Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Follow

NLP Centre, Faculty of Informatics, Masaryk University 14

The student did not manage the tasks to a greater extent. He wasn't paying attention and kept getting distracted by things around him. He often looked out the window or around the classroom. He was unable to concentrate and not perceive the surrounding influences. The situation kept getting worse, the pupil did not listen in class, his grades got worse. The more he lost himself in class, he had no motivation to listen to me and try to understand the material, even though I tried to check his work in class. The situation escalated to such an extent that the student could not master the subject at all, he did not remember anything from the lessons because he did not listen at all, and because he was bored in the lessons and did not enjoy the lessons, he was constantly interrupting. He addressed classmates or me, thereby disrupting the lecture or other work. I was repeatedly forced to interrupt the presentation or work several times because of his interruptions. Arrangements and individual assignment of tasks did not help. Finally, at one o'clock he started to get upset that he didn't know what to do. At the same time, I also dealt with the fact that he was very often late to school and usually didn't even bring an excuse.

The student has problems with complying with school rules, goes to school late, does not carry excused absences. He is not independent, he works as he should in the presence of the teacher, but if he goes away, he does not know what to do. He has ADHD, which is manifested by allowing himself to be easily distracted by surrounding influences (e.g. other classmates, noise in the classroom or on the street). If he is bored, he starts playing with things on the bench or disturbs other classmates. He gets tired quickly while working, and even falls asleep after writing for a long time.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class, Verbal disruption of lessons

resolved the situation in the classroom immediately upon the situation by agreement with the student. I let the others work and went to explain to him the reassignment of the entire work. I also asked him to try to concentrate more, at least when assigning tasks and to clean unnecessary things from the desk. I also decided to change my approach to the student so that similar situations do not occur. So that it was not so difficult for the student to keep his attention, I often changed activities especially for him, so that he could stay focused on them better, and at the same time I started giving him written tasks in a shorter range. He began to receive a structured overview of the curriculum so that he did not have to focus on other activities besides learning itself. I insisted on maintaining order on the bench so that he would not be disturbed by extra items on the bench. Questions had to be clearly formulated and constantly checked to see if he understood everything. Since he fell asleep after writing for a long time, I chose oral exams and supplemental papers more often than written assignments. I had to deal with late arrivals and the subsequent failure to bring excuses in personal meetings with my parents, they were accommodating in this regard and tried to put everything in order.

Support, Interview

Late arrivals were resolved with the parents, the pupil began to wear the excuses on time. Thanks to the alternation of activities, it is easier for the student to concentrate while working. The structured overview of the subject matter helped the pupil to focus on the subject matter and, thanks to this, he began to master it better. The oral examination and supplementary tests proved to be effective, the pupil was able to concentrate during them, in contrast to written assignments. Adherence to some school rules remained unchanged, he sometimes interrupted classes, etc.

Longterm success

Bez zájmů

ADHD,Poruchy pozornosti a aktivity,Porucha chování

Lhaní

Vysokoškolské, speciální pedagogika + učitelství odborných předmětů pro SŠ

16

Žák nezvládal úkoly ve větším rozsahu. Nedával pozor a stále se nechal vyrušovat věcmi okolo. Často se díval z okna nebo po třídě. Nebyl schopen se soustředit a nevnímat okolní vlivy. Situace se stále zhoršovala, žák neposlouchal v hodinách, zhoršil se mu prospěch. Čím víc se v hodinách ztrácel, neměl motivaci mě poslouchat a snažit se pochopit učivo, i když jsem se snažila jeho práci v hodině kontrolovat. Situace tak vygradovala, že žák vůbec nezvládal probírané učivo, nepamatoval si nic z hodin, protože vůbec neposlouchal, a protože se v hodinách nudil a výuka ho nebavila, neustále vyrušoval. Oslovoval spolužáky nebo mě a tím narušoval výklad nebo jinou práci. Opakovaně jsem kvůli jeho vyrušování byla několikrát nucena přerušit výklad nebo práci. Domluva ani individuální zadávání úkolů nepomáhalo. Nakonec se při jedné hodině začal rozčilovat, že neví, co má dělat. Zároveň jsem s ním také řešila to, že do školy chodil velmi často pozdě a většinou ani nedonesl omluvenku.

Žák má problémy s dodržováním školních pravidel, chodí pozdě do školy, nenosí omluvenky absence. Je nesamostatný, v přítomnosti učitele pracuje, jak má, pokud se však vzdálí, neví, co má dělat. Má ADHD, které se projevuje tím, že se nechá se lehce rozptýlit okolními vlivy (např. ostatními spolužáky, ruchem ve třídě nebo na ulici). Pokud se nudí začne si hrát s věcmi na lavici nebo vyrušovat ostatní spolužáky. Při práci se rychle unaví, při delším psaní dokonce usíná.

Situaci ve třídě bezprostředně při situaci jsem řešila dohodou s žákem. Nechala jsem ostatní pracovat a šla jsem mu vysvětlit znovu zadání celé práce. Také jsem ho poprosila, aby se snažil víc soustředit, alespoň při zadávání úkolů a aby si uklidil zbytečné věci z lavice. Rozhodla jsem se taky pozměnit přístup k žákovi, aby k podobným situacím nedocházelo. Aby pro žáka nebylo tak složité udržet pozornost, častěji jsem pro něho speciálně střídala činnosti, aby se na ně vydržel lépe soustředit, zároveň jsem mu začala zadávat písemné úkoly v kratším rozsahu. Začal dostávat strukturovaný přehled učiva, aby se nemusel soustředit na další činnosti kromě učení samotného. Lpěla jsem na dodržování pořádku na lavici, aby ho nevyrušovaly předměty navíc na lavici. Bylo třeba mu jasně formulovat otázky a neustále kontrolovat, zda všemu rozumí. Jelikož u delšího psaní usínal, volila jsem častěji než písemné práce ústní zkoušení a doplňovačky. Pozdní příchody a následné nenošení omluvenek jsem byla nucena řešit na osobních schůzkách s rodiči, ti se v tomto ohledu zachovali vstřícně a snažili se dát vše do pořádku.

S rodiči byly vyřešeny pozdní příchody, omluvenky začal žák nosit včas. Díky střídání činností je pro žáka jednodušší se při práci soustředit. Strukturovaný přehled učiva pomohl žákovi soustředit se na učivo a díky tomu ho začal lépe zvládat. Osvědčilo se ústní zkoušení i doplňovačky, žák se při nich dokázal soustředit na rozdíl od písemných prací. Dodržování některých školních pravidel zůstalo beze změny, občas při hodinách vyrušoval apod.

5

The increase in significant problems began during the transition from lower to higher gymnasium. The student was always so locked into himself, he was never one of the group of communicative students. But during his studies he showed no signs of revolt and disgust towards his studies. He just seemed like a typical introvert. As he grew older, he began to show aversion to school. Although he always arrived at school, his work efficiency was at freezing point. Instead of paying attention, he preferred to read things that interested him. At some moments he seemed to be dreaming. Whenever he could, he tried to use the time to play chess. The biggest difficulties came when the student came of age in the third grade. His results took a sharp turn for the worse. He had to repeat the year. This could seem like a simple inability to study, or the student's problems with studies. But about the normal "interrupted

Teachers compare these problems only to the character of the student. They say he's just lazy, rude and doesn't care about school at all. They noticed changes in his behavior as well as his rapid deterioration in grades. I am not sure whether such an approach should not be enriched with a more professional view and diagnosis. But it is almost impossible to talk to the student, to get any information from him. He always just pauses and shuts himself up. He doesn't want to talk to anyone or anything. Based on my experience in teaching psychology and working as an educational consultant, I was sure that this case was not just due to the student not wanting to learn. Contacting his parents was unsuccessful. In their eyes, the son is perfectly fine, only school is not interesting for him. I believe that one of the reasons for such behavior can be caused by the student's behavior and appearance. His young years at grammar school must have been stressful and his classmates can be very cruel. When I can get some information out of a student (sometimes it can seem like an impossible task), I find out about their high intellect and their way of thinking. In certain cases, he cannot talk about anything other than the game of chess. I almost seem like an autistic person who is gifted with a high intellect. This is just a theory and personal guess. It is not possible to confirm this hypothesis without the student or the student's parents seeking professional help and receiving a diagnosis from a psychologist. Is his behavior caused only by laziness or are the reasons much more complicated.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

As for the topic of other teachers. I would like to follow up on this note. Dealing with a problematic student who refuses any help or attempts to talk is very exhausting and after a certain time discourages everyone. I came to teach at this school when the student was in the third grade. I was told all about his problems and also the inability of his parents to act in any way. After many unsuccessful attempts to solve the problem, the teachers decided not to solve it and just follow the rules. Teach the whole class normally and if the student's results are failing, let him fail and repeat the grade. In this case, the solution is probably up to the student himself. One can try to communicate with him in any way, for example, to situate the conversation on the topic of his greatest passion: chess. The student is already of legal age, theoretically it could be said that he decides on his own future. It is necessary to find out what his goal is, what he is basing himself on, and to explain to him that finishing high school would not be thrown away. He could contact the school psychologist or any pedagogue himself. If he is in a situation where he is somehow restricted in his home, it would not be a problem to cooperate with the teacher and professional worker. Of course, this is an idealized case. If an individual refuses any help and any contact with the outside world, I cannot intervene aggressively as a teacher. I'm teaching this student civics, I'm constantly trying to engage him in conversation or coax some silly ideas out of him. I think that over time I will be able to learn more about his problems and act accordingly. When we talked about interests and hobbies in class, I was able to find out his incredible interest in computer games and playing chess. The student is very clever and, according to him, participates in many competitions. But if it comes to a topic that doesn't concern him or doesn't interest him, I'm not able to move anywhere.

Interview

So far, this situation has been solved by the teachers' attitude, which showed a neutral approach. They didn't force the student to do anything extra, but they also didn't punish him in any particular way, they approached it in a way that essentially didn't solve anything. There was no other option. Teachers need to attend to the whole class and concentrate on their duties. Anyway, there are several of us on the staff trying to resolve this situation. Our first goal would be for the student to at least finish high school and graduate. If he decides to address the issue during his studies or after graduation, we will be willing to support him. We also try to explain to his parents that their son has serious problems at school and that they too should pay more attention to him. Progress is slow and tedious. However, I dare to assume that with the help of consultations with the parents and the student, we will eventually come up with a pleasant solution that will suit both parties.

Failure

Septima, 18 let

šachy

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nepracovitost

Magisterské studium (1.-2- stupeň základní školy + střední školy a gymnázia)

22

Přibývání výrazných problémů začalo při přechodu z nižšího na vyšší gymnázium. Žák byl vždy takový zamčený do sebe, nikdy nebyl zrovna ze skupiny komunikativních žáků. Během studia ale nevykazoval žádné známky revolty a znechucení vůči studiu. Působil pouze jako typický introvert. S přibývajícím věkem začal vykazovat odmítavost vůči škole. Do školy sice vždy dorazil, ale jeho efektivita práce byla na bodu mrazu. Místo dávání pozor, raději si četl věci, které zajímali jeho. V některých momentech působil, že sní. Kdykoliv mohl, snažil se využít čas ke hře šachu. Největší potíže přišly, kdy žák dosáhl plnoletosti ve třetím ročníků. Jeho výsledky se nezávratným skokem změnili k horšímu. Musel opakovat ročník. Toto by se mohlo zdát jako pouhé nezvládnutí studia, či problémy žáka se studiem. Ovšem o normálním „přerušeném

Učitelé tyto problémy přirovnávají pouze k povaze žáka. Říkají, že je pouze líný, drzý a vůbec se o školu nezajímá. Všímali si změn v jeho chování i jeho rapidní známkové zhoršení. Nejsem si jistá zdali takový přístup by neměl být obohacen o odbornější pohled a diagnostiku. S žákem je ale téměř nemožné hovořit, získat od něj nějaké informace. Vždy se pouze odmlčí a zamkne do sebe. Nechce hovořit s nikým a o ničem. Na základě mých zkušeností z výuky psychologie a práce jako výchovný poradce jsem si byla jistá, že tento případ nebude způsoben pouze tím, že se žák nechce učit. Při kontaktování jeho rodičů nebylo možné docílit se žádného úspěchu. V jejich očích je syn v naprostém pořádku, pouze škola pro něj není zajímavá. Domnívám se, že jedním z důvodů takového chování může být šikana zapříčiněna žákovým chováním a vzhledem. Jeho mladé roky na gymnáziu musely být stresující a spolužáci dokáží být velmi krutí. Když dokáži z žáka získat nějaké informace (někdy se to může zdát nedosažitelným úkolem), zjišťuji o jeho vysokém intelektu a o způsobu jeho přemýšlení. V určitých případech nedokáže hovořit o ničem jiném než je hra šachů. Působím skoro jako osoba trpící s autismem, která je obdařeny vysokým intelektem. Toto je pouze teorie a osobní domněnka. Není možné tuto hypotézu potvrdit, aniž by žák nebo rodiče žáka vyhledali odbornou pomoc a dozvěděli se diagnózu od psychologa. Zdali je jeho chování zapříčiněno pouze leností nebo jsou důvody mnohem komplikovanější.

Co se tématu ostatních učitelů týče. Na tuto notu bych ráda navázala. Jednání s problematickým žákem, který odmítá jakoukoliv pomoc, či snahu o rozhovor, je velice vyčerpávající a po určité době odradí každého. Přišla jsem učit na tuto školu už když byl žák ve třetím ročníku. Bylo mi řečeno vše o jeho problémech a také o neschopnosti jeho rodičů jakkoliv jednat. Učitelé se po mnoha nezdařených pokusech o řešení problému rozhodli neřešit a pouze postupovat dle pravidel. Učit celu třídu normálně a pokud žákovy výsledky jsou na propadnutí, nechat jej propadnout a opakovat ročník. V tomto případě je řešení nejspíše na žákovi samotném. Lze se snažit s ním jakýmkoliv způsobem komunikovat, třeba situovat konverzaci na téma jeho největší vášně: šachu. Žák už je plnoletý, teoreticky by se dalo říci, že o své budoucnosti rozhoduje sám. Je potřeba zjistit, co je jeho cílem, na čem si zakládá a vysvětlit mu, že dokončení střední školy by nebylo k zahození. Sám by mohl kontaktovat školního psychologa nebo jakéhokoliv pedagoga. Pokud se nachází v situaci, že je ve své domácnosti nějak omezován, nebyl by problém spolupracovat s učitelem a odborným pracovníkem. Samozřejmě toto je idealizovaný případ. Pokud totiž jedinec odmítá jakoukoliv pomoc a jakýkoliv kontakt s okolním světem, nemůžu jako pedagogický pracovník zasahovat v agresivní míře. Učím tohoto žáka občanskou výchovu, neustále se snažím jej zapojit do konverzace nebo z něj vyloudit nějaké kloudné myšlenky. Myslím si, že postupem času budu schopna dozvědět se více o jeho problémech a patřičně jednat. Když jsme v hodině hovořili o zájmech a koníčcích, dokázala jsem zjistit jeho neskutečný zájem o počítačové hry a hraní šachů. Žák je velice šikovný a podle jeho slov se účastní mnoha soutěží. Pokud ale dojde na téma, které se jej netýká nebo ho nezajímá, nejsem schopna se nikam posunout.

Tato situace byla zatím řešena postojem učitelů, který vykazoval neutrální přístup. Nenutili žáka k ničemu extra, ale také ho nijak zvláštně netrestali, přistupovali způsobem, který ve své podstatě neřešil nic. Nebyla jiná možnost. Učitelé mají potřebu věnovat se celé třídě a soustředit se na své povinnosti. Každopádně je několik z nás v řadách zaměstnanců, kteří se snaží vyřešit tuto situaci. Prvním naším cílem by bylo, aby žák aspoň dokončil gymnázium a odmaturoval. Pokud se během studia nebo po ukončení rozhodne problém řešit, budeme jej ochotni podpořit. Dále se snažíme vysvětlit jeho rodičům, že jejich syn má vážné problémy ve škole a i oni by se mu měli mnohem více věnovat. Progres je pomalá a zdlouhavý. Dovolím si ale předpokládat, že pomocí konzultací s rodiči a žákem nakonec společně přijdeme na příjemné řešení, které bude vyhovovat oběma stranám.

5

In the course of the last school year, I was informed by my colleagues in the teaching staff about a newly created 'discord' in the collective of one of the classes. It was the 6th grade. From the available information from my colleagues, I only knew that someone in the class was giving other students in the class nasty nicknames and spreading it further in the groups. Within the teaching staff, we agreed that there is a need to stop this behavior and find out who is responsible for this behavior. I personally didn't think it was bullying, but it could develop into her if the situation didn't get under control.

Student – average student, extrovert, active in class, does not fundamentally stand out from the group, is very communicative.

Verbal aggression

Within a few hours of observing said class, we immediately knew who was making up the nicknames. Observations were made by several teachers who taught in the 6th grade, including myself, so that no one would accuse someone without reason. She was a student. When I found out, I couldn't believe it, because I teach the student, and I would never tell her that she could do this. I immediately invited her to the choir room to talk to her about it. Žačka said about the situation that she did not mean it badly and that it was just a joke, and that others understood. I disagreed with her statement and pointed out to her that it can't always be fun for 'both sides'. I explained to her that it's not nice to call others names to make them laugh like he's a turkey. The student kept defending herself by saying that it was just a joke. I suggested that she try out a role together, that I would be her and the pupil would be, for example, a classmate. In the model situation where we had each role, she only realized that she herself would not like being called ugly. I agreed with the pupil that she would apologize to her classmates and promise that the same situation would not happen again. After this situation, coincidentally, a small school discussion was held in a few weeks, where we talked in general about addictive substances, energy drinks, and last but not least, cyberbullying and bullying. During the discussion, we had the opportunity to draw the students' attention to such things that they would not have thought to evaluate as possible incipient bullying.

Agreement, Interview

Thanks to the fact that I created a similar situation and actually reproduced all of the student's behavior in it, there was a deeper awareness of the possible impact on the 'other side'. Overall, I assess the whole incident as well managed, caught in time. Furthermore, everything proceeded as usual, the same incident did not happen again. A discussion at school also helped with prevention.

Longterm success

11 let, 6. ročník ZŠ

Zájmový kroužek - aerobic

Mgr. Český jazyk, matematika

4

V průběhu minulého školního roku jsem byla informována kolegy v pedagogickém sboru o nově vzniklém 'nešvaru' v kolektivu jedné ze tříd. Jednalo se o 6. třídu. Z dostupných informací od kolegů jsem akorát věděla, že někdo ve třídě dává ostatním žákům ve třídě nehezké přezdívky a dále to šíří ve skupinách. V rámci pedagogického sboru jsme se shodly, že je potřeba zarazit toto chování a zjistit kdo je zodpovědný za toto chování. Mě osobně nepřišlo, že se jedná o šikanu, ale mohlo by se to v ni rozvinout, pokud by se situace nedostala pod kontrolu.

Žačka – průměrný žák, extrovert, v hodinách aktivní, nijak zásadně nevyčnívá z kolektivu, je hodně komunikativní.

Během několika hodin pozorování zmiňované třídy jsme hned věděli, kdo si vymýšlí přezdívky. Pozorování provádělo několik učitelů, kteří měli výuku v 6. třídě, včetně mě, aby někdo neobvinil někoho bezdůvodně. Byla to žačka. Když jsem se to dozvěděla, tak jsem tomu nemohla uvěřit, protože žačku učím, a nikdy bych do ní neřekla, že by toto mohla dělat. Ihned jsem si ji pozvala do sborovny, abych si o tom s ní promluvila. Žačka k situaci řekla, že to nemyslela zle a že je to jen legrace, a že ostatní to chápou. S jejím tvrzením jsem nesouhlasila a upozornila jsem ji teda na to, že ne vždy to může být pro 'obě strany' legrace. Vysvětlila jsem ji, že to není hezké pojmenovávat ostatní, tak aby je to zesměšnilo jako například že je krocan. Žačka se pořád bránila slovy, že to byla jen legrace. Navrhla jsem ji vyzkoušet si společně roli, já že budu ona a žačka bude například spolužák. V modelové situaci, kde jsme měli každá roli si teprve uvědomila, že jí samotné by se nelíbilo, že ji někdo nazývá ošklivě. S žačkou jsem se dohodla, že se omluví svým spolužákům a slíbí, že už se nebude stejná situace opakovat. Po této situaci se shodou okolností konala za pár týdnů malá školní beseda, kde jsme si povídali obecně o návykových látkách, energetických nápojích a v neposlední řadě o kyberšikaně a šikaně. Na besedě jsme měli možnost žáky upozornit i na takové věci, které by je nenapadlo vyhodnocovat jako možnou začínající šikanu.

Díky tomu, že jsem vytvořila obdobnou situaci a v ní vlastně reprodukovala veškeré žaččino chování, tak došlo k hlubšímu uvědomění si možného dopadu na 'druhou stranu'. Celkově hodnotím celý incident jako dobře zvládnutý, včas podchycený. Dále vše probíhalo standardně jako vždy, stejný incident se už neopakoval. K prevenci pak ještě pomohla beseda ve škole.

5

This case is quite old, I don't remember every detail. What I'm describing is more of a mishandled situation than the behavior itself, because we actually found a solution to the problem, but it was then removed. The student has been problematic since entering school. However, the worst problems with him were in first and second grade. At the prompting of other children, he had seizures. Someone provoked him or just said something about him and started attacking his classmates. I even called a psychologist for a lesson once. She then laid down with him on the ground in front of the class and tried to get him to come back to class. It seems to me that this did not work for him at all, because he is used to a relatively hard hand from his family. Then he got an assistant and had her until the 5th grade. After receiving it, the disciple calmed down. This measure helped the situation a lot, the problems disappeared and I didn't have to deal with anything serious until the 5th grade. The problem arose during the transition to the second grade, when it had to be decided whether the assistant would stay with him. We were afraid that tendencies towards aggressive behavior would show up again without the assistant's supervision.

13-year-old student, prone to aggressive and explosive behavior from an early age. Problematic situation inside the household. Grandmother and father take care of the student, but they are very strict with the boy. The mother left this household and her son. Probably because of this, the boy had a rather negative attitude towards women.

Emotional outbursts

First, we dealt with it with the student himself. As I said before, we tried to contact the school psychologist. She solved it with the student, but not very successfully. I used to be very strict with him sometimes, to which he responded, he had a really hard upbringing at home. That strictness was also conditioned by the fact that he had a bit of an aversion to women. He sometimes refused to respect me and my colleagues precisely because we were women. Then the assistant came in and suddenly everything was fine. There was no problem with him until the 5th grade. During the transition to the second stage, however, it began to be decided whether to stay with him or not. Here was the problem. The final decision was to be provided by the pedagogic-psychological consultancy. The staff of the counseling center and the child psychologist declared that the student no longer needs an assistant, that he is already managing his behavior. I did not agree with this decision at all, but I did not know how to appeal. In my opinion, at least an assistant supervising the pupil during recess should have been arranged. Unfortunately, it was not arranged. I think that this is mainly a mistake on the part of the consultancy. As we expected, this decision had consequences.

Cooperation with experts

Already in the sixth grade, the student attacked his classmates during recess, which was very problematic, because his parents then opposed him being in that school at all. He then completed a summer educational stay organized by a local psychological counseling center for children and adolescents. Today, the student has an assistant again and I think the situation has calmed down again. The decision to take the assistant away from him was rushed.

Failure

13

Agrese

Mgr. - Speciální pedagogika a technická výchova

Cca 20 let

Tento případ je poměrně starý, nepamatuji si každý detail. To, co popisuji, je spíše špatně zvládnutá situace než to samotné chování, protože jsme vlastně našli to řešení toho problému, ale to bylo pak odebráno. Žák byl problémový od nástupu na školu. Nejhorší problémy byly s ním ovšem v první a druhé třídě. Na podněty ze strany ostatních děti dostával záchvaty. Někdo ho vyprovokoval nebo jen řekl něco na jeho účet a začal napadat spolužáky. Dokonce jsem jednou volala na hodinu i psycholožku. Ta si s ním tehdy lehla na zem před třídu a snažila se mu domluvit, aby se vrátil na hodinu. Přijde mi, že toto na něj vůbec nefungovalo, protože je z rodiny zvyklý na poměrně tvrdou ruku. Pak dostal asistentku a měl ji až do 5. třídy. Potom, co ji dostal, se žák zklidnil. Toto opatření situaci velmi pomohlo, problémy odezněly a až do 5. třídy jsem nemusela nic závažného řešit. Problém nastal při přechodu na druhý stupeň, kdy se muselo vyřešit, zda s ním zůstane asistentka. Báli jsme se, že se sklony k agresivnímu chování bez dozoru asistenta opět projeví.

Žák 13 let, od malička sklony k agresivnímu a výbušnému chování. Problematická situace uvnitř domácnosti. Babička i otec se o žáka starají, ale jsou k chlapci velmi přísní až tvrdí. Matka tuto domácnost a syna opustila. Pravděpodobně i kvůli tomu měl chlapec poměrně negativní vztah k ženám.

První jsme to řešili se samotným žákem. Jak jsem již řekla, snažili jsme se kontaktovat školní psycholožku. Ta to s žákem řešila, nikoliv však velmi úspěšně. Bývala jsem na něj občas velmi přísná, na což reagoval, on měl doma skutečně tvrdou výchovu. Ta přísnost byla podmíněna také tím, že měl trochu averzi k ženám. Mě a mé kolegyně občas odmítal respektovat právě kvůli tomu, že jsme byly ženské. Potom nastoupila asistentka a vše bylo naráz v pořádku. Do 5. třídy s ním nebyl problém. Při přechodu na druhý stupeň se, ale začalo řešit, zda s ním zůstane, nebo ne. Tady nastal ten problém. Finálním rozhodnutí měla poskytnout pedagogicko-psychologická poradna. Pracovníci poradny i dětský psycholog prohlásili, že žák již asistenta nepotřebuje, že své chování již zvládá. Já jsem s tímto rozhodnutím vůbec nesouhlasila, ale nevěděla jsem, jak se odvolat. Měl být podle mě zařízen aspoň asistent dozorující nad žákem o přestávce. Bohužel se to nezařídilo. Myslím, že toto je tedy chyba hlavně ze strany poradny. Jak jsme předpokládaly, toto rozhodnutí mělo následky.

Hned v šesté třídě žák o přestávce napadl spolužáky, což bylo velmi problematické, protože rodiče se pak postavili proti tomu, aby on v té škole vůbec byl. Absolvoval potom letní výchovný pobyt pořádaný místní psychologickou poradnou pro děti a dorost. Dnes má žák opět asistentku a myslím, že se situace opět poměrně zklidnila. To rozhodnutí odebrat od něj asistenta bylo uspěchané.

5

The teacher describes that he can connect with the students and gain their trust. One day after school, a student with a nervous expression and glassy eyes came to him to talk to him. She seemed cheerful and carefree in and out of class, but this time something was different. The teacher invited her into the office, where the student revealed her cut hand and began to cry.

Žačka is described as nice, inconspicuous, small in stature and slim. She is non-confrontational, always smiling and not very expressive. He is 14 years old, goes to the 8th grade and achieves very above average academic success.

The teacher quieted the pupil and asked about other circumstances. Žačka repeatedly expressed her concern that her parents would not find out about her self-harm. She wasn't sure why she started the damage. She shared that her little brother was born and all the parents' attention is now on him, which made her sad. The teacher tried to explain the situation and emphasized the need to inform the parents. The student agreed for the teacher to tell the parents. After she left, the teacher discussed the situation with his colleagues and subsequently informed the pupil's mother about the whole situation and the possible cause of the problems.

Interview

After informing the parents, the pupil was relieved. At home, they clarified everything and found an understanding for the previous negotiations. The self-harm problems stopped immediately and the gloomy moods improved. A week later, the student thanked the teacher with a smile and a box of chocolates for his help and the courage to confide in him.

Longterm success

Žákyně druhého stupně, 8. třída, 14 let

Kreslení, knihy

Mgr., Rj, Čj

32

Myslím si, že mojí velkou předností je to, že se dokážu na žáky napojit a získat si tak jejich důvěru, kterou pochopitelně nikdy nepodvedu. Jednoho dne za mnou po škole přišla jedna žákyně. Měla skleněné oči, nervózní výraz v obličeji a zeptala se mě, zda bychom si nemohli popovídat. Trochu mě to překvapilo, v hodinách a mimo ně působila jako veselá a bezstarostná dívka. Pochopitelně jsem ji vyhověl a pozval ji k sobě do kabinetu. Žákyně mi vyprávěla, že si už delší dobu prochází těžkým obdobím a spadla do velkého problému. Zeptal jsem se: „do jakého?“. Žákyně si vyhrnula rukáv, odhalila mi pořezanou ruku a dala se do pláče.

Žačka je milá, nenápadná, menšího vzrůstu a štíhlé postavy. Je nekonfliktní, vždy usměvavá a nepříliš projevující se. Má 14 let, chodí do 8. třídy a dosahuje velmi nadprůměrného studijního úspěchu.

Žákyni jsem utišil a poté se jí zeptal na dalších pár věcí. Pořád do kola opakovala, že se o jejím sebepoškozování nesmí dozvědět rodiče. Sama ani přesně nevěděla proč s poškozováním začala, nebo co je vlastně příčinou jejích těžkých psychických stavů. Sdělila mi však, že se ji čerstvě narodil malý bráška a veškerá pozornost rodičů je upřena na něj. O žákyni se její rodiče z pochopitelných důvodů nemohli zajímat tak intenzivně jako v době, kdy byla jedináčkem a ji to velmi mrzelo. Řekla mi, že si připadá jakoby pro ně „neexistovala“. Jako táta dvou dětí jsem se jí pokusil celou situaci aspoň trochu vysvětlit. Také jsem žákyni ujasnil, že je naprosto nutné, aby se o jejím stavu dozvěděli rodiče. Zeptal jsem se ji, jestli to chce zkusit sama, nebo by pro ni bylo lehčí, kdybych to rodičům oznámil sám. Poprosila mě, abych to udělal já, což jsem také čekal. Celé naše povídání mohlo trvat necelou půl hodinu. Poté co žákyně odešla jsem se poradil se svými kolegy kantory ohledně způsobu, jakým tuto skutečnost žákyniným rodičům oznámit a šel jsem volat. Telefon zvedla maminka, které jsem celou situaci dopodrobna popsal, včetně možné příčiny v podobě nedostatku pozornosti a péče. Byla velmi překvapená a rozhozená, stejně jako já u žákyně nezaznamenala jakékoliv náznaky těchto potíží. Domluvili jsme se, že spolu s manželem se svou dcerou promluví a situaci budou aktivně řešit. V případě, že problémy se sebepoškozováním budou pokračovat, vyhledají odbornou pomoc.

Poté co se rodiče o všem dozvěděli se žákyni velmi ulevilo. Doma si vše vyjasnili, žákyně i její rodiče našli pochopení pro jejich předešlé jednání. Problémy se sebepoškozováním u žákyně okamžitě přestaly a zanedlouho odešly i s tím spojené ponuré nálady. Asi za týden žákyně opět zaklepala na dveře mého kabinetu, tentokráte s širokým úsměvem a velkou bonboniérou. Poděkovala mi a já ji také za její odvahu se mi svěřit. Upřímně mi udělalo velikou radost, že s takovou závažností přišla žákyně poprvé zrovna za mnou.

5

The student came to school as usual, but her behavior was inappropriate for the school environment and differed from the normal behavior of a girl at school. Her classmates began to notice the girl's strange behavior. They perceived him to be more communicative and cheerful. They noticed that the girl was holding her water bottle, from which she was drinking. They suspected that the classmate did not have ordinary water in the bottle, but alcohol. The students came to report this behavior to me (the school representative) and the class teacher. They told us that the girl had her birthday yesterday and planned to celebrate it with older friends. They also said the girl probably brought alcohol to school in a water bottle.

The student had an average grade and mastered the taught subjects. As part of school activities, she was involved in the team and was accepted by the team, but she was not prominent and the most popular. Rather, she was hanging out with a few other classmates with whom she was close. The girl had no major problems at school. Sometimes she forgot her tools or her homework. In some classes she was reprimanded for talking to her classmates. She was also interested in fashion, movies, music, etc. She spent her free time mainly with older friends.

Violation of classroom/school rules

First, we investigated the cause of the girl's inappropriate behavior. We asked classmates who came to report the girl's strange behavior. Subsequently, I called the educational counselor and the prevention methodologist, to whom I described the situation and discussed the subsequent procedure. We called the student into the office, where we conducted a controlled interview. We asked her what was happening to her. We gave her the opportunity to tell us herself that she had consumed alcohol, which she also brought to school. At first the girl denied it, but during the interview she confessed. In the next step, we informed the girl's legal representatives about the situation and explained to them that it was necessary for them to come to the school for the student. We separated the student from the class and left her to wait for her parents in the cabin, where the guidance counselor was with her. After the girl's mother arrived, I informed her in detail about the girl's behavior. Subsequently, I made a note about the progress and resolution of the entire incident with the girl and her mother. The mother took the girl home. Then we discussed the whole situation once again at the pedagogical council. We suggested that the girl's conduct mark be reduced. Considering that the girl had not previously had any major violations of the school rules, the girl's grade was ultimately reduced by only one grade. In the following days, an educational committee was also held with the school's pedagogic department, the school's management and the girl's parents. We again recalled the situation from the notes that were written on the day of the incident and discussed the situation with the parents. Of course, minutes were also taken of this meeting. Parents were informed of the decision that the girl's conduct grade would be reduced.

Consequences, Interview

The whole situation and its solution reflected mainly on the position of the girl in the class. It was unfortunate that the incident happened right before schools closed due to the pandemic. The girl was not in close contact with her classmates during this period. The girl claims that the collective does not accept her. However, it can have more causes than just social exclusion after the described situation. Adolescent age and dissonance with the rest of the class may have played a role in this, which may have deepened during the separation during distance learning.

Failure

14 let, 8. Ročník

Móda, filmy

Vysokoškolské vzdělání – český jazyk, německý jazyk

18 let

Žačka přišla do školy jako obvykle, ale její chování bylo neadekvátní školnímu prostředí a odlišovalo se od běžného chování dívky ve škole. Její spolužáci si podivného chování dívky začali všímat. Vnímali, že je více komunikativní a veselejší. Všimli si, že dívka drží svoji láhev na vodu, ze které popíjí. Pojali podezření, že spolužačka nemá v láhvi obyčejnou vodu, ale alkohol. Žáci tohle její chování přišli oznámit mě (zástupkyni školy) a třídní učitelce. Sdělili nám, že dívka měla včera narozeniny a plánovala je oslavit se staršími kamarády. Také uvedli, že dívka asi přinesla alkohol do školy v láhvi na vodu.

Žačka měla průměrný prospěch a vyučované předměty zvládala. V rámci školních aktivit se do kolektivu zapojovala a kolektiv ji přijímal, ale nebyla výraznou a nejoblíbenější. Spíše se bavila s několika dalšími spolužačkami, se kterými si byla blízká. Dívka neměla žádné velké problémy ve škole. Občas zapomněla pomůcky nebo domácí úkol. V některých hodinách byla napomínaná kvůli povídání si se spolužačkami. Zajímala se také o módu, filmy, hudbu atd. Volný čas trávila především se staršími kamarády a kamarádkami.

Nejprve jsme zjišťovali příčinu neadekvátního chování dívky. Ptali jsme se spolužáků, kteří podivné chování dívky přišli ohlásit. Následně jsem zavolala výchovnou poradkyni a metodičku prevence, kterým jsem vzniklou situaci popsala a prodiskutovala následný postup. Zavolali jsme si žákyni do kabinetu, kde jsme provedli řízený rozhovor. Ptali jsme se jí, co se s ní děje. Dali jsme jí možnost, aby nám sama sdělila, že požila alkohol, který si přinesla i do školy. Nejprve dívka zapírala, ale během rozhovoru se přiznala. V dalším kroku jsme o situaci informovali zákonné zástupce dívky a vysvětlili jsme jim, že je nutné, aby si pro žákyni přijeli do školy. Žákyni jsme oddělili od třídy a nechali ji, aby počkala na rodiče v kabině, kde s ní byla výchovná poradkyně. Po příchodu matky dívky jsem ji informovala podrobně o chování dívky. Následně jsem udělala zápis o průběhu a řešení celého incidentu s dívkou a její matkou. Matka si dívku odvedla domů. Potom jsme celou situaci ještě jednou probrali na pedagogické radě. Navrhli jsme, že dívce bude snížena známka z chování. Vzhledem k tomu, že dívka neměla předtím žádné velké porušení školního řádu, tak byla nakonec snížena dívce známka jen o jeden stupeň. V následujících dnech se také uskutečnila výchovná komise se školským pedagogickým pracovištěm, vedením školy a rodiči dívky. Znovu jsme připomněli situaci ze zápisů, které byly napsány v den incidentu a projednali jsme situaci i s rodiči. Z tohoto setkání se samozřejmě také dělal zápis. Rodičům bylo oznámeno rozhodnutí, že dívce bude snížena známka z chování.

Celá situace a její řešení se odrazila především na pozici dívky ve třídě. Bylo nešťastné, že incident se odehrál těsně před uzavřením škol v důsledku pandemie. Dívka nebyla v tomto období v bližším kontaktu se svými spolužáky. Dívka tvrdí, že ji kolektiv nepřijímá. Ovšem může to mít více příčin než jen sociální vyloučení po popsané situaci. Roli v tomto může mít pubertální věk a nesoulad názorů se zbytek třídy, který se mohl prohloubit během odloučení během distanční výuky.

5

I have been teaching German since the sixth grade. He is a very clever and bright boy, but he is very restless compared to his classmates. It manifests itself very often, but not every hour. He constantly needs to play with something or at least swing on a chair. When nothing happens for a long time, for example when I am writing in the class book, or when we are checking an exercise, which is tedious for him, he immediately needs to talk to a classmate in the desk or turns and talks to the classmates behind him. His handwriting is sometimes illegible; often misses letters in words.

The student is extroverted, friendly, popular in the group of children, very energetic.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

try to call him out often to stimulate his attention. I address him when explaining the assignment. I ask him to repeat the assignment. I make sure they understand the task at hand. I break up longer tasks into shorter parts so he can keep his attention. I often praise him for his work. I will probably move him to the front bench so that he doesn't distract the children around him and I could pay more attention to him.

Support

It manages to support his concentration and attention.

Longterm success

14 let, 8.ročník ZŠ

Sport, hra na hudební nástroj

Poruchy pozornosti a aktivity

Mgr., Čj, Nj, Ov

20

Učím už od šesté třídy německý jazyk. Je velmi šikovný a bystrý hoch, ale je oproti svým spolužákům velmi neposedný. Projevuje se to velmi často, ale ne každou hodinu. Neustále má potřebu si s něčím hrát nebo se alespoň houpat na židli. Když se delší dobu nic neděje, například když zapisuji do třídní knihy, nebo když kontrolujeme nějaké cvičení, což je pro něj zdlouhavé, hned má potřebu si povídat se spolužákem v lavici nebo se otočí a povídá si se spolužáky za ním. Jeho písmo je občas nečitelné; často vynechává písmenka ve slovech.

Žák je extrovert, kamarádský, v kolektivu dětí oblíbený, hodně energický.

Snažím se ho často vyvolávat, abych stimulovala jeho pozornost. Při vysvětlování zadání ho oslovuji. Žádám ho o zopakování zadání úkolu. Ujišťuji se, zda rozumí zadanému úkolu. Delší úkoly rozděluji na kratší části, aby byl schopný udržet pozornost. Často ho chválím za odvedenou práci. Pravděpodobně ho přesadím do přední lavice, aby nerozptyloval děti okolo sebe a mohla jsem se mu více věnovat.

Daří se podporovat jeho soustředění a pozornost.

5

The student had a problem with changing the English language teacher at the beginning of the eighth grade. He decided to show his displeasure by forcing a group of classmates to chant loudly during class.

The student had no diagnosed disorder. He only had a positive relationship with the previous teacher and was not happy about his replacement.

Verbal disruption of lessons

could see from the student that he was not happy with me as the new English teacher. The previous teacher went on maternity leave and I took over her class. At first, the student was just late to class and sometimes didn't finish his homework. This happens regularly, so I didn't draw any big conclusions from it. However, once during the lesson, he and a group of his friends started chanting different slogans, disrupting the entire lesson. At that moment, I couldn't think of anything other than to send him into the corridor to talk to him myself. He obeyed and walked out the door with a certain step. I assigned the work to the rest of the class, who calmed down without their leader.

Transfer of student, Interview

However, the moment I went to the door, I wasn't at all sure what to say to the boy. However, when I went out into the hallway and closed the door, I was in for a big surprise. The boy sat there with fear in his eyes, waiting for the punishment he would receive. I really didn't expect that. All that was needed was to separate him from the others. I told him everything calmly and we both returned to the classroom. His behavior in my classes improved significantly after this incident and nothing like this happened again.

Longterm success

13 let, 8. ročník

Není známo

Neposlušnost,Nepozornost

Mgr.

30 let

Student měl problém se změnou učitele anglického jazyka na začátku osmého ročníku. Svou nespokojenost se rozhodl ukázat donucením skupiny spolužáků k hlasitému skandování v průběhu hodiny.

Student neměl diagnostikovanou žádnou poruchu. Pouze měl kladný vztah k předchozímu vyučujícímu a nebyl rád za jeho výměnu.

Na studentovi jsem viděla, že se mnou jako s novou učitelkou angličtiny není spokojený. Předchozí učitelka odešla na mateřskou dovolenou a já její třídu na výuku převzala. Student nejdříve akorát chodil pozdě do hodin a někdy neměl hotový domácí úkol. To se stává běžně, tak jsem z toho nedělala žádné velké závěry. Jednou však během hodiny začal on a skupina jeho kamarádů skandovat různá hesla a rušil tak průběh celé hodiny. V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného než poslat ho na chodbu, že si s ním sama popovídám. On uposlechl a s jistým krokem šel za dveře. Já jsem zadala práci zbytku třídy, který se bez svého vůdce uklidnil.

Ve chvíli, kdy jsem ovšem šla ke dveřím, jsem si vůbec nebyla jistá, co tomu klukovi řeknu. Když jsem však vyšla na chodbu a zavřela dveře, čekalo mě velké překvapení. Ten kluk tam seděl se strachem v očích a očekával jaký dostane trest. To jsem opravdu nečekala. Jediné, co tedy bylo potřeba bylo ho oddělit od ostatních. Vše jsem si s ním v klidu vyříkala a oba jsme se vrátili do třídy. Jeho chování v mých hodinách se po tomto incidentu výrazně zlepšilo a již se nic takového znovu neopakovalo.

5

We wrote a big English test after the lesson, which is usually a big burden for the students. For students with behavioral problems, I adapt such tests, or they receive it piecemeal, which was also the case with this test - the student received it in thirds. However, he decided that he doesn't enjoy it and that he doesn't want to write it, that he can't do anything and doesn't understand anything and that he simply won't do it.

At the beginning, I couldn't pay attention to him, because I was giving a test to all the students and I was preparing to listen. While listening, I tried to tell him that 'we're here right now, let's do something' - in vain, it didn't work. After the rest of the class started working independently, or rather the teaching assistant explained for me, I tried to motivate the student to start working, because he is not completely useless in English. He is such a three-wheeler, for the fact that I don't think he studies at home at all - he probably picked it up from 'trusted' websites. However, he is capable of some communication in that language, even if the speaking part is not very good, because he does not pay much attention in those classes.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

So I tried to convince him that it was necessary to start doing something. In the end, we made a 'deal': He will do two exercises on the given topics and then he can take a rest break, walk down the hall, but not go to the toilet, which is his usual escape. He then returns to work if he is interested and can do the work in the hallway. He agreed to this agreement and completed two exercises, then left for the corridor.

Agreement

Then, however, he worked out the second part as well, but after that his 'capacity' was exhausted, but let's say he tried to fulfill 60% of the test. However, there was no other effect for the next few hours. I tried to do business with him in the future as well, but you can't always count on it to work.

Shortterm success

6. ročník, 13 let

Podle něj “porno”

Dysortografie,Dyslexie,Vývojová dysfázie,Psychiatrická diagnóza

Úzkost,Vyhýbání se škole,Pasivita

Mgr., Anglický jazyk + Matematika

24

Psali jsme velký test z angličtiny po ukončení lekce, což bývá pro žáky velká zátěž. Pro žáky s problémy s chováním takové testy přizpůsobuji, případně ho dostávají po kouskách, což bylo i při tomto testu – žák jej dostal po třetinách. Nicméně se rozhodl že ho to nebaví a že ho nechce psát, že nic neumí a ničemu nerozumí a že to zkrátka nebude dělat.

Ze začátku jsem se mu nemohla věnovat, jelikož jsem zadávala test všem žákům a chystala jsem poslech. Během poslechu jsem se mu tam snažila ťukat, že 'tady zrovna jsme, pojď něco dělat' – marný, nevyšlo to. Poté co zbytek třídy začal pracovat samostatně, respektive za mě dovysvětlovávala asistentka pedagoga, tak jsem se snažila žáka motivovat aby začal pracovat, protože on v angličtině úplně marný není. Je to takovej trojkař, na to že se podle mě vůbec doma neučí – pravděpodobně to má nachytané z 'pofidérních' webů. Je však schopen nějaké komunikace v tom jazyce, ikdyž ta mluvnická část není bůhvíjaká, protože v těch hodinách moc pozor nedává.

Takže jsem se snažila ho přesvědčit že je třeba začít něco dělat. Nakonec jsme udělali takovej 'deal': Vypracuje dvě cvičení na daná témata a pak si může dát odpočinkovou pauzu, projít se po chodbě, ale nebude odcházet na toaletu, což je jeho obvyklý únik. Potom se vrátí k práci, bude-li mít zájem, a může práci vykonat na chodbě. Na tuhle domluvu přistoupil a dvě cvičení vyplnil, poté odešel na chodbu.

Pak však vypracoval i druhou část, ale potom už byly jeho 'kapacity' vyčerpány, ale dejme tomu 60% testu se snažil splnit. Nějaký další efekt do dalších hodin tam však nebyl. Snažila jsem se s ním i v budoucnu obchodovat, avšak nedá se na to spolehnout vždy že by to fungovalo.

5

The situation arose when I started a teaching assistant position a year ago as support for a student with Asperger's syndrome. I was just getting to know the student, I was finding out what stimuli were extreme for him and what they specifically evoked. In short, I knew him. That day, the pupil happily informed me that he and his mother were going to the city for a luxury car show, so he was leaving school early to catch the train. He learned that his best friend was also going there. Everything went fine afterwards. After the second lesson for the best friend, the parents came with a surprise. They informed him that they were going into town early to catch some special parade that was being held before the exhibition. The student began to panic. He didn't know about this show. Since the parents of the pupil and his best friend knew each other, the mother of the friend tried to contact the parents of the pupil. Unfortunately in vain. At this moment, the situation took the greatest turn. The student ran out into the corridor, started banging his head against the wall and cursing vulgarly. He directed the abuse towards his person.

This is a student diagnosed with Asperger syndrome. He lives with his mother, visits his father once every 14 days on weekends.

Diagnosis, Emotional outbursts

As soon as the student started to panic, I started thinking of a solution. First, we spoke on the phone with his mother, who asked us to explain the situation to the student (unfortunately, they couldn't go earlier because of her work). Despite my best efforts, just explaining the situation didn't help. So I thought of trying to motivate the student in a different way. I offered him that we can come up with a project in the consultations (hours designed for the development of the child's interests) where he will plan the entire visit to this exhibition himself. The student subsequently worked on this project in consultations, calculated the final price including the price of the food we will buy along the way, and even the change in the restaurant we stop at along the way. He calmed down with this activity, and then it was possible to talk with him about why this option was not possible for that day.

Support, Interview

The whole situation was handled very well from my point of view. I subsequently discussed my entire procedure with the special education teacher, who approved it and recommended other possible procedures that had previously proven successful for the student. The pupil's mother was also familiar with the solution procedure, she herself spoke to the pupil that day. For me, it was a very important milestone in my work with the student, when I learned how to first calm down similar situations and then communicate sensibly.

Longterm success

11

Luxusní sportovní auta, MARVEL filmy, technika, IT

Náběh na Aspergerův syndrom,Aspergerův syndrom

Bc.

2

Situace vznikla, když jsem před rokem nastoupil na pozici asistenta pedagoga jako podpora pro žáka s Aspergerovým syndromem. S žákem jsem se teprve poznával, zjišťoval jsem, jaké podněty jsou pro něj krajní a co konkrétně vyvolávají. Zkrátka jsem jej poznával. Toho dne mi žák šťastně oznamoval, že se s mámou chystají na výstavu luxusních aut do města, a proto odchází ze školy dříve, aby stihli vlak. Dozvěděl se, že i jeho nejlepší kamarád se tam chystá. Vše následně probíhalo v pořádku. Po druhé vyučovací hodině pro nejlepšího kamaráda přišli rodiče s překvapením. Oznámili mu, že jedou do města dříve, aby stihli nějakou speciální přehlídku, která se před výstavou koná. Žák začal panikařit. On o této přehlídce nevěděl. Protože se rodiče žáka a jeho nejlepšího kamaráda znali, zkusila maminka kamaráda kontaktovat rodiče žáka. Bohužel marně. V tuto chvíli nabrala situace největších obrátek. Žák vyběhl na chodbu, začal bít hlavou do zdi a vulgárně nadávat. Nadávky směřoval směrem ke své osobě.

Jedná se o žáka s diagnostikovaným Aspergerovým syndromem. Žije s matkou, za otcem dochází o víkendech jednou za 14 dní.

Jakmile začal žák panikařit, začal jsem vymýšlet řešení. Nejdříve jsme po telefonu hovořili s jeho matkou, která žádala, abychom žákovi situaci vysvětlili (bohužel nemohli jet dříve kvůli její práci). I přes veškeré mé snahy, pouze vysvětlení situace nepomohlo. Napadlo mě tedy zkusit žáka namotivovat jinak. Nabídl jsem mu, že můžeme v konzultacích (hodiny určené pro rozvoj v zájmech dítěte) vymyslet projekt, kde si návštěvu této výstavy celou sám naplánuje. Žák následně v konzultacích na tomto projektu pracoval, vykalkuloval konečnou cenu i se započítáním ceny jídla, které si koupime po cestě, dokonce i s meníčkem v restauraci, do které se po cestě stavíme. U této aktivity se uklidnil, následně pak bylo možné s ním i promluvit o tom, proč tato možnost nebyla pro ten den možná.

Celá situace byla vyřešena z mého pohledu velmi dobře. Celý můj postup jsem následně probral se speciálním pedagogem, který jej schválil a doporučil další možné postupy, které se u žáka dříve osvědčili. I matka žáka byla s postupem řešení obeznámena, s žákem si ten den i sama promluvila. Pro mě šlo o velmi důležitý milník v práci s žákem, kdy jsem se naučil, jak podobné situace nejdříve uklidnit a následně rozumně komunikovat.

5

As part of supporting reading literacy, we conducted reading reports with the pupils in the Czech language and literature classes throughout the second grade. Pupils kept reading diaries and had to read at least 4 books during the semester. The class was used to reading, as they started a reading journal already in the 5th grade. From the sixth grade, each student presented a selected and read book to their classmates. He introduced them to the main and secondary characters, the plot of the book, and read a sample. All students were able to cope with it, some better and some worse. However, one student completely ignored this system in the first semester of the ninth grade. He didn't even bring homework to vocabulary and often not even to style. The moment he didn't bring the homework into style or the grammar, at least he didn't disrupt my class. In reading lessons, this took up a good part of the lesson. With the arrival of the final year and with more difficult exercises for students who were preparing for the matriculation courses, the student became lazy and neglected school.

The class this student was in was above average intelligent. Of the 21 children, 8 went to gymnasiums and the rest to more demanding matriculation courses. The majority of the class went to matriculation subjects, there were no problems with them, neither disciplinary nor academic. It was the last year with such talent and enthusiasm for the school. There were a few individuals with disciplinary problems in this class, but not many. The class pulled each other up, they knew how to help each other and they were no strangers to teamwork. It was one of the first classes at the school where inclusion was applied. A pupil with cerebral palsy has been with them since the first grade, and a teacher's assistant was assigned to him. The class was affected by the assistant's presence. As for the pupil himself, he was a boy with the onset of puberty, an introvert orientation, he liked to play football, but most of the time

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

First, I solved the problem with the student in a standard way. I wrote him a five saying that if he brings the report next week, I am willing to average his grade. There was no report for the next week either, so it was followed by leaving the previous five, writing a new one and a similar procedure. Gradually it was bought and the pupil did not deliver the report for almost a month. At first I didn't deal with it extremely, I thought he had forgotten. When it happened again, I started thinking about what I could do for him. I tried to talk to him and tried to find out the problem with classic investigative questions. I wasn't getting any answers. I also tried to discuss possible problems – an inappropriately chosen book, not enough time for preparation. I chose a strategy where I entered topics in the essays in which the student could express himself. I tried to reassure him that if he had a problem, he could confide in me. I insisted that he fulfill the requirements of my subject and deliver the report.

Consequences, Support

At first it seemed that the chosen solution had no consequence. The student behaved as I knew him and worked in an appropriate manner. When the behavior was repeated and did not go away, I began to observe that his tasks were also more completed. From conversations with colleagues, I found out that he began to neglect other subjects as well. I would call the solution uninspiring and I don't think it would solve the situation. The student submitted the paper because he was aware that his grades would drop to a level where he would be at risk of failing and not being accepted to high school. The paper was delivered, but not with the purpose I intended. In retrospect, I would try to act more individually and privately, perhaps with the possibility of presenting a paper in the presence of a few students in the cabinet. Maybe in his situation I would try involving the class - what solutions do they propose if someone wants a team paper with him.

Failure, Partial success

14 let, 9. třída

fotbal, počítačové hry

Nedoslýchavost

Mgr., učitelství 1. stp.

12

V rámci podpory čtenářské gramotnosti jsme celý druhý stupeň s žáky v hodinách českého jazyka a literatury prováděli čtenářské referáty, jak jsme jim říkali. Ve zkratce šlo o to, že si mí žáci vedli čtenářské deníky a já po nich chtěla, aby za pololetí přečetli alespoň 4 knížky. Třída, ve které byl tento žák, byla již zvyklá číst, jelikož si čtenářský deník si zavedli již v 5. třídě s bývalou třídní učitelkou. Od šesté třídy každý žák v každém pololetí přednesl jím vybranou a přečtenou knížku svým spolužákům – udělal jim takový živý čtenářský deník. Seznámil je s hlavními a vedlejšími postavami, s dějem knížky, přečetl krátkou ukázku. Všichni žáci se s tím dokázali popasovat – samozřejmě někdo lépe a někdo hůře. Žák nepatřil mezi nejzdatnější v češtině, avšak vždy se s tím alespoň dostatečně popasoval. V prvním pololetí deváté třídy se však rozhodl zcela ignorovat tento zavedený systém. Spolu s tímto, pro mne asi nejzávažnějším elementem jeho domácí přípravy, však nenosil ani domácí úkoly do mluvnice a často ani do slohu. V momentě, kdy nepřinesl domácí úkol do slohu nebo mluvnice mi alespoň nenarušil chod hodiny, jelikož jsem nepočítala s tím, že nějaká zpětná vazba proběhne přímo v hodině. Kdežto právě v těchto hodinách čtení toto zabíralo (spolu s ostatními referáty) značnou část hodiny. Žák s příchodem závěrečného ročníku a s příchodem zjištění, že jsem začala zadávat těžší cvičení žákům, kteří se chystali na maturitní obory, zlenivěl (on sám se chytal na učební obor). Začal být lenivý a školu zanedbávat (nejen mé předměty).

Žákova třída byla nadprůměrně inteligentní. Z z 21 dětí šlo 8 na gymnázia, 2 šli na náročnější maturitní obory a několik dalšíchc na lycea, zdravotnické a další. Velká většina třídy tedy šla na maturitní obory, nebyly s nimi problémy ani kázeňské, ani prospěchové. Jednalo se nejspíše o poslední ročník s takovýmto nadáním a nadšením pro školu. Do té třídy jste si chodili vlastně odpočinout. Samozřejmě že i v této třídě bylo několik jedinců s kázeňskými problémy, ale nebylo jich mnoho. A možná právě i složení třídy, která se vzájemně táhla nahoru, uměli si pomoci navzájem a týmová práce jim taky nebyla cizí to usměrňovala. Jednalo se zároveň i o jednu z prvních tříd na naší škole, kde se začala uplatňovat inkluze. Od první třídy s nimi chodil žák, který trpěl dětskou mozkovou obrnou a byl k němu i přiřazen asistent pedagoga. Třída byla tedy jistě ovlivněna i asistentovou přítomností, jelikož se jednalo spíše o asistenta žáka než o asistenta pedagoga. Asistent s nimi tedy byl po celou dobu vyučování přítomen ve třídě a plnil tak funkci druhého dozoru. Jednalo se o výjimku na celé škole, což někteří spolužáci našeho žáka špatně snášeli, stejně jako značné úlevy, které tento spolužák s postižením díky IVP měl. Co se týká žáka samého, tak se jednalo o žáka, který by vás na první pohled ničím nepřekvapil. Jednalo se o chlapce se začínající pubertou, který byl spíše introvertního zaměření. Rád si občas zahrál fotbal.

Nejprve jsem s žákem řešila tento problém svým standardním způsobem. Napsala jsem mu pětku s tím, že pokud příští týden referát donese, jsem ochotna mu známku zprůměrovat. Ovšem ani další týden referát nebyl, takže následovalo ponechání pětky minulé, napsání nové a obdobný postup. Postupně se to kupilo a žák referát nedonesl téměř měsíc, kdy se mu kupila jedna pětka za druhou. V první moment jsem to více neřešila, myslela jsem si, že se jedná o zcela běžnou pubertální roztržitost a že na úkol zapomněl, což by při jeho roztěkanosti v hodinách nebylo pro mě osobně ani žádným překvapením. Když jsem se s ním však při druhém incidentu tohoto druhu začala více zabývat a na každou mou otázku se mi dostalo pouze neurčité až záporné odpovědi, začala jsem přemýšlet, co bych pro něj mohla udělat, případně kde se stal problém, jelikož takto jsem ho skutečně neznala. Snažila jsem se s ním v hodinách hovořit a klasickými zjišťovacími otázkami jsem se snažila dopátrat zakopaného psa. Odpovědí se mi však nedostávalo. Snažila jsem se i s ním diskutovat ohledně problémů, které mě napadaly, že by mohly být příčinou daného problému – nevhodně zvolena knížka, málo času na přípravu a se vším bych mu dokázala udělat nějaký kompromis po dohodě a s ním a vhodnou mírou i se třídou (například kolik dní potřebuje, jakou knížku by mu poradili atp.). Zvolila jsem tedy strategii, kdy jsem se i skrze slohy, které jsem dané třídě zadávala, volila taková témata, ve kterých by se žák mohl vyjádřit a něčím si ulevit. Samozřejmě jsem se ho snažila utvrdit i v tom, že pokud by měl nějaký problém – ať už doma nebo s pedagogickým sborem – může za mnou, za třídní učitelkou nebo za kýmkoliv jiným z mých kolegů přijít a svěřit se. Abych to tedy shrnula – danou problematickou situaci jsem se snažila vyřešit nepodrýváním autority své ani svých kolegů, naopak snahou utvrzení žáka v důvěry v dospělé osoby okolo něj. Trvala jsem však na tom, aby požadavky mého předmětu (se kterými byla celá třída seznámena v září) splnil a referát přednesl stejně jako jeho spolužáci.

Zpočátku se zdálo, že mnou zvolené řešení nemá nějaký důsledek. Žák se choval tak, jak jsem jej znala a vypadalo to, že i pracuje jemu přiměřeným způsobem. Avšak když se toto chování opakovalo a nevytrácelo, začala jsem pozorovat, že i jeho úkoly jsou více odbyté, než bývaly. A spolu z rozhovorů s mými kolegy jsem zjistila, že začal takto zanedbávat i jiné předměty. Řešení bych označila tedy spíše za nepodnětné a nemyslím si, že by to naši situaci vyřešilo, či posunulo blíže k cíli. Zpětně si myslím, že žák referát přinesl pouze proto, že si začal uvědomovat, že takto mu známky klesnou na úroveň, kdy mu bude reálně hrozit riziko nedostatečné z mého předmětu a s tím spojené nepřijetí na střední školu. Účel to tedy technicky vzato splnilo – referát opravdu přednesen byl, avšak ne s účelem, který jsem zamýšlela (že žáci si navzájem představí knihy, které je nadchly). Zpětně bych se tedy snažil oprostit od opakování frází typu, že žáci mohou s učiteli jednat na rovinou za podmínky slušného chování a s žákem bych se snažila jednat více individuálně a v soukromí, třeba i s možností přednesení referátu za přítomnosti několika málo žáků v kabinetu (v roli svědků), což by mělo za důsledek opadnutí trémy, jelikož by ho nevidělo tolik očí. Možná bych i v jeho situaci zkusila zapojení třídy – jaké navrhují řešení, jestli s ním někdo nechce týmový referát atd.

5

Three Roma, two siblings and a girl who was their cousin came to the school. There are not many Roma at the school, so they are not used to similar situations. These siblings and their cousin did not want to go to a school where the majority of Roma are, so they were sent to this school based on their place of residence. However, they did not attend school that much.

The pupils attended the 8th grade. And since the school does not have much experience with Roma and the children are not very used to it, the pupils did not fit in well with the group, which was also due to the fact that they had very poor attendance.

Attendance problems

The school invited the mother to meetings several times to solve the problems, but at the meetings the mother always promised to improve, but the changes did not occur. After some time, the family realized that they had lost a roof over their heads because they were kicked out of the hostel where they lived. The school was so helpful that they got them new housing in an asylum, but it was too far to commute to school. One of the siblings tried to commute, but he also got tired of it later. The teacher was sorry because this student was quite clever, but unfortunately his family situation was bringing him down, and even though she tried to work with him at school as his class teacher, it wasn't enough either.

Support, Interview

The teacher considered this situation to be a case study, since many things were tolerated for these students and they had advantages, which the other students also noticed and found it unfair. In the end, these pupils disappeared from the school and the school has no information about them and still owes the school some money (e.g. for school representation and the like).

Failure

13-15

-

Mgr. (český jazyk a výtvarná výchova)

28

Na školu přišli tři Romové, dva sourozenci a dívka, která byla jejich sestřenice. Na škole není mnoho Romů, proto nejsou na podobné situace zvyklí. Tyto sourozence s jejich sestřenicí nechtěli vzít na školu, kde je většina Romů, proto podle místa bydliště byli odkázáni na tuto školu. Školu ale zase tak moc nenavštěvovali.

Žáci navštěvovali 8. ročník. A jelikož s Romy nejsou na škole moc zkušenosti a ani děti na to nejsou moc zvyklé, tak žáci moc nezapadli do kolektivu, což bylo i kvůli tomu, že měli velice špatnou docházku.

Matku si škola několikrát pozvala na schůzky, aby problémy řešili, ale na schůzkách matka vždy přislíbila, že se polepší, ale změny nenastaly. Po určité době rodina přišla s tím, že ztratila střechu nad hlavou, protože je vyhodili z ubytovny, kde žili. Škola jim byla tak nápomocná, že jim sehnala nové bydlení v azylovém domě, což ale bylo na dojíždění do školy větší dálka. Jeden ze sourozenců se snažil dojíždet, ale i jeho to později omrzelo. Učitelku to mrzelo, jelikož tento žák byl docela šikovný, ale bohužel jeho rodinná situace ho shazovala dolů a i když se ve škole snažila jako jeho třídní učitelka s ním pracovat, tak ani to nestačilo.

Učitelka tuto situaci považovala za kazuistiku, jelikož se těmto žákům hodně věcí tolerovalo a měli výhody, čehož si všimli i ostatní žáci a připadalo jim to nefér. Nakonec tito žáci zmizeli ze školy a škola o nich nemá žádné informace a doteď škole dluží i nějaké peníze (např. za školní reprezentaci a podobně).

5

In the very first music lesson I had with this class, we set the rules. Rules are important for cooperation and, in my opinion, extremely important for music education, because the students take the lesson as more free. Among the ubiquitous typical rules, I put in a request for the absence of chewing gum in the mouth during class. I added to this rule why I want it there - why it is important to me. Everyone agreed to the rules and signed the 'rules sheet' we created below. If the rules are followed, it is my duty to leave room for singing in every music lesson. We remind you of the rules, and possibly supplement them, at the beginning of each school year. Because students like to forget them. When a new student comes to class, the rules are presented to him and he has the opportunity to comment on them before signing the 'document'. This means that all the students in the class, as well as me as a teacher, are obliged to follow the given rules. So we reminded ourselves of the rules at the beginning of the school year, when a new student started attending the class. The rules were presented to her and she signed them without objection. The class accepted the new student well. Žačka quickly found new friends and generally fit into the team. In terms of grades, she was smart and had good grades. Žačka did not make any significant problems or 'transgressions', considering that she was in puberty. She was sitting in the penultimate pew by the windows. Once I came to this very class for music education. It was after a long break, so the students were always a little fired up. So I started with a favorite game to relax and get moving. It's called horse racing. Each student slaps their thighs, which sounds like hoof stomps, and runs through a race track, where they encounter obstacles that are variously represented by sound or movement. I have proven that they are calm after this exercise and I can discuss the curriculum with them. As usual, I asked questions related to the topic and walked around the class. The class was quiet, listening and taking notes. Before singing, I noticed the pupil chewing. She did not spit out the gum when asked. She probably wanted to try what it was like to cross the border. She wanted to try to be that disobedient student one day. I don't know what else would make her do it.

The child was planned, i.e. wanted, by the parents. The entire pregnancy proceeded normally and the pupil was born on the due date. There was no problem noted in the development - lagging behind children of the same age or something similar. Crying in preschool, the pupil spent time in kindergarten, was very attached to her parents. At school age, she settled down, got used to the order that she had at school and got used to being away from her parents for a long time. Žačka has two younger siblings with whom she has a good relationship. She is used to taking care of two younger siblings, which is why one can observe a greater maturity and sense of responsibility in her than in other children. Overall, family relationships are healthy and secure. The family is well socialized. She is friendly at school and has no problem making friends. She is a leader and enjoys helping with the administration involved in running the classroom. She likes to work in a team, which is also reflected in her hobbies. She likes to play volleyball and dance, in her free time she likes to paint and design models. Her school results are average, in some subjects above average. She's not the usual rule breaker. Adolescents sometimes experience brash behavior and exploration of boundaries.

Violation of classroom/school rules

Before singing, I started to solve the chewing gum that the pupil had, which was forbidden in the lesson according to the common rules. First of all, I referred to the created rules. Teacher: 'I remind you that according to our rules, you are not supposed to have chewing gum in your mouth during music education. Therefore, please, if anyone has chewing gum, please go and spit it out.' The girl didn't wake up. I looked around the class and stopped for a moment on her. She pretended not to chew and looked at me. I was surprised by her behavior, she always seemed like a good and obedient girl. I thought I would try to elaborate on it and remind and justify the rule. So I continued. Teacher: 'I need none of you to have gum in your mouth, otherwise I can't start singing. I'll be happy to tell you again why this is so. When singing, due to deep and rapid breaths, it can happen that you inhale the gum and begin to choke. So, once again, please spit out the chewing gum.' The pupils started to turn around, but the pupil still seemed to do nothing and did not get up. It was starting to annoy me, but I forced myself to calm down. Teacher: 'Students, I'm not blind. Do I really have to name the one who has gum in his mouth right now? Look, I'm going to turn around and close my eyes and whoever has the gum is going to spit it out.' I turned around and mentally counted to ten. I listened for someone to get up, but he didn't. So I had to start communicating directly with her. So I turned and looked at the pupil. Teacher: 'I saw that you were chewing and I would appreciate it if you would go and spit out the gum.' Žačka: 'I don't have chewing gum. You must have seen that wrong.' Teacher: 'Really? But I saw that you were chewing. The whole class is now waiting for you to go and spit it out so we can start singing.' Student: 'I don't want to sing anyway.' Teacher: 'So you have gum?' Student: 'I have. But I'm not going to spit her in the trash.' Teacher: 'Well, you'll have to. You signed the rules and agreed to them. And the rules state that you will not have chewing gum during class. When you were familiar with the rules, you didn't object to it. Why I don't want you to chew, I said a while ago. So will you please go throw away the gum so we can continue?' The student didn't answer right away. She looked around the classroom and saw the faces of her classmates. I saw that I had finally won. She didn't like so much attention. The classmates wanted to sing and the student saw it in them and did not want them to be angry with her. Then she looked at me, got up and headed for the bin. She walked back to her seat and sat down. Meanwhile, I walked back to the blackboard and stood at the piano. Teacher: 'Thank you, now we can continue. Please stand…, etc.' We started singing and managed to sing one song before the bell rang. I noted the situation in a notebook. I have decided that I will not deal with the student again, unless it happens again.

