Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Although I don't like to talk about this experience, my bad experience can at least warn a newbie. Therefore, I would like to confide in my first case of problematic behavior, which I experienced in my career as a teacher and could not handle. I found out that I had chosen the wrong study program (laboratory chemist) already in the second year of my studies at university. I often tutored both classmates and the children of my friends and I enjoyed it very much. However, I successfully completed my chemistry studies. However, as soon as I saw an offer to work in an agricultural laboratory in combination with teaching chemistry, I did not hesitate. I thought it was the perfect challenge for me and submitted my resume to the school. Just as quickly as I was excited and passionate about my work as a teacher, I got an ice shower in the very first year. As the main worker of the agricultural laboratory, I only got two classes of winegrowers for chemistry and gardeners for mathematics. I was warned in advance by my colleagues that nobody expects anything from the gardeners here and that I should adapt my mathematics accordingly. I knew from my own high school experience that I definitely didn't want to bother anyone at the blackboard, giving notes or mock tests. In the first lesson, I informed the first year gardeners about this. Getting to know the class took place on a very friendly level and I was thrilled that the class was not as terrible as I had feared based on the advice of the teaching staff. The gardeners used to do math on a schedule once every 14 days that year. However, in the very next lesson, when I decided to start repeating the elementary school material, my little 16-year-old problem appeared. He belongs to a rich wine family that sponsors the school. Immediately after my arrival, he left his desk and kept walking around the classroom. Whenever I spoke to the class, he would jump in on me. He was singing, playing music on his phone. He refused to take his seat. He absolutely disarmed me then. He ignored anything I told him. He was laughing at me. I decided to ignore him as well and we all survived the rest of the class. At that time I convinced myself that he wanted to show off. That I'm young and tried it. It was the beginning, moreover, a boy from an important family for the school. I was ashamed to confide in anyone. After all, at that time I was just starting to study the pedagogic minimum and I was worried about negative feedback on my person from colleagues or the director. I believed that the following hours would go better. I came up with a possible punishment - squatting.

However, the student's problematic behavior tended to worsen. He began to annoy his classmates with his behavior. He took photos of himself and his classmates. He was making videos of me and the girls. He tried to Airdrop me these photos. He refused to work in any way. He carried beer to class. Squatting was more fun than punishment. When I first saw that he was filming for an hour, I confiscated his phone. However, he had smart headphones that he used to somehow dial the number of a pizzeria and order a pizza. He was tearing down three other boys in the class. I was losing my mind, but I still believed that I would come up with something. Every next class started with me picking up the phones. However, the student always found and invented something new to surprise me. There was almost no math class. I asked him in front of the class why he was behaving like that, if he didn't mind that his classmates wouldn't learn anything because of him. He always just laughed at me. I pulled it out to the board to try (even though I don't do it). He couldn't do anything, I gave him a high five. I hoped she would feel bad that she didn't know anything.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

realized that I have a big problem. The problem with the rich son and I don't know what to do next. The whole situation was completed by a colleague who had a Czech class after me. How did the student behave in mathematics? Didn't you like it? I had to come out with the truth. To further clarify the situation - this problematic behavior - boycotting has only been in my classes up to this point. At no time did another cantor mention any indication of trouble at the meetings. I told my colleague that I tried negotiation, admonition, punishment - squats, testing at the blackboard, a note. Nothing took. I also confessed to her why I didn't inform someone else about it a long time ago - shame, worries, parents, ignorance. The situation began to be resolved immediately. First with his class teacher. We invited the student together for a consultation, where we discussed together his behavior, possible threats to him and what both he and I should change. The parents were also informed, with whom we dealt with the behavior from that moment on the whole time - there was no change on the part of the pupil. Therefore, he also got involved in the problem of prevention methodologies. The student then started posting videos from the class on social networks, which is why we were forced to give him a 2 for behavior at the end of the year.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Interview, Cooperation with experts, Warning

The situation escalated so that my class was withdrawn for the next year due to neglect of intervention and a complaint from the boy's parents. The student currently has his fourth absence from school on the fourth day of the new school year. He failed last year and is repeating the year. It is maintained here only thanks to the influence of the parents. Despite the efforts of the prevention worker and the school psychologist, it has not yet been possible to get the student on the right path through his studies. I take his fate as my failure.

