na chvíli uklidnili a tak jsem zase odešel. Po chvíli se zase začal šířit šum celou třídou, opět ze stejného místa a po chvíli se začal nahlas smát jeden určitý žák.

Nahlas se smějící žák – Žák průměrně inteligentní, s ostatními žáky nemá problémy, spíše extrovertní. Žák provokující smějícího se žáka – extrovertní, průměrně inteligentní, ve třídě nemá problém se bavit s kýmkoli.

Žáka, co se začal nahlas smát, jsem přesadil do přední lavice s tím, že jsem ho už napomínal. Žák se tvářil dotčeně a snažil se vymluvit, že on za nic nemůže, ale nenechal jsem ho. Tak se posadil dopředu a uraženě začal pracovat.

Šum ve třídě ustal a už stejně zbývalo jen pár minut do konce hodiny. Nejdřív jsem byl s řešením spokojen i když jsem byl vytočený. Po hodině ale za mnou přišel žák, který seděl v lavici s potrestaným žákem. Vypadal zaraženě a zeptal se, jestli bychom mohli jít na chodbu. Tak jsme šli. Tam se mi omluvil a řekl, že on byl ten, který začal vyrušovat na začátku, že jeho spolužák chtěl pracovat na aktivitě, ale potom si začali povídat. Když jsem je napomenul tak přestali. Ale poté ho začal zase provokovat I když mu říkal ať toho nechá. Nakonec to potrestaný žák nevydržel a zasmál se jeho vtípku, načež jsem ho přesadil. Po tomto rozhovoru jsem si ještě promluvil s postrestaným žákem, že jsem se dopustil omylu a že se omlouvám.

1

The situation arose about a year after I graduated from university and went to teach German at primary school. From the beginning of the year, the student showed a strong dislike for the German language, so she was disruptive, did not bring aids or perhaps annoyed the students around her. One day she was annoying enough that I planted her, which I really hate to do, because it doesn't seem like a solution to the problem, but I was already quite desperate. I sat her alone in the first desk right in front of my teacher's desk. When I was explaining the material and walking around the class, she stole my pen from the table, took it apart and returned it. I walked back to my desk, said it wasn't very funny and continued teaching. I gave them exercises to complete. When I got up again, my pen had been stolen and taken apart again. I went back to the table, folded it up and went back to check how the students were working. When I got to the student who was stealing my pens, I found out that she hadn't done anything the whole time. I told her about the student and wanted to give her a five for the activity, when I told her, she said, I quote, 'I don't like your German, you're a shitty teacher'. She recognized that I was already furious, I wanted to take my pen, but I found out that she had stolen it from me. So I took her pen, which was lying on top of her notebook, and wrote both a high five for the activity and a note that she was rude to the teacher.

still don't know much about the student. She was really very smart, without studying, without notes and without everything, she had straight A's, always and in everything, she represented the school both in mathematics, physics, natural history, Czech, and sports Olympiads. She held three school records, if I'm not mistaken, two of which she still holds, in the 400m and the high jump. She just always needed to be the center of attention, but she had self-esteem issues. Even though she was demonstrably very smart, she even belonged to the mensa, so she didn't believe in herself at all, she thought she was stupid because her brother was supposedly smarter.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

outlined the dialogue in the previous point. First I sat her down, then she suffered for a while from her bad manners and the fact that she was making fun of me, then I couldn't stand it completely and unfortunately I didn't solve the situation as I would have liked, because it wasn't professional and it didn't teach her at all, because she made nothing of it. She was a student who previously had 15 A's and one A's for an activity, I wouldn't mind that either. And she was still such that she didn't care about grades, she got A's because she was smart, not because she wanted to.

Consequences, Disrespectful communication, Transfer of student

Nothing changed at all after the incident, except that the student had my pencil and I had hers. Even in the long term, nothing changed, she didn't work, didn't take notes and was disruptive during class. The only thing that comes to mind after that time is that I can take something from it, because I know that I wouldn't want to behave like this anymore. She may have had some self-esteem issues, but otherwise I wouldn't diagnose her with anything.

Failure

11 let/ 5. ročník

sport, často tráví čas s bratrem

Rušení výuky,Nepřipravenost

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy/ Obor Český jazyk a literatura

20 let

Situace nastala asi rok poté, co jsem dostudovala VŠ a šla učit němčinu na ZŠ. U žákyně od začátku roku byla vidět silná nechuť k německému jazyku, a tak vyrušovala, nenosila pomůcky nebo třeba otravovala žáky kolem sebe. Jednoho dne otravovala natolik, že jsem ji rozsadila, což dělám opravdu nerada, protože mi to nepřijde jako řešení problému, ale už jsem byla celkem zoufalá. Posadila jsem ji samotnou do první lavice hned před můj učitelský stůl. Když jsem vysvětlovala látku a chodila po třídě, tak mi ukradla propisku ze stolu, rozebrala ji a vrátila. Došla jsem zpět ke svému stolu, řekla jsem, že to není moc vtipný a pokračovala ve výuce. Zadala jsem jim cvičení, která měli vyplnit. Když jsem se opět zvedla, propiska mi byla znovu ukradena a rozebrána. Vrátila jsem se ke stolu, složila jsem ji a šla jsem znovu kontrolovat, jak žáci pracují. Když jsem došla k žákyni, která mi kradla ty propisky, tak jsem zjistila, že za celou dobu nic neudělala. Řekla jsem ji o žákovskou a chtěla ji napsat pětku za aktivitu, když jsem jí to řekla, řekla mi, cituji, 'mně je vaše němčina u prdele, jste na hovno učitelka'. Ona poznala, že už zuřím, chtěla jsem vzít moji propisku, ale zjistila jsem, že mi ji ukradla. Tudíž jsem ji vzala její propisku, která ležela na jejím sešitu a napsala jak pětku za aktivitu, tak poznámku, že je sprostá na vyučující.

O žákyni doteď moc nevím. Byla opravdu hodně chytrá, bez učení, zápisků a beze všeho měla samé jedničky, vždycky a ve všem, reprezentovala školu jak na olympiádách matematických, fyzikálních, přírodopisných, češtinářských, tak i ve sportu. Držela tři školní rekordy, pokud se nepletu, dva z nich drží doteď, na 400 m a na skok vysoký. Jen pokaždé potřebovala být středem pozornosti, ale měla problémy se sebevědomím. I když byla prokazatelně moc chytrá, patřila dokonce do mensy, tak si vůbec nevěřila, myslela si, že je hloupá, protože její bratr byl prý chytřejší.

Dialog jsem nastínila v předchozím bodě. Nejdřív jsem ji rozsadila, pak chvilku trpěla její nevychovanost a to, že si ze mě dělala srandu, pak jsem úplně nevydržela a bohužel jsem situaci nevyřešila, jak bych si přála, jelikož to nebylo profesionální a už vůbec ji to nedalo za vyučenou, jelikož si z toho nic nedělala. Byla to žákyně, která předtím měla 15 jedniček a jednu pětku za aktivitu, to bych si z toho taky nic nedělala. A ona byla ještě taková, že ji známky byly jedno, ona dostávala jedničky, protože byla chytrá, ne protože by chtěla.

Po incidentu se vůbec nic nezměnilo, jen to, že žákyně měla moji tužku a já její. Ani dlouhodobě se nic nezměnilo, nepracovala, zápisky si nedělala a vyrušovala při hodině. Jediné, co mi teď po té době přijde, že si z toho něco mohu vzít já, protože vím, že bych se takhle už zachovat nechtěla. Ona možná měla nějaké ty problémy se sebevědomím, ale jinak bych ji nediagnostikovala nic.

1

The behavior was very unstable at first. Some days he was a model student who tried to be active in class and always reported. After a few months, he began to behave aggressively towards his classmates during breaks, who did not want to talk to him after that. He became disruptive and stopped being active in class. I had to constantly remind him of that. He was forgetting his homework.

The student is very intelligent and clever. Already in the 2nd grade, he was reading faster and better than his classmates. He always knew the right answer and was ready for class. A very ambitious and exemplary student.

Emotional outbursts, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

tried to figure out the cause of the sudden change in behavior. I didn't like such a sudden change in behavior. Considering that there were no SPU or other disorders, a visit to a specialist would not be a suitable solution. That's why I had a private talk with the student after class. During the interview, I found out that the student had a sister, so he was forgetting to bring his homework and trying to get any kind of attention, which he obviously required from anyone. I called his mother and made an appointment with her. I explained the student's behavior to her. The mother did not show much interest in the student's welfare, nor did she care about the consequences that the student's behavior might have. That's why I offered to help the student myself. I told him that if he needed some space to focus on homework and reading, he could stay in the classroom with me some days after school and I would help him if he needed help.

Support, Interview

At first, the student did not take advantage of the offer. It took a few weeks before he asked me if we could stay after school once a week for now so he could get ready for the next day. After that, the student calmed down and stopped being aggressive, and his classmates accepted him again. Unfortunately, however, his benefit still deteriorated. He wasn't doing his homework and wasn't as well prepared for tests as he used to be.

Partial success

11, 6. ročník

Četba, fotbal

Agrese,Asociální chování,Fyzické násilí

Mgr.

20

Chování bylo zpočátku velmi nestabilní. Některé dny byl vzorný žák, který se snažil být aktivní v hodinách a pořád se hlásil. Po několika měsících se o přestávkách začal chovat agresivně ke svým spolužákům, kteří se s ním poté už nechtěli bavit. Začal vyrušovat a přestal být aktivní v hodinách. Na to jsem ho musela neustále napomínat. Zapomínal domácí úkoly.

Žák je velmi inteligentní a chytrý. Už ve 2. třídě četl rychleji a lépe než jeho spolužáci. Vždy znal správnou odpověď a byl připravený na vyučovací hodiny. Velmi ctižádostivý a vzorný student.

Snažila jsem se přijít na příčinu náhlé změny chování. Nepřišla mi v pořádku taková náhlá změna chování. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o žádné SPÚ ani jiné poruchy, nebyla by návštěva nějaké odborníka vhodným řešením. Proto jsem si s žákem po vyučování promluvila mezi čtyřma očima. Během rozhovoru jsem zjistila, že se žákovi narodila sestra, proto zapomínal nosit domácí úkoly a snažil se získat jakoukoliv pozornost, kterou evidentně vyžadoval od kohokoliv. Zavolala jsem jeho matce a dala jsem si s ní schůzku. Vysvětlila jsem ji žákovo chování. Matka neprojevovala velký zájem o žákův prospěch ani se nezajímala o následky, které by mohlo žákovo chování mít. Proto jsem tedy žákovi nabídla pomoc sama. Řekla jsem mu, pokud by potřeboval nějaký prostor, kde by se mohl soustředit na úkoly a četbu, může některé dny zůstat po škole se mnou ve třídě a já mu případně pomohu, kdyby pomoc potřeboval.

Zpočátku žák nabídku nevyužil. Trvalo to několik týdnů, než mě požádal, jestli bychom mohli zatím jednou týdně zůstat po škole, aby se mohl v klidu připravit na následující den. Poté se žák zklidnil a přestal být agresivní a spolužáci ho znovu přijali mezi sebe. Bohužel však jeho prospěch se přesto zhoršil. Neplnil domácí úkoly a nebyl tak dobře připravený na testy jako býval.

1

few years ago, I was given a first grade class that included a little girl who barely made it to the first grade registration date. From hearsay and from conversations with my colleagues from the kindergarten, I received information that it will probably be a bit more difficult with the little girl, because she is not yet fully matured and, according to my colleagues' opinions, she would need a delay. Ambitious parents, and especially the mother, rejected this solution and believed that their daughter would be able to attend school. So I was preparing that this little girl might need individual care with an increased need for my help and control. At the same time, however, I expected the parents to know their daughter and to be able to reasonably judge whether their own child has enough mental abilities to withstand the change in the educational environment and system and the increased demands that come with it. Already during the first weeks of September, I began to notice that the little girl was really not enough for others. I also tried to communicate with the parents and convince them whether they want to allow the girl to repeat the year, because she herself would be relieved and could 'grow up' in peace. However, they stubbornly insisted that they were also learning at home with their daughter and, according to their opinion, she was handling everything to a sufficient degree, but this was not reflected in her school speeches. It was quite evident that the given sections of the reading are an unknown text for the student and she has a big problem with recognizing individual letters. The student began to be resigned to school activities. She began to neglect her preparation, her activity and effort in individual classes decreased and she did not respond to my or my colleagues' suggestions and efforts to involve her.

little girl came to my first grade, who was already smaller in appearance and somewhat more developmentally retarded than the other children of her grade. It wasn't of a dizzying magnitude though, but you could tell she wasn't nearly as confident in some moves as her classmates. She spoke appropriately for her age, but morphological and syntactic errors appeared to an increased extent, but they did not prevent a full understanding of her message in most cases. She was active and hardworking. The kind of little girl who treats you a bit like an older friend - she wants to talk to you about what they ate at home, what her doll's clothes are like and where they went on a weekend trip with their grandparents. She was very communicative and involved a lot in collective events. She then tried her best in class, often reporting despite the fact that her answers were often incomplete or incorrect. However, it did not diminish his enthusiasm and interest in learning. However, over time and as the curriculum progressed, it was discovered that she herself was nowhere near as far along as her classmates. She began to notice it and her disappointment was coming. The active, loud and communicative little girl became a gray mouse in the corner, who stopped getting involved in the events around her, stopped trying, and even the progress she made began to stagnate until finally she started to recede and the little girl almost stopped moving forward and developing. From the conversations I had with her parents, it was evident their effort to raise a capable child who 'will not fall behind'. This is how they perceived the year that she would gain by postponing compulsory schooling. They thought that she would get too old in that year, she wouldn't get along with younger children, and even later in life (high school and eventually college) that delay would be an obstacle for her.

Failure to attend class

Her behavior was problematic mainly in that her parents indirectly supported her in it. The student initially tried, and because of their parents' attitude, she began to avoid school, which naturally led to her exclusion from the team - the children began to notice that she was suddenly quiet and it was not just a matter of one afternoon that she stopped excelling in school achievements, and vice versa she is starting to fail. Since it was the first class, I based my experience on the fact that it is rather a care service and work with parents in most cases. So I tried to communicate with the parents from about mid-September and tried to show them that repeating the first grade would really be the best choice for their daughter. I tried to convince them that her childhood really wouldn't run away and vice versa. On the contrary, thanks to the year she gains by this delay, she will have enough time to mature and school will be much easier for her. The parents kept getting defensive, trying to convince me that it wasn't their daughter's problem, but the teaching style I was using in the classroom. I knew that I had already met many pupils during my practice (because this was not my first 1st grade) and I think that I can already estimate whether it is a mismatch between the teaching style and the pupil's needs, or a lack of abilities of the given individual. I realized that I would not move with the girl's parents, so I tried to devote as much time as I could to her. After about a month (mid-October), I arranged another meeting with the parents, when it was time to compare the results of their daughter and other students. The parents did not change their opinion. After a few days, however, I received a message from the mother, from which it was basically clear that she thought that I should definitely tutor their daughter, but it was more of an order than a request. However, I arranged another meeting with her and we agreed that I will really study with her, but I set the condition that at the same time I need honest home preparation to take place at their home, which will be on a completely different level than until now and mom agreed. I studied with the little girl for a few weeks and it was clear that the parents worked on home preparation, but it was still not enough to achieve the necessary first grade results.

Support, Transfer of student, Interview

Here it was more about a problematic situation in the family than with the student himself, but it had a negative effect on the course of my lessons as well. Due to the gradual loss of interest in school activities, the little girl began to side with the team herself and the team ate her. This was also reflected in the class climate, which ceased to be cohesive and some began to feel uncomfortable in it. Fortunately, over time, when the parents started careful home preparation and the little girl started tutoring with me, she got better. Although not by much, but the progress was there, she started to catch up at least partially with the rest of the class, get involved in events, etc. In the meantime, I discussed the whole situation with the principal and we agreed that I could not let the pupil in question into the second grade if she could not read, write and count. So at the end of the first semester, I gave her a grade of good so that at the end of the year I could give her a grade of insufficient. I tried to continue working with the little girl, but there was no progress. However, my mother herself called a meeting with me shortly after half term. We talked together about her daughter's progress and results and compared it with others' progress. The mother recognized that it would probably be really best for her daughter if she repeated the given year and now no more demands were placed on her. That she sometimes feels that her daughter is unhappy and she herself feels under pressure because of her daughter. After this meeting, I put the student in a more relaxed regime, which corresponded more to preschool education with an emphasis on the habit of school discipline. I still gave her homework, but I directed it more towards relaxing her hand, practicing motor skills, maintaining attention and so on. The student became more and more cheerful, more attentive, she started to look forward to school again. She began to be cheerful again in her upbringing, and her products became more lively. In short, she began to thrive much more on the outside as well. And my mother and I consulted the following year, and she herself admitted in retrospect that if they had taken the advice of others at the very beginning, we could all have saved ourselves a lot of nerves and we would all have been much happier, and especially my daughter.

Shortterm success, Partial success

6 let, 1. třída

přiměřené věku

Mgr., učitelství 1. stp.

12

Před několika lety jsem dostala třídu prvňáčků, ve které byla holčička, která se do data pro zápis do první třídy sotva vešla. Z doslechu a z rozhovorů s mými kolegy z mateřské školy jsem dostala informace, že to s holčičkou bude zřejmě o něco náročnější, protože sama ještě není zcela vyzrálá a dle názorů mých kolegů by potřebovala odklad. Ambiciózní rodiče, a především matka, toto řešení však zavrhovali a věřili, že jejich dcera školní docházku zvládne. Připravovala jsem se tedy, že tato holčička možná bude potřebovat individuální péči se zvýšenou potřebou mé pomoci a kontroly. Zároveň jsem však očekávala, že rodiče svou dceru znají a dovedou rozumně usoudit, zda jejich vlastní dítě má dostatek psychických schopností, aby ustálo změnu vzdělávacího prostředí a systému a s ní zvýšené požadavky. Již během prvních týdnů v září jsem si začala všímat, že holčička opravdu nestačí ostatním. Snažila jsem se komunikovat i s rodiči a přesvědčit, zda nechtějí holčičce umožnit opakovat ročník, jelikož jí samé by se ulevilo a mohla by v klidu 'dorůst'. Oni však urputně trvali na tom, že se s dcerou učí i oni sami doma a dle jejich názorů vše zvládá v dostatečné míře, což se však ve školních projevech neukazovalo. Bylo zcela evidentní, že zadané úseky četby jsou pro žákyni textem neznámým a má veliký problém s rozpoznáváním jednotlivých písmen. Žačka začala být, co se týká školních aktivit rezignovaná. Začala zanedbávat přípravu, její aktivita a snaha v jednotlivých hodinách klesala a nereagovala na podněty a snahy o zapojení mé ani mých kolegů.

Do první třídy mi přišla holčička, která byla již od pohledu drobnější a poněkud vývojově zaostalejší než ostatní děti jejího ročníku. Nebylo to však nijak závratného rozsahu, ale mohli jste si všimnout, že si v některých pohybech není ani zdaleka tak jistá jak její spolužáci. Mluvila přiměřeně jejímu věku, avšak i morfologické a syntaktické chyby se objevovaly ve zvýšené míře, nebránily však plnohodnotnému porozumění jejímu sdělení ve většině případů. Byla aktivní a snaživá. Taková holčička, která vás bere trošku jako starší kamarádku – chce si s vámi povídat o tom, co doma jedli, jaké má její panenka šaty i kde byli o víkendu s prarodiči na výletě. Byla hodně komunikativní a do kolektivního dění se hodně zapojovala. Ve výuce se poté snažila, často hlásila i navzdory tomu, že její odpovědi byly často neúplné až nesprávné. Jí to však elánu a chuti se do učení neubíralo. Postupem času a s postupujícím učivem však docházelo ke zjištění, že ona sama není ani zdaleka tak daleko jako její spolužáci. Počala si toho všímat a přicházelo její zklamání. Z aktivní, hlasité a komunikativní holčička se stávala šedá myška v koutě, která se přestala zapojovat do dění okolo sebe, přestala se snažit, a i ty pokroky, které dělala, začaly stagnovat až nakonec začaly ustupovat a holčička se téměř přestala dále posouvat a rozvíjet. Z konverzací, které jsem vedla s jejími rodiči, byla patrna jejich snaha o vychování zdatného dítěte, které 'nebude zaostávat'. Tak totiž vnímali onen rok, který by získala odkladem povinné školní docházky. Mysleli si, že za ten rok až příliš zestárne, nebude si rozumět s mladšími dětmi, a i v pozdějším životě (střední a případně vysoká škola) jí bude onen odklad překážkou.

Její chování bylo problematické především v tom, že rodiče jí v něm nepřímo podporovali. Žačka se původně snažila a kvůli přístupu jejich rodičů se začala školy stranit, což s sebou i přirozeně neslo vyloučení z kolektivu – děti si začaly všímat, že je najednou tichá a není to otázkou jenom jednoho odpoledne, že ve školních úspěších přestává vynikat, a naopak se jí začíná nedařit. Jelikož se jednalo o první třídu, z mých zkušeností jsem vycházela z toho, že se zde jedná o spíše pečovatelskou službu a práci s rodiči ve většině případů. Snažila jsem se tedy komunikovat s rodiči zhruba od poloviny září a snažila se jim ukázat, že pro jejich dceru bude skutečně nejlepší volbou si první ročník zopakovat. Snažila jsem se je přesvědčit, že jí dětství skutečně neuteče a naopak. Díky roku, který získá tímto oddálením, bude mít naopak dostatek času dozrát a škola jí půjde mnohem snáze. Rodiče se stále bránili a snažili se mě přesvědčit, že to není problém jejich dcery, nýbrž stylu výuky, který používám v dané třídě. Věděla jsem, že jsem se již za svou praxi setkala s mnoha žáky (protože toto nebyla má první 1. třída) a myslím si, že již dokážu odhadnout, jestli se jedná o nesoulad výukového stylu a potřeb žáka, nebo nedostatek schopností daného jedince. Zjistila jsem, že tedy s rodiči dané holčičky nepohnu a snažila jsem se jí tedy věnovat maximum času, který jsem mohla. Po zhruba měsíci (polovina října) jsem si domluvila s rodiči další schůzku, kdy přišlo na řadu i porovnání výstupů jejich dcery i ostatních žáků. Rodiče se ve svém názoru neposunuli. Po několika dnech mi však přišla zpráva od maminky, ze které bylo v podstatě patrné, že si myslí, že bych měla jejich dceru vyloženě doučovat, avšak se jednalo spíše o rozkaz než o prosbu. Domluvila jsem si s ní však další schůzku a domluvili jsme se, že se s ní učit skutečně budu, avšak kladu si podmínku, že zároveň potřebuji, aby u nich doma probíhala poctivá domácí příprava, která bude na zcela jiné úrovni než do této doby a maminka souhlasila. Několik týdnů jsem se s holčičkou učila a šlo vidět, že rodiče i zapracovali na domácí přípravě, avšak stále to nebylo dostatečné k dosažení potřebných výstupů první třídy.

Zde se jednalo spíše o problémovou situaci v rodině než s žákem samotným, avšak projevovalo se to negativně i na chodu mých hodin. Vzhledem k postupnému ztrátu zájmu o školní aktivity se holčička začala sama stranit kolektivu a kolektiv jí. Toto se projevilo i třídním klimatu, které přestalo být soudržné a někteří se v něm začali cítit nepříjemně. Naštěstí postupem času, když rodiče přistoupili na pečlivou domácí přípravu a holčička se se mnou začala doučovat, zlepšila se. Ne sice o moc, ale pokrok tam byl, začala dohánět alespoň částečně zbytek třídy, zapojovat se do dění atp. Já jsem mezitím celou situaci konzultovala s ředitelem a shodli jsme se, že danou žákyni nemůžu pustit do druhé třídy, pokud nebude umět číst, psát a počítat. Na konci prvního pololetí jsem jí tedy ohodnotila stupněm dobrý, abych jí na konci roku mohla dát nedostatečnou. S holčičkou jsem se snažila dále pracovat, avšak pokroky nepřicházely. Maminka však chvíli po pololetí sama svolala se mnou schůzku. Bavily jsme se spolu o prospěchu a výsledcích její dcery a srovnávaly s pokroky ostatních. Maminka uznala, že pro její dceru bude patrně opravdu nejlepší, pokud si daný ročník zopakuje a nyní na ni přestanou být kladeny takové nároky. Že má občas pocit, že je její dcera nešťastná a sama se cítí kvůli své dceři pod tlakem. Po této schůzce jsem tedy dané žákyni nasadila volnější režim, který více odpovídal předškolnímu vzdělávání s akcentem na návyk školní disciplíny. Zadávala jsem jí stále domácí úkoly, avšak směrovala jsem je více na uvolnění ruky, procvičování motoriky, udržení pozornosti a tak dále. Žákyně se stále veselejší, pozornější, začala se opět do školy těšit. Ve výchovách začala být opět veselá, a i její výrobky začaly být živější. Zkrátka začala mnohem více prospívat i navenek. A s maminkou jsme následující ročník konzultovaly a sama zpětně uznala, že kdyby dali na rady ostatních na samém počátku, mohli bychom si všichni ušetřit spoustu nervů a všichni bychom byli o mnoho spokojenější a dcera především.

1

met her for the first time when she came to our eight-year high school. It was in 2006, and at that time she joined us in prima. She taught Czech in their class and I think I knew them all very well. The overall class and the relationships in this class were without problems. Everyone had fun with everyone and helped and supported each other. She was literally an angel, she had very good grades and she liked to help her classmates with everything. She also had several hobbies and interests and I can safely say she was good at all of them. She could paint beautifully, sing and even play the violin. She was very nice to everyone, she was optimistic, smiling and very popular with everyone. At the end of the quarter (about 14 years old), she went on vacation to Egypt with her parents. When she started school again in September, there was a sudden change. From a very gifted, smiling, friendly, optimistic and excellent student, she became a completely different person. She stopped studying, her grades deteriorated rapidly to such a level that, more than once, she was close to failing. Her hobbies no longer interested her, she stopped hanging out with her friends, and as soon as someone touched her, she became violently aggressive and even managed to beat him up. He was just a completely different person. In addition, she had visible problems with food intake (anorexia), she cut herself, self-harmed in various ways and had noticeable psychological problems. This self-harm came to a head when she cut herself so badly in the woods behind the school that she had to be taken away by an ambulance. This act led to her mother seeing a psychologist. However, nothing improved at all, she only stuffed herself with drugs that did not even help her and only weakened her. Over time, she began to realize that it could not continue like this and began to seek help, which she trusted. Me. She came to me herself as if to a psychologist, to whom she wanted to tell what was happening in the dream. As I said, her problem behavior started sometime around 14 and she didn't seek me out until she was 17, which means she struggled and carried the burden on her own for 3 years. When we started our sessions together, we started having conversations. I in no way pressured her to tell me what happened and what made her worse. I just remember how she kept repeating to me that she doesn't enjoy life, that's why she hurts herself. After gradually getting to know each other and gaining more trust, she confided in me. She told me that 3 years ago, when she was on vacation in Egypt with her parents, she was raped. I didn't know what to say at the time. Young girl, 14 years old, raped on vacation? 3 years back? That was a hell of a mess. I immediately asked her if her parents knew about it, she told me no, that I was the only person who knew. That meant another screw-up, only I know, the parents don't, but they must know. On the other hand, I wasn't the one who had to tell them. That was her. After 4 months of convincing her that she should tell her mom, that she would help her more than me, and that she would be immensely relieved after those 3 years, the result was that she confided in her mom at 18 that she was raped at 14. Subsequently, she also told the therapist she was seeing and she started conducting sessions with her. After all, I, even as a teacher, do not have enough time to devote myself fully to such a big problem. She was extremely relieved and the psychologist helped her a lot. She started to be her old self again with good grades and even graduated successfully. All ended well in the end.

He lives in a household with both parents, i.e. both mother and father. She has no siblings, so all the strength and upbringing of her parents was directed only at her. They never had any problems with her, she was always a problem-free, smiling child who studied well and liked to study, had many hobbies and friends. The class as a whole was very calm. Already in primary school, when they got to the eight-year high school, they all got along very well and became good friends. They helped and supported each other with everything. There was no bullying or anything like that going on in the class. They liked her, she often helped them and was very friendly.

Emotional outbursts, Selfdestructive behaviour

As I mentioned before, she was not a problem child, until that time. So we never had to deal with her. However, after the incident, everyone began to notice that something was up. She failed almost several times in several subjects and began to behave aggressively towards her classmates. The teachers always reprimanded her because they thought she was just a teenager and needed some kind of attention. After a certain time, when it all became too much, her mother took her to a psychologist for a session and then to a psychiatrist, who prescribed her medication. These drugs calmed her down quite a bit, so she didn't cause any major problems in class afterwards. On the other hand, she didn't even go to that school much. These behavior problems at school were solved mainly through reparations and an out-of-school psychologist. They could have dealt with me as well, but I am of the opinion that we should not force the children to do so, and that they should seek me out themselves, as there is a greater sense of trust. Which was later confirmed when she herself asked me for help.

Interview, Cooperation with experts

Her behavior improved. Her grades also improved and she graduated successfully. I just think it's a pity and I'm sorry that I found out about all this so late. But I guess it was all meant to be and she came to me only at the moment when she knew she was ready.

Longterm success

14 let, konec 9. třídy (kvarta)

Hraní na housle, malování, zpěv

Deprese,Úzkosti

Lhaní,Sebepoškozování

Vysokoškolské vzdělání- Mgr.

30 let

Setkala jsem se s ní poprvé, když se dostala k nám na osmileté gymnázium. Bylo to v roce 2006 a v tu dobu k nám nastoupila do primy. V jejich třídě učila český jazyk a myslím, že jsem je všechny moc dobře znala. Celková třída a i vztahy v této třídě byly bezproblémové. Všichni se bavili se všema a navzájem si pomáhali a podporovali se. Ona byla doslova andílek, měla velmi dobrý prospěch a svým spolužákům se vším ráda pomohla. Měla také několik koníčků a zálib a s klidem můžu říct, že byla ve všem dobrá. Uměla krásně malovat, zpívat a dokonce i hrála na housle. Chovala se ke všem moc hezky, byla optimistická, usměvavá a všemi hodně oblíbená. Koncem kvarty (cca 14 let) jela s rodiči na dovolenou do Egypta. Když nastoupila v září opět do školy, nastala prudká změna. Z velmi nadané, usměvavé, kamarádské, optimistické a prospěchově výborné začky, se stal úplně jiný člověk. Ona se přestala učit, zhoršily se jí rapidně známky až na takovou úroveň, že, ne jednou, měla blízko k reparátu. Její koníčky ji už nezajímaly, přestala se stýkat s kamarády a jakmile se jí někdo dotkl, začala být prudce agresivní a dokázala ho i zmlátit. Byl to prostě úplně jiný člověk. Navíc měla viditelné problémy s příjmem potravy (anorexie), řezala se, různě se sebepoškozovala a měla znatelné psychické problémy. Toto sebepoškozování vyvrcholilo v tu chvíli, kdy se v lese za školou podřezala tak moc, že ji musela odvést sanitka. Tento úkon vedl k tomu, že si její matka vzala k psychologovi. Avšak se vůbec nic nelepšilo, pouze do sebe cpala léky, které jí ani nepomáhaly a jen ji oslabovaly. Postupem času si ona začala uvědomovat, že to takto dál nejde a začala hledat pomoc, které věřila. Mně. Sama za mnou došla jako za psychologem, kterému chtěla říct, co se sní děje. Jak jsem říkala, její problémové chování začalo někdy ve 14 letech a mě vyhledala až v 17, což znamená, že se sama 3 roky trápila a nesla si to břímě na zádech. Když jsme začali společné sezení, začali jsme vést rozhovory. Nijak jsem ji netlačila do toho, ať mi řekne, co se stalo a co se v ní hnulo k tomu horšímu. Pamatuju si jen, jak mi neustále opakovala, že jí nebaví život, proto si ubližuje. Postupným seznámením a určitým nabitím větší důvěry se mi svěřila. Řekla mi, že před těmi 3 lety, kdy byla na dovolené v Egyptě s rodiči, byla znásilněna. V tu dobu jsem nevěděla co říct. Mladá holka, 14 let znásilněna na dovolené? 3 roky zpět? To byl sakra průser. Hned jsem se jí zeptala, jestli o tom ví rodiče, řekla mi, že ne, že jsem jediný člověk, který to ví. To znamenalo další průser, vím to jen já, rodiče ne, ale přece oni to musí vědět. Na druhou stranu já jsem nebyla ta, která jim to musí říct. To byla ona. Po 4 měsících přesvědčování, že by to měla říct mamince, že jí pomůže více než já, a že se jí po těch 3 letech nesmírně uleví, došlo k takovému výsledku, že se ve svých 18 letech svěřila mamince, že ve 14 byla znásilněna. Následně to ona řekla i terapeutce, ke které docházela a ta s ní začala vést sezení. Přece jen já i jako učitel nemám tolik času, abych se věnovala tak velkému problému plnohodnotně. Ona se nesmírně ulevilo a psycholožka jí moc pomohla. Ona začala být zase ta stará ona s dobrými známkami a dokonce i úspěšně odmaturovala. Vše nakonec dobře skončilo.

Žije v domácnosti s oběma rodiči, tedy jak s matkou, tak otcem. Sourozence nemá, a tak všechna síla a výchova rodičů směřovala jen na ni. Nikdy s ní neměli žádny problém, vždy byla bezproblémové, usměvavé díte, které se dobře a rádo učilo, mělo hodně koníčků a kamarádů. Třída jako celek byla velmi klidná. Již v primě, když se dostali na osmileté gymnázium, si všichni moc hezky sedli a stali se dobřími kamarády. Navzájem si se vším pomáhali a podporovali se. Ve třídě neprobíhala žádná šikana a ani nic podobného. Ona měli v oblibě, často jim pomáhala a byla hodně kamarádská.

Jak jsem již zmiňovala, ona nebyla problémové dítě, až tedy do dané doby. Tudíž jsme s ní nemuseli nikdy nic řešit. Po daném incidentu si však všichni začali všímat, že se něco děje. Ona dělala málem několikrát reparát z několika předmětů a ke spolužákům se začala chovat agresivně. Učitelé ji vždy jenom nějak napomenuli, protože si mysleli, že je jen v pubertě a potřebuje na sebe vázat nějakým způsobem pozornost. Po určité době, kdy to vše začalo být až moc, ji vzala matka k psychologovi na sezení a následně i k psychiatrovi, který ji předepsal léky. Tyto léky ji vcelku tlumily, takže potom ve třídě nedělala nějak větší problémy. Na druhou stranu do té školy ani moc nechodila. Tyto problémy chování ve škole, se tak řešily hlavně skrz reparáty a mimoškolního psychologa. Mohly se řešit i se mnou, ale já zastávám názor, že bychom děti k tomu neměli nutit, a že by si mě měli vyhledat sami, jelikož je zde větší pocit důvěry. Což se poté i potvrdilo, když mě sama ona požádala o pomoc.

Její chování se zlepšilo. Její prospěch se taky zlepšil a zdárně odmaturovala. Jen mi přijde škoda a je mi líto to, že se na to vše přišlo tak pozdě. Ale asi to tak vše mělo být a ona za mnou přišla až v tu chvíli, kdy věděla, že je připravená.

1

The teacher is a class teacher in 5.A. In class, she teaches most subjects, except for music and art, so she spends a lot of time with her students and has been teaching them since the 1st grade, so she knows them very well. On Tuesday, she came to work and started teaching the Czech language with the children. However, at the beginning of the lesson it was already obvious that today will be one of those days when the pupils are very unruly and it will be difficult to achieve anything with them that day. From the beginning of the lesson, they did not cooperate, they talked among themselves and poked each other every now and then. Within moments, a student was already standing at her desk, who, like every day, had to inform the teacher about what she had done the previous day in the afternoon. And she also didn't forget to say that the boys argued about which mobile game was better before the lesson. The teacher sent her back to her seat and reminded her, as she did every day, that she could not walk around the classroom as she pleased when the lesson was already on. The student smirked a little, but returned to her seat. And the teacher asked the assistant to help her calm the class down so they could start learning. Of course, this only helped for a while, but it almost rang, so the teacher left the class and thought about how to get the children interested so that they could calm down a bit and work. When she arrived at the classroom for the next lesson, she was already greeted by a student at the door, who had to tell her that her classmates were painting each other's hands during the break. The teacher heard her and sent her to sit down. It seemed that most of the class had already calmed down and there would be an opportunity to devote more attention to the newly discussed material. Even the following lessons were almost peaceful, except for the pupil's behavior. Every moment she stood by the teacher, she always wanted to tell her something or show her whether she calculated the examples correctly, wrote the word correctly, etc. After the bell rang at the end of the 4th lesson, the teacher left the class in a great hurry, because she already needed to go to the toilet, and also to catch the supervision in dining room. However, before she could get out of the classroom, the student was already standing next to her and again she urgently needed to tell her how well she wrote the listed words. The teacher tried to explain to her that she was really in a hurry and that the student would tell her and show her the following day, as they would check the exercises. The student just smirked and remained standing in the classroom, while the teacher left. When the teacher was in the toilet, she heard the entrance door in the room in front of the toilet being opened. And suddenly someone started knocking on her door and calling: "Teacher, teacher, I have to tell you something

The teacher's class is one of the more problematic classes in the school. There are more boys than girls in the class, and the boys are often at odds with each other. They argue, nudge each other in various ways, sometimes take things with each other, and a few times it happened that they even got into a fight. During the lesson, the teacher often has to remind the students to work, not to get angry and to do what everyone has to do and only in their notebook. A teacher's assistant has been present in the class since the first grade. The girls are outnumbered in the class, there are only 8 of them, compared to the boys who are 14 in the class. You might say that the girls will be more oppressed than the boys in this class, but the opposite is true. Most girls match boys. They often poke each other with the boys, it even happened a few times that the girls got into a fight and the teacher had to sit them down. There is also a girl in the class who, although she doesn't offend anyone, is very guessed and resentful. And above all, it requires the constant attention of adults, it does not get along very well with children. So she often stands next to the teacher or assistant and keeps asking about something, showing what she has made, etc. She also keeps suing other classmates, even if in most cases it is completely trivial. The girl lives with her mother and father in the family home, without siblings. They have built a house in the garden of her father's parents, so she grows up alone among 4 adults. From an early age, she traveled a lot with her parents, played sports and practiced horse riding. She didn't socialize much with the other children, and she doesn't.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

The teacher called the student to her office. The student was very angry and let the teacher know it very well. But the teacher was determined that the student must realize that this behavior was really inappropriate. Teacher: Why did you follow me to the toilet? I already told you in class that I don't have time. Žačka: He is silent and just looks out the window. Teacher: I know you hear me very well and it's important that we talk about it so that it doesn't happen again. Žačka: I wanted to talk to you before, now I don't want to talk to you anymore. Teacher: But it is necessary that we now explain what happened and that it does not happen again. Žačka: I will never tell you anything again. Teacher: I don't think you should ever say anything to me again, but it's not appropriate for you to follow me all the way to the toilet. You are not supposed to go to the teacher's toilet at all, and it is not at all appropriate for you to go there because of such stupidity. Žačka: When you think. I won't tell you anything anyway. Teacher: (she knew the conversation would lead nowhere) Go back to the classroom and we won't discuss it any further. The student got up offended and left the class teacher's office. The teacher knew that this would lead nowhere, so she preferred to end the conversation. She already knew the student and knew that she was very stubborn and wouldn't talk if she didn't want to. Although she was not satisfied with the conclusion, there was nothing else left anyway, so she did not deal with it further.

Interview

few days after the incident, the student only answered the teacher when she was asked about the subject. The teacher was surprised by this, because with any minor incident, the student came to school the next day and acted as if nothing had happened. She came to the teacher several times a day, as always...and this time nothing. Such unchanging behavior of the pupil lasted for about a week and then she started behaving as before the incident. And she didn't even mention the incident. She acted as if the incident never happened. However, over time, the teacher found out that her behavior was inappropriate and she was sorry that she went out on a student like that. However, she didn't want to go back to the incident, because she knew that the student had pushed him out, so she didn't want to remind her of it. However, she herself was very sorry for it and knew that she would have acted differently, much better and appropriately for the given situation.