Interview, Warning

The result of the solution was, in my opinion, positive. After a longer conversation, the student decided to throw the chewing gum in the trash. In the short term, it was clear that she was sorry. That they are ashamed of me. I treated her as if nothing had happened. I was going to change that if the incident happened again. But that didn't happen. Not only with the pupil, but in the whole class, similar behavior was not repeated during my lessons.

Longterm success

14 let, 8. ročník

Tanec, Voleyball, Móda

VŠ, Mgr. Anglický jazyk – Hudební výchova

19

Na úplně první hodině hudební výchovy, kterou jsem měla s touto třídou, jsme si určovali pravidla. Pravidla jsou pro spolupráci důležitá a pro hudební výchovu, podle mě, extrémně důležitá, protože žáci berou hodinu jako volnější. Mezi všudypřítomná typická pravidla, jsem vložila žádost o absenci žvýkaček v ústech během vyučování. K tomuto pravidlu jsem dodala, proč ho tam chci – proč je pro mě důležité. Všichni s pravidly souhlasili a podepsali se pod námi vytvořenou 'listinu' pravidel. Pokud jsou pravidla dodržována, mou povinností je si v každé hodině hudební výchovy nechat prostor pro zpívání. Pravidla si připomínáme, a případně doplňujeme, na začátku každého školního roku. Protože na ně žáci rádi zapomínají. Když přijde do třídy nový žák, pravidla se mu představí a on má možnost se k nim před podepsáním 'listiny' vyjádřit. To znamená, že vždy všichni žáci ve třídě, ale i já jako učitel, jsme zavázáni se danými pravidly řídit. Pravidla jsme si tedy připomněli i na začátku školního roku, kdy třída začala navštěvovat nová žačka. Pravidla jí byla představena a ona je bez námitek podepsala. Třída novou žačku přijala dobře. Žačka si rychle našla nové kamarády a celkově zapadla do kolektivu. Co se týče prospěchu, byla šikovná a známky měla pěkné. Žačka nedělala nijak významné problémy ne 'prohřešky', když přihlédneme k tomu, že byla v pubertě. Seděla v předposlední lavici u oken. Jednou jsem přišla právě do této třídy na výuku hudební výchovy. Bylo to po velké přestávce, takže žáci byli vždy trochu rozjívení. Začala jsem tedy oblíbenou hrou na odreagování a rozpohybování. Jmenuje se dostihy. Každý žák se plácá do stehen, což zní jako dusot kopyt a projíždí dostihovou dráhu, na které ho potkávají překážky, které jsou různě ztvárněny zvukově či pohybově. Mám osvědčené, že jsou po tomto cvičení v klidu a mohu s nimi probrat učivo. Jako obvykle jsem pokládala otázky týkající se tématu a chodila po třídě. Třída byla klidná, poslouchala a zapisovala. Před rozezpíváním jsem si všimla žačky žvýkání. Na požádání žvýkačku nevyplivla. Pravděpodobně chtěla zkusit, jaké to je překračovat hranice. Chtěla zkusit být jednou tou neposlušnou žákyní. Nevím, co jiného by ji k tomu vedlo.

Dítě bylo rodiči plánované, tedy chtěné. Celé těhotenství probíhalo normálně a žačka se narodila v určený datum. Ve vývoji nebyl zaznamenán problém – opoždění za dětmi stejného věku nebo něco podobného. V předškolním věku plačtivá, žačka trávila čas ve školce, byla hodně vázaná na rodiče. Ve školním věku se srovnala, navykla na řád, který měla ce škole a zvykla si na delší odoučení od rodičů. Žačka má dva mladší sourozence, se kterými má dobrý vztah. Je zvyklá se o dva mladší sourozence starat, proto u ní lze pozorovat větší vyspělost a smysl pro zodpovědnost než u ostatních dětí. Celkově vztahy v rodině jsou zdravé a bezpečné. Rodina je dobře sociálně zajištěna. Ve škole je přátelská a nemá problém navazovat kamarádské vztahy. Je vůdčí osobnost a ráda pomáhá s administrativou spojenou s fungováním třídy. Ráda pracuje v týmu, což se projevuje i v jejích zálibách. Ráda hraje volejbal a tančí, ve volném čase ráda maluje a navrhuje modely. Její školní výsledky jsou průměrné, v některých předmětech nadprůměrné. Není u ní obvyklé porušování pravidel. V pubertálním věku se občas objevuje drzé chování a zkoumání hranic.

Před rozezpíváním jsem začala řešit žvýkačku, kterou měla žačka, a která byla ve výuce dle společných pravidel zakázaná. Nejprve jsem se tedy odkázala právě na vytvořená pravidla. Učitelka: 'Připomínám, že dle našich pravidel, nemáte mít během hudební výchovy žvýkačky v ústech. Proto prosím, jestli někdo máte žvýkačku běžte ji prosím vyplyvnout.' Žačka se nezvedala. Přejela jsem po třídě pohledem a zastavila se na chvíli na ní. Dělala, že nežvýká a dívala se na mě. Byla jsem jejím chováním překvapená, vždycky mi připadala jako hodná a poslušná dívka. Řekla jsem si, že to zkusím ještě rozvést a pravidlo připomenout a zdůvodnit. Pokračovala jsem tedy. Učitelka: 'Potřebuji, aby nikdo z vás neměl žvýkačku v ústech, jinak nemůžu začít s rozezpíváváním. Ráda vám znovu řeknu proč tomu tak je. Při zpívání se kvůli hlubokým a rychlým nádechům může stát, že žvýkačku vdechnete a začnete se dusit. Takže ještě jednou prosím o vyplivnutí žvýkaček.' Žáci se po sobě začali otáčet, ale žačka stále dělala jakoby nic a nezvedala se. Začínalo mě to štvát, ale nutila jsem se do klidu. Učitelka: 'Žáci, já nejsem slepá. Opravdu mám jmenovat toho, kdo má teď právě žvýkačku v ústech? Podívejte, já se teď otočím a zavřu oči a ten, který má žvýkačku ji půjde vyplyvnout.' Otočila jsem se a počítala jsem v duchu do deseti. Poslouchala jsem jestli uslyším, že se někdo zvedá, ale nezvedal. Musela jsem tedy začít komunikovat přímo s ní. Otočila jsem se tedy a podívala se na žačku. Učitelka: 'Viděla jsem, že žvýkáš a ocenila bych, kdybys šla tu žvýkačku vyplivnout.' Žačka: 'Já žvýkačku nemám. To jste asi špatně viděla.' Učitelka: 'Opravdu? Já jsem ale viděla, že žvýkáš. Celá třída teď čeká, až ji půjdeš vyplivnout, abychom mohli začít se zpíváním.' Žačka: 'Já stejně zpívat nechci.' Učitelka: 'Takže žvýkačku máš?' Žačka: 'Mám. Ale vyplivnout do koše ji nepůjdu.' Učitelka: 'Tak to ale budeš muset. Podepsala jsi pravidla a tím jsi s nimi souhlasila. A v pravidlech stojí, že nebudete mít během výuky žvýkačky. Když ses s pravidly seznamovala, nic jsi proti tomu nenamítala. Proč nechci, abyste žvýkali, už jsem před chvílí říkala. Takže půjdeš prosím vyhodit tu žvýkačku, abychom mohli pokračovat?' Žačka neodpověděla hned. Podívala se po třídě a uviděla tváře svých spolužáků. Viděla jsem, že jsem konečně vyhrála. Tolik pozornosti se jí nelíbilo. Spolužáci chtěli zpívat a žačka to na nich viděla a nechtěla, aby na ni byli naštvaní. Pak se podívala na mě, zvedla se a zamířila ke koši. Došla zpátky na své místo a sedla si. Já jsem mezitím došla zpátky k tabuli a postavila se ke klavíru. Učitelka: 'Děkuji, teď můžeme pokračovat. Postavte se prosím…, atd.' Rozezpívali jsme se a stihli si zazpívat jednu písničku než zazvonilo. Poznamenala jsem si situaci do poznámkového bloku. Rozhodla jsem se, že to se žačkou už řešit nebudu, pokud se to nebude znovu opakovat.

Výsledek řešení byl, podle mého názoru, pozitivní. Po delším rozhovoru se žačka rozhodla žvýkačku vyhodit do koše. Krátkodobě bylo vidět, že ji to mrzí. Že se přede mnou stydí. Já jsem se k ní chovala, jako kdyby se nic nestalo. To jsem hodlala změnit, pokud by se incident opakoval. To se ale nestalo. Ne jen u žačky, ale v celé třídě se podobné chování při mých hodinách neopakovalo.

5

The student constantly does not have completed assignments, does not prepare for class, disturbs other classmates, does not have his own tools, has a mess in his briefcase, so he cannot quickly find his way around them. As a result of these facts, the current lesson completely misses him and he does not fully concentrate, because he simply does not have everything necessary for teaching. At the same time, he starts to get bored because he doesn't work due to the absence of tools and starts to disturb again. In my opinion, this situation is almost unsolvable. The teacher can lend him a textbook, a workbook or stationery, but this somehow diverts the ongoing lesson, the attention is focused on the pupil. And if there are more such students in the class, I simply don't have such a store of tools. The situation therefore results in the pupil being 'annoying' for the whole lesson. He is bored and annoyed even with himself, because he is unsuccessful in the class, so he shows anger and slight aggression, and on that account he wants to spoil the class for others.

The situation is long-term, the mother absolutely does not supervise his duties, does not pay attention to him, in short, he is a 'street child'. He doesn't sleep at night. The family is constantly dealing with the removal of this pupil. He has nothing forever, his alcoholic parent is neither willing nor able to help him. The student comes to the Spektrum day center, where they should work out all the tasks with him, but now the teacher encountered the problem that if the student refuses to do homework in the center, they should not force him. In this case, Spektrum absolutely loses its function, because he doesn't do his homework, plays some games on the computer, goes home and isn't ready for class again.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal disruption of lessons

We tried to convince him that he is already in the fourth grade and that the teacher's assistant, who is present in the lessons, helps him and supervises the writing of assignments. The student came from the Spektrum day center and had nothing ready before class, so the assistant tries to pay attention to him even during the breaks. It's just that if a student doesn't have something forever, he doesn't even have the knowledge to possibly work out the tasks, he can't get involved adequately in the next lesson, and he gets distracted when he feels any freedom, for example when we move from the desk to the carpet, so it takes him a while to calm down.

Support, Interview

The situation keeps coming back, repeating and not getting any better. The teacher, the assistant and the already mentioned Spektrum have an effect on the student, but the result is simply zero. When the family doesn't work, the school is in most cases 'toothless'.

Failure

9 let, 4. ročník

sport fotbal, jízda na kole)

VŠ – titul Mgr.

18

Žák neustále nemá vypracované úkoly, nepřipravuje se na hodinu, vyrušuje ostatní spolužáky, nemá své vlastní pomůcky, má v aktovce nepořádek, takže se v nich nedokáže rychle zorientovat. V důsledku těchto skutečností ho probíhající hodina naprosto míjí a plně se nesoustředí, protože zkrátka nemá vše potřebné pro výuku. Zároveň se začne nudit, protože z důvodu absence pomůcek nepracuje a začne opět vyrušovat. Tato situace je dle mého názoru skoro neřešitelná. Učitel mu může půjčit učebnici, pracovní sešit nebo psací potřeby, ale tím je probíhající hodina jakýmsi způsobem odkloněná, pozornost je zaměřená na žáka. A pokud se ve třídě vyskytuje více takových žáků, já zkrátka nemám takovou zásobárnu pomůcek. Situace proto vyplyne v to, že žák 'otravuje' celou hodinu. Je znuděný a otrávený i sám sebou, protože je v hodině neúspěšný, takže se projevuje naštváním a lehkou agresivitou a na to konto chce tu hodinu zkazit ostatním.

Situace je dlouhodobá, matka na jeho povinnosti absolutně nedohlíží, nevěnuje se mu, zkrátka je to 'dítě ulice'. V noci nespí. V rodině se neustále řeší odebírání tohoto žáka. Věčně nic nemá, rodič závislý na alkoholu mu není ochoten a ani schopen pomoci. Žák dochází do denního centra Spektrum, kde by s ním měli vypracovávat veškeré úkoly, ale teď paní učitelka narazila na problém, že když žák v centru odmítne dělat domácí přípravu, oni ho nemají nutit. Spektrum v tomto případě absolutně ztrácí svou funkci, protože úkoly nedělá, zahraje si tam nějaké hry na počítači, jde domů a do hodiny připravený opět není.

Zkusily jsme mu domluvit, že už je čtvrťák a paní asistentka pedagoga, která je v hodinách přítomná, mu pomáhá a dohlíží na zapisování úkolů. Žák přišel z denního centra Spektrum a do hodiny neměl připraveno vůbec nic, takže se mu snaží asistentka věnovat i o přestávkách. Jenomže když žák věčně něco nemá, nemá ani ty znalosti na případné vypracování úkolů, tak se do následující hodiny nemůže adekvátně zapojit a vyrušuje, když cítí jakoukoliv volnost, třeba když přecházíme z lavice na koberec, tak mu chvíli trvá se zklidnit.

Situace se stále vrací, opakuje se a nijak nezlepšuje. Paní učitelka, paní asistentka i již zmíněné Spektrum na žáka sice působí, ale výsledek je zkrátka nula. Když nefunguje rodina, škola je ve většině případech 'bezzubá'.

5

The student, who is in the second year of the Gymnasium (7th grade of elementary school), is located at the place of residence, the journey there is approximately one kilometer long. There are 27 pupils in the class. The situation I am describing here happened at the beginning of the school year. The pupil continued to have problems with integration into the team, which was most evident after returning to school after the summer holidays. There were frequent conflicts with classmates. Most often, he did not manage to solve situations, which manifested itself in aggressiveness. Most often, attacking classmates with profanity and destroying their or school belongings, which resulted in the situation I will describe here. Already in the morning, the student showed signs of fatigue and aggression. He couldn't stand sitting for a while and was rudely attacking his classmates. In the third lesson, the teacher handed out tests and the student got an A. He couldn't handle the situation, he started banging on the desk and swearing vulgarly at the school, also at his classmates and teachers. Calming down from the teacher didn't help, and after a short while of cursing and banging on the desk, he took a chair and smashed the window with it.

Family history: The student's parents divorced when he was 10 years old. He lives only with his mother and grandmother and has no siblings. The mother has a university education and is a teacher. The biological father is a bricklayer and does not live with them, but sometimes spends weekends with the boy, when they mostly do sports and extracurricular activities together. The student still hasn't come to terms with this situation, but luckily they divorced amicably and are trying to solve his problems together. Personal anamnesis: The student had a problematic premature birth, a one-year postponement of school attendance. Already when enrolling in the first year, he seemed immature. He poked the teachers, ran around the class, couldn't keep his attention. He is not withdrawn, seeks company and demands attention from classmates. School anamnesis: He started kindergarten at the age of three, he did not adapt well and his behavior was problematic. He was noisy and hurt other children. He was not focused on the game, aggressiveness and unmanageability were evident. The mother could not admit these problems.

Emotional outbursts, Verbal aggression

As soon as the student broke the window, the teacher could not handle the situation and started shouting at him: "You bastard, you will not behave like this here!

Physical intervention, Disrespectful communication

After the faceoff, the student started yelling even more and the teacher took him to the principal's office, where the educational counselor called the mother, who took her son away and paid for the damage after repairing the broken window. The mother punished her son with physical work, especially in the garden, instead of football, which he loved so much. The situation in the classroom did not improve significantly, but the shift for the better was visible, at least by the fact that he no longer destroyed the window or anything expensive in an affectation.

Partial success

14 let, sekunda (sedmá třída)

Fotbal, počítačové hry

ADHD,Dysgrafie,Porucha chování

Lhaní,Neúcta k autoritám,Agrese

Mgr. (přírodopis, matematika)

22

Žák, který je ve druhém ročníku na Gymnáziu (7. třída základní školy), se nachází v místě bydliště, cesta tam je přibližně kilometr dlouhá. Ve třídě je 27 žáků. K situaci, kterou zde popisuji, došlo na začátku školního roku. U žáka přetrvávaly problémy se začleněním se do kolektivu, což se nejvíce projevilo po návratu do školy po letních prázdninách. Docházelo k častým konfliktům se spolužáky. Nejčastěji nezvládal řešení situací, což se projevovalo agresivitou. Nejčastěji napadání spolužáků vulgárními výrazy a ničení jejich nebo školních věcí, což vyústilo k situaci, kterou zde popíši. Už od rána žák projevoval známky únavy a agrese. Nevydržel chvíli sedět a vulgárně napadal spolužáky. Ve třetí vyučovací hodině učitel rozdával testy a žák dostal pětku. Situaci nezvládnul, začal mlátit do lavice a vulgárně nadávat na školu, i na spolužáky a učitele. Uklidňování ze strany učitele nepomáhalo a za krátkou chvíli nadávání a bouchání do lavice vzal židli a rozbil s ní okno.

Rodinná anamnéza: Rodiče žáka se rozvedli, když mu bylo 10 let. Žije jen s matkou a babičkou a nemá sourozence. Matka má vysokoškolské vzdělání, je učitelka. Biologický otec je zedník a nežije s nimi, ale tráví s chlapcem občas víkendy, kdy se spolu věnují převážně sportu a mimoškolním činnostem. Žák se s touto situací doposud nesmířil, ale naštěstí se rozvedli v dobrém a snaží se řešit jeho problémy společně. Osobní anamnéza: Žák měl problematický předčasný porod, roční odklad školní docházky. Již při zápisu do prvního ročníku působil nezrale. Učitelům tykal, běhal po třídě, neudržel pozornost. Není uzavřený do sebe, vyhledává společnost a vyžaduje pozornost spolužáků. Školní anamnéza: Do mateřské školy nastoupil ve třech letech, špatně se přizpůsoboval a jeho chování bylo problémové. Byl hlučný a ubližoval ostatním dětem. Nesoustředil se na hru, projevovala se agresivita a nezvladatelnost. Matka si tyto problémy nedokázala přiznat.

Jakmile žák rozbil okno, učitel situaci nezvládl a začal na něj křičet: „Ty parchante, takhle se tady chovat nebudeš!

Po facce žák začal řvát ještě více a učitel ho odvedl do ředitelny, kde až přivolaný výchovný poradce zavolal matce, která si syna odvezla a po opravení rozbitého okna uhradila škody. Matka syna potrestala formou fyzické práce zejména na zahradě a to hlavně místo fotbalu, který měl tolik rád. Situace ve třídě se nezlepšila výrazně, ale posun k lepšímu byl vidět, minimálně tím, že už okno ani nic drahého v afektu nezničil.

5

student of our grammar school, whom I have taught since her 3rd year in the optional seminar Europe and the World. I have a lot of information about her from her class teacher, a colleague who sits in the office with me. Žačka entered the first year during distance learning, which took place due to covid. In the beginning, she didn't have many absences, later the absences were huge. From the beginning, she showed bad results. After returning to school from distance learning, problems began to emerge quite strongly. Most of the time, she couldn't handle the stress at school, especially the stress from exams. In general, you could see that she was very nervous, but she always wrote the paper as it was. All this stress culminated one day when she wrote a paper, went to the toilet, from which she did not get out for several tens of minutes, because she collapsed there. Later she didn't even come back to class and left the school without any notice and I think she felt it was okay because she didn't apologize to anyone even later, didn't message anyone and so on. In the third year at our grammar school, students write a term paper and choose a teacher who will guide them in this work. The student chose me as the leader of her year project. It was the most problematic within this subject of mine, in both study groups that I led as part of the Europe and the World seminar. This problem was mainly characterized by huge absenteeism, it had perhaps 70-80% non-participation, of which a third was unexcused. In addition, she did not meet any required outputs from this seminar. She also failed another subject and in total had several unclassified subjects in the semester. She was supposed to complete the non-classification, to complete it, but she failed to do so, since then the deadline by which she was supposed to deliver the finished work was constantly being pushed back.

She lives only with her mother, without her father, who probably contributed quite a lot to the whole situation and her bad mental state, because he left the family and allegedly found a new girlfriend. In my opinion, she couldn't handle the combination of pressure from school, the feeling of not being able to handle it, the feeling of failure, the family situation and also the whole covid situation. From the beginning, she was one of those who took it the hardest mentally. I know from her class teacher that the relationship with her mother was not exactly ideal either. The mother was not completely able to work with her, although she had a protective feeling, but the pupil seemed to be coughing all over it and they were not able to move anywhere. When the mother wanted to resolve a situation with her, the pupil threw a pitchfork at her, so they were back at the beginning, and that's probably why the mother was very desperate. As for the class, she didn't communicate with any of her classmates there, she didn't have a group of her own, which was shown by the fact that even her classmates generally had no idea where she was. In my opinion, Žačka got into such a carousel of lies and half-truths and she had absolutely no will to overcome it, she was unable to keep her promises or even show up for consultations when I repeatedly set aside time for her.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

As for the problems in the subject Europe and the world, which I taught her, since she did not submit any necessary outputs there, she was not classified in the semester. Furthermore, she was examined by the committee, so that she could then handle the outputs of the first half of the year. In the second semester, the exact same situation arose, she was not classified because she did not meet the outputs, and in the end she got a five because she did not deliver the outputs and had to take a commission exam from Europe and the world. As for the coursework, she did not submit it in the first term and asked the school management to extend the delivery deadline, in the second term she submitted it with a different preparation than what was assigned, so we again classified it as unsuccessful, and the school management moved the deadline for the submission of the work to August to the preparation week. I did not recommend the student to defend the thesis based on previous experience. In the end, it turned out that she submitted the work, but again unsuccessfully, because she did not meet the given criteria and did not appear for the commission exam from Europe and the world. Her mom called us the day before that she had a mental breakdown and that she was hospitalized at some crisis center. As for the other subject in which she failed, she also had another insufficient one in the second semester. The class teacher consulted the school psychologist in particular about this situation and then spoke to the pupil's mother. She initially apologized for the absence, but after a conversation with the class teacher, the mother said that she would no longer apologize to her and they agreed that if there was an absence, she would provide an excuse note signed by the doctor, but that did not lead to anything either, the pupil simply did not comply . She also went to the school psychologist, but it was always more of a one-off event, moreover, she probably went to him quite late, she was not very able to confide in herself, she kept trying to pretend that everything was fine, but it wasn't, and she was already very entangled in the carousel of half-truths and lies. Finally, the class teacher suggested to the parents that she undergo an examination by a doctor. The school should have been informed about the results of the examination, but it only learned that she participated in the examination, nothing else.

Support, Interview, Cooperation with experts

Basically, there was no solution. She didn't keep any appointments, she continued to have a lot of absences, and in the end she didn't finish the year and didn't even hand in the year work. We know from the family that she was hospitalized in the emergency department, but we do not know if she is still there, but we assume that she is. She didn't come to school anymore.

Failure

17 let, 3. ročník SŠ (gymnázium)

/

Lhaní,Vyhýbání se škole

Mgr. OV, Dějepis

30

Žačka našeho gymnázia, kterou jsem učil od jejího 3. ročníku ve volitelném semináři Evropa a svět. Spoustu informací o ní mám od jejího třídního učitele, kolegy, který se mnou sedí v kabinetu. Žačka nastoupila do prvního ročníku v době distančního vyučování, které probíhalo z důvodu covidu. Ze začátku absencí moc neměla, později byla absence obrovská. Už od začátku vykazovala špatný prospěch. Po návratu z distančního vyučování do školy se začaly poměrně silně objevovat problémy. Většinou nezvládala stres ve škole, zejména ale ten z písemek. Vesměs na ní bylo vidět, že je velmi nervózní ale vždy písemku jakž takž napsala. Celý tento stres vyvrcholil jednoho dne, kdy napsala písemku, odešla na záchod, ze kterého několik desítek minut nevylezla, protože se tam zhroutila. Později se ani nevrátila do výuky a bez jakéhokoliv oznámení odešla ze školy a podle mě, měla pocit, že je to tak v pořádku, protože se nikomu ani později neomlouvala, nikomu nic nevzkazovala a podobně. Ve třetím ročníku u nás na gymnáziu píšou žáci ročníkovou práci a vybírají si učitele, který jim tuto práci povede. Žačka si jako vedoucího své ročníkové práce vybrala mě. Byla v rámci tohoto mého předmětu nejproblémovější, a to v obou studijních skupinách, které jsem v rámci semináře Evropa a svět vedl. Tato problémovost se vyznačovala především obrovskou absencí, měla snad 70-80% neúčast, z toho byla třetina neomluvená. Navíc nesplnila žádné potřebné výstupy z tohoto semináře. Dále propadla i z dalšího předmětu a celkem měla v pololetí několik neklasifikovaných předmětů. Neklasifikace si měla doplnit, dodělat, to se jí ale nepodařilo, od té doby se pouze neustále posouval termín, do kdy měla dodělané práce dodat.

Žije pouze s maminkou, bez otce, který nejspíš poměrně hodně přispěl k celé situaci a k jejímu špatnému psychickému stavu, protože od rodiny odešel a našel si údajně novou přítelkyni. Podle mě nezvládla tu kombinaci tlaku ze školy, pocit toho, že to nezvládá, pocit neúspěchu, situaci v rodině a taky celou covidovou situaci. Byla od začátku jedna z těch, kteří to nesli psychicky nejhůř. Od jejího třídního učitele vím, že vztah s její matkou taky nebyl úplně ideální. Matka nebyla s ní úplně schopná fungovat, měla sice ochranitelský pocit, ale žačka na to jako by na celé kašlala a nebyly tak schopny se někam posunout. Maminka, když chtěla s ní nějakou situaci vyřešit, tak ji do toho žačka hodila vidle, takže byly zase na začátku, a z toho byla ta matka nejspíš hodně zoufalá. Co se týče třídy, tak tam s nikým ze spolužáků nekomunikovala, neměla tam žádnou svou skupinku, což se ukázalo na tom, že ani její spolužáci vesměs vůbec netušili kde je. Žačka se podle mě dostala do takového kolotoče lhaní a polopravd a neměla vůbec vůli to překonat, nebyla schopná dodržet sliby nebo se třeba dostavit ke konzultacím, kdy jsem si pro ni opakovaně vyhradil čas.

Co se týče problémů v předmětu Evropa a svět, který jsem ji učil já, tak tam jelikož neodevzdala žádné potřebné výstupy, tak v pololetí byla neklasifikována. Dále byla komisionálně přezkoušena, aby pak zvládla výstupy prvního pololetí. Ve druhém pololetí vznikla úplně stejná situace nebyla klasifikována, protože nesplnila výstupy, a nakonec dostala pětku, protože výstupy nedodala a musela absolvovat komisionální zkoušku z Evropy a svět. Co se týká ročníkové práce, v prvním termínu ji neodevzdala a požádala vedení školy o prodloužení termínu dodání, v druhém termínu ji odevzdala s jiným vypracováním, než jaké bylo zadání, takže jsme ji zase klasifikovali jako neúspěšnou a třetí termín odevzdání práce vedení školy posunulo na srpen do přípravného týdne. K obhajobě práce jsem žačku na základě předešlých zkušeností nedoporučil. Nakonec to dopadlo tak, že práci odevzdala ale zase neúspěšnou, protože nesplnila daná kritéria a na komisionální zkoušku z Evropy a svět se už nedostavila. Její maminka nám den předtím zavolala, že došlo k psychickému zhroucení a že je na nějakém krizovém centru hospitalizovaná. Co se týče dalšího předmětu, ve kterém propadala, tak i tam měla v druhém pololetí další nedostatečnou. Třídní učitel tuto situaci konzultoval zejména se školním psychologem a poté promlouval s matkou žačky. Ta ji ze začátku absence omlouvala, ale po rozhovoru s třídním učitelem matka řekla, že už jí to dál omlouvat nebude a domluvili se spolu, že když bude absence, tak dodá omluvenku podepsanou od doktora, ale ani to nikam nevedlo, žačka to prostě nedodržovala. Byla i u školního psychologa, nicméně vždycky to byla spíš taková jednorázová akce, navíc k němu šla asi dost pozdě, nebyla moc schopná se svěřit, pořád se snažila tvářit, že je všechno v pohodě ale nebylo a už byla hodně zamotaná v tom kolotoči polopravd a lží. Nakonec třídní učitel rodičům navrhnul, aby podstoupila vyšetření u lékaře. O výsledcích vyšetření měla být škola informována, nicméně se dozvěděla jen to, že se vyšetření účastnila, jinak nic.

V podstatě k žádnému řešení nedošlo. Žádné domluvy nedodržovala, měla i nadále hodně absencí, a nakonec ročník neukončila a ani neodevzdala ročníkovou práci. Od rodiny víme, že byla hospitalizovaná na krizovém oddělení ale jestli tam pořád je, to nevíme ale předpokládáme, že ano. Do školy už nepřišla.

5

When I was assigned to grade 8.C, the entire grade school board knew the student and his behavior at school. Situations that recurred regularly involved him constantly disrupting classes, harassing classmates by taking things, taunting or pushing. The described situation occurred when the pupil came to school after a week on Monday after being ill. I was supposed to have the student and the entire 8th grade until the fifth hour, which is quite difficult for students to keep their attention, especially for someone like him. I started the lesson with a normal repetition of the material from last week and the student had already started his song. He annoyed his classmates by talking at them, throwing papers at them and not paying attention to the subject at all. He was even yelled at several times by his classmates, but the student rebuffed them with obscene curses and insults. After about ten minutes of the lesson, I gave the students an independent task and I sat down with the student to make sure that he understood the given material, or I would explain to him what he had inconsistencies in. The student was very distracted and refused to communicate with me. I asked him why he felt the need to be inattentive and he told me to my face that the whole school annoyed him and that he certainly wouldn't hang out with such a fool as some math teacher and spat at me.

The student lives only with his mother because he and his father are divorced. The father shows no interest in him and the student lacks a male role model. The mother is overly caring, very uncritical of her son's behavior and has a very contemptuous attitude towards our school. The student is among the more physically mature individuals and his classmates are rather afraid of him. He has no friends in class, he hangs out with older boys. I don't think the class would push him away, he always gets out with his behavior. As for learning, the student is not stupid, he is rather lazy, I might say that he lacks order.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

have to say that I was left scalded and so were the students who recorded the incident. I stood up, went to the door and very coldly told him to come with me without any emotion. He probably went with me because he realized it was way out of line. I took him to the office, next to the classroom, and I asked the class to be quiet and to work. I washed up in the office and sat him down on the chair so that we were sitting across from each other. We looked at each other for a while. He had no idea what would follow. After a while I started. I tried to be very calm and open. The student was very uneasy and a little scared because he didn't know what was going to happen. Teacher: You know, I'm sad. I feel really let down. I am not trying to be your boss in the classroom, but rather as your helper, a mentor who will accompany you in your learning and you can turn to him at any time and with anything. What made you humiliate me like this and make me feel like this? Student: I don't know. Teacher: Do you think I deserved your behavior? Student: As far as I know, probably not. Teacher: Would you do something differently now? Pupil: Well, I probably wouldn't spit on you. Teacher: Do you think I'm here to make your life miserable? Student: You are not. Teacher: I want you to know that we are all here for you, not only me, but also the other teachers and staff of the school. Is there something that's bothering you right now? Student: Fine. Teacher: Pupil, if something happens, you get into a problem, you should come to me and talk about it, if you don't want to tell your mother, we can find a solution together. I would like to help you and I would like to know if you are also in favor of us working together. Student: Yeah. Teacher: I'm glad. I really like that positive attitude. Student: So you won't give me a note, or yell at me, or call your mother? Teacher: No, it really hurt me and made me very cold, but I believe that you are a bright boy and such behavior will not be repeated. I'm looking forward to our cooperation. Now we'll go back to class and forget about everything.

Transfer of student, Interview

After coming back to the class, the student took the notebook and did not say anything for the whole class and tried very hard. I think he was shocked by the access I gave him. I didn't scream, I wasn't hysterical, and I didn't even threaten him. He was not used to such a form of 'talking to the soul'. In later classes, his episodes recurred but were not as intense as in my classes. After each interruption, I told the class that we would wait until the student calmed down and continue. He calmed down again and we could continue the lesson. I have even seen him try and do extra work in my classes, when I ask him for something, he is happy to oblige, and it also happened that he needed advice and came to me. Which made me very happy. I cannot say whether the same approach would help to correct another pupil who, unlike the pupil, comes from a functional family where he is given enough attention and where he gets the feeling that he knows he is not alone.

Longterm success

8. ročník

otevřená otázka Počítačové hry, sport

ADHD

Agrese,Rušení výuky

Speciální pedagogika a učitelství matematiky

12

Když jsem dostala do třídnictví 8.C, žák a jeho chování ve škole věděl celý třídnický sbor. Situace, které se pravidelně opakovaly, se týkaly jeho neustálého vyrušování v hodinách, obtěžování spolužáků braním věcí, posmíváním nebo postrkováním. Popisovaná situace nastala, když žák přišel po týdnu v pondělí po nemoci do školy. Žáka a celou 8.C jsem měla mít až pátou hodinu, což je pro žáky dosti náročné udržet pozornost obzvlášť pro někoho, jako je on. Hodinu jsem začala běžným opakováním látky z minulého týdne a žák už začal tu svou písničku. Otravoval spolužáky mluvením na nich, házel po nich papírky a vůbec se nevěnoval látce. Byl dokonce svými spolužáky několikrát okřiknut, ale žák se na nich ohradil neslušnými nadávkami a urážkami. Asi po deseti minutách vyučovací hodiny jsem zadala žákům samostatnou práci a přisedla jsem si k žákovi, abych se ujistila, že dané látce rozumí, popřípadě bych mu dovysvětlila to, v čem má nesrovnalosti. Žák byl velmi roztržitý a odmítal se mnou komunikovat. Zeptala jsem se ho, proč má potřebu být nepozorný a on mi do očí řekl, že celá škola ho štve a že se určitě nebude bavit s takovou lůzou jako je nějaká učitelka matematiky a odplivl si na mě.

Žák žije pouze s matkou, protože se s otcem rozvedli. Otec o něj nejeví žádný zájem a žákovi chybí mužský vzor. Matka je přehnaně starostlivá, velmi nekritická, co se týče chování jejího syna a má vůči naší škole velmi pohrdavý postoj. Žák patří mezi fyzicky vyspělejší jedince a spolužáci z něj mají spíše strach. Kamarády ve třídě nemá, baví se se staršími kluky. Nemyslím si, že by ho třída odstrkovala, sám se svým chováním vždy vyautuje. Co se týče učení, žák hloupý není, je spíše líný, možná bych řekla, že mu chybí řád.

Musím říct, že jsem zůstala jak opařená a žáci, kteří incident zaznamenali taky. Stoupla jsem si, šla ke dveřím a řekla bez jakýchkoli emocí velmi chladně, aby šel se mnou. Nejspíš se mnou šel proto, že si uvědomoval, že to bylo velmi přes čáru. Odvedla jsem ho do kabinetu, vedle třídy a třídu jsem poprosila o klid a aby pracovali. V kabinetě jsem se omyla a usadila ho na židli tak, abychom seděli naproti sobě. Chvilku jsme se na sebe dívali. On vůbec netušil, co bude následovat. Po chvíli jsem spustila. Snažila jsem se být velmi klidná a otevřená. Žák byl velmi nesvůj a měl trošku strach z toho, že neví, co se stane. Učitelka: Víš, jsem smutná. Cítím se opravdu podražená. Nesnažím se být ve třídě váš šéf, ale spíše jako vás pomocník, mentor, který vás bude v učení provázet a můžete se na něj kdykoliv a s čímkoliv obrátit. Co tě vedlo k tomu, abys mě takto ponížil a donutil jsi mě se takto cítit? Žák: Nevím. Učitelka: Myslíš si, že jsem si zasloužila tvé chování? Žák: Co já vím, asi ne. Učitelka: Udělal bys teď něco jinak? Žák: No asi bych na vás neflusnul. Učitelka: Myslíš si, že jsem tu, abych ti znepříjemňovala život? Žák: Nejste. Učitelka: Chci, abys věděl, že tu pro tebe jsme všichni, ne jenom já, ale i ostatní učitelé a pracovníci školy. Je něco, co tě teď štve? Žák: V pohodě. Učitelka: Žáku, já jsem od toho, kdyby se něco stalo, dostal ses do problému, abys za mnou přišel a popovídali si o tom, pokud to nechceš říkat mamince, můžeme spolu najít řešení. Ráda bych ti pomohla a chtěla bych vědět, jestli i ty si pro, abychom spolu spolupracovali. Žák: Jo. Učitelka: To mě těší. Opravdu se mi takový pozitivní přístup líbí. Žák: Takže mi nedáte poznámku, ani a mě nebudete křičet a ani nebudete volat matce? Učitelka: Ne, sice mi to opravdu ublížilo a velmi zamrzelo, ale věřím, že jsi bystrý kluk a takové chování se opakovat nebude. Těším se na naši spolupráci. Teď se vrátíme zpátky do třídy a na vše zapomeneme.

Po příchodu zpět do třídy žák vzal sešit a za celou hodinu nic neřekl a velmi se snažil. Myslím si, že byl v šoku z přístupu, který jsem mu poskytla. Nekřičela jsem, nebyla hysterická a ani jsem mu nevyhrožovala. Nebyl na takovou formu 'promluvy do duše' zvyklý. V pozdějších hodinách se jeho epizody opakovaly, ale nebyly v mých hodinách nijak intenzivní. Po každém vyrušení jsem prohodila ve třídě, že počkáme, než se žák uklidní a budeme pokračovat. On se opět zklidnil a my mohli ve vyučování pokračovat. Dokonce jsem ho viděla, že se v mých hodinách snaží a dělá práci navíc, když ho o něco požádám, rád mi vyhoví a také se stalo, že potřeboval poradit a přišel za mnou. Což mě velmi potěšilo. Nedokážu říct, jestli by stejný přístup pomohl i k nápravě jiného žáka, který na rozdíl od žáka pochází z funkční rodiny, kde je mu věnována dostatečná pozornost a kde se mu dostává pocitu, že ví, že není sám.

5

came to the English class, a class full of children. At first everything was good, but over time the students will start to get used to it and express themselves. In this case, the student tried and tried, he was looking for my limits and what he could afford, now I have much more respect from the students than I had before, but that is understandable, everything takes time and practice. Everyone handled situations differently, behaved differently in different classes with different teachers, sometimes worse, sometimes better. Even if I would solve the situation in my class, I would not teach him so that he does not get angry elsewhere. Once someone is like that and it's instilled in them, it's hard to reteach them. Any behavior has a reason and that is why the interview seemed to me to be a suitable solution to gain more insight into his situation and his needs.

The student had no confirmed diagnosis, but probably, if the parents had visited him, some disorder would have been found. It was typical for him to be disruptive in class, directing attention to himself from both the students and the teacher. Rude behavior in various cases (impertinence).

Verbal disruption of lessons

invited the student to see me after class so I could ask why he was behaving like that. At first he didn't speak, he didn't want to express himself, so I let him go so that maybe he would think about it himself and we would talk about it another time. In the following hours, it seemed that he did not understand at all why he was invited to my office. After other situations, I challenged the student again, but this time I did not let him leave without an answer. He said a few things to me that I can't recall now, but I know that he calmed down further for a while before he became agitated again. In any case, from my point of view, not every situation can be solved and not everyone can be corrected, only maybe mitigated from time to time. Although I tried to help, the influence of family and friends is too great on such a young child and his life.

Interview

Immediately after using the given interview method, the student calmed down, but as mentioned, it did not last long due to the influence of friends and a possible unstable situation in the family, which was unknown to the teacher. After trying different methods over the years, she came to the opinion that 'both students depend on me and I depend on them', when 85% of the time she found this wisdom practical and effective, at the same time the friendly atmosphere in the classes did not disappear. But it is important to watch yourself and maintain the respect that the students must have for you from the very beginning.

Shortterm success

Žák na druhém stupni (6.-9. třída)

Nelze sdělit bylo to dávno)

Nespolupráce,Vykřikování,Rušení výuky

vysokoškolské - titul Mgr., aprobace anglický jazyk

15

Přišla jsem do hodiny anglického jazyka, třída plná dětí. Zpočátku bylo vše dobré, ale postupem času si žáci začnou zvykat a projevovat se. V tomhle případě to žák zkoušel a zkoušel, hledal moje hranice a co vše si může dovolit, teď už mám mnohem větší respekt u žáků, než jsem měla dříve, ale to je pochopitelné, vše chce čas a praxi. Situace každý řešil jinak, v jiných hodinách s jinými učiteli se choval jinak, někdy hůře, někdy lépe. Ať už bych vyřešila situaci v mé hodině, neponaučila bych ho tak, aby nezlobil i jinde. Když už je někdo takový a má to v sobě vštípené, je těžké ho přeučit. Jakékoliv chování má svůj důvod a proto mi rozhovor přišel jako vhodné řešení, abych více nahlédla do jeho situace a jeho potřeb.

Žák neměl potvrzenou žádnou diagnózu, ale pravděpodobně, kdyby s ním rodiče zašli, tak by se nějaká porucha našla. Typické pro něj bylo vyrušování v hodinách, míření pozornosti na sebe od žáků i učitele. Neslušné chování v různých případech (drzost).

Pozvala jsem si žáka po hodině za mnou, abych se mohla zeptat, proč se takhle chová. Ze začátku nemluvil, nechtěl se vyjadřovat, tak jsem ho nechala odejít, že se třeba nad tím sám zamyslí a promluvíme si o tom jindy. V dalších hodinách to vypadalo, že vůbec nerozuměl tomu, proč byl vyzván ke mně do kabinetu. Po dalších situacích jsem žáka vyzvala znovu, tentokrát jsem ho ale nenechala odejít bez odpovědi. Řekl mi pár věcí, které si teď zpětně nevybavím, ale vím, že se dále uklidnil na nějaký čas, než se zase rozbouřil. Každopádně z mého úhlu pohledu nejde vyřešit každá situace a nejde napravit každého, jenom možná občasně zmírnit. Sice jsem se snažila pomoci, ale vliv rodiny a kamarádů je příliš velký na tak malé dítě a jeho život.

Hned po použití dané metody rozhovoru se žák uklidnil, ale jak bylo zmíněno, nemělo to dlouhého trvání vůči vlivům kamarádů a možné nestabilní situace v rodině, která byla učitelce neznámá. Po vyzkoušení různých metod za různá léta dospěla k názoru, že 'jak studenti na mě, tak já na ně', kdy z 85% shledala toto moudro praktickým a účinným, zároveň tak přátelská atmosféra v hodinách nezmizela. Ale je důležité se hlídat a zachovat si respekt, který k vám žáci musí mít už od samého začátku.

5

The situation arose as a seemingly small detail, but it can draw attention to the observance of order in the classroom. The problem was the blank blackboard at the beginning of class, which was a struggle in almost every class. When there is only 45 minutes available and 5 minutes are spent looking for someone to wipe the board, another 5 minutes wiping and 5 minutes drying, it is inefficient. In addition, it was exhausting to ask the whole class every day for someone to wipe the board when the school rules say that the class should be ready for class one hour before class, which includes the board wiped, chalks ready and desks ready.

The problem occurred in multiple classes, but in one it was particularly challenging. The ninth-graders, who carried only paper and pen and no textbooks, showed lethargy and lack of interest in the subject. There was no motivation to perform and the classroom was dirty. The problem was not in the specific pupil, but in the preparation for teaching.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

Since words no longer helped, and constant begging, getting angry and shouting were ineffective, one day I came to class, looked at the written board and began to write notes directly on the written text. Before long, one student stood up and went to wash the board without me having to say a single word.

As a result, I now use this strategy in other classes and it works 100%. The students immediately realize that they will not write down anything from the board this way, and someone immediately goes to erase it. It even happens that the board is already wiped when I arrive, which is a sweet reward.

Longterm success

otevřenáotázka

Magister

20

Situace vznikla jako zdánlivě malá drobnost, která však může upozornit na dodržování pořádku ve třídě. Problémem byla nezotřená tabule na začátku vyučování, což bylo bojem skoro v každé třídě. Když je k dispozici pouze 45 minut a z toho 5 minut se hledá, kdo by tabuli zotřel, dalších 5 minut se zotírá a 5 minut schne, je to neefektivní. Navíc bylo vyčerpávající každý den žádat celou třídu, aby někdo tabuli zotřel, když mají ve školském řádu, že před hodinou má být třída připravena na vyučování, což zahrnuje zotřenou tabuli, nachystané křídy a připravenou lavici.

Problém se vyskytoval ve více třídách, ale v jedné byl obzvláště náročný. Deváťáci, kteří si nosili pouze papír a pero a žádné učebnice, projevovali letargii a nezájem o učivo. Nebyla žádná motivace k výkonu a navíc byla třída špinavá. Problém nebyl v konkrétním žákovi, ale v přípravě na vyučování.

Protože slova už nepomáhala a neustálé prosení, hněvání se a křičení byly neúčinné, jednou jsem přišla na hodinu, podívala se na popsanou tabuli a začala psát poznámky přímo do napsaného textu. Netrvalo dlouho a jeden žák se postavil a šel tabuli umýt, aniž bych musela použít jediné slovo.

Výsledkem je, že tuto strategii nyní používám i v jiných třídách a funguje to na 100%. Žáci si ihned uvědomí, že si takto nic z tabule neopíšou, a někdo ji hned jde zotřít. Dokonce se mi stává, že při mém příchodu je tabule již zotřená, což je sladká odměna.

5

The student announced the end of the break, and the computer science lesson followed, which took place outside the classroom in a specific classroom. The students got ready in front of the door, and the teacher picked them up. After arriving in the classroom, they sat down at the computers, and the lesson slowly began. Even when the teacher started to introduce the pupils to the task, the pupil in question showed his boredom, especially by gesticulation or deliberate loud yawning. Of course, this did not escape the attention of the teacher, who asked him if he was bored and admonished him not to disturb. At first, the student only responded by telling the teacher that she was giving primitive assignments. The teacher politely explained to him that some students can't do it yet, so if he thinks he can do it, he can be given an individual task while the others work on said assigned task. Here, however, the situation quickly began to escalate. The student, with the intention of impressing his classmates, told the teacher that he wouldn't come up with anything for her that he couldn't handle anyway, because he knows more about computers than she does. The student also indicated that the teacher was able to learn on computers that took up the entire room, and that new technologies are not enough.

It was a class that had a relatively good reputation, the teachers were quite happy to come here, and there were never any major problems with it. However, with the departure of some pupils to the eight-year grammar school, the number of pupils in the class decreased. I think this may have led to some effort by the less conspicuous pupils to build a stronger social position. It was a mixed class, but the boys had a slight advantage. There was no explicit outsider in the class, but the teacher knew of two quiet students who didn't have too many friends. However, our mentioned pupil was not among them.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

As soon as the student began to rise above the teacher, the whole class assumed the role of the silent majority, and they waited to see what would happen next. The teacher was surprised by the situation. After a while, however, with surprising calmness in her head, she started talking to the student. She explained to him how very rude what he did now and also pointed out the fact that she has enough practice and experience to embarrass him, but she won't because it's not the level of a civilized person. She used phrases like: 'We are in school to learn something' or even 'We learn all our lives, all of us, including me, but in life, even at my age, I would not dare say to someone what you are saying now'. Finally, she gave the student a task: 'By the next lesson, you will prepare an explanation on any topic in the field of software. I give you the first 15 minutes of the lesson, you can try to teach us.' In the next lesson, the student actually had to appear in front of the class in the role of a teacher. He stuttered, and his project was neither fluent nor very informative. He also couldn't respond to the teacher's questions, which were all relevant. Subsequently, after the end of his presentation, the teacher continued her questions and started the explanation. This time the student sat attentively in the desk and paid attention to even the smallest details.

(Disciplinary) Punishments, Support

For the first hours after this experience, the student was very quiet in computer science classes, and was rather withdrawn. He completed all the assigned tasks and worked in class. However, he was not very active, his activity rather decreased. However, over time, the teacher began to show him her trust in him. For example, when working with a program, she asked him for advice on what to do next, and she even entrusted him with helping less proficient students during group work. Since this story took place a few years ago, I know that the mentioned pupil is even successfully studying at a secondary technical school with a focus on IT today.

Longterm success

14, 8. ročník

Počítače, cvičení a posilování

Vysokoškolské 2. Stupňa, (Informačné technológie, Technika a svet práce)

20

Žák ohlásil konec přestávky, a následovala hodina informatiky, která se odehrávala mimo třídu ve specifické učebně. Žáci se připravili před dveře, a učitelka si je vyzvedla. Po příchodu do učebny se usadili k počítačům, a hodina pomalu začala. Už když učitelka začala žáky seznamovat s úkolem, dotyčný žák projevoval svou znuděnost, a to zejména gestikulací, či záměrným hlasitým zíváním. To samozřejmě neuniklo pozornosti učitelky, která se ho zeptala, zda se nudí, a napomenula ho, aby nerušil. Žák na to nejprve reagoval jen tak, že řekl učitelce, že dává primitivní úkoly. Paní učitelka mu slušně vysvětlila, že někteří žáci to ještě neumí, takže pokud si myslí, že to zvládá, může dostat individuální úkol, zatímco ostatní budou pracovat na zmíněném zadaném úkolu. Zde se však situace celkem rychle začala vyhrocovat. Žák totiž, s úmyslem zapůsobit na spolužáky, řekl učitelce, že jí stejně nevymyslí nic, co by nezvládl, protože on ví o počítačích více, než ona. Žák také naznačil, že paní učitelka se tak mohla učit na počítačích, které zabíraly celou místnost, a na nové technologie nestačí.

Jednalo se o třídu, která měla relativně dobrou pověst, učitelé sem chodili celkem rádi, a nikdy s ní nebyly větší problémy. S odchodem některých žáků na osmiletá gymnázia se však snížil počet žáků ve třídě. Myslím si, že to mohlo vést k jakési snaze méně nápadných žáků vybudovat si silnější sociální postavení. Jednalo se o smíšenou třídu, ale chlapci měli mírnou převahu. Ve třídě nebyl žádný výslovný outsider, ale paní učitelka věděla o dvou tichých žácích, kteří neměli příliš mnoho kamarádů. Náš zmíněný žák však mezi nimi nebyl.

Jakmile se žák začal povyšovat nad paní učitelku, celá třída se ujala role mlčící většiny, a čekali, co bude následovat. Paní učitelka byla zaskočena vzniklou situací. Po chvíli se však, s překvapivým klidem v hlavě, začala s žákem rozprávat. Vysvětlila mu, jak velmi je neslušné to, co teď udělal, a také poukázala na fakt, že má dost praxe a zkušeností, kterými by ho mohla zahanbit, avšak neudělá to, protože to není úroveň civilizovaného člověka. Používala fráze jako: 'Ve škole jsme na to, abychom se něco naučili' nebo i 'Učíme se celý život, všichni, včetně mě, ale v životě bych si ani ve svém věku nedovolila říct někomu to, co teď ty'. Nakonec zadala žákovi úkol: 'Do příští hodiny si připravíš výklad k libovolnému tématu z oblasti softwaru. Věnuji ti prvních 15 minut z hodiny, můžeš si vyzkoušet učit nás ty.' Na další hodině musel žák skutečně předstoupit před třídu v roli učitele. Koktal, a jeho projekt nebyl plynulý, ani velmi poučný. Také neuměl reagovat na otázky od paní učitelky, které byly všechny k věci. Následně po konci jeho vystoupení paní učitelka navázala na své otázky, a zahájila výklad. Žák tentokrát seděl pozorně v lavici, a věnoval pozornost i nejmenším detailům.

První hodiny po tomto zážitku byl žák na hodinách informatiky velmi tichý, a byl spíše uzavřený. Plnil si všechny zadané úkoly, a na hodinách pracoval. Nebyl však velmi aktivní, jeho aktivita spíše poklesla. Paní učitelka mu však časem začala dávat najevo svou důvěru v něj. Při práci s nějakým programem ho například požádala, aby poradil co dál, a při skupinových pracích mu dokonce svěřila pomoc méně zdatným studentům. Jelikož se tento příběh odehrál už pár let zpátky, vím, že zmíněný žák dnes dokonce úspěšně studuje na střední průmyslové škole se zaměřením na IT.

5

In the 9th grade, I taught a student who had behavioral problems for a long time. Once I handed out papers that were pre-printed on paper and the task was to answer open questions. The student read the paper and declared that he would not write it. He then crumpled up the paper and put it in his mouth and started chewing.

The student is in the 9th grade, he is popular in the group. He likes to be the center of attention and he likes to draw attention to himself in any way - shouts, makes noises, is noisy.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

Since the student had nothing to hand in, despite the fact that he was present in class and should have been able to do the subject tested by the paper, he got a five.

Consequences

The student submitted the following paper filled in, in the long term I do not know how his behavior developed because he changed schools.

Longterm success

15, 9. ročník

hudba – hraje na bycí

mgr., Český jazyk, Zaklády společenských věd

30

V 9. ročníku jsem učila žáka, který měl problémy s chováním delší dobu. Jednou jsem rozdala písemky, které byly předtištěny na papíře a úkolem bylo odpovídat na otevřené otázky. Žák si písemku přečetl a prohlásil, že to psát nebude. Následně písemku zmuchlal a strčil do úst a začal přežvykovat.

Žák chodí do 9. ročníku, v kolektivu je oblíbený. Rád je středem pozornosti a rád na sebe pozornost strhává jakýmkoliv způsobem – vykřikuje, vydává zvuky, je hlučný.

Jelikož žák neměl, co odevzdat i přesto, že byl na hodině přítomný a učivo zkoušené písemkou měl umět, tak dostal za pět.

Následující písemku žák odevzdal vyplněnou, v dlouhodobém hledisku nevím, jak se vyvíjelo jeho chování jelikož změnil školu.

5

teacher with many years of experience told me about a situation where a boy was late to almost every class she taught. He ignored the various warnings regarding the proper observance of the ringing. He was also late for other subjects, and no one knew how to deal with him. He also ignored the warning by lowering the behavior level.

The class works great as a team, no students are excluded from the team. The class has no history of bullying, etc. The boy is not a problem student, he has an average grade, he tries harder in some subjects, less in others. At this age, he goes through a strong puberty and tries to attract attention to himself. He tries to achieve this by taking on the role of the class "jester". The collective tries at all costs to entertain, attract attention and stand out.

Attendance problems

The above-mentioned student again arrived late to class, entered the classroom without knocking. When asked by the teacher where he was, he only answered with the words "I couldn't make it here." And he wanted to swim to his bench. The teacher invited him to come to the blackboard and come up with an excuse in verse, in a poem, to also mention the reason for his delay. The reason for this action from the teacher's side was primarily the literature class, to which the pupil arrived late, but also her awareness that he was a gifted musician. After a few minutes, the student really came up with a poem. The teacher thanked him and sat him down.

(Disciplinary) Punishments

The process of inventing a poem was repeated 2 or 3 times after the mentioned lesson, boys, but gradually the topics and ideas for creating a poem ran out. Since he had to stay at the blackboard until he came up with the poem, he preferred to go to class on time.

Longterm success

13 let, tercie (8. třída)

Matematika, fyzika. Mimoškolní aktivity – hudba.

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Neposlušnost

Vysokoškolské vzdělání, aprobace: český jazyk a hudební výchova.

27

Paní učitelka s dlouholetou praxí mi v rámci mé praxe na gymnáziu vyprávěla o situaci, kdy jeden chlapec chodil téměř na každou její vyučovací hodinu se zpožděním. Na různá upozornění ohledně řádného dodržování zvonění nedbal. Pozdě chodil také do dalších předmětů, přičemž si s ním nikdo nevěděl rady. Na upozornění snížením stupně chování také nedbal.

Třída funguje skvěle jako kolektiv, žádní žáci nejsou vyčleňování z kolektivu. Třída nemá za sebou žádnou historii šikany apod. Chlapec není problémovým žákem, má průměrný prospěch, v některých předmětech se snaží více, v jiných méně. V tomto věku prochází silnou pubertou a snaží se na sebe upoutat pozornost. Toho se snaží docílit tím, že na sebe vzal úděl třídního „šaška”. Kolektiv se snaží za každou cenu pobavit, upoutat na sebe pozornost a vyčnívat.

Výše zmíněný žák opět dorazil do vyučování se zpožděním, bez zaklepání vstoupil do třídy. Na dotaz pedagožky, kde byl odpověděl pouze slovy „Sem to nestíhal.” A chtěl zaplout do své lavice. Pedagožka jej vyzvala, aby došel k tabuli a vymyslel omluvu ve verších, v básni, aby zmínil také důvod svého zpoždění. Důvodem tohoto jednání ze stránky pedagožky byla především literární hodina, do které žák došel pozdě, ale také její vědomí, že se jedná o nadaného hudebníka. Po pár minutách žák opravdu přišel s básní. Učitelka mu poděkovala a posadila jej.

Proces vymýšlení básně se po zmíněné hodině opakoval ještě 2x či 3x, chlapci, ale postupně docházela témata a nápady pro vytvoření básně. Jelikož u tabule musel zůstat, dokud báseň nevymyslí začal raději chodit včas do vyučování.

5

It was the beginning of science class, and when the teacher came to the classroom, the student was still facing the window, he had nothing ready on the desk, and even after calling all the children to calm down and start paying attention, the student didn't even move. 'So kids, today we're going to talk about mammals.' The teacher knew about the boy's attention deficit, so she approached him and repeated to him once again that he should turn towards the blackboard. Nothing happened. When prompted, 'Take out your things on the bench,' the boy replied that he would not. He suddenly got up and went to the window, the other children observed what was happening and what the student was looking out of the window. The teacher invited the pupils to open their workbooks, but more and more voices began to be heard around the class: 'Teacher, what is the pupil looking at?', 'Student sit down,' 'Student again...' and after a while for Mrs. one student even came to the teacher and said: 'The student didn't even listen in math anymore.' It was obvious that the student disrupted the lesson again.

The student was adopted as a small boy, but he originally came from a Roma family. After starting school, he was diagnosed with ADHD in a pedagogical-psychological consultation. Even though he was inattentive and needed a lot of exercise, the children in the class accepted him as he was and tried to get along with him. The student would need a female assistant, who, unfortunately, has not yet been assigned to the class.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The teacher already knew the student well and had experience with children with ADHD. First of all, the class needed to be calmed down, so she stopped paying attention to the student and gave the other children work in the workbook. She then came to the student and told him that she was sorry for what had happened and then sent the boy to re-read the class rules, which together with the whole class had been written and posted in a visible place at the beginning of the school year. The student tore himself away from staring intently out of the window (where the students of the older years just had gardens) and obeyed the teacher. After reading for a while, which didn't cause him any problems, he returned to his seat in the front pew. Even though the teacher had prepared a discussion of the material in the textbook, she thought that this time it would be better to assign an activity that would be more fun for the children (and especially the student). In case the student had bigger problems with attention, she always had a short crossword prepared in reserve, with which she knew that the student would be able to calm down and even pay attention for a while. Before she found the prepared crossword, she and the children sang together and the rest of the lesson went well.

Support

Due to recurring problems that often led to the disruption of teaching, the situation needed to be addressed. The teacher had been working with the parents for a long time, who were very accommodating, but did not have enough time for the boy. She appealed to them that attention should be paid to the boy, she also gave them tips on how to manage a child with ADHD and suggested a visit to a child psychologist. In time, the principal assigned a teacher's assistant to the class, who helped the boy manage his behavior.

Shortterm success

11 let, 5. ročník

Počítačové hry, křížovky, míčové hry

ADHD

Hyperaktivita,Impulzivita

Učitelství pro první stupeň ZŠ

33

Byl začátek hodiny přírodovědy a po příchodu paní učitelky do třídy byl žák stále otočený směrem k oknu, na lavici neměl nic nachystané, a ani po výzvě, aby se všechny děti zklidnily a začaly dávat pozor, se žák ani nepohnul. 'Tak děti, dnes si povíme něco o savcích.' Paní učitelka věděla o chlapcově poruše pozornosti, a proto k němu přistoupila a ještě jednou mu zopakovala, že se má otočit směrem k tabuli. Nic se nestalo. Po výzvě: 'Vyndej si věci na lavici,' chlapec odpověděl, že nevyndá. Náhle se zvedl a odešel k oknu, ostatní děti pozorovaly, co se děje a co žák z okna vyhlíží. Paní učitelka vyzvala žáky, aby si otevřeli pracovní sešity, stále více se ale začínaly po třídě ozývat hlasy: 'Paní učitelko, na co to žák kouká?', 'Žák si sednout,' 'Žák zase..' a za chvíli za paní učitelkou dokonce přišel jeden žák se slovy: 'Žák už neposlouchal ani v matice.' Bylo evidentní, že žák opět narušil chod hodiny.

Žák byl jako malý chlapec adoptovaný, původně však pocházel z romské rodiny. Po nástupu do školy mu bylo v pedagogicko-psychologické poradně odhaleno ADHD. I když byl nepozorný a potřeboval hodně pohybu, děti ve třídě ho braly takového jaký je a snažily se s ním vycházet. Žák by k sobě potřeboval paní asistentku, kterou bohužel do třídy zatím nedostali.

Paní učitelka už žáka dobře znala a měla zkušenosti s dětmi s ADHD. Nejdříve bylo třeba zklidnit třídu, a proto si žáka přestala všímat a zadala ostatním dětem práci v pracovním sešitě. Poté přišla za žákem a řekla mu, že ji mrzí, co se stalo a následně chlapce poslala, ať si znovu přečte pravidla třídy, které společně s celou třídou na začátku školního roku sepsali a vyvěsili na viditelné místo. Žák se odtrhl od upěnlivého koukání z okna (kde měli žáci starších ročníků zrovna zahrádky) a paní učitelku poslechl. Po chvíli čtení, které mu nedělalo problémy, se vrátil na své místo do přední lavice. I když měla paní učitelka připravené probírání látky v učebnici, řekla si, že bude tentokrát lepší zadat takovou aktivitu, která bude děti (a hlavně také žáka) více bavit. Pro případ, že by měl žák větší problémy s pozorností totiž měla vždy v záloze připravenou krátkou křížovku, u níž věděla, že se žák dokáže zklidnit a dokonce i dávat chvíli pozor. Než připravenou křížovku našla, společně si s dětmi zazpívali a zbytek hodiny již proběhl v pořádku.

Vzhledem k opakujícím se problémům, které často vedly k narušení výuky, bylo třeba situaci řešit. Paní učitelka už delší dobu spolupracovala s rodiči, kteří byli velmi vstřícní, ale na chlapce neměli dostatek času. Apelovala na ně, že je třeba se chlapci věnovat, dala jim také tipy jak zvládat dítě s ADHD a navrhla návštěvu dětského psychologa. Časem přiřadil pan ředitel do třídy asistentku pedagoga, která pomáhala chlapci ve zvládání jeho chování.

5

would say that it started last year, in the third grade. Even then, the pupil sometimes went to school unkempt, his clothes smelled musty, as they do now, and his notebooks and other things were dirty, sometimes even in an unbearable condition. And I forgot to mention that he also has a bit of a speech impediment. Sometimes he didn't bring tools at all. He often pretended to write down an assignment or left the exercise book under the desk so his parents couldn't see it. Sometimes he plucked leaves in it. Several times it happened that his worksheets disappeared again. For example, when I asked him why he didn't have something, he said he was at home. At home, as I later learned, he again claimed that he had something to do at school, or perhaps that there was no homework. When it became clear that I knew the truth and I asked why he was doing this, he remained silent. You can tell by this that family support is not much. In addition, I dreamed that something was happening at home already in the first grade, when on Mother's Day a student painted a picture of his father instead of his mother. It was also my father who dealt with the situation with me, but it was impossible to talk to him at all, he was very arrogant and often vulgar. Then all of a sudden mom started solving everything again, showing a certain effort and interest. I then managed to arrange a personal meeting with her so that we could talk about everything.

Student - likes to help others, communicative, impulsive, sometimes problems with rivalry, can explode, didn't go to a sorority, wasn't enrolled in any clubs

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

managed to meet the mother, who became very interested. I insisted on a personal meeting, because parents can understand some things differently than I wanted, for example from an email. When we met, I first had to explain to my mother the difference between a note and a reminder in the exercise book. By writing notes, she felt like I was writing notes all the time. We explained that to each other and started discussing the situation. I don't remember everything exactly, but maybe it was mom herself who came up with the idea that we would number the pages in the student's workbook so that he couldn't tear them out without our knowledge. I agreed that sometimes I would take pictures of the tasks and send them to her, in general I came to the opinion that it would be good to communicate more via messages. We also discussed some other things. This also led to the fact that sometimes the student lies, when I asked him why, he kept silent, as I already said.

Interview

You could see that the mother was trying, for example she bought the pupil new boards for notebooks. He also stopped smelling and the appearance of his things improved a little. Mom also enrolled him in a sorority and a cooking class. We try to communicate more, but the student himself is very adamant, but it's better, he knows that I won't give up and he, for example, will eventually have to hand in the assignment anyway. So far, things and pages from his workbook are not mysteriously disappearing, I just don't know how long it will last, it's only the beginning of the school year. If he stopped carrying the necessary things and tasks again, I would have to go to the penalty, which I could have done here earlier, but I hope that everything will work out.

Partial success

10 let, 4. třída ZŠ

Nic, teď vaření

Lhaní

Mgr., učitelství pro 1. stupeň ZŠ

20

Řekla bych, že to začalo minulý rok, tedy ve třetí třídě. Už tehdy chodil žák občas do školy neupravený, jeho oblečení bylo jako i někdy teď cítit zatuchlinou a jeho sešity a další věci bývají špinavé, tehdy někdy i v neúnosném stavu. A zapomněla jsem zmínit, že má taky trochu řečovou vadu. Někdy pomůcky nedonesl vůbec. Předstíral často, že si zapisuje úkol, nebo nechával úkolníček pod lavicí, aby ho nemohli rodiče vidět. Někdy v něm vytrhal listy. Několikrát se stalo, že mu zmizely zase pracovní listy. Když jsem se ho třeba zeptala, proč nějakou věc nemá, řekl, že je doma. Doma, jak jsem se později dozvěděla, zase tvrdil, že má věc ve škole, nebo třeba, že žádný úkol nebyl. Když bylo jasné, že znám pravdu a zeptala jsem se, proč to dělá, mlčel. Na tom prostě poznáte, že rodinná podpora není nic moc. Navíc se mi zdálo, že se něco doma děje už v první třídě, kdy ke Dni matek namaloval žák obrázek tatínkovi místo mamince. Byl to také tatínek, který se mnou situaci řešil, ale vůbec se s ním nedalo mluvit, byl velmi arogantní a často vulgární. Pak najednou začala zase všechno řešit maminka, na které byla vidět jistá snaha a zájem. S tou se mi pak podařilo sjednat osobní schůzku, abychom si mohli o všem promluvit.