Failure

18 let, 2. ročník – zahradník

hudba, sociální sítě

Neposlušnost,Nespolupráce,Neuposlechnutí

vysokoškolské – titul Ing. (obor chemie), peadgogické minimun – aprobace CH, M

3 roky

Ač o této zkušenosti nerada mluvím, má špatná zkušenost může aspoň varovat nováčka. Proto bych se tedy svěřila s mým prvním případem problémového chování, který jsem v kariéře učitele zažila a nezvládla. To, že jsem si vybrala špatný studijní program (laborant chemik) jsem zjistila již v druhém ročníku mého studia na vysoké škole. Často jsem doučovala jak spolužáky, tak děti mých známých a velmi mě to bavilo. Nicméně jsem studium chemie úspěšně dokončila. Jakmile jsem však uviděla nabídku pro práci v agrolaboratoři v kombinaci s výukou chemie, neváhala jsem. Řekla jsem si, že je to perfektní výzva pro mě a podala na školu svůj životopis. Stejně tak rychle, jako jsem byla pro práci učitelky nadšená a zapálená, přišla hned v prvním roce ledová sprcha. Jako hlavní pracovník agrolaboratoře jsem dostala pouze dvě třídy vinařů na chemii a zahradníky na matematiku. Byla jsem dopředu upozorněná kolegy, že od zahradníků zde nikdo nic úplně neočekává a že tomu mám zrovna matematiku přizpůsobit. Z mé vlastní zkušenosti ze střední školy jsem věděla, že rozhodně nechci nikoho trápit u tabule, dávat poznámky nebo přepadové testy. V první hodině jsem první ročník zahradníků o tomto informovala. Seznámení se třídou proběhlo na velmi přátelské úrovni a já byla tehdy nadšená, že hodina nebyla zas tak strašná, jak jsem se na základě rad učitelského sboru obávala. Zahradníci ten rok mívali matematiku dle plánu jednou za 14 dní. Hned v další hodině, kdy jsem se rozhodla začít s opakováním látky základní školy, se však objevil můj malý 16 letý problém. Patří do bohaté vinařské rodiny, která školu sponzoruje. Ihned po mém příchodu opustil svou lavici a procházel se neustále po třídě. Kdykoliv jsem ke třídě promluvila, skočil mi do řeči. Zpíval, pouštěl na telefonu hudbu. Odmítal si sednout na své místo. Absolutně mě tehdy odzbrojil. Ignoroval cokoliv, co jsem mu řekla. Smál se mi. Rozhodla jsem se ho ignorovat také a zbytek hodiny jsme všichni přežili. Tehdy jsem přesvědčovala sama sebe, že se chtěl předvést. Že jsem mladá a zkoušel to. Byl to začátek, navíc kluk z významné rodiny pro školu. Styděla jsem se s tím někomu svěřit. Přeci jen jsem tenkrát teprve začínala se studiem pedagogického minima a obávala jsem se negativní zpětné vazby na mou osobu od kolegů či ředitele. Věřila jsem, že následující hodiny proběhnou lépe. Vymyslela jsem případný trest – dřepování.

Nicméně problémové chování žáka se spíše zhoršovalo. Začal svým chováním obtěžovat spolužáky. Pořizoval fotografie sebe i spolužáků. Natáčel videa mě i dívek. Snažil se mi posílat přes Airdrop tyto fotografie. Odmítal jakkoliv pracovat. Nosil si do hodin pivo. Z dřepování měl spíš srandu než trest. Když jsem poprvé uviděla, že hodinu natáčí, zabavila jsem mu telefon. Měl však chytré sluchátka, pomocí kterých nějakým způsobem vytočil číslo na pizzerii a objednával si pizzu. Ztrhával sebou další tři chlapce ve třídě. Přestávala jsem si vědět rady, ale stále jsem věřila, že něco vymyslím. Každá další hodina začala tím, že jsem vysbírala telefony. Žák si však vždy našel a vymyslel něco nového, čím mě překvapil. Hodina matematiky téměř neprobíhala. Ptala jsem se ho před třídou, proč se tak chová, jestli mu nevadí, že se kvůli němu spolužáci nic nenaučí. Vždy se mi jen vysmál. Vytáhla jsem ho k tabuli na vyzkoušení (i přesto, že to nedělám). Nic neuměl, dala jsem mu pětku. Doufala jsem, že se bude cítit špatně, když nic neví.