Failure

10

Plavání, jízda na koni

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Potřeba pozornosti

magisterské

14

Učitelka je třídní učitelkou ve 5.A. Ve třídě učí většinu předmětů, kromě hudební a výtvarné výchovy, tudíž se svými žáky tráví spoustu času a učí je již od 1.třídy, takže je i velmi dobře zná. V úterý přišla do práce a s dětmi začínala výuku českým jazykem. Už ovšem na začátku hodiny bylo patrné, že dnešní den bude opět jedním z těch, kdy jsou žáci velmi neukáznění a bude těžké s nimi ten den něčeho dosáhnout. Od začátku hodiny nespolupracovali, bavili se mezi sebou a každou chvíli se pošťuchovali. Během chvilky už u jejího stolu stála žačka, která tak jako každý den musela učitelku informovat o tom, co dělala předchozí den odpoledne. A nezapomněla také říct, že kluci se před výukou dohadovali o tom, která hra na mobilu je lepší. Učitelka ji poslala zpět na místo a připomněla jí, tak jako každý den, že si nemůže chodit po třídě, jak se jí zlíbí, když už je výuka. Žačka se malinko ušklíbla, ale vrátila se zpět na své místo. A učitelka požádala asistentku, aby jí pomohla třídu uklidnit a mohli se začít učit. To ovšem pomohlo jen na chvíli, ale to už téměř zvonilo, tudíž učitelka odešla ze třídy a přemýšlela, jak děti zaujmout, aby se trochu uklidnili a mohli pracovat. Při příchodu do třídy na následující hodinu ji už mezi dveřmi opět přivítala žačka, která ji musela povědět, že spolužačky si o přestávce malovaly po rukou. Učitelka ji vyslechla a poslala ji, ať si jde sednout. Zdálo se, že se většina třídy už uklidnila a bude tedy možnost více se věnovat nově probírané látce. I následující vyučovací hodiny probíhaly téměř v klidu, až na chování žačky. Každou chvíli stála u učitelky, stále jí chtěla něco povídat nebo ukázat, zda vypočítala správně příklady, napsala správně slovo apod. Po zvonění na konci 4.vyučovací hodiny učitelka z hodiny velmi spěchala, jelikož už potřebovala na WC, a také aby stihla dozor v jídelně. Než ovšem stihla vyjít ze třídy, už u ní stála žačka a opět jí potřebovala nutně říct, jak se jí povedly napsal vyjmenovaná slova. Učitelka se jí snažila vysvětlit, že opravdu spěchá a že jí to žačka poví a ukáže následující den, jelikož cvičení budou kontrolovat. Žačka se jen ušklíbla a zůstala stát ve třídě, učitelka mezitím odešla. Když učitelka byla na WC, uslyšela, že se otvírají vstupní dveře v místnosti před WC. A najednou jí začal někdo bušit na dveře a volat: „Učitelko, učitelko, já vám musím nutně něco říct

Třída učitelky patří mezi problémovější třídy ve škole. Ve třídě je více chlapců než dívek, a chlapci jsou často mezi sebou v rozporu. Hádají se, různě se pošťuchují, občas si mezi sebou berou věci a párkrát se stalo, že se i porvali. Při výuce musí žáky učitelka často napomínat, aby pracovali, nezlobili se a dělali každý to, co má a pouze ve svém sešitě. Ve třídě je přítomna asistentka pedagoga, již od první třídy. Dívky jsou ve třídě v menším počtu, je jich tam pouze 8, oproti chlapcům, kterých je ve třídě 14. Dalo by se říct, že dívky budou v této třídě spíše utiskované chlapci, ale opak je pravdou. Většina dívek se vyrovná chlapcům. Často se s chlapci pošťuchují, dokonce se i párkrát stalo, že se dívky pohádaly, že je musela učitelka rozsadit. Ve třídě je také dívka, která sice nikoho nezlobí, ale je velmi uhádaná a užalovaná. A především vyžaduje stálou pozornost dospělých, s dětmi si moc nerozumí. Často tedy stojí u učitelky nebo asistentky a stále se na něco vyptává, ukazuje, co vyrobila apod. Také stále chodí žalovat na ostatní spolužáky, i když se ve většině případů jedná o úplné maličkosti. Dívka žije s mámou i tátou v rodinném domě, bez sourozenců. Mají postavený dům na zahradě rodičů otce, tudíž vyrůstá sama mezi 4 dospělými lidmi. Od malička s rodiči hodně cestovala, sportovala a trénovala jízdu na koni. S ostatními dětmi se moc nestýkala a ani nestýká.

Učitelka si zavolala žákyni k sobě do kabinetu. Žačka byla velmi naštvaná a dávala to učitelce velmi znát. Ale učitelka byla rozhodnutá, že žačka si musí uvědomit, že tohle chování už bylo opravdu nevhodné. Učitelka: Proč jsi došla za mnou až na WC? Říkala jsem ti již ve třídě, že nemám čas. Žačka: Mlčí a jen kouká z okna. Učitelka: Vím, že mě moc dobře slyšíš a je důležité, abychom si o tom promluvily, aby se to již neopakovalo. Žačka: Já s vámi chtěla mluvit předtím, teď už s vámi mluvit nechci. Učitelka: Ale je potřeba, abychom si nyní vysvětlily to, co se stalo a že aby se to již neopakovalo. Žačka: Už Vám nikdy nic říkat nebudu. Učitelka: Nemyslím, že bys mi už nikdy nic říct neměla, ale není vhodné, abys za mnou chodila až na WC. Na WC pro učitele nemáte vůbec chodit a už vůbec není vhodné, abys tam chodila kvůli takové hlouposti. Žačka: Když myslíte. Já vám stejně nic říkat nebudu. Učitelka: (věděla, že ten rozhovor nikam nepovede) Vrať se zpátky do třídy a víc to řešit nebudeme. Žačka se uraženě zvedla a odešla z kabinetu třídní učitelky. Učitelka věděla, že tohle by nikam nevedlo, a tak raději rozhovor ukončila. Žákyni již znala a věděla, že je velmi tvrdohlavá a pokud nechce, tak hovořit nebude. Sice se závěrem spokojená nebyla, ale nic jiného stejně nezbylo, a tak to více neřešila.

Ještě několik dní po incidentu žačka odpovídala učitelce jen tehdy, když byla tázaná ohledně učiva. Učitelka z toho byla překvapená, jelikož při jakémkoli menším incidentu přišla žačka druhý den do školy a chovala se, jako kdyby se nic nestalo. Několikrát za den přišla za učitelkou, tak jako vždy…a tentokrát nic. Takové neměnné chování žačky trvalo asi týden a poté se začala chovat tak, jako před incidentem. A o incidentu se ani slovem nezmínila. Chovala se tak, jako by se nikdy incident nestal. Učitelka ovšem postupem času zjišťovala, že její chování bylo nepřiměřeně a mrzelo jí, že na žačku tak vyjela. K incidentu se ovšem vracet nechtěla, jelikož věděla, že žačka jako by jej vytěsnila, a tak jí to nechtěla připomínat. Samotnou jí to však velmi mrzelo a věděla, že už by jednala jinak, mnohem lépe a přiměřeně k dané situaci.

1

The situation that comes to mind now is when one of my students got drunk during the lunch break and then came to the afternoon class. I didn't exactly teach that class, but I was in their class, so when the teacher found out, she sent for me. During the lesson, the student got up to go to the toilet, but when she walked she wobbled and leaned against the wall for support. The teacher thought it was strange, so she went after her and found that she was drunk. First, she asked two other students to go with her and the student to the toilets, and she sent another one for me. I didn't have class at that time, so I could go to class right away. The other teacher and the student were in the toilet because the student felt sick. While the student was under supervision, I went to check on the rest of the class and tell them to wait a while while we handled the situation. Fortunately, the students were calm, just wondering what was going on and if their classmate was okay.

The student lived only with her mother, who did not have much time for her, as she worked long hours. So the student had a lot of free time and no one to control her. According to classmates, she hung out with a group of older kids/teenagers who smoked and drank alcohol.

Violation of classroom/school rules

After I made sure that the class was in order and the next invigilator came, I went to the student who was completely out of it. She couldn't even answer my questions properly. I needed to know what she drank, so I went to ask the class if anyone was with her. At first no one said anything, but then when I explained to them that I needed to know because of her health, one of her classmates admitted that they were together. I asked what they drank, if it was just an apple or something weak, but they said they drank almost the entire bottle of vodka. Then I contacted the student's mother and we agreed that she would come and take her daughter to the doctor. Someone was with the student all the time, monitoring how she was doing. Fortunately, she was conscious the whole time and did not fall asleep. After her mother arrived, she took care of her and took her to the doctor. I asked her to send me information about her condition afterwards. I also contacted the parents of the second student, who also picked up their daughter.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The entire incident was reported to the school management and the students were reprimanded by the school director for violating the school rules. Due to the minors of the students, I also reported this incident to the police of the Czech Republic and the body for the social and legal protection of children. After the examination, the students and their families were advised to go to the pedagogical-psychological counseling office.

Longterm success

14 let, 8. ročník

Zájem o oblečení, módu

Mgr., It

13

Situace, co mě teď napadá je, když se mi jedna žákyně opila během polední přestávky a pak přišla na odpolední hodiny. Zrovna jsem tu třídu neučila, ale byla jsem jejich třídní, proto když na to učitelka přišla, poslala pro mě. Žákyně během hodiny vstala, že musí na toaletu, ale při chůzi se hrozně motala a opírala se o zeď pro podporu. Učitelce to připadalo zvláštní, tak šla za ní a zjistila, že je opilá. Nejprve požádala další dvě žákyně ať jdou s ní a žákyní na toalety a další poslala pro mě. V tu dobu jsem neměla hodinu, tak jsem mohla hned dojít do třídy. Druhá paní učitelka a žákyně byly na toaletě, protože se žákyni udělalo špatně. Když byla žákyně pod dozorem, já jsem šla zkontrolovat zbytek třídy a říct jim, aby chvíli počkali, než situaci vyřešíme. Naštěstí byli žáci v klidu, jen se zajímali, co se děje a jestli je jejich spolužačka v pořádku.

Žákyně žila pouze se svou matkou, která na ni neměla příliš mnoho času, jelikož dlouho pracovala. Žákyně tedy měla spoustu volného času a neměl ji kdo kontrolovat. Podle spolužáků se stýkala se skupinou starších dětí / teenagerů, kteří kouřili a pili alkohol.

Potom co jsem se ujistila, že třída je v pořádku a přišel další dozor, šla jsem za žákyní, která byla naprosto mimo. Nedokázala mi ani pořádně odpovědět na otázky. Potřebovala jsem vědět co vypila, tak jsem se šla ptát do třídy, jestli s ní někdo byl. Nejdřív nikdo nic neříkal, ale pak, když jsem jim vysvětlila, že to potřebuji vědět kvůli jejímu zdraví se jedna její spolužačka přiznala, že byly spolu. Ptala jsem se co vypily, jestli to bylo aspoň jen nějaké jablíčko, nebo něco slabého, ale prý vypily skoro celou lahev vodky. Potom jsem kontaktovala matku žákyně a domluvily jsme se, že přijede a vezme dceru k lékaři. Celou dobu u žákyně někdo byl a hlídal, jak jí je. Naštěstí byla celou dobu při vědomí a neusínala. Poté co dorazila její matka, převzala si ji do péče a odvezla k lékaři. Poprosila jsem ji ať mi poté pošle informace o jejím stavu. Také jsem kontaktovala rodiče druhé žákyně, kteří si svou dceru také vyzvedli.

Celý incident se nahlásil vedení školy a žákyním byla udělena důtka ředitele školy za porušení školního řádu. Vzhledem k nezletilosti žákyň jsem tuto událost nahlásila i na policii ČR a orgánu sociálně právní ochrany dětí. Po zkoumání bylo žákyním a rodinám doporučeno docházet do pedagogicko-psychologické poradny.

1

I got into the given situation as the class teacher of the pupil being discussed, let's call him a pupil. I teach the student every subject except English from his first grade. He is very clever and manages to work out the tasks assigned in class very quickly compared to his classmates. In situations where the task is done, he distracts his classmates from their work. For example, he rearranges things in his briefcase for no reason, walks around the classroom or rustles something.

The student is a smart and bright student. Especially in mathematics classes, he is very fast in completing assigned tasks. He prefers to work alone rather than in groups. He is a technical type, so when we paint a dog, for example, he cares a lot about having four legs and a tail, and he already puts less emphasis on the aesthetics of the picture.

Nonverbal disruption of lessons

The solution was very simple. In the event that I prepared independent work for the pupils for the lesson and I expected the pupil to finish the work quickly again, I prepared other independent activities for him. For example domino cards. These are cards that are split in half. On the left half is the result and on the right is some example. So they try to look for the correct result on the other cards for example.

Support

This solution has proven itself and I use it regularly. In the beginning I had to tell him what to do, but over time he learned to start these playful activities on his own. I have prepared two baskets in the cupboard, one is for Czech and the other is for mathematics, and in each of them there are different playful activities that a pupil or another pupil can choose from. So now when he finishes the task, he gets up and goes to the closet to choose one of the activities for the given subject and quietly completes the given activity in his desk. Of course, other students also use these activities

Longterm success

8 let, 2. třída

Rád si staví z Lega a podobných stavebnic.

Vysokoškolské – titul Mgr., aprobace Učitelství pro 1. stupeň základní školy

6

Do dané situace jsem se dostala jako třídní učitelka probíraného žáka, říkejme mu třeba žák. Žáka učím od jeho první třídy každý předmět kromě angličtiny. Je velmi šikovný a zvládá úkoly zadané v hodině vypracovat velmi rychle v porovnání s jeho spolužáky. V situacích, kdy má úkol hotový, ruší své spolužáky od práce. Například bezdůvodně přerovnává věci v aktovce, chodí po třídě nebo s něčím šustí.

Žák je šikovný a bystrý žák. Především v hodinách matematiky je velmi rychlý při plnění zadaných úkolů. Raději pracuje samostatně než ve skupinkách. Je technický typ, takže když malujeme například pejska, tak mu velmi záleží na tom, aby měl čtyři nohy a jeden ocas, a již dává menší důraz na estetiku obrázku.

Řešení bylo velmi jednoduché. V případě, že jsem si na hodinu připravila samostatnou práci pro žáky a očekávala jsem, že žák bude s prací opět rychle hotový, nachystala jsem si pro něj další samostatné aktivity. Například domino kartičky. To jsou karty, které jsou rozdělené na poloviny. Na levé polovině je výsledek a na pravé je nějaký příklad. Takže se snaží hledat k příkladu správný výsledek na ostatních kartách.

Toto řešení se osvědčilo a pravidelně ho využívám. Ze začátku jsem mu musela říkat co má dělat, ale časem se naučil sám od sebe začít s těmito hravými aktivitami. Nachystala jsem do skříně dva košíčky, jeden je pro češtinu a druhý je pro matematiku, a v každém z nich jsou různé hravé aktivity, ze kterých si může žák nebo jiný žák vybrat. Takže teď když dokončí úkol, tak se zvedne a jde si do skříně vybrat nějakou z aktivit k danému předmětu a v tichosti danou aktivitu plní ve své lavici. Tyto aktivity samozřejmě využívají i jiní žáci

1

During the math lesson, I assigned the students an independent work. One of the students was clearly not interested in the lesson and was not even interested in doing any work or just thinking. Within a few moments, this student began making noises of various character. Another student joined him. So there was a cacophony of sounds in the classroom. As a result of this behavior, the other students were unable to concentrate on the task, which was a significant problem and a solution to the situation was needed on my part.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs pupil has his assistant and works without problems at his individual pace and does not disrupt the lesson unlike the three boys. These boys are placed one by one on all sides of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. so that they also influence the course of the lesson as little as possible.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Teacher: Students, I warn you, stop it. Rather concentrate on the work at hand. How are you? I see there isn't much here. You have to focus. For example, how would you calculate this example? Student: I don't know, I would probably do this and then I don't know. Teacher: So first you have to add these two members. What about you students? (the student spoke again) The teacher stopped paying attention to the student.

Warning

The student was no longer disrupting the class, as he did not receive the desired attention from the teacher and classmates. With other teachers, the problematic behavior continued, because they pay attention to his behavior, unlike the teacher in whose classes the student behaves relatively decently and works at a standard pace.

Partial success

15,osmýročník (propadl)

otevřená otázkaČas venku s přáteli, počtačové hry

Lhaní,Nesoustředěnost,Rušení výuky

Magisterské, matematika a společenské vědy

8

Během hodiny matematiky jsem zadala studentům samostatnou práci. Jeden ze studentů očividně neměl zájem o výuku a ani se nezaobíral tím, že by měl nějakou práci vypracovat, nebo se jen zamyslet. Během pár chvil začal tento student vydávat pazvuky různého charakteru. Další student se k němu přidal. Tedy ve třídě vznikla kakofonie zvuků. Ostatní studenti se v důsledku tohoto chování nedokázali soustředit na vypracovávání úkolu, což byl značný problém a z mé strany bylo potřebné řešení situace.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematičtí studenti. Žák se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Učitelka: Studenti, varuji vás, nechte toho. Soustřeďte se raději na zadanou práci. Jak jsi na tom třeba ty? Vidím, že tady toho mnoho není. Musíš se soustředit. Jak například bys počítal tento příklad? Student: Nevím, asi bych udělal tohle a pak nevím. Učitelka: Tak první musíš sečíst tyto dva členy. A co ty studente? (student opět výskl) Učitelka přestala studentovi věnovat pozornost.

Tu hodinu již student nevyrušoval, jelikož se mu nedostalo žádané pozornosti ze strany učitele a spolužáků. U jiných učitelů problematické chování pokračovalo, neboť ti jeho chování věnují pozornost na rozdíl od učitelky v jejíž hodinách se chová student poměrně slušně a pracuje ve standardním tempu.

1

The situation involved truancy. While recording attendance at the first lesson, I found out that 2 students were missing. Some of their classmates started telling me that they saw them going to school and others saw them standing at the gate to the school grounds. Under normal circumstances, I wouldn't have to deal with it in any way, but these were small students, and if they weren't excused all day, it would mean a demerit, and I didn't want to let them spoil their report card.

These are two pupils from stable families with average academic results.

Attendance problems

acted beyond the scope of my duties. I contacted the parents of both students and they were scared, but they were willing to go look for the students immediately. They were looking for them around the school, on children's playgrounds and around their homes. When they finally managed to find them, it was already the second lesson. All those involved agreed with the principal's reprimand for the unexcused lesson and the students understood that they would not get away with this behavior. They also promised it wouldn't happen again.

Consequences, Interview

The students were willing to improve, they knew that their behavior was not correct. The whole situation was resolved, thanks to my quick action. Because the parents worked together, everything turned out well and truancy was caught in its infancy. The long-term result was that a similar situation never happened again, which was helped by the parents' willing cooperation.

Longterm success

8 let, 2. třída

Aktivity s dětmi

Mgr., učitelství 1. stupně základní školy

38

Situace se týkala záškoláctví. Při zapisování docházky na první hodině jsem zjistila, že chybí 2 žáci. Někteří jejich spolužáci mi začali sdělovat, že je viděli do školy jít a jiní je viděli stát u brány do školního areálu. Za normálních okolností bych to nemusela nijak řešit, jenže se jednalo o malé žáčky, a pokud by neměli celý den omluvený, znamenalo by to dvojku z chování a tím jsem jim nechtěla nechat zkazit vysvědčení.

Jedná se o dva žáky ze stabilních rodin s průměrnými studijními výsledky.

Jednala jsem nad rámec svých povinností. Kontaktovala jsem rodiče obou žáků a ti se vyděsili, byli ale ochotní jít žáky okamžitě hledat. Hledali je v okolí školy, na dětských hřištích i v okolí bydliště. Když se jim je nakonec podařilo najít, byla už druhá vyučovací hodina. Všichni zúčastnění souhlasili s ředitelskou důtkou za neomluvenou hodinu a žáci pochopili, že toto chování jim neprojde. Také slíbili, že se to již znovu nebude opakovat.

Žáci byli ochotni se polepšit, věděli, že jejich chování nebylo správné. Celá situace byla vyřešena, díky mému rychlému jednání. Tím, že rodiče spolupracovali, dopadlo vše dobře a záškoláctví bylo podchyceno hned v jeho počátku. Dlouhodobý výsledek byl takový, že se podobná situace již nikdy neopakovala, čemuž napomohla právě i ochotná spolupráce rodičů.

1

Ever since the student got into the wrong party and started smoking and going outside school, I have had problems with it. He does not attend my Czech or civics classes at all, and we have already urged his parents several times because of attendance and problems on his side, unfortunately they tend to cover for him, at least that was the case. I know from my sources that the student goes to school very often, he started smoking at the age of 15 and tried drinking alcohol. After one such lesson, when the student and his group were standing near the school, where he was of course visible, I invited the parents to the school and also informed the principal about his behavior. The parents came to the principal's office the same day and first defended the student, then the father himself admitted to problems with alcohol, after which the son probably looked away from him. Subsequently, we also invited a pupil to the principal's office, to whom we spoke to his soul in a slightly more expressive way than before, he also received a two in behavior as a warning until next time. The student then started going to school every day, stopped hanging out with his group, according to my information, and worked on himself.

The student had a bad example at home in one of his parents, also his class, who, seeing his behavior, began to despise him and did not hang out with him. The student was in puberty and obviously needed to try out what it was like. Before this period, he was good with his class, but a bit withdrawn from his parents and teachers.

Violation of classroom/school rules, Attendance problems

As a class teacher, I first dealt with the situation with the student himself, when that didn't help, then with his parents on the phone and in person. When this did not help, I consulted the school psychologist about the procedure, who suggested inviting both parents to the school to see the principal and then, after talking with them, invite the student as well.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

The result of this session was a deuce for behavior, but also, and most importantly, the student's realization that he cannot follow his father's example at home (not in this case). The student subsequently stopped seeing the incriminated group and people and became better.

Longterm success

15, 9.

Hraní videoher, malování letadel a lodí

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Absence,Nepozornost

Magisterské, aprobace ČJ a OV

25

Od té doby, co se žák chytil špatné party a začal kouřit a chodit za školu, s tím mám problémy. Do mých hodin češtiny ani občanské výchovy vůbec nechodí a už vícekrát jsme urgovali rodiče kvůli docházce a problémům na jeho straně, bohužel mají tendence ho krýt, aspoň tomu tak bylo. Ze svých zdrojů vím, že žák chodí za školu velmi často, začal ve svých 15 letech kouřit a zkoušel pít alkohol. Po jedné takové hodině, kdy žák se svou partičkou stál nedaleko školy, kde byl samozřejmě vidět, jsem si pozvala rodiče do školy a také informovala ředitelku o jeho chování. Rodiče přišli ještě týž den do ředitelny a nejprve se žáka zastávali, následně otec sám přiznal problémy s alkoholem, načež to syn od něj pravděpodobně odkoukal. Následně jsme si do ředitelny pozvali také žáka, kterému jsme promluvili do duše trochu výraznějším způsobem než doteď, také dostal dvojku z chování jako varování do příště. Žák pak začal chodit do školy každý den, se svou partou se, podle mých informací, přestal bavit a zapracoval na sobě.

Žák měl doma špatný příklad v jednom z rodičů, také jeho třída, která když viděla jeho chování, začala jím opovrhovat a nebavili se s ním. Žák byl v období puberty a potřeboval si očividně zkoušet, jaké to je. Před tímto obdobím byl se svou třídou za dobře, před rodiči a učiteli však trochu uzavřený.

Jako třídní učitelka jsem situaci prvně řešila se samotným žákem, když to nepomohlo následně sama s jeho rodiči po telefonu i osobně. Když toto nepomáhalo, konzultovala jsem postup se školní psycholožkou, která navrhovala pozvat si oba rodiče do školy k ředitelce a následně po rozhovoru s nimi přizvat i žáka.

Výsledkem tohoto sezení byla dvojka z chování, ale také, a to hlavně, uvědomění si žákem, že si nemůže brát doma příklad ze svého otce (ne v tomto případě). Žák se přestal následně vídat s inkrimovanou partou a lidmi a spravil se.

1

From the very first moment my person entered the class, the student was characterized by trying to get attention and causing an uproar right in the class. He uttered loud, almost ridiculous statements, put his teacher down with constant remarks, and even his classmates were so sick of his behavior that they shouted at him themselves. However, the teacher did not comment on his output and did not try to direct it. The boy was rocking in his chair, drawing obscene pictures or shouting inappropriate words. He also refused to tell the teacher his full name and his classmates had to introduce him. The teacher passed everything without a single complaint.

The student clearly craves attention for a long time. He repeatedly committed disciplinary offences, and not only the teacher, but also his classmates, were fed up with his behavior and turned away. There was a climate in the classroom, from which you could feel the effort to ignore the disturbing element in the form of the pupil. However, there was no clear solution to the situation.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression

The teacher asked: Who could tell me what social networks you use? The student answered: Onlyfans, which is a subscription content service. Here, content creators can earn money for their subscribers. The teacher asked: That doesn't tell me anything, how long do you spend your time on the platform? The student answered: Three minutes is enough, for a rush. Laughter followed. The teacher responded: Good. Someone else?

Dealing with the situation did not have any further consequences, apart from maintaining bad influence and attitude. If the procedures are always the same, the student has no reason to change his habits in any way. In the following hours, the behavior continued.

Failure

15; 9. třída

-

Lhaní,Krádeže

Bc.

10

Žák se již od první chvíle vstupu mé osoby do třídy vyznačoval snahou o získání pozornosti a vyvoláním pozdvižení přímo ve třídě. Pronášel hlasité rádoby směšné výroky, shazoval svou paní učitelku neustálými poznámkami, a dokonce i jeho spolužáci byli z chování již tak přešlí, že jej sami okřikovali. Paní učitelka však jeho výstup nijak nekomentovala a nesnažila se jej usměrňovat. Chlapec se houpal na židli, maloval sprosté obrázky nebo vykřikoval nevhodná slova. Odmítal rovněž učitelce sdělit své celé jméno a museli jej představit spolužáci. Paní učitelka vše přešla bez jediné výtky.

Žák zcela zjevně dlouhodobě touží po pozornosti. Opakovaně se dopouštěl kázeňských přestupků a nejen učitelka, ale také spolužáci, byli z jeho chování otrávení a přešlí. Ve třídě panovalo klima, ze kterého byla cítit snaha o ignoraci rušivého elementu v podobě žáka. Řešení situace ale nebylo zřetelné žádné.

Učitelka se zeptala: Kdo by mi mohl říct, jaké používáte sociální sítě? Žák odpověděl: Onlyfans, což je služba s předplaceným obsahem. Tvůrci obsahu zde mohou získávat peníze za své předplatitele. Učitelka se zeptala: To mi nic neříká, jak dlouho na platformě trávíš svůj čas? Žák odpověděl: Tři minutky stačí, na pohoňkání. Následoval smích. Učitelka reagovala: Dobře. Někdo další?

Řešení situace nemělo jakékoliv další následky, mimo udržování špatného vlivu a přístupu. Jestliže jsou postupy vždy stejné, žák nemá důvod své návyky jakkoliv měnit. V dalších hodinách chování pokračovalo.

1

The whole situation started with my arrival at primary school. I teach English, so I meet children from third to ninth grade. At that time, the student was in the fourth grade, when she got a new class teacher. She didn't pay attention in my classes and it was hard to get her to at least do some work. She did not want to work and refused to do any activities or work in groups. She often argued with the classmates she sat next to. She basically did not do homework, she was indifferent to any duties. Such behavior is certainly not common and often disrupted my lessons. At the same time, other students started to be inspired by her inactivity, and the teaching of the fourth grade became very demanding for me.

After talking with the student, I found out that she had the feeling that she couldn't handle it, and therefore she gave up on all the harder things. In addition, the pupil did not even have support from home. Nobody knows English at home, and they pay even less attention to it. The pupil would need much more time spent with the teacher, which of course is not possible in normal teaching. I also learned that the previous classmate "broke her stick" long ago. Certainly, this fact also had a very negative effect on the student.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

My solution to the problem consisted of several steps. I transferred the pupil to another place, next to two clever pupils who could help her. At the same time, I contacted her new classmate, who also wanted to solve the problem, and we agreed on cooperation and mutual assistance (exchange of ideas, informing about improvements, ...). At the same time, I started motivating the student. During the lessons, I worked with her individually, motivated her to complete the exercises and often praised her for her performance. At the same time, I spent some time with the pupil after school and helped her with her studies. With this, I managed to at least partially replace the function of the family.

Support, Transfer of student, Interview

The thing that stuck in my memory the most was learning a poem with a student. I repeated the poem with her several times, and in the following Czech class, the student got an A and came to thank me personally in the office. During online teaching, the student did not join the class and did not write online tests. Again, it was related to a bad family situation. That's why I offered her to write tests in my office, where she got pretty average grades. The result is an overall improved education of the pupil. The student is already able to work alone, completes homework, cooperates in groups. The student gradually began to believe in herself, she tries hard in class and has similar results to other students. The new class teacher also praises the improvement of the situation, the pupil is also trying in other classes and her grades and performances are gradually improving. Žačka is now in the fifth grade, so we will continue to observe the longer-term impact of our solution. However, we hope that the pupil's progress will only continue for the better.

Longterm success

10 let, 4. ročník

zvířata, tanec

ADD

Lhaní

Mgr. – Učitelství pro základní školy – obory anglický jazyk, zeměpis

3

Celá situace započala mým příchodem na ZŠ. Učím anglický jazyk, tudíž se setkávám s dětmi od třetí třídy až po devátou. Žačka byla v té době ve čtvrté třídě, tehdy dostala novou třídní učitelku. V mých hodinách nedávala pozor a bylo těžké ji donutit alespoň k nějaké práci. Nechtělo se jí pracovat a odmítala dělat jakékoliv činnosti nebo práci ve skupinkách. Často se hádala se spolužáky, vedle kterých seděla. Domácí úkoly zásadně nenosila, jakékoliv povinnosti jí byly lhostejné. Takové chování rozhodně není běžné a často mi narušovalo moje hodiny. Zároveň se její nečinností začali inspirovat i ostatní žáci a výuka čtvrtého ročníku se pro mě stala velice náročnou.

Po rozhovoru s žačkou jsem zjistila, že měla pocit, že nezvládá, a tudíž všechny těžší věci vzdávala dopředu. Navíc žačka neměla ani podporu z domova. Doma anglický jazyk nikdo neumí, a ještě méně zájmu jí věnují. Žačka by potřebovala mnohem více času stráveného s učitelem, což samozřejmě v běžné výuce není možné. Dále jsem se dozvěděla, že předchozí třídní nad žačkou dávno již 'zlomila hůl.' Určitě i tento fakt na žačku velmi negativně působil.

Mé řešení problému se skládalo hned z několika kroků. Žačku jsem přesadila na jiné místo, vedle dvou šikovných žaček, které jí mohly pomoci. Zároveň jsem kontaktovala její novou třídní, která chtěla problém také řešit a domluvili jsme se na spolupráci a vzájemné pomoci (výměně nápadu, informování o zlepšení, …). Zároveň jsem začala s motivováním žačky. Při hodinách jsem s ní individuálně pracovala, motivovala ji k dokončování cvičení a často ji chválila za její výkony. Zároveň jsem s žačkou trávila i nějaký čas po škole a pomáhala jí s učením. Tím se mi alespoň z části povedlo nahradit funkci rodiny.

Nejvíce mi v paměti utkvělo učení básničky s žačkou. Báseň jsem s ní opakovala několikrát a následující hodinu češtiny žačka dostala jedničku a přišla mi osobně poděkovat do kabinetu. Během online výuky se žačka nepřipojovala do hodin a nepsala online testy. Opět to souviselo se špatnou rodinnou situací. Proto jsem jí nabídla psaní testů v kabinetu, kde u mě získávala vcelku průměrné známky. Výsledkem je celkově zlepšené vzdělávání žačky. Žačka je již schopná pracovat sama, donáší domácí úkoly, spolupracuje ve skupinkách. Žačka si postupně začala věřit, v hodinách se snaží a má podobné výsledky jako ostatní žáci. Nová třídní učitelka si také pochvaluje zlepšení situace, žačka se snaží i v ostatních hodinách a její známky a výkony se postupně zlepšují. Žačka je nyní v páté třídě, tudíž dlouhodobější vliv našeho řešení budeme nadále pozorovat. Doufáme však, že posun žačky už bude pokračovat pouze k lepšímu.

1

The situation arose while guarding the corridor - a big break, I suspect. Two boys are arguing about which of them plays a game better. Quite calm at first - I let it go. Over the next few days this continues and expands to other topics to the point where they really argue. I tried to step between them, which helped temporarily, but they quickly returned to the problem. But I only found that out when they had a fight. I split them up, informed the parents, gave notes and then talked to them - both came out pretty much the same. The other one does this and that and swears at me and insults me and he started it all. There was no way for me here, so I quietly talked to a few children from the class. One girl said that they were probably fighting over her. They were good friends, but she had started playing games with them lately, and since then they both texted her a lot and hung out with her more. Problems started there too, when they started arguing. Then I took them both individually and asked them if they didn't like the girl in question. Liked it.

Friends "rivals

Physical aggression, Verbal aggression

Arguments and escalating into mutual physical violence.

Consequences, Interview

Good for the boys, they both had a good time (and according to the reunion, they're still having fun after 10 years). The worst thing probably came out of the girl, with whom they stopped playing just in case.

Longterm success

14 – 8. třída

Počítačové hry, knihy, sledování seriálů/filmů

Anglický jazyk a dějepis pro střední školy

15

Situace vznikla při hlídání na chodbě – velká přestávka tuším. Dva kluci se hádají o to, kdo z nich hraje líp nějakou hru. Zprvu docela klidné – nechala jsem to být. V dalších dnech se to pokračuje a rozšiřuje na ostatní témata až do bodu, kdy se opravdu hádají. Pokusila jsem se vkročit mezi ně což pomohlo dočasně, ale rychle se k problému vrátili. To jsem ale zjistila až když se porvali. Rozdělila jsem je, informovala rodiče, dala poznámky a pak jsem si s nimi promluvila – z obou vypadlo v podstatě to samé. Ten druhý dělá tohle a tohle a nadává mi a uráží mě a všechno si začal on. Tady pro mě cesta nebyla tak jsem si postupně nenápadně promluvila s pár dětmi ze třídy. Z jednoho děvčete vypadlo, že se nejspíš hádají kvůli ní. Byly to dobří kamarádi, jenže ona s nimi v poslední době začala hrát hry a od té doby jí oba často psali a více se s ní bavili. Tam taky začali problémy, kdy se začali hádát. Potom jsem si je oba jednotlivě a zeptala se jich, jestli se jim dané děvče nelíbí. Líbilo.

Kamarádi „soupeřící

Hádky a pře eskalující v oboustranné fyzické násilý.

Pro kluky dobrý, oba se v pořádku bavili (a podle srazu po 10 letech pořád baví). Nejhůř z toho nejspíš vyšlo děvče, se kterým pro jistotu přestali hrát.

1

The class consisted of pupils not only from our town, but also from several nearby villages. I knew there would be one student who had been diagnosed with ADHD, or attention deficit hyperactivity disorder. The first weeks of the class at school were uneventful. Pupils were slowly getting to know each other, getting used to the new teachers, the new school building and its operation. A pupil with ADHD was learning to cooperate with a new female assistant who helped him with difficulties in teaching.

Over time, when the classmates got to know each other more and more, they discovered that the pupil was much different from them. The children thus recognized his bad qualities, namely outbursts of anger and aggressive behavior. Unfortunately, as is often the case with children, they took these states of his as a joke. His classmates deliberately made him angry with various things and tried to make him aggressive, to throw things around the classroom and attack the assistant, who wanted to calm him down. These states of his did not only occur during breaks, but also during lessons, for example when he was not in the group of classmates he wanted to be in or when he did not understand the text without the help of the assistant. Because no one was able to calm the student down and he did not respond to the agreement. His aggressive and explosive behavior became a common topic in school assemblies. Unfortunately, the pupil came from a socially weaker family of six, in which the children had to contribute to the household from the age of fifteen. His older sister took care of him more than his parents. That's why I turned to her for advice.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression

Based on a conversation with his sister, I learned that he loves sports and especially football. When I thought about it, I came to the opinion that physical education is always the last lesson, it is never followed by another lesson. After much thought, I thought that the student could go to the gym during the big break to play football. In this way, he would vent his anger, calm down and become more manageable. The school management approved this solution under the condition that the boy would go to football voluntarily and accompanied by an assistant. The very next morning, I announced in class that it was possible to play football with the assistant during the long break.

Support, Interview

saw the enthusiasm on his face, which was shared with him by the other students of 6th D. I was happy when I found out how many of his classmates showed up to the gym. After a long break, a physics class, taught by me, followed. The pupil behaved more focused during the lesson and did not have any outbursts of anger or aggressive behavior during the entire 45 minutes. This solution was operated until the 9th grade, i.e. for the entire 4 years of his schooling at the 2nd grade of primary school. Aggressive behavior was minimized and was no longer the order of the day. Thus, the pupil became a good student and popular among his classmates thanks to football.

Longterm success

11 let, 6. třída

Sport – fotbal, baseball míčové hry)

ADHD

Agrese

Vysokoškolské (titul Mgr.), matematika a fyzika

32

Třída se skládala z žáků nejen z našeho města, ale i z několika okolních obcí. Věděla jsem, že tam bude jeden žáček, kterému bylo diagnostikované ADHD neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou. První týdny působení třídy na škole byly bezproblémové. Žáci se pomalu seznamovali, zvykali si na nové učitele, novou budovu školy a její chod. Žáček s ADHD se učil spolupracovat s novou paní asistentkou, která mu pomáhala při těžkostech ve výuce.

Postupem času, kdy se spolužáci více a více poznávali, zjistili že žáček je o hodně jiný než oni. Děti tak poznaly jeho špatné vlastnosti, a to výbuchy hněvu a agresivní chování. Bohužel jak to u dětí bývá tyto jeho stavy braly jako legraci. Spolužáci ho schválně různými věcmi rozhněvávali a snažili se, aby byl žáček agresivní, aby házel věcmi po třídě a napadal paní asistentku, která se ho chtěla uklidnit. Tyto jeho stavy neprobíhaly pouze o přestávkách, ale i v hodinách, například když nebyl ve skupince spolužáků, ve které chtěl být či když neporozuměl textu bez pomoci paní asistentky. Jelikož žáčka nebyl nikdo schopný uklidnit a na domluvu nereagoval. Jeho agresivní a výbušné chování se stalo běžným tématem na školních poradách. Bohužel žáček pocházel z šestičlenné sociálně slabší rodiny, ve které děti musely od svých patnácti let přispívat na domácnost. Starala se o něho více jeho starší sestra než rodiče. Proto jsem se na ní obrátila s prosbou o radu.

Na základě rozhovoru s jeho sestrou jsem se dozvěděla, že miluje sport a především fotbal. Když jsem se zamyslela, dospěla jsem k názoru, že tělocvik je vždy poslední hodinou, nikdy po něm nenásleduje další výuka. Po delším přemýšlení mě napadlo, že by žáček mohl chodit o velké přestávce do tělocvičny hrát fotbal. Tímto způsobem by svůj vztek vybil, uklidnil se a mohl by se stát zvladatelnějším. Vedení školy mi toto řešení schválilo pod podmínkou, že chlapec bude na fotbal chodit dobrovolně a s doprovodem paní asistentky. Hned další den ráno jsem ve třídě oznámila, že je možnost chodit s paní asistentkou o velké přestávce hrát fotbal.

Viděla jsem v jeho obličeji nadšení, které spolu s ním sdíleli i další žáci 6. D. Měla jsem radost, když jsem zjistila, kolik se jeho spolužáků dostavilo do tělocvičny. Po velké přestávce následovala hodina fyziky, vyučovaná mnou. Žáček se choval v hodině soustředěněji a za celých 45 minut u něj neproběhl žádný výbuch vzteku či agresivní chování. Toto řešení bylo provozováno až do 9. třídy, tudíž po celé 4 roky jeho školní docházky na 2. stupni základní školy. Agresivní chování se minimalizovalo a už nebylo na každodenním pořádku. Tak se žáček stal dobrým žákem a oblíbeným díky fotbalu mezi spolužáky.

1

During recess, a girl from my class ran into my office and told me that her friend in the class was crying and the other classmates were laughing at her. I immediately went to the classroom with her to find out what happened. As I opened the door, the laughter slowly died down as the children noticed me. A crying girl was sitting in the first pew, crying. I asked her what someone did to her, but she couldn't talk. Someone in the class shouted, 'Nobody did anything to her, jeez!' Therefore, I decided to talk to the girl alone and took her to the science classroom, which was empty at the time. In the classroom, I offered her a tissue and she slowly started talking. She told me that one of her classmates took pictures of her in the toilet cubicle and immediately after that she published several photos on social networks and sent the link to them to other classmates.

The problem student who took pictures of her classmate in the toilet was always a problem child. Her father is rich and gives his daughter everything in abundance. The student has no disadvantage. She is used to getting whatever she asks for. It can be said that her parents are absolutely unable to raise her, but they don't want to admit it. In class, she is popular with most of her classmates, or so she thinks. The teachers in her class repeatedly complain about her behavior. She often solves her disruptions (verbally, throwing various objects across the classroom,...) by testing her from the material already covered. She doesn't react to it in any way and doesn't even try to answer the individual questions in any decent way. He usually responds with the words: 'How am I supposed to know?', 'What do I know?' or 'Look it up in the textbook if you're so interested.' Bad grades don't faze her in the least. When the teacher threatens to invite her parents to school, she usually shrugs her shoulders or suggests that it will annoy her father to listen to stupid talk. The teachers have to repeatedly remind her to write in her notebooks, not to put her feet on the desk, not to use her mobile phone, etc.

Violation of classroom/school rules, Bullying

After the interview with the injured student, I returned to the classroom, where classes were already taking place at that moment. I asked the teacher to release the problematic student from the lesson. I took her to the principal's office. The principal and I found out from her on which social networks she had published pictures of her classmate and we immediately deleted them from them with the help of another colleague. Unfortunately, there were already comments on the pictures from strangers, who we had to inform that it was a criminal offense and to agree with them to delete the comments and not to spread these pictures any further. The father of the problematic pupil and the mother of the damaged pupil came to the school. Both pupils and their parents were invited to the headmistress. The father of the problematic student did not show any interest in the correct solution to the problem and denied his daughter's guilt. Unfortunately, he was one of the school's biggest investors and the headmistress didn't want to upset him. That's why I couldn't push for a bigger punishment and the problematic pupil was reprimanded by the class teacher, which in my opinion is not a sufficient punishment for such a serious offence.

Consequences, Interview

definitely cannot say that I am satisfied with the solution to the problem. The bullying by the problem student continued, so I invited the mother of the damaged student once more and told her that it would be best to transfer her daughter to another class so that she would not come into contact with the problem student as much. But the mother decided to enroll her daughter in another school. The problematic pupil continued her inappropriate behavior throughout her compulsory schooling. I have never been able to push for a higher punishment, although I think that a 2 on behavior would be an adequate punishment for the behavior of the student mentioned above.