Žák – rád pomáhá ostatním, komunikativní, impulzivní, někdy problémy s rivalitou, dokáže vybouchnout, nechodil do družiny, neměl zapsané žádné kroužky

Podařilo se mi setkat s maminkou, která se začala velmi zajímat. Trvala sem na osobním setkání, protože některé věci můžou rodiče třeba z mailu pochopit jinak, než jsem chtěla. Když už jsme se setkaly nejprve jsem musela také vysvětlit mamince rozdíl mezi poznámkou a připomínkou v úkolníčku. Tím, že jsem připomínky psala, měla pocit, že neustále píšu poznámky. To jsme si vysvětlily a začaly jsme probírat situaci. Už si na vše nevzpomínám přesně, ale snad to byla sama maminka, kdo přišel s nápadem, že budeme číslovat stránky v žákově úkolníčku, tak aby je nemohl vytrhnout bez našeho vědomí. Domluvila jsem se, že jí někdy úkoly vyfotím a pošlu, obecně jsem došly k názoru, že bude dobré více komunikovat přes zprávy. Probraly jsme i nějaké další věci. Tím se také přišlo na to, že někdy žák lže, když jsem se ho ptala, proč, mlčel, jak už jsem říkala.

Bylo vidět, že maminka se snaží, koupila například žákovi nové desky na sešity. On také přestal zapáchat a vzhled jeho věcí se o něco málo zlepšil. Maminka ho také zapsala do družiny a na kroužek vaření. Snažíme se spolu více komunikovat, jen sám žák je velmi neoblomný, je to ale lepší, ví, že já nepolevím a on například úkol nakonec stejně bude muset odevzdat. Zatím se mu tedy neztrácí záhadně věci a stránky z úkolníčku, jen nevím, jak dlouho to vydrží, je teprve začátek školního roku. Kdyby znovu přestal nosit potřebné věci a úkoly, musela bych přejít k postihu, což už sem mohla udělat dříve, ale doufám, že se vše podaří.

5

In September, at the beginning of the school year, when it was still nice, I as an assistant and the teacher took the children out to the playground as part of physical education. The student was in a good mood, he was looking forward to physical education, he enjoyed the whole lesson outside just like the rest of the class. Towards the end of the lesson, however, the children begged the teacher for a blankie - here we knew that there might be a little problem with the student, but the first game went well, the student remained blank until the end. The children became competitive during the game and wanted to play one more time, unfortunately this time the student was knocked out almost right at the start, unfortunately in such a way that he almost avoided the ball. As the others continued to play, the pupil grunted angrily and kicked the balls gathered by the pitch fence as he headed outside the playing area marked on the pitch, visibly angry.

In the school year in question, the student was new to the class, he transferred there from another elementary school based on the wishes of his parents, who were not satisfied with the functioning and cooperation with the given school. I have been working as an assistant in this class for the fifth year, originally because of another student, and unfortunately working with the student was difficult for me from the first day. While the class teacher was doing great with him, I found it difficult to figure out what was right for him in certain situations, and the first week of school he had a tantrum that required us to call his mom to school. The class accepted the student, but here and there one of them confided in me that they would prefer if the student did not join them. In terms of school work, the pupil worked very well, he rarely got lost in class and got excellent results, but he got bored very quickly and there were a few things that made him angry - mostly if he wasn't called on when he really wanted to reply. As it turned out in this case as well, the approach to the problem often arose thanks to the student's competitiveness.

Emotional outbursts, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

When the student kicked the balls and started muttering angrily under his breath, I knew that the situation could quickly turn sour and it would be difficult to calm the student down again, yet the student had the attention of several classmates, so I asked him to put the balls back on their place. The student refused. I tried to convince him that he couldn't do this, and again asked him to line up the balls because one of his classmates might trip over them. The student retorted that 'they're not stupid and won't trip', and started moving away from me and the class teacher who was watching the situation. I strongly urged the pupil to go back and match the balls and to think about his behavior - the pupil began to hum in displeasure and anger, and when I addressed him again, he left the field with the goal, which he slammed aggressively, and ran away into the grounds schools.

Support, Interview, Warning

Of course, we couldn't just let the student leave - the class teacher ran after him, while I led the rest of the class back to school after PE. The classmate had a better relationship and leverage with the student, and after about half an hour she returned with him to the rest of the class. She managed to calm him down somewhat, although he was a bit reluctant to respond to our instructions for the rest of the day. Similar incidents were repeated several times a month, then the pupil in the second grade got a new assistant, and as far as I know, their cooperation was a little better than in our case. However, the class collective got more used to the student after a while.

Shortterm success

10 let, 5. ročník

-

Porucha autistického spektra

Magisterské – učitelství odborných předmětů pro SŠ

10 (učitelství na SŠ, poté asistenství na 1. stupni)

V září, začátkem školního roku, když bylo ještě hezky, jsem já jako asistentka s paní učitelkou vzali děti v rámci tělocviku ven na hriště. Žák byl v dobré náladě, na tělocvik se těšil, celou hodinu venku si užil stejně jako zbytek třídy. Ke konci hodiny si ale děti na paní učitelce vyprosili vybíjenou – tady jsme věděli, že může s žákem nastat trochu problém, ale první hra proběhla v pořádku, žák zůstal nevybitý skoro až do konce. V dětech se během hry probudila soutěživost a chtěli hrát ještě jednou, žák byl tentokrát bohužel vybitý skoro hned za začátku, navíc nešťastně tak, že se míči skoro vyhnul. Zatímco ostatní pokračovali ve hře, žák zlostně zabručel a když zamířil mimo hrací plochu vyznačenou na hřišti, rozkopl míče shromážděné u plotu hřiště, viditelně naštvaný.

Žák byl ve školním roce, o kterém je řeč, ve třídě nový, přestupoval tam z jiné základní školy na základě přání rodičů, kteří s fungováním a se spoluprácí s danou školou nebyli spokojeni. V této třídě jsem jako asistentka pracovala už pátým rokem, původně kvůli jiné žákyni, a práce s žákem pro mě bohužel byla od prvního dne náročná. Zatímco třídní učitelka to s ním zvládala výborně, pro mě bylo obtížné rozklíčovat, co na něj v určitých situacích platí, a už první týden školy u něj došlo k výbuchu vzteku, ke kterému jsme museli do školy volat jeho maminku. Třída žáka akceptovala, ale sem tam se mi někdo z nich svěřil, že by byli radši, kdyby k nim žák nenastoupil. Co se týče práce ve škole, žák pracoval výborně, ve výuce se mu zřídka stávalo, že by se ztrácel, a měl výborný prospěch, velmi rychle se ale znudil a bylo několik věcí, které ho rozhněvaly – většinou pokud nebyl vyvolán, když opravdu chtěl odpovědět. Tak, jak se ukázalo i v tomto případě, často náběh na problém vznikal díky žákovi soutěživosti.

Když žák rozkopl míče a začal si rozzlobeně mumlat pod vousy, věděla jsem, že se situace může rychle zvrtnout a bude pak těžké žáka zase uklidnit, přesto si právě žák získal pozornost několika spolužáků, a tak jsem ho poprosila, aby míče opět dal na jejich místo. Žák odmítl. Snažila jsem se ho přesvědčit, že toto přece nemůže udělat, a znovu jsem ho požádala, aby míče srovnal, protože by o ně někdo z jeho spolužáků mohl zakopnout. Žák na toto odsekl, že přece 'nejsou blbý a nezakopnou', a začal se ode mě i třídní učitelky, která situaci sledovala, vzdalovat. Rázně jsem žáka vyzvala, ať se vrátí a míče srovná, a ať přemýšlí o tom, jak se chová – žák začal nespokojeně a rozzlobeně hučet, a když jsem ho znovu oslovila, opustil hřiště brankou, se kterou agresivně práskl, a odběhl pryč do areálu školy.

Samozřejmě jsme nemohli žáka nechat jen tak odejít – doběhla za ním třídní učitelka, zatímco já jsem po tělocviku odvedla zbytek třídy zpět do školy. Třídní měla s žákem lepší vztah a páku, a zhruba po půl hodině se s ním vrátila za zbytkem třídy. Podařilo se jí ho částečně uklidnit, i když po zbytek dne trochu zdráhavě reagoval na naše pokyny. Podobné incidenty se opakovaly několikrát do měsíce, potom žák na druhém stupni dostal novou asistentku, a co vím, jejich spolupráce byla o něco lepší než v našem případě. Třídní kolektiv si ale po čase na žáka více zvykl.

5

It could be said that from the very beginning, when I worked with him, he appeared to be a problematic student with whom I often had to solve disciplinary problems. As his classmate, I had him for Czech language and civics classes, and I had an office just next door to their tribal class. During the lesson, he almost never paid attention, had fun with the classmates around him, did not answer when called on, and sometimes threw crumpled paper around the class. During the breaks, he ran around the corridors, spoke loudly and behaved inappropriately towards his classmates, for example pulling his classmates' hair. It was obvious from his classmates that they were a little afraid of him. When I had the opportunity to discuss his behavior with other teachers, as they had also noticed his behavior in class, they confirmed to me that he was behaving in a problematic manner. It was a new and challenging situation for me, as it was my first time in a classroom, moreover, I had not encountered similar behavior before. I tried to find help from older colleagues, but even they were not able to provide me with such information that I would be able to handle his behavior. But even so, I didn't leave it alone and tried to find a solution.

The student was not diagnosed with anything at the time. He was the youngest of five siblings and his family lived on the outskirts of what at the time could be called an outcast. His parents did not show much interest in him, that is, they did not come to class, and most attempts to communicate were unsuccessful. When I contacted them about him not behaving as expected at school, they told me that it was my problem, that I couldn't handle him, and that they didn't have time to deal with this situation. Since his older siblings went to the same school, I had the opportunity to observe his relationship with them. Sometimes I saw him with his older sister, who obviously took care of him. According to other teachers, his siblings have no problem with behavior and attention in class.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Based on his behavior, I tried to figure out why he behaves like that. I thought of various variants from bad parenting, through lack of attention in the family to the possibility that he had ADHD. One way or another, I couldn't figure it out on my own, I needed the help of a school psychologist. And in order to be able to do so, I needed his parents' approval. So I decided to send a letter to the parents, inviting them to the school, where we would discuss this possibility. To my surprise, I got a reply saying that they would stop by and discuss it with me. In the end, only the mother arrived at the meeting, saying that she could see for herself that it was getting more and more difficult with him at home and that she didn't know what to do with it. When I suggested a school psychologist, she agreed to see him.

Interview, Cooperation with experts

After I managed to convince his parents to take him to the school psychologist, I learned that he had been diagnosed with ADHD and would be prescribed medication. I then explained to the children in the class what ADHD is and how it manifests itself. For the first few weeks after the diagnosis, all parties were a little embarrassed about how things would go on, but after a while, when his classmates noticed that he was really calmer, their fear began to subside and they began to become more friends with him. In addition, his results at school improved.

Longterm success

11 let, 6. třída

Má rád sport a zeměpis.

Nesoustředěnost,Rušení výuky,Šikana

Učitel - Magistr

15

By se dalo říci, že již od začátku, kdy jsem s ním pracovala, se jevil jako problémový žák, se kterým jsem musela často řešit kázeňské problémy. Jako jeho třídní jsem ho měla na český jazyk a občanskou výuku a kabinet jsem měla jen obdveře jejich kmenové třídě. Během hodiny skoro nikdy nedával pozor, bavil se se spolužáky okolo něj, při vyvolání neodpovídal a občas hodil zmačkaný papír po třídě. Během přestávek pak běhával po chodbách, hlasitě se projevoval a nevhodně se choval ke spolužákům, například tahal spolužačky za vlasy. Na jeho spolužácích bylo zřejmé, že z něj mají trochu strach. Když jsem měla příležitost jeho chování probrat s jinými učiteli, jelikož si také všimli jeho chování v hodinách, tak mi potvrdili, že se chová problémově. Pro mě to byla nová a náročná situace, jelikož to bylo moje první třídnictví, navíc jsem se dříve s obdobným chováním nesetkala. Snažila jsem se najít pomoc u starších kolegů, ovšem ani ti mně nebyli schopni poskytnout takové informace, abych byla schopná jeho chování zvládnout. Ale i přesto jsem to nenechala jen tak a snažila se najít nějaké řešení.

Žák v danou chvíli neměl nic diagnostikovaného. Byl nejmladší z pěti sourozenců a jeho rodina žila na okraji města, které by se v danou chvíli dalo nazvat jako vyloučenou lokalitou. Rodiče o něm neprojevovali velký zájem, respektive na třídní hodiny nedocházeli a většina pokusů o komunikaci byla neúspěšná. Když jsem je kontaktovala s tím, že se ve škole nechová tak, jak by se od něj očekávalo, tak mi bylo odpovězeno tak, že je to můj problém, že ho nezvládám a že nemají čas na to tuto situaci řešit. Jelikož jeho starší sourozenci chodili na stejnou školu, měla jsem příležitost pozorovat, jaký k nim má vztah. Občas jsem ho viděla s jeho starší sestrou, která o něj měla očividnou péči. Podle ostatních vyučujících jeho sourozenci s chováním a pozorností v hodině problém nemají.

Na základě jeho chování jsem se snažila přijít na to, proč se tak chová. Napadaly mě různé varianty od špatné výchovy ze strany rodičů, přes nedostatek pozornosti v rodině až po možnost, že by měl ADHD. Tak či onak jsem na to nemohla přijít sama, potřebovala jsem k tomu pomoc školního psychologa. A k tomu, abych tak mohl jít, jsem potřebovala souhlas jeho rodičů. Takže jsem se rozhodla rodičům zaslat dopis, ve kterém je zvu do školy, kde bychom tuto možnost probrali. K mému překvapení jsem dostala odpověď s tím, že se za mnou zastaví a proberou to se mnou. Na setkání nakonec dorazila jen maminka s tím, že mi řekla, že sama vidí, že je to doma s ním čím dál náročnější a že už sama neví, co s tím. Když jsem jí navrhla školního psychologa, tak souhlasila s jeho návštěvou.

Poté, co se mně povedlo přesvědčit rodiče k tomu, aby ho vzali ke školnímu psychologovi, tak jsem se dozvěděla, že bylo diagnostikováno ADHD a bude mít předepsanou medikaci. Dětem ve třídě jsem poté vysvětlila, co to ADHD je a jak se projevuje. Prvních pár týdnů po diagnostice byly všechny strany trochu rozpačité ohledně toho, jak to bude dál, ale po nějaké době, co si spolužáci všimli, že je opravdu klidnější, tak z jejich strany začal opadat strach a začali se s ním více kamarádit. Navíc se mu zlepšily výsledky ve škole.

5

had one boy in my class, he was 15 years old, he failed twice, so he left elementary school in the seventh grade. He had a concentration disorder, he couldn't keep his attention for more than 10 minutes. His behavior during the lesson seemed to be that when he got bored, he would march around the class and disturb the other students. In mid-September, for example, in one of my classes, he ran off to talk to a classmate about what he just needed to tell him. After being reprimanded, he returned to his place, but ten minutes later he was throwing a rubber band at another classmate and throwing crumpled pieces of paper from a notebook sheet into the hair of a classmate sitting in front of him on the bench. He was reprimanded again. After that I assigned a task to read the text in the textbook, he didn't like that, he started cursing vulgarly that he won't do it, it's 'boring' and threw the rubber at the classmate again. He threw the rubber back at him. However, this angered him and he ran to punch his classmate in the shoulder. I called him over and he got a note. He didn't seem to care. When I shared this experience with the school psychologist, we agreed that we would start solving it with the parents and that I would have to choose a more creative approach to it in the classroom.

disruptive pupil shows disinterest in teaching, does not deal with the consequences, has a disorder of concentration and attention. Shows aggressive and inappropriate behavior in case of disagreement, disturbs in class in case of loss of attention and subsequent boredom.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

I decided to solve the problematic behavior as follows. I called my mother at school and discussed her son's behavior with her. Although the mother said that she would 'pacify' her son at home, it was necessary to ensure that the pupil did not continue to disturb the class. So I started assigning him extra tasks during the lesson - hand out papers to the children, write the title of the lesson on the board, write the date. The moment he started to show signs of losing focus and the others were still working, I called him to me with his task. When he had completed it, he was given the task of making an illustration for the text, when the task was not completed, he had to explain the task to me in his own words and together we clarified how he should complete the task.

Support, Interview, Cooperation with experts

Since I started giving him extra work, he has calmed down. It cannot be said that he suddenly became an exemplary student, but he stopped marching in class. Here and there he started talking to a classmate, but let's face it, everyone does that. He had to complete tasks like other students and he did well within his abilities. They weren't always filled correctly, but he filled them. When he lost concentration, I brought him back to the topic with a short conversation and he continued to perform the actions. His mom gave him a pep talk about being expressive in class and not interrupting others. She bought him a handy toy within an hour. A cube with different functions. It looks like those toy blocks for toddlers where each side has some interactive thing, just a miniature version. I agreed with the student that he can play with it while they are listening or there is a discussion going on, as long as he can cooperate and react as he should. I would say that the biggest stumbling block was insufficient communication and subsequent misunderstanding. When the student saw that I respected his needs and would accommodate him in the form of 'seizure', he stopped being overly disruptive and cooperated.

Longterm success

15; 7. Třída

posilovna, koloběžka

Vykřikování,Agrese,Nesoustředěnost

Mgr. v oboru učitelství pro první stupeň, dále Bc z dvojoboru chemie a výchova ke zdraví a Bc v oboru speciální pedagogiky

20

Ve třídě jsem měla jednoho chlapce, bylo mu 15 let, 2x propadl, takže vycházel základní školu v sedmé třídě. Měl poruchu soustředění, pozornost neudržel déle jak 10 minut. Jeho chování v průběhu hodiny vypadalo tak, že když se začal nudit, pochodoval po třídě a vyrušoval ostatní žáky. V půlce září si v jedné mé hodině například odběhl popovídat za spolužákem, co mu zrovna potřeboval sdělit. Po napomenutí se vrátil na místo, ale o deset minut později na druhého spolužáka házel gumu a spolužačce, která seděla před ním v lavici do vlasů v průběhu házel zmačkané papírky z listu sešitu. Dostal opět napomenutí. Poté jsem zadala práci, přečíst si text v učebnici, to se mu nelíbilo, začal vulgárně nadávat, že to dělat nebude, je to 'nuda' a znovu hodil gumu na spolužáka. Ten po něm gumu hodil zpět. To ho však naštvalo a doběhl bouchnout spolužáka do ramene. Zavolala jsem si ho k sobě a dostal poznámku. Vypadal, že je mu to jedno. Když jsem se o tento zážitek podělila se školním psychologem, shodli jsme se na tom, že to začneme řešit s rodiči a budu k němu muset ve třídě volit kreativnější přístup.

Vyrušující žák projevuje nezájem vůči výuce, následky neřeší, má poruchu soustředění a pozornosti. Vykazuje agresivní a nevhodné chování v případě nesouhlasu, v hodinách vyrušuje v případě ztráty pozornosti a následného znudění.

Problémové chování jsem se rozhodla řešit následovně. Zavolala jsem si maminku do školy a probrala s ní chování jejího syna. Maminka sice řekla, že syna doma 'spacifikuje', avšak bylo potřeba zajistit, aby žák neměl prostor nadále vyrušovat v hodině. Začala jsem mu tedy zadávat úkoly navíc v průběhu výuky – rozdat papíry dětem, napsat na tabuli nadpis hodiny, napsat datum. Ve chvíli, kdy začal vykazovat známky ztráty pozornosti a ostatní ještě pracovali, zavolala jsem si ho k sobě i s jeho úkolem. Když měl splněno, dostal za úkol udělat k textu nějakou ilustraci, když úkol splněn nebyl, musel mi vysvětlit zadání vlastními slovy a společně jsme si ujasnili jak má úkol plnit.

Od doby, co jsem mu začala zadávat práci navíc, zklidnil se. Nedá se říct, že by se rázem stal vzorným žákem, ale přestal pochodovat po hodině. Sem tam si začal vykládat se spolužákem, ale přiznejme si to narovinu, to dělá každý. Úkoly musel plnit jako ostatní žáci a dařilo se mu v rámci jeho schopností. Nebyly vždy plněny správně, ale plnil je. Když ztratil koncentraci, navedla jsem ho krátkých rozhovorem zpět k tématu a on pokračoval v plnění úkonů. Jeho maminka mu promluvila do duše ohledně vyjadřování se v hodinách expresivními výrazy a že nesmí vyrušovat ostatní. Koupila mu do hodiny šikovnou hračku. Kostka s různými funkcemi. Vypadá to jako ty hrací krychle pro batolata, kde má každá strana nějakou interaktivní věc, jen v miniaturní verzi. Domluvila jsem se s žákem, že si s tím může hrát, když budou zrovna poslouchat nebo bude probíhat diskuse, pokud u toho zvládne spolupracovat a reagovat jak má. Řekla bych, že největší kámen úrazu byl v nedostatečné komunikaci a následném nepochopení. Když žák viděl, že respektuji jeho potřeby a vyjdu mu vstříc formou 'zabavení', přestal přehnaně vyrušovat a spolupracoval.

5

For a situation that could not be completely resolved, I chose the case of a pupil who was a very lively and loud child. During breaks, he slammed doors, knocked over chairs, ran around the classroom. He was stocky and knocked over classmates several times at speed while playing, which was especially dangerous given his strength. He had to be constantly told not to run, because of the possibility of injury not only to himself. But I don't think he wanted to drop anyone on purpose. He wanted to be friends with the children at all costs. But he himself prevented it by his behavior. The children gradually got used to him, he wasn't bad. His enormous activity had to be addressed. He lost focus very easily. He could not handle longer conversations about safe and appropriate behavior. So the teachers chose simple sentences to communicate everything clearly and concisely. They had to talk to him in the fifth grade like a kid in the first grade. The pace and amount of material was too fast for him.

The student was very active. He had a good heart, unstable background. The mother consumed alcohol during pregnancy. He liked to create and make, for example, origami from paper. Family: He lived with his father and grandmother, he did not see his mother, she was not interested in his son.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class, Violation of classroom/school rules

started writing to the family in the student's diary about his behavior and poor performance, I wrote messages, called my father repeatedly. However, the response from him was minimal when she was already so disinterested and uncooperative. I suggested going to a counseling center. But he didn't want to go to the counseling center. So I proposed, at least the option of only a school psychologist. It was said that there was no consideration that the student was not well. We couldn't give him as much attention as he needed and we couldn't direct him in the few hours at school. Management pressured me over time. In the end, we tried to transfer to another (special) school. After a long appeal, the father agreed to visit the counseling office. The student was diagnosed with ADHD and given medication to calm him down. But he slept after them. At home, however, they did not completely follow the dosage, sometimes they gave him as much as they should, sometimes less, or not at all. You can see for yourself whether the child has had medication or not. Apparently the family didn't take it seriously enough. They knew he had bad behavior, bad grades, that he was off his meds. In time, the father decided that he should transfer to another school, where they could pay more attention to him. He wouldn't be good enough for the sixth grade at our pace. He spoke like he was in kindergarten. They never even went to speech therapy with him. He spoke badly. We asked him where have you been? In the bush. He couldn't do it at all in the fifth grade. We already understood him, but others didn't. His parents didn't go anywhere with him.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

His wild behavior could not be resolved. Not even after explaining, negotiating. Unfortunately, the solution was to leave. There was no effort or medication. So I take it as a failure to manage the situation. His departure to a new school was probably inevitable, but I regret that we were unable to resolve his problematic behavior and impart more knowledge to him. Whether with or without medication. To this day, I think that if things had been different in their home and he had more firm leadership or if Dad had been talked about more, we could have moderated his wild behavior. Unfortunately, we couldn't solve for him what needed to be solved in this family.

Failure

12 let, 5. Třída

Malování, tvoření

ADHD

Lhaní

Vysokoškolské, učitelství pro 1. stupeň

11

Pro situaci, kterou se nepodařilo zcela vyřešit, jsem vybrala případ žáka, který byl velmi živé a hlasité dítko. O přestávkách bouchal dveřmi, shazoval židle, běhal po třídě. Byl plnoštíhlý a několikrát v rychlosti srazil při hře spolužáky, což bylo vzhledem k jeho síle obzvlášť nebezpečné. Muselo se mu neustále opakovat, ať neběhá, kvůli možnosti úrazu nejen svého. Nikoho ale podle mě zcela úmyslně shodit nechtěl. Chtěl se s dětmi kamarádit za každou cenu. Svým chováním tomu, ale sám zabraňoval. Děti si na něj postupně zvykly, zlý nebyl. Musela se řešit jeho obrovská aktivita. Ztrácel pozornost velmi jednoduše. Nezvládal tak delší rozhovory o bezpečném a vhodném chování. Vyučující tedy volili jednoduché věty, aby vše sdělili jasně a stručně. Museli s ním v páté třídě mluvit jako s dítětem ve třídě první. Tempo a množství učiva na něj bylo příliš rychlé.

Žák byl velmi aktivní. Měl dobré srdce, nestabilní zázemí. Matka konzumovala v těhotenství alkohol. Rád tvořil a vyráběl například origami z papíru. Rodina: Žil s otcem a babičkou, matku nevídal, neměla o syna zájem.

Začala jsem psát rodině do deníku žáka o jeho chování a špatném prospěchu, psala jsem zprávy, otci opakovaně volala. Odezva od něj však byla minimální, když už byla tak bez zájmu, bez spolupráce. Navrhla jsem zajít do poradny. Do poradny ale chodit nechtěl. Tak jsem navrhovala, alespoň možnost pouze školního psychologa. Nepřicházelo prý v úvahu, že žákovi nic není. Nedokázali jsme se mu věnovat tolik, kolik potřeboval a za těch pár hodin ve škole jsme ho nedokázali usměrnit. Vedení na mě časem tlačilo. Snažily jsme se tedy nakonec o přestup na jinou (speciální) školu. Otec po dlouhodobém apelování svolil k návštěvě poradny. Žákovi bylo diagnostikováno ADHD, dostal léky na zklidnění. Po nich ale pospával. Doma ale nedodržovali zcela dávkování, někdy mu dali, jak měli, někdy méně, či vůbec. Sám pak člověk na dítěti vidí, zda léky mělo či nikoliv. Rodina to zřejmě nebrala dostatečně vážně. Věděli, že má špatné chování, špatné známky, že je bez léků. Časem otec usoudil, že by měl přestoupit na jinou školu, kde by se mu mohli více věnovat. Na šestou třídu už by s naším tempem nestačil. Mluvil jako ve školce. Nechodili s ním ani nikdy na logopedii. Špatně mluvil. Zeptali jsme se ho kde si byl? V křoví. Neuměl vůbec v páté třídě ř. My už jsme mu rozuměli, ale jiní ne. Nechodili s ním rodiče nikam.

Jeho divoké chování se vyřešit tedy nepodařilo. Ani po vysvětlování, domlouvání. Řešení byl bohužel či bohudík až odchod. Nebyla snaha ani léky. Beru to tedy jako neúspěšné zvládnutí situace. Jeho odchod na novou školu byl sice asi nevyhnutelný, ale mrzí mě, že jsme nedokázali vyřešit jeho problémové chování a předat mu více znalostí. Ať už s léky či bez léků. Dodneška si říkám, že kdyby to bylo u nich doma jiné a měl pevnější vedení nebo by se mluvilo na tatínka víc, mohli jsme zmírnit jeho divoké chování. Bohužel jsme mu nedokázali vyřešit to, co se mělo vyřešit v této rodině.

5

The student's behavior began to show frustration at the incorrect solution of tasks, which was usually followed by shouting and other manifestations of dissatisfaction. If I reprimanded the student, she became even more frustrated, a few times she got up and started walking around the classroom, ignoring me. She showed this behavior not only in my classes, but also in the classes of her colleagues. I consulted the situation with my colleagues from a lower grade, but they told me that the student was above average expressive, but similar behavior was not manifested in them.

The student was quite extroverted, sociable. She lived with her parents near their farm, where she helped her parents with work. The student's parents, together with the school, organized several school trips to their farm.

Emotional outbursts

When the admonitions did not work and the pupil's problematic behavior repeated itself, I arranged a consultation with her parents. I believed that the cause of the student's behavior could be overwork, because I knew that she was helping her parents on their large farm and together with her hobby (horse riding) it could be difficult for her. However, the parents claimed that their daughter had plenty of free time and that she only occasionally helped on the farm. They informed me that they would try to discuss the problem with their daughter at home and come to a meaningful solution. I offered them that they could visit a pedagogical-psychological counseling center, but they flatly refused. We agreed with the pupil herself that if she felt she needed to be alone for a while, she could go to the corridor for 5 minutes, while I tried to explain to her that she should not take it as a punishment, but as a help. She then informed me that she and her parents agreed that she would have more time for herself.

Support, Interview

The student's behavior gradually changed. At first, there were sporadic signs of frustration, but it was clear that the student was trying to work with her. She didn't yell and at least she didn't argue with me in my classes. She used the 5-minute breaks we agreed on, and her activity in class improved significantly. Over time, she used these breaks less and less, and I no longer observed any signs of anger. After the end of the school year, she and her parents moved and the girl started a different school, so I don't know how her behavior changed further.

Longterm success

12, 6. ročník ZŠ

koně, zemědělství

Neuposlechnutí,Disrespekt

Mgr., polský jazyk, český jazyk

30

Chování žákyně se začalo projevovat frustrací nad nesprávným řešením úloh, po které obvykle následoval křik a další projevy nespokojenosti. Pokud jsem žákyni napomenula, začala být frustrovaná ještě více, párkrát se stalo, že vstala a začala chodit po třídě a ignorovala mě. Toto chování neprojevovala jen na mých hodinách, ale i na hodinách kolegů a kolegyň. Situaci jsem zkonzultovala s kolegyněmi z nižšího stupně, ty mi však sdělily, že žákyně byla nadprůměrně expresivní, ale podobné chování se u nich neprojevovalo.

Žákyně byla celkem extrovertní, sdílná. Bydlela s rodiči blízko jejich statku, na kterém rodičům pomáhala s prací. Rodiče žákyně společně se školou párkrát organizovali školní výlety na jejich statek.

Když napomenutí nefungovala a problémové chování žákyně se opakovalo, dohodla jsem se s jejími rodiči na konzultaci. Domnívala jsem se, že příčinou chování žákyně by mohla být přepracovanost, protože jsem věděla, že rodičům na jejich velkém statku pomáhá a společně s jejím koníčkem (jízda na koni) to může být pro ni náročné. Rodiče však tvrdili, že jejich dcera má volného času dostatek, a že na statku pomáhá jen občas. Oznámili mi, že se budou snažit problém probrat s dcerou doma a dojít ke smysluplnému řešení. Nabídla jsem jim, že můžou navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, to však celkem razantně odmítli. S žákyní samotnou jsme se dohodly, že pokud bude cítit, že potřebuje být chvíli sama, může si na 5 minut zajít na chodbu, přičemž jsem se ji snažila vysvětlit, že to nemá brát jako trest, ale pomoc. Sama mi pak oznámila, že se s rodiči dohodla na tom, že bude mít víc času pro sebe.

Chování žákyně se postupně měnilo. Nejdříve se ještě sporadicky objevovaly známky frustrace, bylo ale vidět, že se s ní žákyně snaží pracovat. Nekřičela a alespoň na mých hodinách se se mnou nehádala. Využívala 5minutové pauzy, na kterých jsme se dohodly, a i její aktivita na hodině se výrazně zlepšila. S časem tyto pauzy využívala čím dál míň a už jsem nepozorovala ani nějaké známky vzteku. Po ukončení školního roku se s rodiči přestěhovali a dívka nastoupila do jiné školy, a proto nevím, jak se její chování měnilo dále.

5

It was my first year teaching and it happened in second grade. It was about the problematic behavior of one pupil towards another. The situation occurred at the outdoor school, which lasted for 5 days (Monday to Friday), where one student behaved badly towards another the entire time, but it only escalated on Friday, when I was no longer there. More precisely, what happened was that all week one student was psychologically bullied by another (hints about how he looks, what he does in class, that he smells) and on the last day there was even a mild form of physical attack (squealing and pushing). The bullied boy kept the other's behavior to himself and kept smiling in front of me. None of the teaching staff knew about the behavior of the first pupil until the mother of the second pupil ran to the school on Monday to complain.

Both pupils were Roma and it is interesting that the families of both pupils knew each other. At first I thought that the given situation might have racist undertones, but the point was that one pupil had a lower intellect, was more or less at the kindergarten level - some social habits, working with others and establishing contacts or communication, all of this was on very bad level. This student was out of the team precisely because those around him were starting to notice these things and mock him, for example, for being a slob. However, it was always to a lesser extent, until the situation at the outdoor school occurred.

Physical aggression, Verbal aggression

On the Monday after the weekend, before which the mentioned situation between the pupils took place, the mother of one of them came to the school. I explained to her that I had not been told anything by either side, so I had no idea what it was all about. So she described the situation to me, after which I called the first student and told him that he had a few seconds to tell me how everything was and if what the other's mother said was true. The first student burst into tears and confessed everything. Subsequently, I talked with the mother of the bullied child about the fact that I will solve it with disciplinary action, that I will solve it myself and do everything to prevent it from happening again. The mother of the first pupil proposed a two for behavior, I did not agree, because it was a short-term thing after all, so I was more inclined to reprimand the principal. She finally nodded and left satisfied. After that, I had a long debate with the first pupil, I talked to him like 'man to man' and I think he saw authority in me and didn't want to have any more problems with me. Fortunately, the first pupil was quite empathetic and could sense that he had really behaved badly. After his confession, I found out that the situation was even worse. So there was a disciplinary action (principal reprimand), it was resolved and the first student was able to apologize to the second.

Consequences, Interview

Of course, the first student didn't immediately get along with the second, but he stopped the aggressive behavior and just ignored him, which was exactly what I wanted. If I forced them into an artificial friendship, it probably wouldn't go well, so all I asked was that they ignore each other. After some time, however, their relationship improved so much that when a classmate started insulting the second student, the first student even stood up for him. I had the class until the end of the fourth grade and the problem never happened again. There was a little nudging at most, which the pupils resolved among themselves, but that is simply normal for children and there was no need for me to interfere.

Longterm success

2. třída, 8 let

sport Markéta Demlová 495162)

Vysoká škola, Učitelství pro první stupeň ZŠ

4

Byl to můj první rok, kdy jsem učil, a stalo se to ve druhé třídě. Jednalo se o problémové chování jednoho žáka vůči druhému. Situace nastala na škole v přírodě, která trvala 5 dní (pondělí až pátek), kde se jeden žák choval k druhému nepěkným způsobem celou dobu, ale vygradovalo to až v pátek, kdy už jsem tam nebyl. Přesněji řečeno se stalo to, že celý týden byl jeden žák druhým psychicky šikanován (narážky na to, jak vypadá, co dělá v hodinách, že smrdí) a poslední den došlo dokonce k mírné formě fyzického napadení (žduchání a postrkování). Šikanovaný kluk si chování druhého nechával pro sebe a přede mnou se pořád usmíval. Nikdo z učitelského sboru o chování prvního žáka nevěděl, dokud si maminka druhého žáka nenaběhla v pondělí do školy stěžovat.

Oba žáci byli romové a zajímavé je to, že rodiny obou žáků se znaly. Nejdřív jsem si myslel, že by daná situace mohla mít rasistický podtext, ale šlo tam o to, že jeden žák má nižší intelekt, byl víceméně na úrovni školky – nějaké sociální návyky, práce s ostatními a navazování kontaktů či komunikace, to vše bylo na velmi špatné úrovni. Tento žák byl mimo kolektiv právě kvůli tomu, že si těchto věcí jeho okolí začínalo všímat a posmívat se mu například za to, že šišlá. Vždy to však bylo v menší míře, dokud nedošlo k oné situaci na škole v přírodě.

V pondělí po víkendu, před kterým proběhla zmiňovaná situace mezi žáky, přišla do školy maminka jednoho z nich. Vysvětlil jsem jí, že mi nebylo nic řečeno ani ze strany jednoho, ani ze strany druhého, takže vůbec nevím, o co jde. Ona mi tedy vylíčila situaci, načež jsem si zavolal prvního žáka a řekl jsem mu, že má pár vteřin na to, aby mi pověděl, jak vše bylo, a jestli to, co říkala maminka druhého, je pravda. První žák se rozbrečel a vše přiznal. Následně jsem se pobavil s matkou šikanovaného dítěte o tom, že to budu řešit kázeňským postihem, že si to vyřeším já sám a udělám vše proto, aby se to neopakovalo. Maminka prvního žáka navrhovala dvojku z chování, já nesouhlasil, protože se přece jen jednalo o krátkodobou věc, takže jsem se přikláněl spíš k ředitelské důtce. Ona mi to nakonec odkývala a spokojeně odešla. Poté jsem pak s prvním žákem měl dlouhou debatu, promluvil jsem si s ním jako 'chlap s chlapem' a myslím, že ve mně viděl autoritu a nechtěl se mnou mít další problémy. První žák byl naštěstí docela empatický a dokázal vycítit, že se opravdu zachoval špatně. Po jeho přiznání jsem zjistil, že ta situace byla ještě horší. Došlo tedy ke kázeňskému postihu (ředitelská důtka), vyřešilo se to a první žák se druhému dokázal omluvit.

První žák s druhým samozřejmě hned nevycházel, ale zanechal útočného chování a prostě si ho nevšímal, což bylo přesně to, co jsem chtěl. Kdybych je nutil do uměle vytvořeného kamarádství, tak by to nejspíš nedopadlo dobře, takže jsem požadoval jen to, ať si sebe nevšímají. Po nějaké době se však jejich vztah zlepšil natolik, že když druhého žáka začal nějaký spolužák urážet, první žák se ho dokonce zastal. Třídu jsem měl až do konce čtvrtého ročníku a ten problém se už neopakoval. Objevilo se maximálně malé pošťuchování, které si žáci vyřešili mezi sebou sami, ale to je prostě u dětí normální a nebylo potřeba, abych do toho zasahoval.

5

The situation always occurs when going to the toilet. Pupils are divided by gender into two groups and go to the toilet under supervision. The pupil is repeatedly angry and makes a mess. There are also arguments. The source of these arguments and disputes is the fact that the pupils are placed in a certain hierarchy. As a leading individual, he always chooses with whom and where he goes. She tries to establish order, which is led by her. That is why during the journeys, when there is peace and quiet, there is noise and disorder.

This class is very complicated. There are many students of different nationalities in it. This creates a language barrier between them. Many problems arise from this. Students cannot bond if they cannot communicate with each other. Moreover, the pupil in question is only English-speaking. This fact combined with her leadership character is the source of many problems.

Verbal aggression

The solution to this problem was to put this pupil in a leadership role. During one trip to the toilet, I came to a pupil with a request. I need her to help me calmly take the rest of the girls to the bathroom and keep order while they are there. In doing so, I gave her trust, respect and a leadership position. My assumption was that this role was something that the student would be completely comfortable with.

Support

This experiment had positive effects on the whole group. Žačka took the role as expected. She led the group to the bathroom and also monitored the behavior inside. This attempt had immediate positive consequences. The marches immediately became calmer and quieter. The rest of the group was also calmer, as the leader student had enough work leading the group and keeping order. She had no time and space for arguing with others. This method of solving the problem was used repeatedly and in all cases there were positive reactions from both the pupil and the rest of the group.

Longterm success

6let, první třída

Hraní si s kamárady, vůdcovská role ve skupině

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Magistr

20+ let

K situaci dochází vždy při cestě na toaletu. Žáci jsou rozděleni podle pohlaví do dvou skupin a jdou pod dozorem na záchod. Žačka opakovaně zlobí a dělá nepořádek. Dochází i k hádkám. Zdrojem těchto hádek a sporů je fakt, že se žačky řadí do určité hierarchie. Jako vedoucí jedinec si vždy vybírá, s kým a kde půjde. Snaží se o nastolení pořádku, který je veden ní. Proto se během cest, kdy má klid a ticho, tak je hluk a nepořádek.

Tato třída je velmi komplikovaná. Nachází se v ní spoustu žáků různých národností. To mezi nimi vytváří jazykovou bariéru. Z toho vyplývá mnoho problémů. Žáci se nemůžou sblížit, když spolu nemohou komunikovat. Žačka, o které se jedná, je navíc jenom anglicky mluvící. Tento fakt skloubený s jejím vůdcovským charakterem je zdrojem mnoha problémů.

Řešení tohoto problému bylo dát tuto žačku do vůdčí role. Při jedné cestě na záchod jsem za žačku přišel s prosbou. Potřebuji, aby mi pomohla v klidu zbytek holek odvést na záchod a hlídat pořádek až tam budou. Tím jsem jí dal důvěru, respekt a vůdčí pozici. Můj předpoklad byl, že tato role je něco, co žačce bude naprosto vyhovovat.

Tento pokus měl pozitivní účinky na celou skupinu. Žačka se chopila role tak, jak se předpokládalo. Vedla skupinu na záchod a hlídala také chování uvnitř. Tento pokus měl okamžité pozitivní důsledky. Pochody se ihned staly klidnější a tišší. Zbytek skupiny byl také klidnější, protože vedoucí žačka měla dost práce s vedením skupiny a hlídáním pořádku. Neměla čas a prostor pro hádání se s ostatními. Tato metoda řešení problému byla použita opakovaně a ve všech případech docházelo k pozitivním reakcím jak od žačky, tak od zbytku skupinky.

5

little boy came to my second class who had a little trouble keeping his attention. I tried to correct him, but it always got worse. During the lesson, he got up and started going around his classmates. He took out a snack or threw papers at others. It happened at the beginning of my teaching career and I really didn't know what to do with the boy. I knew they were still young and that they wouldn't be able to hold attention for long, but his behavior was really distracting and disruptive to the entire lesson. He did not respond to my reprimand. I was really tired from every school day, and instead of teaching the children, I was constantly reprimanding that one student. And actually without success.

A 2nd grader who has attention issues. Does not complete assigned tasks and is disruptive. Behavior diagnostics were not performed.

Nonverbal disruption of lessons

only got support and motivation from my colleagues and parents to be strict with him. I always told myself that I would be on top of things and that I wouldn't yell at him this time, but most of the time my behavior slipped exactly where I didn't want it to and I yelled at the boy and threatened him. Alternatively, she wrote notes, but that led nowhere. He even received a reduced grade for behavior in the midterm. After a futile struggle, I decided to have a straight talk with him. I agreed with him that if he feels that he really can't keep his attention and the class is boring him, he can go to the corridor and run there. Maybe twice here and there and then back to class.

Support, Interview

My permission to run amused him and you can say that it calmed him down. It saved me nerves and him the notes. But there was a problem with the other children who also wanted to run and felt it was a great injustice. Today I know that the little boy probably had ADHD, but back then it wasn't talked about like that and the preparation for teachers was minimal. To this day, I blame myself for being so strict with him and punishing him for something he was not really responsible for. But at the same time, I'm glad for my inner feeling, which told me that she just needed to distract herself and take it easy for a while, and she didn't force me to do it. In later years, he unfortunately fell into the category of naughty boys.

Longterm success

8 let, 2.ročník

otevřená otázka) Hraje fotbal se spolužáky

Do druhé třídy mi přišel chlapeček, který měl trochu problémy s udržením pozornosti. Snažila jsem se ho usměrnit, ale vždy to bylo ještě horší. Během hodiny vstal a začal obcházet spolužáky. Vyndal si svačinu, nebo házel po ostatních papírky. Stalo se to na začátku mé učitelské dráhy a opravdu jsem nevěděla, co mám s klukem dělat. Věděla jsem, že jsou ještě malí a že pozornost dlouho neudrží, ale jeho chování opravdu vybočovalo a rušilo celou výuku. Na mé napomínání nereagoval. Byla jsem z každého vyučovacího dne opravdu unavená a místo, abych děti něco učila, neustále jsem jen napomínala toho jednoho žáka. A vlastně bez úspěchu.

Žák 2. ročníku, který má problémy s pozorností. Neplní zadané úkoly a vyrušuje. Diagnostika chování provedena nebyla.

Od kolegů a rodičů jsem dostala pouze podporu a motivaci, abych na něj byla přísná. Vždycky jsem si řekla, že budu nad věcí a že na něj tentokrát křičet nebudu, ale většinou mé chováni sklouzlo přesně tam, kam jsem nechtěla a na kluka jsem křičela a vyhrožovala mu. Případně psala poznámky, což ale nikam nevedlo. V pololetí dokonce dostal sníženou známku z chování. Po marném boji jsem se rozhodla s ním promluvit na rovinu. Domluvila jsem se s ním, že pokud cítí, že už pozornost opravdu neudrží a hodina ho nudí, tak může jít na chodbu a tam běhat. Třeba dvakrát sem a tam a potom se zase vrátit do třídy.

Moje povolení běhání ho bavilo a dá se říct, že i zklidnilo. Mě to ušetřilo nervy a jemu poznámky. Problém tam byl ale s ostatními dětmi, které chtěly taky běhat a cítily to jako velkou nespravedlnost. Dnes už vím, že chlapeček měl pravděpodobně ADHD, ale tenkrát se o tom tak nemluvilo a příprava pro učitele byla minimální. Dodnes si vyčítám, že jsem na něj byla tak přísná a trestala ho za něco, za co vlastně nemohl. Ale zároveň jsem ráda za svůj vnitřní pocit, který mi napověděl, že potřebuje prostě jen rozptýlit a na chvíli si ulevit a neděla to mě natruc. V dalších ročnících už bohužel zapadl do škatulky zlobivých kluků.

5

The situation arose during a physical education lesson. The goal was to involve the student in the team. Prior to this lesson, the student did not show any signs of irritability or otherwise strange behavior. It was a ball game that the student wanted to play together with the children. The problem arose when this student hit the ball. At this moment, the student fell to the ground and began to argue that the discharge was not valid. So the student continued to lie down for a while and then the teacher approached him and tried to find out what the student's problem was. The student then got up and went to sit on the bench and began to roar uncontrollably. The pupil could not be calmed down for the entire 2 lessons. Only after two hours of shouting did the student become quiet on his own.

The student suffers from childhood autism, ADHD, and his intellectual abilities are at the level of mild intellectual disability. He lives only with his mother and does not see his father much, he has no siblings. The mother tries to devote herself to her son and give him everything he desires. The student is not used to losing and suffers from occasional outbursts of anger during which he shouts uncontrollably, cannot be calmed down, is insane and does not perceive. The student has been dealing with these seizures since childhood and they also occur in other lessons. These states occur during agitation, which depends on the student's mood on the given day. It can only be a small stimulus such as the loss of a pen cap. Several times this pupil had to be taken out of the classroom by the teacher or the teacher's assistant, because he was disrupting the lesson in this way and could not be calmed down. Educators, teacher assistants and mothers do not know how to prevent these conditions and how to solve them.

Diagnosis, Emotional outbursts

In this situation, the teacher tried to start a discussion with the student and find out what was going on, but in vain. The student was inconsolable and this problem could not be solved, and the only solution was the student's fatigue, after which he quieted down on his own. Only in this state did the student begin to communicate with the teacher and a short discussion took place. Student: 'I have a headache.' Teacher: 'Well, don't be surprised if you scream for 2 hours.' Teacher: 'Come and rinse your face and we'll do breathing exercises together.' Student: 'Okay, but I'm tired'

Support

The student was exhausted and complained of a headache, so the teacher took him to the sink to wash his face with cold water and then perform breathing exercises, which help him at least a little after this condition. After this situation, the student did not show any signs of strange behavior, he was just a little tired and it was harder to concentrate on his last lesson. However, this situation did not end well for the pedagogue, as his two-hour roar did not make her feel well and she got an unbearable migraine. She then collapsed at the bus stop on the way home.

Failure

8 let, 3. třída

cestování, dopravní prostředky autobusy, vlaky)

Dětský autismus,ADHD,Rozumové schopnosti v pásmu lehkého mentálního postižení

Agrese

Mgr. (občanská výchova, výtvarná výchova)

Situace vznikla při hodině tělesné výchovy. Cílem bylo zapojit žáka do kolektivu. Před touto vyučovací hodinou žák nevykazoval žádné známky podrážděného nebo jinak zvláštního chování. Jednalo se o míčovou hru, kterou chtěl žák hrát společně s dětmi. Problém nastal při zásahu tohoto žáka míčem. V tento okamžik žák upadl na zem a začal se dohadovat, že vybítí není platné. Žák tedy dále chvíli ležel a poté k němu přistoupila pedagožka a snažila se zjistit co má žák za problém. Žák se potom zvedl a šel si sednout na lavičku a začal nekontrolovaně řvát. Celé 2 vyučovací hodiny se žáka nedařilo uklidnit. Až po dvouhodinovém křiku se žák sám od sebe ztišil.

Žák trpí dětským autismem, ADHD a rozumové schopnosti má na úrovni lehkého mentálního postižení. Žije pouze s matkou a s otcem se moc nevídá, nemá žádné sourozence. Matka se snaží synovi věnovat a dopřát mu vše po čem touží. Žák není zvyklý prohrávat a trpí občasnými výbuchy vzteku při, kterých nekontrolovaně řve, nedá se utišit, je nepříčetný a nevnímá. Žák se s těmito záchvaty potýká už od mala a dochází k nim i v jiných hodinách. Těmto stavům dochází při rozrušení, které závisí na rozpoložení žáka v daný den. Může se jednat pouze o malý podnět jako je například ztráta víčka od propisky. Několikrát tohoto žáka musel pedagog či asistent pedagoga vynést ze třídy, jelikož tímto způsobem narušoval výuku a nedal se uklidnit. Pedagogové, asistenti pedagoga ani matka si neví rady, jak těmto stavům předcházet a jak je řešit.

Při této situaci se snažila pedagožka navázat s žákem diskuzi a zjistit co se děje ovšem marně. Žák byl neutišitelný a tento problém se tedy nepodařilo vyřešit a řešením byla až únava žáka, po které se sám od sebe ztišil. Až v tomto stavu žák začal s pedagožkou komunikovat a proběhla krátká diskuze. Žák: 'Bolí mě hlava.' Pedagožka: 'No to se nediv, když 2 hodiny řveš.' Pedagožka: 'Pojď opláchneš si obličej a uděláme spolu dechová cvičení.' Žák: 'Tak jo, ale jsem unavenej'

Žák byl vyčerpaný a stěžoval si na bolest hlavy, proto ho vzala pedagožka k umyvadlu, aby si omyl studenou vodou obličej a poté prováděl dechová cvičení, která mu po tomto stavu alespoň trochu pomáhají. Po této situaci žák nejevil známky žádného divného chování, jen byl trochu unavený a hůře se soustředil na své poslední hodině. Tato situace ovšem neskončila dobře pro pedagožku, jelikož z jeho dvouhodinového řevu jí nebylo nejlépe a dostala nesnesitelnou migrénu. Při cestě domů poté na zastávce autobusu zkolabovala.

5

met the student when he was in the second year of high school. That was when he moved with his family from Slovakia and started attending our grammar school. He got along very well with his classmates, especially with his group of boys. His problem behavior was very variable and erratic. One day he was very cooperative in class, signed up and was active, and other days he was incredibly rude, wanted nothing to do with anything, slept on the bench, had no tools, was disruptive.

In the third year, when the problems started to worsen, the pupil was already of legal age. It was much more difficult to get along with him. He was aware of the things he could and could not do. He started coming to school late, was rude to some of his colleagues, and even carried a pillow to sleep on the desk in class. The teachers saw him only as a troublemaker and a 'goofball' who constantly disturbed others, did not respect any of the teaching staff. The parents were contacted, they also tried to somehow solve this problem with their son, but as I already mentioned, the son was already of legal age and had his own head. From time to time, the student tried and was productive and polite during class, but this behavior always alternated with contempt and distaste for school. The worst stage of his study progress began when I let him fail the Czech language. In retrospect, I think that I didn't have to be so strict with him when Czech was not his mother tongue. His grades matched what I did. Moreover, his hatred and unwillingness to cooperate did not allow me to behave differently. Unfortunately, after I informed him that if he doesn't start trying, he will be forced to repeat the grade. His reaction surprised me and my colleagues. Instead of trying to improve his academic average, he decided to drop almost all subjects.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

In cases where the student was disruptive, I tried to progress step by step. First a warning and a request to calm down or to pay attention. When this approach was ineffective, I tried threats: 'if you don't start doing something, I'll test you', 'you might want to be careful, if you don't enjoy it, you don't have to be here at all!'. This approach was not effective at all. When I told him that he didn't have to be in class, he pulled himself together and walked away. Which I then discussed with the class teacher so that we could reach at least some conclusions. In the final, I was glad when he didn't disturb me and just laid down on the bench and slept. I could focus on my class in peace. Of course, this behavior had an adverse effect on the performance of the class. My colleagues and I decided to ignore this student and focus on the others. The welfare of the whole class was the priority for us.

Consequences, Disrespectful communication, Interview, Warning

This situation was resolved with the parents, the class teacher. No one was in any way charmed by the fact that the pupil had to repeat the year for such drastic reasons. But when he repeated the year, he was in a different team and his lack of interest increased. He was no longer disruptive at all, but his disgust with school could not be overlooked. He distanced himself from everything and everyone, he was more focused on himself, but he tried to improve his academic average, even if it was against all his senses. When his best friends left to study at universities, he went to another school in another city. A year after he left, we learned from his parents that he had taken his own life. It was a huge tragedy that affected the entire teaching staff. We couldn't believe it. We still ask ourselves if we made a lot of mistakes, if we should have noticed something before he moved out.

Failure

18 let, 3. ročník gymnázia

basketbal, zvířata

Arogance,Pasivita

Magisterské studium (1.-2- stupeň základní školy + střední školy a gymnázia)

22

Se žákem jsem se setkala, když byl v druhém ročníku na gymnáziu. To bylo tehdy, kdy se přestěhoval s rodinou ze Slovenska a začal navštěvovat naše gymnázium. Se spolužáky vyházel velice dobře, především se svojí partou kluků. Jeho problémové chování bylo velice proměnlivé a nevyzpytatelné. Jeden den skvěle spolupracoval v hodině, hlásil se a byl aktivní a jiné dny byl neskutečně drzý, nechtěl mít s ničím nic společného, spal na lavici, neměl žádné pomůcky, vyrušoval.

Ve třetím ročníku, kdy se začaly problémy zhoršovat, byl žák už plnoletý. Bylo mnohem složitější s ním vycházet. Byl si vědom věcí, které může a nemůže dělat. Do školy začal chodit pozdě, byl drzý na některé kolegy, nosil si dokonce i polštář, aby mohl spát na lavici v hodinách. Učitelé jej měli pouze za potížistu a 'grázla', který neustále vyrušoval ostatní, nevážil si žádného z pedagogického sboru. Rodiče byli kontaktování, také se snažili tento problém se svým synem nějakým způsobem řešit, ale jak už jsem se zmínila, syn byl už plnoletý a měl svoji vlastní hlavu. Čas od času se žák snažil a byl produktivní a slušný během vyučování, ale toto chování se vždy prostřídalo s opovržením a nechutí ke škole. Nejhorší stádium jeho studijního postupu začalo, když jsem jej nechala propadnout z českého jazyka. Zpětně si myslím, že jsem nemusela být na něj tak přísná, když jeho mateřským jazykem čeština nebyla. Jeho známky odpovídali tomu, co jsem učinila. Navíc jeho nenávist a neochota spolupracovat mi neumožnili zachovat se jinak. Bohužel po tom, co jsem jej obeznámila s tím, že jestli se nezačne snažit, bude nucen opakovat ročník. Jeho reakce překvapila mě i mé kolegy. Místo toho, aby se snažil zlepšit svůj studijní průměr, rozhodl se vzdát téměř všechny předměty.

V případech, kdy žák vyrušoval jsem se snažila postupovat po stupních. Nejdříve upozornění a prosba, aby se zklidnil, nebo aby dával pozor. Když tento přístup byl neefektivní, zkusila jsem výhružky: 'jestli nezačneš něco dělat, vyzkouším si tě', 'mohl bys dávat pozor, jestli tě to nebaví, nemusíš tady vůbec být!'. Tento přístup nebyl vůbec efektivní. Když jsem mu řekla, že ve výuce nemusí být, sebral se a šel pryč. Což jsem poté řešila s třídním učitelem, abychom se aspoň nějakých závěrů dobrali. Ve finále jsem byla ráda, když nevyrušoval a pouze si ustlal na lavici a spal. Mohla jsem se v klidu věnovat své třídě. Samozřejmě toto chování mělo neblahý vliv na vystupování třídy. Rozhodli jsme se s kolegy tohoto žáka ignorovat a věnovat se ostatní. Bylo pro nás přednější blaho celé třídy.

Tato situace se řešila s rodiči, třídním učitelem. Nikdo nebyl nijak okouzlen skutečností, že žák musel opakovat ročník z takových drastických důvodů. Když ale opakoval ročník, byl v jiném kolektivu a jeho nezájem stupňoval. Už vůbec nevyrušoval, ale jeho znechucení školou nebylo možné přehlédnout. Distancoval se od všeho a všech, byl více zaměřen sám na sebe, snažil se ale zlepšit si svůj studijní průměr, i když to bylo proti všem jeho smyslům. Když jeho nejlepší přátelé odešli studovat na vysoké školy, odešel na jinou školu do jiného města. Rok po jeho odchodu jsme se od jeho rodičů dověděli, že si vzal život. Byla to obrovská tragédie, která postihla celý učitelský sbor. Nemohli jsme tomu uvěřit. Stále si klademe otázky, jestli jsme neudělali mnoho chyb my, jestli jsme neměli něco vypozorovat dříve, než se odstěhoval.

5

First of all, I would like to mention that the given situation was resolved at the former school, where I taught for some time. At the time, I was a first grade class teacher. I helped to solve the problem and I still realize that I could have done more for my pupil. But unfortunately I didn't have enough experience then and the director didn't want to get involved in the situation at all. The whole problem started already in the third grade, when the pupil got a new teacher for English. The teacher taught for a short time, but it could be said that her ambition and ego surpassed even the older and more experienced teachers. She sensed well the class situation in my class and that the student is on the edge of the class group. However, instead of support, she turned on this pupil with anger and her behavior towards her intensified her uncomfortable situation in the classroom. Žačka was one of my excellent students, she always made excellent progress, she was ambitious and problem-free. However, she did not quite fit in with the group of city children and became the center of ridicule mainly for her appearance. I have dealt with the situation many times, but this behavior has always returned. However, the pupil was experiencing a lot of hell in English lessons. No matter how she prepared for the lessons, she did not get grades other than threes, fours, and fives. In the fourth grade, this situation escalated when the teacher gave the student a four for an assignment that was completely checked by the tutor. After this situation, she confronted the student that she would never speak English and that she should just give up. At home, the student informed her mother, who began to solve the whole situation with me first. I tried to assure my mother that I would investigate the whole situation and arranged a meeting with the teacher. It must be added that the teacher behaved quite arrogantly even towards the pupil's mother, so the mother decided to confront the school principal with this problem. However, he refused to solve the whole situation and the whole situation remained unresolved. After confronting the teacher, what happened was that the teacher began to ignore the student in her lessons and she gradually began to stagnate in her efforts. The whole situation was resolved only when the pupil transferred to another school, where, according to my information, she has excellent results in the language and in the last year she passed the B2 language exam with an excellent rating.

hard-working, very nice girl who came to the city school from the village and is therefore not very used to the behavior of city children, who are quite different from village children in many ways. Žačka tried very hard to fit into the team, but she didn't have much room for it. She got along well with only three girls in her class. The athletic boys very often laughed at the girl for her appearance. So the collective didn't work well as a whole and there were a lot of groups.

Bullying

There was no solution, the teacher refused to solve the situation in favor of the pupil. She refused to treat the student with respect and preferred to join the judgmental collective of the class. The student gradually stagnated in the language, and the only effort she showed was in her tutoring. She was not involved in the running of the class and was satisfied with an average to below average result. However, the whole situation could be resolved immediately and better for both parties. It was enough to transfer the pupil to the teacher's group and the problem would be over. However, the director did not even want to hear about this solution, saying that it would be necessary to move another student to the teacher's group and that would complicate the entire lesson.

Interview

The situation did not lead to any lasting results. The teacher developed an even greater aversion to the student, and the student was terrified of English lessons. She was often absent from school as a result of this, as her poor mental state affected her health. The student therefore began to fall behind in other subjects as well, and the whole thing culminated in a transfer to another school.

Failure

10 let, 4.třída

Čtení, kreslení, hraní na hudební nástroje

V prvé řadě bych ráda zmínila, že daná situace se řešila na bývalé škole, na které jsem nějaký čas učila. V té době jsem byla třídní učitelka na prvním stupni. Problém jsem pomáhala řešit a stále si uvědomuji, že jsem mohla udělat pro svou žačku více. Ale bohužel tehdy jsem neměla dost zkušeností a pan ředitel se do situace nechtěl vůbec angažovat. Celý problém započal již ve třetí třídě, kdy žačka dostala na angličtinu novou paní učitelku. Paní učitelka učila krátce, ale dalo by se říci, že svou ctižádostí a egem přerůstala i starší a zkušenější učitele. Dobře vycítila jaká třídní situace panuje v mé třídě a že žačka je na okraji třídního kolektivu. Místo podpory se však na tuto žačku obrátila se zlou a umocňovala svým chováním k ní její nekomfortní situaci ve třídě. Žačka patřila mezi mé výborné žáky, prospívala vždy na výbornou, byla ctižádostivá a bezproblémová. Nezapadala však úplně do kolektivu městských dětí a stávala se středem posměchu hlavně za svůj vzhled. Situaci jsem mnohokrát řešila, ale vždy se toto chování vrátilo. V hodinách angličtiny však žačka zažívala velké peklo. Ať se na hodiny připravovala jak chtěla jiné známky než trojky, čtyřky a pětky nedostala. Ve čtvrté třídě tato situace vygradovala tím, když paní učitelka udělila žákyni čtyřku za úkol, který celý prošel kontrolou doučovatele. Po této situaci žačku konfrontovala s tím, že nikdy nebude mluvit anglicky a měla by to rovnou vzdát. Žačka doma informovala svou maminku, která celou situaci začala řešit nejprve se mnou. Snažila jsem se matku ujistit, že celou situaci prošetřím a domluvila jsem setkání i s paní učitelkou. Nutno dodat že se paní učitelka chovala dosti arogantně i k mamince žačky a tak se rozhodla matka konfrontovat s tímto problémem i ředitele školy. Ten však celou situaci odmítl řešit a celá situace tak zůstala neuzavřená. Po konfrontaci paní učitelky se akorát stalo to, že paní učitelka začala ve svých hodinách žačku ignorovat a ta postupně začala ve svém snažení stagnovat. Celá situace se vyřešila až přestupem žačky na jinou školu, kde podle mých informací má z jazyka výborné výsledky a v posledním roce splnila i B2 jazykovou zkoušku na výborné hodnocení.

Snaživá velmi milá dívka, která přišla do městské školy z vesnice a není tedy moc zvyklá na chování městských dětí, které jsou v mnohých věcech dost jiné než ty vesnické. Žačka se velmi snažila zapadnout do kolektivu, ale neměla k tomu příliš prostor. Vycházela ve třídě dobře pouze se třemi dívkami. Sportovně vedení chlapci se dívce velmi často smáli za její vzhled. Kolektiv tedy příliš jako celek nefungoval a bylo zde spousta skupinek.

Žádné řešení nenastalo, paní učitelka situaci odmítla řešit v prospěch žačky. Odmítla k žákyni přistupovat s respektem a raději se připojila k odsuzujícímu kolektivu třídy. Žákyně tedy postupně v jazyku stagnovala, a jediné snažení projevovala na svém doučování. Do chodu hodin se nezapojovala a spokojila se s průměrným až podprůměrným výsledkem. Celá situace šla však vyřešit ihned a lépe pro obě strany. Stačilo žačku přeložit do skupiny paní učitelky a bylo by po problému. O tomto řešení však ředitel nechtěl ani slyšet, bylo by prý nutné přesunout jiného žáka do skupiny paní učitelky a to by celou výuku zkomplikovalo.

Situace nevedla k žádnému dlouhotrvajícímu výsledku. Paní učitelka pojala k žákyni ještě větší averzi a žákyně měla z hodin angličtiny panickou hrůzu. Často díky tomu byla nepřítomna ve škole, protože její špatné psychické rozpoložení se projevovalo na jejím zdraví. Žákyně tedy začala zaostávat i v jiných předmětech a celé vyvrcholilo až v přestup na jinou školu.

5

was walking down the hall and peered through the glass door to the classroom at the back and saw three students packing their "quill

One of these pupils is a refugee from Syria. He has already spent several years in the Czech Republic, attended elementary school here for a few years, and speaks fluent Czech. His parents are back in Syria and his permanent residence in the Czech Republic is written on our school's dormitory. Another is a member of a party that mostly hangs out in the park by the station, drinking, smoking and causing trouble. They looked problematic from the start. They disturbed the class, did not pay attention, mocked what was supposed to be done during the lesson. They also fought each other on the adaptation course. They behave aggressively, speak vulgarly. For two of them, this is not their first secondary school, but they have not completed anything.

Violation of classroom/school rules

When I saw this, I got their class teacher, guidance counselor and vice principal and after a few minutes I burst into the classroom. The students had both a wrapped joint and a box of snuff on their desks, so I immediately took a picture and led them out of the classroom. They were immediately expelled by the school principal for this gross violation and we tried to contact his parents. Unfortunately, we did not succeed with two students. Luckily for the third one, yes, and there his father informed us that on Monday his son would get on the shovel at the construction site, as punishment for his behavior. The students began to cry after hearing that they were being expelled immediately. They asked us if there was anything else we could do so they could stay at school. However, the headmistress of the school told them that it really wasn't possible, that they had conditional expulsions from the adaptation course, and this was the last straw. She then sent them with their homeroom teacher to the classroom for their things and then they left the school.

Consequences

These pupils were expelled from school with immediate effect. They only returned to the classroom for their things. There, two of them started cursing, kicking around, and even threw a pen at one of their classmates, threatening that if someone "smashed them

Failure

16, 17, 18, 1. ročník

Být se svojí partou, PC hry

Arogance,Lhaní,Vulgární vyjadřování

Vysoká škola

17

Procházela jsem po chodbě a nahlédla jsem skleněnými dveřmi do třídy, které byly v její zadní části a viděla jsem, jak si tři studenti balí „brko

Jeden z těchto žáků, je uprchlík ze Sýrie. V Česku už strávil několik let, chodil zde i pár let na základní školu, mluví plynně česky. Rodiče má zpátky v Sýrii a trvalé bydliště v České republice má psané na internátě naší školy. Další je členem party, která se většinou zdržuje v parku u nádraží, popíjejí, kouří a dělají problémy. Už od začátku vypadaly problematicky. Vyrušovali ve třídě, nedávali pozor, vysmívali se tomu, co se má při vyučování dělat. Také se porvali mezi sebou na adaptačním kurzu. Chovají se agresivně, mluví vulgárně. U dvou z nich to nejsou jejich první střední školy, ale nic nemají dostudované.

Když jsem to viděla, sehnala jsem jejich třídního učitele, výchovného poradce a zástupkyni ředitele a po pár minutách jsem vtrhla do třídy. Žáci měli na lavici jak ubalený joint, tak krabičku od šňupacího tabáku, takže jsem si to okamžitě vyfotila a odvedla je pryč ze třídy. Za toto hrubé porušení byli okamžitě ředitelkou školy vyloučeni a pokusili jsme se kontaktovat jeho rodiče. To se nám bohužel u dvou žáků nepovedlo. U třetího naštěstí ano, a tam nám jeho otec oznámil, že v pondělí syn nastoupí k lopatě na stavbu, jako trest za jeho chování. Žáci po vyslechnutí toho, že jsou okamžitě vyloučeni, začali brečet. Ptali se nás, zda nejde ještě něco udělat, aby mohli na škole zůstat. Ředitelka školy jim však odvětila, že opravdu nejde, že mají podmínečná vyloučení z adaptačního kurzu, a tohle byla poslední kapka. Poté je poslala s jejich třídním učitelem do třídy pro jejich věci a poté opustili školu.