Uvědomila jsem si, že mám velký problém. Problém s bohatým synkem a nevím co dál. Celou situaci završila kolegyně, která měla třídu po mně na češtinu. Jak se choval žák na matematice? Nepřišel ti sjetý? Musela jsem s pravdou ven. Abych ještě situaci objasnila – toto problémové chování – bojkotování bylo do této chvíle pouze v mých hodinách. Nikdy se jiný kantor na poradách nezmínil o jakémkoliv náznaku potíží. Sdělila jsem kolegyni, že jsem zkoušela domluvu, napomenutí, trest – dřepy, zkoušení u tabule, poznámku. Nic nezabralo. Přiznala jsem se jí také proč jsem o tom dávno neinformovala někoho dalšího – stud, obavy, rodiče, neznalost. Situace se ihned začala řešit. Nejprve s jeho třídním učitelem. Pozvali jsme si společně žáka na konzultaci, kde jsme řešili společně jeho chování, možné hrozby pro něj a co by měl změnit jak on tak i já. Informováni byli také rodiče, se kterými jsme chování řešili od té chvíle po celou dobu – změna ze strany žáka nepřišla. Zapojil se proto do problému také metodik prevence. Žák následně videa z hodin začal zveřejňovat na sociálních sítích a proto jsme byli nuceni mu na závěr roku udělit dvojku z chování.

Situace eskalovala tak, že mi třída na další rok byla odebrána pro zanedbání intervence a stížnost rodičů chlapce. Žák má momentálně čtvrtý den nového školního roku čtvrtou absenci ve škole. Loni propadl a opakuje ročník. Je zde udržován jen díky vlivu rodičů. I přes snahy preventisty a školního psychologa se doposud nepodařilo žáka přimět na správnou cestu studiem. Jeho osud beru jako své selhání.

2

The situation arose after the opening of schools after the coronavirus pandemic in the previous school year. I came to class and noticed that one student had a huge monocle on his face. When I asked him what happened to him, he claimed that he just fell. But I couldn't do it, so I caught him after class and it turned out that his classmate who was sitting on the bench with him had made the monocle for him. When I interviewed his classmate, let's call him Chrboň, it became clear that the student tore up his notebook and he punched him for it. A week later, the situation was repeated. This time the student was saying to another classmate, I quote: 'that she is crazy', so the bigger one attacked him and kicked him in the stomach.

It doesn't work very well in the classroom. It is fragmented into small groups that do not have much fun with each other. Cases even had to be solved in the class when a classmate took another's phone and sent his mother a video saying: 'come and calm your ass.' The school psychologist and educational counselor have already intervened in the classroom several times. The student is one of the smallest in the class, and many female classmates are taller than him. He comes from a complete family and has no past educational problems or behavioral disorders, he has been attending this elementary school since the 1st grade. However, for his small height, he is very communicative, comments loudly on everything in class, and at the same time gets a good grade because he is unusually bright. He is still friends with a classmate whom he insulted several times and he beat him for it, which surprises their mothers.

Physical aggression, Verbal aggression

wasn't directly involved in the solution, I wasn't in their class at the time and their class was gone. I scolded him in front of the class, but since we were alone, I tried to help him as much as possible. I know that the situation was resolved with the guidance counselor who worked with the student's mother, and with the help of the school psychologist. The pupils who attacked the pupil did not receive a class reprimand, nor did the pupil. The class had some lessons with the psychologist, where they did activities to strengthen the collective. They also wrote their wish goals, where most wrote that they wanted more respect, to be more friends with each other, etc.

Disrespectful communication, Working with the collective, Cooperation with experts

Not much has changed in the short term. The student poked his classmates to such an extent that the situation escalated. However, the children were not in school for that long and the holidays came soon after the incidents. In the long run, his behavior seems to have improved. Nothing similar has happened since the beginning of the year. The student is still eloquent in class and his height has not yet changed, but otherwise the intervention of the psychologist and educational counselor in cooperation with the parents probably helped.

Longterm success

11 let, 6. třída

neví o nich

Mgr. (Andragogika na FF MU se specializací na český jazyk a speciální pedagogiku)

2

Situace nastala po otevření škol po pandemii coronaviru ještě v předešlém školním roce. Přišla jsem do třídy a všimla si, že jeden žák měl na obličeji obrovského monokla. Když jsem se ho zeptala, co se mu stalo, tvrdil, že pouze spadl. Ale nedalo mi to, tak jsem si ho odchytla po hodině a vyšlo z něj, že mu monokla udělal jeho spolužák, co s ním sedí v lavici. Když jsem zpovídala jeho spolužáka, tomu říkejme Chrboň, vyšlo najevo, že mu žák roztrhl sešit a on mu za to dal pěstí. O týden později se situace opakovala. Tentokrát žák říkal jinému spolužákovi, cituji: 'že je buzna', tak ho ten větší napadl a skopal do břicha.