Failure

sociální sítě

Lhaní,Šikana,Rušení výuky,Agrese

O přestávce do mého kabinetu přiběhla dívka z mé třídy a řekla mi, že její kamarádka ve třídě pláče a ostatní spolužačky se jí smějí. Okamžitě jsem s ní šla do třídy, abych zjistila, co se stalo. Když jsem otevřela dveře, smích pomalu utichl, když si mě děti všimly. V první lavici seděla plačící dívka a plakala. Zeptala jsem se jí, co jí kdo udělal, ale nedokázala se rozpovídat. Někdo ve třídě vykřikl: 'Nikdo jí nic neudělal, ježíš!' Proto jsem se rozhodla promluvit si s dívkou o samotě a vzala jsem ji do učebny přírodopisu, která byla v tu chvíli prázdná. V učebně jsem jí nabídla papírový kapesníček a ona se pomalu rozpovídala. Sdělila mi, že ji jedna ze spolužaček fotila v kabince na toaletě a hned poté několik fotek zveřejnila na sociálních sítích a odkaz na ně rozeslala ostatním spolužákům.

Problémová žačka, která svoji spolužačku fotila na toaletě, byla vždy problémové dítě. Její tatínek je bohatý a své dceři dopřává všeho v hojném množství. Žačka nemá žádné znevýhodnění. Je zvyklá dostat vše, o co si řekne. Dá se říct, že rodiče její výchovu absolutně nezvládají, ale nechtějí si to připustit. Ve třídě je mezi většinou spolužáků oblíbená, nebo si to alespoň myslí. Učitelé vyučující v její třídě si opakovaně stěžují na její chování. Často její vyrušování (slovní, házení různých předmětů přes třídu,...) řeší tím, že ji zkouší z již probrané látky. Ona na to nijak nereaguje a ani se nesnaží na jednotlivé otázky jakkoliv slušně odpovídat. Většinou reaguje slovy: 'Jak to mám asi tak vědět?', 'Co já vím?' nebo 'Si to najděte v učebnici, když Vás to tak zajímá.' Špatné známky ji nijak nevyvádí z míry. Když jí učitel pohrozí, že si do školy pozve její rodiče, většinou reaguje pokrčením ramen nebo naznačí, že otce bude otravovat poslouchat hloupé řeči. Učitelé ji opakovaně musejí napomínat, aby si psala do sešitů, aby nepokládala nohy na lavici, aby nepoužívala mobilní telefon atd.

Po rozhovoru s poškozenou žačkou jsem se vrátila do třídy, kde už se v tu chvíli konala výuka. Požádala jsem vyučující, aby z výuky uvolnila problémovou žačku. Odvedla jsem ji do ředitelny. S ředitelkou jsme od ní zjistily, na jakých sociálních sítích snímky spolužačky zveřejnila a okamžitě jsme je z nich za pomoci dalšího kolegy vymazaly. Bohužel už byly u snímků komentáře od cizích lidí, které jsme museli informovat, že se jedná o trestný čin a domluvit se s nimi na vymazání komentářů a další nešíření těchto snímků. Do školy přijel otec problémové žačky a matka poškozené žačky. Obě žačky s rodiči byly pozvány k ředitelce. Otec problémové žačky celou dobu nejevil zájem o správné řešení vzniklého problému a odmítal vinu své dcery. Bohužel byl jedním z větších investorů školy a ředitelka si ho nechtěla popudit. Proto jsem nedokázala prosadit větší trest a problémová žačka tak dostala důtku třídního učitele, což podle mého názoru není dostačující trest za tak vážné provinění.

Jednoznačně nemohu říct, že bych s řešením problému byla spokojená. K šikaně ze strany problémové žačky docházelo dál, proto jsem si ještě jednou pozvala maminku poškozené žačky a řekla jsem jí, že by bylo nejlepší přeřadit její dceru do jiné třídy, aby s problémovou žačkou nepřicházela tolik do kontaktu. Maminka se ale rozhodla, že svoji dceru zapíše do jiné školy. Problémová žačka ve svém nevhodném chování pokračovala po celou dobu povinné školní docházky. Nikdy se mi nepodařilo prosadit vyšší trest, ačkoliv si myslím, že dvojka z chování by byla adekvátním trestem za výše zmíněné chování žákyně.

1

Ten years ago, as part of finishing my university studies, I received from a colleague an apparently disturbing first-year class at the business academy, which at the time was the field offered by our school. A colleague was on probation and put a hypothetical knife to the school's throat that she would quit her job if she was forced to teach a class. It was mainly about two girls who were the moral leaders of the entire collective and who made themselves known the most out of all.

Long-term friends who, according to previous information, caused problems for teachers even in elementary school. Both students spoiled the rest of the collective with their behavior, where thanks to their cult of personality they were able to transform the normally quiet and problem-free students into part of their thoroughly thought-out disruptive scheme, where the students, for example, sabotaged the classroom, broke the computer and the blackboard, or stole English tests en masse. Naturally, both students disrupted classes, refused to do assignments, shouted, made cruel jokes not only on me but also on colleagues, invented gossip, slight bullying of students and colleagues took place at the same time, etc. Probably the worst thing for me from the position of a teacher was that both girls they were above average intelligent and their behavior was due only to a cruel nature as a form of rebellion.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons, Bullying

For my part, the first solution was reprimands, remarks and bad evaluations, which had no effect on the behavior of the already mentioned couple, on the contrary. The next step for me was something similar, with which I would solve the problem of the student mentioned in the case study ++ in the future, and that was a conversation with both students, which, unlike the student, led absolutely nowhere and there was no change. As my last attempt, I resorted to repeatedly sending the students to the principal's office and throwing them out of class, which again unfortunately had no result. As part of my pedagogical inexperience, I eventually resigned to an active solution, which I now consider my pedagogical failure.

Consequences, Transfer of student, Interview, Warning

The class was handed over to another colleague at the turn of the semester and there was no change in either behavior or academic results. One pupil did not finish the year, due to three insufficient grades she was not given the opportunity to repeat and to this day I have not found out where she finished. The second student completed her studies, but due to not fulfilling her matriculation exam obligations, only in September. Towards the end of both girls' studies, the class slowly but surely turned against them, but even this did not diminish their problematic behavior. Overall, I take the situation as a great lesson, from which I drew in my teaching practice, and I can happily state that a similar situation has not been repeated in my career.

Failure

Jízda na koních

Rušení výuky,Neuznávání pravidel,Sabotáž

Magisterské

16

Před deseti lety jsem v rámci dodělávání svého vysokoškolského studia dostala od kolegyně patrně rušivou třídu prvního ročníku obchodní akademie, což v té době byl obor, který naše škola nabízela. Kolegyně byla ve zkušební době a dala škole hypotetický nůž na krk, že by za situace, kde by byla nucena třídu učit, odešla ze zaměstnání. Jednalo se převážně o dvě dívky, které byly morálními vůdkyněmi celého kolektivu a dávaly ze všech o sobě nejvíce vědět.

Dlouhodobé kamarádky, které podle přechozích informací dělaly problémy učitelům i na základní škole. Obě žákyně kazily svým chováním i zbytek kolektivu, kde díky svému kultu osobnosti dokázaly přeměnit normálně tiché a bezproblémové studenty na část jejich důkladně promyšleného rušivého schématu, kde žáci například sabotovali třídnici, rozbili počítač a tabuli, nebo hromadně ukradli testy z angličtiny. Obě žákyně přirozeně vyrušovaly hodiny, odmítaly dělat úkoly, vykřikovaly, dělaly kruté žertíky nejen na mě, ale i na kolegy, vymýšlely pomluvy, probíhala lehká šikana vůči žákům a kolegům zároveň, apod. Asi jako nejhorší mi z pozice pedagoga přišlo, že obě dívky byly nadprůměrně inteligentní a jejich chování bylo způsobenou pouze krutou náturou jako forma rebelie.

Z mé strany jsem jako první způsob řešení pojala napomínání, poznámky a špatná hodnocení, což na chování již zmíněné dvojice nemělo žádný dopad, ba naopak. Dalším krokem pro mě bylo něco podobného, čímž bych v budoucnu vyřešila problém žákyně zmíněné v kazuistice ++, a to byl rozhovor s oběma studentkami, který na rozdíl od žákyně nevedl naprosto nikam a nedošlo k žádné změně. Jako můj poslední pokus jsem se uchýlila k opakovanému posílání žákyň do ředitelny a vyhazování z hodin, což opět bohužel nemělo žádný výsledek. V rámci své pedagogické nezkušenosti jsem posléze rezignovala na aktivní řešení, což nyní beru jako své pedagogické selhání.

Třída byla předána další kolegyni na přelomu pololetí a nedošlo k žádné změně ať chování, tak studijních výsledků. Jedna žačka nedokončila ročník, vzhledem k třem nedostatečným jí nebyla dána možnost opakovat a dodnes jsem nezjistila, kde skončila. Druhá žačka studium dokončila, avšak díky neplnění povinností maturitní zkouškou až v zářijovém termínu. Ke konci studia obou dívek se proti nim třída pomalu ale jistě obrátila, ani to ale neubralo na jejich problémovém chování. Celkově situaci beru jako veliké poučení, ze kterého jsem ve své pedagogické praxi čerpala a mohu s radostí konstatovat, že se podobná situace v mé kariéře neopakovala.

1

problematic situation happened during biology lessons. It was a classic class where we discussed the human circulatory system. The troubled pupil sat in the back seat since the beginning of the year. So far there have been no major problems with him. The student was sometimes disruptive, but I was always able to direct him. However, this class was different. The student was disruptive from the beginning and later commented inappropriately on his classmates. At first he responded to my calls and calmed down. In the later parts of the class, there was nothing else to do but transfer him to the front benches. However, after the first challenge, nothing happened, the student did not respond at all. After the second challenge, he was still sitting there, so I had to raise my voice for the third time. It worked, but only partially. The student got up, but deliberately cleaned everything up very slowly. I yelled at him again to speed up. He finally packed his things and slowly began to move forward. During his journey, however, he started kicking his classmates' backpacks. Unfortunately, I couldn't stand it any longer, my cup of patience overflowed and I started shouting at him to stop and immediately sit in the front. He answered me by shouting too. 'Why should I listen to you? I can do whatever I want!' I then shouted at him that he definitely couldn't do anything. Whereupon the student shouted 'I can do whatever I want, I can throw this damn pen against the wall!' Then he really took the pen and threw it against the wall. The class itself was never a problem. The other students always cooperated with me. The class also functioned well as a team. However, she was disturbed by a pupil who often interrupted and also often got into conflict with other pupils. The class collective later expelled the student, and in the end the student did not go with the class on trips and class events.

later learned that the student's family was not functioning as it should. His parents did not take much care of him and there were also arguments between them. The student's results in school could be described as average. He had twos and threes in most subjects. His mood often fluctuated, some days he was very aggressive and caused problems. Sometimes he was completely calm again and cooperated without any major problems. I had never encountered anything like it before. He argued with me for a while, I don't remember the exact wording of the argument. I finally yelled at him and sent him out the door. The student left, slamming the door behind him. I somehow learned the rest of the lesson, but the previous incident was still replaying in my head.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

After the lesson, I asked the student to come with me to the office. I wanted to talk to him to find out what was going on. However, it was impossible to reason with the student, he was still very angry and I have to admit that I was also angry at that moment. I asked him what that meant and he just said he didn't know and asked why I was bothering him with it now. So I asked him 'And do you think this is normal behaviour?' 'But I don't care!' he shouted. That was enough for me. I sent him away with a scream and told myself that I would come up with another solution later. Later solutions involved a guidance counselor and talks with parents. In the end, I learned that the student's family is not functioning very well and the day before the incident his parents had a fight, a physical conflict was said to have occurred. This, of course, resulted in the pupil's highly problematic behaviour.

Disrespectful communication, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

The result of the solution was not very positive at first. At first, the student did not cooperate in my lessons, answered my questions in one word and generally did not work in my lessons. The student did not greet me in the corridor. During the week, I included the educational counselor and the student's parents in the solution. Thanks to their involvement, I learned what caused the incident. With the help of the guidance counselor, I gradually learned to cooperate with the pupil, he even worked in my lessons and did not disturb me too much. I still remember this incident well and I have to say that today I would deal with this problematic behavior differently.

Longterm success

14 let, 8. třída

Letectví, automobily

Lhaní

Mgr. – Učitelství pro základní školy – obory anglický jazyk, zeměpis

3

Problémová situace se stala během vyučování biologie. Jednalo se o klasickou hodinu, kde jsme probírali lidskou oběhovou soustavu. Problémový žák od začátku roku seděl v zadní lavici. Doposud s ním nebyly nějaké větší problémy. Žák občas vyrušoval, přesto jsem ho vždy byla schopná usměrnit. Tato hodina ovšem byla jiná. Žák již od začátku vyrušoval a později nevhodně komentoval své spolužačky. Zpočátku na mé výzvy reagoval a zklidnil se. V pozdějších částech hodiny už se nedalo nic jiného dělat než jej přesadit do předních lavic. Po první výzvě se však nic nestalo, žák naprosto nereagoval. Po druhé výzvě stále seděl na místě, a tak jsem už potřetí musela zvýšit hlas. To zabralo, ale jen částečně. Žák se sice zvedl, ale schválně vše poklízel velice pomalu. Opět jsem jej okřikla, aby zrychlil. Konečně si sbalil věci a pomalu se začal přesunovat dopředu. Během jeho cesty však začal kopat do batohů spolužáků. Bohužel jsem to již nevydržela, šálek mé trpělivosti přetekl a já na něj začala křičet ať toho nechá a okamžitě si sedne dopředu. On mi odpověděl také křikem. 'Proč bych Vás měl jako poslouchat? Já si přece můžu dělat co chci!' Na to jsem na něj zakřičela, že si tedy rozhodně dělat cokoliv nemůže. Načež žák zakřičel 'Já si můžu dělat co chci, klidně můžu hodit tuhle zatracenou propisku a o zeď!' Poté opravdu vzal propisku a hodil s ní o zeď. Samotná třída problémová nikdy nebyla. Ostatní žáci se mnou vždy spolupracovali. Třída i dobře fungovala jako kolektiv. Byla však narušována žákem, který často vyrušoval a také se často dostával do konfliktu s ostatními žáky. Kolektiv třídy žáka později vyloučil, a nakonec ani žák nejezdil se třídou na výlety a třídní akce.

Později jsem se dozvěděla, že žákova rodina nefungovala tak, jak by měla. Jeho rodiče se o něj moc nestarali a také mezi nimi probíhaly hádky. Žákův výsledky ve škole by se dali popsat jako průměrné. Z většiny předmětů měl dvojky a trojky. Jeho nálada často kolísala, některé dny byl velice agresivní a dělal problémy. Někdy byl zase naprosto v klidu a spolupracoval bez žádných větších problémů. S ničím podobným jsem se do té doby nesetkala. Chvíli se se mnou hádal, přesné znění hádky si nepamatuji. Nakonec jsem ho okřikla a poslala ho dveře. Žák odešel a silně za sebou bouchl dveřmi. Zbytek hodiny jsem nějak odučila, ale v hlavě se mi stále přehrával předchozí incident.

Po hodině jsem žáka požádala, aby šel se mnou do kabinetu. Chtěla jsem si s ním promluvit, abych zjistila, co se děje. S žákem se však nedalo rozumně mluvit, byl stále velmi naštvaný a musím se přiznat, že i já jsem byla v tu chvíli naštvaná. Zeptala jsem se ho, co to mělo znamenat a on jen odpověděl že neví a zeptal se, proč ho teď s tím otravuji. Tak jsem se ho zeptala 'A myslíš si, že tohle je normální chování?' 'Ale mě je to jedno!' zakřičel. To mi stačilo. S křikem jsem ho poslala pryč a řekla si, že další řešení vymyslím později. Pozdější řešení zahrnovalo výchovnou poradkyni a hovory s rodiči. Nakonec jsem se dozvěděla, že žákova rodina moc dobře nefunguje a den před incidentem se jeho rodiče pohádali, došlo prý na fyzický konflikt. To samozřejmě vyústilo v žákovo silně problémové chování.

Výsledek řešení zpočátku moc pozitivní nebyl. Žák zpočátku v mých hodinách nespolupracoval, na mé otázky odpovídal jednoslovně a celkově v mých hodinách nepracoval. Na chodbě mě žák nezdravil. Během týdne jsem do řešení zahrnula výchovnou poradkyni a žákovi rodiče. Díky jejich zapojení jsem se dozvěděla, co incident způsobilo. S pomocí výchovné poradkyně jsem se postupně naučila s žákem spolupracovat, dokonce i v mých hodinách pracoval a příliš nevyrušoval. Dodnes si tento incident dobře pamatuji a musím říct, že bych dnes toto problémové chování řešila jinak.

1

This whole situation happened a few years ago in an eighth-grade girls' collective, where a student started to taunt an autistic student after returning to school for the holidays. She spent her entire schooling with this girl in her class, and she and the other students never had a problem with her - the autistic student did not seek friendship from others, and the students learned to deal with her occasional loud speeches, but when she entered the eighth grade, a kind of turning point, and signs of hostility began to appear. A student who was very hard-working in the team and popular in class often had indirect allusions to the appearance and behavior of a student with autism. No one allegedly agreed with the pupil in these comments, but none of the pupil's other pupils stood up either. Because the students behaved well in class, I learned about this whole situation only when the student came to my office in November and told me privately about the student's inappropriate behavior, which allegedly lasted almost since the beginning of the school year.

This class always had a great atmosphere, there was never any major problem between the kids, and the bullying didn't appear until the eighth grade in this case. Schoolgirl - very assertive, fearless, sometimes cheeky and popular in the relatively narrow circle of girls in her class. She had never had any problems with the student before, they did not have fun together. Pupil - a girl with autism who has spent her entire schooling with this class. Student - a student who confided that bullying is happening in the class.

Diagnosis, Bullying

After the student told me what was happening in the class, I decided to wait until the next day and think about the next course of action. I also reported this information to the school's prevention methodologist, with whom I agreed that the best next course of action would be a private conversation with both students, and there would also be collective strengthening activities with the class. The next day I met with the student in the office. I asked various questions about how she feels at school and how her classmates treat her. At first, the student was reluctant to answer, but then she talked about the ongoing bullying by the student, which confirmed the student's claim. As soon as I spoke with the student, I met with the student and asked her for her statement. The student confessed to the bullying and immediately regretted her actions. She commented on her behavior in the sense that she did not realize that it could somehow hurt the student, because she never talks to others and thought of the student that she was just conceited and therefore had a tendency to knock her down and poke her in front of others. I told her parents about the behavior at a joint meeting a day later, which was also attended by the student, and we talked openly about the whole problem. Of course, the student's parents also found out about the bullying, and they also came to my school for a personal interview, but here without the student, who refused to attend the meeting. The student apologized to the student and the bullying stopped.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The bullying directed at the female students stopped immediately. For the next two months, I met with both students every week for a few minutes in the office to monitor the situation, the situation calmed down on both sides. The whole class participated in bonding activities guided by prevention methodology. The parents of both pupils had a big part in this, who took the situation with great calmness and balance and decided to solve these problems with their daughters individually at home.

Longterm success

14 let, 8. třída

nepamatuji si

Šikana,Zesměšňování

Přírodovědecká fakulta, Katedra matematiky, obor Matematika a Výtvarná výchova se zaměřením na učitelství

10

Celá tato situace se stala před několika lety v dívčím kolektivu osmé třídy, kde se jedna žákyně po prázdninovém návratu do školy začala posmívat autistické žákyni. S touto dívkou strávila ve třídě celou svou školní docházku a nikdy s ní ona ani ostatní žáci neměli problém – autistická žákyně kamarádství ostatních nevyhledávala a její občasné hlasité projevy se žáci naučili s klidem přecházet, ale při nástupu do osmé třídy nastal u dívčí části třídy jakýsi přelom, a začaly se objevovat náznaky nepřátelství.Tato žákyně, která byla v kolektivu velmi průbojná a ve třídě oblíbená měla často nepřímé narážky na vzhled a chování žákyně s autismem. Nikdo se k žákyni v těchto komentářích údajně nepřidával, ale také se nikdo z ostatních žáků žákyně s autismem nezastal. Protože v hodinách se žáci chovali ukázněně, o celé této situaci jsem se dozvěděla až v momentě, kdy za mnou přišla v listopadu do kabinetu jiná dívka a o nevhodném chování žákyně, které trvalo údajně skoro od začátku školního roku, mi soukromě řekla.

Tato třída měla vždy skvělou atmosféru, mezi dětmi nebyl nikdy žádný větší problém, a šikana se podle všeho objevila až v osmé třídě při tomto případu. Žákyně je velmi průbojná, nebojácná, občas drzá a v relativně úzkém třídním dívčím kruhu oblíbená. S žákyní s autismem předtím nikdy žáden problém neměla, nebavily se spolu. Žákyně s autismem s touto třídou strávila celou svou dosavadní školní docházku.

Poté, co mi dívka oznámila, co se ve třídě děje, jsem se rozhodla počkat do dalšího dne a promyslet si další postup. Oznámila jsem tuto informaci také školnímu metodikovi prevence, se kterým jsem se domluvila, že nejlepší další postup bude soukromá promluva s oběmi žákyněmi, a na místě by také byly kolektiv posilující aktivity se třídou. Další den jsem se sešla s žákyní s autismem v kabinetu. Vyptávala jsem se na různé otázky ohledně toho, jak se cítí ve škole a jak se k ní chovají spolužáci. Žákyně s autismem se neprve zdráhala odpovídat, pak se však rozpovídala o probíhající šikaně ze strany žákyně, čímž se potvrdilo tvrzení dívky, která mě přišla informovat. Hned, co jsem promluvila s žákyni s autismem jsem se sešla i s onou žákyní a požádala jsem ji o její vyjádření. Žákyně se k šikaně přiznala a svých činů okamžitě litovala. Své chování okomentovala ve smyslu toho, že si neuvědomila, že by to žákyni s autismem mohlo nějak zraňovat, protože se nikdy s ostatními nebaví a myslela si o žákyni s autismem, že je jen namyšlená a proto ji měla tendence shazovat a popichovat před ostatními. Její chování jsem sdělila jejím rodičům na společné schůzce o den později, které se účastnila i ona žákyně a o celém problému jsme si otevřeně popovídali. O šikaně se samozřejmě dozvěděli i rodiče žákyně s autisme, kteří za mnou také přišli do školy na osobní pohovor, tady ovšem bez žákyně s autismem, která se schůzky odmítla zůčastnit. Žákyně se žákyni s autismem a šikana ustala.

Šikana směrovaná na žákyni s autismem okamžitě přestala. S oběmi žákyněmi jsem se stýkala další dva měsíce každý týden na pár minut v kabinetě, abych monitorovala situaci, na obou stranách se situace uklidnila. Celá třída se účastnila stmelovacích aktivit vedených metodikem prevence. Velký podíl na tom měli rodiče obou žaček, kteří situaci vzali s velkým klidem a rozvahou a rozhodli se řešit tyto problémy se svými dcerami i individuálně doma.

1

It happened in the ninth grade, in which I taught mathematics. There was a student in this class who was self-harming, however no one knew about it and I was one of those who was able to spot it and started to deal with it. This girl always walked around quite exposed, or rather she walked around dressed to attract attention. However, there was a period when she started wearing sweatshirts, long pants, she just started walking around covered a lot. It seemed quite strange and I suspected it might be related to self-harm. After some time I noticed that the girl had scars on her forearm and I went to discuss it with her class teacher. However, this problem did not concern only the student in question, as her two friends from the class also got involved. They tried to sympathize with her, and to express their support, they also started cutting their forearms.

student in the ninth grade, she had problems with her mother and boyfriend, represented the school at sports competitions, rather extroverted, sometimes lied to teachers, forged excuses.

Selfdestructive behaviour

The student confided in the class teacher and it was discovered that she not only had cuts on her forearms, but also on her thighs. The school management, especially the headmistress, began to address the situation. The friends who tried to support the girl had only to agree and explain that they cannot express support for their friend in this way. The student started seeing the school psychologist at the instigation of the management. The cause of her behavior was said to be a lack of interest, arguments with her mother and problems with her boyfriend. The school management decided to create a kind of information seminar (a session with a psychologist) about self-harm, which all girls in the ninth grade were supposed to attend, in order to prevent this behavior.

Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The girl probably understood the consequences of her actions and stopped self-harming. It is possible that the situation at home has settled down, in any case, she has not continued to show any problematic behavior of this type. The self-harm did not seem to affect her behavior in class, so even after the situation was resolved, she did not show any difference in class. Her friends with problematic behavior also stopped.

Longterm success

15 let, 9. ročník

sport

Poruchy učení

Lhaní

Mgr., matematika (SŠ), tělesná výchova (SŠ)

25

Stalo se to v deváté třídě, ve které jsem učil matematiku. Do této třídy chodila žákyně, která se sebepoškozovala, nicméně o tom nikdo nevěděl a já jsem byl jedním z těch, kteří to dokázali vypozorovat a začal jsem to řešit. Tahle dívka chodila vždy poměrně odhalená, respektive chodila oblečená tak, aby upoutala pozornost. Nicméně nastalo období, kdy začala nosit mikiny, dlouhé kalhoty, prostě začala chodit hodně zahalená. Zdálo se mi to docela zvláštní a nabyl jsem podezření, že by to mohlo souviset se sebepoškozováním. Po nějaké době jsem si všiml, že má dívka jizvy na předloktí a šel jsem to řešit s jejím třídním učitelem. Tento problém se ovšem netýkal pouze dané žákyně, protože se do toho zapojily i její dvě kamarádky ze třídy. Snažily se s ní soucítit, a pro vyjádření podpory se začaly taky řezat na předloktí.

Žákyně v devátém ročníku, měla problémy s matkou a přítelem, reprezentovala školu na sportovních soutěžích, spíše extrovertní, občas lhala učitelům, falšovala omluvenky.

Žákyně se svěřila třídnímu učiteli a zjistilo se, že má nejen pořezané předloktí, ale i stehna. Situaci začalo řešit vedení školy, především ředitelka. Kamarádkám, které se snažily dívku podpořit, stačila domluva a vysvětlení, že tímto způsobem svojí kamarádce nemohou vyjadřovat podporu. Žákyně začala na popud vedení chodit za školní psycholožkou. Příčinou jejího chování byl prý nedostatek zájmu, spory s matkou a problémy s přítelem. Vedení školy se rozhodlo, že vytvoří jakýsi informační seminář (sezení s psycholožkou) o sebepoškozování, kterého se měly zúčastnit všechny dívky devátého ročníku, aby se zamezilo tomuto chování.

Dívka pravděpodobně pochopila důsledky svého jednání a se sebepoškozováním skončila. Je možné, že se situace doma urovnala, každopádně žádné problémové chování tohoto typu dále nevykazovala. Sebepoškozování patrně nijak neovlivňovalo její chování v hodinách, takže ani po vyřešení situace se v hodinách neprojevovala jinak. Její kamarádky s problémovým chováním také přestaly.

1

I personally did not notice this problem at the beginning, it did not happen in my subjects, but other colleagues drew my attention to it. One of my students (let's call him Jindra) was a smart, goal-oriented student. The problem arose when he got a bad grade on a paper or exam. Every time he saw a bad result, he would turn red and throw a tantrum. He sneered that it wasn't fair, that he certainly didn't write it that badly/he didn't say enough information. He had to be taken out of the classroom and calmed down in the hallway.

Jindra was very smart, purposeful. He was always about good results. Apart from these incidents, there were no problems with him. He was very helpful, happy to help anyone who asked.

Emotional outbursts

First of all, I tried to find out if the class collective could be the cause. I didn't find anything. Then I tried to contact my parents. And I figured it out. In a phone call with my parents, I learned that they are currently in divorce proceedings. I described the situation to them, how their son is performing at school. They were surprised. We agreed to talk to him at home and at school too. I asked him what was going on, why he was doing this. At first he denied it, but then he burst into tears. He replied that his parents don't like each other anymore, that they are arguing and that he is definitely to blame. My next question was clear: Why do you think that? It is said that at home he was always taught to try hard and, above all, to get good grades, and that they always fight because of him when he messes up. I then talked to him that it's definitely not because of him, that grades aren't as important as he thinks, that everyone messes up sometimes. After I let him go home, I called the parents with the information I had found and suggested to them that I would recommend seeking professional help because their son was very troubled.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

think I did the right thing. The parents talked with their son and visited the counseling office. Parents divorced, everyone lives elsewhere, but Jindra managed it. He still likes both parents, grades don't matter so much anymore. He's just a little sad when he messes up, but he puts it behind him and enjoys the rest of the day.

Longterm success

11, 6. třída

Filmy, sport, příroda

Mgr., Čj, Hv

30

Tento problém jsem já osobně na začátku nezaznamenala, v mých předmětech se nestával, ale ostatní kolegové mě na něj upozornili. Jeden můj student (nazveme ho Jindra) byl chytrý, cílevědomý student. Problém nastal ve chvíli, kdy z nějaké písemky nebo zkoušení dostal špatnou známku. Pokaždé, když viděl špatný výsledek, zrudl a dostal hysterický záchvat. Pořvával, že to není fér, že tak špatně to určitě nenapsal/neřekl málo informací. Musel být vyveden ze třídy a na chodbě se uklidnit.

Jindra byl velmi chytrý, cílevědomí. Vždy mu šlo o dobré výsledky. Krom těchto incidentů s ním nebyly problémy. Byl velmi nápomocný, rád pomohl každému, kdo o to požádal.

V první řadě jsem zkoušela vypozorovat, jestli se nemůže být příčinou třídní kolektiv. Nezjistila jsem nic. Pak jsem zkusila kontaktovat rodiče. A přišla jsem na to. V telefonátu s rodiči jsem se dověděla, že jsou právě v rozvodovém řízení. Popsala jsem jim situaci, jak se jejich syn projevuje ve škole. Byli překvapení. Domluvili jsme se, že si s ním doma promluví a ve škole taky. Zeptala jsem se ho, co se děje, proč to dělá. Nejdříve zapíral, ale pak se rozplakal. Odpověděl mi, že už se jeho rodiče nemají rádi, že se hádají a že za to určitě může on. Moje následující otázka byla jasná: Proč si to myslíš? Prý byl doma vždy veden k tomu, ať se snaží a hlavně ať má dobré známky a že se hádají určitě kvůli němu, když něco pokazí. Dále jsem si s ním povídala, že to určitě není kvůli němu, že známky nejsou až tak důležité, jak si myslí, že každý občas něco pokazí. Poté, co jsem ho pustila domů jsem zjištěné informace volala rodičům a navrhla jim, že vyhledání odborné pomoci bych doporučila, že se jejich syn velmi trápí.

Myslím, že jsem jednala správně. Rodiče si se synem promluvili, i poradnu navštívili. Rodiče se rozvedli, každý žije jinde, ale Jindra to zvládl. Má pořád oba rodiče rád, známky už tolik neřeší. Když něco pokazí, je jen trochu smutný, ale hodí to za hlavu a užívá si zbytek dne.

1

The student transferred due to moving to a new school. In the beginning, she was quite quiet and had no problems in her studies, she even did the subjects a little better than her other classmates. It didn't take long and she started to build a solid place in the class team. She had a circle of closest friends around her and acted as their 'leader'. She sought attention a lot, was active in class and often did not give space to others. She quickly established herself as a captain in the class hierarchy. She was aggressive mainly towards the boys during breaks, and often provoked them during class as well. Various fights were often resolved in this way, a talk with the class teacher, and parents were also informed at class meetings. In the second half of the year, the problems escalated. The student was often vulgar, during breaks she drew inappropriate pictures with sexual undertones, she was aggressive, she often took advantage of weaker classmates in the class, making them her servants. She seemed very irritated, she started being rude to the teacher.

Žačka is very creative, she likes to create in art education and at home, she also enjoys sports. She does well in school, is very inquisitive and has her own opinion on many things. She often tries to assert her opinions and is very competitive. The transfer to a new school was due to moving. The student is in the alternating care of his parents. He has no diagnosed learning disabilities or other difficulties. Groups were already formed in the class before she started, especially the boys who are in the minority in the class were singled out. The student has a few good friends in the class, the rest of the class perceives her as an authority.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

At first, frequent interruptions in the classroom were dealt with rather simply by admonitions. When it got worse, we invited the parents to the school to describe the situation to them and find out if there was a change in behavior at home as well, or how the student behaves in the family. The parents admitted that since their divorce and the change of school, the daughter has withdrawn a bit into herself and at the same time is more defensive and irritable, she perceives the whole situation regarding her parents' divorce as a betrayal. In the classroom, the teacher tried to give the pupil more attention, for example she entrusted her with taking care of the class hamster, or assigned her a natural history project that she could demonstrate to the class. This was also followed by a conversation between the four eyes, where the teacher tried to listen to the student, asking questions such as: Why do you think it is not good to fight with classmates, why is it important to be fair to each other. At the first meeting of this kind, the student did not answer very seriously and was more concerned about the situation. The class teacher met with the pupil twice more, while the school psychologist began to systematically work with the children, as well as the whole class. Hours were set aside for the school psychologist, in which the psychologist devoted herself to the climate in the classroom, used activities to create trust, to deepen cooperation between classmates. The pupil's parents continued to be informed about the situation at school. We managed to communicate very well with the parents and they tried to resolve the situation at home as well.

Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts, Warning

It was a solution to a longer-term problem, and its solution was also long-term. Both the class teacher and the parents worked on the student's behavior. The school psychologist then mainly worked on the overall climate of the class. The results were not visible immediately, the changes were gradual. A huge credit for the change for the better also goes to the family, who cooperated brilliantly with the school and took the teacher as a partner. After some time, the parents admitted that the situation at home had improved and the daughter got used to the change, calmed down. The student still dominated the class, but she no longer provoked her classmates so much, and the team settled down a bit. Her academic results remained excellent, the class teacher gained the student's trust. Furthermore, there were occasional clashes between classmates, it turned out that there were more dominant students in the class who competed with each other. After the psychologist's interventions, we did not notice any signs of bullying in the classroom. Children also participate in a bullying prevention program once a year.

Longterm success

11 let, 4.třída

Malování, florbal

Učitelství pro 1.stupeň základní školy

5

Žačka přestoupila z důvodu stěhování do nové školy. Na začátku byla docela tichá a ve výuce bezproblémová, dokonce jí učivo šlo o trochu lépe než ostatním spolužákům. Netrvalo dlouho a ve třídním kolektivu si začala budovat pevné místo. Měla kolem sebe okruh nejbližších kamarádek a fungovala jako taková jejich 'vedoucí'. Hodně usilovala o pozornost, v hodinách byla aktivní a mnohdy nedávala prostor ostatním. Vybudovala si celkem brzy pozici kapitánky ve třídní hierarchii. O přestávkách byla agresivní hlavně vůči klukům, často je provokovala také během výuky. Často se tak řešily různé potyčky, promluva s třídní učitelkou, a na třídních schůzkách byli informováni i rodiče. Ve druhém pololetí se problémy stupňovaly. Žačka byla často vulgární, o přestávkách kreslila nevhodné obrázky se sexuálním podtextem, byla agresivní, slabší spolužáky ve třídě často využívala, dělala si z nich sluhy. Působila hodně podrážděně, začala být drzá na učitele.

Žačka je hodně kreativní, ráda tvoří ve výtvarné výchově i doma, baví ji také sporty. Ve škole má dobré výsledky, je velmi zvídavá a má vlastní názor na spoustu věcí. Často se snaží prosadit svoje názory, a je hodně soutěživá. Přestup na novou školu byl z důvodu stěhování. Žačka je ve střídavé péči rodičů. Nemá diagnostikovány žádné poruchy učení nebo jiné obtíže. Ve třídě se už před jejím nástupem vytvořily skupinky, především tedy se vyčlenili kluci, kteří jsou ve třídě v menšině. Ve třídě má žákyně pár dobrých přátel, zbytek třídy ji vnímá jako autoritu.

Ve třídě se nejprve časté vyrušování řešilo spíše jen napomínáním. Když přišlo ke zhoršení, pozvali jsme si do školy rodiče, abychom jim situaci popsali a zjistili, jestli nedošlo ke změně chování i doma, popřípadě jak se žákyně chová v rodině. Rodiče přiznali, že od jejich rozvodu a změny školy se dcera trochu uzavřela do sebe a zároveň více odmlouvá a je podrážděná, celou situaci ohledně rozvodu svých rodičů vnímá jako podraz. Ve třídě se paní učitelka snažila dát žačce více pozornosti, pověřila ji například starostí o třídního křečka, nebo jí zadala projekt do přírodopisu, který mohla předvést třídě. Následovala také promluva mezi čtyřma očima, kde se učitelka snažila žákyni naslouchat, kladla otázky jako: Proč si myslíš, že není dobré se se spolužáky bít, proč je důležité být k sobě féroví. Na prvním takovém setkání žákyně neodpovídala příliš vážně a spíš si ze situace utahovala. Paní třídní učitelka se se žačkou takto setkala ještě dvakrát, přičemž s dětmi, jako celou třídou začala systematicky pracovat školní psycholožka. Pro školní psycholožku byly vyčleněny hodiny, ve kterých se psycholožka věnovala klimatu ve třídě, využívala aktivity pro vytvoření důvěry, pro prohloubení spolupráce mezi spolužáky. O situaci ve škole byli nadále informováni rodiče žačky. S rodiči se podařilo velmi dobře komunikovat a snažili se situace řešit také doma.

Šlo o řešení dlouhodobějšího problému, také jeho řešení bylo dlouhodobé. Na chování žákyně se pracovalo jak ze strany třídní učitelky, tak ze strany rodičů. Na celkovém klimatu třídy potom pracovala především školní psycholožka. Výsledky nešly vidět hned, změny byly pozvolné. Obrovskou zásluhu na změně k lepšímu má také rodina, která skvěle spolupracovala se školou a brala paní učitelku jako parťáka. Rodiče po nějaké době přiznali, že se situace doma zlepšila a dcera si na změnu zvykla, uklidnila se. Žačka ve třídě stále dominovala, ale spolužáky už tolik neprovokovala a kolektiv se dal trochu do pořádku. Její studijní výsledky zůstaly výborné, třídní učitelka si u žákyně získala důvěru. Dál se občas objevovaly střety mezi spolužáky, ukázalo se, že ve třídě je více dominantních žáků, kteří mezi sebou soutěžili. Ve třídě jsme po intervencích psycholožky nezaznamenali znaky šikany. Děti se dále účastní programu pro prevenci šikany jednou za rok.

1

had only been teaching for a few years when I was assigned the fifth grade teaching position. Their former class teacher was leaving for kindergarten. After a few hours in this class, I knew there was going to be a problem with one particular student. Whenever he was present, the class could not be quieted, this student refused to listen and pay attention, he was always disruptive and a lot of other children joined him. I left work very exhausted, I didn't know what to do with them. After all, I was relatively new to education and had never encountered anything like this before.

Then there was a week when this boy was sick and didn't go to school. The class was like changed. The pupils paid attention, behaved nicely and we could finally work a little normally. It was really cool and I started to get used to it, but the next week the boy went back to school and it all started again. It was such a classic

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

After he came back from his illness I was completely desperate. At the moment when I entered the class on Monday morning, again most of the class was not paying attention, it was completely impossible to work with them and I was foaming at the mouth. I know that I raised my voice and started telling the boy what he thought of himself, if it was right for him to act like that and probably something else, I was really screwed. Well, that time he made a sarcastic remark again, which he often did, and of course the whole class laughed at his joke. Well, I think that I immediately gave them a paper, which in retrospect I evaluate as a rather bad move, because it didn't solve anything in the long term and the relations between me and the class cooled down a bit.

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication

But it was a really difficult situation, I didn't know how to deal with it at the time. So I ended up tutoring in that class for the rest of the school year, and over time the climate in the class and the behavior of that particular student improved, but never in the way I would have liked. Such classroom situations are always challenging for everyone. One student told me afterwards that it was nice when the boy was absent, that she really enjoyed the lessons. I don't know how I should have proceeded at that time, but I am sure that my solution to the situation was not correct, if only because it did not work.

Failure

10 let, 5. třída

sporty

Lhaní,Odmlouvání,Neúcta k autoritám,Manipulace

Vysokoškolské, Učitelství pro první stupeň

15

Učila jsem teprve pár let, když mi bylo přiděleno třidnictví v páté třídě. Jejich bývalá třídní učitelka odcházela na mateřskou. Po několika hodinách v této třídě jsem věděla, že s jedním konkrétním žákem bude problém. Vždycky, když byl přítomen, třída nebyla k utišení, tento žák odmítal poslouchat a dávat pozor, stále rušil a spostu dalších dětí se k němu přidalo. Chodila jsem z práce hrozně vyčerpaná, vůbec jsem nevěděla, co s nimi mám dělat. Přece jenom, byla jsem ve školství poměrně nová a s něčím takovým jsem se ještě nesetkala.

Potom byl týden, kdy byl tento chlapec nemocný a nechodil do školy. Třída byla jako vyměněná. Žáci dávali pozor, chovali se hezky a konečně jsme mohli trochu normálně pracovat. Bylo to hrozně fajn a začala jsem si na to zvykat, ale další týden se ten chlapec zase vrátil do školy a celé to začalo znovu. Byl to takový ten klasický

Po tom, co se vrátil po nemoci jsem byla úplně zoufalá. V momentě, kdy jsem v pondělí ráno vešla do třídy, opět většina třídy nedávala pozor, naprosto se s nimi nedalo pracovat a já vypěnila. Vím, že jsem zvýšila hlas a začala tomu klukovi říkat, co si o sobě myslí, jestli mu přijde správné se takhle chovat a asi ještě něco, fakt jsem byla vytočená. No a on tenkrát zase utrousil nějakou sarkastickou poznámku, což dělal často, a celá třída se jeho vtípku samozřejmě zasmála. No a myslím, že jsem jim tenkrát hned dala písemku, což zpětně hodnotím, jako poměrně špatný tah, protože to dlouhodobě nic nevyřešilo a vztahy mezi mnou a třídou zase o něco ochladly.