Tito žáci byli s okamžitou platností vyloučeni ze školy. Do třídy se vrátili jen pro své věci. Tam dva z nich začali nadávat, kopat kolem sebe, a dokonce po jednom svém spolužákovi hodili propiskou a vyhrožovali, že pokud je někdo „prásknul

5

In the last month of the school year, I received a report that a student and his classmate intentionally attacked their classmate while waiting for lunch (I was a class teacher at the time). After this incident, I was contacted by the girl's mother who told me that her daughter was afraid to go to school. I immediately started to solve the situation, I also invited witnesses who confirmed that the two students physically attacked the girl while waiting for lunch. I invited both actors together with the prevention methodologist individually to a meeting where we discussed this situation. One of the boys admitted that the other boy had purposely pushed him into a classmate at lunch, then took him in his arms to kick the girl in the back.

One of the boys was an average pupil, he was constantly being dealt with for various disciplinary offences, mainly verbal attacks on a fellow pupil. At that time, the second boy was a calm, unobtrusive student who was a lot of friends with the first, wanted to match and please him, his academic results were below average. The girl had a medical handicap (hearing problems), was introverted, often did not participate in whole-class activities, despite her classmates' efforts to involve her, she did not show interest, her academic results were satisfactory.

Physical aggression

Immediately after this message about the physical attack reached me, I invited both actors individually together with the prevention methodologist. We wanted to hear in detail what happened while waiting for lunch. First, one boy admitted to us that his classmate pushed him towards a girl at lunch, at the same time he emphasized that the girl defended herself, but he took him in his arms, but kicked the girl in alleged self-defense. The next day the boy went to apologize for his behavior. He was only given a warning for this act. We also invited two witnesses to the meeting who confirmed what they saw while waiting for lunch. Thanks to them, we found out that the first boy was telling the truth. Finally, my colleague and I invited the other boy to the meeting. We also wanted to discuss this situation with him, but he refused to testify. According to him, we have already heard everything from the witnesses and he has nothing to add. His statement was very arrogant. When he did not want to testify, we invited his legal representative to a meeting with the school management, which took place the following day. Later that day, the girl's mother called me and told me about the fact that her daughter is afraid to go to school because of the physical assault. My mother called me just before the end of class, so I had time to discuss this situation with the whole class. The following day, a meeting took place in the director's office, the father of the second boy was present, and we explained the situation. It was pointed out to the other boy that if he did not confess he would be given a reduced conduct mark. The following day there was a final meeting where the other boy was supposed to comment on the whole situation. His statements were different from the witnesses, he clearly lied and was very arrogant. The school management, in accordance with the statements of the witnesses and the school rules, decided on a reduced grade for behavior, because the second boy had already received a reprimand from the school principal for half a year. As minutes of the meeting are signed, the other boy did not want to sign the protocol.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

The other boy's behavior continued to be impolite, even arrogant, and this was reflected in the atmosphere of the entire class. The disciplinary measure, a reduced behavior grade, was commensurate with this act. Therefore, I would classify this situation as unsuccessful, because the results of the correction did not appear.

Failure

15 let, 9. třída ZŠ

sport

Arogance,Lhaní

Mgr., Čj, Ov

30

V posledním měsíci školního roku se ke mně dostala zpráva, že jeden žák spolu se svým spolužákem úmyslně napadli svoji spolužačku při čekání na oběd (byla jsem tehdy třídní učitelka). Po tomto incidentu mě kontaktovala matka dívky, která mi sdělila, že se její dcera bojí chodit do školy. Situaci jsem začala neprodleně řešit, pozvala jsem si i svědky, kteří potvrdili, že oba žáci fyzicky napadli dívku při čekání na oběd. Oba aktéry jsem si spolu s metodičkou prevence jednotlivě pozvala na jednání, kde jsme tuto situaci probírali. Jeden z chlapců přiznal, že ho druhý chlapec schválně strkal na obědě ke spolužačce, pak ho vzal do náručí, aby dívku pokopal do zad.

Jeden z chlapců byl průměrný žák, neustále se s ním řešili různé kázeňské přestupky, a to hlavně slovní útoky ke spolužačce. Druhý chlapec byl v té době klidný, nenápadný žák, který se hodně kamarádil s prvním, chtěl se mu vyrovnat a zalíbit, jeho studijní výsledky byly podprůměrné. Dívka měla zdravotní handicap (problémy se sluchem), byla introvertní, často se nezapojovala do celotřídních aktivit, i přes snahu o zapojení ze strany svých spolužaček neprojevovala zájem, její studijní výsledky byly uspokojivé.

Ihned poté, co se ke mně tato zpráva o fyzickém napadení dostala, pozvala jsem si spolu s metodičkou prevence jednotlivě oba aktéry. Chtěli jsme slyšet do podrobností to, co se při čekání na oběd událo. Nejprve nám jeden chlapec přiznal, že ho jeho spolužák na obědě strkal k dívce, zároveň zdůraznil, že se dívka bránila, ten ho ale vzal do náručí, ale při údajné sebeobraně pokopal dívku. Dalšího dne se chlapec šel omluvit za své chování. Díky tomuto skutku mu byla udělena pouze výstraha. Dále jsme si pozvali na jednání dva svědky, kteří potvrdili to, co viděli při čekání na oběd. Díky nim jsme zjistili, že první chlapec říkal pravdu. Nakonec jsme si s kolegyní pozvali na jednání druhého chlapce. I s ním jsme chtěli tuto situaci prodiskutovat, on však odmítal vypovídat. Podle jeho slov už jsme vše prý slyšeli od svědků a nemá co k tomu dodat. Jeho výpověď byla velmi arogantní. Když tedy nechtěl vypovídat, pozvali jsme si jeho zákonného zástupce na jednání s vedením školy, které proběhlo následující den. Ještě v ten den mi volala matka dívky a přiblížila mi skutečnost, že se její dcera bojí chodit do školy kvůli fyzickému napadení. Matka mi volala těsně před koncem vyučování, proto jsem stihla tuto situaci probrat v celé třídě. Dalšího dne proběhlo jednání v ředitelně, byl zde přítomný otec druhého chlapce, kterého jsme seznámili se situací. Druhému chlapci bylo zdůrazněno, že když se nepřizná, bude mu udělena snížená známka z chování. Následující den proběhlo závěrečné jednání, kdy se měl druhý chlapec vyjádřit k celé situaci. Jeho výpovědi byly odlišné od svědků, očividně lhal a byl velice arogantní. Vedení školy v souladu s výpověďmi svědků a se školním řádem rozhodlo o snížené známce z chování, protože druhý chlapec už dostal za pololetí důtku ředitele školy. Jelikož se zápisy z jednání podepisují, protokol druhý chlapec nechtěl podepsat.

Chování druhého chlapce bylo nadále nezdvořilé, až arogantní, a to se odráželo i na atmosféře celé třídy. Výchovné opatření, snížená známka z chování, bylo odpovídající tomuto činu. Proto bych tuto situaci zařadila do nezdařilé, protože výsledky o nápravě se nedostavily.

5

The student suffered from a moderate autism spectrum disorder and his behavior was extremely challenging for group teaching due to this diagnosis. When he came to class, he would take things that didn't belong to him, regardless of whether they were the children's or the teacher's, he simply took anything he liked. He behaved arbitrarily, he was not in control of his actions at all, so when something occurred to him as part of his work activities, he calmly tore a page, drew in a notebook, painted with a marker on the blackboard or on the wall, spat on the bench and smeared it. When he decided that he wasn't going to do something, he simply 'boiled' and didn't do it. But we were most worried about the children. The student boxed around, pushed children, stuck out his tongue at them, had a tendency to bite someone who was nearby. He also did it to children he more or less liked or liked - it was his way of winning over someone or trying to get some attention. He painfully gripped a new student's hand, once threw keys at me, verbally threatened the assistant to kill her. We somehow managed to defend ourselves, we predicted it, but the children didn't know how many times. The worst thing was that it happened when no one expected it - the children did not provoke him in any way. In short, he sometimes thought of something, and when everything was not according to his ideas, the slightest change occurred, it caused him discomfort and restlessness, and he could explode.

He got up, pushed the children into the table, climbed the desks, left the classroom. It was hard to get him to do something, to keep his attention. The boy was bigger for his age and, above all, inscrutable. He was shown to be capable of mastering regular subjects, but his maladaptive behavior was lowering his mental level. His mother warned us herself that the boy does not manage well in a team. He manifested himself aggressively in it, he also used physical force. I would say he never hurt intentionally, it was the nature of his disorder. However, he was idiosyncratic, he did not respect the rules and instructions, which terribly disturbed the teaching. He did not respond to strong words and prohibitions, the arrangement did not affect him much.

Diagnosis, Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

It helped when we said, for example, that we would call mom: that she wouldn't like it, that it would make her sad - he was able to say that a little. Then we even slightly 'threatened' the devil, we tried to scare him in some way. Then it helped quite a bit to deny him some advantage, for example we took away his favorite bus (a toy he had), and vice versa, when he succeeded or tried, he got it to play with. Sensitive work with motivation, reward and punishment system had a good effect on him. The walks were also good, when he was behaving very badly, we went for a walk with him in the corridor; the change of environment took its toll. When he did something wrong, we told him that it was wrong and also what was wrong and what we had to do in the situation (apologise, ask, thank...). Various instructions on how to react, how to behave... We showed each other these model situations. We tried it for about two or three months together, it was an adjustment period, but it didn't work out. Even the doctors often did not know what to do, they adjusted his medication a lot. It happened to us that he was very apathetic, tired, fell asleep on us, or, on the contrary, he was oversized. No day was the same with him. He also completed a diagnostic stay, which unfortunately did not help either...

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication, Support, Transfer of student, Interview

So then we switched to homeschooling. It was the culmination of the fact that within the collective, teaching could not be implemented at all. He would have most needed the socialization that he missed the most, but it was not possible at any cost. I'm sorry we couldn't include him more, although we tried. In the end, though, it seemed to work pretty well in the home environment. Since there were no children, there were no major conflicts. The home education proved successful and he passed the exams with flying colors after the home preparation.

Longterm success

9 let, 2. třída ZŠ

Dopravní prostředky – policejní auta, sanitky, autobusy…

Porucha autistického spektra

Vysokoškolské vzdělání, aprobace speciální pedagog

17

Žák trpěl středně těžkou poruchou autistického spektra a jeho chování bylo kvůli této diagnóze pro skupinovou výuku extrémně náročné. Při příchodu do třídy bral věci, které mu nepatřily, bez ohledu na to, jestli jsou to věci dětí, nebo učitele, bral zkrátka všechno, co se mu líbilo. Choval se svévolně, neměl vůbec svoje jednání pod kontrolou, takže když ho něco napadlo v rámci pracovních aktivit, klidně roztrhal stránku, čáral do sešitu, maloval fixou po tabuli nebo po zdi, plivnul na lavici a roztíral to. Když se rozhodl, že něco dělat nebude, tak se prostě 'šprajcnul' a nedělal to. Nejvíc jsme se ale báli o děti. Žák kolem sebe boxoval, strkal do dětí, vyplazoval na ně jazyk, měl tendenci třeba kousnout někoho, kdo byl poblíž. Dělal to i dětem, které měl víceméně rád nebo v oblibě - byla to jeho forma, jak si chtěl někoho získat, nebo se snažil o nějakou pozornost. Novému žákovi sevřel bolestivě ruku, po mně jednou hodil klíče, paní asistentce vyhrožoval slovně, že ji zabije. My jsme se nějakým způsobem dokázali bránit, předvídali jsme to, ale ty děti kolikrát nevěděly. Nejhorší bylo to, že se to dělo, když to nikdo nečekal - děti ho nijak, neprovokovaly. Zkrátka ho někdy něco napadlo, a když nebylo všechno podle jeho představ, nastala sebemenší změna, vyvolalo to v něm nepohodu a neklid a dokázal vybuchnout.

Vstával z místa, strkal dětem do stolu, lezl po lavicích, odcházel ze třídy. Bylo těžké přimět ho k nějaké činnosti, udržet jeho pozornost. Chlapec byl na svůj věk mohutnější a hlavně nevyzpytatelný. Ukázalo se, že je schopen zvládat běžné učivo, ale to, jak nepřizpůsobivě se projevoval ve svém chování, mu mentální úroveň snižovalo. Jeho maminka nás sama upozorňovala, že chlapec špatně zvládá kolektiv. Projevoval se v něm agresivně, používal i fyzickou sílu. Řekla bych, že nikdy neubližoval úmyslně, bylo to z podstaty jeho poruchy. Byl ovšem svérázný, nerespektoval pravidla a pokyny, což strašně narušovalo výuku. Na důrazná slova a zákazy nereagoval, domluva na něj moc nezabírala.

Pomáhalo to, když jsme třeba říkali, že zavoláme mamince: že se jí to nebude líbit, že z toho bude smutná - to si dal trošičku říct. Potom jsme třeba i lehce 'vyhrožovali' čertem, snažili jsme se ho nějakým způsobem vystrašit. Pak docela pomáhalo odepření nějaké výhody, třeba že jsme mu sebrali jeho oblíbený autobus (hračku, kterou měl), a zase naopak, když se mu něco povedlo, nebo se snažil, tak ji dostal, aby si s ním hrál. Dobře na něj působila citlivá práce s motivací, systém odměny a trestu. Dobré byly také procházky, když se choval velmi ošklivě, šli jsme se s ním projít na chodbu; změna prostředí zabrala. Když udělal něco špatně, řekli jsme mu, že je to špatně a také co je na tom špatně a co musíme v dané situaci udělat (omluvit se, poprosit, poděkovat...). Různé návody, jak zareagovat, jak se zachovat… Tyhle modelové situace jsme si ukazovali. Zkoušeli jsme to asi dva nebo tři měsíce společně, to byla přivykací doba, ale nedařilo se to. Ani lékaři si nevěděli často rady, hodně mu upravovali medikaci. Stalo se nám, že byl hodně apatický, unavený, pospával nám, anebo byl naopak předimenzovaný. Žádný den s ním nebyl stejný. Absolvoval i diagnostický pobyt, který bohužel také nepomohl…

Tak jsme potom přešli na domácí vzdělávání. Bylo to vyvrcholení toho, že v rámci kolektivu výuka vůbec nešla realizovat. On by právě nejvíc potřeboval tu socializaci, která mu nejvíc chyběla, ale za každou cenu to nebylo možné. Mrzí mě, že jsme ho nedokázali více začlenit, ačkoli jsme se snažili. Nakonec to však v domácím prostředí zřejmě fungovalo docela dobře. Tím, že tam nebyly děti, nedocházelo k žádným větším konfliktům. Domácí vzdělávání se osvědčilo a zkoušky po domácí přípravě zvládl na výbornou.

5

The student always struck me as a smart boy, unfortunately, due to family problems, he started living with his grandmother and his performance began to deteriorate rapidly. He slept in my lessons, went to school unprepared and generally made me feel uncomfortable. I therefore decided to solve this problem because I knew something was wrong.

An 8-year-old boy attending the third grade of a primary school in a small town near the border. The pupil is the tallest in the class both in height and width. However, he is such a teddy bear, a very nice boy, a gentleman. He is more of an introvert in class.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

The first thing that came to my mind was to try the help of a psychologist, because I thought that recent family problems were behind it. I didn't want to put pressure on the student or his grandmother, because I knew they were having a hard time right now. However, it was found there that the student is at peace with it and the problem is elsewhere. The student's behavior continued for some time until I couldn't take it anymore and I contacted his grandmother to discuss the problem with her. Grandma promised me that she would supervise the student's preparation for school, check what time he goes to bed, so that he doesn't spend the night on the computer. We agreed that we would be in constant contact and that I would contact you if anything happened.

Interview, Cooperation with experts

The student's behavior returned to normal. My grandmother and I were in contact every week. Now it's been a year since the incident and I have to say that the student is the most independent person in the class. Grandma doesn't even help him anymore. He manages everything himself. He is a very clever boy. I am very happy for him.

Longterm success

8 let, 3. třída

Počítačové hry

Mgr., ČJ, ON

22

Žák mi vždycky přišel jako chytrý kluk, bohužel kvůli rodinným problémům začal bydlet s babičkou a jeho výkony se začaly rapidně zhoršovat. Spal mi v hodinách, chodil do školy nepřipravený a celkově mi přišel celý nesvůj. Rozhodla jsem se proto tento problém řešit, protože jsem věděla, že je něco špatně.

Chlapec ve věku 8 let navštěvující třetí třídu základní školy v malém městečku u hranic. Žák je vzrůstově ve třídě největší jak do výšky, tak do šířky. Nicméně je to takový medvídek, hrozně hodný kluk, gentleman. Ve třídě je spíš introvertem.

První, co mě napadlo bylo zkusit pomoc psycholožky, protože jsem měla za to, že za tím stojí nedávné rodinné problémy. Nechtěla jsem na žáka a ani jeho babičku tlačit, protože jsem věděla, že teď to mají těžké. Nicméně tam se zjistilo, že žák je s tím vyrovnaný a problém je jinde. Žákovo chování nějaký čas pokračovalo, až mi to nedalo a kontaktovala jsem jeho babičku, abych s ní problém probrala. Babička mi slíbila, že dohlédne na žákovo přípravu do školy, bude kontrolovat v kolik chodí spát, aby neponocoval na počítači. Byly jsme domluvené, že budeme v neustálém kontaktu a kdyby cokoliv ozvu se.

Chování žáka se opět dostalo do normálu. S babičkou jsme byli každý týden v kontaktu. Teď je to již rok od incidentu a musím říct, že žák je nejsamostatnější člověk ve třídě. Babička už mu ani nepomáhá. Všechno zvládá sám. Je to moc šikovný chlapec. Jsem za něj velmi ráda.

5

The situation happened roughly halfway through the last school year, when I was a fifth-grade classroom teacher. For a long time, I dealt with the student's problematic behavior, which, of course, had its better and worse periods, which accompanied his entire 5 years spent in the first grade under my guidance as a class teacher. In a way, everything culminated in the situation I am about to describe. It happened on a day that was no different from any other normal school day. The first two lessons passed, in which the student's restless and inattentive behavior was already noticeable, which was, however, nothing unusual.

During the third lesson, this behavior started to escalate and I got a little nervous, because the student started yelling vulgarities at others, including me, out of nowhere, he kept getting up, leaving the desk, and he absolutely did not respond to my attempts to calm him down.

Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Everything culminated in the fact that the student suddenly ran away from the classroom and subsequently from the school grounds. After a fairly short time, my colleagues and I managed to find him and get him back, while he was very upset. In this situation, which all happened very quickly, I had no choice but to react improvised and according to my best judgment. I took the student aside, while luckily a colleague could take over the rest of the class for a while and ensure the students' normal routine. I 'struggled' with the student for a while, because at first he didn't want to open up and confide in me, probably because we had never met in such a direct conversation in all these years. After a while, however, he opened up and it became clear that his non-standard behavior was the result of his family background, in which certain disputes had taken place the previous day, which caused the pupil a hard time.

Interview

After calming the pupil down and discussing the situation, his mother picked him up from school, she also talked to me, and the pupil did not complete the rest of the lesson with us. The next day he came to school normally and the incident was never discussed again. At this point, it is important to mention that the student has been diagnosed with ADHD, so the fluctuations in his behavior described above are basically nothing unusual. But the described situation was a unique case that has never been repeated before or since. But it was important due to the finding that the student's home environment was not very stable at the time and caused him problems that were exacerbated by his diagnosis. The long-term consequences of this situation did not manifest themselves in any significant way in the teaching, but the usual fluctuations in the student's behavior persisted, fortunately not to the extent that was characterized by the described situation.

Partial success

10 let, 5. ročník ZŠ

sport

ADHD

Lhaní,Neposlušnost,Arogance,Vulgární vyjadřování

Mgr., učitelství pro 1.stupeň ZŠ

18

Situace se stala zhruba v půlce minulého školního roku, kdy jsem byla třídní učitelkou páté třídy. Dlouhodobě jsem řešila problémové chování žáka, které ovšem mělo svá lepší i horší období, která provázela celých jeho 5 let strávených na prvním stupni pod mým vedením jakožto třídní učitelky. Situací, kterou se chystám popsat, vše svým způsobem vyvrcholilo. Došlo k ní v den, který nebyl ničím odlišný od ostatních běžných, školních dnů. Uběhly první dvě vyučovací hodiny, ve kterých už bylo znát žákovo neklidné a nepozorné chování, které ovšem nebylo ničím neobvyklým.

Během hodiny třetí se tohle počínání začalo stupňovat a já lehce znervózněla, protože žák začal pokřikovat z ničeho nic na ostatní včetně mě vulgarismy, neustále vstával, odcházel z lavice a na mé snahy o uklidnění absolutně nereagoval.

Vše vyvrcholilo tím, že žák najednou ze třídy a následně i školního pozemku utekl. Po vcelku krátké době se mi společně s mými kolegy podařilo ho najít a dostat zpět, přičemž byl celý rozrušený. V této situaci, která se celá seběhla velice rychle, mi nezbývalo než reagovat improvizovaně a podle svého nejlepšího úsudku. Žáka jsem si vzala stranou, přičemž zbytek třídy v tuto chvíli naštěstí mohla na nějakou dobu převzít kolegyně a zajistit žákům běžný režim. S žákem jsem chvíli 'bojovala', jelikož se mi zprvu nechtěl otevřít a svěřit se, nejspíš protože v takovém přímém rozhovoru jsme se spolu za ty roky ještě nesetkali. Po chvíli se ale otevřel a vyšlo najevo, že jeho nestandardní chování je důsledkem rodinného zázemí, ve kterém se předchozí den odehrály určité spory, ze kterých měl žák těžkou hlavu.

Po uklidnění žáka a probrání vzniklé situace si jej matka ze školy vyzvedla, taktéž si se mnou promluvila a zbytek vyučování s námi žák neabsolvoval. Další den normálně přišel do školy a o incidentu nebyla znovu řeč. Na tomto místě je důležité zmínit, že žák má diagnostikovánu poruchu ADHD, tudíž výkyvy jeho chování popsané výše nejsou v zásadě ničím neobvyklým. Popsaná situace ale byla ojedinělým případem, který se nikdy předtím ani poté neopakoval. Byla ale důležitá vzhledem ke zjištění, že žákovo domácí prostředí tou dobou nebylo příliš stabilním a působí mu problémy, které se ještě umocňují jeho diagnózou. Dlouhodobý důsledek této situace se ve vyučování nijak významně neprojevil, avšak obvyklé výkyvy žákova chování přetrvávala, naštěstí ne v takové míře, kterou se vyznačovala popsaná situace.

5

In this case, we can't really say when the 'problem' behavior first occurred, because the student has this behavior almost every day. There is always a situation that upsets her, which leads to the fact that she starts cursing, and that too very vulgarly. He shouts obscene words to the entire corridor, fights with classmates and other students of the school, just with everyone he meets. Even in class, it happens that he reacts inadequately. For example, when I ask her to have a notebook she sleeps in, she responds with a loud, quote, 'Are you kidding?' even worse, as I heard from other colleagues. As I say, situations like this happen regularly. The situation has reached a state where the student very often goes to the representative of the high school herself and complains about her classmates and other students of the school, or the teacher. She even resolved one conflict directly with the principal, when she contacted her via email saying that she had a problem with one particular student who was not replying to her messages and what she should do about it.

The class is composed of two classes of different fields, they have general subjects together, specialized subjects separately. He has more conflicts with classmates from his class, but he also sometimes gets into arguments with girls from the second class. She doesn't have that much trouble with boys. In my opinion, the student gets into conflicts so that something is always happening around her, she needs attention - from the teachers, the psychologist, the SPC.

Diagnosis, Verbal aggression

Due to the recurring situations of inappropriate behavior, female students are dealt with quite often. We tried to contact the SPC to change the recommendation, a teacher's assistant was suggested, but after consideration, we did not proceed with this option, because if the student did not sit with him, the situation would have worsened. We were also told by the SPC that this is the pupil's diagnosis and that we have to take her behavior into account. A school psychologist is also regularly called to see the student, who usually works only with her, or with other students who are affected by the conflict. But even this intervention does not bring a long-term solution. If the student gets into 'her state', it is important to try to calm her down, which of course is not always possible, she is capable of banging on doors, shouting and even yelling at half the school. If the situation is unbearable, after agreement with the mother, it is possible to send her home. The educational counselor, class teacher and other teachers are solving the situation, but the result is not yet available.

Cooperation with experts

The situation is not resolved because the problem behavior is repeated and there is probably no solution. Currently, the student is hospitalized at a psychiatric hospital, where they are trying to stabilize her condition.

Failure

24 let, 2. ročník SŠ, učební obor

neznámé

Mgr., ČJ, LIT, DEJ

9

V tomto případě nemůžeme úplně říct, kdy se 'problémové' chování vyskytlo poprvé, protože u žákyně se toto chování objevuje prakticky každý den. Vždy se najde nějaká situace, která ji rozčílí, což vede k tomu, že začne nadávat a to i velmi vulgárně. Vykřikuje na celou chodbu sprostá slova, hádá se spolužáky i dalšími žáky školy, prostě s každým, koho zrovna potká. I v hodinách se stává, že reaguje neadekvátně. Například, když po ní chci, aby měla dospaný sešit, reaguje nahlas, cituji: 'To si děláte p**el?' a i hůře, jak sem slyšela od ostatních kolegů. Jak říkám, takovéto situace se opakují pravidelně. Situace se dostala do stavu, kdy žákyně sama velice často chodí za zástupcem střední školy a stěžuje si na spolužačky a jiné žáky školy, případně učitele. Jeden konflikt dokonce řešila přímo s paní ředitelkou, kdy ji po mailu kontaktovala s tím, že má problém s jednou konkrétní žákyní, která jí neodepisuje na zprávy a co s tím má dělat.

Třída je složená ze dvou tříd různých oborů, společně mají všeobecné předměty, odborné předměty mají zvlášť. Více konfliktů má se spolužáky ze své třídy, ale i s dívkami z druhé třídy se občas dostane do sporu. S chlapci tolik problémů nemá. Podle mého názoru se žákyně do konfliktů pouští proto, aby se kolem ní pořád něco dělo, potřebuje pozornost – ze strany učitelů, psychologa, SPC.

Vzhledem k opakujícím se situacím nevhodného chování se žákyně řeší poměrně často. Zkoušeli jsme kontaktovat SPC kvůli změně doporučení, navržen byl asistent pedagoga, ale po uvážení jsme k této variantě nepřistoupili, jelikož kdyby si s ním žákyně nesedla, situace by se ještě zhoršila. Ze SPC nám bylo rovněž řečeno, že se jedná o diagnózu žákyně a že s jejím chováním musíme počítat. Pravidelně je k žákyni také volán školní psycholog, který většinou pracuje pouze s ní, případně i s dalšími žákyněmi, kterých se konflikt dotýká. Ani tato intervence ale nepřináší dlouhodobé řešení. Pokud se žákyně dostane do 'svého stavu', je důležité se jí pokusit zklidnit což se samozřejmě ne vždy podaří, je schopná mlátit dveřmi, vykřikovat až řvát na půlku školy. Pokud je situace neúnosná, po dohodě s maminkou je možné ji poslat domů. Situaci řeší výchovná poradkyně, třídní učitelka i ostatní učitelé, ale výsledek se zatím nedostavuje.

Situace není vyřešena, protože problémové chování se opakuje a řešení zde asi není. V současné době je žákyně hospitalizována na psychiatrii, kde se snaží její stav stabilizovat.

5

The pupil has been different from the children for a long time. He is very emotionally unstable. Little things throw him off or upset him. In the past, it happened that he inappropriately evaluated the situation and hurt his classmates. As a result of these incidents, the children keep a distance from him and are more reserved towards him. We have been working with a school psychologist for a long time, who emphasizes the need for an individual approach to the student, both in the social and educational fields. So there was a need to set up such a climate in the classroom, in which the children and the student will feel good and where a satisfactory learning process will also take place, even though it is of course very complicated in his case. If he gets a bad grade, he gets angry or cries for hours on end. After all, we can't give him all the stars. That would not be fair to the other children. Unfortunately, the differences are there.

The student was diagnosed with autism spectrum disorder even before starting school. It manifests itself in his reduced ability to work - he needs a lot of time to solve elementary tasks. It is also demanding on the working environment. Many stimuli from the environment disturb him. He also has problems with attention, which fluctuates strongly. He shows emotional instability when studying and during breaks. He is easily thrown by something and shows it with anger or aggression. However, he doesn't seem to want to intentionally hurt anyone, he likes people. It's more of his defense mechanism. His tuning is rather anxious. Has difficulty understanding some speech expressions, especially more abstract and complex expressions. His ability to read, write and count does not yet seem to be very ingrained (mathematical imagination is insufficient). The student requires a very specific approach to work, a large amount of attention and support during work. He does not tolerate criticism or negative evaluations well. It needs a kind and patient approach. We try to keep it among the children, even if it is sometimes really difficult in terms of knowledge and skills.

Diagnosis, Emotional outbursts, Failure to attend class

In cooperation with the school psychologist and special pedagogue, the pupil's legal representatives were recommended to visit a pedagogical-psychological counseling center. The counseling report was then recommended back to the school and support measures were proposed in the form of an individual education plan. The main goal of IEP is to develop the student's skills to the widest possible extent and emphasize integration into the class collective. In practice, it looks like the student sits separately from his classmates and has an assistant working with him to help him. We informed the parents that it will be really hard work to keep him in class. They refuse to put him in a special school and I understand that. We all like the student very much and we hope that he will make it with us as long as possible.

Support, Interview, Cooperation with experts

Together with the student's parents, we set up regular consultations with the class teacher and the counseling center. In the home environment, a calmer regime was recommended, not to overload it. Together with the student, we again agreed that he would not put off the tasks, but complete them regularly every day, in order to avoid unnecessary stress. We also agreed on cultivating independence at work, but of course we are very happy that he has an assistant at his disposal, just so he knows that she is not supposed to do tasks for him. In teaching, we make sure that he does not receive too complex assignments - we shorten, simplify. It is important to keep it brief and clear. In the first step of the work, my assistant and I have agreed that either I or she will always support him, and then we try to make him work on his own as much as possible. In the evaluation, we switched to a verbal evaluation system, in which we mainly try to capture what he does well, positively motivate and appreciate knowledge. During the tests, we prefer that the student be tested orally. If this is not possible, then we are more benevolent towards his mistakes, which he makes in writing. We evaluate only the serious ones. We also let him (and the parents) know about the individual tests in advance, so that the preparation can be divided into several parts and there is no time pressure. Above all, we try to respect the student's individual needs as much as possible, assess and adjust everything individually. At the same time, however, we try not to discount him significantly. For example, he has the same set of outputs as other students, but the difference is in the content and mainly the concept. I have to say that I am very happy with how the student is holding up. He's really trying, he's a smart kid.

Longterm success

8 let, 3. ročník

Hry s ostatními deskové, pohybové ad.) a na hřišti

Porucha autistického spektra

Mgr. – Čj, Hv

21

Žák se dlouhodobě od dětí odlišuje. Je velmi emočně nevyrovnaný. Drobné věci ho rozhodí nebo rozčílí. V minulosti se stalo, že nepřiměřeně vyhodnotil situaci a ublížil spolužákům. V důsledku těchto incidentů si od něj děti drží odstup a jsou vůči němu rezervovanější. Dlouhodobě spolupracujeme se školní psycholožkou, která zdůrazňuje potřebu individuálního přístupu k žákovi, v oblasti sociální i vzdělávací. Vznikla tedy potřeba nastavit ve třídě takové klima, ve kterém se děti i žák bude cítit dobře a kde bude docházet také k uspokojivému procesu učení, i když je to samozřejmě v jeho případě hodně komplikované. Při špatném hodnocení se vzteká nebo několik hodin vkuse pláče. Přece mu ale nemůžeme dávat samé jedničky. To by nebylo spravedlivé vůči ostatním dětem. Ty rozdíly tam bohužel jsou.

Žák byl ještě před nástupem do školy diagnostikován poruchou autistického spektra. Projevuje se u něj ve snížené pracovní schopnosti – potřebuje hodně času k řešení elementárních úkolů. Je náročný také na pracovní prostředí. Mnoho podnětů z okolí ho ruší. Problémy má také s pozorností, která u něj silně kolísá. Při učení i o přestávkách se u něj projevuje emoční nestálost. Snadno ho něco rozhodí a dává to najevo vztekem nebo agresí. Nezdá se však, že by chtěl někomu úmyslně ublížit, lidi má rád. Je to spíše jeho obranný mechanismus. Jeho ladění je spíše úzkostné. Má obtíže porozumět některým řečovým projevům, zejména abstraktnějším a složitějším vyjádřením. Nezdá se u něj ještě příliš zakořeněná schopnost čtení, psaní a počítání (matematická představivost je nedostačující). Žák vyžaduje velmi specifický přístup k práci, velké množství pozornosti a podpory při práce. Špatně snáší kritiku nebo negativní hodnocení. Potřebuje laskavý a trpělivý přístup. Snažíme se jej udržet mezi dětmi, i když po znalostní a dovednostní stránce je to někdy opravdu oříšek.

Ve spolupráci se školní psycholožkou a speciální pedagožkou byla zákonným zástupcům žáka doporučena návštěva pedagogicko-psychologické poradny. Zpráva z poradny poté byla doporučena zpět škole a navržena podpůrná opatření ve formě individuálního vzdělávacího plánu. Hlavním cílem IVP je rozvíjení žákovi dovedností v co nejširší možné míře a důraz na integraci do třídního kolektivu. V praxi to vypadá tak, že žák sedí odděleně od spolužáků a má k sobě na pomoc asistentku, která s ním pracuje. Rodiče jsme obeznámili s tím, že bude opravdu dřina udržet ho ve třídě. Odmítají umístit ho do zvláštní školy a já tomu rozumím. Žáka máme všichni moc rádi a doufáme, že to s námi zvládne co nejdéle.

S rodiči žáka jsme si nastavili pravidelné konzultace s třídní učitelkou a s poradenským centrem. V domácím prostředí byl doporučen klidovější režim, nepřetěžovat ho. Spolu s žákem jsme se zase domluvili, že nebude úkoly odkládat, ale plnit je pravidelně každý den, abychom tak předešli zbytečnému stresu. Dohodli jsme se také na pěstování samostatnosti při práci, ale samozřejmě jsme moc rádi, že má asistentku k dispozici, to jen aby věděl, že nemá plnit úkoly za něj. Ve výuce dbáme na to, aby nedostával příliš složitá zadání – zkracujeme, zjednodušujeme. Je důležité, aby to bylo stručné a jasné. V prvním kroku práce jsme s asistentkou domluvené, že ho vždy buď já nebo ona podpoříme, dále už se snažíme, aby v co největší míře pracoval sám. V hodnocení jsme přešli na systém slovního hodnocení, ve kterém se snažíme zejména vystihnout to, co se mu daří, pozitivně motivovat a oceňovat vědomosti. Během písemek dáváme přednost tomu, aby byl žák zkoušen ústně. Když to nejde, tak jsme benevolentnější k jeho chybám, kterých se při psaní dopouští. Hodnotíme jen ty závažné. Jednotlivá zkoušení mu (a rodičům) také dáváme vědět s větším předstihem, aby mohla být příprava rozdělena do více dílčích částí a nedocházelo k časovému presu. Především se snažíme v co největší míře respektovat žákovi individuální potřeby, vše posuzovat a nastavovat individuálně. Zároveň se mu však snažíme výrazně neslevovat. Například má nastavené stejné výstupy jako ostatní žáci, rozdíl je ale v obsahu a hlavně pojetí. Musím říct, že mám velkou radost z toho, jak se žák drží. Opravdu se snaží, je to šikovný kluk.

5

The student was accepted to the school because he achieved the third best result in the admission procedure. He had no problems at home in his family, growing up with his father and mother and a sister three years younger. In the first semester, he attended classes without major problems and his grades were average (three threes in science subjects), which did not quite correspond to his placement in the admissions process, but neither the family nor the teachers considered it a problem, and the student was not put under much pressure.

The class teacher was relatively lax in terms of apologising, which the student then began to use in the second semester. It wasn't until the third quarterly meeting that I learned that the student had missed 180 hours, most of which were excused by the parents. This was a rather shocking finding, on the basis of which we convened an educational committee as soon as possible, to whose meeting the pupil's parents were also invited. At this meeting, we learned from the parents that they do not know anything about excuses, so the student had to write them himself.

Attendance problems

At the time, the student could not explain it in any way, but he admits to his parents that after leaving home for school, he spent his time at the bus stop, where he waits for the end of classes to go home again. The educational committee therefore asked for the cooperation of the school psychologist. He found out that the student wanted to go to another high school, but his parents convinced him to go to the gymnasium. As soon as he found out that the class teacher did not check the excuses with the parents, he started to sign them himself and spent his time at the bus stop, where he closed himself off in his world of imagination, what it might be like at another school. Over time, his fear grew, to such an extent that he couldn't even come to school and just waited for the whole situation to be figured out.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

During another joint meeting with the student and his parents, he was able to open up and explained to the parents how his dream was to go to the vocational school of his choice, to which he would like to transfer, which he not only believes he can graduate from, but that he is also thinking about studying at a university . He managed to convince his parents then, they agreed to transfer to another school, where he starts his first year. At the second school, he becomes a successful graduate, and was even accepted into college.

Longterm success

16 let, první ročník

Sport, technika

Lhaní

Mgr., IVT, pedagogika a psychologie

31

Žák byl přijat na školu, jelikož dosáhl třetího nejlepšího výsledku v přijímacím řízení. Doma v rodině žádné problémy neměl, vyrůstal s otcem i matkou a o tři roky mladší sestrou. V prvním pololetí docházel do vyučování bez větších problémů a jeho prospěch byl průměrný (tři trojky z přírodovědných předmětů), což úplně neodpovídalo jeho umístění při přijímacím řízení, ale rodina ani vyučují to nepovažovali za problém a na žáka nebyl vyvíjen větší tlak.

Třídní učitelka byla poměrně laxní, co se dodržování omlouvání týče, čehož pak žák začal využívat v druhém pololetí. Až teprve na třetí čtvrtletní poradě jsem se dozvěděl, že žák má 180 zameškaných hodin, z čehož většinu omluvili rodiče. To bylo poměrně šokující zjištění, na jehož základě jsme co nejdříve svolali výchovnou komisi, na jejíž jednání byli přizváni i rodiče žáka. Na tomto jednání jsme se od rodičů dozvěděli, že oni o omluvenkách nic neví, tudíž si je musel žák psát sám.

Žák to tehdy nedokázal nijak vysvětlit, ale rodičům přiznává, že po odchodu z domu do školy svůj čas trávil na autobusové zastávce, kde celou dobu čeká na konec vyučování, aby mohl zase jet domů. Výchovná komise tedy požádala o spolupráci i školního psychologa. Ten zjistil, že žák si přál jít na jinou střední školu, ale rodiče jej přesvědčili o gymnáziu. Jakmile pak zjistil, že třídní učitelka nekontroluje omluvenky u rodičů, začal si je sám podepisovat a svůj čas trávil na autobusové zastávce, kde se uzavíral do svého světa představ, jaké by to asi tak mohlo být na jiné škole. Postupem času u něj narůstal strach, a to až do takové míry, že nemohl do školy ani přijít a jenom čekal, až se na celou situaci přijde.

Při dalším společném setkání s žákem a jeho rodiči se dokázal otevřít a vysvětloval rodičům, jak byl jeho sen jít na jím vybranou odbornou školu, na kterou by chtěl přejít, o které nejenom věří, že dokáže vystudovat, ale že uvažuje i o studiu na vysoké škole. Rodiče se mu tehdy podařilo přesvědčit, ti s přestupem na jinou školu souhlasili, kde nastupuje do prvního ročníku. Na druhé škole se stává úspěšným absolventem, a dokonce byl i přijat na vysokou školu.

5

My class and I were on a walk in the forest and at one point, I noticed that 2 boys from the class were missing. I learned from my colleague that the boys were picking blackberries and that they would catch up with us. However, I didn't like that, something could happen to them. So I went to find them and tell them to go with me, that they are the last ones and we have to get back to school on time. One of the boys told me that he didn't have to listen to me. When repeating the situation, the student in question rolled his eyes at me and was even vulgar towards me.

The student has problems with authorities and does not like to listen to anyone. He doesn't quite fit into the class and sometimes behaves superior to his classmates. He is a year older than his classmates and maybe that is the reason for his dissatisfaction and feeling of not belonging.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

At the moment when the student behaved like this towards me, I basically did not solve anything. I just told him that his behavior was inappropriate and rude to me. After we got to school, I talked to him about the fact that he should treat me with respect as I treat him and he shouldn't insult me. I explained to him again the situation in the forest, when I was primarily concerned with their safety and not to make it impossible for them to pluck blackberries.

Interview

After the speech, the student seemed unaffected by my words and interpretation, but after I finished speaking, he apologized to me. From that moment on, he always treats me the way he should and I treat him with the same respect that he treats me.

Longterm success

11 let – 5. třída

rybaření

Dysgrafie

Neúcta k autoritám

VŠ (bakalářský titul)

7

S třídou jsme byli na vycházce v lese a v jeden okamžik, jsem si všimla, že 2 kluci ze třídy chybí. Od mé kolegyně jsem se dozvěděla, že si kluci trhají ostružiny a že nás doběhnou. To se mi ovšem nelíbilo, mohlo se jim něco stát. Šla jsem je tedy najít a sdělit jim aby šli semnou, že jsou poslední a musíme se včas vrátit do školy. Jedním z kluků mi bylo opáčeno, že mne přeci poslouchat nemusí. Při zopakování situace na mne dotyčný žák prokroutil očima a byl na mne až vulgární.

Žák má problémy s autoritami a nerad někoho poslouchá. Do třídy spíše nezapadá a někdy se nad spolužáky chová nadřazeně. Je o rok starší než jeho spolužáci a možná i to je důvodem jeho nespokojenosti a pocitu nesounáležitosti.

Ve chvíli kdy se ke mne takto žák zachoval jsem v podstatě nic neřešila. Jen jsem mu řekla, že jeho chování bylo nevhodné a vůči mně hrubé. Po té co jsme došli do školy jsem si s ním promluvila o tom, že by se ke mne mněl chovat s respektem tak jako já k němu a neměl by mne urážet. Vysvětlila jsem mu znovu situaci v lese, kdy mi šlo především o jejich bezpečí a ne o to, abych jim znemožnila trhání ostružin.

Žák po promluvě vypadal nedotčen mým slovem a výkladem, ale potom co jsem domluvila se mi omluvil. Od té chvíle se ke mne chová vždy tak jak má a já k němu přistupuji se stejným respektem jako on ke mně.

5

The student regularly misses classes, missing even 3-4 days out of five. There are periods when he attends school more, but in general his absence is very high. He does not suffer from any major diagnosis. In the excuse from the mother who takes care of him, the most common reason is morning sickness and anxiety. He has three siblings, two older and one younger. The mother states that by default older children take care of the younger ones, which is the reason for their more frequent absences. The older siblings are former pupils of this school, however, more detailed information about their behavior and attendance is no longer available. The student has been in the team with the children since the first grade. There were never significantly strained relationships between classmates. He was thus integrated into the team, but with increasing absences over the past two to three years, he is clearly distancing himself from his classmates. The first problems with absence started before the covid era and online teaching, when the pupil began to be absent often. With online teaching, his absence from classes increased even more, allegedly due to the limited possibilities of internet connection at home. After returning to physical education, the situation is very bad and there are no more people coming to school than they are.

The student is immature for his age. There is a persistent mild speech impediment in his oral expression. He supplements the narrative with a lot of fantasy narration, from which it is evident that he is unable to distinguish reality from fantasy. Due to the topic, it is assumed that he spends most of his time at home playing games on the Playstation or watching TV. He often misses classes due to illness. The student is calm in class, does not disturb in any way beyond the standard. His workload is very small. He is not able to start work independently, he needs an invitation from the teacher, nor to continue it. He requires constant assistance with exercises and tasks, otherwise he is inattentive and very slow. He maintains a slow work pace even under supervision. He is also not able to prepare for classes at home and make up for missed lessons. Also, the level of knowledge and the ability to learn the material is unfortunately at a very low level.

Attendance problems

didn't know what to do anymore. Of course, we wanted to solve it with the parents, but we don't even know what the father looks like, and the mother either comes, promises mountains, but nothing happens, or she apologizes and doesn't come to the meeting at all. After consulting with colleagues, who also complained about the student's absence, I turned to the school psychologist. She invited the pupil and a support measure was proposed - so that the mother would find time for the pupil among the siblings, which she would dedicate to him individually, for example by reading together or setting up evening rituals. The student likes fables and rumours. He says he also reads texts with biblical themes with his mother. At other meetings, the pupil said that now he and his mother read, play puzzles or cards in the evenings. The psychologist discussed relaxation techniques with him, which he can include in the evening before going to bed, or in the morning when he is feeling sick, to alleviate and induce calmness. This information was also passed on to his mother.

Interview, Cooperation with experts

After establishing contact with the psychologist, there was a tendency to improve the situation in the field of attendance. The student was absent only once or twice a week. Of course, it's still not enough, but we were happy for it. After several weeks of regular meetings with a psychologist, he also stated for the first time that he had not experienced morning sickness in the past week. We were happy and hoped that the situation would only continue to improve. The student was still sitting with the children. Of course, some of them already showed a mental shift compared to him, or a slight aloofness, because they really didn't meet much anymore, but he still belonged to them and, according to his words, he wanted to advance to a higher grade with them. Unfortunately, that was not possible in the end. After such a brighter period, when we all thought we had managed to solve it, that the mother had also finally reacted, we thought that she must have understood that if she didn't work with him at home, she would probably fail. His average was really bad. In some subjects, there was nothing to make him. Well, except for attendance, almost nothing has changed. And unfortunately, it didn't last long with her either. Towards the end of the school year, the situation began to return to its old ways. He was excused with alleged severe digestive problems, however we never received a confirmation from the doctor. Of course, his gaps in learning were already so big that in the end he had to repeat the year anyway due to several subjects. It's a shame.

Shortterm success

12 let, 6. ročník

Hra na playstationu, sledování seriálů

Absence

Mgr. – Čj, Hv

21

Žák pravidelně zameškává výuku, chybí i 3-4 dny z pěti. Střídají se období, kdy navštěvuje školu více, ale obecně je jeho absence velmi vysoká. Netrpí žádnou závažnější diagnózou. V omluvence od matky, která se o něj stará, jako nejčastější důvod stává ranní nevolnost a úzkost. Má tři sourozence, dva starší a jednoho mladšího. Matka uvádí, že se standardně starší děti starají o ty mladší, což bývá důvodem k jejich častějším absencím. Starší sourozenci jsou bývalými žáky této školy, podrobnější informace o jejich chování a docházce však již nejsou k dispozici. Žák je s dětmi v kolektivu již od první třídy. Mezi spolužáky nepanovaly nikdy výrazně napjaté vztahy. Byl tedy do kolektivu integrován, ale se zvyšující se absencí v období posledních dvou až tří let je patrné oddálení od spolužáků. První problémy s absencí začaly před covidovou dobou a online vyučováním, kdy žák začínal často chybět. Při online výuce jeho absence na hodinách ještě vzrostla, údajně kvůli omezeným možnostem internetového připojení domácnosti. Po návratu k fyzické výuce je situace velmi špatná a do školy více nedochází, než dochází.

Žák se na svůj věk projevuje nevyzrále. V jeho ústním projevu je přetrvávající mírná řečová vada. Vyprávění doplňuje množstvím fantazijního vyprávění, ze kterého je patrné, že není schopen rozlišit realitu od fantazie. Vzhledem k tematice panuje domněnka, že většinu času stráveného doma věnuje hrám na playstationu nebo sledování televize. Často zameškává výuku z důvodu nemoci. Ve vyučování je žák klidný, nijak nadstandardně nevyrušuje. Jeho pracovní nasazení je velmi malé. Není schopen se samostatně pustit do práce, potřebuje vyzvání od učitelky, ani v ní pokračovat. Vyžaduje neustálou asistenci při plnění cvičení a úkolů, jinak je nepozorný a velmi pomalý. Pomalé pracovní tempo si udržuje i při dohledu. Taktéž na výuku se není schopen doma připravovat a doplnit si zameškané učivo. Také úroveň znalostí a schopnost osvojení si látky je bohužel na velmi nízké úrovni.

Už jsem nevěděla, co mám dělat. Samozřejmě jsme to chtěli řešit s rodiči, ale otec ani nevíme, jak vypadá a matka buď přijde, slibuje hory doly, ale neděje se nic, nebo se omluví a na schůzku vůbec nedorazí. Po poradě s kolegy, kteří si také stěžovaly na žákův absenci, jsem se obrátila na školní psycholožku. Pozvala si žáka a bylo navrženo podpůrné opatření – aby si na žáka matka mezi sourozenci našla čas, který mu bude individuálně věnovat například společným čtením nebo nastavení večerních rituálů. Žák má rád báje a pověsti. S matkou prý čte také texty s biblickou tematikou. Na dalších setkáních pak žák řekl, že si nyní s matkou po večerech čtou, hrají puzzle nebo karty. Paní psycholožka s ním probrala relaxační techniky, které může zařadit večer před spaním, případně ráno při nevolnosti, na zmírnění a navození klidu. Tato informace byla předána také jeho matce.

Po navázání kontaktu s psycholožkou došlo k tendenci zlepšování situace v oblasti docházky. Žák chyběl už pouze jednou až dvakrát týdně. Samozřejmě to pořád není málo, ale byli jsme rádi i za to. Po několika týdnech pravidelných setkání u psycholožky také poprvé uvedl, že uplynulý týden už ranní nevolnost nepociťoval. Měli jsme radost a doufali, že se situace bude nadále jen zlepšovat. Žák si s dětmi stále seděl. Samozřejmě u některých už byl vidět mentální posun oproti němu, nebo mírná odtažitost, protože se už skutečně setkávali hodně málo, ale stále k nim patřil a podle jeho slov s nimi chtěl postoupit do vyššího ročníku. To bohužel ale nakonec nebylo možné. Po takovém světlejším období, kdy jsme si všichni mysleli, že se nám to podařilo vyřešit, že matka také konečně zareagovala, říkali jsme si, že asi pochopila, že jestli s ním doma nezabere, tak pravděpodobně propadne. Jeho průměr byl opravdu špatný. V některých předmětech ani nebyl z čeho ho dělat. No, ale kromě docházky se takřka nic nezměnilo. A bohužel ani s ní to nebylo na dlouho. Ke konci školního roku už se situace zase začala vracet do starých kolejí. Byl omlouván s údajnými silnými zažívacími obtížemi, nicméně potvrzení od lékaře jsme se nikdy nedočkali. Jeho mezery v učení už byly samozřejmě tak velké, že si nakonec musel ročník stejně kvůli několika předmětům zopakovat. Je to škoda.

5

The situation I remember happened in a class in which I would probably least expect it. It was an 8th grade class and I was their third year class teacher at the time. My other colleagues and I had no idea that something like bullying could be going on in that class for a long time. Nobody found out about it at the time, it was found out in the most extreme way, when the bullied pupil came to confide in herself. I was very surprised at first, because what really didn't fit me were the names of the alleged bullies. The student came to confide in me, she was completely knocked out and it was obvious that this was the last thing she could do at the moment. It could be seen that she had resisted the onslaught for too long and was simply on the brink of strength. It felt really terrible and all kinds of scenarios started running through my head on how I would handle such a situation. I have never encountered anything like this before. At that moment, I tried to listen to the student and assured her that I would take care of solving the case. I also confirmed to her that we will deal with the situation outside the classroom, so she does not have to worry about possible further ridicule from her classmates.

The bullied pupil was an 8th grade girl, introverted but hardworking. Although she had average grades and did not excel in her knowledge, she was always trouble-free, reliable, polite and hardworking. She came from a stable family background, her parents always looked after her and took care of her. The bullies were two boys from the same class. Both quieter, unimpressive, both had very good grades and had no problems at all in the school environment until this time.

Bullying

few days later, when I had settled my thoughts and considered it appropriate to get more detailed information from the bullied pupil, I arranged a small meeting with her in my office. I tried to create a pleasant environment for her so that she did not feel that I was putting any pressure on her and picking her up. After I learned that she had not yet confided in her parents about the situation, we agreed together that it would be necessary to inform the parents as well. The pupil also explained to me in more detail what it was all about. On the part of the bullies, there were verbal insults, most often connected with the clothes of the pupils. They coined the nickname 'old fashion' for her. Unfortunately, it didn't just stop with this nickname, but gradually the students looked for more and more little things that they could attack. Allegedly, they should have mocked her for her hairstyles, for her snacks, or even for her handwriting. The strange thing about it was that all three of them enjoyed each other, only sometimes there were moments when they started insulting the student with a lot of insults. We agreed that I would first gradually contact the parents of the bullied student and then I would also call the boy bullies to the office. After I called the pupil's parents to the school, I gradually called the two bullying pupils, one by one. I must say that neither of them denied the bullying and immediately agreed to everything and confessed to everything. Although at first they looked taken aback, they did not refuse to communicate and cooperated with me. I said that in a possible continuation there is also a risk of a class teacher's punishment, or something worse, a worse behavior mark.

Disrespectful communication, Interview

was quite strict with the students and ordered them to stop all this insulting immediately. I explained to them how they would probably feel if someone treated them the same way. I also said that both the parents of the bullied student and the parents of the bullies themselves, whom I later called to the school, are already familiar with the situation. It couldn't be hidden, it had to be dealt with immediately with the parents, otherwise it would never stop. The students claimed that it would never happen again. After that, I also agreed with the bullied pupil that I would continuously ask her whether the behavior of the two pupils had improved and how the whole situation was changing for the better. With this, I considered the problem partially solved and I hoped that the bullied pupil was in good hands, that she would receive the right support and support. Apparently also due to the fact that the pupils were never in trouble, the class teacher's threat with a stick took hold of them, and what I then regularly asked the bullied pupil, the whole problem ended quite quickly. When I heard this from the student, I didn't even solve the problem with the two boys after that.

Longterm success

13 let, 8. ročník

trávení času s kamarády, sledování televize

Šikana

vysokoškolské vzdělání (Mgr.), aprobace AJ a NJ

15

Situaci, kterou si vybavuju se stala ve třídě, ve které bych to čekala asi nejméně. Byla to třída 8. ročníku a tehdy jsem třetím rokem byla jejich třídní učitelkou. S ostatními kolegy jsme neměli nejměnší tušení, že by se v dané třídě mohlo po delší dobu odehrávat něco jako šikana. Nikdo jsme na to tehdy nepřišli, zjistilo se to až tím nejkrajnějším způsobem, a to tím, že se šikanovaná žačka přišla sama svěřit. Byla jsem nejprve velice zaskočená, protože co mi vážně nesedělo, byla jména údajných šikanátorů. Žákyně se mi přišla svěřit, byla úplně vyklepaná a bylo vidět, že tohle už bylo to poslední, co může v danou chvíli dělat. Bylo vidět, že náporu vzdorovala už příliš dlouho a je zkrátka na pokraji sil. Připadalo mi to vážně hrozné a hlavou mi začaly běhat nejrůznější scénáře, jak budu takovou situaci řešit. Nikdy předtím jsem se s ničím podobným nesetkala. V daný moment jsem se žačku snažila vyslechnout a ujistila ji, že se postarám o vyřešení případu. Také jsem jí ještě potvrdila, že budeme situaci řešit mimo třídu, takže nemusí mít strach o případné další zesměšňování ze strany spolužáků.

Šikanovanou žačkou byla dívka 8. ročníku, introvertní, avšak snaživá. Ikdyž měla průměrný prospěch a nevynikala svými znalostmi, vždy byla bezproblematická, spolehlivá, slušná a snaživá. Byla ze stabilního rodinného zázemí, rodiče na ni vždy dohlíželi a starali se o ni. Šikanátory byli dva kluci ze stejné třídy. Oba tišší, nevýrazní, oba měli velice dobrý prospěch a do této doby neměli ve školním prostředí vůbec žádné problémy.

O pár dnů později, až jsem si urovnala myšlenky a uznala za vhodné, že je potřeba z šikanované žačky dostat další podrobnější informace, domluvila jsem si s ní menší schůzku u sebe v kabinetu. Snažila jsem se pro ni vytvořit příjemné prostředí, aby necítila, že na ni vytvářím nějaký nátlak a vyzdvídám ji. Po té, co jsem se dozvěděla, že se se situací ještě nesvěřila rodičům, uznaly jsme společně za vhodné, že bude potřeba i rodiče obeznámit. Také mi žačka podrobněji popsala, o co vůbec šlo. Ze strany šikanátorů mělo docházek k ústním urážkám, nejčastěji spojených s oblečením žačky. Měli pro ni vymyšlenou přezdívku 'stará móda'. Bohužel to ale nezůstalo jen u téhle přezdívky, ale postupně si žáci hledali další a další maličkosti, na které by mohli útočit. Údajně se jí měli posmívat i za účesy, za svačiny, či dokonce za písmo. Zvláštní na tom bylo to, že se navzájem všichni tři bavili, jen občas nastaly takové chvilky kdy se do žačky pustili se spoustou urážek. Domluvily jsme se, že budu postupně kontaktovat nejprve rodiče šikanované žačky a poté si do kabinetu zavolám i hochy šikanátory. Po té, co jsem volala do školy rodiče žačky, postupně jsem si zavolala oba šikanující žáky, jednoho po druhém. Musím říct, že ani jeden z nich šikanu nepopíral a okamžitě se vším souhlasili a ke všemu se přiznali. Ikdyž se ze začátku tvářili zaraženě, neodmítali komunikovat a spolupracovali se mnou. Řekla jsem, že v případném pokračování hrozí i dutka třídního učitele, či něco horšího, horší známka z chování.

Na žáky jsem byla dost přísná a přikázala jsem jim, ať tohle celé urážení okamžitě přestane. Vysvětlila jsem jim, jak by se asi cítili, kdyby se k nim někdo choval stejným způsobem. Také jsem řekla, že už jsou se situací obeznámeni jak rodiče šikanované žačky, tak i rodiče samotných šikanátorů, které jsem si později také zavolala do školy. Nešlo to tajit, muselo se to hned řešit s rodiči, jinak by to nikdy nepřestalo. Žáci trvdili, že už se to nebude nikdy opakovat. Poté jsem také byla domluvená s šikanovanou žačkou, že se jí budu průběžně ptát, zda se chování dvou žáků zlepšilo, a jak se celá situace mění k lepšímu. Tímhle jsem brala problém za částečně vyřešený a doufala jsem, že je šikanovaná žačka v dobrých rukou, že se jí dostane správné podpory a opory. Zřejmě i kvůli tomu, že žáci nikdy nebyli problémoví, zabrala na ně výhružka s dutkou třídního učitele a co jsem se pak pravidelně ptala šikanované žačky, celý problém docela rychle skončil. Když jsem tohle od žačky uslyšela, už ani s dvěma hochy jsem problém potom neřešila.

5

taught mathematics and physics in the second year in the 7th C. I quite liked this class, of course there were students with different character traits in it, but no troublemakers. This class also included a 13-year-old student who, unlike me, mastered social networks brilliantly. At my advanced age, unfortunately, or rather thanks to God, I don't have Facebook or anything like that. Žačka and her friends spent every free moment on social networks. I didn't understand what they could do there all the time. One day it got to the point where I confiscated their cell phones in class. Perhaps this was the impetus for the pupil's strange behavior that followed.

few days later, the director called me to the director's office. I had no idea what was waiting for me there. When I arrived to see him, the teacher who teaches music and physical education at the school was also sitting there. After a while, the principal started talking about class 7. C. He asked me if I had any problems with this class. I didn't remember any at that moment, because I never had any conflict with this class. They both looked at me in amazement. The director then showed me a collage of two photos from the lesson on the computer, which consisted of my photo and a photo of the teacher, where some word in English is written above our heads. Since I only know a few sentences in English, I didn't know what it meant. After that I found out that there was something to the effect that we were completely stupid. As I said before, I don't understand social media, so both gentlemen had to explain to me where they got the photo. I found out that the photo appeared in a social media story posted by a 7th C student and it was only there for 24 hours. All of her social friends were said to be able to see this photo. So I was wondering how she got to Mr. Director. I was told that the photo was sent to the teacher by his niece, who follows the student on social media. The teacher was very touched by this, so he demanded that the student's parents be invited to the school. Žačka lived in a divorced family in alternating care. The parents did not get along very well, so only the mother came to school.

Verbal aggression

When she arrived, we were both called into the principal's office to draw the consequences of her behavior. The teacher was very mad. He considered the photo that the student posted on a social network to be an insult to his person. I took it more as a prank, as the pupil was always an exemplary girl. In the principal's office, after diligently searching for and against, the teacher demanded that the student be awarded 3 for this behavior. I finally agreed with this solution, because the teacher convinced me that what the student did was not only an insult to my profession, but also to my person, and that no student should allow this to happen to their teachers. Žačka's mother did not agree with the solution at first, but after a long educational monologue from the teacher, she came to a different opinion. She was glad that her daughter's misdemeanor happened in the 7th grade and not later, when the report card is already entered on applications to secondary schools.

Consequences, Interview

Looking back on this situation, I would definitely disagree with the teacher's solution. I would suggest an agreement. We would only joke with her that she can't afford to take out her anger on teachers in such a public way. Furthermore, it would be a good idea to teach her about social networks and encourage her to use safe places to relieve her anger. In case of repetition, draw stricter consequences. Unfortunately, I came to this solution only now, maybe it's also because I don't just get thrown off by something anymore. But it is true that since then the pupil has not allowed herself anything similar. And if so, at least it didn't reach us.

Partial success

13 let, 7. ročník

sport – atletika, sociální sítě

Vysokoškolské (titul Mgr.), matematika a fyzika

32

Vyučovala jsem druhým rokem matematiku a fyziku v 7. C. Tuto třídu jsem měla docela ráda, samozřejmě v ní byly žáci s různými charakterovými rysy, ale žádný průšvihář. Součástí této třídy byla také 13letá žačka, která narozdíl ode mě ovládala bravurně sociální sítě. Ve svém pokročilejším věku bohužel nebo spíše bohudíky nemám Facebook ani nic tomu podobného. Žačka a její kamarádky trávily na sociálních sítích každou volnou chvíli. Nechápala jsem, co tam můžou pořád dělat. Jednoho dne to dospělo až k tomu, že jsem jim zabavila ve výuce mobilní telefony. Možná to byl ten impulz pro žaččino podivuhodné chování, které pak následovalo.

Za pár dní si mě pan ředitel zavolal do ředitelny. Vůbec jsem netušila, co tam na mě čeká. Když jsem za ním dorazila, seděl tam také pan učitel, který na škole vyučuje hudební a tělesnou výchovu. Po chvíli pan ředitel začal mluvit o třídě 7. C. Zeptal se mě, jestli s touto třídou mám nějaké problémy. V ten moment jsem si na žádný nevzpomněla, protože jsem žádný konflikt s touto třídou nikdy neměla. Oba se na mě udiveně dívali. Pan ředitel mi poté ukázal na počítači koláž dvou fotek z výuky, která se skládala z mé fotky a fotky pana učitele, kde nad hlavami máme napsané nějaké slovo v angličtině. Jelikož anglicky umím jen pár vět, nevěděla jsem, co to znamená. Poté jsem zjistila, že tam bylo něco v tom smyslu, že jsme úplně hloupí. Jak jsem dříve řekla, sociálním sítím nerozumím, a proto mi oba pánové museli vysvětlit, kde tu fotku vzali. Zjistila jsem, že fotka se objevila v příběhu na sociální síti, kterou tam dala žákyně 7. C a byla tam pouhých 24 hodin. Tuto fotku prý mohli vidět všichni její sociální přátelé. Zajímalo mě tedy, jak se dostala k panu řediteli. Bylo mi odpovězeno, že fotku poslala panu učiteli jeho neteř, která žačku sleduje na sociální síti. Pana učitele se to velice dotklo, proto požadoval, aby byly do školy pozváni žaččini rodiče. Žačka žila v rozvedené rodině ve střídavé péči. Rodiče spolu moc dobře nevycházely, a proto do školy přišla pouze maminka.

Když dorazila, byli jsme oba přizváni do ředitelny, kde jsme měli vyvodit důsledky jejího chování. Pan učitel byl velice nepříčetný. Fotku, kterou žačka umístila na sociální síť považoval za urážku své osoby. Já to brala spíše jako klukovinu, jelikož žačka byla vždy vzorná dívka. V ředitelně po usilovném hledání pro a proti, se pan učitel domáhal, aby žačka byla za tento čin udělena 3 z chování. S tímto řešením jsem nakonec souhlasila, jelikož mě pan učitel přesvědčil, že to, co žačka udělala byla nejen urážka mé profese, ale i mé osoby a že toto by si žádný žák neměl dovolit ke svým učitelům. Žaččina maminka s řešením nejprve nesouhlasila, ale po dlouhém výchovném monologu pana učitele dospěla k jinému názoru. Byla ráda, že se stal dceřin prohřešek v 7. třídě a ne později, kdy se už vysvědčení zapisuje na přihlášky na střední školy.

Když se na tuto situaci dívám zpětně, určitě bych s řešením pana učitele nesouhlasila. Navrhla bych domluvu. Pouze bychom se s ní pobavili, že si vybíjení vzteku na učitelích nemůže dovolit takto veřejně. Dále by jí bylo dobré poučit a upozornit na sociální sítě a vybídnout na používání bezpečných míst pro ulevení si od rozzlobení. V případě opakování vyvodit přísnější důsledky. Bohužel jsem k tomuto řešení došla až teď, možná je to i tím, že už mě jen tak něco nerozhodí. Je ale pravdou, že od té doby si žačka už nic podobného nedovolila. A pokud ano, tak k nám se to aspoň nedostalo.

5

few years ago, I taught a class that was also attended by a boy. He was a smart student, he got along with everyone in the class. I taught the class for four years and never had a problem with anyone. The boys were sometimes naughty, like everyone at this age, but they never did anything big. However, one day in the ninth grade, the boy came unprepared, refused to cooperate and even talked back. I thought he must be having a bad day. I scolded him and assumed it would get better. When the boy continued to behave in this way, I immediately contacted his mother, whom I knew quite well as a classmate of theirs, and politely asked if something had happened or if the boy had any problems. I found out that he started seeing some group of goons who, as is the case at this age, started to influence and encourage him.

In this case, I don't think class has much effect on the situation. The behavior started to happen with a stimulus outside of school. No one else from the class had met that group. The boy, on the other hand, could be retained by the class because he had good relations with everyone and could understand that his behavior was not leading to anything.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

As I already mentioned, immediately after the change in behavior, I contacted the boy's mother, to whom I explained what was happening and tried to find out the situation in the family. The mother immediately made the connection with what the change in behavior can be instigated. She told me she would take care of it and talk to her son. I don't know if he stopped hanging out with the gang or if talking to his mother helped, after which he realized that a future as a thief and a gangster was not for him, but it worked.

Interview

saw immediate improvement in the short term. I think it was a momentary infatuation with his new friends, he probably wanted to prove to himself that he was good enough to be in their group. In the long term, no behavioral fluctuations appeared. As for the other hours, the colleagues did not complain about anything. It was probably for the reason that he allowed me more than the others and also, as I already mentioned, I was in their class and she immediately noticed the change in behavior.