Ve třídě to příliš nefunguje. Je rozdrobena na malé skupiny, které se mezi sebou vzájemně moc nebaví. Dokonce se ve třídě musely řešit případy, kdy spolužák sebral druhému telefon a poslal jeho matce video, kde říkal: 'ať si tu svou k**** přijde zklidnit.' Ve třídě už několikrát zasahovala školní psycholožka i výchovná poradkyně. Žák je jedním z nejmenších ve třídě, předrůstá ho i spousta spolužaček. Pochází z úplné rodiny a nemá z minulosti žádné výchovné problémy ani poruchy chování, tuto základní školu navštěvuje již od 1. třídy. Na svou malou výšku je však velmi komunikativní, vše ve třídě hlasitě komentuje a zároveň má dobrý prospěch, protože je neobyčejně bystrý. Se spolužákem, kterého několikrát urazil a on ho za to zbil, je stále kamarád, což jejich matky udivuje.

Já u řešení přímo nefigurovala, tehdy jsem nebyla jejich třídní a jejich třídní byla pryč. Já ho před třídou seřvala, ale jak jsme byli sami, snažila jsem se mu co nejvíce pomoct. Vím, že se situace řešila s výchovnou poradkyní, která spolupracovala s matkou žáka, a za pomoci školní psycholožky. Žáci, kteří žáka napadli, nedostali ani třídní důtku, ani žák ne. Třída měla nějaké hodiny s paní psycholožkou, kde dělali aktivity na stmelení kolektivu. Psali si i cíle přání, kde většina psala, že chtějí více respektu, aby se mezi sebou více kamarádili apod.

Krátkodobě se nic moc nezměnilo. Žák popichoval své spolužáky do takové míry, až se situace vyostřila. Nicméně děti ve škole nebyly tak dlouho a brzy po incidentech přišly prázdniny. Dlouhodobě se jeho chování zřejmě zlepšilo. Nic podobného se od začátku roku neopakovalo. Žák je v hodinách sice stále výřečný a jeho výška se ještě nezměnila, ale jinak asi zásah psycholožky a výchovné poradkyně ve spolupráci s rodiči pomohl.

2

A student diagnosed with ADHD has expected problems with maintaining attention and being disruptive in class. He is often disruptive in almost all classes, while in biology it is less frequent than in other subjects. It is especially disruptive in languages such as Czech, English and the optional German. In biology, he shouts out the answers to questions summarizing the previous lessons, which is correct, but unfair to the other students.

The student is sociable and likes to chat with friends, even during class. He is usually ready for school, but sometimes forgets or allegedly forgets his homework at home. In biology class, he behaves normally except for occasional shouting.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

The parents suggested that their son be more engaged in class, so I have him answer more questions and read passages in the textbook, which forces him to stay focused. We also discussed the possibility of a teacher's assistant, but the parents refused. Although sometimes angry, he is a clever boy.

Proactive solutions, Interview

The introduction of more frequent recall of the pupil led to an immediate calming and reduction of disruptions, which is also noticeable in the long term. Other teachers began to use this method, in addition to teaching languages. The student is comfortable with this style of teaching, which he confirmed when asked directly.

Longterm success

16 let, 1. ročník SŠ (dříve nižší gymnázium)

zvířata a knihy o nich, biologie

ADHD

Nepozornost,Nesoustředěnost

Mgr., biologie, tělesná výchova a výtvarná výchova

17

Žák s diagnostikovanou poruchou ADHD má očekávatelné problémy s udržováním pozornosti a vyrušováním v hodinách. Ve skoro všech hodinách často vyrušuje, přičemž v biologii je to méně časté než v jiných předmětech. Myslím, že je to dáno mírou nezájmu v jiných předmětech. Zvláště ruší v jazycích, jako je čeština, angličtina a volitelná němčina. V mých hodinách biologie často vykřikuje, když se ptám celé třídy na otázky, týkající se shrnutí minulých hodin. Žák je v tomto ohledu nadaný, to co se týká biologie, si dobře pamatuje, je však nedočkavý. Když v rámci opakování látky vyvolám nějakého studenta, který dlouho přemýšlí nad odpovědí, tak začne být netrpělivý a má potřebu vykřikovat. Jeho vykřikované odpovědi jsou v drtivé většině případů správné, ale je to na druhou stranu nefér vůči ostatním žákům, kteří se přihlásí o slovo, protože odpověď vědí taky a čekají, až je vyvolám.