Ale byla to opravdu těžká situace, vůbec jsem tenkrát nevěděla, jak to mám řešit. V té třídě jsem teda nakonec doučila zbytek školního roku a časem se klima ve třídě i chování toho konkrétního žáka zlepšílo, ale vlastně nikdy ne tak, jak bych si přála. Takovéto situace ve třídě jsou vždycky náročné pro všechny. Jedna žačka mi potom říkala, že to bylo fajn, když ten chlapec chyběl, že ji ty hodiny moc bavily. Nevím, jak jsem tenkrát měla postupovat, ale jsem si jistá, že moje řešení situace nebylo správné, už jenom proto, že nefungovalo.

1

The student regularly cheated in written assignments in various subjects, his behavior was repeated several times in different subjects with different teachers. He cheated in a simple way, looking in his notebook under the desk and hoping that the teacher would not notice his deception.

The student showed above-average results in the lessons, answered the questions of the teachers, often supplemented the teachers with interesting things that he himself looked up about the subject being discussed.

Violation of classroom/school rules

The student was caught in the act by the teacher. He was admonished and warned once in front of all his classmates. When he cheated again during the paper, the test was retaken, he received an A, and he was kicked out of the class for the rest of the class.

Consequences, Transfer of student, Warning

The student left the classroom crying and humiliated. He didn't try to cheat again in this subject, but he had a strong aversion to the teacher. However, the situation was not resolved further.

Longterm success

12 let, 6. třída

Hudební výchova a zpěv, přírodopis

Podvody

Český jazyk a občanská výchova pro střední školy

19

Žák pravidelně podváděl při písemných pracích v různých předmětech, jeho chování se několikrát opakovalo v různých předmětech s různými vyučujícími. Podváděl jednoduchým způsobem, nahlížel do svého sešitu pod lavicí a spoléhal na to, že si jeho podvodu pedagog nevšimne.

Žák vykazoval v hodinách nadprůměrné výsledky, odpovídal na otázky pedagogů, často pedagogy doplňoval o zajímavosti, které si o probírané látce sám vyhledával.

Žák byl pedagogem přistižen přímo při činu. Byl přede všemi spolužáky jednou napomenut a varován. Když podvádění znovu během písemky zopakoval, byl mu test odebrán, dostal pětku a byl po zbytek hodiny vykázán ze třídy.

Žák odešel ze třídy s pláčem a ponížením. Už se v tomto předmětě o podvod nepokusil, ale na učitele měl silnou averzi. Dále ale situace řešena nebyla.

1

The situation was as follows in one class, according to the guidance counselor and the high school professor. The children started creating different groups of people. But there is also this gifted student who has no problems, but one group of more dominant kids started to bully this gifted student. The situation escalated once after school in the locker room when this more dominant group, led by one female student, began attacking this gifted student in the locker room. They took his backpack, things, shoes. However, by chance, the banker also came home from work, who deciphered the situation well and tried to solve the situation the very next day. The children took part in an adaptation course, team building, where they had a rich program about the situation of mutual respect. The teacher subsequently stated that the situation in the classroom calmed down and the children began to respect each other and in the end they were a good group.

The class was divided into different groups that could not respect each other. A more dominant group of individuals, led by a not-so-smart student with good grades, decided to hit on a classmate who is rather submissive, from a Catholic family, and a very gifted student. Fortunately, the teacher, according to the doctor, was caught early on. It took place in the classic way of denying various things, stealing and mocking on the Internet.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Bullying

The teacher started solving the situation the very next day. He informed his colleagues, the class teacher and the school management in the assembly hall. The first lesson was class time, where the subject of bullying was discussed with the educational advisor. After the presentation, a kind of adaptation course and teambuilding for the whole class took place in about a week, where they had a 3-day program organized by a volunteer center that deals with this issue, unfortunately the teacher no longer remembers the name of that center.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The situation in the classroom completely calmed down after the program, and in the end it was a great group of people who still have good relations with each other today, even though they no longer study at that school. This bullying did not occur in the classroom and lessons, so it was difficult to recognize, it often took place outside the school, except for the incident in the locker rooms. Fortunately, the situation normalized and the bullying caught in the beginning calmed down. I classified this situation as ++ because I believe that its solution also belongs to positive situations.

Longterm success

13 let

Čtení knih, skaut, setkávání s kamarády

Vysokoškolské – dějepis, ZSV, titul PhDr.

15 let

Situace byla v jedné třídě, podle výchovného poradce a středoškolského profesora následující. Děti si začaly vytvářet různé skupiny lidí. Ovšem je zde také tento nadaný žák, který nemá problémy, ale jedna skupina více dominantnějších dětí začala šikovat tohoto nadaného studenta. Situace se vyhrotila jednou po škole v šatně, kdy tato dominantnější skupina vedená jednou žačkou, která začala napadat tohoto nadaného studenta v šatně. Brali mu batoh, věci, boty. Ovšem náhodou jel z práce i kantor, který situace dobře rozšifroval a situaci se snažil hned další den řešit. Děti se zúčastnily adaptačního kurzu, teambuldingu, kde měly vytvořený bohatý program o situaci vzájemného respektu. Učitel následně uvedl, že se situace ve třídě uklidnila a děti začaly sebe vzájemně respektovat a nakonec to byla dobrá parta.

Třída byla rozdělena na různé skupinky, která se vzájemně nedokázaly respektovat. Dominantnější skupina jedinců vedená ne příliš chytrou žačkou s dobrým prospěchem se rozhodla udeřit na spolužáka, který však je spíše submisivní, z katolické rodiny, a velmi nadaný žák. Učitel, dle slov doktora, se zachytila naštěstí už v počátku. Probíhala klasickým způsobem jako odpírání různých věcí, krádeže a zesměšňování na internetu.

Učitel situaci začal řešit hned další den. Informoval ve sborovně své kolegy, třídního učitele a vedení školy. První hodina byla třídnická, kde se řešilo téma šikany s výchovným poradcem. Po prezentaci se asi za týden konal jakýsi adaptační kurz a teambulding pro celou třídu, kde měly na 3 dny program organizovaný dobrovolnickým centrem, které se touto problematikou zaobírá, bohužel si učitel již nepamatuje název onoho centra.

Situace se ve třídě po programu naprosto zklidnila a nakonec to byla skvělá parta lidí, kteří spolu dodnes mají dobré vztahy, byť už na té škole nestudují. Ve třídě a v hodinách se tato šikana neobjevovala, proto byla těžko rozpoznatelná, konala se často mimo školu, výjma incidentu v šatnách. Naštěstí se situace normalizovala a šikana zachycená v počátku se uklidnila. Zařadil jsem tuto situaci do ++, neboť si domnívám, že její řešení patří také do pozitivních situací.

1

don't even know if this behavior can be described as problematic. At the beginning of my practice, when I started as a classroom teacher, I had a boy in my class who had no friends and didn't even show interest in talking with other students. He himself was an excellent student, a first-grader, but during breaks he always opened a book and read. When classmates tried to talk to him, he would quickly end the conversation or eventually go to the bathroom/hallway. I was afraid that this problem would carry over into adolescence or even adulthood.

The student was a very strong introvert, quiet, he liked to read, his favorite series was one that he read several times in a row. He was not part of any group in the class, he avoided contact with his classmates. He was able to work in a group (he cooperated with other pupils), but if he had a choice, he liked to work alone.

At first, I tried to solve this problem alone with the student, but he told me that he likes to read and doesn't need to talk to anyone. He told me that the other students have other hobbies and that's why he doesn't hang out with them. I tried to talk about this situation individually with his classmates, but they told me that they had tried to talk to this student several times about everything possible, but he himself did not seem very interested in any kind of conversation. Despite that, I tried to motivate them to try to integrate the student into the team, and on the advice of my colleagues at the time, I tried some adaptation games.

Working with the collective, Interview

The student still showed no interest in contact with other classmates, it seemed that he was even more withdrawn and did not want to cooperate with them. The classmates gradually lost interest in his inclusion in the team, and I, since the student did not cause any problems, decided not to prolong this situation any further. He himself did not think that these efforts, both on my part and on the part of his classmates, were doing him any good.

Failure

13, 7. třída

čtení

Mgr., polský jazyk, český jazyk

30

Nevím ani, zda jde toto chování označit za problémové. Na začátku mé praxe, kdy jsem začínala jako třídní učitelka, jsem měla ve třídě chlapce, který neměl žádné kamarády a ani neprojevoval zájem se s ostatními žáky bavit. Sám to byl výborný student, jedničkář, ale o přestávkách si vždycky otevřel knihu a četl si. Když se s ním spolužáci snažili bavit, konverzaci rychle ukončoval nebo případně odešel na záchod/chodbu. Měla jsem strach, že se tento problém přenese do adolescence nebo i dospělosti.

Žák byl velmi silný introvert, zatichlý, rád si četl, jeho oblíbená série byla, kterou četl i několikrát po sobě. Nebyl součástí žádné skupinky ve třídě, kontaktu se spolužáky se vyhýbal. Dokázal pracovat ve skupince (spolupracoval s ostatními žáky), pokud měl ale na výběr, rád pracoval sám.

Nejdříve jsem se snažila s žákem řešit tento problém sama, ten mi však tvrdil, že si čte rád a s nikým se bavit nepotřebuje. Řekl mi, že ostatní žáci mají jiné koníčky, a proto se s nimi nebaví. Zkoušela jsem si o této situaci individuálně promluvit s jeho spolužáky, ti mi ale řekli, že se už několikrát pokoušeli s tímto žákem mluvit o všem možném, ale on sám o jakoukoliv konverzaci nejevil příliš zájem. I přes to jsem se je snažila motivovat k tomu, aby se žáka snažili začlenit do kolektivu a na rady tehdejších kolegyň jsem se pokoušela o nějaké adaptační hry.

Žák stále neprojevoval zájem o kontakt s ostatními spolužáky, zdálo se, že je i více odtažitý a nechce s nimi spolupracovat. Spolužáci postupně ztratili zájem o jeho začlenění do kolektivu a já, jelikož žák nečinil žádné problémy, se rozhodla, že nebudu tuto situaci dál natahovat. On sám mi nepřipadal, že mu tyto snahy jak z mojí strany, tak ze strany spolužáků dělají dobře.

1

got a PCH student into the 3rd grade. He occasionally showed signs of attention deficit disorder, but at the time of the transition to our elementary school, he was not specially worked with. The boy thrived with A's. The change came from around the fourth grade, when he often did not respect the rules of the class and did not respond to my calls. After talking hours in the tripartite, I found out that he still responds to his mother. At the same time, he did not have a completely negative attitude towards the school or me. I had been used to his short attention spans since third grade, but his defiance was new to me. Later, he started deliberately lying to me, denying it, even though I caught him, for example, taking things from his classmates. In a specific situation that I remember, one classmate bothered him for a long time, they often argued about something. The climax of the situation was when he cursed a classmate for morons, punched him in the stomach, and then they got into a fight. When the children came to tell me, he did not admit it and absurdly denied that the other had given him the blow. There were also signs of bullying, where he was the leader and guide, he often scolded his classmates and knew where to go, insults to his parents 'your mother is disgusting' or to his character 'you're fat, that's why you don't run' were repeated and thus disrupted relationships in the class. At that time, we dealt with the situation with the prevention methodology, the principal, parents and in the classroom.

ten-year-old boy attending primary school comes from a complete family. The father is often separated from the family, he works as a driver. He has an older brother with whom he does not get along well. The parents are cooperating with the school, although they initially downplayed the problem. Undesirable behaviors include lying, leading classmates, insulting, disrespecting rules and teachers. He is not completely excluded from the team and has a friend in it. His hobby is mainly baseball. A teacher close to the family believes that he is probably exposed to stimuli inappropriate for his age at home, such as brutal films, etc., thanks to his older brother.

Diagnosis, Physical aggression, Lying and cheating, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Bullying

Immediately after the incident, we investigated the situation and indeed PCH himself was a relatively gratuitous aggressor. The parents were informed and we resolved the situation with the school principal. Both actors of the conflict received a note, and then we dealt with similar situations as a class. In the long term, I didn't want to deal with the situation with him negatively. On the contrary, I always tried to support him and praise him when he did something right, went out of his way to meet his classmates and so on. I didn't let him tell me anything. The trust between the teacher and the student was greatly damaged by his previous behavior. This is not how the common relationship between student and teacher can be maintained. Everything that was pathological, such as swearing, and verbal attacks on classmates, we definitely dealt with, monitored and prevented it. Tripartite, interviews with records, meetings with parents and the director were countless. In the end, PCH ended up in the SPC and subsequently also in a psychiatrist, at that time the defiance was gradating in the home and the parents insisted on a solution. He was diagnosed with oppositional defiant disorder and ADHD. However, the main reason behind the speeches was the failure of the opposition's defiance. Mr. Psychiatrist probably helped him in the short term, but in the long term, in my opinion, the drugs rather harmed him.

Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

As a result of being put on medication by a psychiatrist, he went to school very depressed. The anger, the lying, and the pointless defiance have almost died out. But unfortunately his depression had consequences in subjects where his talent could be shown, for example in art classes. Conflicts with the pupil in question did not repeat themselves.

Partial success

10 let, 4. ročník

Sporty baseball, vybíjená)

ADHD

Lhaní,Manipulace

Pedagogické magisterské vzdělání - Učitelství pro 1. stupeň základní školy

8

Žák PCH jsem dostala do 3. třídy. Občasně jevil známky pozornostního neklidu, ale v době přechodu na naší základní školu se s ním speciálně nepracovalo. Chlapec prospíval s jedničkami. Změna nastala z kraje čtvrté třídy, kdy často nerespektoval pravidla třídy a nereagoval na mé výzvy. Po hovorových hodinách v tripartitě jsem zjistila, že stejně reaguje na svou matku. Přitom ale neměl zcela negativní postoj ke škole, nebo mně samotné. To, že krátce udržel pozornost, na to jsem byla zvyklá ze třetí třídy, ale vzdorovitost u něj pro mě byla nová. Později mi začal vědomě lhát, zapírat, ikdyž jsem ho například nachytala, že bere spolužákům věci. V kontkrétní situaci na kterou si vzpomínám mu jeden spolužák dlouhodobě vadil, často se o něco přeli. Vyvrcholením situace bylo, když spolužákovi sprostě nadával do debilů, dal mu ránu pěstí do břicha, a následně se poprali. Když mi to děti přišly říct, nepřiznal se a nesmyslně zapíral, že mu ránu dal ten druhý. Vyskytly se i náznaky šikany, kde byl hlavou a návodcem, často spolužákům nadával a věděl kam mířit, nadávky na rodiče 'tvá máma je hnusná' či na postavu 'jsi tlustej, proto neběháš' se opakovaly a tím rozvracel vztahy ve třídě. V té době jsme situaci řešili s metodikem prevence, ředitelem, rodiči i ve třídě.

Desetiletý chlapec navštěvující základní školu pochází z úplné rodiny. Otec bývá od rodiny často odloučen, pracuje jako řidič. Má staršího bratra se kterým vychází špatně. Rodiče se školou spolupracují, ikdyž z počátku problém bagatelizovali. K nežádoucím projevům chování patří především lhaní, navádění spolužáků, urážení, nerespektování pravidel a učitele. Není z kolektivu zcela vyloučen a má v něm i kamaráda. Zálibou je mu především baseball. Učitelka blízká rodině se domnívá, že je nejspíš v domácím prostřední vystaven stimulům nevhodným jeho věku, jako například brutálním filmům, apod., díky staršímu bratrovi.

Bezprostředně po incidentu jsme vyšetřovali situaci a skutečně byl sám PCH relativně bezdůvodným agresorem. Byli informování rodiči a situaci jsme řešili s ředitelem školy. Oba aktéři konfliktu dostali poznámku a následně jsme obdobné situace řešili se třídou. Z dlouhodobého hlediska jsem s ním nadále situaci nechtěla řešit negativně. Naopak jsem se snažila ho vždy podporovat a pochválit, když něco udělal správně, vyšel vstříc spolužákům a podobně. Já si od něj nenechala nic namluvit. Důvěra mezi učitele a žákem byla díky jeho předchozímu chování značně narušena. Tak společný vztah žáka a učitele nejde vést. Všechno co bylo patologické jako nadávky, a verbální útoky na spolužáky jsme rozhodně řešili, hlídali a zamezovali tomu. Tripartit, rozhovory se zápisy, jednání s rodiči a ředitelem bylo nespočet. Nakonec PCH skončil v SPC a následně i u psychiatra, v té době vzdor gradoval v domácím a rodiče na řešení naléhali. Byla mu diagnostikována porucha opozičního vzdoru a ADHD. Za projevy však mělo moci hlavně porucha opozičního vzdoru. Pan psychiatr mu krátkodobě asi pomohl, ale z dlouhodobého hlediska mu léky dle mého názoru spíše uškodily.

Výsledkem toho, že dostal od psychiatra farmaka, bylo, že chodil do školy hodně ultumený. Zlobení, lhaní i nesmyslný vzdor témeř odezněl. Ale bohužel jeho útlum měl následky v předmětech, kde se mohlo projevit jeho nadání, například v hodinách výtvarné výchovy. Konflikty s dotyčným žákem si již neopakovaly.

1

There were already problems when I got it in the fifth grade. He went to school from the first grade. I was his class teacher from fifth to seventh grade. He didn't hang out with anyone in class. He did not seek conflicts, was introverted and sat alone. In terms of school performance, his grades were average, but things got worse in the seventh grade. He didn't enjoy school, and if he didn't understand the material, he didn't want to do anything. He just sat there and did nothing despite being reprimanded. When he didn't want to do anything, he said he wouldn't do it, and no one convinced him to work. When the principal called him to the principal's office, he did not move from his chair and the principal had to follow him into the classroom. We resolved this situation with the parents, the school psychologist and the student himself. At home, his parents did not pay attention to him and did not want to deal with this situation much. Once his father came to us and told the student, even in front of us, that if you work at school, he will buy him a better computer. His hobby was gaming and IT industry. We also agreed with the parents that if the student does not work, we will call the parents and they will pick him up from school. We had another 25 kids in the class who wanted to learn.

The student lives with alternate care and is an only child. He lived with his father for a week and with his mother for a week. When that was not possible, he lived with his grandmother. He has been diagnosed with attention and activity disorder, behavioral difficulties and emotional lability. His work rate gradually deteriorated. When the fabric didn't suit him, he got stuck and said he wasn't going to do it. His grades were getting worse. In seventh grade, we didn't even have anything to evaluate him on, because he hardly went to school. He didn't get along very well with anyone, so he had a behavior problem. His parents did not support him and were not interested in him, which was also reflected in the solution to this situation. His interests include playing computer games.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

We first addressed the situation with the student himself. When he got stuck and didn't want to do anything, we didn't force him to do anything. We further discussed the situation with the director. The pupil even refused to come to the principal's office, so the principal had to come to the pupil's classroom. After that, we discussed the situation with the parents, but they were unable to get the student to do anything. They didn't pay attention to him at home, they let him play games on the computer so they could have peace from him. He went to school unprepared. Next, we discussed the situation with the school psychologist, and finally with the student himself. In the end, it was agreed that if the student does not do anything at school, we should call the parents and they will take him away, so as not to hinder other students. Several pupils from the class offered him tutoring in a subject he did not like, but the pupil did not take advantage of these offers. In the seventh grade, we told the student and his parents that we had nothing to evaluate him on, because he refused to write the test several times and his parents took him home three out of five days a week because he did not work. We informed them that he would have to repeat seventh grade again.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The student's parents eventually sent him to another school. I am not satisfied with the situation myself. As a class teacher, I had a good relationship with him and we all tried to help him. Both students with tutoring offers and me. The student refused to work and rarely attended school.

Failure

10-12 let, 5.-7. ročník

počítačové hry, IT

ADHD,Porucha chování,Výkyvy nálad

Emoční labilita,Nepozornost,Hyperaktivita

vysokoškolské vzdělání, tělesná výchova a pedagogika + učitelství 1. stupně

25 let

S problémy byly již když jsem jej dostala v pátém ročníku. Chodil do školy od první třídy. Třídní učitelkou jsem mu byla od pátého do sedmého ročníku. Ve třídě se s nikým nebavil. Nevyhledával konflikty, byl introvertní a sedával sám. Co se týče školního prospěchu, známky měl průměrné, ale v sedmé třídě se to zhoršilo. Škola jej nebavila a když látku nepochopil, nechtěl nic dělat. Prostě seděl a nic nedělal i přes napomínání. Když nechtěl nic dělat, řekl že to dělat nebude a nikdo jej nepřesvědčil, aby pracoval. Když si jej zavolal ředitel do ředitelny, tak se nehnul ze židle a ředitel musel jít za ním do třídy. Tuto situaci jsme řešili s rodiči, školním psychologem i sám žák. Doma se mu rodiče nevěnovali a ani tuto situaci nechtěli moc řešit. Jednou k nám přišel jeho otec a řekl žákovi, a to i před námi, že když budeš ve škole pracovat, koupí mu lepší počítač. Jeho záliba byla hraní her a IT odvětví. Také jsme byli domluveni s rodiči, že pokud žák nebude pracovat, zavoláme rodičům a ti si ho odvezou ze školy. Měli jsme ve třídě dalších 25 dětí, které se chtěli učit.

Žák žije s ve střídavé péči a je jedináček. Týden bydlel u otce a týden u matky. Když to nebylo možné, bydlel u své babičky. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti a aktivity, obtíže v chování a emoční labilitu. Jeho pracovní tempo se postupně zhoršovalo. Když mu látka nešla, tak se zasekl a řekl, že to dělat nebude. Jeho známky se zhoršovaly. V sedmém ročníku jsme jej dokonce neměli z čeho hodnotit, protože téměř nechodil do školy. S nikým moc nevycházel, měl tedy problém v chování. Jeho rodiče jej nepodporovali a neměli o něj zájem, což se také projevovalo do řešení této situace. Mezi jeho zájmy patří hraní počítačových her.

Situaci jsme nejprve řešili s žákem samotným. Když se zasekl a nechtěl nic dělat, nedonutili jsme ho k ničemu. Situaci jsme dále řešili s ředitelem. Žák dokonce odmítl dojít do ředitelny, takže musel přijít ředitel k žákovi do třídy. Poté jsme situaci řešili s rodiči, kteří ale nebyli schopní žáka k něčemu přimět. Doma se mu nevěnovali, nechali ho na počítači hrát hry, aby od něj měli klid. Do školy chodil nepřipraven. Dále jsme situaci řešili se školním psychologem, a nakonec i sám žák. Nakonec bylo domluveno, že když žák nebude nic dělat ve škole, máme zavolat rodičům a ti si jej odvezou, abychom nebrzdili další žáky. Ze třídy se mu několik žáků nabídlo s doučováním v látce, která mu nešla, ale žák těchto nabídek nevyužil. V sedmém ročníku jsme žákovi a jeho rodičům řekli, že jej nemáme z čeho hodnotit, protože několikrát odmítl psát test a tři z pěti dnů v týdnu si jej rodiče odváželi domů, protože nepracoval. Informovali jsme je o tom, že si bude muset zopakovat sedmou třídu znovu.

Rodiče žáka dali nakonec na jinou školu. Se situací nejsem sama spokojená. Jako třídní učitelka jsem s ním měla dobrý vztah a snažili jsme se mu všichni pomoci. Jak žáci s nabídkami doučování, tak já. Žák odmítal pracovat a navštěvoval školu zřídka.

1

The student is stubborn, if it's not his way he gets stuck and doesn't talk to you at all. He is angry, does nothing and does not say anything to anyone all the time. He often has tears in his eyes. Many times it is even a small thing that makes him angry. Sometimes it also applies to opinion. If his opinion does not coincide with someone else's, he gets angry. We go out, for example, he wants to go in front of the school, but I say we go behind the school. He is then angry all the time and refuses to communicate. In class, this behavior occurs occasionally. Sometimes he just doesn't feel like it and is slow. It probably depends on whether he enjoys the assigned work. If he has a given task in mathematics, he has no problem with the solution. If he receives a given task in Czech, the already described situation often occurs.

He lives only with his mother. His parents did not live together for most of his life, his father died two years ago. He has a brother a year older, who also attends the same junior school as him. The dominance of the younger brother can be recognized because he is more communicative, physically fitter and more popular in the group.

Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching

We tried to talk about it with the student, but he doesn't want to talk about it. I don't know what to do with him. Even though he is no longer angry and in a good mood, he refuses to communicate about this situation. I've tried going at him quickly and calmly, but it usually doesn't work. I've had a few times where he took a joke. I told him: 'don't be like a slipper!' etc. Mostly, however, he refuses to work or communicate. He doesn't even want to tell me what made him angry, what he doesn't understand, etc.

Interview

The result is negative. Despite the conversation with the mother, the situation keeps repeating itself. It was found that the student is a little more communicative when the teacher uses a joke to solve the problem, but it is not a guarantee that it will always work.

Failure

8 let, 3. ročník

Vojenství, historie, paleontologie

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nespolupráce

Mgr. (učitelství 1. Stupně ZŠ); CVŽ učitelství v MŠ

3 roky

Žák je tvrdohlavý, když není po jeho tak se zasekne a vůbec s tebou nemluví. Je naštvaný, nic nedělá a nikomu nic celou dobu neřekne. Často má i slzy v očích. Olikrát je to i nějaká drobnost, co ho rozlobí. Občas se to týká i názoru. Pokud se jeho názor neztotožňuje s nějakým jiným, tak se naštve. Jdeme třeba ven, on chce jít před školu, ale řeknu, že jdeme dozadu za školu. On je pak celou dobu naštvaný a odmítá komunikovat. V hodinách se toto chování vyskytuje občas. Někdy se mu prostě nechce a je pomalý. Pravděpodobně se to odvíjí od toho, zda ho zadaná práce baví. Pokud má zadaný úkol v matematice, tak s řešením problém nemá. Pokud dostane zadaný úkol v češtině, často nastává již popisovaná situace.

Žije pouze s matkou. Rodiče spolu většinu jeho života nežili, otec před dvěma roky zemřel. Má o rok staršího bratra, který se také vyskytuje ve stejné malotřídní škole jako on. Lze rozpoznat dominantnost mladšího bratra, protože je komunikativnější, tělesně statnější a v kolektivu oblíbenější.

S žákem jsme si tom zkoušeli popovídat, ale on o tom nechce mluvit. Nevím jak na něj. I když už není naštvaný a má dobrou náladu tak o této situaci odmítá komunikovat. Zkoušela jsem na něj jít zhurta i klidně, ale většinou to nezabírá. Několikrát se mi stalo, že zabral vtip. Řekla jsem mu: 'nebuď jako papuč!' apod. Většinou ale odmítá pracovat, komunikovat. Mi ani nechce říct, co ho rozlobilo, co nechápe atd.

Výsledek je negativní. I přes rozhovor s matkou se situace stále opakuje. Bylo zjištěno, že žák je o něco víc komunikativní když učitelka použije k řešení vtip, ale není to záruka, že to zabere vždy.

1

During the 2020/2021 school year, the student was a student in the 1st year of a secondary vocational school in the field of hairdressing. As his class teacher, I only met the first class in the role of class teacher during the two weeks before the transition to distance learning. Theoretical teaching at our school takes place every other week and alternates with practical teaching, when the students are under the supervision of the teacher. Pupils and parents had a very short time to familiarize themselves with their new school, teachers and subjects and to make a smooth transition to online learning in Microsoft Teams. Therefore, based on these facts, the selected pupil did not start participating in distance learning, he began to show increased absenteeism and did not hand in any assigned work.

He is an adult pupil, who in the past had unsuccessfully completed his studies at another secondary vocational school after the onset of psychological difficulties following the suicide of his best friend. The student showed average academic results, but above average emotional intelligence, awareness of himself and his possibilities. He communicated with discretion, never made unnecessary promises and never overestimated his abilities. He recognized his psychological limits and was aware from past experience of the barriers and difficulties associated with overcoming them.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

The student's problems with attendance and failure to complete assignments began to manifest themselves at the very beginning of distance learning. That's why I contacted him by phone to find out what his non-participation was about and I suggested help in the form of a school computer. However, the student informed me that he had a computer, so we logged into Teams together and explained its individual functions. As the pupil was already of legal age, I communicated exclusively with him. He was more apathetic on the phone but always picked up or called me back. He indicated to me that he has certain psychological problems associated with the transition to a distance form of study and suffers from insomnia, which is why it is difficult for him to get up in the morning and stay connected and not fall asleep. He promised that he would try to start communicating with the teachers and try to catch up. During the quarterly evaluation, however, it was clear that he did not succeed completely, so we arranged a personal meeting, we went through each subject and what would be necessary to do in order to benefit from it better. Finally, the student got up the courage and explained to me without insisting that he had similar problems once before and did not finish his studies at the previous school for a similar reason. That's when he developed problems with insomnia resulting from sleep paralysis after the suicide of his best friend. He was also medically examined at the time, but he had no documentation. He was prescribed medication, but after a while he stopped taking it because he was not feeling well and his condition gradually improved. Two years after this event, he joined our school, and during the transition to distance learning, his sleep paralysis returned, with associated insomnia and fear of falling asleep. We agreed that we would take it slow, let him catch up as much as possible, how he would manage, and we would sort out the rest for half a year. He managed to complete all the subjects for half a year, but the problems with absenteeism worsened in the second semester. I therefore arranged for him to meet with the psychological counselor at our school, where we agreed that if he does not start attending classes, he will have to be expelled from the studies on the basis of high absenteeism. The student refused to see a doctor and to involve his parents, so I felt that I had no choice but to verbally support him. After returning to school, he appeared sporadically at school, but in recent weeks he did not attend either theoretical or practical classes at all. He didn't even show up for the make-up exams, so he didn't advance to the second year.

Support, Interview, Cooperation with experts

The last time I talked to the student on the phone, he sounded more positive and added that he was doing better, that he was working part-time, enrolled in a barbering course and that he was thankful.

Failure

18 let, 1. ročník středního odborného učiliště

Zájem o obor, který studuje kadeřník)

Spánková paralýza

Absence,Nepracovitost,Vyhýbání se škole

Mgr.

12

Žák byl v období školského roku 2020/2021 žiakom 1. ročníku strednej odbornej školy v obore kaderník. Jako jeho triedna učiteľka jsem se s první třídou v úloze třídního učitele setkala pouze během dvou týdnů před přechodem na distanční formu studia. Teoretická výuka na naší škole probíhá každý druhý týden a střídá se s praktickou výukou, kdy jsou žáci pod dohledem pani majstrové. Žáci a rodiče měli velmi krátký čas na to, aby se seznámili se svou novou školou, učiteli a předměty a aby hladce přešli na online výuku v systému Microsoft Teams. Vybraný žák se proto již na základě těchto skutečností distanční výuky nezačal účastnit, začala se u něho objevovat zvýšená absence a neodevzdával žádnou zadanou práci.

Jedná se o plnoletého žáka, s v minulosti neúspěšně ukončeným studiem na jiné střední odborné škole po nástupu psychických obtíží po sebevraždě nejlepšího přítele. Žák vykazoval průměrné studijní výsledky, ale nadprůměrnou emoční inteligenci, uvědomování si sebe sama a svých možností. Komunikoval s rozvahou, nikdy zbytečně nesliboval a nepřeceňoval své schopnosti. Poznal své psychické limity a byl si z minulé zkušenosti vědom bariér a obtíží spojených s jejich překonáváním.

Problém s docházkou a nesplněním úkolů se u žáka začaly projevovat hned na začátku distanční výuky. Proto jsem se s ním spojila telefonicky, abych se informovala, v čem spočívá jeho neúčast a navrhla jsem mu pomoc v podobě školního počítače. Žák mi však oznámil, že počítač má, a tak jsme se společně přihlásili do Teams a vysvětlili si jeho jednotlivé funkce. Jelikož byl žák již plnoletý, komunikovala jsem výhradně s ním. Byl v telefonu apatičtější, ale vždy mi hovor zdvihl, popřípadě mi zavolal zpět. Naznačil mi, že má určité psychické problémy spojené i s přechodem na distanční formu studia a trpí nespavostí, proto mu dělá obtíže ráno vstávat a zůstat připojený a neusnout. Sliboval, že se bude snažit, že začne s učiteli komunikovat a bude se snažit dohnat zameškané. Při čtvrtletním hodnocení ale bylo jasné, že se mu to úplně nepodařilo, dohodli jsme si proto osobní setkání, prošli jsme si každý předmět a co by bylo potřebné udělat, aby z něho lépe prospíval. Nakonec se žák osmělil a bez naléhání mi objasnil, že už jednou podobné problémy měl a studium na předchozí škole z podobného důvodu nedokončil. Tehdy se u něho problémy s nespavostí vyplývající ze spánkové paralýzy objevily po sebevraždě nejlepšího kamaráda. Byl v té době i lékařsky vyšetřován, ale dokumentaci žádnou neměl. Byly mu předepsány léky, které ale po čase přestal brát, protože mu z nich nebylo dobře a stav se mu postupně pomalu zlepšoval. Dva roky po této události nastoupil na naši školu a při přechodu na distanční výuku se mu vrátila spánková paralýza a s tím spojená nespavost a strach ze zaspávání. Dohodli jsme se, že na to půjdeme pomalu, necháme dohnat, co se dá, jak bude zvládat a zbytek vyřešíme na půl roku. Na půl roku se mu podařilo všechny předměty dokončit, ale problémy s absencí se ve druhém pololetí ještě zhoršily. Dohodla jsem mu proto setkání s psychologickou poradkyní u nás na škole, kdy jsme se dohodli, že pokud hodiny začít navštěvovat nebude, bude muset být ze studia na základě vysoké absence vyloučen. Žák odmítal návštěvu lékaře a zapojení rodičů a měla jsem proto pocit, že mi nezbývá nic jiného než ho slovně podporovat. Po návratu do školy se sporadicky ve škole objevil, ale poslední týdny ani teoretickou ani praktickou výuku vůbec nenavštěvoval. Nedostavil se ani na opravné zkoušky, do druhého ročníku proto nepostoupil.

Když jsem se žákem naposledy telefonovala, zněl pozitivněji a sám dodal, že se mu daří lépe, že pracuje na brigádách, zapísal se na barbierský kurz a že děkuje.

1

The situation in the previous class was complicated. I had a pupil there who was in a very bad state, after attempts at suicide and self-harm. The communication with the student's mother was different and the relationship with this student was different. She trusted me and we solved many problems together. The diagnosis was difficult, the situation had its ups and downs, but in the end a certain stabilization was achieved.

The personal history of the pupil or class is key to understanding the situation, but in this case I was unable to obtain more information.

Selfdestructive behaviour

Žačka was receptive to solving problems, even if they were huge. By chance, I recommended it to a friend who is a psychologist. Since then, although the pupil does not give me information directly, the psychologist monitors her development. Trust was key. The student has already graduated, but we are still in contact.

Support, Interview, Cooperation with experts

The pupil's behavior stabilized, although there were occasional dips. She successfully passed her high school graduation and achieved life's achievements. The contact between her and the teacher continues even after finishing high school.

Longterm success

cca 17 let, ročník septima/oktáva

-

Psychiatrická diagnóza

Pasivita,Neposlušnost,Nepozornost

Vysokoškolské vzdělání – Magisterské studium + Pedagogické minimum, aprobace Český jazyk a Hudební věda + Němčina; aktivně se věnuje tvůrčímu psaní a korekturám

Cca 26 až 27 let (včetně mateřské dovolené)

Situace v předcházející třídě byla komplikovaná. Měla jsem tam žačku, která byla ve velmi špatném stavu, po pokusech o sebevraždu a sebepoškozování. Komunikace s matkou žačky byla odlišná a vztah s touto studentkou byl jiný. Důvěřovala mi a společně jsme řešily mnoho problémů. Diagnóza byla těžká, situace měla své propady, ale nakonec se podařilo dosáhnout určité stabilizace.

Osobní anamnéza žačky nebo třídy je klíčová pro pochopení situace, avšak v tomto případě se mi nepodařilo získat více informací.

Žačka byla naladěná vstřícně k řešení problémů, i když ty byly obrovské. Díky náhodě jsem ji doporučila kamarádce, která je psycholožka. Od té doby mi sice žačka nepředává informace přímo, ale psycholožka sleduje její vývoj. Důvěra byla klíčová. Studentka už sice odmaturovala, ale stále jsme v kontaktu.

Chování žačky se stabilizovalo, přestože občas došlo k propadům. Úspěšně složila maturitu a dosáhla životních úspěchů. Kontakt mezi ní a učitelkou trvá i po dokončení gymnázia.

1

The students had the task of composing from colored papers. Everyone got different colors of paper. One of the students began to express dissatisfaction with the color of the paper he received. At first he hid the paper and claimed that someone had taken the paper from him. Since I didn't believe him, I tried to convince him about the suitability of the color he got. However, this student became agitated and angry with accompanying stomping. Subsequently, he tore up the paper in the color he was not satisfied with and threw it in the trash.

The student has been diagnosed with ADHD and is under the care of his mother.

Diagnosis, Emotional outbursts, Lying and cheating

I tried to calm the student down and explain to him that he must have his paper in his desk, that none of his classmates took it from him. The student refused this all the time. The situation worsened with any attempt at explanation. After a few minutes, the student angrily tore up the paper and started stomping on it. It was almost impossible to calm him down.

Support, Interview

Unfortunately, none of my measures, arrangements, proposed solutions had an effect on the pupil, and after the incident it was difficult to talk to him, let alone cooperate. He sat insulted in the pew with folded hands and refused any cooperation. The last possible solution was a phone call with his parents, who tried to talk him out of it.

Failure

9 let, 3 třída

fotbal, míčové hry

ADHD

Lhaní,Potřeba pozornosti

Mgr.

5

Žáci měli úkol skládat z barevných papírů. Všichni dostali různé barvy papíru. Jeden z žáků začal vyjadřovat nespokojenost s barvou papíru, který dostal. Nejdříve papír schoval a tvrdil, že mu papír někdo vzal. Jelikož jsem mu toto nevěřila, zkoušela jsem ho přesvědčit o vhodnosti barvy, kterou dostal. Nicméně se tento žák začal rozčilovat a vztekat s doprovodným dupáním. Následně papír v barvě, se kterou nebyl spokojený, roztrhal a hodil do koše.

Žák má diagnostikováno ADHD, je v péči matky.

Snažila jsem se žáka uklidnit a vysvětlit mu, že jeho papír musí určitě mít v lavici, že mu ho žádný ze spolužáků jistě nevzal. Celou dobu toto žák odmítal. Situace se zhoršovala při jakémkoli pokusu o vysvětlení. Po několika minutách žák vztekle papír roztrhal a začal po něm dupat. Bylo téměř nemožné ho uklidnit.

Na žáka bohužel nepůsobilo žádné z mých opatření, domluv, návrhu řešení a po incidentu s ním bylo těžké mluvit, natož spolupracovat. Seděl uraženě v lavici se založenýma rukama a odmítal jakoukoli spolupráci. Poslední možností řešení byl telefonát s rodiči, kteří se mu snažili domluvit.

1

However, not all cases of problem behavior had a happy ending like the previous one. At the moment, I am a fifth-grade class teacher again, and I have a little bit of everything in my class, so to speak - integrated, foreign and problem children. This story is not so much my experience as it is about a class that has passed from the first grade to the second, so I am still getting to know the children myself - what are their habits, needs or bad habits. But since I heard that it is a really exceptional class in terms of solving problem behavior, I decided to contact their former class teacher in the first grade and thus continuously inform myself about the situations or rather persistent problems that are part of this, already my class, to be in the picture, so to speak.

This case concerns a boy who currently lives only with his father, as his mother died over a year ago. When this situation arose, of course the teachers, but also the classmates, were really considerate, tolerant and helpful towards him. The teachers did not make excessive demands on him from the beginning, as the boy did not go through a really easy period. Losing a mom hurts at any age, but I think at this age it's hard to explain to a child why mom will never come home. So the boy stayed at home for a while to deal with the team and the teachers took this situation into account and even accepted it to a certain extent.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

However, the problem arose when the boy returned to school after a long time. He used to be inattentive at school, didn't do his homework, didn't listen to the teachers, distracted them and disrupted classes, until finally one day it got to the stage where he stopped going to school altogether. This situation was also resolved with the boy's father, when my colleague informed him about what was happening with his son and tried to find some reasonable way out. Everyone understood the situation that the boy was going through a period when he lost his mother, but it had been long enough for him to be able to fit back into the school environment, so to speak. From the beginning it seemed that the father understood the seriousness of the situation, the boy started going to school again, but he did not last two weeks. The situation was resolved repeatedly with the father, who at first excused his son, but after a while the number of missed classes climbed to an enormous number, when the boy was in danger of having unexcused classes in the fourth grade and was even in danger of repeating the grade. Later it was discovered that the boy, despite the time that had passed, had not come to terms with the loss of his mother at all.

Support, Interview

In the end, although the situation turned for the better, as the boy is currently in the fifth year with me, however, inappropriate behavior in the form of disruptions and failure to complete tasks still persists. I am currently trying to resolve this situation as best I can, but since not only this boy, but also a few of his classmates have a bit of a problem with following the rules and authority, it is not always a cakewalk. However, I firmly believe that after time they will learn to follow the rules that we have agreed upon as a class.

Partial success

13 Absolvovala nejaký relevantný kurz, výcvik na zvládanie problematického správania, nekázne nebo komunikácia v triede apod. (zaškrtnite): áno / nie Prípadne uveďte názov (otvorená otázka): Presný názov neviem, ale išlo o predmet v rámci kreditového systému, ktorý absolvovala pred atestáciou. Kazuistika ++ Rozhovor bol vedený s pani učiteľkou, učiacou na základnej škole na druhom stupni, kde dlhé roky pôsobí ako učiteľka anglického jazyka, geografie a environmentálnej výchovy. V rozhovore mi porozprávala o svojich skúsenostiach a prípadoch problémového správania, s ktorými sa za roky svojej

Problém nastal vtedy, keď sa chlapec po dlhšej dobe vrátil naspäť do školy. V škole býval nepozorný, neplnil si úlohy, nepočúval učiteľov, odvrával im a vyrušoval počas hodín, až to nakoniec jedného dňa prišlo do štádia, kedy prestal do školy chodiť úplne.