Longterm success

14 let, 9. ročník

sport, národopisný kroužek

Mgr. (český jazyk a dějepis)

32

Před několika lety jsem učila třídu, kterou navštěvoval i jeden chlapec. Byl to šikovný žák, ve třídě se s všemi vycházel. Třídu jsem učila celé čtyři roky a s nikým jsem neměla problém. Kluci občas zlobili, asi jako všichni v tomhle věku, ale nikdy nic velkého neprovedli. V deváté třídě však jednoho dne chlapec přišel nepřipravený, odmítal spolupracovat a dokonce odmlouval. Říkala jsem si, že má asi špatný den. Pokárala jsem ho a předpokládala, že se to zlepší. Když se chlapec choval takovýmto způsobem i nadále, ihned jsem kontaktovala jeho maminku, kterou jsem jako jejich třídní docela znala a slušně jsem se zeptala, jestli se něco nestalo nebo chlapec nemá nějaké problémy. Zjistila jsem, že se začal vídat s nějakou partou grázlů, kteří ho, jak to v tomhle věku bývá, začali ovlivňovat a nabádat.

V tomto případě si nemyslím, že by měla třída na situaci velký vliv. Chování se začalo dít podnětem mimo školu. Ze třídy se s onou partou nikdo jiný nevídal. Chlapec naopak mohla třída podržet, protože měl se všemi dobré vztahy a mohl díky tomu pochopit, že jeho chování k ničemu nevede.

Jak jsem již uvedla, ihned po změně chování jsem kontaktovala chlapcova matku, které jsem vysvětlila, co se děje a snažila jsem se zjistit situaci v rodině. Matka si ihned spojila, čím může být změna chování podnícena. Řekla mi, že se o to postará a se synem si promluví. Nevím, zda se s partou přestal scházet nebo pomohla promluva s matkou, po které si uvědomil, že budoucnost zloděje a gangstera není pro něj, ale zabralo to.

Krátkodobě jsem viděla okamžité zlepšení. Podle mě to bylo chvilkové poblouznění z nových kamarádů, chtěl si nejspíš dokázat, že má na to být v jejich partě. Dlouhodobě se už pak žádné výkyvy chování neobjevily. Co se týče dalších hodin, kolegové si na nic nestěžovali. Bylo to nejspíš z toho důvodu, že na mě si dovolil víc než na ostatní a taky, jak už jsem zmiňovala, byla jsem jejich třídní a okamžitě si všimla změny chování.

5

The situation in 9th B is a frequently discussed topic at school. Pupils in this class have problematic behaviour, such as smoking in the toilets, spitting into the drinks of younger pupils and ripping obscene ornaments into desks. As a classroom teacher, I have been lucky enough to never teach this class, but my colleague who is in charge of this class is tired of them. As for my problem, all the students from this class advanced to the ninth grade, except for one student who, due to a large number of unexcused absences, remained in the 8th grade. B.

Žačka is really bad about this situation because she decided not to communicate. You saw how during the lesson when they had to work in groups, she just looked at the paper, didn't say a word and didn't say hello to anyone when leaving the school. Plus, he doesn't go to school every day now.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

Her class teacher recommended a session with a psychologist, which she attends. I personally teach this class three subjects and I try to motivate the student, praise her for the smallest achievements and avoid situations that might stress her, such as reading aloud. Together with my colleagues, we are trying to motivate the pupil to go to school, and she has an appointment with an educational advisor, who should explain to her the benefits of completing basic education and the possibility of continuing at an apprenticeship school. Nevertheless, the student more or less ignores all our efforts and said herself that after the end of this school year, she will have left nine years of school and then her life will be in her hands.

Support

Currently, the situation does not look good. As a classroom teacher, I had previous experience with ninth graders who, although they also had their own problems, eventually all managed to transfer to secondary or apprenticeship schools. Now I am afraid that the student will spoil her life due to the indifference of her parents and the negative influence of the team, which makes me sad.

Failure

8. ročník; 15

teď hlavně popíjení v parku

Záškoláctví,Pasivita

Učitelství českého jazyka a literatury; učitelství dějepisu pro 2. Stupeň ZŠ

8

Situace v 9. B je na škole často diskutovaným tématem. Žáci této třídy mají problémové chování, jako je kouření na záchodech, plivání do pití mladším žákům a vyrývání sprostých ornamentů do lavic. Jako třídní učitel jsem měl štěstí, že jsem tuto třídu nikdy nevedl, ale můj kolega, který má tuto třídu na starosti, je z nich unavený. Co se týče mého problému, všichni žáci z této třídy postoupili do deváté třídy, až na jednu žačku, která kvůli velkému počtu neomluvených absencí zůstala ve třídě 8. B.

Žačka je z této situace opravdu špatná, protože se rozhodla nekomunikovat. Viděla jsi, jak během hodiny, kdy měli pracovat ve skupinách, jenom koukala do papíru, neřekla ani slovo a při odchodu ze školy nikoho nepozdravila. Navíc teď nechodí do školy každý den.

Třídní učitelka jí doporučila sezení s psycholožkou, kterého se účastní. Já osobně učím tuto třídu tři předměty a snažím se žačku motivovat, chválit ji za nejmenší úspěchy a vyhýbat se situacím, které by ji mohly stresovat, jako je čtení nahlas. Společně s kolegy se snažíme žačku motivovat, aby chodila do školy, a má domluvenou schůzku s výchovnou poradkyní, která by jí měla vysvětlit výhody dokončení základního vzdělání a možnost pokračování na učňovské škole. Přesto všechny naše snahy zatím žačka více méně ignoruje a sama řekla, že po skončení tohoto školního roku už bude mít odchozených devět let školy a pak už bude její život jen v jejích rukou.

Aktuálně situace nevypadá dobře. Jako třídní učitel jsem měl předtím zkušenosti s deváťáky, kteří sice měli také své problémy, ale nakonec všichni zvládli přestup na střední nebo učňovské školy. Nyní se obávám, že žačka si kvůli lhostejnosti rodičů a negativnímu vlivu kolektivu pokazí život, což mě mrzí.

5

During the first lesson of physical education in the first grade, the student did not want to change into sports clothes and refused to exercise. The teacher allowed her to stay with the assistant in the classroom and went to the gym with the other students. After some time, the teacher came back for the student and she went to the gym with her. Her eyes lit up when she joined the kids in the gym. At first she just sat and watched the other children run around. But she didn't want to get involved and then said she was cold. The teacher sent her to the Miss Assistant in the classroom for a sweatshirt. The class is across from the gym so she could check that she really went there. There were about 10 minutes left until the end of the lesson and the student didn't want to go back to gym, so she stayed in the classroom with the assistant.

Žačka comes from Ukraine and immigrated to the Czech Republic half a year before the start of first grade. This half year she went to kindergarten, where she already met some future classmates. She was also tutored in the Czech language so that she could join the team. Her classmates were always friendly to her and helped her. However, Žačka was still sometimes afraid to participate in games with others. These were mainly games in which she had to communicate more, which is understandable, because she was not yet completely confident with Czech. Gradually, however, she became more and more involved, and even communication no longer caused significant difficulties for her.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

After this gym class, the teacher talked to the student and told her that next time she would have to practice because she couldn't stay in the class with the assistant. She then tried to motivate the pupil that next time she could run with the other children, that her classmates would be happy if she also got involved. At first, she didn't seem like she wanted to join the gym next time. The teacher told her that she needn't be afraid to practice with others. She reminded her that she plays games with her classmates during breaks and in class. She tried to encourage her that working out in the gym was fun.

Interview

Before the next gym class, the pupil automatically got dressed with the other children and went to gym without persuasion. She enjoyed the class. In addition, she gradually got closer to other classmates and thus looked forward to joint games more. After a few weeks in the first grade, he no longer has problems joining the team.

Longterm success

6 let, 1. třída

Plavání, malování

Mgr., JČ, Náboženství, učitelství 1. stupně

19

Při první hodině tělesné výchovy v první třídě se žačka nechtěla převléct do sportovního oblečení a odmítala cvičit. Učitelka jí dovolila zůstat se slečnou asistentkou ve třídě a šla s ostatními žáky do tělocvičny. Po nějaké době se učitelka vrátila pro žačku a ona s ní do tělocvičny šla. Když přišla za dětmi do tělocvičny, rozzářily se jí oči. Nejprve si jen sedla a pozorovala ostatní děti, jak běhají. Zapojit se ale nechtěla a pak řekla, že jí je zima. Učitelka ji poslala za slečnou asistentkou do třídy pro mikinu. Třída je naproti tělocvičny, takže mohla kontrolovat, že tam opravdu šla. Do konce hodiny zbývalo asi 10 minut a žačka se už nechtěla vrátit zpět do tělocviku, takže zůstala ve třídě se slečnou asistentkou.

Žačka pochází z Ukrajiny a do České republiky se přistěhovala půl roku před začátkem první třídy. Tento půl rok chodila do mateřské školy, kde se již potkala s některými budoucími spolužáky. Byla také doučována českému jazyku, aby se mohla zapojit do kolektivu. Spolužáci se k ní chovali vždy přátelsky a pomáhali jí. Žačka se ale přesto občas bála zapojit do her s ostatními. Šlo zejména o hry, ve kterých musela více komunikovat, což se dá pochopit, protože si s češtinou ještě nebyla úplně jistá. Postupně se ale zapojovala víc a víc a ani komunikace už jí nedělala výraznější potíže.

Po této hodině tělocviku si učitelka s žačkou promluvila a řekla jí, že příště už bude muset cvičit, protože nemůže zůstávat ve třídě se slečnou asistentkou. Poté se snažila žačku namotivovat, že příště může běhat s ostatními dětmi, že spolužáci budou rádi, když se také zapojí. Nejprve nevypadala, že by se chtěla příště do tělocviku zapojit. Učitelka jí říkala, že se nemusí bát s ostatními cvičit. Připomněla jí, že o přestávkách i v hodinách se zapojuje do her se spolužáky. Snažila se ji povzbudit, že cvičení v tělocviku je zábava.

Před další hodinou tělocviku se žačka automaticky oblékla s ostatními dětmi a bez přemlouvání šla do tělocviku. Hodina ji bavila. Postupně se navíc s ostatními spolužáky více sbližovala a tím se více těšila na společné hry. Po několika týdnech v první třídě už nemá problémy se zapojovat do kolektivu.

5

once assigned the students to write something about their family as homework. I selected a few students to read their work aloud to us. This student was among them. After he read his work to us, I regretted choosing him because it was clear from his work that something was wrong at home. When he described his mother, she seemed to me like a neglectful mother who mainly looks out for herself.

So I called him to my office to try to find out something about it. I learned that his mom changes partners like socks, so before he gets to know his new dad, he has another one. Then I asked him how he was studying at home and if someone would help him with it if he needed help and he said that mom always told him that it was his job, so she didn't care. It was obvious that he didn't want to talk much about his situation, so I didn't bother him any further and let him go.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

Later, he was sick for a long time, or so he claimed, so I decided to bring his assignments home. So I stopped by their house and was completely horrified at how it looked there. This student of mine was playing computer games, he didn't seem sick, and his mother wasn't home because she was with her partner. So I told him that he and his mother told me that he was sick, and he told me that he was sick, but that she told him that if he wanted to, he should stay at home. That was quite surprising to me. Then I asked him if he had done any of the assignments I gave him for his bachelors. So he showed me his notebook, but it was empty. So I told him that when he comes to school, I will check everything for him. He came to school after his absence without a single assignment. So I left him after school and worked with him during the filling. He had absolutely no problem with tasks, he managed everything by himself. So it was obvious that he just coughed it up. When he went to school, he didn't carry assignments, which made his grades worse. This was repeated several times and his mother didn't care at all. Unfortunately, we had to send a social worker to their home because of this, but I still tried to help him at least a little, because I could see that he was interested in getting an education, but when it came to the influence of his family, it was a problem. I once asked him if he would be interested in tutoring and he had no objections. So I arranged tutoring for him and his grades improved significantly, mainly due to the fact that the tutor made him do his homework. But the problem is still with his attendance. He always stopped going to school out of nowhere and made the excuse of illness.

Support, Interview, Cooperation with experts

So we solved his benefit, but the problem with his attendance was still unresolved. Our school was too short to force a pupil to go to school in order to have proper attendance. That is why the social worker had to go there more and more often. But then the social worker threatened his mother with taking away certain benefits and he was forced to go to school, and it worked that way until the end of the school year. Another school year has started and he still hasn't shown up at school. I tried to call his mother for a long time without success. Eventually I learned that he and his mother had moved out of our town. Unfortunately, he was still registered at our school, so we had to count his absence as unexcused hours. I think that if his family stayed in our town and he continued to go to our school, it could be worked with. So I think our solution was only partially successful.

Failure

14 let, 8. ročník

Rád sportuje a zajímá se o historii

Čj, D, Hv

Jednou jsem žákům zadala, aby za domácí úkol napsali něco o své rodině. Pár žáků jsem vybrala, aby nám svoji práci přečetli nahlas. Mezi nimi byl i tento žák. Poté, co nám svojí práci přečetl, jsem litovala, že jsem vybrala zrovna jeho, protože z jeho práce bylo jasné, že u nich doma není něco v pořádku. Když popisoval svojí maminku působila na mě jako zanedbávající matka, která si hledí hlavně sebe.

Zavolala jsem si ho tedy k sobě do kabinetu, abych zkusila o tom něco zjistit. Dozvěděla jsem se, že jeho maminka střídá partnery jako ponožky, takže než stihne svého nového tatínka poznat, tak má zas jiného. Pak jsem se ho ptala jak se doma učí a jestli mu s tím třeba někdo pomůže, když potřebuje pomoct a on říkal, že máma mu vždycky řekne, že je to jeho práce, tak že jí po tom nic není. Bylo vidět, že se mu o své situaci nechce moc mluvit, tak jsem ho dále netrápila a nechala ho jít.

Později byl dlouhou dobu nemocný, respektive to tvrdil, tak jsem se rozhodla, že mu přinesu úkoly domů. Stavila jsem se tedy u nich doma a byla jsem úplně zděšena, jak to tam vypadalo. Tento můj žák hrál počítačové hry, nemocně moc nepůsobil a jeho matka nebyla doma, protože byla u svého partnera. Tak jsem mu řekla, že mi on i jeho matka tvrdili, že je nemocný a tak mi na to řekl, že nemocný byl, ale že mu řekla, že jestli chce, ať zůstane doma. To bylo pro mě dost zarážející. Pak jsem se ho ptala, jestli dělal nějaké úkoly, které jsem mu zadala do bakalářů. Tak mi ukázal svůj sešit, který byl ovšem prázdný. Řekla jsem mu tedy, že až přijde do školy, tak mu to všechno zkontroluji. Do školy po ukončení absence přišel bez jediného úkolu. Nechala jsem ho tedy po škole a během vyplňování jsem s ním spolupracovala. S úkoly neměl absolutně žádný problém, všechno zvládl sám. Bylo tedy vidět, že se prostě na to jen vykašlal. Když už chodil do školy, tak nenosil úkoly, což mu hodně zhoršovalo prospěch. Takto se to několikrát opakovalo a jeho matce to bylo úplně jedno. Bohužel jsme z tohoto důvodu museli k nim domů poslat sociální pracovnici, ale i tak jsem se mu snažila aspoň trochu pomoci, protože jsem viděla, že on má zájem o to se vzdělávat, ale jakmile došlo na vliv jeho rodiny, byl to problém. Jednou jsem se ho zeptala, jestli by měl zájem o doučování a on proti tomu neměl žádné námitky. Doučování jsem mu tedy domluvila a jeho prospěch se výrazně zlepšil a to hlavně díky tomu, že doučující ho donutila si dělat domácí úkoly. Problém ale stále s jeho docházkou. Vždycky z ničeho nic přestal chodit do školy a vymlouval se na nemoc.

Vyřešili jsme tedy jeho prospěch, ale problém s jeho docházkou byl zatím nevyřešen. Naše škola byla příliš krátká, aby žáka nutila chodit do školy, aby měl řádnou docházku. Proto tam musela sociální pracovnice čím dál častěji. Pak ale jeho matce sociální pracovnice pohrozila odebráním jistých dávek a on tak byl nucen chodit do školy a fungovalo to tak do konce školního roku. Začal další školní rok a on se ve škole ještě neukázal. Dlouho jsem se snažila dovolat jeho matce a neúspěšně. Nakonec jsem se dozvěděla, že on i jeho matka se z našeho města odstěhovali. Bohužel byl pořád přihlášen v naší škole, tudíž jsme mu museli jeho nepřítomnost počítat jako neomluvené hodiny. Myslím, že kdyby zůstala jeho rodina v našem městě a nadále chodil do naší školy, tak by se s tím dalo pracovat. Myslím tedy, že naše řešení bylo úspěšné jen částečně.

5

knew that the student suffered from uncontrollable outbursts of anger. These most often occur during breaks, i.e. when the class has no responsibilities and is left free. The most risky was always a big break, which encouraged resting, but also running. I was mostly in class, so it was a shock that it didn't bloom further. Then he snorted at someone (perhaps unintentionally). The truth is, he often doesn't remember, he just moves. The problem arose when another classmate punched him, which was probably supposed to be 'in return'. Although he started unintentionally (he will never find out whether it was really unintentional), but the moment someone else scolds him because he is 'giving it back', he takes it as an injustice and wants to give it back too. This creates a vicious circle of return. Everyone thinks they are right. He flew out of the box like a devil. Although he is small in stature, he is strong, so it is not a problem for him to fight with a boy two heads bigger. I was just in the corridor, the girls from my class came running for me. The boys fought and it ended with a bumped knee. He was completely furious, tears streaming down his face with fury.

The student is a 5th grade student, he is 11 years old. He was already in the fifth grade once, unfortunately he failed, so he got into a completely new team. Boys predominated in the class, there were 13 of them with him, only 6 girls. Integration into the new team did not go as planned, the boys quickly found out that they were not good enough in many things (especially in terms of knowledge). This prompted them to pick on him. This put him in a situation where he didn't have any boy friends, he only hung out with them occasionally. The mood in the class was such that the boys "turned up" against him because they were annoyed by his behavior. Disputes often do not start with just one particular student, there are always more at first, but then a physical fight occurs with only one. He claims that he feels humiliated at such a moment. He feels that he has no one to stand by his side to balance the power. He is humiliated because his classmates always have the upper hand over him. Therefore, he tends to defend himself even more and easily switch from words to punches. It is true that he is prickly in himself, but he can also behave in other ways. He has a better relationship with his classmates, to whom he himself behaves very nicely. He himself admitted that he feels better with them because they don't provoke him into fights. He pats them on the head, generally treats them like a gentleman. As for his family, he lives with both his parents and his younger brother. He comes from a socially weaker family, so due to a lack of finances he cannot attend any clubs where he could, for example, vent or learn to control his anger. He spends his free time running outside in the village. In class, he has a problem with maintaining attention, he cannot concentrate on the material being discussed. The teaching assistant spends more time with him than with other children. This supports him and helps him to complete all assigned tasks. In his case, the most important thing is a kind and welcoming attitude. When he is spoken to nicely, he chooses a nice address (address), he tries to fulfill the assigned task within his possibilities. However, there is no subject in which he excels, he ranks below average in all of them.

Emotional outbursts, Physical aggression

The moment I come to the class as an adult, the student can usually tell. His eyes are red, but it's not as if he's mindlessly thrashing around. Then we have to start talking about it. Trying to figure out who actually started it. Which is never easy. Each of them calls out to their counterpart: 'And him! And he!' I solved this particular fight by separating the boys together with my assistant. Each takes one and goes down the hall. The student will independently state his point of view on the given matter, his classmate will do the same. Then we bring them together and they tell each other this view of the matter. I will also ask an unbiased student from the class who can give me a third perspective on the matter. It is important to be as kind to him as possible, because he will completely melt under such an approach.

Transfer of student, Interview

In the short term, this procedure works great. I can always be sure that the next break will be quiet. I think that explaining the given situation and views from the other side helped the student the most. He will realize that his view of the matter is not the only correct one and that his behavior can also harm others. His classmates, in turn, realize that the student often cannot control his outburst of anger and that he has a tendency to overreact to perceived injustice. In the long term, however, the situation has not changed significantly. Outbursts of anger keep repeating, they can occur both during breaks and during class. After online teaching started (school year 2020/2021), the pupil often did not attend classes, so there was no way to check whether he was working in class as he should. Parents tended not to cooperate with the school. The laptop, which the children had the opportunity to borrow from the school, was picked up after a month. After returning to school, the pupil again lagged behind other classmates and outbursts of anger were almost the order of the day. Due to the online mode, there was no room for such good observation of the student, after all, during face-to-face teaching, the teacher observes much more. Now the pupil has entered the 6th grade with a different teacher and we will see how his behavior will develop.

Shortterm success

11 let, 5. třída

Žák je bez zájmů, jen chodí ven.

ADHD

Hyperaktivita,Nesoustředěnost,Emoční labilita

VŠ: Učitelství 1. stupně základních škol, Speciální pedagogika - logopedie

36 let

Věděla jsem, že žák trpí nekontrolovatelnými výbuchy vzteku. K těm nejčastěji dochází o přestávkách, tedy v době, kdy třída nemá žádné povinnosti a je ponechána volně. Nejrizikovější byla vždy velká přestávka, která vybízela k odpočívání, ale také běhání. Já jsem většinou byla ve třídě, takže se to zarazilo, že to nekvětnatělo dál. Tehdy do někoho (možná nechtěně) žduchl. Pravdou je, že si to často nepamatuje, prostě se jen tak pohybuje. Problém nastal v momentě, kdy do něj žduchl jiný spolužák, což mělo být pravděpodobně 'na oplátku'. Sice nechtěně začal (zda to bylo skutečně nechtěně se už nikdy nedopátrá), ale v momentě, kdy do něj někdo jiný žduchne, protože 'mu to vrací', si to přebere jako nespravedlnost a chce to taky vracet. Tak vzniká začarovaný kruh vracení. Každý si myslí, že je v právu. Vyletěl jak čertík z krabičky. Sice je postavou drobný, ale je silný, takže pro něj není problém prát se s klukem o dvě hlavy větším. Já jsem byla zrovna na chodbě, doběhly pro mě holky ze třídy. Kluci se spolu prali a skončilo to naraženým kolenem. Byl úplně vzteklý, zuřivostí mu tekly slzy.

Žák je žák 5. třídy, je mu 11 let. V páté třídě už jednou byl, bohužel propadl, takže se dostal do zcela nového kolektivu. Ve třídě převažovali kluci, těch bylo i s ním 13, holek pouze 6. Začlenění do nového kolektivu neproběhlo podle představ, kluci velmi rychle zjistili, že jim ve spoustě věcí nestačí (zejména co se týče znalostí). To je navádělo k tomu si ho dobírat. Tím se ocitl v situaci, kdy žádného klučičího kamaráda neměl, bavil se s nimi spíš příležitostně. Nálada ve třídě byla taková, že se proti němu kluci 'semkli', protože jim vadilo jeho chování. Spory často neodstartují jen s jedním konkrétním žákem, vždy je jich zprvu víc, k fyzické potyčce ale poté dojde jen s jedním. Tvrdí, že se v takové chvíli cítí ponížený. Cítí se, že nemá nikoho, kdo by stál po jeho boku, aby síly byly vyrovnané. Je ponížený, protože spolužáci nad ním mají vždy převahu. Proto má tendenci se ještě víc bránit a od slovních obratů snadno přejít k úderu. Je pravdou, že sám o sobě je popichovačný, avšak dokáže se chovat i jinak. Lepší vztah má se svými spolužačkami, ke kterým se i on sám chová velmi hezky. Sám přiznal, že se s nimi cítí líp, protože ho nijak neprovokují ke rvačkám. Hladí je po hlavě, celkově se k nim chová jako gentleman. Co se týče jeho rodiny, žije s oběma rodiči a svým mladším bratrem. Pochází ze sociálně slabší rodiny, a tak kvůli nedostatku financí nemůže navštěvovat žádné kroužky, kde by se například mohl vybít nebo se naučit ovládat svůj hněv. Volný čas tráví tím, že na vesnici běhá po venku. V hodině má problém s udržením pozornosti, nevydrží se koncentrovat na probíranou látku. Asistentka pedagoga u něj stráví více času než u jiných dětí. Tím ho podporuje a pomáhá mu splnit všechny zadané úkoly. Nejdůležitější je v jeho případě milý a vstřícný přístup. Když se na něj mluví hezky, zvolí se milé oslovení (oslovení), snaží se v rámci svých možností zadaný úkol splnit. Není však žádný předmět, ve kterém by vynikal, ve všech se řadí k podprůměrným.

V momentě, kdy do třídy přijdu já jako dospělá osoba, si žák většinou dá říct. Sice má rudo před očima, ale není to tak, že by bezhlavě mlátil dál kolem sebe. Pak se o tom musí začít mluvit. Snažit se vypátrat, kdo si skutečně začal. Což nejde nikdy úplně snadno. Každý z nich volá na protějšek: 'A on! A on!' Tuto konkrétní rvačku jsem řešila tak, že jsem společně s asistentkou rozdělila kluky od sebe. Každá si vezme jednoho a jde se na chodbu. Žák řekne samostatně svůj pohled na danou věc, totéž udělá jeho spolužák. Potom je přivedeme k sobě a tento pohled na věc si řeknou navzájem. Také se zeptám nějakého nestranného žáka ze třídy, který by mi mohl dát třetí pohled na věc. Důležité je na něj být co nejvíc milý, protože pod takovým přístupem úplně roztaje.

Z krátkodobého hlediska tento postup funguje skvěle. Vždy si můžu být jistá, že další přestávku bude klid. Myslím si, že nejvíce pomohlo žákovi vysvětlování dané situace a pohledy z druhé strany. Uvědomí si, že jeho pohled na věc není jediný správný a že svým chováním může ubližovat i ostatním. Jeho spolužáci si zase uvědomují, že žák často nedokáže svůj výbuch hněvu ovládnout a že má tendence přehnaně reagovat na domnělou nespravedlnost. Z dlouhodobého hlediska se však situace výrazně nezměnila. Výbuchy vzteku se stále opakují, může k nim docházet jak o přestávkách, tak v hodině. Poté, co nastala online výuka (školní rok 2020/2021) se žák často hodin neúčastnil, tudíž nebyla možnost nijak kontrolovat, zda v hodinách pracuje tak, jak má. Rodiče se školou spíše nespolupracovali. Notebook, který měli možnost dětem zapůjčit od školy, si vyzvedli po měsíci. Po návratu do školy žák opět zůstával pozadu za ostatními spolužáky a výbuchy vzteku byly takřka na denním pořádku. Kvůli online režimu nebyl prostor pro tak dobré pozorování žáka, přeci jen při prezenční výuce učitel vypozoruje daleko víc. Nyní žák nastoupil do 6. ročníku k jiné paní učitelce a uvidíme, jak se bude jeho chování vyvíjet.

5

When I assigned a task about computer science for work in class or to be done at home, the student did not respond and instead of completing the assigned work, he kept drawing sketches in his pad. He always sat in the last desk, where he hid behind the monitor, so I only noticed his behavior when walking through the classroom. When I admonished him, he hid the pad in his backpack and pretended to work on the assigned task for a while. At the moment when I was focusing on the other students, he interrupted his work and devoted himself to drawing again. This situation was repeated several times during the two-hour session I had with them. However, at the end of the lesson, when the students had the task to record on their disk, he always had the work done and in order. When checking the work, I found that the work is always very similar to the work of one of his friends. She was never exactly the same, but I saw similar traits in her that I couldn't find in any other student. In the properties of the document, the author's name was listed, which always coincided with the given student, with whom I found identical characters.

The classroom climate was always very positive and friendly. There were some contradictions between the students, but I don't see any major conflicts in her. In this class, I did not experience any lawsuits by the teacher or gossiping of other students, therefore everyone took this student's behavior as something that they did not have to deal with.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

After much thought, I decided that I would not solve this situation in front of the whole class, but solve it alone with him. I called him to the office during the break, where I explained to him how I found out about his cheating and agreed with him that if he tries for the rest of the year, I will not discuss it with his parents or other cantors. I also explained to him that I see him as a gifted student who is able to solve the assigned task faster than his classmates, and I am willing to leave the rest of the lesson free for him to do what he enjoys, which in his case is drawing. However, I didn't want to leave him complete freedom and I wanted the remaining time to be beneficial for him, so I prepared a task for him for the rest of the lesson related to computer graphics, which he got acquainted with and which he was very interested in.

Agreement, Support, Interview

Until the end of the year, I didn't come across any more cheating, the student completed the assigned tasks very quickly in the lessons, he usually had everything done before most of the others. I, too, fulfilled our unwritten agreement and let him devote the rest of the class to his artistic ability in a form that enriched and benefited him. After a few years, this student visited our school and met me as well, I learned that after secondary technical school, he went to college to study graphic design. He thanked me for my patience and for introducing him to computer graphics through me. This is the direction he wants to go in the future.

Longterm success

14 let, 9. třída

kreslení

Podvody

Magisterské studium pro druhý stupeň ZŠ, aprobace informatika a zeměpis

15 let

Když jsem zadala o informatice úkol pro práci v hodině či na vypracování doma, žák nereagoval a místo plnění zadané práce si stále jen kreslil skici do bloku. Seděl vždy v poslední lavici, kde se skrýval za monitorem, a tak jsem si všimla jeho chování až při procházení třídy. Když jsem ho napomenula, blok schoval do batohu, a chvíli předstíral činnost na zadaném úkolu. Ve chvíli, kdy jsem se věnovala ostatním žákům, svou práci přerušil a věnoval se opět kreslení. Tato situace se opakovala několikrát v průběhu dvouhodinovky, kterou jsem s nimi měla. Na konci hodiny, kdy měli žáci úkol nahrát na svůj disk, měl však práci vždy vypracovanou a v pořádku. Při kontrole prací jsem zjistila, že je práce vždy velmi podobná práci některého z jeho kamarádů. Nikdy nebyla úplně totožná, ale viděla jsem v ní podobné znaky, které jsem nenašla u žádného dalšího žáka. Ve vlastnostech dokumentu bylo uvedené jméno autora, které se vždy shodovalo s daným žákem, se kterým jsem našla totožné znaky.

Klima třídy bylo vždy velmi pozitivní a přátelské. Mezi žáky byly určité rozpory, ale nevnímám v ní žádné velké konflikty. V této třídě jsem nezažila žádné žalování učiteli ani pomlouvání ostatních žáků, proto všichni brali chování tohoto žáka jako něco, co nemusí nijak řešit.

Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla, že tuto situaci nebudu řešit před celou třídou, ale vyřeším ji s ním o samotě. Zavolala jsem si ho o přestávce do kabinetu, kde jsem mu vysvětlila, jak jsem na jeho podvádění přišla, a domluvila se s ním, že pokud se bude po zbytek roku snažit, nebudu to řešit s rodiči ani jinými kantory. Také jsem mu vysvětlila, že ho vnímám jako nadaného žáka, který je schopen zadaný úkol vyřešit rychleji než jeho spolužáci, a jsem ochotna nechat mu zbytek hodiny volný na to, co ho baví, což je v jeho případě kreslení. Nechtěla jsem mu však nechat úplnou volnost a chtěla jsem, aby pro něj byl i zbylý čas přínosem, a tak jsem mu na zbytek hodiny připravila nějaký úkol týkající se počítačové grafiky, se kterou se tímto seznámil a která ho velmi zaujala.

Do konce roku jsem na žádné další podvádění nepřišla, žák v hodinách plnil zadané úkoly velmi rychle, většinou měl vše hotové dříve než většina ostatních. I já jsem plnila naši nepsanou dohodu a nechávala jsem ho, aby se ve zbytku hodiny věnoval svému uměleckému umu formou, která ho obohacovala a byla pro něj přínosem. Po několika letech tento žák navštívil naši školu a setkal se i se mnou, dozvěděla jsem se, že po střední průmyslové škole nastoupil na vysokou školu na obor grafický design. Poděkoval mi za mou trpělivost a za to, že se s počítačovou grafikou seznámil díky mně. Je to totiž směr, kterým se chce vydat i do budoucna.

5

When I was a homeroom teacher in the 6th grade, before I started teaching here, I had 3 girls in my class. These girls have always gotten along and there has never been a problem before. One afternoon, a student came running to me saying that two other students were bullying her. At the time, I had no idea that something like this was happening in my class. According to the student, this bullying lasted quite a long time. These were mainly verbal attacks and efforts to single out the student from the class group. They praised it, but it also turned into cyberbullying via text messages, which were sent mainly by one of the students. Nobody knew about the text messages from the beginning, only the student's mother found them on her phone. Right after the student told me about the situation, I started to solve the situation with both the students and their parents. The extent of how those girls harassed her was really huge and that's why I wondered why she came to me only after such a long time.

student - a bullied, quite introverted girl, she still had friends, average academic performance, she enjoyed cycling and dancing the most. The second student - an extroverted girl, had fun with the whole class, above average academic performance, class 'queen'. The third student – an extroverted girl, with an average academic average, did not show much interest in school at all.

Bullying

As I said, I immediately started to solve it with my parents. After I explained what had happened, they all agreed that I had to talk to each girl individually. The mothers of the two students told me that nothing had ever happened before and they were surprised that their daughters were capable of harming someone like this. First, I called each girl individually and asked what and why this was happening. One student immediately confessed to me what she had done and seemed to be really sorry for her behavior. I warned her that her behavior was really out of line and that she must not continue it under any circumstances. Then, when I had a conversation with both students together, one of them told me that it was mainly her idea and she dragged the other student into it. Of course, I thanked the student for her honesty, however, I scolded them both, because they were both actresses. As part of the punishment, I gave them the task of writing a paper on the topic of bullying and cyberbullying, so that they realize how this behavior harms the victims.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Warning

For a moment it seemed that everything was fine and that the girls had learned their lesson. But less than two weeks later, after this happened, I learned that one student wanted to transfer to another school. Although she said the reason was different, I still think that the main reason for her transfer was the bullying. I think it irreparably damaged the relationship between the three of them and she didn't want to try to fix it anymore. I tried to help her, but she had already made up her mind and her parents fully supported her. Sometimes I wonder how it would have turned out if I had known about it a few weeks earlier.

Partial success

6. třída, 12

Tanec, jízda na kole

Bc., Aj

16

Když jsem byla třídní učitelka v 6. třídě, předtím než jsem začala učit tady, tak jsem měla ve třídě 3 dívky. Tyhle holky spolu vždycky vycházely a nikdy se předtím nevyskytl žádný problém. Jedno poledne za mnou přiběhla jedna žákyně, že ji dvě další žákyně šikanují. V té době jsem vůbec neměla tušení, že se něco takového v mé třídě děje. Tato šikana trvala už podle žákyně celkem dlouho. Převážně se jednalo o slovní útoky a snahu o vyčlenění žákyně z třídního kolektivu. Pochvíli to, avšak přešlo i v kyberšikanu skrz SMS zprávy, které ji posílala převážně jedna z žákyň. O těch smskách nikdo ze začátku nevěděl, našla je až matka žákyně na jejím telefonu. Hned po tom, co mi žákyně o situaci řekla, začala jsem situaci řešit jak s žákyněmi, tak s jejich rodiči. Rozsah toho, jak jí ty holky obtěžovali byl fakt obrovskej a proto jsem se divila proč za mnou přišla až po takové době.

Žákyně – šikanovaná, vcelku introvertní dívka, přesto měla kamarády, průměrný studijní prospěch, nejvíce ji bavila jízda na kole a tanec. Druhá žákyně – extrovertní dívka, bavila se s celou třídou, nadprůměrný studijní prospěch, třídní 'královna'. Třetí žákyně – extrovertní dívka, průměrný studijní průměr, o školu nejevila vcelku velký zájem.

Jak jsem teda řekla, tak hned jsem to začala s rodiči řešit. Potom co jsem jim vysvětlila, co se stalo, tak všichni uznali za vhodné, že si musím s každou dívkou promluvit individuálně. Matky dvou žákyň mi řekly, že se nikdy předtím nic nestalo a byli překvapené, že jsou jejich dcery schopné někomu takto ubližovat. Nejdřív jsem si každou holku zavolala individuálně a zeptala jsem se co a proč se to teda děje. Jedna žákyně se mi hned přiznala, co dělala a vypadala, že ji její chování vážně mrzí. Upozornila jsem ji, že její chování je opravdu hodně přes čáru a, že v žádném případě v něm nesmí pokračovat. Potom, když jsem měla rozhovor s oběma žákyněmi dohromady, tak mi jedna řekla, že to byl hlavně její nápad a druhou žákyni do toho stáhla s sebou. Samozřejmě jsem žákyni poděkovala za upřímnost, nicméně, jsem je kárala obě, protože obě byly aktérky. V rámci trestu jsem jim dala za úkol napsat referát na téma šikana a kyberšikana, aby si uvědomily, jak tímto chováním obětem ubližují.

Chvilku vypadalo, že je všechno v pohodě, a že se holky ponaučily. Jenže za necelé dva týdny později, co se tohle stalo jsem se dozvěděla, že chce jedna žákyně přestoupit na jinou školu. Důvod sice říkala jiný, ale stejně si myslím, že hlavní důvod jejího přestupu byla ta šikana. Myslím si, že to vztah mezi nimi třemi nevratně poškodilo a ona se už nechtěla pokoušet o jeho nápravu. Snažila jsem se jí pomoci, ale byla už rozhodnutá a její rodiče ji plně podporovali. Občas si říkám, jak by to dopadlo, kdybych se o tom dozvěděla o pár týdnů dřív.

5

The main problem was that the pupil did not want to go to school, which stretched from the sixth to the ninth grade. There were already signs of attendance problems in the first grade, but the situation worsened significantly in the second grade. Both the student and his mother made excuses, and due to his absence, he lacked knowledge, as the subjects of Czech, mathematics and English follow each other. The mother said she had a phobia of school, but the psychiatrist suggested more of a personality disorder. The student missed a lot and felt that his classmates were laughing at him. Several meetings were held with the student and the mother, and the case was referred to the school psychologist and other professionals. In the fifth grade, the student lived with his mother, his father did not see him, and the absence exceeded 200 hours. In the sixth grade, the situation improved thanks to interviews and work with the student, but in the seventh grade, the problems returned and a school psychologist was deployed. After talking with the mother and the pupil, the situation improved for a while, but in the eighth year the problems returned and the pupil stopped going to school. The mother began to cooperate with the psychiatrist, but despite many negotiations, a stay in an educational care center was finally prepared for the pupil, to which the mother agreed, but eventually backed out of the plan. The school tried to support the pupil, but the absences persisted and the pupil was assessed insufficiently, although he successfully completed compulsory schooling. The student's mother constantly apologized and was desperate, which was very difficult for her mentally.

The student had increased absenteeism and attendance problems since the first grade. In the fifth grade, the absence exceeded 200 hours and the school had to address the situation. In the sixth grade the situation improved, but in the seventh grade the problems returned and a school psychologist was deployed. In the eighth grade, the situation worsened and the student stopped going to school. The mother started working with a psychiatrist, but despite many negotiations, a stay in an educational care center was finally arranged for the pupil, to which the mother agreed, but eventually backed out of the plan.

Attendance problems

The school tried to solve the situation gradually, with the help of the school psychologist, social workers and a psychiatrist. Several meetings were held with the student and the mother, and the case was referred to the school psychologist and other professionals. In the eighth grade, the pupil was reported to a social worker and the mother began working with a psychiatrist. In the end, a stay in an educational care center was prepared for the student, but the mother backed out of the plan.

Interview, Cooperation with experts

Despite many negotiations and preparation for a stay in the educational care center, the mother eventually backed out of the plan and the student finished school with a lot of absences, but was classified. His mother still tended to excuse him and was desperate. The student was expelled for truancy in high school and became very shy and addicted to computer games. The school tried to support the pupil, but in the end focused on other pupils where it mattered.

Failure

12 - 15let, po celou dobu studia na 2. stupni ZŠ

Počítačové hry

Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Odmlouvání

Vysoká škola, učitelství 2. Stupně, Český jazyk – Rodinná výchova (Výchova ke zdraví)

13

Hlavní problém spočíval v tom, že žák nechtěl chodit do školy, což se táhlo od šestého do devátého ročníku. Již na prvním stupni byly patrné náznaky problémů s docházkou, ale situace se výrazně zhoršila na druhém stupni, tam to pokročilo do fáze, kdy už s tím nešlo nic dělat. Vymlouvání ze strany žáka i matky. Kvůli absenci mu chyběly znalosti. Učivo v češtině, matematice a angličtině na sebe navazuje, tudíž se tam přestal chytat úplně.

Již na prvním stupni byly náznaky problémů a zvýšená absence. Výrazně to začalo v páté třídě, kdy absence překročila 200 hodin. Chlapec žil s matkou, otec se s ním prakticky nevídal. Matka uváděla, že má fóbii ze školy, ale psychiatr naznačoval spíše poruchu osobnosti. Žák hodně zameškal a cítil se, že se mu spolužáci smějí.

Škola se snažila situaci řešit postupně, s pomocí školní psycholožky, sociálních pracovníků a psychiatra. Bylo uskutečněno několik setkání se žákem a matkou. V šesté třídě se situace dařila zvládat s pomocí rozhovorů a a prácí s žákem. V sedmé třídě, kdy se situace zhoršovala, byla nasazena školní psycholožka. V osmé třídě jsme žáka hlásili na OSPOD. Matka mezitím začala spolupracovat s psychiatrem. Nakonec byl pro žáka připraven pobyt ve středisku výchovné péče, ale matka z plánu vycouvala.

Žák školu dokončil s velkou absencí, ale byl klasifikován. Matka ho pořád měla tendenci omlouvat a byla zoufalá. Žák byl na střední škole vyhozený za absenci a stal se velmi plachým a závislým na počítačových hrách. Škola se snažila žáka podpořit, ale nakonec se věnovala jiným žákům, kde to mělo nějaký význam.

5

The gentlemen decided to demolish the wooden shop they had built. I provided them with tools such as a hoe, a screwdriver and a hammer. Because we are a forestry school, the children are normally used to working with him. I left them alone with their project and went to the yurt to prepare materials for the next part of the day. Since it's the beginning of the school year, the group of boys here often declares the hierarchy in the group. I had a hunch that it could happen during the demolition work here as well, so I always watched them out of the corner of my eye. During the printing of the materials, I heard loud bangs from outside. I went outside and found a merry group of boys throwing a hoe at a piece of iron. The hoe was held by a student and he is known for his nonsensical ideas. At that moment I was horrified because I was aware that it could have fatal consequences. At the same time, I was angry at the boys who were taught how to work with those things and throwing a hoe was definitely not it.

Repeated disregard of set rules, violation of agreed rules.

Violation of classroom/school rules

My first reaction was that I wanted to start screaming how they were imagining this and what on earth was going on in their heads to throw a hoe. I tried to keep calm and followed the student who was holding the hoe. He immediately knew it was a screw up and started explaining to me how it was the other guys' idea and he just wanted to try it. Since I know that this student likes to find fault in other people and is unable to admit his mistake, I didn't put too much pressure on him. I called a group to the yurt, where we sat in a circle and began to recount the event all over again. One boy told me that it was his idea because he thought that if he threw the hoe there would be more force and thus the building would fall apart sooner. The other participants agreed with him and also thought it was a much more fun option. I was confirmed by them that during the throwing they made sure that no one was near the demolition site and that none of them suffered any harm to their health.

Interview

After interviewing the boys, I asked them if they thought hoe throwing was safe in a crowded environment. I wanted them to list the things that could potentially happen. For example, the fact that the throw fails and the hoe falls on one of the members of the group, etc. I again explained to them how to work with all work tools and what the rules are for their use. After that I disbanded the group and the boys returned to their original activity, but this time they demolished with all security. I am aware that at first I thought it was the invention of our usual delinquent, but in this case the idea came from a boy who has excellent academic results, is non-confrontational and respects the rules. I know his interests include space and physics, so I wasn't too surprised when he came up with this idea, since he keeps telling me about some experiments he's seen on TV. I decided not to give them any major punishment, I just repeated the safety rules and I hope that the situation will not happen again. It was the first time they came up with such an idea, so I want to give them some time to reflect and see how they proceed with their next projects.

Longterm success

3.třída, 8 let

Vesmír, fyzika, příroda

Bc. Enviromentální studia a speciální pedagogika

3 roky

Pánové se rozhodli, že si zbourají dřevěný obchod, který si vybudovali. Dala jsem jim k dispozici náčiní, jako je motyka, šroubovák a kladivo. Tím, že jsme lesní škola, tak děti jsou normálně zvyklý s ním pracovat. Nechala jsem je o samotě s jejich projektem a šla jsem si do jurty chystat materiál na další část dne. Jelikož je začátek školního roku, tak si tady ta skupinka kluků častěji vyříkává hierarchii ve skupině. Měla jsem takové tušení, že by se to mohlo stát i při tady té demoliční činnosti, tak jsem je vždy koutkem oka pozorovala. V průběhu tisknutí materiálů jsem z venku slyšela hlučné rány. Vyšla jsem ven a našla jsem veselou skupinku chlapců, kteří házeli motykou do kusu železa. Motyku držel v ruce žák a ten je znám pro jeho nesmyslné nápady. V ten moment jsem se zhrozila, protože jsem si byla vědoma toho, že to mohlo mít fatální následky. Zároveň jsem byla naštvaná na chlapce, kteří byli poučeni jak s těmi věcmi pracovat a házení motykou to rozhodně nebylo.

Opakované nerespektování nastavených pravidel, porušení domluvených pravidel.

Moje první reakce byla taková, že bych nejraději začala křičet, jak si to představují a co proboha měli v té hlavě, že je napadlo házet s motykou. Snažila jsem se udržet v klidu a šla jsem za žákem, který tu motyku držel. Ten okamžitě věděl, že to je průser a začal mi vykládat, jak to byl nápad ostatních kluků a on si to chtěl jen zkusit. Jelikož vím, že tento žák moc rád hledá vinu v druhých lidech a nedokáže uznat svoji chybu, tak jsem na něj moc nedala. Svolala jsem si skupinku do jurty, kde jsme se posadili do kroužku a začali si přeříkávat událost od znova. Jeden kluk mi sdělil, že to byl jeho nápad, protože si myslel, že kdyby tou motykou hodil, tak by to byla větší síla a tím pádem by se stavení dřív rozpadlo. Ostatní spoluúčastníci s ním souhlasili a navíc jim to přišlo jako mnohem více zábavnější varianta. Bylo mi od nich potvrzeno, že v průběhu házení dbali na to, aby nikdo nebyl blízko demoličnímu místu a že nikdo z nich neutrpěl újmu na svém zdraví.

Po vyzpovídání chlapců jsem se jich zeptala, jestli si myslí, že házení motykou je bezpečné v prostředí, kde se nachází spousta lidí. Chtěla jsem od nich, aby mi vyjmenovali věci, které se potencionálně mohly stát. Například to, že se hod nepovede a motyka dopadne na jednoho z členů skupinky apod. Znovu jsem jim vysvětlila, jak se pracuje s veškerým pracovním náčiním a jaké jsou pravidla jeho užívání. Poté jsem skupinku rozpustila a kluci se vrátili k jejich původní činnosti, ale tentokrát demolovali se vší bezpečností. Jsem si vědoma toho, že ze začátku jsem si myslela, že je to výmysl našeho obvyklého delikventa, ale v tomto případě na tento nápad přišel kluk, který má skvělé studijní výsledky, nekonfliktní a ještě k tomu respektující pravidla. Vím, že mezi jeho zájmy patří vesmír a fyzika, takže jsem se ani tolik nedivila, když s tímto nápadem přišel, jelikož mi neustále vykládá o nějakých pokusech, které viděl v televizi. Rozhodla jsem se jim neudělit nějaký větší trest, jen jsem jim zopakovala pravidla bezpečnosti a doufám, že se situace nebude opakovat. Bylo to poprvé, co přišli s nějakým takovým nápadem, tak jim chci dát čas na nějakou zpětnou reflexi a uvidím jak budou postupovat při dalších jejich projektech.

5

began to observe problematic behavior in the student between 6th and 7th grade, when his parents divorced and the student began living with his father, who remarried his girlfriend. For this student, the father was always a great and role model, and I think he also depended on him a lot. After the breakup, his father began to have major problems with alcohol and often ran away from home. I think that at this very moment - the beginning of puberty and at the same time an emotionally difficult situation, the student needed his father very much, but he did not pay attention to him. It started to happen often that the student did not go to school, in the beginning he always had excuses, and over time he stopped wearing them. When he came to school, his clothes often smelled of cigarettes, and he was caught smoking around the school several times. At school, he often began to take advantage of the teacher and did not want to cooperate with his classmates. During the lesson, he calmly got up and left the lesson, during attempts to stop him, he could argue very well - we often called the parents to the school. However, only his new mother always came, who did not have a very good relationship with the student and ignored all indiscipline. Lying is a very serious problem for him, as he has no problem hammering, even if he is looking the director in the eye. They make up different stories from their home environment to justify why they don't carry tasks and tools. When his father is not at home, his new mother is very supportive financially or writes him excuses when the student asks for them. Over time, he collected many disciplinary measures and repeated the 8th grade - but this was mostly ineffective. His behavior divided the student's class into 2 groups - some love him and he is a hero to them, others hate him. It is this division that leads to further problems in the collective when the pupil is indiscipline.

The student comes from a family with financial problems, in alternating care during the 6th and 7th grade, currently lives with his father and new mother, during the second grade he received many disciplinary measures, in the first grade an average student without major behavioral problems, did not accept the surrogate mother , smart - he can argue very well, according to him, he doesn't care much about school and education, in the collective of the class he is adored by one half, the other hates him, he doesn't have many close friends at school

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Attendance problems

Initially, the problem was dealt with by disciplinary reprimands, but this had no results. He met individually with an educational counselor and a prevention methodologist - he often did not want to cooperate or did not go to meetings, making it clear that he did not care about education and hated school. We also involved the parents in the problem - the father did not cooperate, so we tried to come to an agreement with the surrogate mother, but she also did not come to the meetings. Today, the pupil has an IVP and is monitored by prevention methods, he should meet with him twice a week and once every 14 days he should also meet with his mother. Often, however, neither one comes. We are currently trying to find a school psychologist, because I think that the student needs a person in whom he will have confidence and trust, because we are not doing well at school.

Consequences, Support, Interview, Cooperation with experts

Unfortunately, none of our measures had the desired result.

Failure

8. ročník

box

Lhaní

VŠ Magisterské studium obor Matematika a biologie

33

U žáka jsem začala pozorovat problémové chování mezi 6 a 7 třídou, kdy se jeho rodiče rozvedli a žák začal žít s otcem, který se znovu oženil s jeho přítelkyní. Pro tohoto žáka byl otec vždy velkým a vzorem a myslím si, že na něm byl i hodně závislý. Po rozchodu začal mít jeho otec velké problémy s alkoholem a často utíkal z domu. Myslím se, že právě v tento moment – začátek puberty a zároveň emočně těžká situace, žák svého otce velmi potřeboval, ale ten se mu nevěnoval. Začalo se často stávat, že žák nechodil do školy, ze začátku míval vždy omluvenky, postupem času přestal nosit i je. Když už do školy přicházel často jeho oblečení smrdělo po cigaretách, několikrát byl i přistižen při kouření v okolí školy. Ve škole si začal často dovolovat na učitele a nechtěl spolupracovat se spolužáky. Během výuky klidně vstal a odešel z výuky, při pokusech zastavit ho, uměl velmi dobře argumentovat – do školy jsme často volali rodiče. Vždy však přijela pouze jeho nová matka, která s žákem neměla moc dobrý vztah a veškerou nekázeň přehlížela. Lhaní je u něj velmi vážným problémem, jelikož nemá problém, zatloukat, i když se kouká řediteli do očí. Z domácího prostředí si vymýšlí různé historky, které mají ospravedlňovat, proč nenosí úkoly a pomůcky. Když jeho otec nebývá doma, jeho nová matka jej finančně velmi podporuje nebo mu píše omluvenky, když si žák o ně požádá. Postupem času nasbíral mnoho kázeňských opatření a 8. ročník opakoval – to se však většinou míjelo účinku. Třídu žáka jeho chování rozdělilo do 2 skupin – jedni ho milují a je pro ně hrdina, druzí jej nenávidí. Právě i toto rozdělní vede k dalším problémům v kolektivu při nekázni žáka.

Žák pochází z rodiny s finančními problémy, ve střídavé péči po dobu 6. a 7. třídy, aktuálně žije s otcem a novou matkou, během druhého stupně dostal mnoho kázeňských opatření, na prvním stupni průměrný žák bez větších problému v chování, náhradní matku nepřijal, chytrý – umí velmi dobře argumentovat, na škole a vzdělávání mu dle jeho slov moc nezáleží, v kolektivu třídy jednou polovinou velmi zbožňován, druhá jej nenávidí, blízké kamarády ve škole moc nemá

Zpočátku byl problém řešen kázeňskými napomenutími, to však nemělo žádné výsledky. Individuálně se setkával s výchovným poradcem i metodikem prevence – často nechtěl spolupracovat nebo na schůzky nechodil, dával jasně najevo, že mu na vzdělávání nezáleží a školu nesnáší. Do problému jsme také zapojili rodiče – otec nespolupracoval, tak jsme se snažili dohodnout s náhradní matkou, která však na schůzky také nedocházela. Dnes má žák IVP a sleduje jej metodik prevence, 2x týdně by se s ním měl setkávat a 1x za 14 dní by se měl setkávat i s matkou. Často však nedojde ani jeden. Aktuálně se snažíme sehnat školního psychologa, jelikož si myslím, že žák potřebuje člověka, ve kterém bude mít jistotu a bude mu důvěřovat, jelikož nám ve škole se to úplně nedaří.

Bohužel žádná naše opatření neměla kýžený výsledek.

5

started to notice that the students started singling out one student - a boy. There were occasional taunts and insults from the boy. Some pupils came with complaints that the boy behaves inappropriately, uses profanity towards others, especially towards the boy. The boy is such an idol of most of the class - the boys try to imitate him and be in his favor.

Boy - an extroverted boy who has a very well developed social intelligence and knows exactly how to deal with whom. Unfortunately, he often abuses it to his advantage. He is an “alpha male

Verbal aggression

knew that if I accused the boy of taunts and emphatically explained to him that not like that, he would go into opposition. That's why I chose the opposite method. I spoke to the boy individually and told him that I noticed that he has a great influence in the class and that many of his classmates look up to him, and that I would like to ask him for his cooperation. And I described to him that I had noticed that the boy was often the target of taunts, and that I would need him to keep an eye on it and possibly try to prevent such behavior. And the situation has really improved. Apparently, the boy was happy that I noticed his position in the class and he was happy that I turned to him and stopped insulting him and thus the situation improved in the whole class.

Interview

In the short term, the situation improved completely, but after a few weeks, months, the situation worsened slightly, but it was no longer to such an extent, and now - less than a year after solving the situation with the boy, the situation is calm, the boy is not offended and works in the classroom without problems .

Longterm success

14, 8.ročník

Chození s kamarády ven

Mgr. MAT, Zeměpis

20

Začala jsem si všímat, že žáci začali vyčleňovat jednoho žáka – chlapce. Občas se objevovaly posměšky a urážky chlapce. Některé žačky přišly se stížnostmi, že chlapec se chová nevhodně, používá vulgarity vůči ostatním, zejména tedy k chlapci. Chlapec je takový idol většiny třídy – chlapci se ho snaží napodobovat a zavděčit se mu.

Chlapec – extrovertní chlapec, který má velmi dobře vyvinutou sociální inteligenci, a přesně ví, jakým způsobem s kým jednat. Bohužel toho často zneužívá ve svůj prospěch. Je „alfa samec

Věděla jsem, že pokud chlapce obviním z posměšků a důrazně mu vysvětlím, že takhle ne, on půjde do opozice. Proto jsem zvolila opačnou metodu. Individuálně jsem s chlapcem mluvila a sdělila jsem mu, že jsem si všimla, že on ve třídě má velký vliv a dá na něj mnoho spolužáků, a že bych ho ráda poprosila o spolupráci. A popsala jsem mu, že jsem si všimla, že chlapec je často terčem posměšků, a že bych potřebovala, aby na to dohlédl a případně se snažil takovému chování předcházet. A situace se opravdu zlepšila. Chlapec zřejmě byl rád, že jsem si všimla jeho postavení ve třídě a byl rád, že jsem se na něj obrátila a přestal s urážkami a tím pádem se situace zlepšila v celé třídě.

Z krátkodobého hlediska se situace vylepšila úplně, ale po několika týdnech, měsících se situace mírně zhoršila, ale už to nebylo v takovém rozsahu a nyní – necelý rok po řešení situace s chlapcem, je situace klidná, chlapec není urážen a funguje ve třídě bez problémů.

5

In my class, the pupil refused to learn the German language. I didn't understand why. The answer to me was that he would not learn German on the basis that someone refuted the nation. Furthermore, he refused to prepare for German language classes, that was a bigger problem. He had a clear dislike for German. In my classes, the student did not respond to questions, did not cooperate and often did not complete the tasks assigned by me. In short, he refused to actively participate in my German lessons. I asked him what was going on, what was his reason for it. The answer was to me. 'I don't want to learn the language someone spoke. The one who slaughtered millions of people.'

In my classes, the student usually tried to attract the attention of his classmates. Defying, talking back and even his favorite activity which was eating paper. The student is gifted and intelligent, but without interests. Lazy. In short, he's smart, but he sucks at it. The class is very noisy as a result. Even without student notes. There are more students like him in the class.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

After the student indicated to me the reason why he would not learn German, I told him that I thank him for his opinion. 'And try to think if German could be useful for you. We are close to German speaking countries. You can go to German-speaking countries to work - financially secure your family. German is the language of many people who have enriched the culture.' I gave him a few examples. Some German and Austrian writers. Composer. I said at the end. 'Try to give German a chance.' The student shrugged his shoulders and did not answer me directly.

Interview

He passed his German. It backfired, luckily the conflict didn't happen again by the end of his 7th grade. However, at the beginning of the eighth grade, he again expressed his opinion that he did not want to learn German. The teacher did not dismiss the student's opinion, she respected his opinion and tried to explain to him that German could be beneficial in his life.

Shortterm success

7. třída

Hudba, zájem o rómské etnikum matka)

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Neuposlechnutí,Neposlušnost,Nepracovitost

Mgr.

6 let

V mé hodině se žák odmítl učit německému jazyku. Nechápala jsem proč. Odpovědí mi bylo, že se německy učit nebude na základě toho, že někdo vyvrátil národ. Dále se odmítal připravovat do hodin německého jazyka, to byl větší problém. Měl k němčině vyloženě nechuť. Žák v mých hodinách nereagoval na dotazy, nespolupracoval a často si neplnil úkoly mnou zadané. Zkrátka se odmítal aktivně zapojit v mých hodinách němčiny. Ptala jsem se ho, co se děje, jaký má k tomu důvod. Odpovědí mi bylo. 'Nechci se učit jazyk, kterým mluvil někdo. Ten, který vyvraždil miliony lidí.'

Žák se v mých hodinách většinou snažil na sebe strhnout pozornost spolužáků. Vzdorováním, odmlouváním a dokonce jeho oblíbenou aktivitou, která byla pojídání papíru. Žák je nadaný a inteligentní, avšak bez zájmů. Líný. Zkrátka je chytrý ale kašle na to. Třída je výsledku velmi hlučná. I bez poznámek žáka. Ve třídě je podobných žáků jako on více.

Po tom, co mi žák naznačil důvod, proč se se německy učit nebude jsem mu řekla, že děkuji za názor. 'A zkus se zamyslet jestli by ti mohla být němčina k něčemu užitečná. Máme blízko k zemím, kde se mluví německy. Můžeš jít do německých mluvících států pracovat – zajistit finančně dobře rodinu. Němčina je jazyk spousty lidí, kteří obohatili kulturu.' Uvedla jsem mu pár příkladů. Nějaké německé a rakouské spisovatele. Skladatele. Na závěr jsem řekla. 'Zkus dát němčině šanci.' Žák pokrčil rameny a už mi přímo neodpověděl.

Z němčiny prospěl. Odrazilo se to, konflikt se naštěstí do konce jeho 7 třídy už neopakoval. Avšak na začátku osmého ročníku opět vyjádřil tento svůj názor, že se němčinu učit nechce. Učitelka neshodila názor žáka, respektovala jeho názor a snažila se mu vysvětlit, že němčina mu může být v životě přínosná.

5

The student was always aggressive, kicking and shouting at his classmates and teachers. When I tried to involve him in teaching, he protested. He was regularly aggressive even towards his friends and it was his only form of communication. One day the children came to class after recess and he refused to enter. His arms and legs were crossed and he just stood there. He refused to make any contact, did not respond to any invitation. I tried talking to him and gesticulating, but nothing helped. He was staring angrily, it was even visible from his stance. He was breathing hard, agitated, and his fists were clenched. He did not respond to any challenge and the other children waited in the classroom to see what would happen.

The student had family problems, major disagreements between his parents and he himself had a bad relationship with them. He was very angry with his mother. We explicitly taught him to communicate with his mother at school. In the beginning, he didn't even want to wear a jacket from her. They had absolutely no physical contact as he had a major problem with communication. He had very poor attendance. His older brother had a playstation in his room and his parents let them play until the morning without supervision. He went to school tired, had a bad diet.. lack of sleep...

Emotional outbursts

begged him to go inside. He didn't respond to me, so I left him there and just told him: "I can see from your body language that you are angry...". I described his body and how he non-verbally communicates that he is angry. I tried to bring it to him from my side and describe it to him in as much detail as possible. In our class, we try to talk about emotions and we created a so-called body language and feelings table for this. In it, we divide feelings according to colors from green, the most positive, to red, the negative color. And so I told him: "I see that you are in the red zone and it is certainly not pleasant for you or for others. How could you calm down?” I slowly put my hand on his shoulder, knelt in front of him and explained to him in a calm voice: "You need time and that's why I'll go inside and when you're ready, just look at me and if you don't come, I'll come for you." I left the door open and asked the other students if they knew what had happened. Nobody knew anything. They only mentioned that there was some kind of physical problem with football. In the meantime, I gave them a task so I could check to go. I asked him if he was ready to talk to me. He made eye contact with me, put his hands down and leaned against the wall. I said: "I can see that it is very difficult for you, but I also asked the children and no one knew. Do you think you could come to class and tell me later what happened?''At first he just came and sat by the door and watched and listened to what the other children were doing. I tried to non-violently involve him in the activity that the whole class was doing. I thanked him for trying and told him that I would also try to help him in return. But first he has to tell me what happened, because if I don't know what happened, I can't help him. I gave him 10 min. time to calm down. He stood up and said in front of the whole class that someone didn't pass him the ball during football. It touched him a lot because he was lonely. He simply had too much emotion and couldn't handle it any other way. We all thanked him.

Support, Interview, Warning

tried to explain it to him and discuss it with him. My favorite question in such situations is: "What could you try to do better next time?". I guided him to a better solution. I said that he could use more verbal communication and make peace with anyone, whether it be an adult or his classmate. Over time, he started talking first with adults and then with his peers. The process of calming him down became shorter and shorter and he was able to tell his friends on his own. The loner became a great favorite and the children waited for him to come and play with them. Basically everything changed in his life. His habits, bad sleep, he could even concentrate more. He started to talk more with his parents, he knew how to take care of himself. He was even able to change into body clothes by himself, which used to be a big problem for him and we had to put his shoes away for him. Another thing that changed was the cooperation of his parents with the teachers. We created various support plans, we tried to solve their life situation as well. Later, it also improved at home, and his parents helped him use new strategies to manage anger and stress.

Longterm success

N, 6r, 1. ročník

Tanec, jedlo, fubal

Bariéry v komunikaci

Bc. – asistenka pedagóga v Anglicku

14

Žiak bol vždy agresívny, kopal a kričal na svojich spolužiakov a aj učiteľov. Keď som sa ho snažila zapojiť do výuky, protestoval. Pravidelne bol agresívny aj voči kamarátom a bola to jeho jediná forma komunikácie. V jeden deň prišli deti po prestávke do triedy a on odmietol vojsť. Mal prekrížené ruky, nohy a iba stál. Odmietal robiť hocijaký kontakt, nereagoval ani na žiadnu výzvu. Snažila som sa na neho rozprávať a aj gestikulovať, ale nič nepomohlo. Nahnevane zazeral, dokonca to bolo vidno aj z jeho postoja. Ťažko dýchal, bol rozčúlený a mal zaťaté päste. Nereagoval na žiadnu výzvu a ostatné deti čakali v triede na to, čo sa stane.

Žiak mal rodinné problémy, veľké nezhody rodičov a sám s nimi mal zlý vzťah. Bol na svoju matku veľmi nahnevaný. Vyslovene sme ho v škole učili komunikovať s mamou. Na začiatku od nej ani nechcel obliecť bundu. Nemali absolútne žiaden fyzický kontakt, keďže mal veľký problém s komunikáciou. Mal veľmi slabú dochádzku, Jeho starší brat mal v izbe playstation a rodičia ich nechali bez dozoru do rána hrať. Chodil do školy unavený, mal zlú stravu.. nedostatok spánku...

Prosila som ho, aby šiel dovnútra. Nereagoval na mňa a tak som ho tam nechala a iba som mu povedala: „Podľa tvojej reči tela vidím, že si nahnevaný…”. Opísala som mu jeho telo a ako neverbálne komunikuje, že je nahnevaný. Snažila som sa mu to priblížiť z mojej strany a čo najpodrobnejšie mu to opísať. V našej triede sa snažíme rozprávať o emóciách a vytvorili sme si na to takzvanú tabuľku reči tela a pocitov. Pocity v nej rozdeľujeme podľa farieb od zelenej, najpozitívnejšej, po červenú, negatívnu farbu. A tak som mu povedala: „Vidím, že si v červenej zóne a určite to nie je príjemné ani pre teba, ani pre ostatných. Ako by si sa vedel ukľudniť?” Pomaly som mu položila ruku na plece, kľakla som si pred neho a kľudným hlasom mu vysvetlila: „Potrebuješ čas a preto pôjdem dovnútra a keď budeš pripravený, iba sa na mňa pozri a ak neprídeš, tak prídem za tebou ja .” Nechala som otvorené dvere a spýtala som sa ostatných žiakov, či vedia, čo sa stalo. Nikto nič nevedel. Spomenuli iba, že sa stal akýsi problém na telesnej pri futbale. Medzičasom som im dala úlohu aby som mohla ísť skontrolovať. Spýtala som sa ho, či už je pripravený sa so mnou rozprávať. Nadviazal so mnou očný kontakt, dal dole ruky a oprel sa o stenu. Povedala som: „Vidím, že je to pre teba veľmi ťažké, ale pýtala som sa aj detí a nikto nevedel. Myslíš, že by si mohol prísť do triedy a neskôr mi povedať, čo sa stalo?’’ Najskôr iba prišiel, sadol si ku dverám a pozeral a počúval, čo ostatné deti robia. Snažila som sa ho nenásilne zapojiť do aktivity, ktorú robila celá trieda. Poďakovala som sa mu, že sa snaží a povedala som mu, že sa mu ja na oplátku tiež posnažím pomôcť. Najskôr mi ale musí povedať, čo sa stalo, pretože ak neviem, čo sa stalo, nemôžem mu pomôcť. Dala som mu 10 min. čas na ukľudnenie. Postavil sa a pred celou triedou povedal, že mu niekto neprihral loptu počas futbalu. Veľmi sa ho to dotklo, pretože bol osamelý. Jednoducho mal príliš veľké emócie a nevedel to inak zvládnuť. Všetci sme mu poďakovali.