Žák je společenský a rád si povídá s kamarády, se kterými se občas baví i v hodinách. Obvykle je připraven do školy, ale někdy zapomene úkol vypracovat nebo tvrdí, že ho vypracovaný zapomněl doma. V hodinách biologie se chová v normě kromě občasného vykřikování.

Řešení jsme konzultovali s rodiči, kteří navrhli, aby byl jejich syn ve třídě více zaměstnán. Proto ho nechávám odpovídat na více otázek a číst úryvky v učebnici, což ho nutí udržovat pozornost. Diskutovali jsme i o možnosti asistenta pedagoga, ale to rodiče odmítli. Přestože občas zlobí, je to šikovný kluk.

Zavedení častějšího vyvolávání žáka vedlo k okamžitému zklidnění a snížení vyrušování, což je patrné i v dlouhodobém horizontu. Tuto metodu začali používat i další učitelé, kromě výuky jazyků. Žákovi tento styl výuky vyhovuje, což potvrdil i při přímém dotazu.

2

just got my eighth grade Czech language classes right now and the problems have been there since the beginning, when I started teaching it. Sometimes I struggle with discipline in new classes they assign me and this class is no exception, but I feel like I'm struggling in this class so far.

The teacher heard from other colleagues that there are some minor problems with that class. It also depends a lot on what subject interests the class and especially the problem group of students.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

usually try to calm them down when they are disruptive and create noise in the classroom. Then I must warn them that their behavior will not be repeated later in the lesson and if they do not obey my words, I will warn them that I will transfer them or assign some extra task. The atmosphere is very disturbing, they shout, they don't pay attention to the lessons, they deliberately look for ways to disturb the peace in the class. The student kicked a chair that his classmate had previously pushed into. 'Why are you kicking the chair?' I asked him when he didn't stop. 'He rammed into her,' he replied. I don't want to transplant them permanently, because it didn't pay off for me a few times and, on the contrary, rather took revenge. That's why, for example, I only temporarily transfer them to that one lesson, or I call one of them to the blackboard to solve some exercise and sit in the student's place among the others who are also interrupting, which takes up time while the students are working. I don't know them well enough to push them or make any long-term changes that would prevent them from breaking discipline. Once I get to know them better and these issues continue to occur, I definitely plan to plant them. For now, I confronted the problematic group of four, saying that if they intend to behave like this in class, I will invite their parents and I will consult with them until the discipline problems stop.

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication, Support, Warning

For now, the teacher is trying to get to know the new class before establishing a solution that would be beneficial for both parties.

8. třída, konkrétně čtyřčlenná skupina

X

vysokoškolské, magisterské

23

Osmou třídu jsem dostala na hodiny českého jazyka právě teď čerstvě a ty problémy tam jsou již od počátku, co jsem ji začala učit. Někdy se potýkám s nezvládání kázně u nových tříd, které mi přidělí a ani tato třída není výjimkou, avšak mám pocit, že to v této třídě doposud nezvládám.

Paní učitelka slyšela od ostatních kolegů, že s tou třídou jsou nějaké drobné problémy. Také hodně závisí na tom, jaký předmět třídu a zejména problémovou skupinku žáků zaujme.

Většinou se je snažím zklidnit, když vyrušují a vytváří šum ve třídě. Pak je třeba upozorním, aby se jejich chování již dále v hodině neopakovalo a pokud na má slova nedají, tak je varuji, že je přesadím nebo zadám nějaký úkol navíc. Ta atmosféra je hodně rušivá, pokřikují, nevěnují se učivu, záměrně vyhledávají, čím by mohli klid ve třídě narušit. Žák kopal do židle, do které předtím jeho spolužák vrazil. 'Proč kopeš do židle?' zeptala jsem ho, když s tím nepřestal. 'On do ní vrazil,' odpověděl. Nechci je natrvalo přesazovat, jelikož se mi to párkrát nevyplatilo a naopak spíše vymstilo. Proto je třeba přesadím jen dočasně na tu jednu hodinu, nebo jednoho vyvolám k tabuli k řešení nějakého cvičení a sednu si na žákovo místo mezi ostatní, kteří také vyrušují, což zatím zabírá a žáci pracují. Neznám je tak dobře, abych je mohla přesadit nebo udělat nějaké dlouhodobější změny, které by jim zabránily v porušování kázně. Až je lépe poznám a tyto problémy se budou i nadále vyskytovat, plánuji je určitě rozsadit. Prozatím jsem problémovou čtyřčlennou skupinku konfrontovala s tím, že pokud míní se takhle chovat v hodinách, tak si pozve jejich rodiče a budu to konzultovat s nimi, dokud problémy s kázní neustanou.