Chlapec žije už len s otcom, nakoľko mu mama pred vyše rokom zomrela. Keď táto situácia nastala, tak pochopiteľne boli učitelia, ale aj spolužiaci voči nemu naozaj ohľaduplní, tolerantní a nápomocní. Učitelia naňho zo začiatku nevyvíjali prehnané nároky, nakoľko si chlapec neprechádzal naozaj ľahkým obdobím. Prísť o mamu bolí v každom veku, ale myslím, že v tomto veku len ťažko dieťaťu môžeš vysvetliť, že prečo sa už mama nikdy nevráti domov. Takže chlapec ostal aj na istý čas doma, aby sa s tým vysporiadal a učitelia túto situáciu zohľadňovali a do určitej miery aj akceptovali.

Táto situácia sa riešila aj s chlapcovým otcom, kedy ho moja kolegyňa informovala o tom, čo sa deje s jeho synom a snažila sa nájsť nejaké rozumné východisko. Každý chápal situáciu, že si chlapec prechádza obdobím, kedy stratil mamu, avšak bola to už dostatočne dlhá doba na to, aby sa dokázal takpovediac zaradiť naspäť do školského prostredia. Zo začiatku sa zdalo, že otec pochopil vážnosť situácie, chlapec začal opäť chodiť do školy, ale vydržalo mu ani nie dva týždne. Opakovane sa situácia riešila s otcom, ktorý syna najskôr ospravedlňoval, ale po čase sa počet vymeškaných hodín vyšplhal na enormné číslo, kedy hrozilo, že chlapec bude mať v štvrtej triede neospravedlnené hodiny a hrozilo mu dokonca opakovanie ročníka. Neskôr sa teda zistila, že chlapec sa aj napriek obdobiu, ktoré prešlo, so stratou matky vôbec nevyrovnal.

Nakoniec sa situácia síce na dobré obrátila, keďže chlapec je momentálne u mňa v piatom ročníku, avšak, stále pretrváva nevhodné správanie v podobe vyrušovania a neplnenia si úloh. V súčasnosti sa snažím túto situáciu vyriešiť, ako najlepšie viem, ale keďže nielen tento chlapec, ale aj pár ďalších jeho spolužiakov majú tak trošku problém s dodržiavaním pravidiel a autoritou, nie je to vždy prechádzka ružovým sadom. Pevne však verím, že po čase sa naučia dodržiavať pravidlá, na ktorých sme sa spoločne ako trieda dohodli.

1

The situation took place on the last evening of the adaptation course. By the fire, the students could see the fatigue from the rich program and lack of sleep. The three boys from the class were quite seated at first sight, which was shown by the fact that they did not sit with the rest of the class, but made their own group and sat apart from the others and talked among themselves. Suddenly they started arguing, threw themselves at each other and started fighting. We ran towards them, but before we got there, one of them took out a shooting knife from his jacket pocket. Fortunately, he didn't threaten anyone with the knife, he just stood there with an open knife. We managed to tear them apart and took them to our cabin.

The class as a whole didn't seem troubled, but those three boys were causing trouble. One of them is a refugee from Syria, who we already talked about in the previous case study. Another is a member of a group that can often be seen in the park near the station, and at first glance seems problematic. For two of them, this isn't the first high school they've attended, but they haven't finished one yet.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

The pupils were brought to the headmistress, who spoke to them at length. They were given conditional suspensions from school and were told in no uncertain terms that any further trouble would result in immediate expulsion. All three promised that they would no longer behave vulgarly and aggressively and that they would not violate school rules. The headmistress called their parents, but didn't talk to two of them. Since it was late, she didn't want to send them home, but to avoid further trouble, she sent everyone to sleep in a different cabin. She called her parents the next day and informed them of the conditional expulsion. The parents of the refugee were not allowed.

Consequences, Interview

Despite the measures, the pupils' behavior did not improve and on 10.9. they were expelled after being caught packing a joint and snorting tobacco. More information about this incident is given in the next case report.

Failure

16, 17, 18, 1. ročník

Být se svojí partou, PC hry

Agrese,Lhaní,Vulgární vyjadřování

Vysoká škola

17

Situace se odehrála poslední večer adaptačního kurzu. U ohně byla na žácích vidět únava z bohatého programu a nevyspanost. Tři kluci z třídy si na první pohled docela sedli, což se projevilo tím, že neseděli se zbytkem třídy, ale udělali si vlastní skupinku a sedli si odděleně od ostatních a povídali si mezi sebou. Najednou se začali hádat, vrhli se na sebe a začali se prát. Přiběhli jsme k nim, ale než jsme přišli, jeden z nich vyndal z kapsy mikiny vystřelovací nůž. Naštěstí s nožem nikoho neohrožoval, jen stál s otevřeným nožíkem. Podarilo se nám je od sebe odtrhnout a odvedli jsme je do naší chatky.

Třída jako celek nevypadala problémově, avšak ti tři kluci dělali potíže. Jeden z nich je uprchlík ze Sýrie, o kterém jsme již mluvili v předchozí kazuistice. Další je členem skupiny, kterou lze často vidět v parku u nádraží, a na první pohled působí problémově. U dvou z nich to není první střední škola, kterou navštěvovali, ale dosud žádnou nestudovali do konce.

Žáci byli přivedeni k ředitelce, která s nimi dlouze hovořila. Dostali podmínečné vyloučení ze školy a bylo jim jasně řečeno, že při jakémkoli dalším problému budou okamžitě vyloučeni. Všichni tři slíbili, že se již nebudou chovat vulgárně a agresivně a že neporuší školní řád. Ředitelka volala jejich rodičům, ale u dvou se nedovolala. Protože bylo pozdě, nechtěla je posílat domů, ale aby předešla dalším problémům, poslala každého spát do jiné chatky. Rodičům se dovolala následující den a informovala je o podmínečném vyloučení. Rodičům uprchlíka se nedovolala.

Navzdory opatřením se chování žáků nezlepšilo a 10.9. byli vyloučeni poté, co byli přistiženi při balení jointa a šňupání tabáku. Více informací o tomto incidentu je uvedeno v další kazuistice.

1

The situation, which has been going on for a long time, is worrying. The girl from the eighth grade is almost isolated from the collective, closed, inaccessible, uncommunicative and apathetic. Her only expression is artistic, she communicates minimally. He does not respond to the teacher's questions or only minimally, he does not carry aids, if he does, then sporadically. He has insufficient hygiene habits, wears torn and often dirty clothes. As a teacher, I cannot continue to ignore the situation, I must try to make contact and find out what is behind her behavior.

The student lives only with her father and brother, her mother died in a tragic accident, and her grandparents also take part in her upbringing. The girl suffers from psychological problems, visits a psychologist and is also diagnosed with attention disorders. She and her brother go to school in torn, often dirty clothes, the girl often has unwashed hair and a neglected appearance. The class he attends is divided into groups with great contrasts and vastly different opinions. In the classroom, the groups hardly communicated with each other during the girl's problems, and when they did, it was with great resentment. During the school year, the class managed to become almost cohesive except for a few individuals. The class is rather above average in terms of benefits.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The girl paints a fallen angel, is withdrawn and does not perceive the surroundings or the teaching. He does not respond to the teacher's questions. I approach her and ask about a detail of the drawing that seems unclear to me. The girl doesn't respond at first, so I answer myself and deliberately remember this detail in my own way - but absolutely not fitting in with her topic. The girl reacts and begins to clarify. It is open to communication about the painting. The dialogue is only on the artistic level. This communication lasts a few minutes, after which the girl closes again. As soon as I get another chance to ask her something about her painting, I don't hesitate to ask. In this way, over time, the girl opens up to me for longer and longer periods of time. Now he has no problem communicating with me outside of the artistic realm. I spend most of my time with her in class and try to get her to cooperate with the teacher.

Support, Interview

The girl's condition gradually improved, she began to accept and communicate with the assistant on a regular basis. The girl began to respond to the teacher's calls and answer. Taking notes on the teacher's instructions, but this was not always successful - depending on the mood and circumstances that arise from the family. The class perceives her as an individual, they do not seek her company, some accept her life attitude. She doesn't really have a friend in class, she never hurts anyone, she's kind, non-conflicting, warm-hearted, perceptive. In class, he has fun with several classmates according to his mood.

Partial success

14 let – 8. třída

Výtvarná výchova, cosplay

Poruchy pozornosti,Psychické problémy

Spgš Znojmo

15

Situace, která přetrvává již delší dobu, je znepokojivá. Dívka z osmé třídy je téměř vyčleněná z kolektivu, uzavřená, nepřístupná, nekomunikativní a apatická. Jediným jejím projevem je výtvarný, komunikuje minimálně. Na dotazy vyučujícího nereaguje nebo pouze minimálně, pomůcky nenosí, když ano, tak sporadicky. Má nedostačující hygienické návyky, nosí roztrhané a často ušpiněné oblečení. Jako učitel nemohu situaci nadále přehlížet, musím se snažit navázat kontakt a zjistit, co za jejím chováním stojí.

Žákyně žije pouze s otcem a bratrem, matka zemřela při tragické nehodě a na výchově se podílí i prarodiče. Dívka trpí psychickými problémy, navštěvuje psychologa a zároveň má diagnostikovány poruchy pozornosti. Ona i její bratr chodí do školy v roztrhaném, mnohdy špinavém oblečení, dívka mívá často neumyté vlasy a zanedbaný zevnějšek. Třída, kterou navštěvuje, je dělená na skupinky s velkými kontrasty a výrazně odlišnými názory. Ve třídě spolu skupinky v době dívčiných problémů téměř vůbec nekomunikovaly a když, tak s velkou záští. Během školního roku se třída podařila téměř stmelit až na pár jedinců. Třída je prospěchově spíše nadprůměrná.

Dívka maluje padlého anděla, je uzavřená a nevnímá okolí ani výuku. Nereaguje na dotazy vyučujícího. Oslovím ji a zeptám se na detail kresby, který se mi zdá nejasný. Dívka zpočátku nereaguje, odpovím si tedy sama a záměrně si tento detail vybavím po svém - však absolutně nezapadající do jejího námětu. Dívka zareaguje a začne objasňovat. Je přístupná komunikaci o malbě. Dialog spočívá pouze v rovině umělecké. Tato komunikace trvá několik minut, poté se dívka opět uzavře. Jakmile se mi naskytne další možnost se jí zeptat na něco ohledně její malby, tak neváhám a ptám se. Tímto způsobem se mi dívka postupem času otvírá na delší a delší dobu. Nyní už nemá problém se mnou komunikovat i mimo uměleckou rovinu. V hodinách trávím většinu času u ní a snažím se, aby spolupracovala i s učiteli.

Stav dívky se postupně zlepšoval, asistentku k sobě běžně začala připouštět a komunikovat s ní. Dívka začala reagovat na výzvy učitele a odpovídat. Na pokyn pedagoga dělat zápisky, ale to se ne vždy dařilo – podle nálady a okolností, které vychází z rodiny. Třída ji vnímá jako individualitu, nevyhledávají její společnost, část akceptuje její životní postoj. Vyloženě kamarádku ve třídě nemá, nikdy nikomu neublíží, je hodná, nekonfliktní, srdečná, vnímavá. Ve třídě se baví s několika spolužáky podle nálady.

1

When I started teaching, I guess it was my first year, a couple of young ladies showed me some affection from time to time. In the beginning, I took it as a normal thing when a new young teacher comes. But after a while it started to get annoying. The ladies walked around me in the corridor on purpose, preferably as close as possible as they passed. Once it happened that she even 'accidentally' touched me. I didn't know how to react then. I remember we just went on some kind of overnight class trip. In the evening, we lit a bonfire and threw papers with wishes (to make them come true) into the fire. The young lady declared that she had a wish 'I will marry Mr. Teacher...' and threw it into the fire.

Annoying miss

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

also consulted with my colleagues, but in the end I decided to talk to the ladies myself. They didn't listen and continued to repeat similar behavior, in the end I decided to take it as a joke and wait until they left elementary school anyway.

Interview

It didn't work, it was only resolved when the student left the school.

Failure

14 let, 9. třída

Provokace

Mgr.

4

Když jsem začínal učit, tuším, že to byl můj první rok, pár slečen mi občas projevovalo náklonost. Ze začátku jsem to bral jako normální věc, když přijde nový mladý učitel. Po chvíli to ale začalo být nepříjemné. Slečny kolem mě naschvál chodily po chodbě, nejlépe co nejblíže, když procházely. Jednou se stalo, že se mě i 'omylem' dotkla. Tehdy jsem nevěděl, jak reagovat. Vzpomínám si, že jsme zrovna jeli na nějaký třídní výlet na noc. Večer jsme zapálili táborák a házeli do ohně papíry s přáníčky (aby se splnila). Slečna prohlásila, že má přáníčko 'Vezmu si pana učitele...' a hodila ho do ohně.

Obtěžující slečna

Radil jsem se i s kolegy, ale nakonec jsem se rozhodl si se slečnami sám promluvit. Neposlechly a podobné chování opakovaly dál, nakonec jsem si řekl, že to začnu brát s vtipem a počkám, než stejně odejdou ze ZŠ.

Nezabralo, vyřešilo se to až odchodem žákyně ze školy.

1

The school was undergoing renovation of several rooms, which caused some confusion. One of the chairs for the students was borrowed from the classroom where we had the lesson, exactly where the student in question was supposed to sit. Due to the size of the classroom, it was impossible to find another place for him to sit. When I came to the classroom, the student was sitting on the bench with the others, which was normal until the teacher came. After I entered the classroom, all the students stood up to greet me and then sat down, but this student started packing up and headed for the door.

I asked him what was going on, and he replied that he had nowhere to sit and therefore could not participate in the class. His behavior indicated an attempt at defiance and an expression of reluctance to be present in my class.

Violation of classroom/school rules

considered letting the situation go and letting him go, but I felt responsible for his safety, especially with the ongoing renovation. It didn't feel right that someone else had to step back and give him his chair. That is why I told him that he is not allowed to leave the classroom because the lesson is in progress and the school rules and laws do not require students to sit during the lesson.

Warning

The student was taken aback by my explanation, but understood that he had no other choice. So he stood for the rest of the class, which wasn't ideal, but he couldn't just walk the halls. He was unexpectedly quiet during the lesson, he didn't actively participate, but at least he didn't disturb. This incident did not change his behavior towards me, but I am glad that the situation was resolved in a calm way.

Longterm success

15 let, 1. ročník SŠ

Šachy a deskové hry

Disrespekt,Nespolupráce,Neúcta k autoritám

12 (v době situací méně)

Ve škole probíhala rekonstrukce několika místností, což způsobilo mírný zmatek. Z učebny, kde jsme měli hodinu, byla půjčena jedna ze židlí pro žáky, přesně z místa, kde měl sedět dotyčný žák. Vzhledem k velikosti učebny nebylo možné najít jiné místo, kam by si mohl sednout. Když jsem přišla k učebně, žák seděl na lavici spolu s ostatními, což bylo běžné, dokud nepřišel učitel. Po mém vstupu do třídy všichni žáci vstali, aby mě pozdravili, a poté si sedli, ale tento žák se začal sbalit a směřoval ke dveřím.

Zeptala jsem se ho, co se děje, a on odpověděl, že si nemá kam sednout a tudíž se nemůže účastnit výuky. Jeho chování naznačovalo snahu o vzdor a vyjádření nechuti být přítomen na mé hodině.

Přemýšlela jsem, zda situaci nechat být a nechat ho odejít, ale cítila jsem zodpovědnost za jeho bezpečnost, obzvláště kvůli probíhající rekonstrukci. Nepřipadalo mi správné, aby musel někdo jiný ustoupit a dát mu svou židli. Proto jsem mu řekla, že nesmí opustit učebnu, protože probíhá výuka a školní řád ani zákony nevyžadují, aby žáci seděli během výuky.

Žák byl mým vysvětlením zaskočen, ale pochopil, že nemá jinou možnost. Zbytek hodiny tedy stál, což nebylo ideální, ale nemohl jen tak chodit po chodbách. Během hodiny byl nečekaně tichý, neúčastnil se sice aktivně, ale alespoň nerušil. Tento incident nezměnil jeho chování ke mně, ale jsem ráda, že se podařilo situaci vyřešit klidným způsobem.

1

The situation I have chosen as an example of unsuccessfully addressed problem behavior concerns a classroom where most of the children are working and functioning well. However, one student is constantly disruptive, makes inappropriate comments and jokes, makes fun of me and others, calls attention to himself and brings unnecessary things to school to get attention. This behavior occurs in the second grade classroom I teach. When a student is disciplined, he does not learn from it and continues his behavior. After consulting with colleagues, I found out that he behaves in the same way in other subjects as well, and many teachers describe similar situations. We are not sure how to deal with the problem effectively and this disrupts the atmosphere of the class and the lesson. The student's presence complicates various activities, for example during games, where he is often excluded because no one wants to cooperate with him.

This student's behavior is burdensome and exhausting for all of us. The children themselves reprimand him and find his behavior embarrassing. Nevertheless, we did not come up with any effective solution. We tried to resolve the situation with notes, at class meetings and contacted parents, but to no avail. We tried to keep the student busy during class and pay attention to him so that he would not get bored, but that didn't help either. When I offered him an individual fun activity, he continued to interrupt and spoil the class atmosphere. We don't understand what is going on in him because he has no disorder or diagnosis and no known major problems in the home environment. His problem behavior is constant and affects my relationship with classes, which I then do not look forward to.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Although I thought that I did not have sufficient authority, my colleagues confirmed that they had the same problem with the student. He has a problem with authority in general, is rude and sometimes even mean to both classmates and teachers. He is capable of tying and seems to have never learned what authority is. We believe that he was not taught to perceive authority at home. Sometimes I felt that I couldn't handle the situation, raised my voice and let myself be thrown around unnecessarily.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Disrespectful communication, Support, Interview

We are trying to resolve the situation, but so far without success. I remember the story of my mother, who was a teacher and had a similarly problematic student. Years later, he apologized to her for his behavior. We hope that this student will also become aware of his behavior one day. His behavior is often infantile now, but it is possible that the situation will improve as he matures.

Failure

Žák na druhém stupni (7. třída)

Nevíme

Vulgární vyjadřování,Nespolupráce,Zesměšňování

Mgr., aprobace anglický jazyk, český jazyk pro cizince

3

Situace, kterou jsem vybrala jako příklad neúspěšně řešeného problémového chování, se týká třídy, kde většina dětí pracuje a funguje dobře. Avšak jeden žák neustále vyrušuje, má nevhodné připomínky a vtipy, vysmívá se mně i ostatním, upozorňuje na sebe a přináší do školy zbytečné věci pro získání pozornosti. Toto chování se vyskytuje ve třídě na druhém stupni, kterou učím. Když je žák kázeňsky potrestán, nebere si z toho ponaučení a ve svém chování pokračuje. Po konzultaci s kolegyněmi jsem zjistila, že se stejně chová i v dalších předmětech a mnoho učitelů popisuje podobné situace. Nejsme si jisti, jak problém efektivně řešit, a to narušuje atmosféru třídy a hodiny. Žákova přítomnost komplikuje různé aktivity, například při hrách, kde je často vyloučen, protože s ním nikdo nechce spolupracovat.

Chování tohoto žáka je pro nás všechny zatěžující a vyčerpávající. Děti ho samy napomínají a považují jeho chování za trapné. Přesto jsme na žádné efektivní řešení nepřišli. Zkoušeli jsme situaci řešit poznámkami, na třídních schůzkách a kontaktovali jsme rodiče, ale bez úspěchu. Snažili jsme se žáka v hodině zaměstnat a věnovat mu pozornost, aby se nenudil, ale ani to nepomohlo. Když jsem mu nabídla individuální zábavnou aktivitu, pokračoval ve vyrušování a kazil atmosféru třídy. Nechápeme, co se v něm odehrává, protože nemá žádnou poruchu ani diagnózu a nejsou známy větší problémy v domácím prostředí. Jeho problémové chování je konstantní a ovlivňuje můj vztah k hodinám, na které se pak netěším.

Přestože jsem si myslela, že nemám dostatečnou autoritu, kolegyně mi potvrdily, že mají s žákem stejný problém. Má problém s autoritou obecně, je drzý a někdy až zlý jak na spolužáky, tak na učitele. Je schopný tykat a zdá se, že se nikdy nenaučil, co je to autorita. Domníváme se, že doma nebyl naučen vnímat autoritu. Někdy jsem měla pocit, že jsem situaci nezvládla, zvýšila hlas a nechala se zbytečně rozhodit.

Situaci se snažíme vyřešit, ale zatím bez úspěchu. Vzpomínám na vyprávění mé maminky, která byla učitelka a měla podobně problémového studenta. Ten se jí po letech omluvil za své chování. Doufáme, že i tento žák si jednou uvědomí své chování. Jeho chování je nyní často infantilní, ale je možné, že se situace zlepší s jeho dospíváním.

1

One of the very tense situations that the student prepared for us was once at the beginning of the lesson, right after the bell rang, when everyone was already sitting in their seats, but the teacher had not yet arrived. The student had a large, two-liter bottle of Coca Cola, which he unscrewed, drank, and left the open bottle on the bench. Then he 'accidentally' snorted it, the bottle tipped over and everything started pouring out, which he just watched and didn't even try to pick up the bottle. A huge puddle was spilling on the ground, all the briefcases within reach were suddenly soaked with Coke. The children squealed, jumped and tried to save their things. Most of the children rushed for paper towels and quickly tried to prevent the flood from spreading further. He just stood and washed himself. I grabbed him by the shoulder and pushed him towards the puddle and told him to hurry and help clean up. He started yelling at me that I attacked him and that he was going to complain about me. He refused to participate in the cleanup and just watched with a smile. It should also be noted that this is not the first time he has done this. 'Accidentally' spilled drinks happened to him more often, even though I repeatedly warned him that he should close the bottle again immediately after drinking. However, he always reacted with irritation and insolence.

The student lived in a joint household with his mother and grandmother, he was an only child. Both spoiled him very much. They let him hang around the housing estate and, according to reports from classmates living in the same housing estate, he committed vandalism. He destroyed bells, the elevator and polluted the common areas. He also often attacked smaller children. In the classroom, he mostly only allowed himself to girls, pinched them, twisted their arms, pulled their hair and insulted them. No comments were effective because the mother and grandmother uncritically defended the student in all circumstances.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

The class teacher wrote a note to the student and talked to him about it, however, there have been many such notes and interviews with absolutely no results. The mother has also been to the school several times, but this also did not lead to anything, because the mother claims that the pupil is good and without conflict, that it is a misunderstanding, or that it is the fault of his classmates who bully him.

Consequences, Interview

Unfortunately, we didn't actually solve anything, so certainly not successfully. The boy did not improve in any way in his behavior. I no longer work with this student. I'm at a different school, so I don't know how they proceeded with him. It was suggested that he go to the school psychologist, but I know that we encountered resistance, that he does not want to go to the psychologist, that the children would laugh at him.

Failure

11let 5. třída

Žádné

Agrese

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jedna z velmi vyhrocených situací, které nám žák připravil, bylo jednou na začátku hodiny, těsně po zvonění, kdy všichni už seděli na svých místech, ale paní učitelka ještě nepřišla. Žák měl velkou, dvoulitrovou láhev Coca Coly, kterou rozšrouboval, napil se a otevřenou láhev nechal stát na lavici. Pak do ní 'omylem' žduchnul, láhev se převrátila a vše se začalo vylívat, čemuž on jenom přihlížel a ani se nesnažil láhev zvednout. Po zemi se rozlívala obrovská kaluž, všechny aktovky v dosahu byly rázem nasáklé Colou. Děti pištěly, uskakovaly a snažily se zachránit svoje věci. Většina dětí se vrhla pro papírové ubrousky a rychle se snažily zabránit dalšímu šíření té povodně. On jenom stál a umíval se. Chytla jsem ho za rameno a postrčila směrem k té kaluži a řekla jsem mu ať taky honem jde pomáhat s uklízením. Začal se na mě rozkřikovat, že jsem ho prý napadla a že si na mě bude stěžovat. Odmítl se uklízení zúčastnit a jenom s úsměvem přihlížel. Nutno ještě uvést, že toto neudělal poprvé. 'Omylem' vylité pití se mu stávalo častěji i když jsem ho opakovaně upozorňovala, že má láhev ihned po napití zase uzavřít. Na to ovšem vždy reagoval podrážděně a drze.

Žák žil ve společné domácnosti s matkou a s babičkou, byl jedináček. Obě ho velmi rozmazlovali. Nechávali ho potloukat se po sídlišti a podle sdělení spolužáků, žijících na stejném sídlišti se dopouštěl vandalismu. Ničil zvonky, výtah a znečišťoval společné prostory. Často také napadal menší děti. Ve třídě si dovoloval většinou jenom na děvčata, štípal je, kroutil jim rukama, tahal za vlasy a urážel. Žádné poznámky nebyly účinné, protože maminka s babičkou žáka nekriticky za každých okolností obhajovaly.

Třídní učitel napsal žákovi poznámku a pohovořil si s ním o tom, nicméně takovýchto poznámek a pohovorů se událo už mnoho a naprosto bez výsledku. Matka byla také několikrát ve škole, ale to také k ničemu nevedlo, protože matka tvrdí, že žák je hodný a bezkonfliktní, že je to nedorozumění, popřípadě, že je to vina jeho spolužáků, kteří ho šikanují.

Bohužel jsme vlastně nic nevyřešili, tedy rozhodně ne úspěšně. Chlapec se nijak ve svém chování nezlepšil. Nyní už s tímto žákem nepracuji. Jsem na jiné škole, tak nevím, jak s ním dále postupovali. Navrhovalo se, aby chodil ke školní psycholožce, ale vím, že jsme narazili na odpor, že nechce chodit k psycholožce, že prý by se mu děti smáli.

1

In one of my Czech language classes, a student deliberately provoked a classmate in order to elicit a weak reaction from her and thus "start" the whole lesson. However, after repeated warnings, this behavior only escalated, so I was forced to send the assistant with the student into the corridor to calm him down, because I know that the student behaves like this when he is bored in class and needs to release excess 'steam' by talking about his ambitions. After returning, however, he began to direct his verbal attacks at me, he began to use Romani, because he knows that I do not understand most of the language. After the warning, the verbal attacks began to escalate, and the student was taken by an assistant to the school's counseling office for the rest of the day. After the end of the lesson, we consulted with the deputy headmistress about the pupil's behavior and, due to the pupil's generally deteriorating behavior, we convened an educational committee with parents and the school psychologist.

The collective of a given class is a very complex matter. It could be divided into three 'subgroups' of types of people. The ones who 'get it going'. Those who respond to 'getting started' and those who generally ignore the class and take care of themselves (there are few). The class does not function as a collective, but as a collection of individuals. I try to solve tricky situations collectively, but this usually ends in mass arguments between the students and it is impossible to get anywhere together. As individuals, however, the students are smart by school standards, they can handle most subjects, the problem is that they are simply noisy. They react to each other and there are too many starters to arrange the seating order so that two people who can start a class in seconds are not sitting together or in close proximity.

Physical aggression, Verbal aggression

'Student, enough, you're exaggerating' 'What about me!?' 'Student, you are not supposed to speak at all now. If you want to say something about the matter, you can log in. Otherwise, the classmate has had enough of you, don't think I can't see it' 'She started it because it's ****' 'That's enough! Assistant, take the student out before we calm down!' 'So what?' 'Already calm' 'Okay' 'Aguti!' 'Student, I don't know what that means, please calm down, you're starting again' '(laughter) Aguti!' 'Student, it's over. You're interrupting! You know that and you know you're in more trouble than you need, one more time and you're going upstairs with the assistant!' 'Put ten notes in my f**k!' 'Okay, assistant, go upstairs with him and let them keep him there for the rest of the day, here's his textbook, let him do these exercises, see you after school'

Disrespectful communication, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

Every day is a little bit new with us. The student does not realize these situations after a few hours, let alone after a few days. He also only realizes the consequences of his actions when he is confronted with them, as I told you he shouted 'what about me?' he didn't even realize at that moment that he was making a mistake. The problems with this student are long-term and never-ending. It is always only 'fixed' around report cards or educational committees.

Failure

15, 7.

Práce, box, posilování

Agrese,Vulgární vyjadřování

Bakalářské- Čj/Dějepis

3

V jedné z mých hodin Českého jazyka žák záměrně provokoval spolužačku, aby z ní vyvodil slabou reakci a 'rozjel' tak celou hodinu. Po opakovaném varování se však toto chování pouze stupňovalo, byl jsem tedy nucen poslat asistenta s žákem na chodbu, aby jej asistent uklidnil, protože vím, že žák se takto chová, když se v hodinách nudí a potřebuje ze sebe dostat přebytečnou 'páru' promluvou o jeho ambicích. Po návratu však začal mířit své verbální útoky na mne, začal používat romštinu, jelikož ví, že z většiny tomuto jazyku nerozumím. Po upozornění se začaly verbální útoky stupňovat a žák byl tedy odveden asistentem na zbytek dne do školního poradenského pracoviště. Po skončení výuky jsme žákovo chování konzultovali se zástupkyní ředitelky školy a kvůli celkově zhoršujícímu se chování žáka jsme svolali výchovnou komisi s rodiči a školním psychologem.

Kolektiv dané třídy je velmi složitou záležitostí. Dal by se rozdělit na tři 'podskupiny' typů lidí. Ti, kteří to 'rozjíždějí'. Ty, kteří reagují na 'rozjíždění' a ty, kteří třídu celkově ignorují a starají se o sebe (těch je nejméně). Třída nefunguje jako kolektiv, ale jako soubor individuálů. Ošemetné situace se snažím řešit kolektivně, ale to končí většinou hromadnými hádkami mezi žáky a nikam se společně nedá dopracovat. Jako jednotlivci jsou však žáci na poměry školy chytří, dovedou si poradit ve většině předmětů, problém je ten, že jsou prostě hluční. Reagují na sebe a rozjížděčů je příliš mnoho na to, aby se dal uspořádat zasedací pořádek tak, aby spolu nebo v bezprostřední blízkosti neseděli dva lidé, kteří dovedou rozjet třídu během sekund.

'Žák, dost, přeháníš to' 'Co zas já!?' 'Žák, ty teď ale vůbec nemáš mluvit. Pokud chceš říct něco k věci, tak se můžeš přihlásit. Jinak spolužačka už tě má docela dost, nemysli si, že to nevidím' 'To ona si začala, protože je to ****' 'Tak a dost! Asistente, odveďte žáka ven, než se uklidníme!' 'Tak co?' 'Už v klidu' 'Dobře' 'Aguti!' 'Žák, nevím, co to znamená, prosím, klid, už zase začínáš' '(smích) Aguti!' 'Žák, už konec. Rušíš! Ty to víš a víš, že máš víc průšvihů, než potřebuješ, ještě jednou a jdeš s asistentem nahoru!' 'Tak deset poznámek mi dejte do p**e!' 'Tak jo, asistente, jděte s ním nahoru a ať si ho tam nechají po zbytek dne, tady má učebnici, ať udělá tyhle cvičení, nashle po škole žák'

Každý den je u nás tak trochu odznova. Žák si tyhle situace neuvědomuje po několika hodinách, natož po několika dnech. Následky činů si taky uvědomuje až když je s nimi konfrontován, jak jsem ti říkal, že řval 'co zas já?' vůbec si v ten moment neuvědomoval, že dělá chybu. Problémy s tímto žákem jsou dlouhodobé a nebere to konce. Vždycky se to 'opraví' jen okolo vysvědčení nebo výchovných komisí.

1

The grade zero student was very troublesome in class in every way. Every day I had to deal with something about him, whether it was a lost diary, a dirty and torn school book, late arrivals to school in the morning (sometimes up to 50 minutes), missed worksheets or disruptions in class. But if I have to point out the worst situation at the level of behavior, then it is definitely theft. It sounds terrible, but it really happened. Some of the toys that we have in the classroom for the afternoon group and also some aids have started to disappear. When we found out that he was taking the things home, we immediately started to deal with it. In one particular case, it was a toy car. When I asked about the little car, if he took it, he started to defend himself, saying that it was not true at all. Unfortunately, his older brother, who was a year older, went to the same class with him, and he usually betrayed him. Even when it became clear that he really took the toy car, he defended himself and did not want to return it. It even went so far that he claimed that the toy car was his and became aggressive. When it really dawned on him that we could call the police because of this, then he brought back the thing he took, but usually a different one - that, for example, he left the toy car he took from school at home and brought it instead a completely different car that he probably found somewhere at home.

The student's behavior undoubtedly reflected how things work at home. She lives only with her mother and siblings, her mother cannot take care of all the children, which she herself admitted. At the same time, they have financial problems, so neither he nor his siblings have many toys or they destroy them immediately. During distance learning, when parents had to pick up worksheets for their children at school to complete at home, there were always problems with mom. I have addressed the situation with her several times, always promising to make amends, but it has not happened. In the same way, when we agreed to meet in person to discuss the situation, she did not show up on any set date. The whole situation with a problematic mother and her sons in my class was also dealt with by the Department of Social and Legal Protection of Children. In class, both boys had friends, they fit into the team, in terms of understanding the material discussed and the work in class, so they mostly both tried. However, I often did not know what to do with the behavior that he sometimes displayed not only during breaks, but also during lessons.

Emotional outbursts, Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Violation of classroom/school rules

The case of the theft of toys and tools was solved by myself and other school staff who were involved in solving the situation, mainly by communicating with the pupil, when we tried to explain to him as best we could that such behavior was not correct, we mentioned the cases of some other children and how that's what happened with them, when there was no way around it, I even used scaremongering a few times that if he didn't confess and return the things, that the police might be called. I talked to him a lot and since the boys at home don't have a very clear idea of what behavior is right and what isn't, I always tried my best to explain to him why such behavior is wrong and what can happen.

Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts

As for the solution to the discussed problematic situation with the thefts, the short-term solution was usually that he had to confess, apologize and return the toy (or other stolen item). In the long term, we managed to reduce these thefts quite a bit, apart from solving his behavior with himself, also by the fact that my colleagues and I brought some toys for us, which were lying around our children at home and no one would use them anyway. As well as some clothes and school supplies. Although we really managed to reduce problematic behavior in the area of these thefts, I rate the case of managing his problematic behavior as one of the worst. When it was decided whether he would stay in grade zero or go to grade one, no teacher, including me, wanted him in her class at all because of his behavior.

Partial success

5 let, 0. třída

Rád jezdí s jejich rodinným známým autem a rozváží pečivo; hraje si s autíčkama.

Vysokoškolské vzdělání, Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, obor Výtvarná výchova

31 let

Žák nulté třídy byl ve třídě velmi problematickým ve všech směrech. Každý den jsem musela něco okolo něj řešit, ať už se jednalo o ztracený deníček, špinavou a potrhanou žákovskou knížku, ráno pozdní příchody do školy (někdy se jednalo až o 50 minut), odbyté pracovní listy nebo vyrušování v hodině. Pokud ale musím vypíchnout nejhorší situaci na úrovni chování, tak to jsou určitě krádeže. Zní to sice hrozně, ale opravdu se to dělo. Začaly mizet některé hračky, co ve třídě máme pro odpolední družinu a také některé pomůcky. Když jsme zjistili, že si ty věci bere domů, začali jsme to okamžitě řešit. V jednom konkrétním případě se jednalo třeba o hračku autíčka. Když jsem se na to autíčko zeptala, jestli ho vzal, začal se bránit, že to vůbec není pravda. Naneštěstí s ním do stejné třídy chodil i jeho o rok starší bráška, který ho většinou prozradil. I když vyšlo najevo, že autíčko opravdu vzal, bránil se a nechtěl jej vrátit. Zašlo to i tak daleko, že tvrdil, že to autíčko je jeho a začal být až agresivní. Když už se na něj opravdu udeřilo, že bychom kvůli tomu mohli zavolat i polocii, tak pak tu věc, kterou vzal, sice přinesl zpátky, ale většinou jinou – že například autíčko, co si vzal ze školy, si nechal doma a místo něj donesl úplně jiné autíčko, co asi někde doma našel.

V chování žáka se bezpochyby odráželo to, jak to funguje u nich doma. Žije jenom s maminkou a sourozenci, maminka se o všechny děti nezvládá starat, což sama přiznala. Zároveň mají finanční problémy, takže ani on ani jeho sourozenci moc hraček nemají a nebo je hned zničí. Během distanční výuky, kdy si rodiče pro děti museli vyzvedávat pracovní listy ve škole na domácí vypracování, byly s maminkou vždy problémy. Situaci jsem s ní několikrát řešila, vždy přislíbila nápravu, ale nestalo se tak. Stejně tak, když jsme byly domluvené, že se potkáme osobně, abychom spolu situaci ohledně probraly, v žádném stanoveném termínu se nedostavila. Celá situace s problematickou matkou a jejími syny u mě ve třídě se řešila i s odborem sociálně právní ochrany dětí. Ve třídě oba dva chlapci kamarády měli, do kolektivu zapadali, co se týče chápání probírané látky a práce v hodině, tak většinou se oba snažili. Avšak s chováním, které občas předváděl nejen o přestávkách, ale i během výuky, jsem si často nevěděla rady.

Případ krádeží hraček a pomůcek jsem já i spolu s dalšími pracovníky školy, kteří do řešení situace byli zapojeni, řešili hlavně komunikací se žákem, kdy jsme se mu snažili co nejlépe vysvětlit, že takové chování není správné, uvedli jsme případy nějakých jiných dětí a jak to s nimi dopadlo, když nebylo zbytí, použila jsem párkrát i vystrašení, že když se nepřizná a věci nevrátí, že by se mohla zavolat policie. Hodně jsem s ním mluvila a vzhledem k tomu, že z domu chlapci nemají moc názornou představu, jaké chování je správné a jaké ne, vždy jsem se mu snažila co nejlépe vysvětlit, z jakých důvodů takové chování není správné a co všechno se může stát.

Co se týče řešení probírané problematické situace s krádežemi, krátkodobé řešení spočívalo většinou v tom, že se musel přiznat, omluvit a hračku (či jinou odcizenou věc) vrátit. Dlouhodobě se sice podařilo tyto krádeže poměrně omezit, mimo řešení jeho chování s ním samotným také tím, že já i spolu s kolegyněmi jsme pro donesly nějaké hračky, co se nám třeba doma povalovaly po našich dětech a stejně už by je nikdo nevyužil. Stejně tak i nějaké oblečení a školní potřeby. Přestože problematické chování v oblasti těchto krádeží se nám opravdu podařilo omezit, případ zvládnutí jeho problémového chování hodnotím jako jedno z nejhorších. Když se řešilo, jestli zůstane ještě v nulté třídě nebo půjde do první třídy, žádná paní učitelka, včetně mě, ho do své třídy kvůli jeho chování vůbec nechtěla.

1

Previously, I worked as an educator and teacher's assistant in a school with a larger number of more problematic students. The student I remember grew up in foster care and had mental health problems that were treated with medication.

He was aggressive in class, even to the point of physically assaulting his assistant, also threatening to jump out of the window, for example, and often throwing himself down ('I'm useless.' etc.).

Diagnosis, Physical aggression, Selfdestructive behaviour

remember that it often happened that neither the teacher nor the assistant knew how to deal with the student, so they always sent him to me. Only after my intervention did he calm down. I was perhaps the only one of the entire teaching staff whom he trusted, because I was known at school for the fact that students could always talk to me, confide their problems and ask for advice. Maybe that's why he always calmed down in my presence. I always treated him calmly and with respect, I always listened to him and did not fight back. Next, I tried to divert his attention in a completely different direction, for example that I absolutely need help with something and only he can do it. It was mostly manual art work where I talked to him about his problem, which made him feel safe and respected.

Support, Interview

During these conversations, I tried to find a situation for which I would praise him in order to increase his self-confidence. After this intervention he always calmed down and for some time worked better in class again. Even in later years, he often sought out my company, and it seems to me that with age, thanks to my support, his problems eased.

Longterm success

7, 2.rčník

Starší případ, nelze vybavit

Problematické chování

Agrese,Neúcta k autoritám

středoškolské

28

Dříve jsem působila jako vychovatelka a asistentka pedagoga ve škole s větším počtem problémovějších žáků. Žák, na kterého si vzpomínám, vyrůstal v pěstounské péči a měl psychické problémy řešené medikací.

V hodinách byl agresivní, dokonce do té míry, že fyzicky napadl svou asistentku, také vyhrožoval, že například vyskočí z okna a často se shazoval ('Jsem k ničemu.' atd.).

Vzpomínám si, že se častokrát stalo, že ani učitel, ani asistentka si s žákem nevěděli rady, proto ho vždy posílali za mnou. Teprve po mém zásahu se uklidnil. Byla jsem snad jediná z celého pedagogického sboru, komu důvěřoval, protože jsem ve škole byla známá tím, že se u mě žáci vždy mohli vypovídat, svěřit se se svými problémy a požádat o radu. Možná i proto se v mé přítomnosti vždy uklidnil. Vždy jsem se k němu chovala klidně a s respektem, vždy jsem ho vyslechla a neodbyla. Dále jsem se snažila odvést jeho pozornost úplně jiným směrem, například že s něčím potřebuji nutně pomoci a zvládne to pouze on. Většinou to byli manuální výtvarné práce, u kterých jsem si s ním povídala o jeho problému, díky čemuž se cítil v bezpečném prostředí a respektovaný.