Snažila som sa mu to vysvetliť a predebatovať to s ním. Moja obľúbená otázka v takýchto situáciách je: „Čo by si mohol skúsiť urobiť nabudúce lepšie?”. Naviedla som ho na lepšie riešenie. Povedala som, že by mohol využiť skôr verbálnu komunikáciu a hocikomu sa s tým zmieriť, či už dospelému alebo jeho spolužiakovi. S odstupom času sa začal rozprávať najskôr s dospelými a potom aj so svojimi rovesníkmi. Proces jeho ukľudnenia sa čoraz viac skracoval a bol sám od seba schopný povedať to kamarátom. Zo samotára sa stal veľký obľúbenec a deti na neho čakali, aby sa s nimi šiel hrať. Zmenilo sa v jeho živote v podstate všetko. Jeho návyky, zlý spánok, vedel sa dokonca viac sústrediť. Začal sa viac rozprávať s rodičmi, vedel sa o seba sám postarať. Dokonca sa vedel sám prezliecť na telesnej, čo mu predtým robilo veľký problém a museli sme za neho odkladať aj jeho topánky. Ďalšia vec, čo sa zmenila bola spolupráca jeho rodičov s učiteľmi. Vytvorili sme rôzne plány podpory, snažili sme sa riešiť aj ich životnú situáciu. Neskôr sa to zlepšilo aj doma a rodičia mu pomáhali používať nové stratégie aj na zvládanie hnevu a stresu.

5

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Bullying

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Failure

11 let, 5. třída ZŠ

Mgr, AJ, ČJ

9

Kolem poloviny školního roku za mnou přicházely děti s tím, že mají problémy se spolužačkou. Ta jim brala svačiny a slovně je urážela nebo ji slyšely, že je pomlouvá. Pozvala jsem si ji tedy do kabinetu, prořešila jsem s ní danou situaci a ona slíbila, že už to dělat nebude. Problémy ale nevymizely a ke slovnímu urážení přibylo i fyzické napadení. O incidentu jsem se dozvěděla až o měsíc později, co se napadení stalo. Šikanátorka napadla svou spolužačku na dívčích záchodech, údajně jí měla vyhrožovat, že zabije jejího psa, pokud “nabonzuje” to, že jí vytrhla hrst vlasů, kterou následně spláchla, aby zahladila stopy. Napadená dívka se bála říct, co se stalo, až se svěřila své nejlepší kamarádce, která neváhala a o napadení mi řekla. Když jsem se o tom dozvěděla, použila jsem metodu “anonymní schránky”, kam děti měly vhodit své postřehy k dané situaci, případně připsat, zda jim samotným se něco podobného nestalo. Velice mě překvapilo, když jsem se dočetla, že toto není ojedinělý případ a že šikanátorka své oběti napadala téměř hned po návštěvě mého kabinetu a dozvěděla jsem se o tom téměř na konci školního roku. Celý případ jsem vyřešila důtkou třídního učitele, zpětně ale lituji, že jsem nepoužila trest vyšší a to snížený stupeň z chování. Po uzavření případu mě totiž kontaktovali rodiče dětí o dalších fyzických napadeních, ke kterým se jejich děti bály přiznat.

Šikanátorka byla nejvyšší dívkou ve třídě, měla vůdcovské sklony a cítila se nadřazeně nad ostatní žáky. Potřebovala si dokazovat svou nadřazenost násilím, kdy se oběti nemohly bránit, protože byly slabší. Připadala si důležitější než ostatní i kvůli dobře placenému povolání jejich rodičů. Její oběti byly nejčastěji děti introvertní, drobné a s výborným prospěchem. Napadených bylo více děvčat než chlapců.

Jak už jsem prve řekla, pozvala jsem si šikanátorku do kabinetu. Zvolila jsem přátelskou metodu, nejsem ten typ člověka, co začne hned křičet. Ptala jsem se dívky, proč má zapotřebí obírat své spolužáky o svačiny a když má chuť na tu jejich, proč nepoprosí svou maminku, aby jí udělala stejnou. Nabádala jsem ji také k řešení problémů, pokud má problém s nějakým svým spolužákem, může to přeci vyřešit v klidu přímo s ním a ne pomluvami a slovními urážkami. Šikanátorka poslouchala a na vše přikyvovala hlavou s tím, že rozumí a vypadalo to, že opravdu poslouchá a ne, jak se později ukázalo, že jí to jde jedním uchem tam a druhým ven a naopak svou šikanu ještě umocní. Když se později ukázalo, jak pokračuje její chování, dala jsem jí přednášku před celou třídou. Zvýšila jsem hlas, požadovala jsem, aby se svým obětem omluvila a k důtce dostala taky měsíc po škole, který si odpykávala následující školní rok.

Šikanátorka si odpykala svůj trest následující školní rok. Její chování se zdálo pak už v pořádku, ač občas došlo k jisté míře arogance tentokrát vůči učitelům na druhém stupni, zde to však učitelé brali spíše jako pubertální drzost. Přijde mi ale, že vyšší trest, který jsem tenkrát nedala, mohl nastavit větší hranice pro respektování druhých a že šikanátorka se ze své chyby příliš nepoučila. Nyní studuje na středním odborném učilišti – obor vzdělání kadeřník a příliš přátel zde nemá, chová se ke spolužačkám povýšeně a do školy chodí jak za trest.

5

situation I'm not particularly proud of happened during a science class. As a teacher, I am aware that you were above average in the subject, but I could not ignore your repeated fun in the first desk after several reprimands. Although it wasn't appropriate, I grabbed your sweatshirt and moved you to an empty bench. Everyone, including me, was shocked by this and no one said a word. After the incident I went to apologize to you and checked your neck because you had a zip up hoodie and sent you to rinse your neck.

The student, a 9th grade student, is rather introverted and above average in science, he was rather bullied in the past.

Verbal disruption of lessons

After the incident, we didn't deal with it any further. You came to apologize to me after class and I apologized to you again, closing the situation.

Physical intervention, Transfer of student, Warning

From the following hours, you didn't have fun so often and you responded immediately to admonitions. Your work has also improved.

Longterm success

15 let, 9. ročník ZŠ

Sport, práce s dětmi

21 Kurz zvládání problémového chování: Ne Kazuistika ++ Otázka: Kdyby sis měl vzpomenout na nějakou situaci, kdy jsi s nějakým žákem řešil nějaké problémové chování, co by to bylo za situaci? Deskriptivní údaje ke kazuistice ++ Věk žáka a ročník: 14 let, 8. ročník ZŠ Pohlaví žáka: muž Žák žije oba Problémové chování se opakuje a případně uveďte jak často: Ano – potřeba pozornosti Poruchy chování: Ne Potvrzená diagnóza žáka např.: Ne Prospěch žáka - subjektivní pohled: Průměrný Zájmy žáka: Sport Použili jste při řešení postupy vycházející z nějakého konkrétního přístupu : Ne 1. Podrobný popis „No když o tom tak mluvíš tak si na jednu takovou situaci vzpomínám, ale tu si budeš asi pamatovat taky. Bylo to ve vaší třídě, když jsme měli informatiku a všichni jste měli zadanou práci, myslím, že to byli Kruhy v obilí, jestli si na ně pamatuješ. No a každý jste měl svůj počítač, ale bylo vás dost takže na Mellionase nevyšel počítač a tak se přidal k Fillovi do dvojce. Někdy kolem půlky hodiny jsem šel něco vyřídit na chodbu, ale hned jsem se vrátil, protože jsem zapomněl klíče. No, Mellionas si toho nevšimnul a začal tam demonstrovat, jak dělá úplný h**** a začal se navážet do Sereny, co seděla vedle. Chvilku jsem do toho nezasahoval a čekal, co udělá (pozn. mezi těmi dvěma se dříve řešilo víc problémů), ale když už začal s těmi jeho blbími keci tak jsem si odkašlal. Připadalo mi to trochu jako scénka z filmu, borec úplně ztuhnul, zblednul a zůstal stát na místě. Myslím, že jsem mu řekl: „To musí být paráda dělat úplný h****.“ nebo něco na ten styl, však to znáš. No, on pak zapadnul za kompl a řešil jsem to s ním po hodině. 2. Anamnéza žáka Spíš šikanátor – student 8. ročníku, extrovert, průměrný student, potřeba pozornosti, cituji „ale jinak byl v klidu“ 3. Popis řešení „No už si moc nepamatuji, co jsem mu přesně řekl, ale ve finále to bylo něco o tom, že na hodinách není proto, aby se houpal na židli a dloubal se v nose. Pak jsem se ho zeptal, kdy hodlá to práci dodělat a věc jsme uzavřeli tak nějak dohodou. Nechtěl jsem moc vytahovat ty jeho blbí poznámky, protože to nebylo nic tak zlího, ale jen pubertální keci.“ 4. Výsledek řešení „Mellianos od další hodiny seděl sám a když nevyšel počítač tak jsem tam sesadil studenty, co to potřebovali nebo byli napřed. On si tu práci dodělal a splnil všechny body naší dohody tak jsem to dál neřešil.“ Do jaké míry jsem spokojený s řešením dané situace? 8 Do jaké míry jsem se zachoval v daném řešení podporujícím způsobem pro žáka? 7 (cituji: „A to znamená co? Asi sedm.“) Do jaké míry jste kladli na žáka přiměřené nároky? 8 Deskriptivní údaje učitele: Vzdělání: Mgr. , Př, Tv Počet let

Situace, na kterou nejsem zrovna pyšný, se odehrála během hodiny přírodopisu. Jako učitel jsem si vědom, že jsi byl v předmětu nadprůměrný, ale tvé opakované bavení se v první lavici po několika napomenutích jsem nemohl ignorovat. Přestože to nebylo vhodné, chytnul jsem tě za mikinu a přesunul do prázdné lavice. Všichni, včetně mě, byli z toho v šoku a nikdo neřekl ani slovo. Po incidentu jsem se ti šel omluvit a zkontroloval jsem ti krk, protože jsi měl mikinu se zipem, a poslal tě opláchnout si krk.

Žák, student 9. ročníku, je spíše introvertní a nadprůměrný v přírodopisu, byl v minulosti spíše šikanovaný.

Po incidentu jsme to dál neřešili. Přišel jsi se mi po hodině omluvit a já jsem se ti omluvil znovu, čímž jsme situaci uzavřeli.

Od následujících hodin jsi se nebavil tak často a na napomenutí jsi reagoval okamžitě. Tvá práce se také zlepšila.

5

The student came to us in the fourth grade. From the beginning, he could not make friends because he was new in the class and often sought conflicts. He beat the other kids and didn't get along with anyone. He argued with them. This problematic behavior lasted for about the first half of the fourth year. It can be said that it was repetitive, but the problematic behavior manifested itself in different situations. He has been diagnosed with attention and activity disorder, which has not yet been reflected in the results in his grades, rather in inattention in class.

The student lives with both parents and has a sister who goes to school with us. He has been diagnosed with attention deficit disorder. His work pace is slow, he gets tired quickly. On the other hand, this has not yet been reflected in his grades. In the first semester of the fourth year, he did not get along with anyone, so he had a behavior problem. He didn't get along with other classmates, he looked for conflicts. But his parents support him. His interests include experiments in various subjects, which he also tries at home.

Physical aggression, Verbal aggression

We solved it first with the student. Whenever he got into a conflict with other students, we tried to explain it within the class or the students involved in the given conflict. In the papers about his diagnosis, it was written that after the conflict he should be away for a while and cool down, and only then should the situation be discussed, so I handled it this way. However, his problematic behavior did not stop, so I resolved the situation with my parents. I took them to the school psychologist, with whom we talked about our situation. At first, the parents agreed to arrange for him at home. His problematic behavior had subsided slightly, but he still felt that he had no friends and the situation was still not resolved. The mother of two boys from the same class who teaches them to have fun with all the children accidentally intervenes. Gradually, other children started talking with the pupil and this problematic behavior stopped. Regarding his attention and activity disorder, we dealt with this situation by having a teaching assistant in the classroom. The student has improved and no longer needs an assistant.

Interview, Cooperation with experts

Around the beginning of the second half of the fourth grade, after I and his parents went to the school psychologist, his problematic behavior improved slightly, but I still felt that the other students were not having fun with him and a few conflicts still occurred at that time. In this case, one mother of two boys from the same class helped us by chance. He teaches his boys to have fun with everyone and they really try to make friends with the student. Gradually, other children started to talk with the pupil and his problematic behavior stopped. I think that the student's behavior could definitely be from the feeling of loneliness, that he is an outsider, because he came to a new class. Since this problematic behavior did not show up in his grades, even though he is diagnosed with ADHD, I believe this example is a positive one because the student is doing better now.

Longterm success

9 let, 4. ročník

pokusy v biologii, chemii a fyzice

Poruchy pozornosti a aktivity

Hyperaktivita,Nepozornost,Nepracovitost,Obtíže v chování

vysokoškolské vzdělání, tělesná výchova a pedagogika + učitelství 1. stupně

25 let

Žák k nám přišel ve čtvrté třídě. Již od začátku si nemohl najít kamarády, protože byl ve třídě nový a často vyhledával konflikty. Bil ostatní děti a s nikým nevycházel. Hádal se s nimi. Toto problematické chování trvalo zhruba první pololetí čtvrtého ročníku. Dá se říci, že se opakovalo, ale problematické chování se u něj projevovalo různými situacemi. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti a aktivity, což se zatím neprojevilo na výsledcích v jeho známkách, spíše na nepozornosti v hodinách.

Žák žije s oběma rodiči a má sestru, která chodí k nám do školy. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti a aktivity. Jeho pracovní tempo je pomalé, rychle se unaví. Na druhou stranu se to zatím neprojevilo na výsledcích v jeho známkách. V prvním pololetí ve čtvrtém ročníku s nikým nevycházel, měl tedy problém v chování. Nevycházel s ostatními spolužáky, vyhledával konflikty. Jeho rodiče jej ale podporují. Mezi jeho zájmy patří pokusy v různých předmětech, které také zkouší doma.

Řešili jsme to nejprve s žákem. Vždy, když se dostal do konfliktu s jinými žáky, snažili jsme si to vysvětlit v rámci třídy, či žáků zúčastněných v daném konfliktu. V papírech o jeho diagnostice bylo napsáno, že by měl být po konfliktu chvíli stranou a vychladnout a až poté se má situace prodiskutovat, tak jsem to řešila tímto způsobem. Jeho problematické chování ale neustávalo, a proto jsem situaci řešila s rodiči. Vzala jsem je ke školnímu psychologovi, se kterým jsme se bavili o naší situaci. Nejprve rodiče souhlasili, že mu doma domluví. Jeho problematické chování mírně ustálo, ale stále měl pocit, že nemá kamarády a situace tak nebyla stále vyřešená. Do toho se náhodou vložila maminka dvou chlapců ze stejné třídy, která je učí tomu, aby se bavili se všemi dětmi. S žákem se postupně začali bavit i jiné děti a toto problematické chování ustalo. Co se týče jeho poruchy pozornosti a aktivity, tuto situaci jsme řešili tím, že jsme měli ve třídě asistenta pedagoga. Žák se zlepšil a asistenta již nepotřebuje.

Zhruba na začátku druhého pololetí čtvrtého ročníku, poté co jsem s ním a jeho rodiči byla u školní psycholožky se jeho problematické chování mírně zlepšilo, ale stále jsem vnímala, že se s ním ostatní žáci nebaví a pár konfliktů ještě v tu dobu nastalo. V tomto případě nám náhodou pomohla jedna maminka dvou chlapců ze stejné třídy. Učí své chlapce, aby se bavili s každým a oni se s žákem opravdu snažili skamarádit. Postupně se s žákem začali bavit i jiné děti a jeho problematické chování ustalo. Myslím si, že žákovo chování mohlo být určitě z pocitu osamocení, že je stranou, protože přišel do nové třídy. Jelikož se toto problematické chování neprojevilo na jeho výsledcích v jeho známkách, ačkoliv má diagnostikovanou poruchu pozornosti a aktivity, věřím, že je tento příklad pozitivní, protože je na tom teď žák lépe.

5

It happened in the ninth grade, in which I taught mathematics. There was a student in this class who was self-harming, however no one knew about it and I was one of those who was able to spot it and started to deal with it. This girl always walked around quite exposed, or rather she walked around dressed to attract attention. However, there was a period when she started wearing sweatshirts, long pants, she just started walking around covered a lot. It seemed quite strange and I suspected it might be related to self-harm. After some time I noticed that the girl had scars on her forearm and I went to discuss it with her class teacher. However, this problem did not concern only the student in question, as her two friends from the class also got involved. They tried to sympathize with her, and to express their support, they also started cutting their forearms.

student in the ninth grade, she had problems with her mother and boyfriend, represented the school at sports competitions, rather extroverted, sometimes lied to teachers, forged excuses.

Selfdestructive behaviour

The student confided in the class teacher and it was discovered that she not only had cuts on her forearms, but also on her thighs. The school management, especially the headmistress, began to address the situation. The friends who tried to support the girl had only to agree and explain that they cannot express support for their friend in this way. The student started seeing the school psychologist at the instigation of the management. The cause of her behavior was said to be a lack of interest, arguments with her mother and problems with her boyfriend. The school management decided to create a kind of information seminar (a session with a psychologist) about self-harm, which all girls in the ninth grade were supposed to attend, in order to prevent this behavior.

Support, Interview, Cooperation with experts

The girl probably understood the consequences of her actions and stopped self-harming. It is possible that the situation at home has settled down, in any case, she has not continued to show any problematic behavior of this type. The self-harm did not seem to affect her behavior in class, so even after the situation was resolved, she did not show any difference in class. Her friends with problematic behavior also stopped.

Longterm success

5 let, 0. ročník ZŠ (přípravná třída)

ADHD

Lhaní,Hyperaktivita,Krádeže,Problémové chování

Magisterské vzdělání – Učitelství pro 1. stupeň základní školy

20 let

Stalo se to v deváté třídě, ve které jsem učil matematiku. Do této třídy chodila žákyně, která se sebepoškozovala, nicméně o tom nikdo nevěděl a já jsem byl jedním z těch, kteří to dokázali vypozorovat a začal jsem to řešit. Tahle dívka chodila vždy poměrně odhalená, respektive chodila oblečená tak, aby upoutala pozornost. Nicméně nastalo období, kdy začala nosit mikiny, dlouhé kalhoty, prostě začala chodit hodně zahalená. Zdálo se mi to docela zvláštní a nabyl jsem podezření, že by to mohlo souviset se sebepoškozováním. Po nějaké době jsem si všiml, že má dívka jizvy na předloktí a šel jsem to řešit s jejím třídním učitelem. Tento problém se ovšem netýkal pouze dané žákyně, protože se do toho zapojily i její dvě kamarádky ze třídy. Snažily se s ní soucítit, a pro vyjádření podpory se začaly taky řezat na předloktí.

Žákyně v devátém ročníku, měla problémy s matkou a přítelem, reprezentovala školu na sportovních soutěžích, spíše extrovertní, občas lhala učitelům, falšovala omluvenky.

Žákyně se svěřila třídnímu učiteli a zjistilo se, že má nejen pořezané předloktí, ale i stehna. Situaci začalo řešit vedení školy, především ředitelka. Kamarádkám, které se snažily dívku podpořit, stačila domluva a vysvětlení, že tímto způsobem svojí kamarádce nemohou vyjadřovat podporu. Žákyně začala na popud vedení chodit za školní psycholožkou. Příčinou jejího chování byl prý nedostatek zájmu, spory s matkou a problémy s přítelem. Vedení školy se rozhodlo, že vytvoří jakýsi informační seminář (sezení s psycholožkou) o sebepoškozování, kterého se měly zúčastnit všechny dívky devátého ročníku, aby se zamezilo tomuto chování.

Dívka pravděpodobně pochopila důsledky svého jednání a se sebepoškozováním skončila. Je možné, že se situace doma urovnala, každopádně žádné problémové chování tohoto typu dále nevykazovala. Sebepoškozování patrně nijak neovlivňovalo její chování v hodinách, takže ani po vyřešení situace se v hodinách neprojevovala jinak. Její kamarádky s problémovým chováním také přestaly.

5

The student constantly faces problems regarding her grades, the situation is always most acute at the end of the school year, when the grades are closed. She started with this problematic behavior from about the third grade. Since the already mentioned year, I and the school management have repeatedly pointed out the possibility of changing the secondary school, which would perhaps be less demanding than the gymnasium, so that it would not be under the pressure of many responsibilities. A common situation before starting school in the morning is that the student suffers from nausea, does not want to go to school, while she 'blackmails' her parents and threatens them. She has threatened to commit suicide several times, but does not self-harm in any way. These scenes are often followed by parental withdrawal and absence from school. Overall, communication with the student is difficult. On the part of the parents, there is only communication with the mother, but I have the feeling that the parents practiced inconsistent education in childhood and adolescence, which is also where these troubles stem from. Since the sixth grade, she has been visiting a psychologist (not a school psychologist, but an external one) with these issues, who helps her manage the situation better, motivates her and always listens to her.

The school cannot disclose the details, I obtained the information only on the basis of direct observation in class and a conversation with the student and her parents. The student is quiet, rather introverted, but she has friends in the team and often goes out with them. Throughout the school year and during classical lessons, she looked fine, she didn't reveal anything about herself in the team. However, on Sundays and before school, he always starts acting out. He has been going to the brigade for the third year already.

Diagnosis, Failure to attend class, Attendance problems

I designed and implemented repeated sessions and meetings with the parents (I participated as the class teacher, school management and parents, the student did not participate because she was ashamed of the whole situation and felt embarrassed. Therefore, I met the student many times only in person between four eyes in the office, where we discussed her affairs and I appealed to her. There was frequent online communication with the mother (2-3 times a week), she truthfully and frankly described her daughter's condition, moods, etc., so that I would be in the picture.

Interview

The situation is still being resolved because I am still her class teacher in the octave, but so far it has been possible for the student to continue to the next grade. After our meetings, she always promised me that she would try to finish the year. At the same time, a kind of ultimatum came from the school management that she might not be able to continue her studies, and she would not even be allowed to fall into a lower grade due to the class being full. Nothing that we solved together or with the management and parents was reflected in the lessons. She was not passive in class, only disruptive and unfocused in mathematics. I haven't had the chance to write a test with her this school year to find out how she is doing at the moment, but I can definitely see a significant improvement compared to previous years.

Partial success

17 let, 3. ročník gymnázia (septima)

umění, cestování, přátelé

Manipulace,Sebepoškozování

vysokoškolské, titul Mgr., aprobace ČJ + ZSV

8

Studentka se neustále potýká s problémy ohledně svého prospěchu, situace se vždy nejvíce vyostří na konci školního roku, kdy se uzavírají známky. Začala s tímto problémovým chováním zhruba od tercie. Od již zmíněného ročníku je mnou i vedením školy opakovaně upozorněna na možnost změny střední školy, která by třeba byla méně náročnější než gymnázium, aby nebyla tolik pod tlakem mnoha povinností. Běžná situace probíhající před ranním nástupem do školy vypadá tak, že studentka trpí nevolnostmi, do školy nechce, přičemž rodiče „vydírá“ a vyhrožuje jim. Již několikrát dospěla k vyhrožováním sebevraždou, avšak nijak se nesebepoškozuje. Po těchto scénách často následuje ústup ze strany rodičů a absence ve škole. Celkově je se studentkou náročná komunikace. Ze strany rodičů probíhá komunikace pouze s matkou, ale mám pocit, že rodiče praktikovali v dětství a dospívání nedůslednou výchovu, z čehož také tyto trable pramení. Od sexty s těmito záležitostmi navštěvuje psychologa (ne školního, ale externího), který ji situaci pomáhá lépe zvládat, motivuje ji a vždy ji vyslechne.

Podrobnosti škola nemůže sdělovat, informace jsem získala pouze na základě přímého pozorování ve výuce a rozhovoru se studentkou a rodiči. Studentka je tichá, spíše introvertní, ale přátele v kolektivu má a často s nimi chodí ven. Přes školní rok a v průběhu klasické výuky vypadala v pořádku, v kolektivu na sobě nedávala nic znát. V neděli a před školou však vždy začne vyvádět. Chodí na brigádu již třetím rokem.

Navrhla a realizovala jsem opakovaná sezení a setkávání s rodiči (účastnila jsem se já jako třídní učitelka, vedení školy a rodiče, studentka se neúčastnila, protože se za celou situaci styděla a připadala si trapně. S žákyní jsem se tedy mnohokrát setkávala pouze osobně mezi čtyřma očima v kabinetu, kde jsme její záležitosti probíraly a apelovala jsem na ni. S matkou probíhala častá online komunikace (2 – 3x týdně), pravdivě a na rovinu mi popisovala dceřin stav, nálady atd., abych byla v obraze.

Situace je stále v řešení, protože jsem stále její třídní učitelkou v oktávě, ale zatím se podařilo, aby studentka pokračovala do dalšího ročníku. Po našich schůzkách mi vždy slíbila, že se bude snažit ročník dokončit. Od vedení školy zároveň přišlo jakési ultimátum, že možná nebude moct pokračovat ve studiu, a nebude jí umožněno ani případně propadnout do nižšího ročníku z důvodu naplněné kapacity třídy. V hodinách se nic, co jsme řešily společně ani s vedením a rodiči neodráželo. Ve vyučování nebyla pasivní, pouze v matematice vyrušovala a nesoustředila se. V tomto školním roce jsem zatím neměla možnost s ní psát nějaký test, abych zjistila, jak na tom momentálně je, ale určitě vidím oproti minulým rokům výrazné zlepšení.

5

We had a boy of Roma origin at school. It was about ten years ago and he was in eighth grade. He always had problems with behavior and following the rules, and around the fourth grade aggression started to appear. He was a truant, smoked, used drugs, was aggressive towards his classmates. He didn't go to school often, and when he did, he made himself known. In class, he stepped on the leg of a classmate who was shy and broke it.

Problem student - 8th year of elementary school, extrovert, very mobile and athletic, boxer who abused his talents, very intelligent but lazy, average academic performance. The attacked pupil – pupil of the 8th year of primary school, introvert, average academic performance.

Physical aggression

The injured pupil was taken to the hospital and the aggressor was taken to the principal's office, where the incident was then recorded by the police. Unfortunately, at that time it was also discovered that he was an accomplice in the attack on an adult man, whom he also robbed and physically harmed. Both cases went to trial with defense attorneys. The preparation for the trial followed, which was really demanding, about 5 pages. Black when he wasn't at school, blue when he attacked someone, orange when we let the parents know. Green... (teacher laughs). It was very challenging.

Cooperation with experts

Both cases went to court, where defense attorneys were also present. The student ended up in a detention center. There, the director had to carry his schoolwork, which, on the other hand, the student appreciated, because he was smart despite his inappropriate behavior and it was also a relief from the boredom of detention. The school did not learn how many years the pupil served, but he completed his basic education in prison. However, nothing changed, the student's family still supported him in criminal activities and there was no motivation to change anything. This result is certainly negative for the school, but if he hadn't ended up in prison, he wouldn't have finished primary school because he didn't want to and would have left with an incomplete education.

Failure

15/ 8. ročník

Sport box) – pohybově nadaný

Agrese,Podvody,Cigarety,Alkohol,Drogy

Vysokoškolské + odbornost metodika, prevence

29

Ve škole jsme měli chlapce romského původu. Bylo to asi před deseti lety a chodil do osmé třídy. Vždy měl problémy s chováním a dodržováním pravidel, a asi ve čtvrté třídě se začala objevovat i agresivita. Byl záškolák, kouřil, užíval drogy, byl agresivní vůči spolužákům. Do školy často nechodil, a když už přišel, tak o sobě dal vědět. Ve třídě spolužákovi, který byl plachý silou šlápnul na nohu a zlomil mu ji.

Problémový žák – 8. Ročník základní školy, extrovert, velmi pohyblivý a sportovně založený, boxer, který zneužíval své nadání, velmi inteligentní, ale líný, průměrný studijní prospěch. Napadený žák – žák 8. Ročníku základní školy, introvert, průměrný studijní prospěch.

Zraněný žák byl odvezen do nemocnice a agresor odveden do kanceláře ředitele, kde byl poté incident zaznamenán policií. Bohužel, tou dobou se přišlo i na to, že byl spolupachatelem napadení dospělého muže, kterého zároveň okradl a ublížil mu na zdraví. Oba případy šly k soudu s obhájci. Následovala příprava k soudu, která byla fakt náročná, asi na 5 stran. Černě, kdy nebyl ve škole, modře, kdy někoho napadl, oranžově, kdy jsme dali vědět rodičům. Zeleně... (učitelka se směje). Bylo to velmi náročné.

Oba případy šly k soudu, kde byli i obhájci. Žák nakonec skončil ve vazební věznici. Tam mu pan ředitel musel vozit učivo, což na druhou stranu žák oceňoval, protože byl přes svoje nechodné chování chytrý a též to pro něj bylo vytřžení z nudy ve vazbě. Škola se nedozvěděla, kolik let si žák odpykal, ale základní vzdělání si ve vězení dokončil. Nic se však nezměnilo, rodina žáka stále podporovala ve zločinných aktivitách a nebyla nikde motivace na to, aby se něco podařilo změnit. Pro školu je tento výsledek určitě negativní, ale kdyby neskončil ve vězení, tak by si tu základní školu ani nedodělal, protože se mu nechtělo a vyšel by s nedokončeným vzděláním.

5

The student came to the third grade, or rather his parents brought him to us after he did the same thing at several previous schools and no one was able to do anything with him or work with him in the lessons. They knew that our school is smaller and family-run, and they knew our teacher, our educational advisor, and they knew that here we pay a lot of attention to children with behavioral or learning disabilities, that we can afford it, because we are not a big factory for children. So they went ahead, they took him by car every day from his place of residence, which was not at all comfortable for them, and they tried to integrate him into our school. In the beginning it was completely disastrous, because he probably had habits from the previous school, he didn't want to do anything wrong, he was rude, at that time there was still a situation in Norway where someone had shot some students and he, for example, came to class in the morning and declared : 'I'm going to shoot you all.', or, 'I'm going to stab you all.', so even we as teachers were afraid that he would pull out a knife and really stab us, because he saw the massacre on the news and was very angry, he screamed at me in class that he hated English and that he hated me, especially when it turned out that he had to have it in the fifth class on Friday, and on top of that, their class was connected with the class below them because there were few of them and all these factors contributed to the fact that it was basically impossible to learn in the class where he was.

The student was an incredibly troubled child, he had big problems with anger management when he didn't like something, the grade he got, what we were learning about, something that one of his classmates did, so he went berserk, he was in an affect, he had such an affect , that he couldn't be calmed down at all, he simply had to take himself out into the corridor and into another classroom to catch his breath. Sometimes it was such an affect, when he was completely hysterical, kicking and thrashing around, several times we had to carry him out of the classroom by his hands and feet so that the others could continue learning. Once the assistant took him to the dining room so she could rinse him at the sink and he angrily ripped the battery from the wall. Those were the conditions when he had swollen veins on his forehead and we thought that he was going to die and that his condition was for an ambulance. After some time, he developed a sense of security here, because he found that no one harmed him here and, on the contrary, everyone tried to accommodate him, he had his aunt, the teacher, our special pedagogue here, and considering that they were then in there were only two boys in the class, so they quickly became friends because they simply had to, so he wasn't among his peers either. He always had a lot of support in his family, he adored his mother and younger sister, he admired his father, so we ruled out the possibility that something was happening at home, he probably just had it innately and then his behavior worsened in the previous primary schools. Maybe if he had been with us from the beginning, it wouldn't have come to such terrible extremes at all.

Emotional outbursts

The teachers learned to live with the student, gradually and for quite a long time. We tracked down that the pupil hates the word 'homework' and the person first tried to somehow break it in him, to convince him, to explain it to him, in the end I had to say that the word 'homework' simply would not be said in front of the pupil and in the end I she stopped giving completely. Everyone was very relieved, since there was no homework, everyone was very relieved. Well, since I had the second class, there was always a female assistant to the pupil, and the pupil was terribly disturbed that someone was doing something different from him, he was completely insane, he wanted the attention and wanted to go, he was extremely an intelligent and clever boy who, if the attention wasn't broken, he was very clever when he got busy, but writing, he hated writing, so giving him independent work for twenty minutes was out of the question at all, he just didn't do it. So I ended up doing it by dividing the two-grade class into two halves, so into the second and third grade, with one part there was an assistant and they had some independent work assigned, and I was alone with the other half and I worked with them, each half was in a different class so that he wouldn't see that they were doing something else, and then about halfway through we switched sides. So either I worked with him or there was a lady assistant with him and she devoted herself almost exclusively to him, so he was satisfied like that. Well, basically, calming him down, explaining to him that no one wants to hurt him, that he's safe here, not provoking conflicts and situations that drove him insane, not trying to argue with him at all, because it always ended in affect, simply when I asked him something and he didn't answer, I simply told him 'OK, if you don't want to answer, don't answer.' and I just drove on, rather than get into those arguments that didn't benefit anyone, so I said to him: 'Look, I don't have time for this.' and he then suddenly found that everyone else was going and started to feel out of place and started working too. Otherwise, he really liked trains and ships, so maybe I used that as motivation, I bought a stamp with a boat or a train especially for him, or I had a calendar with trains and ships, and if he behaved well that week, I gave him she gave it as a reward, I established some kind of relationship with him, I actually showed him that I was thinking of him and that I was interested in him, and then he tried harder and harder. If I still remember it, we had a password, we agreed: 'Look, if you're going to be rude and I feel like it's not going to work, I'll just say the password, something like you you think of some magic word and when I say it, it really just means you should calm down or leave the class.', that worked quite well for him because we actually had a secret language between us and he liked it . If I were to generalize it somehow, we simply had to pay attention to him, we praised and rewarded much more than punished, which we think is how they tried to deal with it in the previous schools, and he was in a terrible convulsion because of it. The fact that we are a smaller school and he had the teacher here, his aunt, whom he knew from before, so he had something to hold on to, he found that everyone was trying to accommodate him and he simply calmed down over time. It was a terrible job and it was a collective job, the whole teaching staff did it and we consulted regularly so that the way we treat him was really consistent, just all the same, we shared what worked for him and warned each other , when he had a bad day for example, it was an incredible team effort and in the end we won.

Support, Transfer of student, Cooperation with experts

In the short term immediately after the incidents, when we had to take him out, at worst, take him out of the classroom, when he really calmed down, he returned to the classroom normally and continued to work, he was just a flush, I think his seizures were more in the classroom , on other children than on him. It was not reflected in the following hours, he really forgot about the seizures immediately and maybe then, perhaps on the same day, in the following hours he was more tired or a little more defeated, but he was definitely not offended in any way for a long time. In the long run, it just took time, he needed to get used to it and he needed to understand that we were all in the same boat with him. Each year, as he grew and became wiser, but also as he got used to it, you could see a significant shift forward, the third grade was a disaster, the fourth grade was still very bad, but there was already an improvement, the fifth grade was already almost good, the sixth grade even better , seventh grade basically without a problem and eighth and ninth grade a normal, nice, willing boy who wondered what he was doing before.

Partial success

3.třída, 9-10 let – 9. třída 15-16 let

Lodě, vláčky, později fotografie, kolo, skateboard

ADHD,Porucha chování,Poruchy učení,Problematické chování,Psychiatrická diagnóza

Emoční labilita,Verbální agresivita

VŠ – mgr.

21 let praxe

Žák přišel do třetí třídy, respektive ho k nám dali rodiče po tom, co na několika předchozích školách vyváděl to stejné a nikdo nebyl schopný s ním nic udělat, nebo s ním v hodinách pracovat. Veděli, že naše škola je menší a rodinná a znali naši paní učitelku, naši výchovnou poradkyni a věděli, že se tady dětem co mají nějakou poruchu chování nebo učení hodně věnujeme, že si to můžeme dovolit, protože nejsme žádná velká továrna na děcka. Takže šli do toho, každý den ho vozili autem z místa bydliště, což pro ně nebylo vůbec komfortní a snažili se ho začlenit do naší školy. Ze začátku to bylo úplně katastrofální, protože měl asi návyky z té minulé školy, nechtěl dělat lautr nic, byl sprostý, v té době byla ještě nějaká ta situace v Norsku, že tam někdo postřílel nějaké studenty a on třeba ráno přišel do třídy a prohlásil: 'Všechny vás postřílím.', nebo, 'Všechny vás pobodám.', takže i my jako učitelé jsme měli strach, že vytáhne nůž a že nás opravdu pobodá, protože on to viděl v těch zprávách ten masakr a byl úplně hrozně vzteklej, vřískal mi v hodinách, že nesnáší angličtinu a že nesnáší mě, obzvlášť když to vyšlo tak, že ji musel mít v pátek pátou hodinu, ještě k tomu jejich třída byla tehdy spojená se třídou pod nimi, protože jich bylo málo a všechny tyhle faktory přispěly k tomu, že se ve třídě, kde byl, v podstatě nedalo učit.

Žák byl neskutečně problémové dítě, měl velké problémy se zvládáním vzteku, když se mu něco nelíbilo, známka, co dostal, o čem jsme se učili, něco, co udělal nějaký jeho spolužák, tak ho chytil amok, byl v afektu, měl takový afekt, že se vůbec nedal uklidnit, musel se prostě odvádět ven na chodbu a do jiné třídy, aby se mohl vydýchat. Občas to byly takové afekty, kdy byl naprosto hysterický, kopal a mlátil kolem sebe, několikrát jsme ho ze třídy museli vynášet za ruce a za nohy, aby se ostatní mohli dál učit. Jednou ho paní asistentka vzala do jídelny aby ho mohla opláchnou u umyvadla a on vzteky vyrval baterii ze zdi. To byly takové stavy, kdy měl naběhlé žíly na čele a my jsme si mysleli, že to s ním praští a že je jeho stav na záchranku. On si tady potom po nějaké době vytvořil nějaký pocit bezpečí, protože zjistil, že mu tady nikdo neubližuje a naopak se mu všichni snaží vyjít vstříc, měl tady svoji tetu, paní učitelku, naši speciální pedagožku, a vzhledem k tomu, že byli tehdy ve třídě jen dva kluci, tak se rychle skamarádili, protože prostě tak nějak museli, takže sám taky nebyl mezi vrstevníky. V rodině měl vždy velkou oporu, zbožňoval svoji maminku a mladší sestřičku, tatínka obdivoval, tudíž jsme vyloučili i možnost, že se něco děje doma, on to měl nejspíš prostě vrozené a pak se to jeho chování zhoršilo na těch předchozích základních školách. Možná, že kdyby u nás byl od začátku, tak to do tak hrůzných extrémů vůbec nedojde.

Učitelé se učili s žákem žít, postupně a docela dlouho. Vystopovali jsme, že žák nesnáší slovo 'domácí úkol' a člověk se to napřed v něm nějak snažil zlomit, přesvědčit ho, vysvětlit mu to, nakonec jsem musela říct, že se slovo 'domácí úkol' prostě před žákem říkat nebude a nakonec jsem je úplně přestala dávat. Všem se velice ulevilo, od té doby, co nebyly domácí úkoly, se všem výrazně ulevilo. No a protože já jsem měla tu dvoutřídku, tak tam vždycky byla nějaká paní asistentka k tomu žákovi a žáka hrozně rušilo, že někdo dělá něco jiného než on, on z toho byl naprosto nepříčetný, on chtěl tu pozornost a chtěl jet, on byl nesmírně inteligentní a chytrej kluk, který kdyby se tam ta pozornost netříštila, tak on když zabral, tak byl hrozně šikovneý, ale psát, on psaní nesnášel, takže dát mu samostatnou práci na dvacet minut, to vůbec nepřipadalo v úvahu, on to prostě nedával. Takže já jsem to nakonec udělala tak, že jsem tu dvoutřídku rozdělila na dvě poloviny, takže na druhou a třetí třídu, s jednou částí byla paní asistentka a ti měli zadanou nějakou samostatnou práci a já jsem byla s tou druhou polovinou sama a pracovala jsem s nimi, každá ta polovina byla v jiné třídě aby on neviděl, že dělají něco jiného a pak asi v půlce jsme se prohodili. Takže buď jsem s ním pracovala já a nebo s ním tam byla paní asistetka a ta se zase věnovala téměř výhradně zase jemu, takže on byl takhle spokojen. No takže v podstatě, uklidňovat ho, vysvětlovat mu, že prostě mu nikdo nechce ublížit, že je tady v bezpečí, nevyvolávat konflikty a situace, které ho uváděly k nepříčetnosti, vůbec se s ním nesnažit jít do sporu, protože to vždycky končilo afektem, prostě když jsem se ho na něco zeptala a on neodpovídal, tak jsem mu prostě řekla 'Dobře, tak když nechceš odpovídat, tak neodpovídej.' a prostě jsem jela dál, radši než se pouštět do těch hádek, který nikomu neprospívaly, tak jsem mu raději řekla: 'Hele, já na tohle nemám čas.' a on potom najednou zjistil, že všichni ostatní jedou a začal se cítit mimo mísu a začal pracovat taky. Jinak on měl hrozně moc rád vlaky a lodě, takže třeba jsem to používala jako motivaci, koupila jsem speciálně pro něho razítko s lodičkou, nebo s vláčkem, nebo jsem měla kalendář s vlakama a s loděma a když se ten týden choval vzorně, tak jsem mu to dala třeba za odměnu, tím jsem s ním navazovala nějaký vztah, vlastně jsem mu tím ukázala, že na něj myslím a mám o něho zájem a on se potom snažil čím dál víc. Ještě když na to tak vzpomínám, tak jsme měli heslo, my jsme se domluvili: 'Hele, když to na tebe půjde a budeš se chovat škaredě a já už budu cítit, že to nejde, tak já prostě řeknu to heslo, nějaký co ty si vymyslíš, nějaký kouzelný slovo a když ho řeknu, tak to fakt prostě znamená, že by ses měl uklidnit a nebo odejít ze třídy.', to na něho dost fungovalo, protože jsme mezi sebou vlastně měli takový tajný jazyk a jemu se to líbilo. Kdybych to měla nějak generalizovat, tak jsme se mu prostě museli věnovat, mnohem víc jsme chválili a odměňovali, než trestali, což si myslíme, že tak se to snažili řešit na těch předchozích školách a on z toho byl v hrozné křeči. Tím že jsme menší škola a on tady měl tu paní učitelku, svoji tetu, kterou znal z dřívějška, tak se měl čeho chytit, zjistil, že se mu všichni snaží vyjít vstříc a prostě se časem uklidnil. Byla to hrozná práce a byla to kolektivní práce, dělal na tom celý pedagogický sbor a pravidelně jsme se radili, aby to, jak se k němu chováme opravdu bylo konzistentní, prostě všichni stejně, sdíleli jsme spolu, co na něj funguje a varovali jsme se, když měl třeba špatný den, to byla neskutečně týmová práce a nakonec jsme zvítězili.

Krátkodobě ihned po incidentech, kdy jsme ho museli vyvádět, přinejhorším vynášet ze třídy, tak on když se opravdu uklidnil, tak se normálně vrátil do třídy a pokračoval dál v práci, on byl prostě splachovací, myslím, že ty jeho záchvaty víc doléhaly na třídu, na ostatní děti, než na něho. V dalších hodinách se to neodráželo, on opravdu na ty záchvaty ihned zapomínal a možná byl pak, třeba ten stejný den, v těch dalších hodinách unavenější, nebo trochu porážděnější, ale rozhodně nebyl nějak dlouhodobě uražený. Z úplně dlouhodobého hlediska to prostě chtělo čas, on si potřeboval zvyknout a potřeboval pochopit, že jsme s ním všichni na jedné lodi. Každý ročník, jak rostl a moudřel, ale i jak si zvykal, tak byl vidět výrazný posun dopředu, třetí třída katastrofa, čtvrtá třída ještě hodně špatné, ale bylo tam cítit už zlepšení, pátá třída už bych řekla skoro dobré, šestá třída ještě lepší, sedmá třída v podstatě bez problému a osmá a devátá třída normální, milý, ochotný kluk, který se sám divil, co to dřív prováděl.

5

My class is calm with a fairly good team, but suddenly I started to notice restlessness and a strange tension in the class. The whole class, for reasons unknown to me, conspired against one student. It happened that they shouted at her that she was a liar, that she was bullshitting and making things up. They stopped talking to her, and when they did talk to her, they just argued. I didn't know what was going on in my class, so I called her to my office to ask her. So in the office, I asked the student what problem her classmates had with her. And she told me that a classmate follows her after school. That he follows her almost all the way to her house, shouts obscenities and even touches her. So I made sure I heard right because it was a serious accusation and she confirmed it.

Žačka was born in 2012 in Ukraine. At the age of four, her parents divorced and she moved to the Czech Republic with her mother and older sister. He is in contact with his father only by phone. She has a very good sibling relationship with her older sister who attends the same elementary school. They sometimes visit each other during breaks. She comes from a poor background, so her family's financial situation is not good. He can speak Czech very well. He often lies and makes up silly excuses at school. She keeps forgetting school supplies or says she doesn't have supplies because they don't have money for them. She is not very popular in class. Her classmates don't talk to her much. During breaks, she spends most of her time alone in the bench. When group work is to take place, he participates in cooperation less than other classmates. The classmate is the same age as the pupil. He lives with both his parents and his sister. He is athletic and quite successful in hockey. He is very popular in his class and spends his free time with his classmates outside of school. The class collective is quite good. Most students from this class stick together. But there are also individuals who show no interest in talking with others.

Lying and cheating

determined a specific day and time for us to meet as a whole class and be able to communicate it together. At the same time, when the student's mother found out about the debate, she wanted to be there, including her sister. On Monday morning, we all met in the classroom. The students sat in a circle on the booster seats and I sat with them. The student's mother and sister did not want to sit down. So I started slowly and told the student to tell me what was going on. I wanted to hear her version. Unfortunately, her mother talked her into it. The rest of the class quite often jumped into the student's speech and stood up for their classmate, so I had to calm them down. Then I gave the floor to a classmate to comment on it as well. The classmate defended himself and presented information that proved that he was innocent and that the student was lying. He said: 'I couldn't follow a pupil after school when I go to the cafeteria for lunch and she doesn't.' And the others confirmed it, because they go to lunch with their classmates and friends and they also know that the student does not eat in the cafeteria. This actually led to the conclusion that the student was lying and that she had just made it up. Žačka was reprimanded by the director for such a serious accusation.

Interview

After finding out that the student was lying, there was a certain tension in the class. The pupil's mother and sister kept insisting that it was not true, that she was lying, and the pupil had to apologize to her classmate. Then mother and sister left the classroom. There was a break and then classes continued. For a few weeks there was tension between the pupil and the rest of the class. It had almost no effect on teaching. Rather, the tension appeared for a few more weeks, mainly during breaks, various whispers about the pupil and pointing at her. Later, the incident was almost forgotten, probably also because the classmate transferred to a sports school after finishing the fifth grade, and the student never did anything like that again.

Longterm success

9 let, 5. ročník

Péče o zvířata především koně), kreslené pohádky, chození na hřiště Marie Pavlasová UČO 495208)

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní

Magisterský titul (učitelství 1. Stupně)

34

Moje třída je klidná s celkem dobrým kolektivem, ale zničehonic jsem začala pozorovat ve třídě neklid a zvláštní napětí. Celá třída se, mě z neznámého důvodu, spikla proti jedné žačce. Stávalo se, že na ni pokřikovali, že je lhářka, že kecá a vymýšlí si. Přestali se s ní bavit, a když se s ní bavili, tak se jen hádali. Nevěděla jsem, co se v mé třídě děje, a tak jsem si ji zavolala do kabinetu, abych se jí zeptala. V kabinetu jsem se tedy žačky zeptala, jaký s ní mají spolužáci problém. A ona mi řekla, že ji spolužák po škole sleduje. Že za ní chodí skoro až k ní domů, pokřikuje sprostá slova a že ji dokonce i osahává. Tak jsem se ujistila, jestli jsem dobře slyšela, protože to bylo vážné obvinění a ona mi to potvrdila.

Žačka se narodila v roce 2012 na Ukrajině. Ve čtyřech letech se její rodiče rozvedli a s matkou a starší sestrou se přestěhovala do České republiky. Se svým otcem je v kontaktu pouze telefonicky. Se starší sestrou, která navštěvuje stejnou základní školu, má velmi dobrý sourozenecký vztah. Během přestávek se někdy navštěvují. Pochází z chudých poměrů, tudíž finanční situace její rodiny není dobrá. Česky umí mluvit velmi dobře. Ve škole často lže a vymýšlí si nesmyslné výmluvy. Stále zapomíná školní pomůcky anebo řekne, že pomůcky nemá, protože na ně nemají peníze. Ve třídě není moc oblíbená. Spolužáci a spolužačky s ní moc nemluví. Přestávky tráví většinu času sama v lavici. Když má probíhat skupinová práce, tak se do spolupráce zapojuje méně než ostatní spolužáci. Spolužák je stejně starý jako žačka. Žije s oběma rodiči a se sestrou. Je sportovně založený a je celkem úspěšný v hokeji. V třídním kolektivu je velmi oblíbený a se svými spolužáky tráví i volný čas mimo školní vyučování. Třídní kolektiv je celkem dobrý. Většina žáků z této třídy drží při sobě. Ale jsou zde i jedinci, kteří neprojevují zájem se s ostatními bavit.

Určila jsem konkrétní den a čas na to, abychom se jako celá třída sešli a mohli to spolu vykomunikovat. Zároveň, když se o debatě dozvěděla matka žačky, tak u toho chtěla být, a i s její sestrou. V pondělí hned ráno jsme se všichni sešli ve třídě. Žáci si sedli do kroužku na podsedáky a já s nimi. Matka a sestra žačky si sednout nechtěly. Začala jsem tedy pomalu a řekla jsem žačce, ať mi teda řekne, co se děje. Chtěla jsem si poslechnout její verzi. Bohužel ji do toho mluvila její matka. Zbytek třídy dost často skákal žačce do řeči a zastával se spolužáka, tak jsem je musela uklidňovat. Pak jsem dala slovo spolužákovi, aby se k tomu taky vyjádřil. Spolužák se bránil a přednesl informaci, kterou dokázal, že je nevinný a že žačka lže. Řekl: 'Nemohl jsem po škole sledovat žačku, když já chodím na obědy do jídelny a ona ne.' A ostatní to potvrdili, protože na obědy chodí se svými spolužáky a kamarády a stejně tak vědí, že žačka v jídelně nejí. Tím se vlastně přišlo na to, že žačka lže a že si to jen vymyslela. Žačka dostala ředitelskou důtku za tak závažné obvinění.

Po zjištění, že žačka lže panovalo ve třídě jisté napětí. Matka a sestra žačky pořád trvaly na tom, že to není pravda, že lže a žačka se musela spolužákovi omluvit. Pak matka a sestra opustily třídu. Udělala se přestávka a pak se dál pokračovalo ve vyučování. Pár týdnů bylo napětí mezi žačkou a zbytkem třídy. Na vyučování to nemělo skoro žádný vliv. Spíše se ještě pár týdnů objevovalo napětí hlavně o přestávkách, různé šeptání si o žačce a ukazování si na ni. Později se na incident skoro zapomnělo, asi také proto, že spolužák po skončení páté třídy přešel na sportovní školu a žačka už nikdy nic podobného neudělala.

5

The student entered elementary school in the seventh grade. He had a very bad grade and failed. In the seventh grade, he behaved aggressively, violently and had major educational problems. He changed radically after the holidays. He was inactive in class, he went to school unprepared. He often did not respond to the teacher at all. During any school event outside the school building, he tried to run away, for example on the way to the planetarium, he managed to do so and the teacher searched for him for three hours.

The class had only 16 pupils, 14 of them came from single-parent families. It was a very below average class in terms of achievement and behavior. In September, the students collected a total of 50 notes, at a school where notes are given only exceptionally. The student is from a complete Roma family, his father owns a construction company and wanted his son to take over from him. After arriving at the new elementary school, he made a few friends in the class, but then he failed and didn't hang out with anyone in the new team. He spent the entire breaks in his seat playing on his mobile phone.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

There were frequent discussions with the parents about the student's inactivity, the parents actively participated and always agreed with everything. The pupil was offered tutoring, in which the parents showed interest, but the pupil never came. Pedagogical interventions and educational commissions took place, which did not lead to anything. The student continued to fail.

Support, Interview

The measures used did not bring any results, the pupil failed again after the eighth grade and left for another school. He completed elementary school and entered high school, which he dropped out of after the first year.

Failure

8. ročník, 14 let

Počítačové hry, mobil

Pasivita

Anglická jazyk

21

Žák přišel na základní školu v sedmé třídě. Měl velmi špatný prospěch a propadl. V sedmém ročníku se choval agresivně, násilně a měl velké výchovné problémy. Po prázdninách se radikálně změnil. Ve vyučování byl neaktivní, chodil do školy nepřipravený. Často vůbec nereagoval na učitele. Při jakékoliv školní akci mimo budovu školy se snažil utéct, například po cestě do planetária se mu to podařilo a tři hodiny ho učitel hledal.

Třída měla pouhých 16 žáků, 14 z nich pocházelo z neúplné rodiny. Prospěchem i chováním se jednalo o velmi podprůměrnou třídu. Za září žáci dohromady nasbírali 50 poznámek, na škole, kde se poznámky dávají jen výjimečně. Žák je z úplné romské rodiny, jeho otec vlastní stavební firmu a chtěl, aby ji po něm syn převzal. Po příchodu na novou základní školu si udělal ve třídě několik kamarádů, pak ale propadl a v novém kolektivu se s nikým nebavil. Celé přestávky trávil na svém místě a hrál si na mobilu.

Probíhalo časté jednání s rodiči o neaktivitě žáka, rodiče se aktivně účastnili a se vším vždy souhlasili. Žákovi bylo nabídnuto doučování, o které rodiče jevili zájem, ale žák nikdy nepřišel. Probíhaly pedagogické intervence a výchovné komise, které k ničemu nevedly. Žák i nadále neprospíval.

Použitá opatření žádný výsledek nepřinesla, žák po osmém ročníku znova propadl a odešel na jinou školu. Dokončil základní školu a dostal se na střední školu, kterou po prvním roce opustil.

5

Fortunately, during my two-year experience, I did not encounter major disciplinary problems with pupils. I have always managed to solve everything within the limits of my abilities directly at school without the intervention of a pedagogical psychology counseling center or other facilities. I was a homeroom teacher in a 7th grade class where there were a few students with problematic behavior, but luckily there was no serious bullying or anything like that. This group was led by one student whom I will refer to as Honzu. The student was the loudest member of the class and everyone always had to know about him. He often drew attention to himself by shouting, talking in class or inappropriate communication with the teacher. He became the so-called class clown, although at the expense of this, he was rude to the teacher, disruptive in class and did not listen to the supervisor during breaks. The student was otherwise a very smart boy, so he passed through school with average grades and such an attitude. He was always able to influence the other students into some inappropriate behavior and unfortunately a few individuals always followed him, as he was popular, always fun to be with and played great football. He only occasionally had a snide remark about other classmates, but otherwise he didn't have major conflicts, so there was no bullying in this class.

Pupil - student of the 7th year of primary school, extrovert, communicative, athlete, average results in school, class joker, rude to the teacher

Verbal disruption of lessons

I dealt with inappropriate behavior with a warning and then a note. Once I even had to reprimand the class teacher because the problematic behavior kept repeating itself. The student is otherwise a smart and aware boy, so he doesn't do anything seriously wrong. They try to draw attention to themselves, unfortunately not always in the best way.

Consequences, Warning

He always calms down at least slightly after admonition, but in the long run everything tends to repeat itself. I try to establish such a relationship with the student that he does not disturb my lessons and does not bother other students with his behavior.

Shortterm success

7. ročník, 13 let

Sport- fotbal

Neuposlechnutí,Nespolupráce,Lhaní

Mgr. učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro druhý stupeń zš

2

Během mé dvouleté praxe jsem se naštěstí nesetkala s většími kázenskými problémy u žáků. Vždy se mi vše v rámci možností podařilo vyřešit přímo ve škole bez zásahu pedagogicko psychologické poradny či jiných zařízení. Byla jsem třídní učitelkou ve tříde 7. ročníku, kde bylo pár žáků s problémovým chováním, ale naštěstí nedošlo k žádné vážné šikaně či něčemu podobnému. Tuto skupinu vedl jeden žák, kterého budu označovat jako Honzu. Žák byl nejvíce hlučný člen třídy a vždy o něm musel každý vědět. Často na sebe upozorňoval vykřikováním, povídáním si v hodině či nevhodnou komunikací s učitelem. Stal se takzvaným šaškem třídy, i když byl na úkor toho drzí na učitele, vyrušoval v hodinách a neposouchal dozor o přestávkách. Žák byl jinak moc chytrý kluk, takže procházel školou s průměrným hodnocením i s takovým přístupem. Uměl ostatní žáky ovlivnit vždy k nějakému nevhodnému chování a bohužel ho vždy pár jedinců následovalo, jelikož byl oblíbený, vždy s ním byla sranda a hrál skvělě fotbal. Na ostatní spolužáky měl jen někdy popichující poznámku, ale jinak neměl větší konflikty, takže o šikanu se v této třídě nejednalo.

Žák - student 7. ročníku základní školy, extrovert, komunikativní, sportovec, průměrné výsledky ve škole, třídní vtipálek, drzí na učitele

Nevhodné chování jsem řešila upozorněním a následně poznámkou. Jednou jsem musela dát i napomenutí třídního učitele, jelikož se problémové chování stále opakovalo. Žák je jinak chytrý a uvědomělý kluk, takže nedělá nic závažně špatného. Snaží se na sebe spíš upozornit, bohužel ne vždy nejlepším způsobem.

Vždy se po napomenutí alespoň lehce zklidní, ale dlouhodobě se spíš vše opakuje. Snažím se s žákem navázat takový vztah, aby mi nenarušoval hodiny a neobtěžoval svým chováním ostatní žáky.

5

The student had repeated disciplinary punishments for harming his classmates for about two years. In some conflicts, blood also flowed. Once in a class of civic education, a discussion developed at the initiative of the pupils, when one of the classmates addressed the pupil loudly and said to him: 'Hey, you're just really intolerable, look what you did to me.' Then the second classmate stood up and he again gave his version of what the student did to him, and this is how other students gradually joined and talked to him. All this happened without emotion, because it was not provoked by any action and it just kind of came out and they set up a mirror for him, what he does and did and how others in the class perceive it. The teacher let it go and left the whole class for their discussion. The pupils said it to each other and at the end of the lesson the pupil got up and said that he apologized to everyone and that things would get better. That was such a happy ending in this team, and later it turned out that it really was. The student probably came to the point where he was able to look at himself through someone else's eyes and from then on he started to fit in more with the team.

The student was diagnosed by the school as above average intelligent in an IQ test (up to 140 IQ in one area of the test). From the beginning of the second grade, he had no problem with learning and had excellent results. The student was not able to hold his own in any group. It was difficult for his classmates to make friends with him.

Physical aggression

The teacher with previous experience knew that the resolution of conflicts in this class under the guidance of a higher authority (the teacher) ended in failure, so he decided to let the discussion flow purely between the students and thus created a space for sharing the feelings and grievances that remained in the classmates.

Working with the collective

The discussion between the students was successful especially because emotions went aside and there was no conflict in the way. Everything took place in a calm and sincere atmosphere. For the first time, the student was able to apologize to his classmates.

Longterm success

15 let, 9. třída

Četba odbornějších knih, např. encyklopedie

Aspergerův syndrom,PAS – porucha autistického spektra

Mgr. – Ma, Fy (+ na škole Inf a ICT)

18

Žák měl opakovaně kázeňské tresty z ubližování svým spolužákům po dobu asi dvou let. Při některých konfliktech tekla i krev. Jednou v hodině občanské výchovy se rozvinula z popudu žáků diskuze, když jeden ze spolužáků oslovil nahlas žáka a řekl mu: 'Ty hele, ale prostě ty seš fakt nesnesitelnej, podívej se co tys mi dělal.' Potom vstal druhý spolužák a ten zase podal svoji verzi co mu žák dělal a takhle se postupně přidávali další žáci a mluvili k němu. To vše proběhlo bez emocí, protože to nebylo nijak vyprovokované žádnou akcí a tak nějak to vyplynulo a oni mu nastavili takové zrcadlo, co on dělá a dělal a jak to vnímají ostatní ve třídě. Učitel to nechal běžet a přenechal celou hodinu pro jejich diskuzi. Žáci si to tak vyříkali a na konci té hodiny žák vstal a pronesl, že se tedy všem omlouvá a už to bude lepší. To byl v tomto kolektivu takový happy-end a později se ukázalo, že to tak skutečně bylo. Žák asi dospěl k tomu, že se na sebe dokázal podívat i očima někoho jiného a od té doby začal zapadat více do kolektivu.

Žák byl školou diagnostikován v IQ testu jako nadprůměrně inteligentní (v jedné oblasti testu až 140 IQ). Od začátku druhého stupně neměl problém s učením a měl skvělé výsledky. Žák se nebyl schopen udržet v žádném kolektivu. Pro jeho spolužáky bylo těžké se s ním skamarádit.

Vyučující s předchozí zkušeností věděl, že řešení konfliktů v této třídě pod vedením vyšší autority (učitele) končilo neúspěchy, proto se rozhodl, že nechá diskuzi plynout čistě mezi žáky a vytvořil tak prostor pro sdílení pocitů a křivd, které zůstaly ve spolužácích.

Diskuze mezi žáky byla úspěšná zejména, že šly emoce stranou a nestál v cestě nějaký konflikt. Vše proběhlo v klidné a upřímné atmosféře. Poprvé se žák dokázal spolužákům omluvit.

5

Once we had an art class. When we cleaned the classroom, the student went to wash his brushes and hands. As he walked away from the sink, he wiped his hands on the back of my T-shirt with a laugh. It totally shocked me. I couldn't even react. I just told him in case he was crazy. He just laughed saying it was just a joke. I didn't know what to do about it, so I went to the classroom teacher's office and explained the situation to her. The class teacher was also shocked by this, but it was nothing so strange for this student. She said we would deal with it in class, which was scheduled for the last class of the day.

The student lives only with his mother and older brother. His mother spoils him very much and tolerates and allows him everything. He can play computer games and has no responsibilities. His grandparents also play a role in his upbringing, who also spoil him a lot, giving him money for computer games that he buys even if they are not suitable for his age group. The student has no awareness of the rules of decent behavior, is very self-centered and cannot empathize with other people's feelings. This causes, among other things, his conflicts with his classmates in class. Sometimes, for example, he jumped on a classmate's back during a break, and he didn't expect it, and he didn't like it. That's how the conflict arose. Or he often brought to school expensive toys that were currently in fashion, he bragged about them, but he didn't want to lend them to his classmates. He couldn't understand why no one wanted to be friends with him.

In the aforementioned class lesson, the teacher started talking about our incident from art education. The other students confirmed that they saw it. The student didn't even deny it because, as he himself claimed all along, he saw nothing wrong with it. From his point of view, it was a joke. However, the classmates looked outraged, as did the class teacher. He somehow realized that it really wasn't funny and then apologized to me.

Interview

The student apologized to me and did not do anything similar to me or my classmates in the following months either. He did not cause any heated situations, however minor disagreements and misunderstandings with classmates continued to occur. The student still had reserves in understanding social relationships and interactions.

Longterm success

10 let , 4. třída

Počítačové hry

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jednou jsme měli hodinu výtvarné výchovy. Když jsme uklízeli třídu, žák si šel umýt štětce a ruce. Když odcházel od umývadla, tak si se smíchem utřel ruce do mého trička na zádech. Naprosto mě to šokovalo. Ani jsem nedokázala nějak reagovat. Jenom jsem mu řekla, jestli se náhodou nezbláznil. On se jen smál, že prý je to jenom sranda. Já jsem nevěděla, co s tím mám jako dělat, tak jsem šla do kabinetu za třídní učitelkou a popsala jsem jí situaci. Třídní učitelka byla tímto také šokovaná, ovšem u tohoto žáka to nebylo nic tak zvláštního. Řekla, že to budeme řešit na třídnické hodině, která byla naplánovaná na poslední hodinu toho dne.

Žák žije jen s matkou a se starším bratrem. Matka ho velmi rozmazluje a vše mu toleruje a dovolí. Může hrát počítačové hry a nemá žádné povinnosti. V jeho výchově hrají také roli prarodiče, kteří ho také velmi rozmazlují, dávají mu peníze na počítačové hry, které si kupuje i když nejsou vhodné pro jeho věkovou kategorii. Žák nemá žádné povědomí o pravidlech slušného chování, je velmi sebestředný a nedokáže se vcítit do pocitů jiných lidí. To způsobuje mimo jiné jeho konflikty se spolužáky ve třídě. Někdy třeba skočil o přestávce spolužákovi na záda a ten to nečekal, a navíc se mu to nelíbilo. Tak z toho vznikl konflikt. Nebo si často nosil do školy drahé hračky, které byly zrovna v módě, chlubil se jimi, ale nechtěl je spolužákům půjčit. Nemohl pochopit, proč se s ním nikdo nechce kamarádit.

Na výše zmíněné třídnické hodině paní učitelka začala o našem incidentu z výtvarné výchovy mluvit. Ostatní žáci potvrdili, že to viděli. Žák to ani nezapíral, protože, jak sám celou dobu tvrdil, neviděl v tom nic špatného. Z jeho pohledu se jednalo o legraci. Spolužáci se ovšem tvářili pohoršeně, stejně jako třídní učitelka. Tak mu nějak došlo, že to opravdu nebylo vtipné a následně se mi omluvil.

Žák se mi omluvil a ani v následujících měsících nic podobného vůči mně nebo spolužákům neudělal. Žádné vyhrocené situace nevyvolával, nicméně drobnější neshody a nedorozumění se spolužáky se nadále vyskytovaly. Žák stále měl rezervy v chápání sociálních vztahů a interakcí.

5

A student came to us with the problem that his wallet was stolen.

The students of the school are used to communication circles, to a respectful approach at ScioŠkole, to a kind and understanding approach of the guides.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

We called all the students of the school into a communication circle, where we started to discuss the situation that had arisen. We mainly talked about the needs of the robbed, how he might feel, what might be bothering him at that moment and how he might feel. But we also talked about the needs of the person who stole the wallet, why he did it, what his emotions were. What can the students fear now? What might the robbed person be afraid of and what would the perpetrator be afraid of and what would they need at that moment. The children suggested that in order for the perpetrator to confess, he needed courage and safety. We created 4 tables for the victim and for the perpetrator. They included: how does the person feel or felt, what did he need or need, what could he do to fix it and what does he need to do it? We then gave everyone a paper and a pencil and told them to write down what we as guides should know. They could use specific names at this point. We selected and read the tickets and dissolved the circle with the sentence, thank you, we have all the necessary information and we will solve the rest individually. One pupil confessed to us on the ticket that he had stolen it, so then we called him privately. The student told us why he did it and we appreciated his courage and the wallet was returned. We wrote to the boy's parents about what happened and that it was resolved, but I see that as a mistake because when he came home, he was really cut up for it. It would be better if we invited the parents to the school, then maybe we could prevent such a reaction from the parents, and the biggest climax would be at school, when we could correct it.

Support

The student was physically punished at home. The situation never happened again, and no other problem occurred with the student.