Prozatím se paní učitelka snaží poznat novou třídu, než nastolí nějaké řešení, které by bylo prospěšné pro obě strany.

2

The situation arose in the morning in the group while playing a board game that the boy wanted to play together with other children. She was present at the game at this time as a teacher's assistant, now M.Sc., with whom I do my internship. The game was not difficult, but still the boy started to lose after playing for a while. Then, out of nowhere, he refused to continue playing, became irritable, taciturn, and became angry for no reason and left the group of children he was playing with. So the boy failed to be included in the team again. In this situation, the teaching assistant tried to resolve the situation. So she tried to get out of the boy what was happening and what was the cause of his behavior. So he and the boy went into the corridor to calm down and find out what was causing this problem.

The student lives together with both parents and with his brother who is 2 years older. The boy is primarily cared for by his mother or his grandmother, who brings him to and from school. He and his brother go to the same school, but they don't have a good relationship. Mainly because the boy is favored over his brother at home. The boy is more backward and in some situations very independent. He suffers from childhood autism and ADHD. His brother, on the other hand, is very clever, talented, problem-free and tries to distance himself from his brother and avoids him. The mother shows no interest in improving the relationship between the brothers. The boy does not like to lose and any little thing can throw him off. The boy's reaction depends mainly on his mood on the given day, but it also manifests itself completely unexpectedly.

Diagnosis, Emotional outbursts

The boy has a very good relationship with the assistant, so he went out into the corridor with her without any problems or objections. There was a short discussion in the corridor. After a short conversation and a stay in the corridor, which lasted about 30 minutes, the assistant managed to find out that the boy did not really understand the game. So she agreed with the boy that they would practice this game together in the morning in the group, so that he could then play alone with other children. Teaching assistant: 'What's going on?' Boy: 'I don't really understand.' Teaching assistant: 'What don't you understand?' Boy: 'The game.' Teaching assistant: 'You go to school to learn something and now we've come across something you're not good at, so we're going to train you.' Boy: silent…. Teaching assistant: 'What do you think?' Boy: 'Okay, we can.'

Support, Transfer of student, Interview

This situation was resolved successfully. After talking with the assistant, the boy calmed down and returned to the children, at least as an observer of the game. This situation did not affect the lessons in any way, and the boy functioned as usual all day. Although the solution to the problem took place gradually, the boy accepted the assistant's suggestion and still occasionally plays this game with the children without any problems or offensive scenes.

Longterm success

7 let, 2. třída

hraní videoher

Dětský autismus,ADHD

Mgr. (občanská výchova, výtvarná výchova)

Situace vznikla v ranních hodinách v družině při hraní stolní hry, kterou chtěl chlapec hrát společně s dalšími dětmi. Při hře byla přítomna v této době ještě jako asistent pedagoga dnes už Mgr., u které plním praxi. Hra nebyla složitá, ale i přesto začal chlapec po čase hraní prohrávat. Poté z ničeho nic odmítal pokračovat ve hře, začal být podrážděný, málomluvný a bezdůvodně se naštval a odešel od skupinky dětí, se kterými hrál hru. Chlapce se tedy opět nepodařilo začlenit do kolektivu. V této situaci se asistentka pedagoga snažila situaci vyřešit. Pokusila se tedy dostat z chlapce co se děje a jaká je příčina jeho chování. S chlapcem tedy odešli na chodbu, aby se uklidnil a zjistilo se co je příčinou tohoto problému.