Při těchto rozhovorech jsem se snažila najít situaci, za kterou bych ho pochválila, aby stouplo jeho sebevědomí. Po tomto zásahu se vždy uklidnil a nějakou dobu zase pracoval v hodinách lépe. I v dalších ročnících často vyhledával mou společnost a zdá se mi, že s věkem se i díky této mé opoře jeho problémy zmírnily.

1

gave the students the task of correcting the dictation and justifying why it is written soft or hard in which situation and so on. I let the students work independently. After a while, the three students started yelling at each other. 'Teacher, they are arguing in the office.' I silenced one of the students. Another student spewed. 'Mrs. teacher, they're chasing their impaling dicks over there!' Without a reaction, I started talking to another student and asked him about the first sentence. I even came up with a reward for the correct solution and defending the correctness, but the student continued. 'He's probably rubbing frn*y there.' I ignored the remark and called the student in question to explain the sentence. He refused to answer.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs pupil has his assistant and works without problems at his individual pace and does not disrupt the lesson unlike the three boys. These boys are placed one by one on each side of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. to influence the course of the lesson as little as possible.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

I tried to calm the students down. Unfortunately, that didn't work, so I tried to ignore the notes and focused on the other students. But this group was so disturbing that I tried to call one of them as a warning to the others. Unfortunately, this did not work at all, rather the opposite, and the inappropriate behavior continued on and on. Until my nerves snapped and I scolded the students for disobedience. The students were obviously amused by this and did not take it into account. The bell saved me.

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication, Warning

There was no solution, the class only managed to correct the dictation in the whole hour and the problematic students escaped without problems. On the contrary, there was frustration on the part of the teacher. So, in the next lessons, the students continued and maybe even in the future the disruptive behavior will increase.

Failure

14, 8. ročník

otevřená otázkaLední hokej

Dislexie

Lhaní

Magisterské, matematika a společenské vědy

8

Zadala jsem studentům za úkol opravit diktát a zdůvodnit, proč se v jaké situaci píše měkké či tvrdé i a tak dále. Nechala jsem studenty samostatně pracovat. Po chvíli na sebe tři studenti začali pořikovat. 'Paní učitelko, ony se tam v kabinetu hádají.' Utišila jsem jednoho ze studentů. Vytříkl další student. 'Paní učitelko, ony si tam honí svoje nastřelovací ču*aky!' Začala jsem bez reakce mluvit s jiným žákem a ptala jsem se ho na první větu. Dokonce jsem i vymyslela odměnu za správné řešení a obhájení správnosti, ale student dále pokračoval. 'Asi si tam mastí frn*y.' Odignorovala jsem poznámku a vyvolala jsem dotyčného studenta k vysvětlení věty. Odmítl odpovědět.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematickí studenti. Žák se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy, aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Zkoušela jsem žáky utišit. To bohužel nefungovalo a tak jsem zkusila poznámky ignorovat a zaměřila jsem se na ostatní studenty. Tato skupinka ale natolik vyrušovala, že jsem zkusila jednoho z nich vyvolat jako výstrahu pro ostatní. To bohužel vůbec nezafungovalo, spíše naopak, a nevhodné chování pokračovalo dál a dál. Až mi praskly nervy a vynadala jsem žákům za neposlušnost. Žáci z toho měli očividně legraci a nebrali to v potaz. Zachránilo mě zvonění.

Žádné řešení se nedostavilo, třída za celou hodinu stihla pouze opravit diktát a problematickí studenti vyvázli bez problémů. Naopak se dostavila frustrace na straně učitele. V dalších hodinách tedy studenti pokračovali a možná i v budoucnu zesílí rušivé chování.

1

have an experience with the same student, at the end of the 6th grade. In the English language classes, we did not do new subject matter, and rather we devoted ourselves to practice and speaking. I prepared a competitive activity for groups. I wanted to divide the children into three groups so that they were approximately equally skilled. As they sat, I moved with each student so that in each group there was at least one who knows English well and one who is more creative, so that the weaker ones have someone to lean on. When I put a student in one of the groups, he immediately started jumping out of the box like a devil and shouted that he would not go to that group because no one wanted to work with him. I told him that it was not true, that no one said that they did not want to work with him, and that he should go to work in that group. However, he kept repeating that he was not going there and that they did not want to work with him.

insisted that I wanted him to move. By constant repetition I managed to get him to move roughly where he was supposed to. However, he sat down in such a way that he certainly could not cooperate with the group. I felt that it was probably not going to work, that I was going to force myself, and that I would lose a lot of time and energy if I continued to push him. The children were really cute at that moment, they didn't even scream - they react to him in many situations. However, this time they didn't react at all and waited for him to sit down, which he didn't.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

started the activity with him sitting next to me. Then I gave him another piece of paper and created another group with him, and I see that as my biggest failure, a mistake. The fact that I let him create another group, he worked well after that, but I perceive it as the fact that he managed to fight for his own - I don't want to work with anyone. However, for me, it was a question of cooperation, and I couldn't pull it off. In retrospect, I think I should have stopped trying to convince him to join the group much earlier and given him another job if he didn't want to cooperate.

Disrespectful communication, Warning

It is quite likely that he would not do it, but it is possible that an assistant would be able to force him to work independently. By the fact that it was at the end of the school year, I don't think it has a long-term effect - he certainly doesn't allow himself more.

Partial success

6. ročník, 13 let

Podle něj “porno”

Dysortografie,Dyslexie,Porucha řeči,Psychiatrická diagnóza

Úzkost,Vyhýbání se škole

Mgr., Anglický jazyk + Matematika

24

Mám zážitek se stejným žákem, v závěru 6. třídy. V hodinách anglického jazyka jsme nedělali nové učivo, a spíše jsme se věnovali procvičování a mluvení. Nachystala jsem si soutěživou aktivitu pro skupinky. Chtěla jsem děti rozdělit do tří skupin, aby byly přibližně stejně šikovné. Jak seděli, s každým žákem jsem hýbla, aby v každé skupince byl aspoň jeden, co umí dobře anglicky, a jeden co je spíše kreativec, aby se slabší měli o koho opřít. Když jsem do jedné ze skupin zařadila jednoho žáka, začal ihned vyskakovat jak čertík z krabičky a křičel, že do té skupiny nepůjde, protože s ním nikdo nechce pracovat. Říkala jsem mu, že to není pravda, že nikdo neřekl, že s ním nechce pracovat, a že má jít do té skupinky pracovat. On však opakoval pořád dokola, že tam nejde a že s ním nechtějí pracovat.

Trvala jsem na svém, že chci, aby se přesunul. Neustálým opakováním se mi podařilo docílit toho, že se přesunul zhruba tam, kam měl. Sedl si však tak, že se skupinou určitě spolupracovat nemohl. Cítila jsem, že už to asi neklapne, že jdu na sílu, a že ztratím spoustu času a energie, jestli ho budu dál tlačit. Děti byly při tom okamžiku fakt zlaté, ani necekli – ve spoustě situací totiž na něj reagují. Tentokrát však vůbec nereagovali a čekali, než si přisedne, což se nestalo.

Aktivitu jsem zahájila s tím, že sedí vedle. Pak jsem mu ještě dala další papír a vytvořila jsem další skupinku s ním, a to vnímám jako svoje největší selhání, chybu. To, že jsem ho nechala vytvořit další skupinu, on sice potom pracoval hezky, ale já to vnímám jako to, že si zvládl vybojovat to svoje – já s nikým pracovat nechci. Mě však šlo o spolupráci a to jsem nezvládla dotáhnout. Zpětně si říkám, že jsem měla mnohem dřív zastavit přesvědčování o přidání ke skupince a dát mu rovnou jinou práci, pokud nechce spolupracovat.

Je dost pravděpodobné, že by ji nedělal, ale je možné, že by ho zvládla donutit pracovat při samostatné práci asistentka. Tím, že to bylo v závěru školního roku, si nemyslím, že se to podepsalo na dlouhodobém fungování – určitě si nedovoluje více.

1

was solving a problem with attendance. The girl avoided school for a long time, and a specific subject, when she was afraid to give a lecture in front of the class. Either she didn't come to school that day at all, or she kept making excuses that she forgot she didn't have something. She was given several opportunities by the teacher to finish it until next time, or to send it. Just to show some activity. This resulted in her missing a few marks in that subject, and as it was a civilian where those marks are generally low, it made it impossible to grade her. When I checked the long term absence, I found that she was avoiding the specific day she had this subject. Her absence was excused from her mother.

The girl has no behavioral disorders, it was just this particular truancy issue. Her classmates perceived the injustice of someone being excused from school and they had to work it all out. Sometimes they were heard in the form of general comments: 'Oh well, the pupil is missing again.' Mom was cooperative, but believed her and tolerated excuses that she wasn't well and wouldn't go to school.

Attendance problems

solved it first with the teacher of that subject. I learned about the classification problem from her. After that, I called my mom about the absences, she promised to fix it. I also made an appointment with the school psychologist to find out what was going on and what the problem was. This is how it went like a wheel - school psychologist, parent, teacher, school psychologist, parent. I first learned what the problem was from my mother when I called her about the grades. It turned out that the student had confided in her that she was afraid of a report or any presentation in front of the class and thus avoided the civics, because it was not possible to pass it with only an A, as in other subjects. So I made an agreement with her citizen teacher and the other teachers not to give the student anything to present in front of the class and to allow her, for example, to hand in the paper only in writing. I agreed with the mother to stop tolerating the pupil's excuses that she is sick and to send her to school. We were also more in touch both by phone and in person at school. I also communicated everything with the pupil.

Support, Interview, Cooperation with experts

only have the experience of the last two months of the school year, but the absences improved after this solution was set up. I plan to focus more on the pupil this year, so that we know whether the situation has been resolved in the long term.

Longterm success

14, 8. ročník

móda, styl, hudba

Lhaní

PhDr., Učitelství pro 1. stupeň

20

Řešila jsem problém s docházkou. Dívka se dlouhodobě vyhýbala škole a to konkrétnímu předmětu, kdy se bála něco přednášet před třídou. Buď do té školy ten den vůbec nepřišla, a nebo se neustále vymlouvala, že zapomněla, že něco nemá. Dostala několik příležitostí od vyučující, že si to může dodělat do příště, nebo ať to pošle. Prostě aby projevila nějakou aktivitu. Výustilo to v to, že z toho předmětu nedostala několik známek, a protože to byla občanka, kde je těch známek celkově málo, znemožňovalo to její klasifikaci. Když jsem kontrolovala dlouhodobou absenci, zjistila jsem, že se vyhýbá konkrétnímu dni, kdy měla tento předmět. Absenci měla omluvenou od maminky.

Dívka nemá žádné poruchy chování, jednalo se pouze o tento konkrétní problém s absencí. Její spolužáci vnímali nespravedlnost, že se někdo ulívá ze školy a oni to musí všechno vypracovat. Občas se ozývali v podobě všeobecných komentářů: 'No jó, žačka zase chybí.' Maminka byla spolupracující, nicméně jí věřila a tolerovala výmluvy, že jí není dobře a nepůjde do školy.

Řešila jsem to nejdříve s učitelkou toho předmětu. Od ní jsem se dozvěděla problém s klasifikací. Poté jsem volala mamince ohledně absencí, ta slíbila nápravu. Dále jsem domluvila schůzku se školní psycholožkou, aby se zjistilo, co se děje a v čem je problém. Takhle to šlo jako kolečko – školní psycholožka, rodič, učitelka, školní psycholožka, rodič. Poprvé jsem se dozvěděla v čem je problém od maminky, když jsem jí volala ohledně známek. Vypadlo z ní, že se jí žačka svěřila s tím, že má strach z referátu nebo jakékoliv prezentace před třídou a tak se vyhýbá občance, protože tam to nešlo přejít pouze pětkou, jako v ostatních předmětech. Domluvila jsem se tedy s její učitelkou občanky a ostatními učiteli, aby žačce nedávali nic prezentovat před třídu a umožnili jí například referát odevzdat pouze písemně. S maminkou jsem se domluvila, aby žačku přestala tolerovat výmluvy, že jí je špatně a poslala ji do školy. Také jsme byly více v kontaktu ať už telefonicky, tak osobně ve škole. Vše jsem komunikovala i s žačkou.

Mám zkušenost pouze posledních dvou měsíců školního roku, ale po takto nastaveném řešení se absence zlepšily. Mám v plánu se v tomto roce více na žačku zaměřit, abychom věděli, zda se situaci podařilo vyřešit dlouhodobě.

1

The whole situation with the student revolves around the fact that he cannot concentrate at all on the tasks given by the teacher in class. He is always interested in something else, there are cries in the dark that do not make sense within the curriculum. He is always dealing with something new that occurred to him that day, he often deals with girls and has questions and comments about them that are very inappropriate. Overall, his behavior includes constant harassment of female classmates, foul language, fights with fellow students, disregard for rules, and disdain for authority. This behavior started a year and a half ago and graduated during distance learning, where the teacher no longer had such a reach, so the student was able to calmly run around naked in front of the camera. Telling the parents about his distance learning behavior didn't have much of an effect because they didn't have the opportunity to be in the room with him during his son's classes and watch over him, so it always had to be dealt with retroactively, which didn't have the right effect. Female teachers try to solve problems in the classroom, but they repeatedly fail, so they come to me for help, because I am the only male teacher at the first level and therefore probably the biggest authority.

The student is far more mature than those around him and has disproportionate reactions to certain events, so he behaves like a teenager even to little girls. He is looking for the level and the barriers of how far he can go.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

In general, the student does not respect authority, so until he is threatened with some major punishment, he will not change his behavior. He has already received a reprimand from the class teacher and I suspect also a reprimand from the class teacher. Several times I invited the student to my office, I talked to him about the fact that it really wouldn't work like this, then he was doing well for, say, two days, but after a while it started again.

Consequences, Disrespectful communication, Interview

The result of the solution was not very successful. Even though I have spoken to the student several times, his inappropriate behavior is still repeated. When something works for him, it doesn't last long. He can keep behaving normally for a day or two, then it goes downhill again.

Shortterm success

4. třída, 10 let

Počítače, sociální sítě

Disrespekt,Nevhodné chování

Vysoká škola, Učitelství pro první stupeň ZŠ

4

Celá situace s žákem se točí kolem toho, že se v hodině nedokáže vůbec soustředit na úkoly, které zadává učitel. Pořád ho zajímá něco jiného, objevují se výkřiky do tmy, které v rámci učiva nedávají smysl. Stále řeší něco nového, co ho ten den napadlo, často řeší holky a má na ně dotazy a připomínky, které jsou velmi nevhodné. Celkově jeho chování obsahuje věčné obtěžování spolužaček, sprostou mluvu, rvačky se spolužáky, nerespektování pravidel a pohrdání autoritami. Toto chování začalo už před rokem a půl a vygradovalo během distanční výuky, kde už učitel neměl takový dosah, takže žák byl schopný před kamerou klidně pobíhat nahý. Když se řeklo rodičům o jeho chování při distanční výuce, nemělo to moc účinek, protože oni neměli možnost během synovy výuky s ním být v pokoji a hlídat ho, takže se to vždy muselo řešit zpětně, což nemělo správný efekt. Problémy ve třídě se snaží řešit učitelky, opakovaně jim to nevychází, takže si přicházejí za mnou o pomoc, protože jsem na prvním stupni z učitelů jediný muž a tedy asi i největší autorita.

Žák je daleko vyspělejší než jeho okolí a má nepřiměřené reakce na určité události, takže i k holčičkám se chová už jako puberťák. Hledá rovinu a bariéry toho, kam až může zajít.

Celkově žák nerespektuje autority, takže dokud mu není pohroženo nějakým velkým trestem, tak chování nezmění. Už dostal i napomenutí třídního učitele a tuším že i důtku třídního učitele. Několikrát jsem si žáka pozval k sobě do kabinetu, promluvil si s ním o tom, že takhle to teda opravdu nepůjde, pak řekněme dva dny sekal dobrotu, ale po chvíli to zase začalo nanovo.

Výsledek řešení moc úspěšný nebyl. I když jsem s žákem několikrát promlouval, stále se jeho nevhodné chování opakuje. Když na něj něco zafunguje, není to dlouhodobé. Vydrží se chovat normálně tak den či dva, pak už to jde zase z kopce.

1

taught the subject of vocational training in the last year of the matriculation field. Around the first quarter, students chose the topic of their final thesis. All but one chose. During the subsequent confrontation of this pupil with the choice of topics, an alternative date was agreed upon. This student has not chosen the topic again until then. Subsequently, I offered the pupil the possibility of consulting the topic. This pupil subsequently began to be absent alternately on different days or classes. Due to his age, he could excuse himself for his absence. So her parents had no idea about her. He usually cited family reasons as the reason for his absence. About half a year ago, his absences had already increased significantly, he was absent for days or weeks at a time. He gave illness as the reason for his absence. However, there were no problems with the pupil in the past and his grades were above average. In any case, this student's name was mentioned several times at the pedagogical meeting due to his increased absence and the fact that he will have his matriculation exams.

This pupil – a pupil of a vocational high school. In the 4th year of the IT field. Calm, hardworking and friendly. More of an introvert. His benefit was fine. Excellent or commendable in professional subjects. Rather good in other subjects such as ČJ, ZSV. At the time of the 4th grade, his parents divorced.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

had the opportunity to meet this student in the subject of professional training. At the beginning of the school year, communication with this student took place personally in a relatively friendly spirit. The problem occurred when choosing a topic. All his classmates made their choice on time. At the first opportunity I called him to me and asked him why he had not yet chosen a subject. He replied that he could not choose until the last moment. I then offered him to change his mind within three days and then get back to me. This student did not respond within three days. Subsequently, he was absent for several days, and when he came to class, I invited him to my place again and asked him about the chosen topic. This student told me that he still hadn't chosen a topic since the last interview. I suggested to him that after the lesson I would have time to discuss topics with him and choose some with him. This student quietly disappeared after the lesson. He was absent again for many days and when he came to school, I invited him to my place again. I told him he didn't have a topic selected yet, so I would assign it to him. And also that he has a very high absence and if he continues to be absent, it may happen that I will not be able to classify him and thus he will lose the opportunity to apply for the matriculation exam. To this, this student reacted very irritated by saying that the high school diploma is not everything. I was surprised by this reaction, so I asked him why he was saying that considering that he is in the matriculation field. And this student indicated to me that he doesn't care much about the high school diploma and that he would ideally like to finish school. When asked why he would like to leave school when he is already in the fourth year, he replied that he was afraid that he would not pass the matriculation exams. From that moment on, I talked with this student about what the matriculation exam consists of, how many attempts he has and also about the possibilities of the labor market and applying for it. I tried to convince him that it was better to see it through and just try. And possibly find out what he can or can't do, rather than giving up halfway like this. In the end, I told him to let everything we said go through his head in peace. And if he is interested, he can come anytime. I subsequently contacted colleagues holding the position of educational advisor and discussed my findings with him. A colleague spoke to this pupil a few days later. The colleague also had the opportunity to speak with the parents of this student, who told him that they had no idea anything was happening.

Disrespectful communication, Support, Interview, Cooperation with experts

With a few exceptions, this pupil started coming to school again. He successfully submitted the coursework and passed the matriculation exam.

Longterm success

19 let, 4. ročník SŠ

Počítačové hry, programování. Sledování seriálů.

Mgr. – Odborné učitelství SŠ

10

Učil jsem předmět odborný výcvik poslední ročník maturitního oboru. Zhruba v prvním čtvrtletí si žáci vybírali téma své závěrečné práce. Až na jednoho si všichni vybrali. Při následné konfrontaci tohoto žáka s výběrem témat došlo k domluvě náhradního termínu. Tento žák si do té doby téma opět nevybral. Následně jsem žákovi nabídl možnost konzultace tématu. Tento žák následně začal střídavě chybět v různých dnech či hodinách. Absenci si vzhledem k věku mohl omlouvat sám. Tudíž o ní rodiče neměli tušení. Jako důvod absence zpravidla uváděl rodinné důvody. Přibližně před pololetím již byla jeho absence výrazně zvýšená, chyběl celé dny či týdny. Jako důvod absence udával nemoc. Nicméně s žákem v minulosti nebyli problémy a jeho prospěch byl lepší průměr. Každopádně na pedagogické poradě bylo jméno tohoto žáka vícekrát zmíněno vzhledem k jeho zvýšené absenci a faktu, že ho budou čekat maturitní zkoušky.

Tento žák – žákem odborné střední školy. Ve 4. ročníku oboru IT. Klidný, pracovitý a přátelský. Spíš introvert. Jeho prospěch byl v pořádku. V odborných předmětech výborný či chvalitebný. V ostatních předmětech jako například ČJ, ZSV spíš dobrý. V době 4. ročníku se jeho rodiče rozvedli.

S tímto žákem jsem měl možnost se setkat v předmětu odborný výcvik. Na začátku školního roku probíhala komunikace s tímto žákem osobně v relativně přátelském duchu. Problém nastal při výběru témata. Všichni jeho spolužáci si včas vybrali. Při první příležitosti jsem si ho zavolal k sobě a ptal jsem se ho na důvod, proč si ještě nevybral téma. Odpověděl mi, že si do poslední chvíle nemohl vybrat. Na to jsem mu nabídl, aby se do tří dnů rozmyslel a potom se mi ozval. Tento žák se do tří dnů neozval. Následně několik dní chyběl a když přišel do výuky, tak jsem si ho znovu pozval k sobě a ptal jsem se ho na zvolené téma. Tento žák mi sdělil, že za dobu od posledního rozhovoru stále žádné téma nevybral. Já jsem mu navrhl, že po skončení výuky budu mít čas s ním probrat témata a nějaké s ním vybrat. Tento žák se po skončení výuky nenápadně vytratil. Opět chyběl řadu dní a když přišel do školy, tak jsem si ho opět pozval k sobě. Řekl jsem mu, že nemá stále vybrané téma, takže mu ho přidělím. A taky, že má velmi vysokou absenci a když bude chybět dále, může se stát, že ho nebudu moci klasifikovat a tím pádem přijde o možnost ucházet se o maturitní zkoušku. Na to tento žák reagoval velmi podrážděně slovy, že maturita není všechno. Tato reakce mě udivila, a tak jsem se ho zeptal proč to říká vzhledem k tomu, že je na maturitní oboru. A tento žák mi naznačil, že o maturitu moc nestojí a že by chtěl ideálně skončit školu. Na otázku, proč by chtěl skončit školu, když už je ve čtvrtém ročníku mi odpověděl, že má strach, že by nezvládnul maturitní zkoušky. Od toho momentu jsem se s tímto žákem bavil o tom z čeho se skládá maturitní zkouška, kolik má pokusů a taky o možnostech trhu práce a uplatnění se na něm. Snažil jsem se ho přesvědčit, že je lepší dotáhnout to do konce a prostě to zkusit. A případně zjistit co zvládne či nezvládne, než aby to vzdal takhle na půl cesty. Nakonec jsem mu řekl, aby si nechal v klidu rozležet v hlavě všechno co jsme si řekli. A kdyby měl zájem ať kdykoliv přijde. Já jsem následně kontaktoval kolegy zastávající pozici výchovného poradce a probral jsem s ním moje zjištění. Kolega o několik dní později hovořil s tímto žákem. Kolega též měl příležitost hovořit s rodiči tohoto žáka, kteří mu sdělili, že vůbec netušili, že se něco děje.

Tento žák až na několik výjimek začal opět docházet do školy. Úspěšně odevzdal ročníkovou práci a složil maturitní zkoušku.

1

Towards the end of the school year, a colleague informed me that the students of one class, who were in the computer room at the time, discovered on one computer, specifically on the monitor, an installed link to a page with inappropriate content. It was a link to a pornographic site. This whole matter was first handed over to the school management, the classroom administrator and the prevention methodology. Upon investigation, the classroom administrator found out, through browsing history, what day and exact time this link was installed on the computer. Thanks to the meeting order and class records, a specific student from my class was tracked down.

The student had rather below-average academic results, he tried to make himself the boy of the class, but at that time a new student came to the class, and therefore he repeated everything according to him, tried to match him.

Violation of classroom/school rules

Thanks to the alertness of the administrator of the computer room, the perpetrator revealed himself. That's why I invited the suspect to my office to tell me and the prevention methodologist whether he had installed something objectionable on the school computer. After a long discussion, he didn't really want to talk, obviously feeling guilty, he finally confessed to his crime. The classroom administrator even provided proof from the search history of exactly when the student installed the link on the computer. Furthermore, it was possible to tell from the material when exactly the link was searched for and clicked. We explained to the student that this was a gross violation of school rules and that the situation would be discussed with the school management once more. The following day, the pupil was invited to the school management, where he explained the whole situation. At the same time, he confessed to his crime. He was obviously sorry because he did not hide his emotions when communicating. The school administration gave him a reduced behavior grade as an educational measure

Consequences, Cooperation with experts

am satisfied with the resolution of this case. The student realized his mistake, he acted in violation of the school rules. I was surprised that he didn't hide his emotions from the school management, so I think he was very sorry for his actions. This case was also a warning to other pupils.

Longterm success

15 let, 9. třída ZŠ

motorky, počítačové hry, sport

Mgr., Čj, Ov

30

Ke konci školního roku mě informovala kolegyně o tom, že žáci jedné třídy, kteří byli v tu dobu v počítačové učebně, objevili na jednom počítači, konkrétně na monitoru, nainstalovaný odkaz na stránku s nevhodným obsahem. Jednalo se o odkaz na pornografickou stránku. Celá tato věc byla nejprve předána vedení školy, správci učebny a metodiku prevence. Při šetření správce učebny zjistil, díky historii prohlížení, ve který den a přesnou hodinu byl tento odkaz na počítač nainstalován. Díky zasedacímu pořádku a evidenci tříd se dopátralo ke konkrétnímu žáku z mé třídy.

Žák měl spíše podprůměrné studijní výsledky, snažil ze sebe dělat frajera třídy, jenomže v té době přišel do třídy nový žák, a proto všechno opakoval podle něj, snažil se mu vyrovnat.

Díky pohotovosti správce počítačové učebny, se odhalil pachatel. Proto jsem si podezřelého pozvala do kabinetu, aby mi a metodičce prevence sdělil, zda nenainstaloval na školní počítač něco závadného. Po dlouhé diskuzi, moc se mu nechtělo mluvit, očividně se cítil provinile, se nakonec ke svému činu přiznal. Správce učebny dokonce poskytl důkaz z historie vyhledávání, kdy přesně žák odkaz na počítač nainstaloval. Dále bylo z materiálu poznat, kdy přesně byl odkaz hledán a rozkliknut. Žákovi jsme nastínili, že šlo o hrubé porušení školního řádu a situace bude ještě jednou projednána s vedením školy. Následující den byl žák pozván k vedení školy, kde vysvětlil celou situaci. Zároveň se ke svému činu přiznal. Bylo mu to očividně líto, protože své emoce při sdělování neskrýval. Vedení školy mu udělilo jako výchovné opatření sníženou známku z chování

S řešením tohoto případu jsem spokojena. Žák si uvědomil své pochybení, jednal v rozporu se školním řádem. Byla jsem překvapena, že neskryl své emoce před vedením školy, proto si myslím, že svého jednání velice litoval. Tento případ byl varováním i pro ostatní žáky.

1

The problematic student, who was among the worst students at school, has no support and no motivation to go to school and get an education. During probably the worst confrontation, when she didn't come to school for a week and gave a completely meaningless excuse, it became clear to me that the problem lies mainly with her mother, who does not send her to school, supports her truancy and shows no interest in her daughter's education. He apologizes to her for everything and often doesn't even pay attention to what the apology says and how it might sound. The main thing is that it is signed. For example, in the situation already mentioned, the pupil was excused from classes for a week due to an alleged lost key to the house, and therefore had to stay at home so that someone would open the door when the mother returned from work. The student repeated the grade twice. Once in the first degree and once in the second degree. In the 7th year, she was evaluated with a grade 3 grade in behavior.

The student lives only with her mother in a dormitory. She was temporarily raised by her grandmother. Very often sick - the reason was the bad environment in which she grew up - cigarette smoke, poor hygienic conditions, poor personal hygiene. The mother was not interested in her daughter's attendance. Only 2 times a year if confirmation of social benefits is necessary. Due to frequent absences, the pupil did not keep up with the lessons. This resulted in insufficient benefit.

Attendance problems

The educational commission took place several times with the mother, when she promised that the daughter would attend school regularly. She also signed that the pupil's illness must be excused from the doctor. Mother did not follow this despite my insistence. I have solved it many times with OSPOD but without much success. I asked the students themselves why they don't go to school at least in their own interest. She told me that she can't learn it, but she likes to come here because of her friends. But sometimes her mother doesn't want to let her go to school, saying it's a waste of time. I really wanted the student to finish her studies, so I resorted to the threat of reporting the mother to the police because of the child's truancy. But the mother simply transferred the pupil to a primary school with special educational needs.

Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts

From a short-term point of view, it is without result. From a long-term perspective, transferring to another school was more advantageous for the student than any other solution. From my own point of view, it is a partial success that the girl transferred to another school, but overall I assess it more as a failure of the OSPOD system and social benefits. The mother was not entitled to these benefits due to the neglect of compulsory school attendance.

Failure

15 8.ročník

malování

Záškoláctví

VŠ, ČJ, NJ, AJ pro II.stupeň ZŚ

15

Problematická žačka, která patřila mezi nejhorší žáky na škole, nemá žádnou podporu a motivaci chodit do školy a vzdělávat se. Při asi nejhorší konfrontaci, kdy nepřišla týden do školy a donesla naprosto nesmyslnou omluvenku, mi bylo jasné, že problém spočívá hlavně v její matce, která ji neposílá do školy, podporuje její záškoláctví a nejeví zájem o dceřino vzdělání. Omluví jí vše a často ani nedbá na to, co v omluvence stojí a jak to může vyznívat. Hlavně, že je podepsaná. Například, v již uvedené situaci, byla žačka omluvena na týden z vyučování kvůli údajně ztracenému klíči od domova, a proto musela zůstat doma, aby měl kdo otevřít, když se matka vrátí z práce. Žačka dvakrát opakovala ročník. Jednou na prvním stupni a jednou na druhém stupni. V 7. ročníku byla hodnocena 3. stupněm známky z chování.

Žačka žije pouze s matkou na ubytovně. Dočasně byla vychovávána babičkou. Velice často nemocná - důvodem bylo špatné prostředí, v němž vyrůstala - kouř z cigaret, špatné hygienické podmínky, špatná osobní hygiena. Matka se o docházku dcery nezajímala. Pouze 2x za rok v případě nutnosti potvrzení na sociální dávky. Vzhledem k časté absenci žačka nestíhala učivo. Z toho pramenil nedostatečný prospěch.

Několikrát proběhla výchovná komise s matkou, kdy slíbila, že dcera bude docházet pravidelně do školy. Dále také podepsala, že nemocnost žačky musí být omluvena od lékaře. Matka toto nedodržovala i přes mé naléhání. Mnohokrát jsem to řešila s OSPOD ale bez většího úspěchu. Ptala jsem se samotné žačky, proč do školy nechodí alespoň ve vlastním zájmu. Řekla mi, že jí to nejde se učit, ale ráda sem chodí kvůli kamarádům. Jenže matka ji prý někdy vyloženě do školy nechce pustit, že to prý je ztráta času. Opravdu jsem chtěla, aby žačka dostudovala, a tak jsem se uchýlila k výhružce nahlášení matky na policii kvůli záškoláctví dítěte. Matka ale jednoduše žačku přehlásila na ZŠ se speciálními vzdělávacími potřebami.

Z hlediska krátkodobého je to bez výsledku. Z hlediska dlouhodobého byl přestup na jinou školu pro žačku výhodnější, než jakékoliv jiné řešení. Z mého vlastního pohledu se ale jedná o dílčí úspěch, že dívka přestoupila na jinou školu, avšak celkově to hodnotím spíše jako selhání nastaveného systému fungování OSPOD a sociálních dávek. Matka neměla na tyto dávky nárok, vzhledem k zanedbání povinné školní docházky.

1

At the beginning of the school year, I came to class 3.A, which I had already been teaching for the third year. I liked the class, there were a lot of hardworking individuals in it. Although the beginning with the class was not easy, when they came in and got me, it was certainly not a walk in the park for them, but in the years we spent together, I learned them and they already knew what they could and could not afford. Well, at the beginning of the third year, a student who was known throughout the gymnasium as a slacker because he had already failed twice failed. I thought ahead of time that it wouldn't be easy with him, but I didn't want to be preconceived. So I didn't show it in front of the class. So I arrived at the first class among my students and everything went normally. The student did not express himself in class and did not disturb my classical teaching. The problem only started showing up later. When the first major paper was due, the student did not show up at school for a week, and after he started going to school again, he avoided the mathematics he was supposed to write. So he wrote the paper about a month after the due date, of course he got an insufficient grade on the paper. Then he started going to class again, but after that he was completely out of the picture, so he wasn't paying attention in class, he was disruptive, or he was doing something completely different than math.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

When the situation worsened and the next paper was due, I went to talk to the student if he would participate in the next class in which we would write the paper. He didn't want to talk to me at all and disappeared from the class rather quickly. When he didn't turn up for the exam again, I tried to ask the class teacher if he had the same problem with the student's absence, she told me that the student generally has problems with attending school. So I also asked the pupil's classmates what they thought of him and his attendance at school. The boys told me that he gets along well with the student and that they are also sorry that the student doesn't come to school much, it was clear from their eyes that even in such a short time they had made friends with him and that they care about him. Once I got a student to talk to me, I asked him if he wanted to stay at school and finish his studies. He avoided answering, but as soon as I mentioned that if it continues like this it won't do much good and unfortunately he will be kicked out of school, the student replied that he was very sorry that he didn't want to bring his personal things to school, but that they have problems in the family. I wasn't sure about this situation, but I told him that it was enough for me for now and they would try to accommodate and help him. We agreed with the student that he can correct his papers, I told him that his classmates like him and will try to help him if he asks for help. So the student promised me that he would try to improve and ask his classmates if they would help him.

Support, Interview

The student's attendance improved greatly in the following quarter, although he still missed a few classes, he tried to go to school and always apologized to me when he missed. As soon as the student started going to school and became even more integrated into the team, everyone was willing to help him, so his grades improved proportionally. After a few weeks, I met again with the class teacher and when the word came about the student. She said he was getting better and that his absence wasn't so bad. So I asked her why she thought things had suddenly gotten better. She told me that the student came to see her only a few days after I talked to him and she was surprised by that, he apologized to her and said that he wanted to finish school. He even opened up to her so much and told her the reason for his absence and lack of time for school. The student told her that his parents had been arguing and breaking up and he couldn't stand it at home, so he moved away from his friends to another city alone. A lot has changed since my conversation with the student in a few months, I am ultimately very happy with how the whole situation turned out and that the student finally graduated.

Longterm success, Partial success

Alexnadr 3. na čtyřletém gymáziu

žádné

Lhaní,Podvody

Magisterské (matematika, fyzika)

26

Na začátku školního roku jsem přišel do třídy 3.A, kterou jsem již třetím rokem vyučoval. Třídu jsem měl rád, bylo v ní spoustu snaživých jedinců. I když začátek s třídou nebyl lehký, když nastoupili a dostali mě, určitě to pro ně nebyla procházka růžovým sadem, ale za roky, co jsme spolu strávili, jsem si je naučil a oni pak už věděli co si mohou či nemohou dovolit. No a na začátku třetího ročníku k nim propadl žák, o kterém se na celém gymnáziu vědělo, že tu školu fláká, protože propadl již dvakrát. Dopředu jsem si myslel, že to s ním nebude lehké, ale nechtěl jsem mít předsudky. Takže jsem to na sobě nějak nedával před třídou znát. Došel jsem tedy na první hodinu mezi své studenty a vše probíhalo normálně. Žák se v hodině neprojevoval a nenarušoval mou klasickou výuku. Problém se začal projevovat až později. Když měla přijít první větší písemka žák se týden ve škole neukázal, poté co do školy začal zase chodit se matematice, kterou měl psát, velmi vyhýbal. Takže písemku psal asi až měsíc po řádném termínu, z písemky dostal samozřejmě nedostatečnou. Pak na hodiny zase začal chodit, ale poté už vůbec nebyl v obraze, takže v hodinách nedával pozor, vyrušoval, nebo si dělal něco úplně jiného než matematiku.

solution

Když se situace horšila a mělo dojít na další písemku, šel jsem si s žákem promluvit, jestli se bude účastnit další hodiny, ve které budeme písemku psát. Nechtěl se mnou téměř vůbec mluvit a ze třídy zmizel poněkud rychle. Když se na písemku znova nedostavil, zkusil jsem se zeptat třídní učitelky, jestli má stejný problém s žákovou absencí, řekla mi, že žák má celkově problémy s docházkou do školy. Ptal jsem se tedy i žákových spolužáků, jaký mají názor na něj a jeho docházku do školy. Kluci mi řekli, že s žákem dobře vychází, a že je taky mrzí, že žák do školy moc nedochází, bylo na nich vidět, že i za tak krátkou dobu se s ním skamarádili a že jim na něm záleží. Až jsem jednou žáka přiměl si se mnou popovídat, ptal jsem se ho, jestli chce na škole zůstat a dostudovat. Vyhýbal se odpovědi, ale jakmile jsem zmínil, že pokud to takhle bude pokračovat tak neprospěje a ze školy bude bohužel vyhozen, tak mi žák odpověděl, že se moc omlouvá, že své osobní věci nechtěl tahat do školy, ale že mají problémy v rodině. Nebyl jsem si v téhle situaci jistý, ale řekl jsem mu, že mi to takhle zatím stačí a budou se mu snažit vyhovět a pomoct. Domluvili jsme se s žákem, že si může písemky opravit, řekl jsem mu, že ho spolužáci mají rádi a budou se mu snažit pomoci, když si o pomoc požádá. Žák mi tedy slíbil, že se zkusí zlepšit a poptat spolužáků, zda by mu nepomohli.

Žákova docházka se v následujícím čtvrtletí velmi zlepšila, i když pořád nebyl na pár hodinách, snažil se do školy chodit a když nedošel, vždy se mi omluvil. Jakmile začal žák chodit do školy, a ještě více se začlenil do kolektivu, všichni byli ochotní mu pomoci, takže s tím úměrně se zlepšovaly i jeho známky. Po pár týdnech jsem se znovu potkal s třídní učitelkou a když došlo slovo na žáka. Řekla, že to s ním začíná být lepší a že jeho absence už není tak zlá. Ptal jsem se jí tedy na důvod, proč si myslí, že se to tak najednou zlepšilo. Řekla mi, že žák za ní byl jen pár dní potom co jsem s ním mluvil já a byla z toho překvapená, omlouval se jí a říkal, že školu dodělat chce. Dokonce se jí otevřel natolik a řekl jí i důvod jeho absence a nedostatku času na školu. Žák jí řekl, že se jeho rodiče hádali a rozcházeli a on to nemohl doma vydržet, takže se odstěhoval za kamarády do jiného města sám. Od mého rozhovoru s žákem se za několik měsíců změnilo mnoho, jsem nakonec velmi rád, jak celá situace dopadla a že žák nakonec i odmaturoval.

1

The student entered the 1st year of the academic field. He was of Romani origin, he seemed unproblematic, perhaps even an introvert from the beginning. His intelligence was at a good level, he just lacked the effort to prepare for classes and carry the required completed homework, he was late. Even in vocational training, he was very capable of getting the job done, understood assignments very quickly and had a nice social demeanor towards clients and the vocational training teacher.

After the initial familiarization with the school environment and classmates, he began to appear aggressive, unreliable, did not fulfill his duties, lied.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

Already in the first semester of the first year, he incited a fight with a classmate, hit him and injured him. This situation was investigated, it took place in the locker rooms after school and practically without witnesses. On the basis of a fight in the locker room, where his classmate figured in a negative sense of the word, and the witness was a classmate, an educational committee was held at the school in the presence of the ZŘ for theoretical teaching, TU and the head of educational counseling, the student and the legal representative. As an educational measure, the headmistress of the school was reprimanded. At this point, he came under the radar of the school's guidance counselor, had appointments scheduled with him, but, unfortunately, only showed up for one and stopped cooperating. Requests for an opinion from the police and other authorities began to come to the school, when it became clear that the behavior problems were not only at school, but also outside of school, that this was a boy who was involved in the infamous "gang

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

After a short consideration, he chose the option of ending his studies at his own request. It was 4 months before the final exams. That's why it's a shame that the journey ended at school in the 3rd grade. It was very difficult for him to make a decision, just in this period of the 3rd year, you think to yourself: 'If he has already had so many problems until the beginning of the second semester of the last year, why should I be the architect of his failure to learn?' And that's another aspect he could do, he was a very skilled manipulator, he could win over half the class to his side, he had the gift of being as gentle as a lamb, kind and obedient, but only when he needed to be. He was able to take advantage of the situation. He got a solution even when he finished his studies at school. Specifically, the opportunity to pass the professional qualification exams and subsequently apply for the opportunity to take the final exam. How he approaches this challenge is up to him alone. His parents and society provided him with excellent conditions, only he himself was and still is the architect of his own destiny.

Failure

18. let, 3. ročník

snaha ze strany rodičů o zapojení syna do kolektivního sportu, chlapec hrál aktivně fotbal na střední úrovni, byl šikovný, ale problémový i mimo školní zařízení, tzn. nepřiměřené reakce při sportu – agresivita slovní, ale i fyzická, nezvládání emocí

Agrese,Lhaní,Krádeže,Nevhodné chování

Bc., učitelství odborného výcviku

27

Žák nastoupil do 1. ročníku učebního oboru. Byl romského původu, působil bezproblémově, ze začátku snad i introvertním dojmem. Jeho inteligence byla na dobré úrovni, jen chyběla snaha se připravovat do vyučování a nosit požadované vypracované domácí úkoly, chodil pozdě. I v odborném výcviku byl velmi schopný zastat práci, velmi rychle chápal zadání a měl pěkné společenské vystupování vůči klientům i učitelce odborného výcviku.