Partial success

13 let, 7. třída

Umí vyjmenovat jména hokejistů NHL a týmů, data zápasů, rád sportuje a zpívá

Lehká forma autismu,ADHD

Hyperaktivita,Rušení výuky

VŠ, aprobace anglický jazyk - zeměpis

15

Učím již několik let, tato práce mě velice baví a myslím, že jsem se za svůj profesní život setkala s mnoha žáky s poruchami chování a vždy jsme našli cestu, jak spolu vyjít a jak žáka dobře naučit učivo i přes jeho handicap. Jsem nyní učitelkou na střední odborné škole, ale vzpomínám si na jeden zajímavý případ před pár lety v době, kdy jsem učila na druhém stupni základní školy. Žák měl nastaven specifický režim už na prvním stupni ZŠ. Po měsíci na druhém stupni se začaly vyskytovat určité problémy vyplývající z přestupu na druhý stupeň, zvýšení náročnosti učiva a změn, které jsou s tímto spojeny. Když jsem se dozvěděla, že budu učit ve třídě, kde dochází žák s diagnostikou lehké formy Aspergerova syndromu v kombinaci s prvky ADHD, trošku jsem znejistěla. Po večerech jsem si nastudovala vše o této diagnóze a chování, které toto onemocnění provází. Půjčila jsem si i knihu o dětech s tímto handicapem, načetla jsem několik publikací od speciálních pedagogů i pediatrů. V této třídě jsem učila dva předměty, anglický jazyk a zeměpis. Velice rychle jsem zjistila, že zeměpis žáka moc nebaví. Není připravený na vyučovací hodinu, nedává pozor, neustále hlasitě vyrušuje a dožaduje se pozornosti mé i ostatních spolužáků. Evidentně ho učivo nezaujalo a i má osoba je pro něho nová a cizí. Zkoumavě se po mně často díval a snad hledal důvěru, kterou jsem si u něj zatím nevybudovala. Po opětovném přečtení doporučeni z pedagogicko-psychologické poradny a vyjádření dětského psychiatra (maminka mně umožnila nahlédnutí do lékařské zprávy) jsem věděla, že je opravdu potřeba nastavení důsledného režimu a opatření dle doporučenky. Žák na začátku hodiny zeměpisu nejevil žádný zájem, stěží mne pozdravil. Až po upozornění asistenta pedagoga si připravil potřebné pomůcky k výuce a tato situace se opakovala. Při zopakování minulého učiva se zadíval z okna, jindy zase začal hlasitě vyprávět zážitky z domova, při vyvolání sklonil hlavu, často odmítal komunikovat... tyto situace se opakovaly... někdy až po domluvě asistenta pedagoga plnil úkoly (pracovní sešit, pracovní listy, zápis). Domácí úkol občas také zapomněl. Při výkladu nového učiva vždy chvíli poslouchal, ale pokud zjistil, že tato část ho moc nebaví, okamžitě ztrácel pozornost a začal se rušivě chovat, uplatňoval občas i provokativní chování a negativní přístup k výkladu i výuce. Aby byl vůbec schopen zapojení se, byla potřeba obrovské práce osobní asistentky. V angličtině byla situace o něco lepší, dokázal se déle soustředit, zapojoval se téměř bez problémů do všech aktivit, někdy se i dobrovolně hlásil, když věděl odpovědi na dotazy, které jsem kladla.

Žák navštěvuje základní školu, druhý stupeň, sedmou třídu. Při výuce má doporučeného asistenta pedagoga. Porod proběhl fyziologicky, psychomotorický vývoj byl v normě. Žák nemá sourozence. Od pěti let navštěvoval mateřskou školu. Zde si učitelky všimly určité hyperaktivity, stereotypnosti, nesoustředěnosti a neposlušnosti. Z tohoto důvodu byla matce doporučena návštěva praktického lékaře pro děti a dorost. Na doporučení praktického lékaře pro děti a dorost byl poslán do pedagogicko-psychologické poradny. Zde byly diagnostikovány prvky poruchy pozornosti s hyperaktivitou a doporučeno další psychiatrické vyšetření. Praktický lékař doporučil návštěvu dětského psychiatra, kde diagnostikován Aspergerův syndrom a v určitých složkách až nadprůměrné IQ. Již ve školce se začalo s žákem pracovat individuálně. Matka zvažovala docházku na speciální školu, ale po opětovném vyšetření dětským psychiatrem a doporučením pedagogicko-psychologické poradny byl žák zařazen k výuce na základní škole s pomocí asistenta pedagoga a individuálním výukovým plánem. Na prvním stupni výuka probíhala s menšími občas většími problémy, po přestupu na druhý stupeň proběhla další návštěva pedagogicko-psychologické poradny. Bylo formulováno nové doporučení, jak s žákem pracovat na druhém stupni ZŠ, samozřejmě opět s pomocí asistenta pedagoga.

Po třech týdnech většího či menšího nezájmu jsem jako první krok zvolila získání důvěry žáka. Vše jsem nastavila jako formu hry. Rozhodla jsem se, že jedna hodina bude volnější. Třídě jsem oznámila, že si každý do hodiny zvolí oděv, oblečení, které je spojeno s učivem zeměpisu, případně s jejich koníčkem. Já si půjčila od souseda hokejový dres. Takto jsme všichni přišli do hodiny a žák zůstal celý v úžasu, že nejen dva spolužáci, ale i já mám na sobě dres hokejisty. Promluvila jsem o hokejové soutěži NHL, zmínila americká a kanadská města a jména některých českých hokejistů, kteří v zámoří hrají. V jeho výrazu byl patrný údiv a neskonalá radost. Samozřejmě, že v této hodině jsem se snažila nastavit výuku co nejvíce obsahu daného oblečení (sportů, zájmů a koníčků) dětí a také navázat na zeměpis. Někteří přišli ve fotbalovém, jeden žák rád rybaří, měl tričko s obrázkem ryby, atd. Povedlo se, věděla jsem, že mám skoro vyhráno. Jako další krok jsem zvolila s ještě větší důsledností dodržování řádu a určitou stereotypnost při výuce. Vše bylo podle stanovených pravidel s minutovou přesností a to jsem se snažila každou hodinu dodržovat. Obtížné to bylo zpočátku zejména vůči ostatním spolužákům. Ale žák to patřičně ocenil. Po hodině, kde jsme měli oblečení dle koníčků, přestal být problém s přivítáním se v hodině. Než jsme začali opakování předešlého učiva, tak jsem vždy začala hádankou, která byla úzce spojena s žákovi koníčky a žák ji splnil mezi prvními. Tak jsem získala jeho pozornost. Pak při výkladu nového učiva jsem se snažila opět přiblížit učivo co nejvíce zájmům žáka. Pokud jsem viděla, že se jeho pozornost začíná ubírat jiným směrem, výklad jsem přerušila a zařadila nějaký prvek, který žáka opět „probudil

V horizontu celého školního roku a i dvou následujících byly okamžiky úspěchů, ale bohužel také neúspěchů, které jsem již já často nemohla ovlivnit. Tyto situace patří k této diagnóze. Jako učitel nemohu obviňovat sebe, že jsem žáka učila „špatně

5

taught the Czech language in the 8th grade and I had a planned written work on the topic we discussed last week. I handed out the assignment, which I explained and warned them not to copy, then I let the students work on developing the test. After about 5 minutes, I noticed that the student was looking under the table quite often and I started to observe him. He was distracted and often looked around the classroom. I decided to go through the class and see if the student had a problem. After passing the class, I noticed that the student had an open notebook under the desk. I pointed out to the students that I do not support cheating on the test and that if I catch them they will suffer the consequences. I sat back at the table and waited to see if the student would use the puller again, I was determined that if he didn't use the puller again I wouldn't pull it out in front of the class and after the lesson I would talk to him and offer him an oral exam and if he defended the material, I wouldn't deal with copying and I'll give him a chance to earn my trust. However, the student copied again.

The student was a good boy, but I think that there was a lot of pressure on him from his class to get good grades, unfortunately the student was not very good at Czech. Otherwise, he was rather extroverted, sociable and sometimes a bit conceited, but that probably belongs to that age.

Violation of classroom/school rules

But the student was copying again, I couldn't hold back, I raised my voice and warned the student that I could see him. I told him to immediately bring me the notebook where he wrote the paper and I gave him a 5 and a note for cheating on the test in the student's book. I didn't deal with the situation further at that point, it was my first time catching a student cheating, so I hoped it wouldn't happen again because he knew what would follow.

Consequences, Warning

After revealing the copying, I waited for a while to see if he would repeatedly look in the notebook under the table, when it happened, I decided to give the student a high five and a note in the class book and warn him that this will definitely not happen in my classes. Unfortunately, it was not effective at all, and the student copied more during more demanding papers. After three fives, I already proceeded differently and I think that it has already worked for me and it worked fine from now on, however, my first solution to the situation was not well managed.

Failure

8. ročník, 13. let

Fotbal, PC hry

ADHD,Psychiatrická diagnoza

magisterské, český jazyk, občanská výchova

Cca 30 let

Učila jsem v 8. třídě český jazyk a měla jsem naplánovanou písemnou práci na téma, které jsme probírali v uplynulém týdnu. Rozdala jsem zadání, které jsem vysvětlila a upozornila jsem je, že nemají opisovat, poté jsem nechala žáky pracovat na vypracování testu. Po asi 5 minutách jsem si všimla, že žák kouká nějak často pod stůl a začala jsem ho pozorovat. Byl roztržitý a často se rozhlížel po třídě. Rozhodla jsem se, že si projdu třídu a podívám se, zda žák nemá tahák. Po projití třídy jsem si všimla, že má žák pod lavicí otevřený sešit. Upozornila jsem žáky na to, že taháky u testu nepodporuji a že pokud je přistihnu ponesou následky. Usadila jsem se zpět ke stolu a čekala, zda žák opět využije tahák, byla jsem rozhodnutá, že pokud tahák znovu nepoužije nebudu to vytahovat před třídou a po hodině si s ním promluvím a nabídnu mu ústní zkoušení a pokud si učivo obhájí, nebudu opisování řešit a dám mu šanci si získat moji důvěru. Ovšem žák opět opisoval.

Žák byl hodný kluk, ale myslím si, že na něho byl veden velký tlak z jeho třídy, aby měl dobré známky, bohužel žákovi zrovna čeština moc nešla. Jinak byl spíše extrovert, společenský a občas byl trochu namyšlený, ale to k tomu věku asi patří.

Ovšem žák opět opisoval, neudržela jsem se, zvedla jsem hlas a upozornila žáka, že ho vidím. Řekla jsem ať mi okamžitě donese sešit, kam psal písemku a udělila jsem mu 5 a poznámku za podvádění při testu do žákovské knihy. Situaci jsem v tu chvíli dál neřešila, bylo to mé první přistihnutí žáka při podvádění, takže jsem doufala, že se situace nebude opakovat, protože ví, co bude následovat.

Po odhalení opisování jsem chvíli vyčkávala, zda bude koukat do sešitu pod stolem opakovaně, když se tak stalo, rozhodla jsem se dát žákovi pětku a poznámku do třídní knihy a upozornit ho, že tohle se dít v mých hodinách určitě nebude. Bohužel to nebylo vůbec efektivní a žák při náročnějších písemkách opisoval dále. Po třech pětkách jsem už postupovala jinak a myslím si, že to už se mi osvědčilo a fungovalo to dále už v pořádku, nicméně mé první řešení situace nebylo dobře zvládnuté.

5

At the end of the eighth grade, my class filled out anonymous online questionnaires regarding the quality of teaching, where students could rate the quality of teaching, the approach of the teacher, the clarity of the teaching, etc. Points were scored on a scale like in school. At the end of the questionnaires, there was space to write a comment/remark/praise for a specific teacher. The questionnaires with the evaluation were then given to the teachers, and in the questionnaires from the eighth grade there were vulgarities and rude insults of some teachers. None of the teachers received more than one vulgar message, some teachers had none. From which I concluded that it was probably only an individual. Colleagues came to me and wanted me to solve the situation with the student.

An eighth grader who didn't start our elementary school until the beginning of eighth grade because his parents moved. He is active in class, likes to draw attention to himself, his academic results are rather average. He is athletically gifted. But he didn't fit in so much in the class and has rather fewer friends, so he tries to draw attention to himself and show off in front of others so that they start accepting him more.

Verbal aggression

resolved the situation by telling the students what happened at the end of my lesson and expressing my strong disapproval of this kind of behavior. I then said that I wanted to resolve the situation at school directly with the culprit(s). I said the culprit has until the end of the week to come to me and confess. I didn't address it until the end of the week, hoping the culprit would show up. It was likely that the class knew who did it, but I didn't want anyone coming to sue. That's why I came to class before the first class on Monday and lied that I had the tools to find out who wrote these vulgarities on the questionnaires. I said that the culprit has until the end of today the last chance to come to me and confess. At the beginning of the big break, a student came to my office and it was clear to me from his expression that he was about to confess. I didn't want to deal with him in front of my female colleagues so he wouldn't feel embarrassed, so I took him to an empty classroom where he confessed that it was him. I asked him why he did that. The student almost cried and told me that he did it in order to stand out in front of others and that at the time it was just a joke and he didn't know that the questionnaires would reach the teachers. He also said that he was very sorry and that it was stupid on his part that he did not realize. He also said that he had nothing against the teachers he insulted and wondered what the punishment would be and if I would tell my parents. Because I could see from him that it was really just a prank and that he really regretted it, I agreed with him that we would not discuss it further in front of the class and that if all the teachers got around to apologizing in person, the parents would not find out. However, I also strongly warned him that his behavior was very out of line and that if the situation were to repeat itself and he was just rude to a teacher, I would deal with it with his parents. I also tried to explain to him that his behavior was also very cowardly because he would not say this to any teacher's face. I also told him that I personally would not punish him, but the teachers he offended could. I then appealed to my colleagues to accept the apology.

Agreement, Interview

The student really apologized to all the teachers and also calmed down significantly in class. During the ninth grade, he even fit more into the class collective. I never really told his parents and I felt they were really grateful for that. He even confided to me at the end of the ninth grade at the outdoor school that he didn't even consider that his parents wouldn't find out. I felt from his behavior afterwards that he realized that I had placed a great deal of trust in him by not telling his parents, and he was indeed very careful not to let her down.

Longterm success

14 let, 8. třída ZŠ

Fotbal, počítačové hry

Mgr., Matematika, Zeměpis, Dějepis

13 let

Na konci osmého ročníku moje třída vyplňovala anonymní online dotazníky týkající se kvality výuky, kde žáci mohli bodově ohodnotit kvalitu výuky, přístup vyučujícího, srozumitelnost výuky atd. Bodovalo se na stupnici jako ve škole. Na konci dotazníků byl prostor napsat ještě nějaký komentář/připomínku/pochvalu na konkrétního učitele. Dotazníky s hodnocením poté učitelé dostali a v dotaznících z osmé třídy se vyskytly vulgarity a hrubé urážky některých učitelů. Žádný z učitelů neobdržel více než jednu vulgární zprávu, někteří učitelé neměli žádnou. Z čehož jsem usoudil, že se jedná pravděpodobně pouze o jednotlivce. Kolegové za mnou přišli a chtěli, abych danou situaci s žákem/žákyní řešil.

Žák osmé třídy, který na naši základní školu nastoupil až na začátku osmé třídy, protože se jeho rodiče přestěhovali. V hodinách je aktivní, rád na sebe upozorňuje, jeho studijní výsledky jsou spíše průměrné. Je sportovně nadaný. Do třídy ale tolik nezapadl a má spíše méně kamarádů, proto se snaží na sebe upozornit a předvést se před ostatními, aby ho začali více brát mezi sebe.

Situaci jsem vyřešil tak, že jsem na konci své vyučovací hodiny řekl žákům, co se stalo a vyjádřil jsem svůj důrazný nesouhlas s takovýmhle chováním. Poté jsem řekl, že chci vyřešit situaci ve škole přímo s viníkem/viníky. Řekl jsem, že viník, má do konce týdne na to, aby za mnou přišel a přiznal se. Do konce týdne jsem to neřešil a doufal jsem, že se viník dostaví. Bylo pravděpodobné, že ve třídě se ví, kdo to udělal, ale nechtěl jsem, aby někdo přišel žalovat. Proto jsem v pondělí ještě před první hodinou přišel do třídy a lhal jsem, že mám nástroje, jak můžeme zjistit, kdo do dotazníků napsal tyhle vulgarity. Řekl jsem, že viník má do konce dneška poslední šanci přijít za mnou a přiznat se. Na začátku velké přestávky přišel za mnou do kabinetu žák a už podle jeho výrazu mi bylo jasné, že se jde přiznat. Nechtěl jsem to s ním řešit před kolegyněmi, aby se necítil trapně, tak jsem ho vzal do prázdné třídy, kde se přiznal, že to byl on. Ptal jsem se ho, proč to udělal. Žák se skoro rozbrečel a řekl mi, že to udělal kvůli tomu, aby se před ostatními vytáhnul a že to v tu chvíli bral pouze jako legraci a nevěděl, že ty dotazníky se dostanou k učitelům. Řekl také, že ho to velice mrzí a že to byla z jeho strany hloupost, kterou nedomyslel. Dále také řekl, že proti učitelům, které sprostě urážel, nic nemá a zajímalo ho, jaký dostane trest a jestli to řeknu rodičům. Protože jsem na něm viděl, že to bylo opravdu spíše jen klukovina a že toho opravdu lituje, tak jsem se s ním domluvil, že to před třídou nebudeme dále řešit a pokud se všem učitelům dojde osobně omluvit, že se to rodiče nedozví. Také jsem ho ale důrazně upozornil, že jeho chování bylo velice za hranou a že pokud by se situace opakovala a byl třeba jen drzý na nějakého učitele, budu to s rodiči řešit. Pokusil jsem se mu také vysvětlit, že jeho chování bylo také velice zbabělé, protože do očí by tohle žádnému učiteli neřekl. Také jsem mu řekl, že já mu osobně žádný trest nedám, ale učitelé, které urazil, můžou. Na kolegy jsem poté apeloval, aby jim ta omluva stačila.

Žák se skutečně všem učitelům omluvil a na hodinách se také výrazně uklidnil. Během deváté třídy dokonce více zapadl do třídního kolektivu. Jeho rodičům jsem to skutečně nikdy neřekl a cítil jsem, že za to byl skutečně vděčný. Dokonce se mi na konci deváté třídy škole v přírodě svěřil, že ani nepočítal s tím, že by se mohlo stát, že by se to jeho rodiče nedozvěděli. Z jeho chování jsem potom cítil, že si uvědomuje, že jsem do něj vložil velkou důvěru, když jsem to neřekl jeho rodičům a on skutečně dával velice dobrý pozor na to, aby ji nezklamal.

5

Inappropriate, disruptive and problematic student behavior is so common that I can't even imagine that it could be any other way. I already know how to work with it in class, even the children have gotten used to his interruptions and don't let it derail them. But a big problem arose during online teaching last year, as a result of the coronavirus crisis and the closing of schools. A student from the beginning or it is possible to calm down, and due to his above average intelligence, he learned to work very quickly with the technology through which we had classes (Google Meet). He shared the screen, muted and muted other kids' microphones, logged in first to be an admin, and even kicked some kids out of the room (logged out of an online meeting). I could technically do something with this, but the problem arose when he would turn on the microphone at inappropriate times and spout nonsense just to disrupt the lesson. The online environment has one huge disadvantage, it is not technically possible for two people to speak at the same time, so if a student started speaking into someone else's speech, neither of them could be understood. I drew the student's attention to this fact several times, unfortunately he didn't care and continued. So I started turning off his microphone on purpose myself, unfortunately he turned it back on after a second and everything happened again. I endured this for a few hours/days, but it was not in my power to keep watching him and turn off his microphone and at the same time communicate with the other students and conduct a meaningful lesson. For one lesson, the pupil greatly exaggerated his behavior, was even vulgar and behaved very aggressively towards other children. You could tell he didn't care at all, because I couldn't do anything about it from home anyway.

From the conversation with the teacher, I learned that the student is an only child and comes from a complete family. According to the teacher, his relationship with both parents is very good, they take good care of him and spend a lot of time with him. The only thing she would criticize is the benevolence with which the pupil is brought up, she is of the opinion that the pupil is already an unguided missile and, on the contrary, would need a firm hand over him. Already in the first grade, there were problems with the pupil, he could not sit still, argued and complained about unfair treatment. He had problems with friends and was very aggressive. Since the parents did not want to admit the problem, it was necessary to appeal repeatedly to make them aware of the problem, because the pupil had a very strong suspicion of ADHD. It took a very long time and he wasn't diagnosed with ADHD until the end of second grade. The student is very distracted during class and cannot concentrate. He has a constant need to play with different objects or at least do something with his hands. He often does not notice the instructions given by the teacher and later interrupts the lesson by constantly asking questions. He cannot control himself and acts impulsively. He often cannot control himself when someone has to answer the teacher's question, and answers instead of him. He has trouble controlling his emotions and seeks conflict. The student has an above-average IQ, and his strengths include excessive organization and meticulousness.

Diagnosis, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

tried to calm him down several times during that lesson using tried and tested methods that are often very effective in the classroom and can calm the student down for a while, unfortunately that didn't help, so I yelled at him several times harshly, which also got no response. He completely ignored my attempt to intervene. At one point I couldn't take it anymore and threw him out of the room completely (from the online meeting). The moment you do something like that, it is no longer possible for the person in question to return to the online room, so the student has completely lost the rest of the lesson. I was completely dissatisfied with my actions and I was very sorry. I realized that they were very unprofessional and that I had completely failed to handle the situation. I asked a more experienced colleague for advice on how to deal with such a problem. They gave me some useful advice, which proved very useful during the next lessons. I tried to look for other ways to get along with this student, for example in literature or on the Internet. However, this experience strengthened my belief that it is necessary to start doing something more with the student. His conflicts grew in frequency and strength. So I contacted the school management asking for help, and the educational counselor and I then contacted the parents, who were advised to visit a child psychologist with the student.

Disrespectful communication, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

don't know how the student felt directly after the incident, I didn't talk to him about it until the next day, when I asked him to stay with me after our online class. He was much calmer this hour, although I had to calm him down sometimes, but the difference compared to the previous day was big. When I asked him if he knew why I kicked him out of class the day before, he said yes with a smile. There was not a single sign of remorse on his face. In the long run, the visit to the psychologist helped the student incredibly. His mood swings are not as common anymore and he can handle them much better. It's also now much easier to calm him down after a conflict, it used to take a very long time and a lot of effort. But he still has a problem with following the rules and thinking about what he says and simply says whatever comes to mind. However, the overall work with him is now much easier for me and I am very happy that I am involved in persuasion and "fighting"

Longterm success

9 let, 3.ročník

otevřená otázka —

ADHD

Mgr. - Učitelství pro 1. stupeň ZŠ

4

Nevhodné, rušivé a problémové chování u žáka je tak běžný jev, že si už ani nedovedu představit, že by to mohlo být jinak. Ve třídě s tím již umím pracovat, i děti si na jeho vyrušování zvykly a nenechají se jím vykolejit. Velký problém ale nastal během online výuky v loňském roce, následkem koronavirové krize a uzavření škol. Žák z počátku nebo možné zklidnit a vzhledem k jeho nadprůměrné inteligenci se s technologií, přes kterou jsme hodiny měli (Google Meet), naučil velmi rychle pracovat. Sdílel obrazovku, vypínal a zapínal jiným dětem mikrofony, přihlašoval se jako první, aby mohl být administrátorem a dokonce i některé děti vyhazoval z místnosti (odhlásil z online schůzky). S tímto jsem mohla technicky něco dělat, problém ale nastal, když si zapínal mikrofon v nevhodné chvíle a plácal nesmysly, jen aby rušil výuku. Online prostředí má totiž jednu obrovskou nevýhodu, není technicky možné, aby mluvili dva lidé ve stejnou chvíli, takže pokud začal žák mluvit do proslovu někoho jiného, nebylo rozumět ani jednomu. Upozornila jsem žáka na tento fakt několikrát, bohužel mu to bylo jedno a pokračoval v něm. Začala jsem mu tedy mikrofon vypínat záměrně sama, bohužel si jej po vteřině opět zase zapnul a vše se znovu opakovalo. Několik hodin/dní jsem toto vydržela, ale nebylo v mých silách ho stále sledovat a mikrofon mu vypínat a zároveň komunikovat s ostatními žáky a vést smysluplnou výuku. Jednu hodinu, to žák se svým chováním velmi přeháněl, byl dokonce vulgární a choval se k ostatním dětem velmi agresivně. Bylo na něm vidět, že je mu to úplně jedno, protože s tím z domu stejně nic nezmůžu.

Z rozhovoru s paní učitelkou jsem se dozvěděla, že je žák jedináček a pochází z úplné rodiny. Podle paní učitelky je jeho vztah s oběma rodiči velmi dobrý, starají se o něj dobře a věnují mu spoustu času. Jediné co by vytkla, je benevolence se kterou žáka vychovávají, je toho názoru, že žák je už tak neřízená střela a naopak by nad sebou potřeboval pevnou ruku. Již v první třídě byli s žákem problémy, neuměl posedět na místě, hádal se a stěžoval si na neférové jednání. Měl problémy s kamarády a byl velmi agresivní. Vzhledem k tomu, že si rodiče problém nechtěli připustit, bylo potřeba opakovaně apelovat, aby si problém uvědomili, protože u žáka bylo velmi silné podezření na ADHD. Trvalo to velmi dlouho a ADHD mu bylo diagnostikováno až na konci druhé třídy. Žák je při vyučování velmi roztěkaný a nedokáže se soustředit. Má neustálou potřebu si hrát s různými předměty nebo alespoň něco dělat s rukama. Často nevnímá instrukce, které paní učitelka dává a později ruší výuku neustálým doptáváním se. Neumí se ovládat a jedná impulzivně. Často se neumí ovládnout, když má někdo odpovědět na otázku paní učitelky, a odpoví místo něj. Má problém s kontrolou svých emocí a vyhledává konflikty. Žák má nadprůměrné IQ a k jeho silným stránkám patří až přehnaná organizovanost a pečlivost.

Snažila jsem se ho během té hodiny několikrát zklidnit ozkoušenými metodami, které jsou ve třídě často velmi účinné a dokážou žáka na nějaký čas zklidnit, to bohužel nepomáhalo, několikrát jsem ho tedy již příkře okřikla, což bylo taktéž bez odezvy. Úplně mou snahu o intervenci ignoroval. V jednu chvíli jsem to již nevydržela a vyhodila jsem jej z místnosti úplně (z online schůzky). Ve chvíli, kdy něco takového uděláte, není již pro daného člověka možné se vrátit do online místnosti zpět, žák tedy úplně přišel o zbytek vyučovací hodiny. Se svým jednáním jsem byla naprosto nespokojená a velmi mne mrzelo. Uvědomovala jsem si, že je bylo velmi neprofesionálni a že jsem situaci naprosto nezvládla. Požádala jsem zkušenější kolegyně o radu, jak s takovýmto problémem naložit. Daly mi pár užitečných rad, které se mi během dalších vyučovacích hodin velmi osvědčily. Zkoušela jsem hledat i další možnosti, jak s tímto žákem vycházet, třeba v literatuře nebo na internetu. Nicméně mne tato zkušenost utvrdila v přesvědčení, že je potřeba s žákem začít dělat něco víc. Jeho konflikty narůstaly na četnosti i na síle. Kontaktovala jsem tedy vedení školy s prosbou o pomoc, s výchovnou poradkyní jsme pak kontaktovaly rodiče, kterým bylo doporučeno, aby s žákem navštívili dětského psychologa.

Nevím, jak se žák přímo po incidentu cítil, mluvila jsem s ním o tom až druhý den, kdy jsem ho poprosila, aby se semnou zdržel po naší online hodině. Tuto hodinu byl ale mnohem klidnější, musela jsem ho sice občas zklidnit, rozdíl oproti předchozímu dni byl ale velký. Když jsem se ho zeptala, jestli ví, proč jsem ho předchozího dne z hodiny vyhodila, s úsměvem odpověděl, že ano. Nebyla na něm znát jediná známka lítosti. Z dlouhodobého hlediska návštěva psychologa žákovi neuvěřitelně pomohla. Jeho výkyvy nálad již nejsou tak běžné a dokáže je mnohem lépe zvládat. Je nyní také mnohem snazší ho po nějakém konfliktu zklidnit, dříve to trvalo velmi dlouho a zabralo mnoho úsilí. Stále má ale problém s dodržováním pravidel a s přemýšlením nad tím, co říká a prostě řekne, to co mu přijde na jazyk. Celková práce s ním je ale pro mne nyní mnohem snazší a jsem moc ráda, že jsem se do přesvědčování a „boje

5

Introductory class, first week of school. When I came to the class, the student didn't stand up, so I had to explain to him how we greet each other. Since it was the fifth lesson, I was afraid that he would not pay attention. He had signed the notebook incorrectly and was not going to change it. I felt that he was starting to defy (oppositional defiance).

The student is a hyperactive seventh-grade boy who lacks the ability to concentrate and follow the teacher's instructions. The boy is intellectually at a decent level, his interests include reading, history and model making, he is manual dexterous. According to available information, the boy experienced unspecified abuse by his stepfather in his early childhood. He no longer lives with his stepfather. However, teachers do not have a detailed report available. He likes to participate in activities, but lacks discipline. His behavior and ability to concentrate declines as lunchtime approaches. The boy's problematic behavior is dealt with by all the teachers who teach in the class. They inform each other during the day how the boy is behaving today. The classroom climate in itself is disruptive, the question is how much is due to the student's behavior. Being in the seventh grade, children are not used to following the teacher's instructions at the pace of the second grade of elementary school. However, I would attribute this to the long absence of face-to-face teaching. Some students came from other schools, due to the pandemic, there is no class collective. Pupils do not have an experienced system of work at the second level and the rules and behavior in the classroom are not fixed. There are several children in the class who, for example, are disruptive when they are working together in a group activity or sitting in neighboring desks.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

Then I stood directly in front of him, leaned closer and raised my voice: 'Do you think anyone is still curious about your behavior?' I said. The boy was shocked. In a situation where he was upset, I explained the contents of the lesson and we started the activity. I engaged him in the activity as if nothing had happened. I managed the conflict with pedagogical tact. Even though the student's behavior was unpleasant for me, I did not allow my emotions to control me and thus I could appreciate his possible positive expressions during the rest of the lesson. In the next part of the lesson, we worked with historical magazines, thanks to which he started to cooperate and respond enthusiastically, he read quietly in a disciplined manner. We can say that he showed more interest than other classmates. Finally, he wanted to talk about the topic during the break.

Support, Warning

When we find what the student enjoys, we can direct and direct him. He is then active, he can be praised. His intellect even showed that he could excel. By letting him know that I do punish for transgressions, but my anger doesn't last long when the student cooperates, I can appreciate him. In my other classes, it tends to be active after this conflict. However, my colleagues and I agreed that we still do not have the student under control and the situation is still not resolved in the long term. But the direction is already found.

Partial success

13. 7. třída

četba, historie, skládání modelů,

Rušení výuky,Vykřikování,Neposlušnost,Nepracovitost

Dějepis, Český jazyk,

26 let

Úvodní hodina, první týden školy. Když jsem přišla do třídy, žák se nepostavil, takže jsem mu musela vysvětlit, jak se zdravíme. Jelikož byla pátá vyučovací hodina, měla jsem strach, že nebude dávat pozor. Špatně si podepsal sešit a nehodlal to změnit. Cítila jsem, že začíná vzpírat (opoziční vzdor).

Žák je hyperaktivní chlapec ze sedmé třídy, chybí mu schopnost soustředěně pracovat a následovat pokyny učitele. Chlapec je intelektuálně na slušné úrovni, mezi jeho zájmy patří četba, historie a skládání modelů, je manuálně zručný. Chlapec podle dostupných informací v útlém dětství zažil nespecifikované týrání ze strany nevlastního otce. S nevlastním otcem už nežijí. Učitelé nemají ovšem k dispozici podrobnou zprávu. Do aktivit se zapojuje rád, ale chybí mu ukázněnost. Jeho chování a schopnost se soustředit upadají s blížící se obědovou přestávkou. Problémové chování u chlapce řeší všichni vyučující, kteří ve třídě vyučují. Navzájem se během dne informují, jak se chlapec zrovna dnes chová. Třídní klima samo o sobě je rušivé, je otázka, nakolik právě chováním žáka. Děti na to, že jsou v sedmé třídě, nejsou zvyklé plnit pokyny učitele v tempu druhého stupně ZŠ. Toto bych ovšem přikládal dlouhému výpadku kontaktní prezenční výuky. Někteří žáci přišli z jiných škol, kvůli pandemii není vytvořen třídní kolektiv. Žáci nemají zažitý systém práce na druhém stupni a nejsou upevněná pravidla a chování ve třídě. Ve třídě se nachází několik dětí, které když například spolupracují ve skupinové činnosti nebo sedí v sousedních lavicích, tak vyrušují.

Pak už jsem si stoupla přímo proti němu, naklonila se blíže a zvýšila hlas: 'Myslíš, že je tvé chování pořád někdo zvědavý?' řekla jsem. Chlapec byl šokován. V situaci jeho rozrušení jsem vysvětlila náplň hodiny a začali jsme s činností. Do činnosti jsem jej zapojila, jakoby se nic nestalo. Konflikt jsem zvládla s pedagogickým taktem. I když mi chování žáka bylo nepříjemné, nepřipustila jsem, aby mě ovládly emoce a tím pádem jsem ve zbytku hodiny mohla ocenit jeho případné pozitivní projevy. V další části hodiny jsme pracovali s historickými časopisy, díky tomu začal spolupracovat a nadšeně reagovat, ukázněně si potichu četl. Můžeme říci, že projevoval větší zájem než ostatní spolužáci. O tématu si nakonec chtěl povídat i o přestávce.

Když nalézneme, co žáka baví, dokážeme ho tím nasměrovat a usměrnit. Je pak aktivní, může být chválen. Dokonce se projevil jeho intelekt, že by mohl vynikat. Tím, že jsem mu dala najevo, že sice za prohřešky kárám, ale mé naštvaní netrvá dlouho, když žák spolupracuje, dokážu jej ocenit. V dalších mých hodinách bývá po tomto konfliktu aktivní. S kolegy jsme se ale shodli, že pořád ještě žáka nemáme pod kontrolou a situace není dlouhodobě pořád vyřešena. Ale směr už je nalezen.

5

It was just after the half-term holidays and the children were going back to school. I had two students in my class who had been friends since first grade. As time went by, each one found their own party and it seemed to me that they competed with each other in a lot of things. But now I will mainly talk about one of the mentioned two students. The student in question started wearing a lot of make-up when she entered the sixth grade, dressed stylishly, and reproached her former friend in front of others for not wearing make-up and for not being fashionable. Usually, this was the only topic these two started arguing about. Unfortunately, they always dragged the whole class into it, so when someone walked by, it was the sixth graders who made the most noise. But they were still quite innocent arguments. They were more like making fun of each other. I'll come back to the second semester. It was the first class and the said lady came to school without makeup and without any extra clothes. Of course, the second lady couldn't do it and had to dig into her. She said something to the effect of - why isn't he wearing his fancy rags and a clown mask on his face. I admonished the girl to keep her notes to herself. But I was very surprised by the reaction of the first girl. She got up, went straight to the back bench to the other girl and slapped her. That really got me off my chair. I really yelled at her to stop and sit down immediately. Unfortunately, she ran away from my class. I ran after her in the corridor, but she was already gone. She left her things on the bench.

Bullied - a girl in the sixth grade of elementary school, rather an introverted type, but she has a lot of friends, introverted in the sense - when she doesn't have to, she doesn't talk, healthy self-confidence, easy-going, one of the best students in the class, she also participates in the Olympics in Czech and English, sometimes verbal attacks from his ex-girlfriend. The bully - a sixth-grade elementary school student, very extroverted and chatty, really high self-confidence, sometimes too much, above-average academic performance, competes with her already mentioned friend, is rude to teachers, fashion enthusiast.

Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

Right after the incident, I quickly assigned the class an assignment. I spoke briefly with the student who was slapped and called her parents. The student's mother couldn't believe it at first, then she called me that she was already home and that she would take the things tomorrow. So I left her things in my cabinet after the agreement. The next day, the student arrived with both parents, so we sat together with the counselor. The principal and I, as a class teacher, were also there. In short, we dealt with yesterday's incident, the student told her story, then I told the same from my point of view. But the parents insisted that the slap was justified, reproached us that they could not understand how anyone could afford to treat her as the winner of the class (which she was not, perhaps in the eyes of the parents). They even insisted that the other girl be punished for what she said. Of course, our director explained to them that it doesn't really work that way. Unfortunately, even after almost two hours of arguing, there was no smooth talk with the parents.

Interview, Cooperation with experts

It turned out that the parents decided to send their daughter to a completely different school. They claimed that we were disrespectful to her, that she was above average gifted, and that she would not continue to lose her talent at our below average school. I don't know what else to say about it. As the parents said, so it happened. Despite our recommendation, the student transferred to a primary school in another city less than a month later. I don't know what happened to her anymore. Anyway, even after all these years, I insist that we would solve it together at school just fine. I would invite the two students to my office together and I'm sure we would find a solution. Unfortunately, my parents tackled the problem a little too eagerly for me. It even seemed to me that the whole session the girl was silent and listened to what was on her parents' mind. When she told her version, she indicated that she was sorry. In my opinion, she would simply apologize to her classmate and everything would be resolved. Unfortunately, her parents are what they are. So the solution was to practically run away from the problem. In my opinion, they had unrealistic expectations and wanted to see something in their daughter that wasn't there.

Failure

Počítačové hry, běh

Mgr., AJ, NJ, TV,

25

Právě bylo po pololetních prázdninách a děti se vracely do školy. Ve třídě jsem měla dvě žákyně, které se spolu kamarádily už od první třídy. Jak šel čas, tak si ale každá našla svoji vlastní partičku a přišlo mi, že ve spoustě věcí spolu soutěžily. Budu se teď bavit ale hlavně o jedné ze zmíněných dvou žákyň. Žákyně, o které je řeč, se s nástupem do šesté třídy začala dost líčit, stylově se oblékat a vyčítala své bývalé kamarádce před ostatními, že se taky nemaluje a že kašle na módu. Většinou tohle bylo jediné téma, kvůli kterému se tyto dvě začaly hádat. Bohužel do toho vždy zatáhly celou třídu, tak když šel někdo kolem, největší hluk byl právě u šesťáků. Pořád to ale byly celkem nevinné hádky. Spíš si ze sebe navzájem dělaly srandu. Vrátím se k tomu druhému pololetí. Byla první hodina a zmíněná slečna přišla do školy bez makeupu a bez nějakého extra oblečení. Druhé slečně to samozřejmě nedalo a musela si do ní rýpnout. Řekla jí něco ve smyslu – proč na sobě nemá svoje luxusní hadry a na obličeji masku jak klaun. Napomenula jsem dívku, ať si nechá své poznámky pro sebe. Hodně mě ale překvapila reakce první dívky. Ta vstala, šla rovnou do zadní lavice k druhé dívce a vlepila jí facku. To mě fakt zvedlo ze židle. Pořádně jsem na ni zařvala, ať toho nechá a okamžitě se posadí. Bohužel mi utekla hned ze třídy. Běžela jsem za ní na chodbu, ale už byla pryč. Nechala si věci v lavici.

Šikanovaná – slečna v šesté třídě Základní školy, spíše introvertní typ, ale má spoustu přátel, introvertní ve smyslu – když nemusí, tak nemluví, zdravé sebevědomí, pohodářka, jedna z nejlepších žákyň ve třídě, účastní se i olympiád v českém a anglickém jazyce, občas slovní útoky od své bývalé kamarádky. Šikanátor – žákyně šesté třídy Základní školy, velmi extrovertní a ukecaná, opravdu velké sebevědomí, občas už i moc, nadprůměrný studijní prospěch, soutěží se svou již zmíněnou kamarádkou, je drzá na učitele a učitelky, módní nadšenec.

Hned po incidentu jsem třídě rychle zadala úlohu. Promluvila jsem si krátce s žákyní, která facku dostala a volala jsem rodičům. Maminka žákyně tomu napřed nemohla uvěřit, následně mi volala, že už je doma a že si věci vezme zítra. Věci jsem jí po domluvě teda nechala u sebe v kabinetu. Další den došla žákyně s oběma rodiči, tak jsme si spolu sedli u poradkyně. Byl u toho i ředitel a já jakožto třídní učitel. Ve zkratce jsme řešili včerejší incident, žákyně povyprávěl svůj příběh, pak jsem řekla já to stejné z mého pohledu. Rodiče ale trvali na tom, že facka byla oprávněná, vytýkali nám, že nemůžou pochopit, jak si na ni jako premiantku třídy (což nebyla, možná tak v očích rodičů) může někdo dovolit. Dokonce trvali na tom, aby byla druhá dívka potrestaná za to, co řekla. Náš ředitel jim samozřejmě vysvětlil, že takhle to opravdu nefunguje. S rodiči bohužel i po skoro dvou hodinách dohadování, nebyla kloudná řeč.

Dopadlo to tak, že se rodiče rozhodli dát svoji dceru do úplně jiné školy. Tvrdili, že jsme k ní nebyli ohleduplní, že je nadprůměrně nadaná a že nebude nadále přicházet o svůj talent na naší podprůměrné škole. Nevím, co k tomu říct dál. Jak rodiče řekli, tak se taky stalo. I přes naše doporučení přestoupila žákyně ani ne za měsíc na základní školu v jiném městě. Dál již nevím, co se s ní stalo. Každopádně stále i po těch letech trvám na tom, že bychom to spolu vyřešili ve škole úplně v pohodě. Pozvala bych si do kabinetu ty dvě žákyně společně a jsem si jistá, že bychom nalezly řešení. Bohužel se do problému rodiče pustili za mě až příliš horlivě. Připadalo mi dokonce, že celé sezení dívka mlčela a poslouchala, co mají rodiče na srdci. Když vyprávěla totiž svoji verzi ona, naznačila, že je jí to líto. Podle mě by se prostě omluvila spolužačce a vše by se vyřešilo. Naneštěstí její rodiče jsou, jací jsou. Takže řešením bylo prakticky utéct od problému. Dle mého názoru měli nerealistické očekávání a chtěly ve své dceři vidět něco, co tam ani nebylo.

5

The girl joined our school in September at the age of 8, joined together with her older brother, who is diagnosed with ADHD. In November, an English language teacher = family speaker joined our school. The girl started gossiping behind the teacher's back that she has big breasts and an ass. During class, she would ignore the lecturer and turn to her classmates, non-verbally showing the size of her voluminous portions. Subsequently, she started calling insults in English directly to the lecturer: big elephant,... The girl had a great influence on the class and so the whole class started mocking her. The lecturer could not handle the pressure and left that day.

The girl boarded with her older brother, who has been diagnosed with severe ADHD. So the brother has an assistant with him and his problems are solved more often in the family, so he is given more attention and the girl wants to demand that attention as well.

Bullying

We explained to the girl several times that gossiping about someone is not nice and if she doesn't like something, she should make other arrangements. I explained to the girl that when she slanders someone, the other person doesn't like it and it's very uncomfortable for them, but the girl didn't have any words. The girl went for a consultation with the principal and she begged her not to do it. But the girl told the headmistress that she likes the teacher and that she doesn't say any slander. I also held a consultation with the lecturer, but she was very upset about the situation and could not return to school. Subsequently, we introduced the rule that English with a native speaker is only for those who are interested in it and must follow certain rules.

Interview

The lecturer never returned and moved to America. The girl still ignores some teachers and instead draws in her notebook. She had another problem when she bullied a classmate and again influenced her class to be bullied by more people.

Failure

8 let, 3. třída

Žádný stálý, dívka často měnila zájmy, nejdéle jí zůstala výtvarná tvorba asi 0,5 roku

Bc

3

Dívka nastoupila do naší školy v září v 8 letech, nastoupila spolu se svým starším bratrem, který má diagnostikovaný ADHD. V listopadu na naší školu nastoupila lektorka na anglický jazyk = rodinná mluvčí. Dívka začala lektorku za zády pomlouvat, že má velká prsa a zadek. Během hodin ignorovala lektorku a otáčela se na své spolužáky a neverbálně ukazovala velikost objemných partií. Následně začala přímo lektorce říkat urážky v anglickém jazyce: big elephant,.. Dívka měla veliký vliv na třídu a tak se začala posmívat celá třída. Lektorka nezvládla nátlak a ten den odešla.

Dívka nastoupila se starším bratrem, jenž má diagnostikovaný silný ADHD. Bratr má tedy k sobě asistenta a jeho problémy jsou řešeny v rodině častěji, je mu dáváno tedy více pozornosti a dívka se té pozornosti chce dožadovat také.

Dívce jsme několikrát vysvětlovali, že pomlouvat někoho není hezké a pokud se jí něco nelíbí, tak se má domluvit jinak. Dívce jsem vysvětlovala, že když tahle někoho pomlouvá, tak druhému člověku se to nelíbí a je mu to velice nepříjemné, ale na dívku nezabírala žádná slova. Dívka šla na konzultaci s ředitelkou a ta jí prosila, ať to nedělá. Dívka ale před ředitelkou vyprávěla, že lektorku má ráda a že žádné pomluvy neříká. Já jsem vedla konzultaci i s lektorkou, ale ta byla ze situace velice špatná a nedokázala se vrátit do školy. Následně jsme zavedli pravidlo, že angličtina s rodilým mluvčím je jen pro ty, kteří o to mají zájem a musí dodržovat určitá pravidla.

Lektorka se již nevrátila a přestěhovala se do Ameriky. Dívka stále ignoruje některé učitele a místo toho si kreslí do sešitu. Objevil se u ní další problém, kdy šikanovala spolužáka a opět ovlivnila svou třídu, aby ho šikanovalo více lidí.

5

In the half term, a new pupil came to our school, a boy who entered the 8th grade. The boy moved to our district with his mother and younger sibling after his parents' divorce. Unfortunately, the family could not stay in their original place of residence, so they had to move. Mom also had a new boyfriend who lived with them in the new residence. The boy took the whole situation hard. It's hard to tell if it was because the family broke up or the mother got a new boyfriend or because they had to move.

The boy was in the sole care of his mother. The father played an insignificant role in the upbringing of the boy, apparently due to work abroad. So the boy started doing the thing of going outside the school. He was absent several times a week without a later apology. It was a kind of defiance against the whole situation. By his behavior, the boy wanted to win a return, probably not directly to the place of residence, but rather near the place of residence, because he had an aunt and uncle there, as well as his friends. The boy didn't have any friends here (in his new residence), which the boy himself said bothered him. Maybe he would have found friends if he had gone to school, but the boy somehow got stuck. He was an introvert and stuck to something that was and didn't want to try anything new.

Attendance problems

Mom, of course, didn't agree. The boy's truancy was discovered very early in the final, because the mother herself found out that the boy was at home instead of school for no reason. The mother herself did not want to cover the boy and told the school as well. So it was the mother's own initiative that she wanted to solve the situation. Mom cooperated with the school and we had several meetings at the school. My mother and I discussed the possibility of the boy commuting to his original school, but unfortunately this solution was not possible. The boy would have to travel with transfers and it would be far. Finally, the case was reported to OSPOD (a body for the social and legal protection of children) and it was resolved in cooperation with this body. The director, the methodologist of prevention, me as a class teacher, my mother and a representative of OSPOD were present at the joint meetings. At that time, we did not have a school psychologist at our school.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The situation dragged on from January, through the spring, until almost the end of the school year. It was settled sometime in May. Finally, with the consent of OSPOD and his mother, the boy moved to his aunt and uncle and started attending school in their place of residence, where he also had his friends, at the end of the 8th grade. I have no idea if the situation is handled well or badly. From the boy's point of view, it was a successfully resolved situation, he got what he wanted. From the point of view of the mother and our school, this is probably an unsuccessful solution. Unfortunately, I don't have any information about how the boy behaved after transferring to another school and with his aunt and uncle.

Longterm success

14 let, 8. ročník

XXX

Lhaní,Záškoláctví

vysokoškolské vzdělání – anglický jazyk, ruský jazyk

23 let

V pololetí k nám na školu přišel nový žák, chlapec, který nastoupil do 8.ročníku. Chlapec se do naší městské části přistěhoval i s maminkou a mladším sourozencem po rozvodu rodičů. Rodina bohužel nemohla zůstat v místě původního bydliště, a tak se museli přestěhovat. Maminka měla i nového přítele, který s nimi žil v novém bydlišti. Chlapec celou situaci těžce nesl. Těžko říct, zda to bylo způsobeno tím, že se rozpadla rodina nebo má matka nového přítele nebo tím, že se museli přestěhovat.

Chlapec byl ve výhradní péči matky. Otec hrál ve výchově chlapce bezvýznamnou roli, zjevně kvůli práci v zahraničí. Chlapec tedy začal dělat to, že chodil za školu. Několikrát za týden chyběl bez pozdější omluvy. Byl to jakýsi vzdor proti celé situaci. Chlapec si svým chováním chtěl vydobýt návrat, ne asi přímo do místa bydliště, ale spíše poblíž místa bydliště, protože tam měl tetu a strejdu a také své kamarády. Chlapec tady (v novém bydlišti) neměl žádné kamarády, což sám chlapec uváděl, že mu vadí. Možná by si i kamarády našel, kdyby do školy chodil, ale chlapec se nějak zasekl. Byl introvert a upjal se k něčemu co bylo a nechtěl nic nového zkoušet.

Maminka s tím pochopitelně nesouhlasila. Na chlapcovo záškoláctví se přišlo ve finále velmi brzo, protože sama maminka zjistila, že chlapec je místo školy doma bez důvodu. Sama maminka chlapce nechtěla krýt a řekla to i škole. Takže to byla iniciativa samotné maminky, že vzniklou situaci chtěla řešit. Maminka spolupracovala se školou a měly jsme i několik jednání ve škole. S maminkou jsme řešili i možnost, že by chlapec dojížděl do původní školy, ale bohužel toto řešení nebylo možné. Chlapec by musel cestovat s přestupy a bylo by to daleko. Nakonec byl případ oznámen na OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) a řešilo se to i ve spolupráci s tímto orgánem. Na společných jednání byl přítomen pan ředitel, metodik prevence, já coby třídní učitelka, maminka a zástupce OSPODu. Školního psychologa jsme v té době na naší škole neměli.

Situace se vlekla od ledna, přes jaro až téměř ke konci školního roku. Dořešilo se to někdy v květnu. Nakonec se souhlasem OSPODu a maminky se chlapec přestěhoval k tetě a strýci a začal navštěvovat školu v jejich místě bydliště, kde měl i své kamarády, ještě na konci 8.ročníku. Jestli je situace dobře nebo špatně zvládnutá to netuším. Z pohledu chlapce to byla úspěšně vyřešená situace, vydobyl si, co chtěl. Z pohledu maminky a naší školy se nejspíš jedná o neúspěšné řešení. Bohužel nemám žádné informace, jak si chlapec vedl po přestupu na jinou školu a k tetě a strýci.

5

The teacher was describing a student who had been attending the gymnasium for several years. At first he appeared as a classic average student. In the first years, he had good results, he did not break the school rules in any way, and he still had no problems with absences, he went to school. But things started to get worse in the third year. The student gradually began to miss individual classes and then even days, but he did not make excuses. He didn't pay any attention to what the teachers were saying and what the instructions were giving during the lessons. Once he was even caught smoking cigarettes in the school toilet.

According to the teacher, the student was intelligent, clever and initially hardworking. He came from a small village that is not far from the town where there is a high school. He lived with both parents, but as it turned out later, it was not exactly an ideal environment for adolescent development.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Attendance problems

When the situation intensified, the teacher tried to find out what was the cause of such a fundamental change in the student's behavior. When contacting her, the student's parents told her that they had noticed the change, and during the conversation with the teacher they came to the conclusion that a bad situation at home could also have an effect, as the parents were about to divorce. They subsequently agreed that they would try to supervise his schooling more and give him more attention in general. The student also started visiting the school psychologist, with whom they resolved the situation.

Interview, Cooperation with experts

In the short term, the situation improved, he started going to school, and he even had his homework done for the most part. But after his parents' divorce, everything got worse and he stopped going to school completely. He and his mother moved, so he subsequently changed schools.

Shortterm success

17

Počítačové hry, fotbal

Cigarety,Disrespekt,Neuznávání pravidel,Absence

MUNI Filozofická fakulta – Anglický jazyk a literatura, Německý jazyk a literatura

15

Učitelka popisovala žáka, který navštěvoval gymnázium již několik let zpět. Zpočátku se jevil jako klasický průměrný žák. První roky měl dobrý prospěch, neporušoval nijak školní řád, a ještě neměl problémy ani s absencemi, do školy chodil. Ve třetím ročníku se to ale začalo horšit. Žák postupně začal vynechávat jednotlivé hodiny a pak i dny, omluvenky ale nenosil. Při vyučování vůbec nedbal na to, co říkají a jaké pokyny dávají učitelé. Jednou byl dokonce přichycen při kouření cigaret na školní toaletě.

Žák byl podle učitelky inteligentní, šikovný a zpočátku i pracovitý. Pocházel z malé vesnice, která je nedaleko města, v němž je gymnázium. Žil s oběma rodiči, ale jak se později ukázalo, nebylo to úplně ideální prostředí pro vývoj adolescenta.

Když situace zintenzivnila, tak se učitelka snažila zjistit, jaká je příčina tak zásadní změny v chování žáka. Rodiče žáka jí při kontaktování vypověděli, že tu změnu zaznamenali a při rozhovoru s učitelkou dospěli k tomu, že vliv může mít i špatná situace doma, rodiče se měli totiž rozvádět. Následně se domluvili, že se budou snažit víc dohlížet na jeho školní docházku a celkově mu dávat více pozornosti. Žák začal také navštěvovat školní psycholožku, s kterou situaci řešili.

Krátkodobě se situace zlepšila, začal chodit do školy, a dokonce měl hotové i domácí úkoly většinou. Po rozvodu rodičů se všechno ale zhoršilo a do školy přestal chodit úplně. S matkou se přestěhovali, tudíž následně změnil i školu.

5

few years ago, children used to play with plastic toys during breaks, which they spun and then held in their hands, or sent across benches and the floor. If they played like that during breaks, we didn't mind at all. Some, such as an eleven-year-old student at the time, started playing with the toy even during class, attracting the attention of classmates around them and disrupting the entire class.

Pupil, eleven years old, fifth grader - Popular, playful, very talkative and fearless, average academic performance. Other students in the class without serious behavior problems, friendly atmosphere.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

When I noticed that the student was not paying attention and was playing with the toy, I asked him to bring me the toy and pay attention to the lesson again.

Interview, Warning

The student handed me the toy without saying a word and didn't disturb the class anymore. After the lesson, I returned the toy to him, saying that if he continued to play with it in class, I would have to confiscate it. The student agreed and no longer played with her in class.

Longterm success

11, 5. ročník

Videohry, fotbal, hry s kamarády

Magisterské vzdělání, ČJ a AJ

17

Před několika lety měly děti ve zvyku hrát si o přestávkách s plastovými hračkami, které roztočily a následně držely v ruce, nebo si je posílaly po lavicích a podlaze. Pokud si tak hrály o přestávkách, tak nám to nijak nevadilo. Někteří, jako například tehdy jedenáctiletý žák, si s hračkou začali hrát i během vyučování a tím na sebe strhávali pozornost spolužáků okolo a vyrušovali celou třídu.

Žák, jedenáct let, žák pátého ročníku – Oblíbený, hravý, hodně výřečný a nebojácný, průměrný studijní prospěch. Ostatní žáci třídy bez vážných problémů chování, přátelská atmosféra.

Když jsem si všimla, že žák nedává pozor a hraje si s hračkou, poprosila jsem ho, aby mi hračku přinesl a věnoval pozornost opět vyučování.

Žák mi bez odmlouvání hračku odevzdal a v hodině již nevyrušoval. Po hodině jsem mu hračku vrátila s tím, že pokud si s ním bude nadále hrát ve vyučování, budu mu ji muset zabavit. Žák souhlasil a již si s ní v hodinách nehrál.

5

The student with autism was accompanied by the same teacher's assistant throughout his schooling. He was in a small school until the fifth grade, and in the second grade he went to a new school in a regular class with 25 students. The class was noisy, more active, more disorderly, which bothered the student and he held his ears, shouted at others to be quiet, admonished others, demanded a quiet class, wanted everything in order, needed to calm down on the bean bag at the back of the class. When he was transferred to a special class, everything went well, only once did he have an autistic affect when there was a time shift and his watch showed the wrong time by an hour, unfortunately neither I nor the assistant could figure out how to reset the watch, to the mother it was not possible to appeal, only the father was appealed to. Before the father managed to come home from work, the pupil began to develop an affect in the style of jumping, admonishing other pupils, when on this impulse the pupil was taken to the office by the assistant so that the pupils could not see what was going to happen, in the office there was slapping of his own hands, when caught assistant so as not to slap himself, he started slapping the assistant's hands, but he knew he couldn't, so he started slapping his hands again.

The student has autism. The class is large, noisy, messy.

Diagnosis

We proposed to the pupil and his parents that he be transferred to a special class with a smaller number of pupils (11 pupils), which they accepted, he switched to a special class with a teacher's assistant whom he had known since kindergarten, so the transition was easier for both him and his parents.

Transfer of student

Immediately after the transfer, the student calmed down, he integrated into the class without any problems, he was not afraid when someone from the class came to him, the transition with an assistant he knew also helped and it was more pleasant for him. Thanks to the assistant, affect was never (with one exception) allowed to occur, it was prevented, or the pupil himself was able to calm himself down with English. During the affectation with the watch, the student calmed down immediately after his father arrived and readjusted the watch, but just in case, his father took him home and the student came to school the next day fine.

Longterm success

12 let, 6. ročník ZŠ

Sport - plavání, lyžování, procházky

Autismus

Mgr. – Speciální pedagogika

13

Žák s autismem a celou jeho školní docházku doprovázela stejná asistentka pedagoga. Do páté třídy byl v malotřídní škole, na druhý stupeň šel do nové školy do běžné třídy s 25 žáky. Třída byla hlučná, aktivnější, nepořádnější, což žáka vadilo a držel se za uši, po ostatních pokřikoval aby se ztišili, napomínal ostatní, vyžadoval klidnou třídu, chtěl všechno v pořádku, potřeboval se uklidňovat na sedacím vaku vzadu ve třídě. Když už byl přeložen do speciální třídy probíhalo vše v pořádku, pouze jednou u něho nastal autistický afekt když byl posun času a jeho hodinky ukazovali o hodinu špatný čas, bohužel ani já a ani asistentka nedokázala přijít na to, jak se ty hodinky přenastavují, matce se nešlo dovolat, dovolalo se až otci. Než otec zvládl přijet z práce, tak u žáka se začal rozvíjet afekt ve stylu poskakování, napomínání ostatních žáků, kdy na tento popud byl žák odveden asistentkou do kabinetu aby žáci neviděli co nastane, v kabinetu došlo k plácání do ruk sebe samotného, při chycení asistentkou, aby neplácal sebe, začal plácat asistentku do ruk, ovšem to věděl, že nemůže tak se začal opětovně placat do svých ruk.

Žák má autismus. Třída početná, hlučná, nepořádná.

Navrhli jsme žákovi a jeho rodičům přeložení do speciální třídy s menším počtem žáků (11 žáků), který oni přijali, přešel do speciální třídy i s asistentkou pedagoga, kterou znal od mateřské školky, tudíž přechod byl jednodušší jak pro něho tak pro jeho rodiče.

Ihned po přeložení se žák uklidnil, do třídy se začlenil bez problémů, nebál se, když za ním někdo ze třídy přišel, dopomohl tomu i přechod s asistentkou kterou znal a bylo to pro něj příjemnější. Díky asistentce se nikdy (kromě jedné vyjímky) nenechalo dojít k afektu, předcházelo se tomu, případně sám žák se dokázal uklidnit angličtinou. Při afektu s hodinkami se žák uklidnil ihned po příjezdu otce a přenastavení hodinek, ovšem projistotu si ho otec odvezl domů a žák přišel do školy druhý den v pořádku.

5

At first glance, the student is nice and unproblematic, I myself had the opportunity to observe him during the lessons, which I had access to thanks to practice alongside an experienced teacher, specifically during mathematics and the Czech language. He was polite in class, although he didn't report or shout like other students, but he listened attentively (or so it seemed). Actually, even at first glance, I wouldn't say that this could be a problem student. Until I once convinced myself outside of class about the break I spent with the children in the second grade. He was not very nice to children, and when someone did something he didn't like, he became slightly aggressive (for example, when he was left with the school computer because there were only 4 out of 15 children in the class). The situation I am going to describe was told to me by a teacher who has been working with the student for the second year. She is in her third year at school, so as she said herself, she has some experience, but it is not yet long-term experience, so she is still nervous about dealing with new situations. It is said that the situations with the student's problematic behavior are repeated, although they are always different, but she remembered one when she really did not know how to solve the situation and felt a slight despair, but she still tried to solve the situation. The student usually has a female assistant with him, but not for every lesson, most often for mathematics, reading and Czech language lessons. In the end, the teacher considers the solution successful, as it was important for her to calm the student down.

The student has been diagnosed with ADHD. He also takes some medication, but I was not given more specific information in this area, which I completely respect, the only thing the teacher told me was that before he started taking the medication, it was really unmanageable with him. The student does not have a mother or father, or - he has them, but they gave him up. They moved to another city (ie about 250 km from the pupil) and left the pupil with his grandmother and grandfather, which is even luckier. Just as the student was left with his grandmother and grandfather and his brother, they took only the little girl with them, who was the youngest of the three children. So they live in an asylum, and the student and his brother are cared for by their grandmother and grandfather, otherwise they would have to go to a children's home. The teacher said that they are lucky, because grandma and grandpa treat them well, the student's brother is not diagnosed with ADHD and you can tell, he often helps them with the student (he is a year older and goes to the same elementary school). But they certainly miss their parents, as every child deserves to have caring parents, unfortunately this is not the rule.

Emotional outbursts

During PE class, when the student was still a first grader, 2 classes (specifically 1st and 2nd grade) were combined and a game of dodgeball was played. Everything was fine for the first few minutes, the kids were playing dodge ball, everyone was enjoying it. They knocked out the first boy, then the second, and then it was the pupil's turn. When the student was hit with a ball by a classmate, the student got really angry and started shouting at the classmate, he was very aggressive, even vulgar. Next he kicked him. After that, the teacher immediately ran to him and tried to calm the situation. Teacher: 'At that moment I really didn't know how to solve the situation, but I tried to keep a calm head, I didn't know what to say to the pupil and how to behave towards a classmate, I knew that it wasn't easy at home, but hurting other classmates was definitely he cannot and must be aware of it.' The student cried and the teacher took him to a bench. Teacher: 'I pointed out to him that he cannot behave like this and that he owes his classmate an apology. The student didn't listen at all at first and kept jumping into my conversation saying that he wasn't talking about the topic at all, because he was still furious and didn't even want to sit on the bench. So I waited until the student calmed down and then I explained to him again that he shouldn't behave like that. Subsequently, the student burst into tears and described everything to me.' He told her that he was sorry that he couldn't even run properly and that if he could, his classmate wouldn't have knocked him out so quickly. Teacher: 'I felt sorry for him, he sounded really unhappy, and since we're only human, I tried to treat him really humanly - I comforted him, I slowly explained to him that it's really nothing, that it's just a game, that we're playing for fun and not to blame ourselves. And that with every next game comes improvement, in every game sometimes you succeed and sometimes you don't, that's just the way life is. And I managed to put a smile on the student's face. At that moment, a stone fell from my heart, because I had the feeling that I might not even rid him of the initial aggression and that he would not continue to cooperate, as was the case for the first few minutes. Nevertheless, at the end of the lesson, I reminded him that it would be necessary to apologize to the classmate, that he was only playing a game, and man is a competitive creature, and I did not want to hurt him, which I am absolutely sure, the classmate is not even a conflicted type of student who would eg mocked. Since then there are others (she added with a laugh). Afterwards, the student himself really apologized to his classmate. And that warmed my heart the most. My human talking to the soul must have finally worked.'

Interview

As I mentioned above, she had a solution to the situation, the teacher managed to solve the situation correctly in her opinion and in my opinion, at least as best as she could. Me: 'How was the next gym class? Was your solution short-term/long-term helpful?' Teacher: 'Well, you know that I was afraid to fill the next gym class with hitting, but I finally decided the next week and the student was hit until the end, I remember that class like it is today. The following hours he accepted it better, every time he was beaten he looked at me, I smiled at him and he went to sit behind the other beaten children. The solution was long-term.'

Longterm success

7 let, 2. třída

Má rád matematiku a přírodopis, rád chodí ven na procházky, zajímá se o zvířata.

ADHD

Agrese,Nesoustředěnost

Učitel (titul Mgr., první stupeň)

5

Žák je na první pohled milý a bezproblémový, sama jsem měla možnost ho pozorovat během hodin, kam jsem měla díky praxi po boku zkušené pedagožky přístup, konkrétně během matematiky a českého jazyka. V hodinách byl slušný, sice se nehlásil ani nevykřikoval jako ostatní žáci, ale pozorně poslouchal (nebo to tak alespoň vypadalo). Vlastně bych ani na první pohled neřekla, že by se mohlo jednat o problémového žáka. Až jsem se sama jednou přesvědčila mimo hodinu o přestávce, kterou jsem s dětmi ve druhé třídě trávila. K dětem se příliš hezky nechoval a když mu někdo provedl něco, co se mu nelíbilo, začal být lehce agresivní (např. když na něj nezbyl školní počítač, protože ve třídě měli pouze 4 na 15 dětí). Situace, kterou budu popisovat, mi byla odvyprávěna paní učitelkou, která s žákem již druhým rokem spolupracuje. Ve škole je třetím rokem, tudíž jak sama řekla, nějakou praxi má, ale o dlouholetou praxi se ještě nejedná, proto je z řešení nových situací stále nervózní. Situace s problémovým chováním žáka se prý opakují, ač jsou vždy jiné, ale vzpomněla si na jednu, kdy opravdu nevěděla, jak situaci řešit a cítila lehké zouflaství, přesto se snažila situaci vyřešit. Žák má u sebe většinou paní asistentku, ale ne na úplně každou hodinu, nejčastěji na hodiny matematiky, čtení a českého jazyka. Nakonec řešení učitelka považuje za úspěšné, jelikož pro ni bylo důležité žáka hlavně uklidnit.

Žák má diagnostikované ADHD. Bere i nějaké léky, ale konkrétnější informace mi v této oblasti nebyly poskytnuty, což zcela respektuji, jediné co mi paní učitelka řekla bylo, že předtím, než léky začal brát, to s ním opravdu bylo velmi nezvladatelné. Žák nemá maminku ani tatínka, nebo – má je, ale zřekli se ho. Odstěhovali se do jiného města (tzn. asi 250 km od žáka) a žáka nechali u babičky s dědečkem, což je ještě štěstí. Stejně jako žáka nechali u babičky a dědečka i jeho brášku, s sebou si vzali pouze holčičku, která byla nejmladší ze tří dětí. Žijí tedy v azylovém domě a žáka s bratrem má v péči babička s dědečkem, jinak by museli do dětského domova. Paní učitelka říkala, že mají štěstí, protože babička s dědečkem se k nim chovají krásně, bratr žáka nemá diagnostikované ADHD a je to znát, s žákem jim často pomáhá (je starší o rok a chodí na stejnou ZŠ). Určitě jim ale rodiče chybí, jelikož každé dítě si zaslouží mít pečující rodiče, bohužel to není pravidlem.