Žák žije s oběma rodiči společně i s jeho o 2 roky starším bratrem. O chlapce se stará především matka nebo jeho babička, která ho přivádí nebo odvádí ze školy. Se svým bratrem chodí do stejné školy, ale nemají spolu dobrý vztah. Především proto, že chlapec je před svým bratrem doma upřednostňován. Chlapec je zaostalejší a v některých situacích velice nesamostatný. Trpí dětským autismem a ADHD. Jeho bratr je naopak velice šikovný, talentovaný, bezproblémový a snaží se od svého bratra distancovat a vyhýbá se mu. Matka nejeví zájem o to, aby se mezi bratry zlepšil vztah. Chlapec nerad prohrává a dokáže ho rozhodit i jakákoliv maličkost. Chlapcova reakce záleží především na jeho rozpoložení v daný den, ale projevuje se i zcela nečekaně.

Chlapec má s asistentkou velice dobrý vztah, a tak s ní bez jakýchkoliv problémů a námitek odešel na chodbu. Na chodbě proběhla krátká diskuze. Po krátkém rozhovoru a pobytu na chodbě, který trval zhruba 30 minut se asistentce podařilo zjistit, že chlapec vlastně hře pořádně nerozumí. Domluvila se tedy s chlapcem, že tuto hru budou ráno společně v družině trénovat, aby poté mohl hrát i s dalšími dětmi sám. Asistent pedagoga: 'Co se děje?' Chlapec: 'Já to moc nechápu.' Asistent pedagoga: 'Co nechápeš?' Chlapec: 'Tu hru.' Asistent pedagoga: 'Chodíš do školy, aby ses něco naučil a teď jsme narazili na něco co ti nejde, tak to potrénujeme.' Chlapec: mlčí…. Asistent pedagoga: 'Co na to říkáš?' Chlapec: 'Jo dobře, můžeme.'

Tato situace se vyřešila úspěšně. Po rozhovoru s asistentkou se chlapec uklidnil a vrátil se k dětem alespoň jako pozorovatel hry. Na vyučování se tato situace nijak neodrazila a chlapec fungoval celý den jako obvykle. Ačkoliv řešení problému probíhalo postupně, chlapec na návrh asistentky přistoupil a s dětmi tuto hru stále občas hráva bez jakýkoliv problémů a urážlivých scén.

2

The student exhibited strange behavior during physical education class. He screamed 'I'll kill you!' and chased one of his classmates.

The student had seizures during which he was a danger to his classmates. Otherwise, however, he was completely normal.

Emotional outbursts, Verbal aggression

Once I was put in charge of substituting ninth graders in physical education. I didn't teach this class, so I didn't even know the students. I let them choose what they would play in the stadium and watched everything. They chose softball and went to play in peace. At one point, however, two boys started chasing each other around the stadium. The one he chased started shouting 'I'll kill you!'. However, I didn't attach much importance to it, something like that happens often during exercise. I thought they were just fooling around. Before I could yell at them to stop because they might get hurt, the others grabbed the student and pacified him until he calmed down. Only then did I learn about his seizures.

Warning

was in shock at the time and wondered what could have happened if the others hadn't caught him. However, it was clear that this did not happen for the first time, as everyone was perfectly coordinated. I didn't have that class again after that experience, so I have no idea if it happened again. Even so, it remains my worst experience of the class.

Failure

14 let, 9. ročník

Není známo

Mgr.

30 let

Student projevil zvláštní chování během hodiny tělesné výchovy. Křičel 'Já tě zabiju!' a pronásledoval jednoho ze spolužáků.

Student měl záchvaty, během kterých byl nebezpečný pro své spolužáky. Jinak byl ovšem naprosto normální.

Jednou jsem dostala na starost suplování deváťáků při tělocviku. Tuto třídu jsem neučila a studenty jsem proto ani neznala. Nechala jsem je vybrat si co budou na stadionu hrát a vše sledovala. Vybrali si softbal a šli v klidu hrát. V jednu chvíli se ovšem dva kluci začali honit po celém stadionu. Ten, co pronásledoval začal křičet 'Já tě zabiju!'. Já jsem tomu ovšem nedávala velký význam, něco takového se během tělocviku stává často. Myslela jsem, že akorát blbnou. Než jsem je stačila okřiknout ať přestanou, jelikož by se mohli nějak zranit, ostatní toho studenta chytili a zpacifikovali, dokud se nezklidnil. Až tehdy jsem se dozvěděla o jeho záchvatech.