Po počátečním seznámení s prostředím školy a spolužáky se začal jevit jako agresivní, nespolehlivý, neplnil si povinnosti, lhal.

Již v I. pololetí prvního ročníku rozdmýchal potyčku se spolužákem, uhodil ho a způsobil mu zranění. Tato situace byla vyšetřována, proběhla v šatnách po vyučování a prakticky beze svědků. Na základě potyčky v šatně, kde figuroval v negativním slova smyslu, jeho spolužák a jako svědkyně byla spolužačka, se na škole konala výchovná komise za přítomnosti ZŘ pro teoretické vyučování, TU a vedoucí výchovného poradenství, žáka a zákonného zástupce. Jako výchovné opatření byla udělena důtka ředitelky školy. V tuto chvíli se dostal do hledáčku školního výchovného poradenství, byly s ním naplánované schůzky, ale, bohužel, se dostavil pouze na jednu a přestal spolupracovat. Na školu začaly chodit žádosti na posudek ze stran policie a dalších orgánů, kdy vyšlo najevo, že problémy s chováním nejsou pouze ve škole, ale také mimo školu, že se jedná o chlapce, který byl zapletený v nechvalně proslulém „gangu

Po krátkém zvažování zvolil možnost ukončit studium na vlastní žádost. Bylo to 4 měsíce před závěrečnými zkouškami. Proto je škoda, že cesta skončila ve škole v 3. ročníku. Pro bylo rozhodování, právě v tomto období 3. ročníku, velmi těžké, říkáte si: 'Když už došel s tolika problémy až na začátek druhého pololetí posledního ročníku, proč právě já mám být strůjcem jeho nevyučení?' A to je další aspekt, který uměl, byl velmi zdatným manipulátorem, dokázal na svoji stranu přiklonit půlku třídy, měl dar stát se jako mávnutím kouzelného proutku mírným jako beránek, vlídným a poslušným, ale pouze, když to potřeboval. Dokázal skvěle těžit ze situace. Dostal řešení i v době, kdy na škole studium ukončil. Konkrétně možnost zvládnout zkoušky profesní kvalifikace a následně si zažádat o možnost vykonat závěrečnou zkoušku. Jak se k této výzvě postaví, je už pouze a jen na něm samotném. Rodiče i společnost mu poskytly výborné podmínky, jen on sám byl a stále je strůjcem svého osudu.

1

The student did not show any signs of problematic behavior in the first two years of elementary school. In the third grade, however, his behavior suddenly worsened significantly, the student became aggressive towards his classmates, he began to attack them both physically and verbally, mostly very vulgarly. With the onset of this problematic behavior, there was also a deterioration in the overall performance of the pupil. Over time, it became clear that the beginning of the pupil's problematic behavior was correlated with a worsening situation at home (the pupil's parents were going through divorce proceedings at the time). Thus, the student was experiencing stress caused by the worsening situation at home, his violent and aggressive behavior was thus supported by his diagnosed ADHD. The student and his parents visited a professional counseling center, where they were advised that an assistant be assigned to the student. This assistant was supposed to help manage the student's problematic behavior. The student had this assistant assigned from 3rd to 4th grade, but there was no improvement in behavior. The school repeatedly contacted the mother saying that their son's behavior was not improving in class, to which the mother always replied that the son had been diagnosed with ADHD and that he was therefore not to blame for his problematic behavior and his behavior would not improve.

The student has an average grade and is quite popular in the class. Complex family history, parents are divorced, no siblings.

Diagnosis, Physical aggression, Verbal aggression

The student was assigned a professional assistant who helped the student reflect on his behavior and moderated his aggressive expressions.

Interview, Cooperation with experts

Solving this problem took a relatively long time (from 3rd to 7th grade), but in the end it turned out to be successful. However, in 5th grade he was assigned a different assistant who was much stricter with him. The student is now in the 7th grade and his behavior is completely fine.

Longterm success

12 let, 7. ročník

sport, počítačové hry

ADHD

Fyzické násilí

VŠ, RJ-ZSV

28

Žák nejevil žádné známky problematického chování v prvních dvou ročnících základní školy. Ve třetím ročníku se však jeho chování náhle výrazně zhoršilo, žák začal být vůči svým spolužákům agresivní, začal je napadat jak fyzicky, tak slovně, většinou velice vulgárně. Se začátkem tohoto problémového chování se take vyskytlo zhoršení celkového prospěchu žáka. Postupem času se ukázalo, že začátek problémového chování žáka korelovalo se zhoršenou situací doma (rodiče žáka v té době procházeli rozvodovým řízením). U žáka tedy docházelo ke stresu způsobeném zhoršenou situací doma, jeho násilné a agresivní chování bylo take podpořeno jeho diagnostikovaným ADHD. Žák s rodiči navštívil odbornou poradnu, kde jim bylo doporučeno, aby žakovi byl přidělen asistent. Tento asisent měl pomáhat zvládat problémové chování žáka. Žák měl tohoto asistenta přiděleného v období od 3. do 4. třídy, ke zlepšení chování však nedocházelo. Škola opakovaně kontaktovala matku s tím, že chování jejich syna se ve výuce nezlepšuje, přičemž matka vždy odvětila, že syn má diagnózu ADHD a že tedy za své problémové chování nemůže a jeho chování se nezlepší.

Žák má průměrný prospěch, ve třídě poměrně oblíbený. Složitá rodinná anamnéza, rodiče jsou rozvedení, sourozence nemá.

Žákovi byl přidělen odborný asistent, který pomáhal žákovi reflektovat jeho chování a umírňoval jeho agresivní projevy.

Řešení tohoto problému trvalo relativně dlouhou dobu (od 3. do 7. třídy), ve výsledku se ale však ukázalo jako úspěšné. V 5. třídě mu však byl přidělen jiný asistent, který na něj byl mnohem přísnější. Žák je nyní v 7. třídě a jeho chování je zcela v pořádku.

1

The student with whom I experienced a problematic situation, which I solved well, attended the second year. He studied ecology and I taught him physics. The student had an assistant because he suffered from autism. The student received many reliefs, for example, when he was tired, he could lie down on the bench and sleep, or when he was in a bad mood, the assistant took him out of the classroom. Now I come to the problematic situation. With all teachers, this student had a tendency to ask strange and even absurd questions. He once asked me a question in class: does a railroad car float. I was quite taken aback by this, I was really surprised by this question. So I replied that it does not float, nor do any similar bodies.

The student was 16 years old at the time of the incident and was attending the second year of the field of ecology. The student suffered from an autistic disorder and therefore had an assistant in his class. Overall, he had an excellent grade, he was very intelligent, he was good at mathematics and physics. He lived only with his mother at the time of the incident.

Diagnosis

I was very surprised by the situation and at that moment I couldn't think of anything better than to get out of this situation. All the students and the assistant, and especially the student who asked the question, were surprised by my reaction. I was actually surprised that I came up with this solution so quickly. I was so freaked out by the situation that the whole class and I had to calculate the density of the railway car he was asking about, and we then compared it with the density of water. And based on this density calculation, we found that the density of the wagon is greater and therefore it cannot float. This is a situation that I somehow managed to get out of, by doing the math.

In the short term, the situation was resolved and the student was even surprised, because at first he probably took it as a joke. Overall, there was a great response to the situation. Questions of a similar nature continued to be repeated in other classes with other teachers, but there was no longer a problem in my teaching.

Longterm success

16 let; 2. ročník SŠ

Autismus

Nevhodné chování

Ing. Fyzika, odborné zahradnické předměty

20

Žák, s kterým jsem zažil problémovou situaci, kterou jsem dobře vyřešil, navštěvoval druhý ročník. Studoval ekologii a já ho učil fyziku. Žák měl asistentku, protože trpěl autismem. Žák dostával mnoho úlev, například když byl unavený, mohl si lehnout na lavici a spát, nebo když měl špatnou náladu, tak ho asistentka vzala ze třídy. Teď se dostávám k té problémové situaci. U všech učitelů měl tento žák tendenci pokládat zvláštní až absurdní otázky. Jednou mi na hodině položil dotaz: jestli plave železniční vagón. Já jsem z toho byl dost zaskočený, hrozně mě tento dotaz překvapil. Tak jsem mu odpověděl, že neplave, stejně tak jakákoliv podobná tělesa.

Žákovi bylo v době incidentu 16 let a navštěvoval druhý ročník oboru ekologie. Žák trpěl autistickou poruchou, a proto měl k sobě ve třídě asistentku. Celkově měl výborný prospěch, byl velice inteligentní, šla mu matematika a fyzika. V době incidentu bydlel pouze s matkou.

V situaci jsem byl hodně zaskočený a v té chvíli mě nenapadlo nic lepšího než této situace vybruslit. Všichni žáci i asistentka a hlavně žák, co pokládal otázku, byli překvapeni z mé reakce. Popravdě sám jsem byl překvapený, že mě tak rychle napadlo toto řešení. Ze situace jsem vybruslit, tak že jsme s celou třídou museli spočítat hustotu toho železničního vagónu, na který se ptal, a tu jsme pak porovnali s hustotou vody. A na základě tohoto výpočtu hustoty jsme zjistili, že hustota vagónu je větší, a tudíž plavat nemůže. Tohle je situace, ze které se mně povedlo, tak nějak vybruslit, tím že jsme to spočítali.

V krátkodobém horizontu byla situace vyřešena a žák byl i překvapen, protože to zprvopočátku pravděpodobně bral jako vtip. Celkově byla na situaci skvělá odezva. Otázky podobného rázu se nadále opakovali v jiných hodinách u jiných vyučujících, ale u mě ve výuce již problém nebyl.

1

Two students from the class at the lower gymnasium, where I am currently the class teacher, came to see me. One of them was crying and the other brought her, so it was clear to me that something was going on. The one who was crying didn't say much, but the other one immediately started that the boys locked the first student in the locker room and laughed at her. Unfortunately, the first student is claustrophobic, I have known this from her parents since the beginning of the classroom, and I always have to take this into account, for example, during school trips and similar situations where it could cause her some problems. Of course, the class also notices such situations, so the boys know that such things bother her. I asked the girls which boys they were, even though I had already guessed who it would be. It is a group of boys in the class, headed by one boy, such a natural authority figure with leadership skills. The guys have respect for him and get pulled over, although I think they're all pretty handy without him, but once they're with him, it's worse. When the first student calmed down, she told me that it was mainly one of the classmates who initiated it and the other boys rather just joined him.

The first student – above average intelligent student, friendly but explosive, natural authority. The second student - an average student with a problem-free behavior, likes to read and play the guitar.

Physical aggression

Even on the day when this situation happened, I called the boy to my office and asked him how and why it happened. At first he tried to blame it on the other boys, but after a while of negotiating he admitted that he locked the first student in the locker room and didn't want to let her out for a while. He told me that the first student laughed at him, that he doesn't have any designer clothes and wears one T-shirt for 3 days at a time. Unfortunately, the first student does not come from a family that is financially well off, so she wears more ordinary clothes. It is now popular among students to wear different brands of clothing, they deal with it a lot and are interested in it. So the boy responded to this taunt and took advantage of his classmate's weaknesses. So I thought they were both guilty. I tried to explain to the boy that it is definitely not good to reciprocate in such a way, that if someone laughs at him, he should come to me and we will try to solve it together. Unfortunately, this was the result of his choleric and impulsive actions. I also called the first student after the boy and tried to explain to her that the boy's behavior was definitely not right, but it was a reaction to her mocking him. They both seemed to understand what I meant. Subsequently, I also informed the parents of both students about this situation, and they immediately told me that they would discuss it with the children. Fortunately, they were supportive parents with whom I never had any problems. As part of prevention, I also tried to come up with some games for the class that would support cooperation in the class and eliminate similar situations.

Working with the collective, Interview

In this particular case, it worked to discuss with the boy and the first student. Since then, the two of them have not had any problems together, and I have not seen similar behavior in class that I would have to deal with. It is possible that now and then the students laugh at each other, but they are old enough not to deal with it in a similar way and it has never happened that they have to deal with it with me. I'm glad it turned out this way. Actually, I didn't even have to deal with it directly with my parents, although I think they must have arranged it at home as well.

Longterm success

11 let

Fotbal, počítačové hry

Mgr., ČJ + OV

21

Přišly za mnou dvě žákyně ze třídy na nižším gymnáziu, kde jsem aktuálně třídní učitelkou. Jedna z nich plakala a druhá ji přivedla, tak mi hned bylo jasné, že se něco děje. Ta, co plakala, moc nemluvila, ale ta druhá hned spustila, že kluci zavřeli první žákyni do šatny a smáli se jí. První žákyně je bohužel klaustrofobička, vím to již od začátku třídnictví od jejích rodičů a musím to vždy zohlednit např. při školních výletech a podobných situacích, kde by jí to mohlo způsobovat nějaké problémy. Takových situací si samozřejmě všímá i třída, a tak kluci ví, že jí takové věci vadí. Ptala jsem se holek, o které kluky se jedná, i když jsem už předem tušila, o koho půjde. Jedná se o partu kluků ve třídě, v jejichž čele je jeden chlapec, taková přirozená autorita s vůdčími schopnostmi. Kluci z něj mají respekt a nechají se stáhnout, i když si myslím, že bez něj jsou všichni docela šikovní, ale jakmile jsou s ním, je to horší. Když se první žákyně uklidnila, řekla mi, že to inicioval hlavně jeden ze spolužáků a ostatní kluci se k němu spíše jen přidali.

První žákyně – nadprůměrně inteligentní žákyně, kamarádská, ale výbušná, přirozená autorita. Druhá žákyně – průměrná žákyně s bezproblémovým chováním, ráda čte a hraje na kytaru.

Ještě v ten den, kdy se tato situace stala, jsem si zavolala toho chlapce do kabinetu a zeptala se jej, jak a proč se to stalo. Nejprve se to snažil hodit na ostatní kluky, ale po chvíli domlouvání přiznal, že první žákyni zavřel do šatny on a chvíli ji nechtěl pustit ven. Řekl mi, že se mu první žákyně smála, že nemá žádné značkové oblečení a jedno tričko nosí 3 dny vkuse. První žákyně bohužel nepochází z rodiny, která by na tom byla finančně dobře, a tak nosí spíše obyčejnější oblečení. Mezi žáky je teď populární nosit různé značky oblečení, hodně to řeší a zajímají se o to. Ten chlapec tedy reagoval na tento posměšek a využil spolužaččiny slabiny. Měla jsem tedy za to, že se provinili oba. Tomu chlapci jsem se snažila vysvětlit, že určitě není dobré takovým způsobem věci oplácet, že pokud se mu někdo směje, má za mnou přijít a budeme se to snažit řešit společně. Bohužel to byl výsledek jeho cholerického a impulzivního jednání. Po tom chlapci jsem si zavolala i první žákyni a snažila se jí naopak vysvětlit, že chování toho chlapce nebylo rozhodně správné, ale byla to reakce na to, že se mu posmívala. Zdálo se, že oba dva pochopili, co jim tím chci říct. Následně jsem o této situaci informovala i rodiče obou žáků a ti mi hned řekli, že to s dětmi proberou. Naštěstí se jednalo o vstřícné rodiče, se kterými jsem nikdy neměla žádný problém. V rámci prevence jsem se potom snažila také vymyslet nějaké hry pro třídu, které by podpořily spolupráci ve třídě a eliminovaly podobné situace.

V tomto konkrétním případě zafungovalo to s tím chlapcem a první žákyní probrat. Od té doby už ti dva spolu neměli žádné problémy a ani ve třídě jsem podobné chování, které bych musela řešit, neviděla. Je možné, že se tu a tam žáci smějí jeden druhému, ale už jsou dostatečně velcí na to, aby to neřešili podobným způsobem a nikdy už nedošlo k tomu, že by to museli řešit se mnou. Jsem ráda, že to takto dopadlo. Vlastně jsem to ani nemusela řešit přímo s rodiči, i když si myslím, že jim určitě doma také domlouvali.

1

The student brought nicotine sachets (Lyft) with him to school. He used them sometimes. Some classmates also knew about it, the student did not hide it too much. The fact was brought to the attention of the teaching assistant who works in the class.

The student is sociable, gets along well with other classmates. It does not cause disputes. He does not engage in extra work or other activities on his own initiative.

Violation of classroom/school rules

I caught the student during a break in the corridor with the aforementioned bags surrounded by two other classmates. He did not deny anything and made a fair confession. We immediately went to the director's office. Everything happened calmly, without resistance. In the director's office, he again confessed to everything. The student was awarded a two in behavior.

Consequences, Interview, Warning

The student was awarded a two in behavior. He accepted it in such a way that he didn't care at all. But it had the effect that the student no longer carried nicotine bags with him to school. It did not cause changes in future behavior in other respects.

Longterm success

14

venkovní sportovní aktivity

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Hyperaktivita,Nepozornost,Impulzivita

Z, Př

15

Žák si nosil s sebou do školy nikotinové sáčky (Lyft). Občas je užíval. Věděli o tom i někteří spolužáci, žák se tím příliš netajil. Na skutečnost byl upozorněn asistentem pedagoga, který ve třídě pracuje.

Žák je společenský, vychází s ostatními spolužáky dobře. Nevyvolává spory. Při práci navíc nebo jiných aktivitách se z vlastní iniciativy neangažuje.

Žáka jsem přistihl o přestávce na chodbě se zmiňovanými sáčky obklopeného ještě dvěma spolužáky. Nic nezapíral a férově se přiznal. Šli jsme ihned do ředitelny. Vše probíhalo klidně, bez vzdoru. V ředitelně se opět ke všemu přiznal. Žákovi byla udělena dvojka z chování.

Žákovi byla udělena dvojka z chování. Akceptoval to tak, že mu to bylo celkem jedno. Účinek to ale mělo ten, že žák s sebou do školy nikotinové sáčky již nenosil. Změny v chování do budoucna v jiných ohledech to nevyvolalo.

1

The situation at the level of student behavior began to change last year, after the return to face-to-face teaching after the lockdown. The previously problem-free student started running away from school, always after a conflict with someone from the neighborhood. The first incident occurred in the sorority, when the teacher, whom the student did not like, simply ran away after a vigorous response. This behavior has become repetitive. The first time he ran directly from a teacher, there was a physical attack where he scratched the teacher and broke her fingernails. Help came from a colleague from the next class, who restrained the student, but also suffered scratches and bruises. In one case, the student ran to a busy intersection, where the teacher chased him and injured her knee in the process. The most serious incident occurred when the pupil tried to run away, but the janitor already knew the situation and locked the front door, leading to the pupil banging and kicking the door.

The student's problem has its roots in the family environment. His mother, a kindergarten teacher, is described as domineering, often complaining about school, criticizing teachers and finding fault. The student is the third child in the family to attend this school. After returning from the lockdown, he was the only family member who had to physically go to school while the others stayed at home. During the lesson, the pupil was defiant, worked ahead of time despite instructions in the mathematics he was good at, and fell behind in other subjects. In conflict situations in the classroom, he behaved aggressively and ran away, even if it was not a real conflict. His behavior negatively affected other students who were confused and tried to help the teacher.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

When the student ran away, the teacher chased him while the assistant remained in the classroom. During an attempt to calm the student down, he was physically assaulted and cursed. The situation was reported to the director, who also suffered an injury. Everyone was injured and exhausted. After the student calmed down, it was necessary to immediately call the parents to the school, which happened often. The pupil's mother reacted to the situation with reproaches towards the school. The discussion with her was difficult and the school had no other options to solve the situation. Contacting a psychologist's crisis line was considered as a last resort. Finally, the mother was convinced to see a psychologist with the student, which they still do today.

Physical intervention, Interview, Cooperation with experts

The problem with the student's behavior remained partially unresolved, mainly because of the mother's attitude. The school tried to cooperate and offered solutions, but the mother was not willing to cooperate. Despite this, it is positive that the family has started seeing a psychologist. The student is no longer in the class of the teacher who describes the situation, but according to information from the new class teacher, the student's behavior has improved. He still has problems in the family environment and doesn't always focus on his schoolwork, but he hasn't run away yet. Recently, the whole class participated in an outdoor school, where the student was eventually taken because he behaved well.

Partial success

2. třída

Počítačové hry, kočky, cvičení posilování)

Agrese

Učitelství pro první stupeň ZŠ

24

Situace s žákem se začaly dít loni, po návratu do prezenční výuky po lockdownu. Předtím bezproblémový žák začal utíkat ze školy. Stalo se to vždycky, když se s někým pohádal, například se spolužákem. První incident nastal v družině, kdy po rázné odpovědi vychovatele, kterého žák neměl rád, prostě utekl. Toto chování se stalo opakovaným. Když poprvé utekl mně, tak jsem to vůbec nezvládla. Úplně mě doškrábal, zlomil mi nehty... Musela mi přijít na pomoc učitelka z vedlejší třídy, která ho chytla a zalehla. Ale taky si odnesla škrábance a modřiny. Jednou se mu dokonce povedlo utéct úplně ven a běžel ke té rušné křižovatce, já za ním, až jsem si z toho vyhodila koleno. Nejvážnější incident se odehrál, když žák chtěl utéct, ale školník již situaci znal a zamkl vstupní dveře, což vedlo k tomu, že žák začal do dveří mlátit a kopat.

Problém žáka má kořeny v rodinném prostředí. Jeho matka, učitelka v mateřské škole, je despotická, často si stěžuje na školu, kritizuje učitele a hledá chyby. Žák je třetím dítětem v rodině, které navštěvuje tuto školu. Po návratu z lockdownu byl jediným členem rodiny, který musel fyzicky do školy, zatímco ostatní zůstávali doma na online výuce. Během výuky byl žák vzdorovitý, v matematice, která mu šla, pracoval předem navzdory pokynů. Ve všech ostatních předmětech zaostával. V konfliktních situacích ve třídě se choval agresivně a utíkal, i když to nebyl skutečný konflikt. Často se tak škádlili a pošťuchovali s jeho nejlepším kamarádem, který mohl říct i něco úplně neškodného. Ale žáka to vždycky rozčílilo. Jeho chování negativně ovlivňovalo ostatní žáky, kteří byli zmatení a snažili se učitelce pomáhat. Snažila jsem se je do toho nezapojovat a například ho vyzvala k řešení situace za dvěřmi.

Když žák utekl, tak jsem běžela za ním, zatímco ve třídě zůstala asistentka. U dveří jsme se ho snažili odtrhnout a uklidnit, ale nemělo to efekt. Strašně sprostě nám nadával, bil nás, škrábal. Volali jsme paní ředitelku, která také utrpěla újmu. Všichni jsme byli zdeptaní, unavení, poškrábaní. Pak se nakonec i žák unavil a zklidnil, museli jsme ale okamžitě volat rodiče do školy. To už tam kvůli tomu chodili docela často. Matka nám naprosto vynadala, jak je možné, že nezvládneme jedno dítě, když jsme tam na něj byli tři. Zas a znova jsme to s ní řešili, ale nedala si říct. V našich silách nebylo co víc dělat. Neměli jsme na tuhle situaci další páky. Ředitelka má sice číslo na krizovou linu na psychologii, ale to jsme si nechali jako úplně nejzazší řešení. Nakonec jsme tu mamku přemluvili, ale byl to dlouhodobý proces, že by měli zajít k psychologovi. Chodí tam doteď.

Problém s chováním žáka zůstal částečně nevyřešen, především kvůli postoji matky. Škola se snažila o spolupráci a nabízela řešení, ale matka nebyla ochotná spolupracovat. Navzdory tomu je pozitivní, že rodina začala navštěvovat psychologa. Není již v mé třídě, má ho jiná třídní učitelka. Od nového školního roku ale můžu říct, že se chování žáka zlepšilo. Stále má problémy v rodinném prostředí a ne vždy se soustředí na školní práci, ale zatím nedošlo k útěku. Nedávno se celá třída zúčastnila školy v přírodě. Třídní učitelka počítala s tím, že raději nepojede, ale nakonec byl žák na výlet vzat, jelikož se do té doby choval dobře.

1

In the first grade, as a special pedagogue, I received a boy with Asperger's syndrome who was not socially integrated and had significant problems with it. He had problems with concentration, he didn't know how to work, how to prepare things for class, how to work with a textbook and a worksheet, how to behave. Sometimes he had such outbursts of aggression towards himself and displays of anger where he would tear things and not control himself.

A first grader with Asperger syndrome, dyscalculia and dysgraphia. So he was weaker in mathematics and Czech (threes), but in the area that interests him (for example, natural history) he was very above average (ones). Frequent bouts of aggression and anger in classes.

Diagnosis, Emotional outbursts, Failure to attend class

The student often suffered bouts of aggression and anger towards himself, when during the lesson he was able to tear up the worksheet he had just been given. That's why I always print a few extra sheets to be ready to give him a new one as soon as he calms down. We gradually taught him how to treat textbooks and other aids. I tried to teach him the good way, in the way that I tried to explain everything to him calmly. No rough and tough hits. It went very well. As for inclusion in the collective, the other children respected him and tried to help him with everything he needed help with.

Support

Everything went very well. The parents also worked at home with the boy, so things went well. Now the boy is in second grade and doing well.

Longterm success

1. třída, 6 let

přírodní vědy, četba

Náběh na Aspergerův syndrom,Dyskalkulie,Dysgrafie

Agrese

Vysokoškolské – Mgr. - speciální pedagogika, vzdělávání pro 1. stupeň ZŠ

26 let

V první třídě jsem dostala, jakožto speciální pedagožka, chlapce s Aspergerovým syndromem, který nebyl sociálně začleněn a měl s tím značné problémy. Měl problémy s koncentrací pozornosti, nevěděl, jak pracovat, jak se nachystat věci na hodinu, jak pracovat s učebnicí a pracovním listem, jak se chovat. Občas měl takové výpady agresivní vůči sobě a projevy vzteku, kdy trhal věci a nekontroloval se.

Žák první třídy s Aspergerovým syndromem, dyskalkulií a dysgrafií. V matematice a češtině tedy slabší (trojky), ale v oblasti, která ho zajímá (například přírodopis) byl velice nadprůměrný (jedničky). Časté záchvaty agrese a vzteku v hodinách.

Žák trpěl často záchvaty agrese a vzteku vůči sobě, kdy během vyučovací hodiny byl schopen roztrhat pracovní list, který zrovna dostal. Proto jsem vždy vytiskla o pár listů navíc, abych byla připravena mu dát nový, jakmile se uklidní. Postupně jsme ho učili, jak se chovat k učebnicím a ostatním pomůckám. Snažila jsem se ho to naučit po dobrém, tím způsobem, že jsem se mu vše snažila v klidu vysvětlit. Žádné hrubé a tvrdé zásahy. Dařilo se to velmi dobře. Co se týče začlenění do kolektivu, ostatní děti ho respektovaly a snažily se mu pomáhat se vším, s čím potřeboval pomoct.

Dařilo se vše velmi dobře. Rodiče s chlapcem doma také pracovali, tak to pak šlo hezky. Nyní je chlapec na druhém stupni a daří se mu.

1

In 2020, a student failed my class (then 7th grade). Due to the epidemic, we met and communicated with all the students mainly online, and I knew from the beginning that it would not be good. The student did not participate in the conversations, he was noticeably not paying attention, and it was very difficult to integrate him into the team via the computer. The worst thing we dealt with during the year was when the student did not hand in the assignment and an email was sent home saying that the son did not complete the assignment. The next day, the parents called the school and accused me of neglecting the son and the student and deliberately not sending the assignment to the school's information system. Of course, I immediately showed the director that the student was also in the list of submitted assignments. After calling the school's IT technician, who gave an insight into the actions performed on the student's account, it became clear what exactly happened. Delivery of input at 8:40, view 9:20 and 9:20:48 file moved to trash. The parents stood behind the student the whole time and blamed me. Apparently they have no idea what kind of child they really have at home. Now that we are back at school, I put the student in the back bench, because first of all he is the tallest in the class, but mainly so that he does not drag the rest of the class down with him, even those sitting together. So we'll see what happens next, next week we have a session with problem pupils.

The student comes from a complete family, his grades were never excellent, but his behavior was not significantly bad. But that has changed drastically recently, he starts lying, making things up, retorting to his teachers. However, the parents do not solve the situation in any way, the student does not appear to them to be problematic.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

In the introductory Czech language lesson of the 8th grade, work is being done on worksheets. The student is rocking in his chair, not paying attention and has not filled in a single answer. The teacher asks the student: 'And you don't work? You've been sitting here with your hands folded across your chest for an hour, you don't mind not knowing anything?' The student replied: 'It doesn't matter, I won't need it in my life.' Teacher: 'But you have to at least learn something, so that something can be made of you.' Student: 'I'll go to the butcher.' Teacher: 'Okay, but you'll have to be careful at school too, so you don't cut all your fingers, no.' The student just laughs.

Interview

After the lesson, the teacher called the student into the office and warned him that he had to start doing something if he wanted to finish primary school at all and become a butcher, that in secondary school no one would lead him by the hand anymore and it would be up to him. However, the student with an amused expression just shook his head at these words, it's hard to tell if he took anything from them to heart, or if they just went in one ear and out the other.

Failure

15 let, 8.ročník ZŠ

Dříve sportovní basketbalový kroužek, nyní žádné

Lhaní

Magisterský titul z oborů Český jazyk a Občanská výchova pro druhý stupeň ZŠ

27

V roce 2020 ke mně do třídy (tehdy 7.ročník) propadl žák. Vzhledem k epidemii jsme se vídali a komunikovali se všemi žáky především online a už od začátku jsem věděla, že to nebude dobré. Žák se do konverzací nezapojoval, znatelně nedával pozor a jeho začlenění do kolektivu bylo přes počítač hodně těžké. Nejhorší věc, kterou jsme v průběhu roku řešili, byla ta, když žák neodevzdal úkol a byl poslán mail domů s tím, že syn neplní zadání. Na druhý den volali rodiče do školy a obvinili mě, že jsem syna a žáka zanedbala a schválně mu zadání úkolu do informačního systému školy neposlala. Samozřejmě jsem hned ukázala panu řediteli, že i žák je v seznamu odeslaných zadání. Po přivolání školního IT technika, který dal nahlédnout k akcím provedeným na účtu žáka bylo jasné, co přesně se stalo. Doručení zadání v 8:40, zobrazení 9:20 a 9:20:48 soubor přesunut do koše. Rodiče stáli celou dobu za žákem a mě obviňovali. Zřejmě nemají tušení, jaké mají doma dítě doopravdy. Teď, když už jsme zpátky ve škole, jsem posadila žáka do zadní lavice, protože je zaprvné nejvyšší ze třídy, ale hlavně proto, aby s sebou nestrhával i zbytek třídy, spolusedící třeba. Tak uvidíme, co bude dál, příští týden máme sezení s problémovými žáky.

Žák pochází z úplné rodiny, jeho známky nebyly nikdy na výbornou, nicméně jeho chování nebylo nijak výrazně špatné. To se ale poslední dobou razantně změnilo, začíná lhát, vymýšlet si, odsekávat učitelům. Rodiče situaci ale nijak neřeší, žák jim nepřijde problémový.

V úvodní hodině českého jazyka 8.ročníku, probíhá práce na pracovních listech. Žák se houpe na židli, nedává pozor a nevyplnil jedinou odpověď. Vyučující se žáka ptá: 'A ty nepracuješ? Celou hodinu tady sedíš s rukama složenýma na prsách, to ti nevadí, že nebudeš nic vědět?' Žák na to: 'Nevadí, já to potřebovat v životě nebudu.' Učitelka: 'Ale nečím se musíš aspoň vyučit, ať z tebe něco je.' Žák: 'Já půjdu na řezníka.' Učitelka: 'No dobře, ale tam přece taky budeš muset dávat ve škole pozor, aby sis neuřazal všechny prsty ne.' Žák už se jen směje.

Po hodině si zavolala vyučující žáka do kabinetu a upozorňovala ho na to, že musí začít něco dělat, jestli chce dokončit vůbec základku a jít na řezníka, že na střední škole ho už za ruku nikdo vodit nebude a bude to jen na něm. Nicméně žák s pobaveným výrazem nad těmito slovy jen kroutil hlavou, těžko tak říct, jestli si z nich něco vzal k srdci, nebo jestli šly jen jedním uchem dovnitř a druhým ven.

1

I was in charge of the corridor that day. The student was arguing with a classmate there, and the dispute slowly turned into shouting. I went to intervene and asked the girls to calm down. But the student snapped at me: "You have nothing to order me around!

Žačka is very dominant in her group of friends and in most cases has the main say. She is taught that they give way to her in the family. Cases like this happen quite often.

Verbal aggression

At first I was taken aback by the situation, but I quickly recovered and tried to forcefully remind the student who was the teacher and who was the student. "I have something to tell you. You are in school, I teach you and I have responsibility for you.

Disrespectful communication, Interview

Žačka quickly remembered after my strong reminder. She calmed down and we were able to have a normal dialogue. We settled the dispute and the girls went their separate ways. However, it had no effect in the long run.

Shortterm success

6 let, 1. třída

-

Manipulace

VŠ, učitelství pro 1. stupeň

3

Ten den jsem měla dozor na chodbě. Žačka se tam zrovna dohadovala se spolužačkou a spor pomalu přecházel do křiku. Šla jsem zasáhnout a požádala jsem děvčata, aby se zklidnila. Žačka se na mě ale obořila: „Ty mi nemáš co rozkazovat!

Žačka je velice dominantní ve skupině svých kamarádek a ve většině případů má hlavní slovo. Je naučená, že jí v rodině ustupují. Případy, jako tento, se odehrávají docela často.

Nejprve mě situace zaskočila, ale rychle jsem se vzpamatovala a pokusila se žačce rázně připomenout, kdo je tu učitel a kdo žák. „Mám ti co rozkazovat. Jsi ve škole, učím tě a mám za tebe zodpovědnost.

Žačka si po mé rázné připomínce rychle vzpomněla. Uklidnila se a mohly jsme navázat normální dialog. Spor jsme urovnaly a děvčata si šla po svém. Z dlouhodobého hlediska to však nemělo účinek.

1

The student with whom the given situation occurred was often disruptive in the Czech language or civics class. Among his typical problem behaviors were yelling around the class, making very inappropriate comments, or getting up from his seat during class. It was a fourteen-year-old student in the seventh grade - he failed both the first and second grade. However, the forfeiture was not about lack of knowledge, but about behavior.

The environment in which the student lived and grew up was not one of the best - he never knew his father and his mother did not take care of him. The Czech Social Security Administration was also contacted several times in order to check the student's background, or rather his mother. The pupil's diagnosis was confirmed - dysorthography in combination with a non-specific spelling disorder and significant educational difficulties, so he had an IEP (individual education plan) set by the pedagogical consultancy and a PO (plan of support measures) was determined, which was mainly intended to help us, the teachers, with access to to the pupil. He also received one hour a week of special pedagogical care from the educational counseling center, which I was in charge of. Pedagogical care always took place from seven in the morning. He attended regularly in the sixth grade, but after that his interest waned, which led to the cancellation of classes.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

If we were to talk about the student's performance, it was below average. He regularly received A's in mathematics and languages, and often did not even appear for the resit exam at the end of the year. It was mainly about the pupil's lack of interest in teaching. However, if the topic or the teacher interested him, he was able to improve his grades. There have been countless incidents with the pupil, one of the most serious happened during a break. The class was already waiting in the corridor for the next lesson, when the student suddenly took out the hairspray and lit the 'cloud' with a lighter. He burned a tiny piece of a classmate's hair. The second incident took place in a cinema where filming is prohibited. However, it was discovered that the pupil had documented the entire film, which could have led to a report to the police. The whole matter was resolved with the director, the cinema and the police.

Disrespectful communication, Support, Transfer of student

The conflict, which I already had to solve, was no longer life-threatening. This was my first lesson with the class the student attended. I was warned in advance about his problematic behavior during classes, but I didn't know how to approach him, none of the teachers gave me advice. At first I yelled at him a few times to shut up, which had the opposite effect - his behavior got worse. When I couldn't even continue explaining the material because of his behavior, my cup of patience overflowed. I started yelling at him, which he didn't like, and he returned it with the same coin. I didn't know what to do anymore, so I kicked him out of the classroom and left him to cool off in the hallway. Unfortunately, I only found out later that this is not the way to deal with a student - his behavior was the same at that moment and the next day.

Failure

14 let, 7. ročník.

Žádný, později fotbal – nijak se v chování neprojevilo.

Dysortografie,Poruchy učení,Problém s prací ve skupině

Bakalářský titul – český jazyk a občanská výchova

4, 5 roku

Žák, se kterým došlo k dané situaci, často vyrušoval v hodině českého jazyka či občanské výchovy. Mezi jeho typické problémové chování patřilo pokřikování po třídě, velmi nevhodné poznámky či vstávání z místa v průběhu vyučování. Jednalo se o čtrnáctiletého žáka v sedmém ročníku – propadl jak na prvním, tak na druhém stupni. Propadnutí však nebylo o nedostatku vědomostí, nýbrž o chování.

Prostředí, ve kterém žák žil a vyrůstal, nepatřilo mezi nejlepší – otce nikdy nepoznal a matka se o něj nestarala. Několikrát byla kontaktována i Česká správa sociálního zabezpečení, aby kontrolovala žákovo zázemí, respektive jeho maminku. Žákovi byla potvrzena diagnóza – dysortografie v kombinaci s nespecifickou poruchou pravopisu a výrazné výchovné potíže, tudíž měl stanovený IVP (individuální vzdělávací plán) od pedagogické poradny a byl určen PO (plán podpůrných opatření), který měl hlavně pomoct nám, učitelům, ohledně přístupu k žákovi. Od pedagogické poradny též dostal jednu hodinu týdně speciální pedagogické péče, jež jsem měla na starost já. Pedagogická péče probíhala vždy od sedmi ráno. V šesté třídě docházel pravidelně, ale poté už jeho zájem opadl, což vedlo ke zrušení výuky.

Pokud bychom mluvili o prospěchu žáka, jednalo se o podprůměrný. V matematice či jazycích pravidelně dostával pětky a často ke konci roku už ani nepřišel k opravné zkoušce. Jednalo se především o žákův nezájem o výuku. Pokud ho však téma či vyučující zaujal/a, dokázal si svůj prospěch zlepšit. Incidentů s žákem se událo nespočet, jeden z nejzávažnějších se přihodil o přestávce. Třída již čekala na chodbě na následující vyučovací hodinu, když žák najednou v tu chvíli vytáhl lak na vlasy a zapalovačem 'oblak' zapálil. Spolužačce tím spálil nepatrný kousek vlasů. Druhý incident se odehrál v kině, kde je zákazáno natáčet. Zjistilo se však, že žák zdokumentoval celý film, což mohlo vést až k udání na policii. Celá záležitost se řešila s paní ředitelkou, kinem a policií.

Konflikt, který jsem již musela řešit já, nebyl už životu nebezpečný. Jednalo se o mou první vyučovací hodinu s třídou, do které žák chodil. Předem jsem byla upozorněna na jeho problémové chování při vyučování, nevěděla jsem však, jak k němu přistupovat, žádný z pedagogů mi radu neposkytl. Zprvu jsem ho párkrát okřikla, aby se ztišil, což mělo opačný efekt - jeho chování se o to více zhoršilo. Když už jsem kvůli jeho chování nemohla ani pokračovat ve výkladu látky, přetekl můj pohár trpělivosti. Začala jsem na něj křičet, což si nenechal líbit, a vrátil mi to stejnou mincí. Nevěděla jsem si už rady, tak jsem ho vykázala ze třídy, a nechala vychladnout na chodbě. Bohužel jsem až později zjistila, že takto se na žáka nemůže – jeho chování bylo v daný okamžik i následující den stejné.

1

The family from the village had their two children and at the same time adopted two more children. One of the adopted children was blind and the other child they adopted was both blind and deaf. The student was exceptional in his family in terms of knowledge, but in ours he was very below average. In my opinion, his parents were mainly to blame for the given situation, as they did not have time to pay attention to the student and discuss the subject with him at home. The student in question did not master the subject. He couldn't concentrate. However, it wasn't just that he didn't understand the subject matter, no one studied with him at home and we were mean to him. We wanted to help him and discuss the curriculum with him and help him manage what he has, but he didn't want to. From his side, it was very clear that he was not interested in studying and was not even trying to do anything himself to keep himself in school. He didn't mind getting bad grades, he didn't care. He was problematic in this regard from the first year, when he entered the gymnasium, but everything culminated in the fourth year, when he really couldn't be helped.

The student was an introvert, he went to school downright dirty and smelly, so you could see that he was very neglected, below average in his class, quiet, not trying, without any interests, in short, he didn't want to do anything and didn't enjoy anything. He really stood out in class because of his 'knowledge'. His class was very clever, hard-working and problem-free.

Failure to attend class

Of course, several teachers had a problem with the student in question, in fact all of them who taught him. First, I talked to the student myself, but of course it didn't lead anywhere. After that, I contacted the parents to see if they could come to the school, that I would like to talk to them. By the way, in the entire 4 years that their son studied at the gymnasium, they were at school for class meetings about 2 times. However, the parents did not communicate at all. The agreement between the parents and the school has totally failed.

Support, Transfer of student, Interview

We had to constantly nag the parents because we had to solve the pupil's disadvantage and the whole situation. However, they still did not want to arrive, nor to solve the situation in any way. After a few weeks, they only called to say that they were taking their son home and deregistering him from our grammar school. So the situation ended with him being taken out of school.