Při hodině tělocviku, kdy byl žák ještě žákem první třídy, byly spojeny 2 třídy (konkrétně 1. a 2. třída) a hrála se vybíjená. Prvních pár minut bylo vše v pořádku, děti hrály vybíjenou, všem se to líbilo. Vybily prvního chlapce, následně druhého a poté přišel na řadu žák. Když žáka vybil míčem spolužák, žák se neskutečně naštval a začal na spolužáka křičet, byl na něj velmi agresivní, až vulgární. Dále do něj kopnul. Poté k němu hned přiběhla učitelka a snažila se situaci uklidnit. Učitelka: 'V tu chvíli jsem opravdu nevěděla, jak situaci řešit, ale snažila jsem se zachovat klidnou hlavu, nevěděla jsem, co říct žákovi a jak se zachovat k spolužákovi, věděla jsem, že to nemá doma zrovna jednoduché, ale ubližovat ostatním spolužákům rozhodně nemůže a musí si toho být vědom.' Žák se rozplakal a paní učitelka ho odvedla na lavičku. Učitelka: 'Upozornila jsem ho na to, že se takto chovat nemůže, a že spolužákovi dluží omluvu. Žák zezačátku vůbec neposlouchal a skákal mi neustále do řeči s tím, že vůbec nemluvil k tématu, byl totiž stále rozzuřený, a ani se nechtěl na lavičku posadit. Počkala jsem teda, až se žák sám uklidní a následně mu znovu vysvětlila, že by se neměl takhle chovat. Následně se žák rozplakal a vše mi popsal.' Řekl jí, že ho mrzí, že neumí ani pořádně běhat a že kdyby to uměl, nemusel ho spolužák vybít tak rychle. Učitelka: 'Bylo mi ho líto, zněl opravdu nešťastně, a protože jsme jen lidé, snažila jsem se k němu chovat opravdu lidsky - chlácholila jsem ho, pomalu jsem mu vysvětlila, že opravdu o nic nejde, že je to jen hra, že hrajeme pro zábavu a ne proto, abychom si něco vyčítali. A že s každou další hrou přijde zlepšení, v každé hře se někdy daří a jindy ne, tak už to v životě zkrátka chodí. A podařilo se mi vykouzlit žákovi úsměv na tváři. V ten moment mi spadl kámen ze srdce, měla jsem totiž pocit, že ho snad té počáteční agrese ani nezbavím a že nadále nebude spolupracovat, jak se dělo několik prvních minut. Přesto jsem mu na konci hodiny připomněla, že by bylo potřeba se spolužákovi omluvit, že on pouze hrál hru, a člověk je tvor soutěživý, a nechtěl mu ublížit, čímž jsem si naprosto jistá, spolužák ani není konfliktní typ žáka, který by se někomu např. posmíval. Od toho tu jsou jiní (dodala se smíchem). Žák se poté sám opravdu spolužákovi omluvil. A to mě zahřálo u srdce nejvíc. Moje lidské promlouvání do duše asi nakonec zabralo.'

Jak jsem již výše zmínila, řešení situace měla, paní učitelka situaci zvládla vyřešit podle svého i mého názoru správně, minimálně nejlépe, jak uměla. Já: 'Jak to probíhalo na další hodině tělocviku? Bylo Vaše řešení krátkodobé/pomohlo na delší dobu?' Učitelka: 'No to víš, že jsem se bála naplnit další hodinu tělocviku vybíjenou, ale nakonec jsem se odhodlala v dalším týdnu a žáka vybili až ke konci, tu hodinu si pamatuji jako dnes. Následující hodiny už to přijímal lépe, vždycky, když ho vybili, podíval se na mě, já se na něj usmála a on si šel sednout za ostatními vybitými dětmi. Řešení bylo dlouhodobé.'

5

The situation started when I found a crying girl in the toilet during class. She was crying hysterically and was unable to explain to me what had happened. I invited her to my office, offered her a biscuit and after a while she confided in me. No one wants to talk to her in class, and a classmate is spreading false information about her.

The classmate who slanders the girl is extroverted, draws a lot of attention to herself. The gossip girl is also more of an extrovert, likes to ride horses and play the piano. He doesn't really excel at school.

Verbal disruption of lessons

I informed my parents immediately and agreed that they would talk the guilty girl out. I then invited both students to my office. Only then did I learn that the roles of the girls were reversed and the one who cried first made up the whole story.

Disrespectful communication, Warning

I realized that I should have proceeded differently and listened to both girls first.

Failure

12, 7.B

Počítačové hry, kolo, knihy, fotbal

Učitelství pro 1. Stupeň ZŠ, Mgr.

Přibližně 30 let

Situace se odehrála v prvních letech mé praxe, kdy jsem učila v 7. třídě, v posledních měsících školního roku. Byla zrovna hodina matematiky, zkraje jsme probírali nové učivo, ke kterému se vrátíme další školní rok. Třídu jsem měla docela ráda, většinu času pracovali jak měli, občas vyrušovali, ale nic, co by vytvářelo problémy mezi námi. V tuto hodinu matematiky dva chlapci v zadní lavici neustále rušili, vykřikovali, pokřikovali na kamarády na druhé straně třídy a bavili se mezi sebou. Ráda bych zmínila, že chlapci sice občas vyrušovali v hodinách, ale nikdy jsme spolu neměli žádný velký problém. Zároveň ani jeden nemají potvrzenou žádnou diagnózu, jejich známky jsou v průměru.

Od začátku hodiny jsem chlapce okřikla už několikrát a postupně ztrácela nervy.

Celá situace vyvrcholila, když jsem se neudržela a chlapce okřikla 'Buďte už ticho, smradi!' Celá třída ztichla a koukala na mě. Ihned jsem si uvědomila, že jsem to přestřelila a měla zvolit jiný výraz, ale uteklo mi to a už jsem to nemohla vzít zpět. Začala jsem se omlouvat, že jsem to tak nemyslela. Kluci mlčeli.

Po incidentu jsem pokračovala dál ve výuce, ve třídě vládla nepříjemná atmosféra a všichni jsme jen čekali, až se ozve zvonek. Na další hodině na sebe kluci nestrhávali pozornost, pracovali, ale jinak se moc nezapojovali. Po hodině jsem se jim ještě jednou omluvila a další hodiny si sice drželi určitý odstup ale neignorovali a komunikovali. Když se žáci vrátili po prázdninách, vypadalo to, jako by na celou nepříjemnou událost zapomněli a řekla bych, že naše vztahy byly zase dobré.

5

The conflict happened quite recently, I think one or two years ago. At that time, there was a student of the faculty of pedagogy on an internship here at our school. The student was very hard-working and clever, she developed a lot of learning aids and had a lot of different exercises prepared for the students to practice the material covered. The children absolutely adored her, even a student who was normally not very involved in learning was suspiciously active and tried to accommodate this student in everything. But the student was always kind and tried to help the weaker ones. Then there was another student. He was always a bit wild, but he was not diagnosed with any learning or attention disorder. But he always tried, and even though he wasn't quite a winner, he had fairly good grades on his report card. It was during this student's practice at our school that the pupil and the other pupil got into a cross. We had local studies, I led the class and the student helped the children who needed help. The student and the other student were working under the personal supervision of this student, who was helping them in that lesson. They were sitting next to each other on the same bench and she was across from them. One student had his work done a little earlier, so he started showing off in front of everyone and was rude to the student when she gave him another piece of work. He allowed himself what he shouldn't have, even though we both warned him to calm down. This was probably partly due to the fact that the student came from the same village as the student, so they both knew each other outside of school, and so the student touched her, jumped into the conversation and tried to show off that he was a hero among his classmates. But the second student didn't like that at all from the beginning, so he always shouted at him once in a while and warned him that he should behave decently. But the student was in his element, and the other student saw that it was not worth it, and so the anger started to suffocate inside. You could see that he was angry because he was very sorry for how the male student treated the female student. He then just stared at the bench with a stony expression for the rest of the class. But then I didn't pay attention to it anymore, because I thought that the whole matter was closed and the student's anger would pass, after all, it often happened that he got angry, but then usually cooled down quickly. But this time I was wrong. The next morning, the headmistress came to me and told me that the student's mother had called her. It is said that the pupil waited in front of the school for another pupil and started pushing him and shouting: "How dare you treat the teacher like that!?

Pupil – Pupil of the 5th grade of primary school. Although he was 13, he was only in the 5th grade because he was suspended and then he was sick for a whole school year, so he had to repeat the 4th grade. His movement skills in the gym were hampered by being relatively overweight, so he sometimes had breathing problems, which sometimes caused him anxiety. Even so, he played competitive football and was quite good at it. personality: calm, friendly, warm-hearted, rather introverted, rather below-average grades (mostly three to four on the report card), dysgraphic. The second student – 5th grade elementary school student, 11 years old, average grades, rather extroverted, open, very friendly, liked to provoke classmates and often make various Canadian jokes on them, but overall a very nice boy with a great desire for attention

Physical aggression

immediately started to solve the situation. I was mainly worried about something happening to the student, because even a slight concussion is often no fun. I talked to each boy one by one in the office. First, I listened to the student and his version of the story. But the student even told me that it was mainly his fault and that he was really rude. In addition, he says he understands the other student. He literally told me he was acting like a “moron.

Interview

The incident would be resolved practically immediately. On the morning of the next day, when the boys had said everything to each other, they immediately sat together on the common bench and sat like that for the rest of the year. Neither of them ever mentioned the incident again, and I'd even venture to say that paradoxically, the incident and their subsequent reconciliation brought them even closer. They were best friends for the rest of the year. In addition, the pupil even convinced the other pupil to also sign up for football so that they could play together. When they left for the 6th grade for the 2nd grade at another school, since we only have the first grade at our school, they decided to go to the second grade together in a village a few kilometers away, even though the student originally wanted to go to another school. I would say that this is an exception to the rule, that the conflict can end so well. That's why I'm really very satisfied with how I solved this situation, although it must be added that I was also very lucky, if it weren't for the fact that the guys were already mature enough that she was able to solve it and reconcile as "guys"

Longterm success

13

fotbal, počítačové hry, internet – sociální sítě

Dysgrafie

Agrese

Mgr. (Učitelství pro 1. stupeň základní školy)

8

Konflikt se stal poměrně nedávno, myslím že je to jeden nebo dva roky. V tu dobu tady u nás ve škole byla na praxi jedna studentka pedagogické fakulty. Ta studentka byla velmi snaživá a šikovná, vypracovávala si spoustu pomůcek pro učení a pro žáky měla nachystáno spoustu různých cvičení na procvičování probrané látky. Děti ji přímo zbožňovaly, dokonce i žák, který se normálně do učení příliš nezapojoval, byl až podezřele aktivní a snažil se této studentce vyjít ve všem vstříc. Žák byl ale vždy hodný a snažil se pomáhat slabším. Pak tu byl ještě jeden žák. Ten byl vždy trochu divoký, avšak žádnou poruchu učení či pozornosti neměl diagnostikovanou. Vždy se ale snažil a i přesto, že nebyl úplně premiant, tak měl poměrně obstojné známky na vysvědčení. Právě během praxe této studentky na naší škole se tito dva žáci dostali do křížku. Měli jsme vlastivědu, hodinu jsem vedla já a studentka pomáhala dětem, které potřebovaly pomoci. Žák s druhým žákem pracovali právě pod osobním dohledem této studentky, která jim zrovna tu hodinu pomáhala. Seděli vedle sebe v jedné lavici a ona naproti nim. Žák, který byl vždy trochu divoký, měl práci hotovou o něco dříve, a tak se začal předvádět přede všemi a byl drzý na studentku, když mu zadávala další práci. Dovoloval si, co neměl, i když jsme jej obě upozorňovaly, aby se zklidnil. Částečně to nejspíše bylo zapříčiněno tím, že žák pochází ze stejné vesnice jako právě ona studentka, takže se oba znali i z prostředí mimo školu, a tak jí žák tykal, skákal do řeči a snažil se předvádět, aby mezi spolužáky byl za hrdinu. To se ale již od začátku vůbec nezamlouvalo druhému žákovi, a tak jej vždy jednou za čas okřikl a upozornil ho na to, že se má chovat slušně. Žák byl ale ve svém živlu a druhý žák tak viděl, že to nemá cenu, a tak ten vztek začal dusit v sobě. Bylo na něm vidět, že je naštvaný, protože ho velmi mrzelo, jak se žák ke studentce choval. Celý zbytek hodiny pak jen koukal do lavice s kamenným výrazem. Já jsem tomu pak ale už nevěnovala pozornost, poněvadž jsem si myslela, že je celá záležitost uzavřena a žákův vztek přejde, koneckonců se často stávalo, že se naštval, ale pak většinou rychle vychladl. Tentokrát jsem se však mýlila. Druhý den ráno za mnou totiž přišla paní ředitelka a sdělila mi, že jí volala žákova matka. Prý si žák počkal před školou na druhého žáka, který si v hodině dovolal, a začal do něj strkat a křičet: „Co si to dovoluješ, chovat se takhle k paní učitelce!?". Druhý žák si to prý ale nenechal líbit, a tak do něj začal taky strkat. První žák byl však o hlavu vyšší, a tak měl fyzicky navrch. Plnou silou strkl do druhého tak, že zakopl o obrubník, co stál za ním, upadl a hlavou se praštil o betonovou dlažbu. Ihned potom se zvedl a zamířil beze slova domů. Když přišel domů, tak své matce řekl, že jej bolí hlava a že se porval s tímto žákem, a tak to jeho matka začala řešit právě tímto telefonátem. Nakonec se ale ukázalo, že chlapec měl naštěstí hlavu pouze naraženou, takže tento incident pro něj do budoucna neměl žádné následky. Bylo tedy ale na mě, abych to jako jejich třídní učitelka nějak vyřešila.

Žák, kterému se nelíbilo spolužákovo chování – Žák 5. třídy základní školy. Přestože mu bylo 13, byl pouze v 5. třídě, poněvadž měl odklad a pak byl celý jeden školní rok nemocný, a tak musel opakovat 4. třídu. Jeho pohybové dovednosti v tělocviku stěžovala poměrně vysoká nadváha a tak měl občas problémy s dýcháním, což mu občas způsobovalo úzkosti. I přesto ale hrál závodně fotbal a byl v něm poměrně dobrý. povaha: klidný, kamarádský, srdečný, spíše introvertní povahy, spíše podprůměrný prospěch (na vysvědčení většinou trojky až čtyřky), dysgrafik. Žák, který si v hodině dovoloval – Žák 5. třídy základní školy, 11 let, průměrný prospěch, spíše extrovertní, otevřený, velmi kamarádský, rád provokoval spolužáky a tropil si z nich často různé kanadské žertíky, v celku ale velmi hodný chlapec s velkou touhou po pozornosti

Situaci jsem začala ihned řešit. Bála jsem se hlavně o to, aby se žákovi něco nestalo, poněvadž byť jen lehký otřes mozku často nebývá žádná legrace. S každým chlapcem jsem si po jednom promluvila v kabinetu. Prvně jsem vyslechla žáka, který si dovoloval v hodině, a jeho verzi příběhu. Žák mi ale dokonce řekl, že je to hlavně jeho vina a že byl opravdu drzý. Navíc prý druhého žáka chápe. Doslova mi řekl, že se choval jako „debil". To mě celkem překvapilo, poněvadž takovou míru sebereflexe od dítěte jsem nečekala. Dále jsem se ho ptala na to, jestli jej nebolí hlava, popřípadě zda nejel na vyšetření. Říkal mi, že už vůbec. Věděl o tom, že jeho matka ráno volala do školy, ale podle jeho vlastních slov: „Máma celkem dost přeháněla, trošku jsem se flákl do hlavy, ale nebylo to nic hroznýho, bolelo mě to jenom chviličku.“ Potom jsem si do kabinetu zavolala i druhého chlapce. Jeho verze příběhu byla prakticky totožná. Bylo na něm vidět, že jej velmi mrzí, že spolužáka takto napadl. Když mi tuto situaci líčil, měl dokonce slzy v očích. Ihned se mě ptal, zda je v pořádku, a zda se mu nic nestalo. Řekl mi, že se mu stalo už poněkolikáté, že svůj hněv nezvládl, vypěnil a pak udělal něco, čeho litoval, avšak poprvé se to stalo v rámci školy neboli spíše kvůli situaci, která vznikla ve škole. Jeho upřímný zájem o spolužákovo zdraví se mi velmi líbil, protože jsem si o něm vždy myslela, že je to hodný kluk a tímto mi to jenom potvrdil. Když jsem viděla, že oba jsou z toho špatní a mrzí je to, rozhodla jsem se, že je usmířím. Zavolala jsem si je do kabinetu oba naráz. Žák, který vypěnil, se omluvil spolužákovi, že jej napadl, že to od něj bylo hloupé a že to nebyl důvod k tomu, aby jej napadl. Ten jeho omluvu přijal a také se mu omluvil za své nevhodné chování, které jeho tolik naštvalo. Pak dokonce žák, který vypěnil, ze své školní brašny vytáhl čokoládu, kterou následně dal spolužíkovi na usmířenou. Ten mu moc poděkoval, oba si podali ruce a tak se kluci tímto způsobem usmířili. Já jsem byla velice ráda, že tato situace byla vyřešena tak klidně a rozumně, což jsem ani nečekala, když mi paní ředitelka říkala o telefonátu žákovy matky. Raději jsem ještě zavolala oběma matkám a řekla jsem jim, jak se celá situace má, a že se kluci již usmířili. Obě byly rády a děkovaly mi, že celá tato neshoda nakonec dobře dopadla. Matce žáka, který spadl hlavou na chodník, jsem ale doporučila, aby jej radši vzala na vyšetření hlavy, pokud má obavy, zda se mu při pádu něco nestalo. Ta jej tam opravdu asi druhý nebo třetí den vzala, vyšetření dopadlo výborně. Žákovi se opravdu nic nestalo.

Incident by vyřešen prakticky ihned. Už druhého dne ráno, když si chlapci vše vyříkali, spolu hned zasedli do společné lavice a takto seděli i po celý zbytek roku. Ani jeden z nich se už nikdy o tomto incidentu nezmínil, a dokonce bych se odvážila říci, že je paradoxně tento incident a jejich následné usmíření ještě více sblížilo. Po celý zbytek roku byli nejlepšími kamarády. Žák navíc dokonce přesvědčil druhého žáka, který si v hodině dovoloval, aby se taky přihlásil na fotbal, aby mohli hrát spolu. Když odcházeli do 6. třídy na 2. stupeň do jiné školy, protože u nás na škole máme pouze první stupeň, rozhodli se, že půjdou na druhý stupeň společně do několik kilometrů vzdálené vesnice, i když první žák chtěl jít původně na jinou. Řekla bych, že to je zrovna výjimka zpravidla, že může konflikt skončit až takhle dobře. Proto jsem s tím, jak jsem vyřešila tuto situaci opravdu velmi spokojena, i když je nutno dodat, že jsem také měla obrovskou porci štěstí, nebýt toho, že kluci už byli natolik vyspělí, že to dokázali vyřešit a usmířit se jako „chlapi".

5

The student joined us in the 8th grade. He was kicked out of his original elementary school in the city, so he came in with a C for behavior. The reason for the transfer to our school was that the pupil was in a gang that was bullying at his original primary school, and the management needed to somehow divide this gang so that each of them would leave, so the pupil transferred to us and the other boys went to primary schools in the cities in the neighborhood, each of those boys simply went to a different elementary school. It has always been the case that if someone applies to us, because we are a state school, we have to take everyone. So the principal took him and put him in my class and all hell broke loose. The behavior three was really adequate, not that he bullied anyone, but his behavior was really disastrous, both towards me, other teachers and some classmates. He screamed in class, was as rude as a bricklayer, all kinds of words were flying that we didn't even think about. He constantly interrupted the lesson, had different notes on everything, verbally attacked the teacher and some classmates, so that almost the entire lesson was spent by the student alone, thus denying the other students lessons. Just total horror and all the teachers and students were bad from him.

Family history: The student was an only child and came from a small town where he lived with both parents. In my opinion, his inappropriate behavior stemmed from his family, where there were very frequent arguments full of vulgarities. Class anamnesis: He was not very popular in class, mainly due to his behavior. His classmates were bothered by the fact that he disrupts classes, is vulgar to teachers and also to some pupils. He didn't have many friends in class, he was friends with about 3 guys the most, who had the same fun as him, namely smoking and hanging out.

Verbal aggression

His behavior did not improve at all, he was still disruptive in class and verbally attacked the teacher and some classmates. So everything started to be solved with the parents, who were invited to the school several times. Together with the educational advisor and the director, we suggested that the pupil could go to the educational care center in the city. At first, the parents absolutely did not agree with this proposal, they had a very negative attitude towards it. Over time, the parents realized that it wasn't such a bad idea, because the student's behavior at school kept getting worse and they didn't know how to deal with him anymore. In the end, they agreed with the educational care center. I also explained to the student that they could help him there. Of course, he did not agree with the stay at first, but then he finally changed his mind. Sentences that remained in the teacher's memory: Teacher: 'Student, I respect you, so respect me.' Student: 'The teacher is rude to me and just yells at me!' Teacher: 'You have to understand that if you behave the way you behave, others will behave the same way towards you. If you don't like something, you have to report it and say it politely, and not yell at the teacher, how can you do it.'

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

When the student returned to our school after 3 months, I really expected anything, but not that he would thank me. The student really thanked me for suggesting this educational care center to him and was happy that he stayed there for the 3 months. He said he realized how bad he had been before and was even ashamed of it now. You could see that the stay really benefited him, his behavior was completely different from before, he found more friends in the class, the students started to like him and took him as a good classmate, he even apologized to the teachers. So he completed the rest of the 8th and the entire 9th grade with us without any problems.

Longterm success

14. let, 8. ročník

/

ADHD,Poruchy chování

Vulgární vyjadřování,Vykřikování,Agrese,Rušení výuky,Slovní agresivita

Německý jazyk, Anglický jazyk

25 let

Žák k nám nastoupil do 8. třídy. Z jeho původní základní školy ve městě ho vyhodili, takže přišel s trojkou z chování. Důvodem přestupu na naši školu bylo to, že žák byl na své původní základní škole v partě, která šikanovala, a vedení tuto partu potřebovalo nějak rozdělit, aby každý z nich odešel, takže žák přešel k nám a ostatní kluci šli na základní školy do měst v okolí, prostě každý z těch kluků šel na jinou základní školu. Vždycky platilo, že když se k nám někdo přihlásí, tak tím, že jsme státní škola, tak musíme každého vzít. Takže pan ředitel ho vzal a dal ho ke mně do třídy a začalo peklo. Ta trojka z chování byla opravdu adekvátní, ne že by někoho šikanoval, ale jeho chování bylo opravdu katastrofální, jak vůči mně, ostatním učitelům tak i některým spolužákům. On vykřikoval v hodinách, byl sprostý jak dlaždič, lítaly všechny možný slova, o kterých se nám ani nezdálo. Neustále přerušoval výuku, měl ke všemu různé poznámky, slovně napadal učitele i některé spolužáky, takže se skoro celou vyučovací hodinu řešil jen žák a tím odpíral výuku ostatním žákům. Prostě totální hrůza a všichni vyučující i žáci z něho byli špatní.

Rodinná anamnéza: Žák byl jedináček a pocházel z menšího města, kde bydlel s oběma rodiči. Podle mého názoru pramenilo jeho nevhodné chování v rodině, kde probíhaly velmi často hádky plné vulgarismů. Třídní anamnéza: Ve třídě moc oblíbený nebyl, a to především díky svému chování. Jeho spolužákům vadilo, že narušuje výuku, je vulgární k učitelům a také k některým žákům. Moc kamarádů ve třídě neměl, kamarádil nejvíce asi se 3 kluky, kteří měli stejnou zábavu jako on, a to kouření a poflakování.

Jeho chování se vůbec nelepšilo, ve vyučovacích hodinách stále vyrušoval a slovně napadal vyučující a některé spolužáky. Takže se vše začalo řešit s rodiči, kteří byli několikrát pozváni do školy. Společně s výchovnou poradkyní a panem ředitelem jsme jim navrhli, že by žák mohl do střediska výchovné péče ve městě. Rodiče zpočátku absolutně nesouhlasili s tímto návrhem, měli k němu velice odmítavý postoj. Postupem času si rodiče uvědomili, že to není zas tak špatný nápad, protože žákovo chování se ve škole stále zhoršovalo a nevěděli si s ním už rady. Nakonec tedy se střediskem výchovné péče souhlasili. Žákovi jsem to také vysvětlila, že by mu tam mohli pomoct. Samozřejmě s pobytem prvně nesouhlasil, ale pak nakonec změnil svůj názor. Věty, která zůstala v paměti paní učitelky: Paní učitelka: 'Žáku, respektuji tě, tak respektuj ty mě.' Žák: 'Učitel se ke mně chová hnusně a jen na mě řve!' Paní učitelka: 'Musíš chápat, že když se budeš chovat tak, jak se chováš, tak i ostatní se k tobě budou chovat stejně. Když se ti nebude něco líbit, tak se musíš přihlásit a říct to slušně, a ne, že na učitele budeš řvát, jak to ty umíš.'

Když se žák vrátil po 3 měsících zpátky k nám do školy, tak jsem čekala opravdu cokoli, ale ne to, že mi poděkuje. Žák mi opravdu poděkoval, že jsem mu navrhla toto středisko výchovné péče a byl rád, že tam ty 3 měsíce pobyl. Říkal, že si uvědomil, jak se dříve špatně choval, a dokonce se za to i nyní styděl. Bylo na něm vidět, že mu ten pobyt opravdu prospěl, jeho chování bylo úplně jiné než předtím, ve třídě si našel více kamarádů, žáci ho začali mít rádi a brali ho jako fajn spolužáka, učitelům se i omluvil. Takže zbytek 8. a celou 9. třídu s námi absolvoval už bez jakýchkoli problémů.

5

The incident took place when the student was in sixth grade. He transferred to the school from the first class in the next village. He transferred alone, so he didn't know anyone in the class and tried to fit in with the team. However, he took dating as a bad thing. He went out of his way to impress others with his style of talking back to teachers and provoking others. I just went to their class for a Czech language lesson. I heard some commotion from the corridor and when I opened the door I found out what was the cause of it. The student held a classmate's case out of his reach out the window. When I entered, I shouted what's going on here, and instead of putting his hand back in, the student dropped the case. I went straight up to him and asked sharply if he thought he could do whatever he liked during the two minutes they were waiting for the teacher to arrive. I was answered yes with a bold expression. However, this made me even more angry and I decided to give the student a straight note and sent him for the given case. The rest of the class passed with occasional interruptions as the student was upset about the comment.

This incident happened even before the pupil was sent to the pedagogical-psychological counseling center and before he was assigned an assistant. It wasn't just me who had problems with him in class, but also the rest of my colleagues. That's why we recommended a visit to a pedagogical-psychological counseling center. After the assistant started sitting next to the student, his behavior improved slightly.

Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

The student did not worry too much about the note. The next day he brought it signed and even the parents were not interested in the incident. Fortunately, the same situation did not happen again, but there were countless other problems over the years. The assistant's help helped, but when classes ended, he found other ways to vent his frustration, including on school property.

Consequences, Disrespectful communication

As the student gradually matured, the behavior problems decreased, but at least once a month something was always found. The turning point came in the ninth grade.

Shortterm success

Druhý stupeň, 6. - 9. ročník

Poruchy opozičního vzdoru

Neúcta k autoritám

Mgr., dějepis a český jazyk

30 let

Incident se odehrál v době, kdy byl žák v šesté třídě. Na školu přestoupil z jednotřídky ve vedlejší vesnici. Přestupoval sám, takže ve třídě nikoho neznal a snažil se zapadnout do kolektivu. Seznamování vzal ovšem za špatný konec. Vydal se cestou dělat na ostatní dojem stylem, že odmlouval učitelům a provokoval ostatní. Šla jsem zrovna do jejich třídy na hodinu českého jazyka. Už z chodby jsem slyšela nějaký rozruch a když jsem otevřela dveře zjistila jsem co bylo jeho příčinou. Žák držel spolužákovo pouzdro z jeho dosahu ven z okna. Když jsem vešla zakřičela jsem, co se tu děje a žák místo toho, aby ruku strčil zpět dovnitř tak pouzdro upustil. Šla jsem přímo k němu a rázně se zeptala, jestli si myslí, že si může dělat co se mu zlíbí během těch dvou minut co čekají na příchod učitele. S odvážným výrazem mi bylo odpovězeno že ano. To mě ovšem ještě více naštvala a žákovi jsem se rozhodla dát rovnou poznámku a poslala jsem ho pro dané pouzdro. Zbytek hodiny proběhl s občasným vyrušováním, jelikož byl žák naštvaný za danou poznámku.

Tento incident se stal ještě předtím, než byl žák poslán do pedagogicko-psychologické poradny a než mu byl přidělen asistent. Neměla jsem s ním ve třídě problémy jen já, ale i zbytek mých kolegů. Proto jsme mu doporučili návštěvu v pedagogicko-psychologické poradně. Poté co vedle žáka začal sedět asistent se jeho chování lehce zlepšovalo.

Z poznámky si žák nedělal moc velké starosti. Druhý den ji přinesl podepsanou a ani rodiče se nijak nezajímali o daný incident. Stejná situace se naštěstí již neopakovala, ale v průběhu let bylo dalších problémů nespočet. Pomoc asistentky pomohla, ale když skončilo vyučování nacházel i jiné cesty, jak vybít svoji frustraci i na majetku školy.

Jak žák postupně dospíval problémů s chováním ubývalo, ale alespoň jednou za měsíc se vždy něco našlo. Zlom přišel až v deváté třídě.

5

We first encountered the student's problematic behavior when he transferred to us from elementary school in the seventh grade. From the first lessons, the student deviated considerably from the ranks of his classmates and tried to constantly draw attention to himself. We encounter this kind of behavior quite often, so in the beginning I warned him only verbally. However, his behavior did not abate, on the contrary. During breaks, he spoke profanity and threw various objects around the class - food, sponge, chalks. He even hit his classmates several times. Admonitions, notes, private conversations did not help, so I was forced to turn to the student's mother. She herself turned to the social-legal child protection authority, stating that the child is unmanageable and she does not know how to deal with him. The next steps were already consulted with the social worker, the mother was only minimally involved and strictly refused the invitation to the school. The situation was saved by the onset of the covid pandemic, and thus the transfer of teaching to the online space. The student was under the supervision of his mother every day, and when I sent an email with a complaint, she was able to look after her son. I'm honestly not sure how it would have turned out if classes had gone on as normal. He also drew other classmates to his side, and thus the class became unmanageable and learning very mentally demanding.

The student lived with his grandparents in Slovakia since birth, as the mother was a drug addict and therefore unable to take care of the child. In Slovakia, he belonged to average pupils and could boast of a distinction on his report card. At the age of 12, the mother applied for her son's custody, which the court eventually granted. So the student moved to his mother in the Czech Republic, where he lived with her, her new husband and half-brother. The mother immediately forbade the boy's contact with his grandparents. The role of the pupil in the family was apparently a 'guardian element'. He had to go home immediately after school to take care of his younger sibling. He never mentioned any hobbies or interests. He did not attend leisure clubs or go out with his friends, which of course reflected in his behavior in class, where he tried to be the center of attention. He became popular in the class, especially with the boys with worse grades. He earned their admiration for his outspokenness and ability to talk back to the authorities, so they often supported him in his indiscipline. On the other hand, the girls were often worried about his rude behavior and avoided him very much.

Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

When we first started dealing with the student's indiscipline, I turned to the mother, who immediately distanced herself from him and in all cases referred me to the OSPOD worker. She did not want to participate more deeply in his correction. I also communicated many times with the grandparents, who were very unhappy with the student's behavior. With the help of a social worker, we managed to convince the mother to lift the ban on communication with the grandparents. We promised ourselves a lot of help from this step, but unfortunately the boy was already completely in 'his own world'. The social worker worked not only with the student, but mainly with his mother, whom she taught how to work with her son, how to support him, how to praise him and generally participate in his behavior. The mother proved herself only during the covid pandemic, when the teaching was transferred to an online environment and her duty was to supervise her son. In my opinion, this situation saved us from more demanding interventions that would surely await us.

Interview, Cooperation with experts

As I already mentioned, the main cause of the student's inappropriate behavior was a bad family setting. The boy lacked attention from his parents and the overall opportunity to 'goof off', which other pupils were provided by leisure clubs. However, the positive results of working with his mother were only very short-lived, so when the pupil finished compulsory schooling, the court decided to return him to the care of his grandparents. I believe that returning to his grandparents in Slovakia was the best step for the boy. I can't say I'm happy with how the situation was resolved, but the boy's social worker and I did the best we could.

Shortterm success

13–15 let, 7. – 9. ročník

žádné

Lhaní,Podvody,Neúcta k autoritám,Vulgární vyjadřování

Magisterské (výtvarná výchova, ruský jazyk)

20

Setkali jsme se s problémovým chováním žáka poprvé, když k nám přestoupil ze základní školy v sedmé třídě. Od prvních hodin žák značně vybočoval z řad spolužáků a snažil se na sebe neustále upozorňovat. S takovým chováním se setkáváme poměrně často, takže jsem jej ze začátku upozorňovala pouze slovně. Jeho chování však nepolevovalo, právě naopak. O přestávkách se vyjadřoval vulgárně a házel po třídě různé předměty – jídlo, houbu, křídy. Dokonce několikrát zasáhl i spolužačky. Nepomáhalo napomenutí, poznámka, soukromé rozhovory, a tak jsem byla nucena se obrátit na matku žáka. Ta se sama obrátila na orgán sociálně-právní ochrany dětí s tím, že dítě je nezvladatelné a sama si s ním neví rady. Další kroky byly již konzultovány se sociální pracovnicí, matka se zapojovala jen minimálně a pozvání do školy striktně odmítala. Situaci zachránil nástup covidové pandemie, a tedy přenesení výuky do online prostoru. Žák byl denně pod dohledem matky, a když jsem poslala email se stížností, dokázala si syna pohlídat. Upřímně si nejsem jistá, jak by to dopadlo, kdyby výuka probíhala normálně. Strhával na svou stranu i ostatní spolužáky, a třída se tak stávala nezvladatelnou a učení velmi psychicky náročným.

Žák žil od narození u prarodičů na Slovensku, jelikož matka byla drogově závislá, a tedy neschopná se o dítě postarat. Na Slovensku patřil k průměrným žákům a mohl se chlubit vyznamenáním na vysvědčení. Ve 12 letech matka požádala o navrácení syna do péče, jemuž soud nakonec vyhověl. Žák se tedy přestěhoval za matkou do České republiky, kde žil spolu s ní, jejím novým manželem a nevlastním bratrem. Matka kontakt chlapce s prarodiči okamžitě zakázala. Role žáka v rodině byla dle všeho 'hlídací prvek'. Po škole musel okamžitě domů, aby se staral o mladšího sourozence. Nikdy se nezmínil o nějakých koníčcích či zájmových aktivitách. Nenavštěvoval volnočasové kroužky, ani nechodil s kamarády ven, což se samozřejmě odráželo na jeho chování ve třídě, kdy se snažil být středem pozornosti. Ve třídě se stal oblíbeným hlavně u chlapců s horším prospěchem. Za jeho prostořekost a schopnost odmlouvat autoritám si vysloužil jejich obdiv, a tak jej často v nekázni podporovali. Na druhou stranu, dívky z jeho hrubého chování měly často obavy a velmi se mu stranily.

Když jsme žákovo nekázeň začali řešit prvně, obrátila jsem se na matku, která se od něj okamžitě distancovala a ve všech případech mě odkazovala na pracovnici OSPOD. Nechtěla se hlouběji účastnit jeho nápravy. Mnohokrát jsem komunikovala i s prarodiči, kteří z chování žáka byli značně nešťastní. Za pomoci sociální pracovnice se nám podařilo přesvědčit matku, aby zrušila zákaz komunikace s prarodiči. Slibovali jsme si od tohoto kroku velkou pomoc, ale chlapec byl bohužel již naprosto ve 'svém světě'. Sociální pracovnice pracovala nejen s žákem, ale hlavně s jeho matkou, kterou učila, jak se synem pracovat, jak mu být oporou, jak jej chválit a vůbec se podílet na jeho chování. Matka se osvědčila, až v době covidové pandemie, kdy se výuka přenesla do online prostředí a její povinnost byla na syna dohlížet. Dle mého názoru nás tato situace zachránila před náročnějšími zákroky, které by nás jistě čekaly.

Jak jsem již zmiňovala, hlavní příčinou nevhodného chování žáka bylo špatné nastavení rodiny. Chlapci chyběla pozornost ze strany rodičů a celková možnost se 'vyblbnout', kterou jiným žákům poskytovaly volnočasové kroužky. Pozitivní výsledky práce s matkou však byly jen velmi krátkodobé, a tak v době, kdy žák končil povinnou školní docházku se soudně řešilo jeho navrácení do péče prarodičů. Věřím, že navrácení k prarodičům na Slovensko byl pro chlapce nejlepší krok. Nemůžu tvrdit, že jsem spokojená s vyřešením situace, ale dělaly jsme se sociální pracovnicí pro chlapce to nejlepší, co jsme mohly nabídnout.

5

The situation arose during a school trip to Spain, which was attended by mostly second-year students and some third-year students. The trip was voluntary and intended for students studying Spanish. Accommodation was provided in a hotel with balconies in the rooms. There was also another school in the hotel. One evening, after dinner but before supper, students from the other school were found to be drinking alcohol in their rooms. Together with my colleague, we checked the rooms. Everything seemed fine until we arrived at the room, which was locked. No one responded to the request to open, but noises could be heard from inside. After checking the next room, we caught the students climbing over the balcony from the locked room. After unlocking the room, we found alcohol.

The students from that room were average, popular, and obeyed their leader, who had more respect for authority than the others. The leader of the group, who provided the alcohol and suggested the escape through the balconies, was choleric, arrogant and had no respect for authority.

Violation of classroom/school rules

It was explained to the leader of the group and the other students that their behavior could lead to death as the balconies were not side by side and they had to jump onto them. An agreement was proposed and stricter rules put in place to prevent further settlement at the school. However, the students reacted indifferently and agreed even with a possible two for behavior. The following day a remark was made on the bus about the dangers of jumping from balconies, a common occurrence on school trips with serious consequences.

Consequences, Warning

Students from that room received a 2 in behavior on their report card. The rest of the trip was uneventful. After returning to school, the students behaved the same as before the trip. The leader of the group continued to argue with the teachers, but everyone did their work.

Partial success

16 let, 2. ročník SŠ

fitness, chodit ven

Mgr., aprobace biologie + společenské vědy

39 let

Situace vznikla během školního výletu do Španělska, kterého se zúčastnili převážně studenti druhého ročníku a někteří z třetího ročníku. Výlet byl dobrovolný a určený pro studenty studující španělštinu. Ubytování bylo zajištěno v hotelu s balkóny v pokojích. V hotelu byla také jiná škola. Jednoho večera, po večeři, ale před večerkou, bylo zjištěno, že studenti z druhé školy pijí alkohol na pokojích. Společně s kolegyní jsme provedli kontrolu pokojů. Vše vypadalo v pořádku, dokud jsme nedorazili k pokoji, který byl zamčený. Nikdo nereagoval na žádost o otevření, ale bylo slyšet zvuky zevnitř. Po kontrole vedlejšího pokoje jsme přistihli studenty, jak přelézají balkon ze zamčeného pokoje. Po odemčení pokoje jsme našli alkohol.

Studenti z daného pokoje byli průměrní, populární a poslouchali svého vůdce, který měl větší úctu k autoritě než ostatní. Vůdce skupiny, který zajistil alkohol a navrhl útěk přes balkóny, byl cholerik, arogantní a neměl úctu k autoritě.

Vůdci skupiny a ostatním studentům bylo vysvětleno, že jejich chování mohlo vést k úmrtí, jelikož balkóny nebyly vedle sebe a museli na ně skočit. Byla navržena dohoda a zavedení přísnějších pravidel, aby se předešlo dalšímu řešení ve škole. Studenti však reagovali lhostejně a souhlasili i s možnou dvojkou z chování. Následující den byla v autobuse učiněna poznámka o nebezpečí skákání z balkónů, což je častý jev na školních výletech s vážnými následky.

Studenti z daného pokoje obdrželi dvojku z chování na vysvědčení. Zbytek výletu proběhl bez incidentů. Po návratu do školy se studenti chovali stejně jako před výletem. Vůdce skupiny pokračoval v hádáních s učiteli, ale všichni odvedli svou práci.

5

The mother was an alcoholic already in the first grade, she was undergoing treatment, no one informed me that the mother was not present at home. The boy was often home alone with only the dog. Already at that time, I learned that a social worker had started coming there. He didn't help the family or me much then. They told me to check with my family, which was impossible. In the third grade, it escalated. He started picking on the older boys, there was already the smoking, the failure to fulfill the duties, he didn't have homework, he didn't study, there was an assistant in the class who looked after him, the boy didn't walk clean, he smelled bad. He didn't work without an assistant, he didn't know what to do. A case conference took place in that third class. There we dealt with the drunkenness of the mother and father. The boy started seeing a psychologist. But he didn't want to go there, he visited a psychologist maybe once or twice and his parents didn't cooperate either. Grandma, parents, representatives of the organization were at that conference. It had no effect. In the 4th and 5th grade, the problems got worse. Distance learning also fell into this. That was a disaster, he was at his grandmother's at the time. He joined my classes, but not always, and he didn't always know what to do. When the boy was in the 5th grade, there was an Educational Committee at the school. Both parents, the boy, the director, the prevention methodologist, the class teacher and two representatives from the organization were present there. The mother was not sober during this process, the father was on his own. The son was rude to his mother during this commission, it was obvious that his mother loved him without limit. She tried to win him over not by educational means. For example, he wanted her to modify his electronic cigarette. Oh, and then there were gifts from father and mother. They bought it. The grandmother was involved and they had a problem with each other, mother-in-law and daughter-in-law. So I didn't have a good feeling about the Education Commission. worked with them, the family had the full support of the organization. An employee of the organization even led them to a psychologist. So the organization was being checked. My mother went to school, I solved problems with her, but she was almost always drunk. After the boy's transition, I no longer have information about him and I don't know how the situation develops further.

Before entering the 1st grade, the boy saw his father strapped to a wheelchair. The father led the son to martial arts. Already from the 1st grade, there were disciplinary problems that were solved by admonitions. Father strapped to a wheelchair, mother took care of him. Alcoholic mother, then treatment. She was still drinking afterwards. The boy lived with both parents, then only with the father (the mother was undergoing treatment). Then with grandma. The police were called several times because of the drunkenness of the mother or father.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

Since the boy's first grade, the social worker visited them, as there were often problems with the mother and father due to alcohol, they were not at home (the mother was in the hospital), and I, as the class teacher, was not informed about this. A Case Conference was convened in the boy's third grade, where the problematic behavior of the student and the unsound attitude of the parents were addressed. The boy was suggested to see a psychologist, where he was only once or twice. He didn't want to go there. In the fifth grade, the Educational Committee was convened, where the problems were solved again. After that, this situation was solved again by , who supervised the boy's attendance at the psychologist. The boy then transferred to the second grade of primary school and since then I don't know how he looks like.

Interview, Cooperation with experts

After various admonitions, reprimands and the Case Conference, he went to a psychologist about once or twice, where he then stopped going, so it had no general effect. The problems continued all the time. In the fifth grade, the Educational Committee was held, where the staff of the organization were also present, but the boy's behavior did not change much. He was constantly inattentive and did not fulfill his duties. Now, after moving to the second level, I have no information about him. It should be, but under the supervision of workers from the organization.

Failure

6-10 let, 1.-5. třída

kouření, potulování se staršími kamarády

Lhaní,Podvody,Vulgární vyjadřování,Cigarety,Neplnění školních povinností

VŠ, 1. stupeň ZŠ

25

Matka byla alkoholička již v první třídě žáka, byla na léčení, nikdo mě neinformoval, že matka není přítomna doma. Chlapec byl často doma sám pouze se psem. Již v té době jsem se dozvěděla, že tam začala docházet sociální pracovnice. Tehdy příliš rodině ani mě nepomohl. Říkali mi ať se informuji u rodiny, což nebylo možné. V té třetí třídě potom to gradovalo. Začal se chytat těch starších kluků, už tam bylo to kouření, už to neplnění těch povinností, neměl úkoly, neučil se, ve třídě byl asistent, který se mu věnoval, chlapec nechodil čistý, zapáchal. Bez asistenta nepracoval, nevěděl co má dělat. V té třetí třídě proběhla případová konference. Tam jsme řešili opilectví matky a otce. Chlapec začal docházet k psychologovi. Ale nechtěl tam chodit, navštívil psychologa asi jednou nebo dvakrát a rodiče taky nespolupracovali. Na té konferenci byla babička, rodiče, zástupci organizace. Nemělo to účinek. Ve 4. a 5. třídě se to prohlubovalo ty problémy. Do toho pak padla ještě distanční výuka. To byla katastrofa, v té době byl u babičky. Připojoval se mi k hodinám, ale ne vždy, a ne vždy věděl, co má dělat. Když byl chlapec v 5. třídě byla ve škole Výchovná komise. Tam byli přítomni oba rodiče, chlapec, ředitelka, metodik prevence, třídní učitelka a dvě zástupkyně z organizace. Matka nebyla během tohoto procesu střízlivá, otec si myslel svoje. Syn se projevil při této komisi drze vůči matce, bylo vidět, že matka ho bezmezně miluje. Snažila se ho získávat ne výchovnými prostředky. Například chtěl, aby mu nechala upravit elektronickou cigaretu. Jo a pak tam probíhaly dárky od otce a od matky. Kupovaly si ho. Do toho vstupovala babička a ti měli mezi sebou problém, tchýně a snacha. Neměla jsem tedy z té Výchovné komise dobrý pocit. s nimi pracoval, rodina měla plnou podporu organizace. Pracovnice organizace je dokonce vodila k psychologovi. Probíhala tedy kontrola organizace. Matka chodila do školy, problémy jsem s ní řešila, ale byla skoro vždy opilá. Po přechodu chlapce o něm již nemám informace a nevím, jak se situace dále vyvíjí.

Před nástupem do 1. třídy otec upoután na vozík, chlapec to vše viděl. Otec syna vedl k bojovým sportům. Již od 1. třídy se objevovaly kázeňské problémy, které se řešily napomenutím. Otec upoután na vozík, matka o otce pečovala. Matka alkoholička, poté léčení. Stále poté pila. Chlapec žil s oběma rodiči, poté pouze s otcem (matka na léčení). Dále pak s babičkou. Několikrát byla volána policie kvůli opilosti matky či otce.

Od první třídy chlapce k nim docházela sociální pracovnice, jelikož s matkou i otcem byly často problémy kvůli alkoholu, nebyli doma (matka v léčebně) o tom jsem jako třídní učitelka nebyla informována. Ve třetí třídě chlapce byla svolána Případová konference, kde se řešilo problémové chování žáka i nesolidní přístup ze strany rodičů. Chlapci bylo navrhnuto, aby docházel k psychologovi, kde byl asi jenom jednou nebo dvakrát. Nechtěl tam chodit. V páté třídě byla svolána Výchovná komise, kde se zase řešily ty problémy. Poté tuto situaci opět řešil , který dohlížel na docházku chlapce k psychologovi. Chlapec pak přestoupil na druhý stupeň ZŠ a od té doby nevím, jak to s ním vypadá.

Po různých napomenutích, důtkách a té Případové konferenci, docházel asi jednou nebo dvakrát k psychologovi, kam pak už nechodil, takže to nemělo valný účinek. Problémy pokračovaly pořád. V té páté třídě pak proběhla Výchovná komise, kde byli přítomní i pracovníci organizace, ale chlapcovo chování se zase příliš nezměnilo. Neustále byl nepozorný a neplnil si své povinnosti. Nyní po přesunu na druhý stupeň o něm nemám informace. Měl by být, ale pod dohledem pracovníků z organizace.

5

The teacher describes that he usually has no problems with the authority of the pupils, he has natural respect and the pupils do not allow themselves too much in his classes. Nevertheless, he once got really angry with a student who was constantly interrupting and making a mess during the Czech lesson. The teacher tried to warn the student several times to stop disturbing, but without success. The situation escalated when the teacher was handing out exercise papers and saw the student making abusive gestures behind his back, leading to the teacher hitting the student.

Second grade student, 8th grade, 14 years old, is a typical 'class clown', often shows off, but not evil. Lives with both parents, problem behavior is repeated, but no diagnosis has been confirmed. His grades are average and his interests include riding a scooter and spending time with friends. The student is an extroverted, spontaneous student, likes to be the center of attention, has many friends and is considered funny and popular in the group.

Verbal disruption of lessons

The teacher was aware of his mistake and went to confess to the school principal immediately after the lesson. He then called the student's father and told him not only his solution to the student's indiscipline, but also his repeated disobedience. They agreed on a personal meeting, during which the pupil's father did not blame the slap on the teacher and promised that he would have a strong talk with the pupil at home and that the situation would not be repeated.

Physical intervention, Interview

After the incident, the student calmed down significantly in the classroom, and even though there were minor rebellions over time, he never exceeded the tolerable limit. The teacher learned from the situation and does not regret it in retrospect.

Partial success

Žák druhého stupně, 8. třída, 14 let

Jízda na koloběžce, čas s kamarády

Potřeba pozornosti

Mgr., Rj, Čj

32

Nikdy jsem u žáků neměl potíže s autoritou, mám přirozený respekt a žáci si v mých hodinách příliš nedovolí. Zároveň jsem velký kliďas a v mém pokročilém věku mě už ve škole nic nenaštve. Pokud zvýším na studenta hlas, nebo se na někoho zdánlivě rozzlobím za účelem sjednání pořádku, pouze to hraji. Jenom jedinkrát jsem se za svou profesní kariéru doopravdy rozčílil a nechal unést emocemi. Bylo to při češtině, v poslední úterní hodinu. Necítil jsem se ten den dobře, bolela mě hlava a byl jsem po celém dni velmi unavený. Mé náladě zrovna nepřidával ani žák, který po čas celé hodiny neustále vyrušoval a dělal nepořádek. Několikrát jsem se mu pokoušel domluvit, aby přestal rušit a dával pozor, ale po malé chvíli se opět začal předvádět. Můj pohár trpělivosti přetekl v moment, kdy jsem žákům rozdával papíry s cvičnými příklady. Procházel jsem kolem žákovy lavice a koutkem oka jsem zahlédl, jak na mě dělá za zády jakési obličeje a urážlivá gesta. „Po dobrém“ už jsem zkusil všechno, otočil jsem se a vlepil mu facku.

Žák druhého stupně, 8. třída, 14 let, je typický 'třídní šašek', často se předvádí, ale není zlý. Žije s oběma rodiči, problémové chování se opakuje, ale žádná diagnóza nebyla potvrzena. Jeho prospěch je průměrný. Žák je extrovertní, živelný student, rád je středem pozornosti, má spoustu kamarádů a je v kolektivu považován za vtipného a oblíbeného.

Byl jsem si pochopitelně vědom svého přešlapu. Ihned po hodině jsem se šel „napráskat“ řediteli, který můj skutek vzal na vědomí. Poté jsem událost z dnešní hodiny zavolal otci žáka. Sdělil jsem mu nejen své řešení žákovy nekázně, ale zároveň i jeho opakující se neposlušnost. Domluvili jsme se spolu na osobním setkání. Druhý den za mnou otec přišel do kabinetu. Facku mi nikterak nezazlíval, naopak konstatoval, že si ji žák někdy zaslouží. Žákův táta s ním doma důrazně promluvil a slíbil mi, že se to již nebude opakovat. Já jemu to samé.

Žák se v hodinách výrazně zklidnil, a i když po čase opět přišli menší rebelie, nikdy už nepřekračovali únosnou mez. Mé pragmatické řešení situace tedy ovoce přineslo, avšak nestala se z něj tradice. Naopak jsem se celou situací sám poučil. Zpětně toho nijak nelituji.

5

The situation arose when a class photo was being taken. The girls who were sitting in the first row made an inappropriate gesture, they simply put their hands in their laps and showed the middle finger. Some boys in the second row showed the same gesture. About ten people in total, maybe there were more, but you couldn't tell from the photo. No one noticed it at the time, it was only discovered when the photos were to be developed.

The whole class is very clever. They are all hardworking, although they tend to be passive in class. Those studious types who don't talk much in class so they don't say something wrong and embarrass themselves. They mainly want to know what to study for the test. But there is a group of girls who have a great influence on the whole team, the others are afraid to speak out against them.

Verbal aggression

First, the students were interviewed to see if they saw anything wrong with their behavior. I explained to them that we could not develop such a photo and that they would be punished. The students acknowledged their mistake and agreed to the punishment, even suggesting a new photo shoot. I told them that they could have their picture taken again, but they would have to solve everything themselves and I would not be in the picture with them, because I had already given them my chance. In the end, it turned out that behind everything was the group of girls who saw such a thing on TikTok. I did not find one specific culprit. Everyone who showed an inappropriate gesture in the photo received a class reprimand.

Consequences, Interview

In the end, the class did not agree on anything, so they were left without a photo that year. Parents were of course informed about the situation by email. I described the situation to them and explained why I solved it this way. What was interesting was that the parents of the children who did nothing took the matter with complete understanding. Some even wrote to me that they themselves punished their children, even if they did not show any gesture, because they must know that such things are not done. In contrast, the parents of the children who showed the gesture downplayed the situation - some even found it funny, and wanted a milder punishment for the children. The students were upset for the first few weeks after the photo shoot, but gradually things returned to normal. It was never a problematic class, rather it was just one situation.

Longterm success

9. ročník, 14 až 15 let

velmi aktivní, mnoho různých zájmů

vysokoškolské magisterské, obor chemie

17

Situace nastala, když probíhalo třídní focení. Holky, které seděly v první řadě, ukázaly nevhodné gesto, prostě měly ruce v klíně a ukázaly prostředníček. Stejné gesto ukázali i někteří kluci v druhé řadě. Celkem asi deset lidí, možná jich bylo víc, ale to z fotky nešlo poznat. V té chvíli si toho nikdo nevšiml, zjistilo se to, až když se měly vyvolávat fotky.

Celá třída je hrozně šikovná. Všichni jsou snaživí, i když v hodinách bývají spíš pasivní. Ty studijní typy, co moc v hodině nemluví, aby neřekli něco špatně a neztrapnili se. Hlavně chtějí vědět, co se mají naučit na test. Ale je tu skupina holek, která má na celý kolektiv velký vliv, ostatní se proti nim bojí vystoupit.

Nejdřív s žáky proběhl rozhovor, jestli na svém chování nevidí něco špatně. Vysvětlila jsem jim, že takovou fotku nemůžeme vyvolat, a že je čeká trest. Žáci svoji chybu uznali a s trestem souhlasili, dokonce navrhli nové focení. Řekla jsem jim, že se znovu nechat vyfotit klidně můžou, ale všechno si budou muset vyřešit sami a já s nimi na fotce nebudu, protože svoji šanci jsem jim už dala. Nakonec se ukázalo, že za vším stála ta skupina holek, která takovou věc viděla na TikToku. Jednoho konkrétního viníka jsem nenašla. Všichni, kteří na fotce ukazovali nevhodné gesto, dostali třídnickou důtku.

Třída se nakonec na ničem nedomluvila, takže ten rok zůstali bez fotky. Rodiče byli samozřejmě o situaci mailem informováni. Popsala jsem jim situaci a vysvětlila, proč jsem ji vyřešila takto. Zajímavé bylo, že rodiče dětí, které nic neudělaly, vzali věc s naprostým pochopením. Někteří mi dokonce psali, že sami svoje děti potrestali, i když žádné gesto neukázaly, protože přece musí vědět, že se takové věci nedělají. Oproti tomu rodiče dětí, které gesto ukázali, situaci zlehčovali - některým dokonce přišla vtipná, a chtěli pro děti mírnější trest. Prvních pár týdnů po focení byli žáci naštvaní, ale postupně se věci vrátily do normálu. Nikdy se nejednalo o problematickou třídu, spíš to byla jenom jedna situace.

5

number of incidents in the boy arise very spontaneously, as he has a very primitive way of thinking. He doesn't even realize he's doing something wrong. Specifically, this incident occurred last year, when a student showed porn to children during recess, even though there was an assistant in the classroom as a supervisor. Suddenly a boy ran to the assistant saying that his classmate was showing some ugly and shameful pictures. The assistant discovered that he was showing his classmates porn, which he allegedly watches regularly with his younger brother, who encourages him to do so. His younger brother attends a regular elementary school, so he is smarter than the easily manipulated student. Subsequently, I learned that the parents about his "hobby

This is an inattentive, unfocused student with a mental disability who attends a special school, specifically a practical class. He was also advised to visit psychiatry with his mother. He has problems at home and at school. He is very vulgar and rude. The teacher lists him as an average student, mainly because of his inattentiveness. He constantly studies social networks and even films himself. However, the videos are very inappropriate, vulgar, for example "stabbing and blood flowing everywhere."

Verbal aggression

We recommended that the parents buy the boy a push-button phone so that this situation does not happen again. The parents say the boy only has the phone to call his parents that he arrived home safely. However, the parents refused to buy the push-button phone. So I got in touch with an educational advisor, who tried to explain to the boy that watching such sites is dangerous and a crime. He admitted to the guidance counselor that he watches them regularly. We later learned from classmates that he often shows these videos to children, even outside of school. However, the student himself does not realize that the distribution of such videos is a crime and watching it is inadmissible at his age, so he still brags about it to his classmates. Subsequently, we found out what videos he shoots and publishes on the social network. For example, it is filmed as it burns or "pierces

Interview, Cooperation with experts

We did not see any significant improvement immediately after the incident. In the end, the parents did not accept our recommendation - the student's phone is even newer, he just can't watch the already mentioned videos, but the parents don't check it in any way. The recommended psychiatric examination and sessions also do not occur, so the problems with the pupil persist. The parents cite the coronavirus as the reason, even though psychiatric clinics are still operating at this time. In the end, we found out that they don't even go to the school counseling together. So to this day we have no report from psychiatry. However, the mother states that no more drugs should be "crammed" into her son

Failure

11 let/ 5. ročník

Tik Tok, sociální sítě, často tráví čas s bratrem

Mentální postižení,Snížený intelekt

Disrespekt,Podvody,Vulgární vyjadřování

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy/ Obor pedagogika a pedagogické poradenství

25 let

Řada incidentů u chlapce vzniká velmi spontánně, jelikož má velmi primitivní myšlení. On si ani neuvědomuje, že něco dělá špatně. Konkrétně tento incident vznikl minulý rok, kdy žák během přestávky dětem ukazoval porno, přestože ve třídě byla asistentka jako dozor. Najednou přiběhl za asistentkou chlapec, že jeho spolužák ukazuje nějaké ošklivé a hanbaté obrázky. Asistentka zjistila, že svým spolužákům ukazuje porno, které údajně pravidelně sleduje se svým mladším bratrem, který ho k tomu nabádá. Jeho mladší bratr dochází na běžnou základní školu, tudíž je chytřejší než žák, který sebou nechává snadno manipulovat. Následně jsem se dozvěděla, že rodiče o jeho „zálibě

Jedná se o žáka nepozorného, nesoustředěného s mentálním postižením, který navštěvuje speciální školu, a to konkrétně praktickou třídu. Bylo mu také doporučeno, aby s maminkou navštěvoval psychiatrii. Jsou s ním problémy doma i ve škole. Je velmi vulgární a neurvalý. Paní učitelka ho uvádí jako průměrného žáka, a to především kvůli jeho nepozornosti. Neustále studuje sociální sítě, a dokonce se sám natáčí. Videa jsou však velmi nevhodná, vulgární, například se „bodne a teče všude krev

Doporučili jsme, aby rodiče chlapcovi koupili tlačítkový telefon, aby se tato situaci neopakovala. Rodiče říkají, že chlapec má telefon jen proto, aby rodičům zavolal, že v pořádku dorazil domů. Nicméně rodiče odmítli tlačítkový telefon koupit. Spojila jsem se tedy s výchovnou poradkyní, která se chlapci snažila vysvětlit, že sledovat takové stránky je nebezpečné a trestné. U výchovné poradkyně se přiznal že je sleduje opravdu pravidelně. Od spolužáků jsme se později dozvěděli, že dětem tato videa ukazuje často, a to i mimo školu. Žák si však sám neuvědomuje, že šíření takovýchto videí je trestné a samotné sledování je v jeho věku nepřípustné, proto se tím spolužákům ještě chlubí. Následně jsme zjistili, jaká videa natáčí a publikuje na sociální síti. Například se natáčí, jak hoří či „propichuje

Hned po incidentu jsme žádné výrazné zlepšení nezaznamenali. Na naše doporučení nakonec rodiče nepřistoupili – telefon má žák ještě novější, akorát prý už nemůže koukat na již zmíněná videa, avšak rodiče to nijak nekontrolují. Na doporučené psychiatrické vyšetření a sezení také nedochází, takže problémy s žákem přetrvávají. Jako důvod rodiče uvádějí koronavirus, přestože psychiatrické poradny fungují i v této době. Nakonec jsme zjistili, že společně nedochází ani do školní poradny. Dodnes tedy nemáme žádnou zprávu z psychiatrie. Avšak maminka uvádí, že do syna žádné další léky „cpát

5

The student hid in the closet before the beginning of the Russian lesson without my knowledge, I basically taught the entire lesson normally. The pupils seemed to me more distracted, often giggling at something and whispering something to themselves. Only at the end of the lesson did the student get out of the closet and I found out what actually happened. I immediately tried to react, but I didn't know what to say or how to react. I silenced the class and forcefully informed the student that we would not tolerate this, that I was going to see the class teacher.

The class in which the student is located can be characterized as a class with a good team, where classmates are very empathetic towards each other and can perceive the needs of others, empathize with others and help each other. This classroom atmosphere is probably largely influenced by the reality that a girl with autism has been attending for years. The student is often the center of attention in the classroom, as he invents new ways to attract attention or say something inappropriate or outrageous in the classroom every day. In class, he is close with one very empathetic classmate who helps him with his studies and motivates him to a better lifestyle. The student grows up in a foster family with two siblings adopted together with him and one stepchild of the foster parents. He has been in a foster family since he was four years old. The atmosphere in the family is tense. The pupil's mother constantly complains about his behavior and often uses intimidation in order to calm her step-child, suggesting that if he does not stop, she will send him back to the children's home. The student has a problem with maintaining attention, is unable to remain calm, often causes a commotion. He requires constant attention, which he tries to achieve through his comments to teachers or problematic behavior during breaks.

Violation of classroom/school rules

As soon as I found out what happened, I tried to react, but I didn't know what to say or how to react. I silenced the class and forcefully informed the student that we will not tolerate this, that I am going to the class teacher, that his actions will have consequences. The student stopped laughing and I could see in him that he was only now realizing that it was no joke. I explained to him and the whole class the consequences if something happened to him in the closet, if he fainted, that he could seriously hurt himself. Then I told him that I would let the class teacher know about it. After consulting with me, the class teacher then went to report everything to the deputy headmistress and they came up with a solution that involved involving the pupil in the lesson in the form of a teacher. The lesson from this should have been the following, since the student was not present at the lesson, he will be able to teach one lesson by himself for 45 minutes. We informed his mother about the whole situation, but after an agreement we decided that she would not press or question the student in any way at home.

(Disciplinary) Punishments, Interview

The student came to the Russian class really prepared, he had prepared tasks and exercises for the other students and also explained the topic of one lesson from the textbook himself. He taught the entire class by himself and the class was in a very pleasant and focused mood. It was up to the student to know that he was satisfied with his result and that he was satisfied with the solution and the punishment. After this lesson, the student was more focused and perceptive, it could be seen that he had a greater taste for the subject.

Longterm success

8. třída

klavír, knihy, hezky píše slohové práce, videohry

ADHD

Lhaní,Krádeže,Rušení výuky

Magisterské: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta – Český jazyk a literatura

10 let

Žák se před začátkem hodiny ruštiny schoval do skříně bez mého vědomí, celou hodinu jsem odučila v podstatě normálně. Žáci mi přišli více roztřžití, často se něčemu chechtali a šeptali si něco pro sebe. Teprve na konci hodiny žák ze skříně vyvlezl a já zjístila co se vlastně stalo. Okamžitě jsem se snažila reagovat, ale nevěděla jsem co mám říct nebo jak zareagovat. Utišila jsem třídu a rázně oznámila žákovi, že tohle nebudeme tolerovat, že jdu za třídní učitelkou.

Třídu, ve které se nachází žák, jde charakterizovat jako třídu s dobrým kolektivem, kde spolužáci jsou velmi empatickí vůči sobě a dokážou vnímat potřeby ostatních, cítit s druhými a pomáhat sobě navzájem. Tato třídní atmosféra je z velké části pravděpodobně ovlivněna realitou, že zde po dobu – let docházela dívka s autismem. Žák je ve třídě často středem pozornosti, jelikož ve třídě každodenně vymýšlí nové způsoby, jak zaujmout nebo říct něco nevhodného nebo pobuřujícího. Ve třídě si je blízký s jedním velmi empatickým spolužákem, který mu pomáhá s učivem a motivuje k lepšímu životnímu stylu. Žák vyrůstá v pěstounské rodině s dvěma vlastními sourozenci adoptovanými spolu s ním a jedním nevlastním dítětem pěstounských rodičů. V pěstounské rodině je od svých čtyř let. Atmosféra v rodině je napjatá. Matka žáka si neustále stěžuje na jeho chování a často za účelem uklidnění svého nevlastního dítěte používá zastrašování, kdy žákovi naznačuje, že pokud nepřestane, tak ho vrátí zpátky do dětského domova. Žák má problém s udržením pozornosti, nedokáže zůstat v klidu, často vyvolává rozruch. Vyžaduje neustálou pozornost, čehož se snaží docílit díky svým poznámkám vůči učitelům nebo problémovým chováním na přestávkách.

Okamžitě, jak jsem zjistila, co se stalo, jsem se snažila reagovat, ale nevěděla jsem, co mám říct nebo jak zareagovat. Utišila jsem třídu a rázně oznámila žákovi, že tohle nebudeme tolerovat, že jdu za třídní učitelkou, že jeho skutky budou mít následky. Žák se přestal smát a viděla jsem na něm, že si teprve teď uvědomuje, že nejde o žádný vtip. Vysvětlila jsem mu i celé třídě následky toho, kdyby se mu něco ve skříni stalo, kdyby omdlel, že by si mohl vážně ublížit. Pak jsem mu oznámila, že o tom obeznámím třídní učitelku. Třídní učitelka pak po konzultaci se mnou zašla vše oznámit zástupkyni ředitelky a vymyslely řešení, které obnášelo zapojení žáka do hodiny formou učitele. Ponaučení z toho mělo být následovné, jelikož žák nebyl přítomný na hodině, tak bude schopen jednu hodinu odučit sám po dobu 45 minut. Obeznámili jsme jeho maminku s celou situací, ale po domluvě jsme se rozhodli, že nijak doma na žáka nebude dotírat nebo se ho ptát.

Na hodinu ruštiny přišel žák opravdu připravený, měl přichystané úkoly a cvičení pro ostatní žáky a také sám vysvětlil téma jedné lekce z učebnice. Celou hodinu odučil sám a hodina probíhala v velmi příjemné a soustředěné náladě. Bylo na žákovi poznat, že je se svým výsledkem spokojený a že je spokojený s řešením a trestem. Po této hodině byl žák více soustředěný a vnímavý, šlo vidět, že má větší chuť učivu.

5

Due to the school's alternative direction of education, most problems are solved here in a variety of ways. It can be 'SteZka = we can do it together', when two sides of a dispute or problem invite three other impartial observers and after a subsequent debate they come up with a solution together. So far, it has always worked in school to solve small and large problems. The most serious case that I can think of is a boy who was at our school almost from the beginning, I mainly noticed him when he entered the second grade. His outbursts of anger were so violent that the other children were afraid of him. He was the only student I ever had to hold until he calmed down, the only one I had such physical contact with. We didn't know how to solve it for a long time, we talked with him and with my mother, there were several Trails because of him. However, the student claimed to his mother that nothing like that was happening and that we were making everything up.

pupil is a school student who is like a hedgehog without a cage. He lives alone with his mother, his father came back into his life only at the end of the second grade. The boy has an explosive temper. Otherwise, he is sociable, friendly, younger children like to spend time with him.

Emotional outbursts

Eventually it got so far that we called an intervention. The other pupils were so afraid of the pupil that they voted whether to expel him from school. However, the student also had his bright moments, so the debate at the vote was long. It was resolved that children are afraid of him and do not want to spend time with him. However, the student wanted to stay at school. In the end, it was agreed that the student and his mother would get an assistant. She spent time with the student and was also in contact with her mother. The children came up with this solution so that they did not have to be alone in the room with the pupil.

Support, Interview