Failure

Kvarta, 15 let

Žádné zájmy

Mgr., Ch, M

34

Rodina z vesničky měla své dvě děti a zároveň adoptovala další dvě děti. Jedno z adoptovaných dětí bylo slepé a druhé dítě, které adoptovali, bylo slepé i hluché. Žák byl ve své rodině výjimečný, co se týká znalostí, ale u nás byl velice podprůměrný. Dle mého názoru mohli za danou situaci hlavně jeho rodiče, jelikož neměli čas na to, aby se žákovi věnovali a probírali s ním dané učivo doma. Daný žák nezvládal učivo. Nedokázal se soustředit. Nebylo to však pouze tak, že by nechápal učivo, doma se s ním nikdo neučil a my jsme na něho byli zlí. Chtěli jsme mu pomoct a učivo s ním probrat a pomoct mu zvládat co má, on však nechtěl. Z jeho stránky šlo hodně cítit, že nemá zájem o studium a ani se nesnaží udělat sám něco pro to, aby se ve škole udržel. Nevadilo mu, že dostává špatné známky, bylo mu to jedno. Problémový byl v tomto ohledu už od primy, kdy nastoupil na gymnázium, ale vše vyvrcholilo až v kvartě, kdy mu opravdu nebylo pomoci.

Žák byl introvert, do školy chodil vyloženě špinavý a smradlavý, takže šlo vidět, že je velice zanedbaný, podprůměrný ve své třídě, tichý, nesnaživý, bez žádných zájmů, zkrátka se mu do ničeho nechtělo a nic ho nebavilo. Vyloženě ve třídě hodně vyčníval díky jeho 'znalostem'. Jeho třída byla velice šikovná, snaživá a bezproblémová.

S daným žákem mělo samozřejmě problém více učitelů, vlastně všichni, kteří ho učili. Nejdříve jsem si s žákem sama promluvila, ale nikam to nevedlo samozřejmě. Poté jsem kontaktovala rodiče, zda by nemohli přijít do školy, že bych si s nimi ráda pohovořila. Mimochodem, za celé 4 roky, co jejich syn studoval na gymnáziu, byli ve škole na třídních schůzkách asi 2x. Rodiče však vůbec nekomunikovali. Domluva mezi rodiči a školou totálně selhala.

Rodiče jsme museli neustále nahánět, protože jsme museli vyřešit žákův neprospěch a celou situaci. Oni však stále nechtěli dorazit, ani situaci nijak řešit. Po pár týdnech se ozvali pouze s tím, že si svého syna berou domů a odhlašují ho z našeho gymnázia. Takže situace skončila tím, že si ho vzali ze školy.

1

We had a student in the 7th grade and she also started having problems during online classes. She didn't contact us for about 14 days until those hours. She was a student who transferred to us from another school in the 6th grade and applied to the language gymnasium in the 7th grade. But she didn't get the hang of it, and in combination with the online teaching, she completely lost it. She lost her self-confidence and motivation to learn, and her grades dropped dramatically. She had big problems with math because she couldn't keep up with the connections. We also discussed it with the mother and the pupil, then we discussed with the educational committee. The student kept promising that she would improve, that she would handle it. So somehow we made it to the end of the 7th year, but there was a terrible drop in the results. Well, in the 8th grade she started to have mental problems, she couldn't participate in the team and her attendance started to drop. Her friends changed their relationship with her, because as she was not involved, they simply separated.

Student in the 7th year of elementary school, rather introverted, shy, quiet, group of a few friends, raised only by her mother, above average academic results, application for gymnasium.

Failure to attend class, Attendance problems

We constantly pressed the mother and emphasized the importance and seriousness of the problem. The mother and daughter visited the doctor and managed to get back together in terms of health. But she had some problems, so she was exempted from physical education. Due to high absenteeism, she did several delayed classifications in the first half of the 8th grade, and by the end of the 8th grade she had settled in nicely, she tried to finish all the tasks we assigned her on time. It was also a big shift that she started communicating with teachers about when she needed help with the material or to finish some of the assignments.

Support, Interview, Cooperation with experts

The student is now in the 9th grade, her attendance is very good and her grades have improved a lot. She got used to the fact that when she has a problem with something, she has to come to the teacher and solve it. We are still in close contact with the mother, when, for example, the daughter says that she is going to the doctor, we verify it with the mother and do not believe only the girl. It always has to be in writing, so the mother always at least sends a text message. He also continues to visit the educational counselor and the school psychologist, in the form of such checks and we monitor whether everything is in order. I also always look during the break and see if she is involved in the team, if she is talking to someone and so on.

Longterm success

13. let; 7. ročník ZŠ

Čtení, kreslení

Psychické problémy

Titul Mgr.; občanská výchova, tělesná výchova, výchovné poradenství

31

Měli jsme žákyni v 7. třídě a taky začaly problémy během online výuky. Asi 14 dní se nám nehlásila do těch hodin. Byla to žákyně, která k nám z jiné školy přestoupila do 6. třídy a v 7. třídě se hlásila na jazykové gymnázium. Na to se ale nedostala a v kombinaci s tou online výukou jí to úplně semlelo. Ztratila sebevědomí a motivaci se učit a šla výsledkově hrozně dolů. Měla velké problémy s matematikou, protože nestíhala souvislosti. I s maminkou i s tou žákyní jsme to řešili, poté jsme jednali s výchovnou komisí. Žákyně pořád slibovala, že se zlepší, že to bude zvládat. 7. ročník jsme tedy nějak dotáhli do konce, ale v těch výsledcích byl hrozný propad. No a v 8. třídě už začala mít i problémy psychické, nedokázala se zapojit v kolektivu a i docházka začala upadat. Kamarádky k ní změnily vztah, protože tím jak se nezapojovala, tak se prostě odloučily.

Žákyně 7. ročníku ZŠ, spíše introvertka, stydlivá, tichá, kolektiv pár kamarádek, vychovávana pouze matkou, nadprůměrné studijní výsledky, přihláška na gymnázium.

Neustále jsme tlačili na matku a zdůrazňovali důležitost a závažnost toho problému. Matka s dcerou navštěvovala lékaře a po zdravotní stránce se jí podařilo dát dohromady. Nějaké problémy ale měla, tak byla teda osvobozena z tělesné výchovy. Kvůli vysoké absenci dělala v prvním pololetí 8. třídy několik odložených klasifikací a ke konci 8. třídy se už krásně srovnala, snažila se včas dodělat všechny úkoly, které jsme jí zadali. Také byl velký posun, že začala komunikovat s učiteli ohledně toho, když potřebovala s látkou pomoct nebo dodělat nějaké ty úkoly.

Žákyně je teď v 9. ročníku, docházku má velmi pěknou a co se týče prospěchu tak se velmi zlepšila. Zvykla si, že když má s něčím problém, tak musí přijít za tím učitelem a řešit to. Jsme stále v úzkém kontaktu s matkou, když třeba dcera tvrdí, že jde k lékaři, tak to u matky ověřujeme a nevěříme pouze holce. Vždycky to musí být písemně, takže matka vždycky alespoň pošle SMS zprávu. Také dále navštěvuje výchovného poradce a školního psychologa, formou takových kontrol a monitorujeme, jestli je všechno pořádku. I já se vždycky o přestávce koukám a sleduju, jestli je v kolektivu zapojená, jestli si s někým povídá a tak.

1

The situation began when I witnessed the problematic behavior of a girl in the eighth grade. This situation lasted for almost three quarters of a year and in the end we did not manage to resolve it. The girl was part of a smaller class of around 25 children, and she was not the only one with problems. There was a group of three girls in the class who stuck together and she was one of them. Her behavior was fine until puberty hit and hormones began to affect her behavior. At that time, her parents, who were divorced or never married, did not behave properly. The girl lived with her father and grandmother, while her mother was not interested in her and did not communicate with her at all. In the seventh grade, the girl learned that her mother lives in Slovakia, has a new family and two small children with a new partner. This information, along with puberty, led to her becoming unmanageable. The grandmother tried to guide the girl, but she became her enemy. The girl ran away from home, did not respond to instructions at school and did what she wanted. For example, when she was tired, she would simply lie down on the bench and sleep, or she would read out loud to the whole class regardless of the teacher's reprimands.

As part of the solution, we tried to write an individual educational plan, but the girl did not go to the evaluation and made it clear in her words that she was not interested. She was unhappy and her reaction was to cause problems for everyone around her. She felt bad and tried to make others feel bad too.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

In the end, she was placed in a diagnostic institute, where she first commuted and later slept there. However, she ran away from there as well, and we saw her several times at the train station after school. The grandmother did not want the girl to be in an institution, but social services took over the case from the school and ordered her stay in the institution. The girl spent the last quarter of the eighth grade there without the possibility of going out, because she did not return after the weekends.

Consequences, Support, Transfer of student, Cooperation with experts

The school tried to solve the situation, but neither the individual educational plan nor the reduced behavior grade did. In the end, the social service had to intervene, which has more powers, including working with the family, which the school cannot. The girl should now be in her third year of high school, but she no longer reports to us. Although we have met several times, he does not want to talk to us anymore. This case shows that the school has limited options and without the cooperation of the family and the will of the child, solving problems is very difficult.

Failure

8. třída ZŠ

Šikovná

Lhaní,Podvody,Záškoláctví,Ničení majetku

Mgr. Matematika, Fyzika

29

Situace začala v době, kdy jsem byl svědkem problematického chování dívky v osmé třídě. Tato situace trvala téměř třičtvrtě roku a nakonec se nám nepodařilo ji vyřešit. V sedmé třídě se dívka dozvěděla, že její matka žije na Slovensku, má novou rodinu a dvě malé děti s novým partnerem. Tato informace spolu s pubertou vedla k tomu, že začala být nezvladatelná. Babička se snažila dívku usměrňovat, ale stala se jejím nepřítelem. Dívka utíkala z domova, babičku vůbec neposlouchala, ve škole nereagovala na pokyny a dělala si, co chtěla. Například, když byla unavená, prostě si lehla na lavici a spala, nebo si vykládala nahlas na celou třídu bez ohledu na napomínání učitele.

Žákyně 8. třídy. Byla nadána, vyloženě jedničkářka. Ve třídě ji ze začátku brali normálně, ale časem se problémy začaly stupňovat a spolužáci se jí začali bát (př. bouchala je po hlavě pouzdrem). Jednalo se o méně početnou třídu, kolem 25 dětí. Ve třídě byly problémy i s jinými žáky. Byla tam trojice děvčat. Žákyně byla jednou z nich. Jedno z děvčat bývalo až do noci samo soma, jelikož její matka měla svůj obchůdek. Rodiče další z děvčat byli rozvedení a její matka si našla mladého přítele a na dívku neměla čas. U naší žákyě bylo vše v pořádku dokud nepřišla puberta. Bydlela s tatínkem a babičkou. Tatínek jezdil jako voják do válečných oblastí, takže s holčinou vůbec nebyl doma. Maminka o ni neměla vůbec zájem, ona se s mamkou vůbec nestýkala a ta holčina se nějak v sedmé třídě, ve vrcholu puberty, dozvěděla, že maminka bydlí na Slovensku, má dvě malé děti s novým partnerem a má vlastně novou rodinu. Nevím, jestli tatínek to před ní tajil nebo netajil, ale v každém případě se to nějak dozvěděla.

Sepsali jsme individuální výchovný plán. Nechodila na vyhodnocování, reagovala slovy “napište si tam, co chcete, mně je to jedno, já to stejně doma roztrhám, já na to kašlu”. Myslím ale, že byla svým způsobem nešťastná. Ragovala tak že dělala kolem sebe zle všem lidem. Dělala si co chtěla. Skončilo to tak, že nyla umístěna v rámci školního roku do diagnostického ústavu. Nejdříve tam jenom dojížděla, pak tam i spala. Utíkala ale odtamtud. Vložil se do toho OSPOD. Babička ji nechtěla dát do diagnostickéh ústavu, neboť ji bylo žákyně líto. OSPOD si ale nakonec převzal případ z rukou školy. Babička by spolupracovala, ale ta holka nechtěla – babičku nebrala jako autoritu.

Škole se situace nepodařila vyřešit. Výchovný plán nezabral, nezabrala snížená známka z chování a tady jsme to nepořešili, až se do toho vložil OSPOD. Ten žákyni soudně nařídil pobyt v diagnostickém ústavu. Žákyně v ústavu neměla vycházky, nechodila na víkend domů, byla tam zavřená, protože když ji pustili na víkend domů, tak nebyli schopni ji po víkendu vrátit zpět. Dívka nyní by měla být ve třetím ročníku střední školy. Když ji občas potkám tak se ke mě už nehlásí. Třídě se ulevilo, jakmile v deváté třídě nenastoupila.

1

The end of the school year was approaching, I was then a class teacher in the 9th grade. At the end of April, a colleague came to me asking if I had noticed any unusual behavior in the student. It was an alleged disturbance in class. Nothing like this happened in my classes before. Asking about the student's behavior, I gradually went around the other colleagues to find out if it happens in other classes as well. A few of them told me they noticed this behavior too. So I started to pay more attention to the student. After about a week, the student started to disturb my lessons as well, he stopped completing the assigned tasks. For example, it was always enough to call him by name and he stopped this behavior and worked in an exemplary manner for the rest of the class. Once in my class, even after being reprimanded, the problematic behavior continued.

She was a ninth-grade student who, throughout her studies at the 2nd level, was among the talented and interested in education. She regularly participated in school events and competitions across subjects. She was rather quiet and very honest in class. She was talkative among her friends, but she didn't have many. During the period when her disruptive behavior was being addressed, she also had a few changes in her appearance. She cut and dyed her hair and changed her dressing style.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

At first, I began to pay close attention to all the unusual behavior. For more information, I really bypassed most of the teachers who taught the student. Thanks to this, I had the opportunity to notice specific manifestations better. Since it was always enough to reprimand the student once and his disruptive behavior only lasted for a short time, there was no reason to deal with it further. However, after about 2 weeks, the situation still did not improve and he even repeatedly interrupted the English class I was teaching. I warned him twice, the third time I didn't respond. It seemed to me that he was somewhat confused by this reaction. When the class ended, I asked him to come to my office for a while after lunch. I deliberately chose a time when no other teacher was in the office and the interview could be confidential. The student admitted that his behavior was caused by the fact that he liked a classmate and he wanted to impress her. Allegedly, she didn't pay attention to him as much as he would have liked and that's why he tried it by disruptive behavior in class, because when the teacher warned him, the classmate turned to him and noticed him. I listened to the student, consoled him, and together we came to the conclusion that interrupting is not a suitable method to interest a classmate.

Support, Interview, Warning

This resolved all unwanted behavior and did not reoccur.

Longterm success

15, 9. třída

Fotografování, hra na housle

Mgr., AJ, NJ

9

Blížil se konec školního roku, byla jsem tehdy třídní učitelka v 9. třídě. Na konci dubna za mnou přišel kolega s dotazem, zda jsem si nevšimla nezvyklého chování u žáka. Jednalo se o údajné vyrušování v hodině. V mých hodinách se nic takového před tím nedělo. S dotazem na chování žáka jsem postupně obešla i ostatní kolegy, abych zjistila, jestli se to děje i v jiných hodinách. Pár z nich mi sdělilo, že si tohoto chování také všimli. Začala jsem si tedy žáka více všímat. Zhruba po týdnu začal žák vyrušovat i v mých hodinách, přestal plnit zadané úkoly. Vždy ho stačilo například jen oslovit jménem a s tímto chováním přestal a po zbytek hodiny vzorně pracoval. Jednou v mé hodině i po napomenutí problematické chování pokračovalo.

Jednalo se o žákyni deváté třídy, která po celou dobu studia na 2. stupni patřila mezi studenty talentované a se zájmem o vzdělání. Pravidelně se účastnila školních akcí a soutěží napříč předměty. Ve vyučování byla spíše tichá a velmi poctivá. V kruhu svých přátel byla upovídaná, ale mnoho jich neměla. V období, kdy se řešilo její rušivé chování u ní nastalo i pár změn v jejím vzhledu. Ostříhala si a obarvila si vlasy a změnila svůj styl v oblékání.

Nejprve jsem si začala pořádně všímat veškerého nezvyklého chování. Pro více informací jsem opravdu obešla většinu vyučujících, kteří žáka učili. Díky tomu jsem měla možnost si lépe všímat konkrétních projevů. Jelikož žákovi vždy stačilo jednou napomenout a jeho rušivé chování trvalo jen krátce, nebyl důvod to více řešit. Ovšem po přibližně 2 týdnech se situace stále nezlepšovala a dokonce během hodiny angličtiny, kterou jsem učila, vyrušoval opakovaně. Dvakrát jsem ho napomenula, po třetí jsem nereagovala. Zdálo se mi, že ho tato reakce poněkud zmátla. Když hodina skončila, poprosila jsem ho, aby se za mnou po obědě na chvilku zastavil do kabinetu. Schválně jsem vybrala čas, kdy v kabinetu žádný jiný učitel nebyl a rozhovor tak mohl být důvěrný. Žák se přiznal, že jeho chování bylo způsobené tím, že se mu líbila spolužačka a on ji chtěl zaujmout. Údajně si ho nevšímala tak, jak by on chtěl a proto to zkoušel rušivým chováním ve třídě, jelikož při napomenutí učitelem se na něj spolužačka otočila a všimla si ho. Žáka jsem vyslechla, utěšila ho a společně jsme došli k tomu, že vyrušování není vhodná metoda, jak spolužačku zaujmout.

Tímto se veškeré nežádoucí chování vyřešilo a už se neopakovalo.

1

Even before the beginning of the year, I was less afraid of the arrival of a student who comes from abroad. When I talked to his kindergarten teachers, they said that he is smart, can learn everything, and will soon catch up with the other children in everything. Since the boy comes from Ukraine, I also had to prepare a little, I learned a few basic words in Ukrainian to make his arrival at the Czech school at least a little easier. But I was in for a big shock on the first of September, the boy came to school, he didn't have any aids, even though his family received a list of aids, but most of all he didn't know a word of Czech. However, I still tried to integrate the student among other students. But since Honza did not understand anything, he began to annoy and distract the other pupils; beating them, he still just wanted to play, dropping things on the ground. I had to start solving this situation, because it was 1st grade, which is very important for children and it is a big leap in life for them.

The student is 6 years old, so he is younger than most of the children in the class, he is perceptive, but I see symptoms of ADHD in him. Other children in the class try to do what I tell them and what they have, they are receptive and want to learn new things.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Failure to attend class, Verbal disruption of lessons

wasn't sure how to solve this problem, teaching a foreigner who doesn't know a word of Czech, I've never met in my career. I didn't want the boy to disturb and harass the other children, the children tried to help him themselves, but the boy didn't even listen to them and refused to help, preferring instead to throw the children's case off the table. I started to solve the problem in more depth, I called the nurse at the school, with whom he lives, I tried to explain to her that the student must also be taught Czech at home. The next day, the student brought a cell phone to school, I read in the diary that he said he had it on a translator so he could communicate with the class, of course it didn't help, and the student played games on this phone the whole lesson. That's why I decided that it can't go on like this, I met with our school counselor and the headmistress of our school and introduced them to this problem, we agreed that the student must go back to kindergarten because he is not yet mature enough , both mentally and in age, to come to our school. So I called the kindergarten from which he came to our school, but there they told me that they did not want the student back, because just as he misbehaved at school, he also misbehaved in kindergarten. That's why I called other kindergartens in our immediate vicinity, they told me the same thing, that they can't work with a child who doesn't speak Czech.

Support, Interview

It follows that the situation was not resolved in any way, the student was not wanted anywhere, so he stayed at our school. He continues to distract the children and the language barrier is not getting too thin, but his sister is interested in his education and therefore signed him up for a Czech language course for children, so we'll see if this will improve the situation at least a little. I think that I tried to solve this problem correctly, as I should, but the result was not satisfactory and I am still not satisfied with it to this day, even though I actually feel sorry for the student.

Failure, Partial success

6 let, 1. třída ZŠ

Zájmy žáka nejsou učitelce známy

Mgr., Učitelství pro 1. stupeň základní školy

32 let

Už před začátkem roku jsem měla menší strach z příchodu žáka, který pochází ze zahraničí. Když jsem mluvila s jeho učitelkami ze školky, tvrdily, že je šikovný, všechno se zvládne doučit, a brzy ve všem dožene ostatní děti. Jelikož chlapec pochází z Ukrajiny, přišla i z mé strany menší příprava, naučila jsem se pár základních slov v ukrajinštině, abychom mu příchod do české školy alespoň trochu ulehčila. Prvního září mě ale čekal velký šok, chlapec přišel do školy, neměl žádné pomůcky, i když seznam pomůcek jeho rodina dostala, ale hlavně neuměl ani slovo česky. Snažila jsem se ale i přesto žáka mezi ostatní žáky začlenit. Jelikož ale ničemu Honza nerozuměl, začal ostatní žáky obtěžovat a rozptylovat; mlátit je, stále si chtěl jen hrát, shazoval věci na zem. Tuto situaci jsem musela začít řešit, jelikož se jednalo o 1. třídu, která je pro děti velmi důležitá a je to pro ně velký životní skok.

Žák je 6 let, je tedy mladší než většina dětí ve třídě, je vnímavý, vidím u něj ale příznaky ADHD. Ostatní děti se ve třídě snaží se dělat to, co jim řeknu a to, co mají, jsou vnímavé a chtějí se učit novým věcem.

Nebyla jsem si jistá, jak tento problém vyřešit, s výukou cizince, který neumí česky ani slovo, jsem se za svou kariéru ještě nesetkala. Nechtěla jsem, aby chlapec ostatní děti rušil a obtěžoval, děti se mu samy snažily pomáhat, chlapec však ani je nevyslechnul a pomoc odmítal, raději za to shodil dětem pouzdro ze stolu. Problém jsem začala řešit více do hloubky, zavolala jsem si do školy sestru, u které bydlí, snažila jsem se jí vysvětlit, že musí žáka učit česky i doma. Druhý den přinesl žák do školy mobil, v deníčku jsem se dočetla, že prý ho má na překladač, aby se třídou mohl komunikovat, samozřejmě to nepomohlo, a žák celé vyučování hrál na tomto telefonu hry. Proto jsem se rozhodla, že takto to dál nejde, setkala jsem se s naší školní poradkyní a paní ředitelkou naší školy a seznámila je s tímto problémem, shodly jsme se na tom, že se musí žák vrátit zpět do školky, protože není ještě dosti vyspělý, jak mentálně, tak i věkem, aby k nám do školy chodil. Zavolala jsem tedy do školky, ze které k nám do školy přišel, tam mi ale řekli, že žáka zpět nechtějí, protože stejně jako vyváděl ve škole, vyváděl i ve školce. Zavolala jsem proto i do dalších školek, které se nachází v našem nejbližším okolí, řekli mi totéž, že s dítětem, které nemluví česky nemohou pracovat.

Z toho vyplývá, že se situace nijak nevyřešila, žák nebyl dá se říct, nikde chtěný, zůstal proto u nás ve škole. I nadále rozptyluje děti a jazyková bariéra se příliš netenčí, jeho sestra má ale zájem o jeho vzdělání a přihlásila ho proto na kurz češtiny pro děti, tak uvidíme, jestli se tímto situace alespoň trochu zlepší. Myslím si, že jsem se tento problém snažila řešit správně tak, jak bych měla, výsledek ale nebyl uspokojivý a dodnes s ním nejsem spokojená, i když je mi vlastně žáka líto.

1

One day, a colleague who teaches mathematics came to me saying that she had a dispute with one of my students. She followed it up by asking if the student in question had a hearing problem and why she didn't know about it until that moment. I was confused because the student in question does not have any medical limitations. So I asked for details. It was explained to me that the math teacher found out that the student was wearing headphones in class. She encouraged the student to take off her headphones and not wear them in her ears during math. But the student began to defend herself, saying that she had no headphones, that she was not taking anything off, and after a while of insisting, she finally said that it was a hearing aid that she had to have in order for the teacher to hear well. So she refused to hide the headphones and kept them.

The student has no problems with the mathematics teacher or with the subject as such. He maintains friendly relations with the class teacher and turns to her with any problems. The student has no problems with any of her classmates and has never lied to a teacher before.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

went to the girl, took her out into the hallway and we had a conversation. I asked her - Did I hear from the teacher that there was a problem? – and I left her room to express herself. The conversation then went something like this: – The teacher started bugging me for wearing headphones. – Well, did you have them? – *student nods* – Then you shouldn't have. – Well, yeah, I know. – And then she said that you said they were hearing aids. - … Yeah. – Are you hearing impaired? - … No. – So you lied? – *student nods after a while* – And why did you do that? She didn't answer me about the reason for lying, so I don't know, she probably felt cornered and chose this path in stress. I told her to never wear headphones again and then I told her - We agree that you lied. Count on disciplinary action for lying, I wouldn't care about headphones. And if I lie to someone, it is polite to apologize. I was hoping that the teacher would go and apologize. I wanted her to realize that the problem is not the headphones, but the lying.

Consequences, Interview

The student went to apologize right after the next break, which my colleague told me. It was not reflected in the classes, the teaching of mathematics continues as if nothing had happened, it is decent behavior and behavior from both sides. But I decided to use this example as a warning for the whole class. I told them that there is no such thing as making fools of the teachers, that I will not tolerate it because it is a mockery of the teachers. But I didn't talk about a specific example. The student immediately apologized for other problems, but she never lied again. He confesses right away, he apologizes, but he doesn't beat himself up and he doesn't lie. She was reprimanded by her class teacher for lying in this situation.

Longterm success

15 (1. ročník SŠ)

psychologie, gothic styl

Lhaní

ČJ, DĚJ pro střední školu (Mgr.)

6

Jednoho dne za mnou přišla kolegyně, která vyučuje matematiku, že měla spor s jednou mou žákyní. Doprovodila to otázkou, jestli má daná žákyně potíže se sluchem a proč o tom do té chvíle nevěděla. Byla jsem zmatená, protože daná studentka nemá žádné zdravotní omezení. Doptala jsem se tedy na detaily. Bylo mi vysvětleno, že paní učitelka matematiky zjistila, že má žákyně v hodině sluchátka. Vyzvala žákyni, aby si sluchátka sundala a neměla je během matematiky v uších. Žákyně se ale začala bránit, že žádná sluchátka nemá, nic si nesundá a po nějaké chvíli naléhání nakonec řekla, že jde o naslouchátko, které musí mít, aby vyučující dobře slyšela. Sluchátka tedy odmítla schovat a nechala si je.

Žákyně nemá potíže s vyučující matematiky, ani s předmětem jako takovým. Udržuje s třídní učitelkou přátelské vztahy a obrací se na ni s případnými problémy. Žákyně nemá potíže s žádným ze spolužáků a nikdy předtím vyučujícím nelhala.

Šla jsem za tou holkou, vzala jsem si ji ven na chodbu a měly jsme rozhovor. Ptala jsem se jí – Slyšela jsem od paní učitelky, že byl nějaký problém? – a nechala jsem jí prostor na vyjádření. Ten rozhovor byl pak nějak takhle: – Paní učitelka mě začala nějak buzerovat, že mám sluchátka. – No, a měla jsi je? – *žákyně kýve* – Tak ty nemáš mít. – No, jo, já vím. – A pak říkala, žes řekla, že jsou to naslouchátka. – … jo. – Ty máš něco se sluchem? – … ne. – Takže jsi lhala? – *žákyně po chvíli kýve* – A proč jsi to udělala? Na důvod lhaní mi neodpověděla, takže to nevím, nejspíš se cítila zahnaná do kouta a zvolila ve stresu zrovna tuto cestu. Řekla jsem jí, ať už si nikdy sluchátka nedává a pak jsem jí řekla – Shodneme se na tom, že jsi lhala. Počítej s výchovným opatřením za lhaní, sluchátka by mi byla jedno. A pokud někomu lžu, je slušnost se omluvit. Doufala jsem, že se paní učitelce půjde omluvit. Chtěla jsem, aby si uvědomila, že není problém ve sluchátkách, ale v tom lhaní.

Žákyně se hned další přestávku šla omluvit, což mi kolegyně řekla. V hodinách se to nijak neodrazilo, výuka matematiky pokračuje dál jako kdyby se nic nestalo, z obou stran je to slušné jednání a chování. Rozhodla jsem se ale tento příklad použít jako upozornění pro celou třídu. Řekla jsem jim, že neexistuje, aby dělali z učitelů blbce, že to nebudu tolerovat, protože je to výsměch těm učitelům. O konkrétním příkladu jsem ale nemluvila. Žákyně se při dalších problémech okamžitě omluvila, ale už znovu nikdy nelhala. Hned se přizná, omluví se, ale nezatlouká a nelže. Za lhaní v této situaci dostala důtku třídního učitele.

1

During recess, a girl from my class ran into my office and told me that her friend in the class was crying and the other classmates were laughing at her. I immediately went to the classroom with her to find out what happened. As I opened the door, the laughter slowly died down as the children noticed me. A crying girl was sitting in the first pew, crying. I asked her what someone did to her, but she couldn't talk. Someone in the class shouted, 'Nobody did anything to her, jeez!' Therefore, I decided to talk to the girl alone and took her to the science classroom, which was empty at the time. In the classroom, I offered her a tissue and she slowly started talking. She told me that one of her classmates took pictures of her in the toilet cubicle and immediately after that she published several photos on social networks and sent the link to them to other classmates.

The problem student who took pictures of her classmate in the toilet was always a problem child. Her father is rich and gives his daughter everything in abundance. The student has no disadvantage. She is used to getting whatever she asks for. It can be said that her parents are absolutely unable to raise her, but they don't want to admit it. In class, she is popular with most of her classmates, or so she thinks. The teachers in her class repeatedly complain about her behavior. She often solves her disruptions (verbally, throwing various objects across the classroom,...) by testing her from the material already covered. She doesn't react to it in any way and doesn't even try to answer the individual questions in any decent way. He usually responds with the words: 'How am I supposed to know?', 'What do I know?' or 'Look it up in the textbook if you're so interested.' Bad grades don't faze her in the least. When the teacher threatens to invite her parents to school, she usually shrugs her shoulders or suggests that it will annoy her father to listen to stupid talk. The teachers have to repeatedly remind her to write in her notebooks, not to put her feet on the desk, not to use her mobile phone, etc.

Violation of classroom/school rules, Bullying

After the interview with the injured student, I returned to the classroom, where classes were already taking place at that moment. I asked the teacher to release the problematic student from the lesson. I took her to the principal's office. The principal and I found out from her on which social networks she had published pictures of her classmate and we immediately deleted them from them with the help of another colleague. Unfortunately, there were already comments on the pictures from strangers, who we had to inform that it was a criminal offense and to agree with them to delete the comments and not to spread these pictures any further. The father of the problematic pupil and the mother of the damaged pupil came to the school. Both pupils and their parents were invited to the headmistress. The father of the problematic student did not show any interest in the correct solution to the problem and denied his daughter's guilt. Unfortunately, he was one of the school's biggest investors and the headmistress didn't want to upset him. That's why I couldn't push for a bigger punishment and the problematic pupil was reprimanded by the class teacher, which in my opinion is not a sufficient punishment for such a serious offence.

Consequences, Interview

definitely cannot say that I am satisfied with the solution to the problem. The bullying by the problem student continued, so I invited the mother of the damaged student once more and told her that it would be best to transfer her daughter to another class so that she would not come into contact with the problem student as much. But the mother decided to enroll her daughter in another school. The problematic pupil continued her inappropriate behavior throughout her compulsory schooling. I have never been able to push for a higher punishment, although I think that a 2 on behavior would be an adequate punishment for the behavior of the student mentioned above.

Failure

sociální sítě

Lhaní,Šikana,Rušení výuky,Agrese

O přestávce do mého kabinetu přiběhla dívka z mé třídy a řekla mi, že její kamarádka ve třídě pláče a ostatní spolužačky se jí smějí. Okamžitě jsem s ní šla do třídy, abych zjistila, co se stalo. Když jsem otevřela dveře, smích pomalu utichl, když si mě děti všimly. V první lavici seděla plačící dívka a plakala. Zeptala jsem se jí, co jí kdo udělal, ale nedokázala se rozpovídat. Někdo ve třídě vykřikl: 'Nikdo jí nic neudělal, ježíš!' Proto jsem se rozhodla promluvit si s dívkou o samotě a vzala jsem ji do učebny přírodopisu, která byla v tu chvíli prázdná. V učebně jsem jí nabídla papírový kapesníček a ona se pomalu rozpovídala. Sdělila mi, že ji jedna ze spolužaček fotila v kabince na toaletě a hned poté několik fotek zveřejnila na sociálních sítích a odkaz na ně rozeslala ostatním spolužákům.

Problémová žačka, která svoji spolužačku fotila na toaletě, byla vždy problémové dítě. Její tatínek je bohatý a své dceři dopřává všeho v hojném množství. Žačka nemá žádné znevýhodnění. Je zvyklá dostat vše, o co si řekne. Dá se říct, že rodiče její výchovu absolutně nezvládají, ale nechtějí si to připustit. Ve třídě je mezi většinou spolužáků oblíbená, nebo si to alespoň myslí. Učitelé vyučující v její třídě si opakovaně stěžují na její chování. Často její vyrušování (slovní, házení různých předmětů přes třídu,...) řeší tím, že ji zkouší z již probrané látky. Ona na to nijak nereaguje a ani se nesnaží na jednotlivé otázky jakkoliv slušně odpovídat. Většinou reaguje slovy: 'Jak to mám asi tak vědět?', 'Co já vím?' nebo 'Si to najděte v učebnici, když Vás to tak zajímá.' Špatné známky ji nijak nevyvádí z míry. Když jí učitel pohrozí, že si do školy pozve její rodiče, většinou reaguje pokrčením ramen nebo naznačí, že otce bude otravovat poslouchat hloupé řeči. Učitelé ji opakovaně musejí napomínat, aby si psala do sešitů, aby nepokládala nohy na lavici, aby nepoužívala mobilní telefon atd.

Po rozhovoru s poškozenou žačkou jsem se vrátila do třídy, kde už se v tu chvíli konala výuka. Požádala jsem vyučující, aby z výuky uvolnila problémovou žačku. Odvedla jsem ji do ředitelny. S ředitelkou jsme od ní zjistily, na jakých sociálních sítích snímky spolužačky zveřejnila a okamžitě jsme je z nich za pomoci dalšího kolegy vymazaly. Bohužel už byly u snímků komentáře od cizích lidí, které jsme museli informovat, že se jedná o trestný čin a domluvit se s nimi na vymazání komentářů a další nešíření těchto snímků. Do školy přijel otec problémové žačky a matka poškozené žačky. Obě žačky s rodiči byly pozvány k ředitelce. Otec problémové žačky celou dobu nejevil zájem o správné řešení vzniklého problému a odmítal vinu své dcery. Bohužel byl jedním z větších investorů školy a ředitelka si ho nechtěla popudit. Proto jsem nedokázala prosadit větší trest a problémová žačka tak dostala důtku třídního učitele, což podle mého názoru není dostačující trest za tak vážné provinění.

Jednoznačně nemohu říct, že bych s řešením problému byla spokojená. K šikaně ze strany problémové žačky docházelo dál, proto jsem si ještě jednou pozvala maminku poškozené žačky a řekla jsem jí, že by bylo nejlepší přeřadit její dceru do jiné třídy, aby s problémovou žačkou nepřicházela tolik do kontaktu. Maminka se ale rozhodla, že svoji dceru zapíše do jiné školy. Problémová žačka ve svém nevhodném chování pokračovala po celou dobu povinné školní docházky. Nikdy se mi nepodařilo prosadit vyšší trest, ačkoliv si myslím, že dvojka z chování by byla adekvátním trestem za výše zmíněné chování žákyně.

1

teach English at a private high school. One of my classes is composed only of foreigners from rich families. This is a graduating class, so the students are almost all of legal age and often live alone, without their parents. Some students have parents outside the Czech Republic and it is almost impossible for me to communicate with these parents. Students in this class have very little motivation to be actively involved in class and 'boycott' most of the work. Outside of school, they are used to always getting what they want and very often they don't have to do anything for it. For a long time, I struggled with the problem that I can't get students to work even when it comes to preparing for graduation and their future. They feel that their future is secured thanks to the family property. One student in particular makes his distaste for work blatant and causes disruption for the entire class as the rest of the class often joins in.

The student lives alone, his parents are outside the Czech Republic. He is very well off financially, attends a private high school and feels that there is no need to put in any effort at all to successfully graduate from school. He disrupts the lessons by boycotting all the activities that I prepare and often brings other classmates down with his inappropriate example. It is very difficult for me to learn the lesson to the end.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

After trying threats, punishments, and bad grades, I was exhausted and desperate. Finally, I decided to talk to the student privately. I should have done that right from the start, but unfortunately I didn't feel strong enough in my position. I asked the student to come to my office after class. I was afraid of the interview, but I could think of no other way out than a direct discussion. In the cabinet, I asked him if there was anything that bothered him personally. When he said no, I asked if he minded school. She bothered him. It feels like a waste of time and he is not learning anything important. He sees no point in trying to learn anything from it. I asked why he thought English was not important. To this he replied that he didn't think so, but he thought that the way we learn English in school is not useful. We then had a discussion for about an hour about what he thinks is useful to know in English and I tried to explain to him my point of view on the whole situation. In the end we agreed that I would include a lot more practical situations in the lessons and in return he would tolerate topics that are important for the matriculation exam.

(Disciplinary) Punishments, Agreement, Consequences, Disrespectful communication, Interview

After our conversation in the office, I made the following class as practical as possible to show that I took our agreement seriously. In the next lessons, I brought back graduation preparation, but I never devoted an entire lesson to it the way I did before. After setting the new rules, the activity in the class started to improve. There were better times and worse times, but there was no longer a general boycott.

Partial success

18

motorky, pc hry

Mgr.

2

Učím angličtinu na soukromé střední škole. Jedna z mých tříd je složená pouze z cizinců z bohatých rodin. Jedná se o maturitní třídu, takže studenti jsou téměř všichni plnoletí a často bydlí sami, bez rodičů. Někteří studenti mají rodiče mimo Českou republiku a pro mne je téměř nemožné s těmito rodiči komunikovat. Studenti v této třídě mají velmi nízkou motivaci k aktivnímu zapojení v hodinách a 'bojkotují' většinu práce. Mimo školu jsou zvyklí, že vždycky dostanou to, co chtějí a velmi často pro to nemusí nic udělat. Dlouhodobě jsem se potýkal s problémem, že studenty nedokáži přimět k práci ani když se jedná o přípravu na maturitu a o jejich budoucnost. Mají pocit, že mají budoucnost zajištěnu díky rodinnému majetku. Obzvláště jeden student dává svou nechuť k práci okatě najevo a způsobuje pak rozklad celé hodiny, protože zbytek třídy se k němu často přidává.

Student žije sám, rodiče jsou mimo Českou republiku. Finančně je velmi dobře zajištěn, studuje na soukromé střední škole a má pocit, že není potřeba vyvinout vůbec žádné úsilí k tomu, aby školu úspěšně zakončil. Rozkládá lekce tím, že bojkotuje veškeré aktivity, které připravím a svým nevhodným příkladem často strhne další spolužáky. Pro mě je pak velmi náročné lekci odučit až do konce.

Po tom, co jsem vyzkoušel výhružky, tresty i špatné známky jsem byl vyčerpaný a zoufalý. Nakonec jsem se rozhodl si se studentem promluvit mezi čtyřma očima. To jsem měl udělat hned na začátku, ale bohužel jsem se necítil dostatečně silný ve své pozici. Požádal jsem studenta, aby za mnou po vyučování přišel do kabinetu. Rozhovoru jsem se obával, ale nenapadalo mě už jiné východisko než přímá diskuze. V kabinetu jsem se ho zeptal, jestli mu něčím vadím já osobně. Když řekl, že ne, tak jsem se zeptal, jestli mu vadí škola. Ta mu vadila. Připadá mu jako ztráta času a neučí se nic důležitého. Nevidí žádný smysl v tom, aby se snažil cokoliv z toho naučit. Zeptal jsem se, proč si myslí, že angličtina není důležitá. Na to mi odpověděl, že to si nemyslí, ale myslí si, že to, jak se učíme angličtinu ve škole, není užitečné. Měli jsme pak asi hodinovou diskuzi o tom, co si myslí, že je užitečné umět v angličtině a já se mu snažil vysvětlit svůj pohled na celou situaci. Nakonec jsme se domluvili, že do hodin zahrnu mnohem více praktických situací a on na oplátku bude tolerovat témata, která jsou důležitá kvůli maturitní zkoušce.

Po naší konverzaci v kabinetě jsem připravil následující hodinu co nejvíce praktickou, abych ukázal, že beru naši domluvu vážně. Do dalších lekcí jsem vrátil zpátky maturitní přípravu, ale nikdy jsem jí už nevěnoval celou lekci tak, jak jsem to dělával dříve. Po nastavení nových pravidel, se aktivita ve třídě začala zlepšovat. Byly lepší i horší hodiny, ale už nenastával všeobecný bojkot.

1

The student came to our class in the middle of the year. Actually, after the start of the war in Ukraine. He left Ukraine together with his cousin. They lived together with their aunt. I knew that it would be necessary to include the student and his cousin. There was no problem with his cousin, but the student was problematic. At his old school, he was among a group of students with whom he was naughty and did not study. He could neither read nor write Ukrainian. He didn't know the alphabet, he didn't know Latin, and he didn't even have the need to learn anything. He was very rude to his classmates, shouted, disturbed and could not work alone.

The student comes from a family where both parents have problematic alcohol use. His parents probably didn't care much for him, didn't pay enough attention to him and didn't care how he was doing in school. At the same time, they did not even secure him financially. At school, he belonged to students who did not study, were angry and bullied other classmates. All in all, leaving Ukraine, leaving my parents and starting a new school where he didn't understand anyone, except his cousin, had to be a big shock. He was very scared, stressed and uncomfortable.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class, Verbal aggression

My task was to integrate him into the team. One of those things was that we took a picture together - all of us, the whole class, we put the picture on the door and he felt that he belonged somewhere, he wanted the same textbook as the other children (we explained to each other that he didn't and why), but I tried to make him really do something with the class every day. He was alone a lot, assistants took him, and then he returned for parts of the teaching. But it was important there that I supported such a "we

Support, Working with the collective