Byla jsem tehdy v šoku a přemýšlela jsem co vše mohlo stát, kdyby ho ostatní nechytili. Bylo však vidět že se to nestalo poprvé, jelikož byli všichni perfektně sehraní. Tuto třídu jsem po tomto zážitku už neměla, takže nemám tušení, jestli se to znovu opakovalo. I tak to pro mě zůstalo jako můj nejhorší zážitek z hodiny.

2

The situation required increased attention, as it was known that the student had a problem with drugs, specifically with marijuana. During the workshop work, he was under constant supervision to avoid any complications and the teaching could run smoothly. Although I had to leave the lesson for a while and asked a colleague to supervise the students, the morning part passed without incident. Pupils worked in a circle and completed the assigned tasks.

The student was able to work, but required constant supervision. Monitoring his behavior during breaks was essential, as he was known to use psychotropic substances and what effects they had on him. He participated and cooperated in class, but after taking the narcotic substance his condition worsened significantly, which resulted in slowness and inability to move, and therefore the inability to continue teaching and completing tasks.

Violation of classroom/school rules

After returning from lunch, the student was found sitting behind the circle with his head down, without any activity. A colleague asked him the reason for his inactivity, to which the pupil replied that he could not work because he 'had no legs'. After another question from a colleague if the student was not feeling well, he admitted that he was 'blowing after lunch'.

Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

Immediately after admitting the use of marijuana, the police were called, who conducted tests confirming the presence of the drug. The school was informed of the situation and contacted the student's mother to address the consequences of his actions. However, the mother defended herself, saying that her son is already an adult and she has no chance to influence his behavior. Although the student continued to attend classes for a few days, his desire to work completely disappeared. Due to the seriousness of the incident and the school's zero-tolerance policy for substance abuse, the student was ultimately expelled. However, the teacher thinks that the mother did not manage to raise her son.

Failure

18 let, 1.ročník na oborové škole

x

Bakalář

14 let

Situace vyžadovala zvýšenou pozornost, jelikož bylo známo, že žák má problém s drogami, konkrétně s marihuanou. Během dílenských prací byl pod neustálým dohledem, aby se předešlo jakýmkoliv komplikacím a výuka mohla probíhat hladce. Přestože jsem musel výuku na chvíli opustit a požádal jsem kolegu o dohled nad žáky, dopolední část proběhla bez incidentů. Žáci se věnovali práci na kruhu a plnili zadané úkoly.

Žák byl schopen pracovat, avšak vyžadoval neustálý dohled. Zásadní bylo sledování jeho chování během přestávek, jelikož bylo známo, že užívá psychotropní látky a jaké mají na něj účinky. Ve třídě se zapojoval a spolupracoval, ale po užití omamné látky se jeho stav výrazně zhoršil, což mělo za následek zpomalení a neschopnost pohybu, a tím pádem i nemožnost pokračovat ve výuce a plnění úkolů.

Po návratu z oběda byl žák nalezen sedící za kruhem s hlavou skloněnou, bez jakékoli aktivity. Kolega se ho zeptal na důvod jeho nečinnosti, na což žák odpověděl, že nemůže pracovat, protože 'nemá nohy'. Po dalším dotazu kolegy, zda se žák necítí dobře, přiznal, že si 'po obědě fouknul'.

Bezprostředně po přiznání užití marihuany byla přivolána policie, která provedla testy potvrzující přítomnost drogy. Škola byla informována o situaci a kontaktovala matku žáka, aby řešila následky jeho jednání. Matka se však bránila s tím, že její syn je již dospělý a ona nemá možnost ovlivnit jeho chování. Přestože žák ještě několik dní docházel na výuku, jeho snaha o práci zcela vyprchala. Vzhledem k závažnosti incidentu a politice školy, která netoleruje užívání návykových látek, byl žák nakonec vyloučen. Učitel si však myslí, že matka nezvládala výchovu svého syna.

2

Teacher J.: I had only met the student whom I described to you during the negative experience in person before he left school once. That's when I accidentally overheard him asking his classmate out on a date, but she turned him down, saying that she wouldn't go anywhere with a chicken brain. He gave her a few curses and very peppery ones, but the girl did not let herself be put to shame and cursed him back. That's when I felt a pang of guilt inside me. So I waited here for a while, thinking that they had both left. But I saw a student sitting in the corridor with his back against the wall. I came to him and told him to get up and come with me. On the way here I asked him what it was like to be on the other side. The student replied, 'You're right, it's not much.'

Anamnesis given below in memory of the then eighth and ninth grade.

Verbal aggression

After his answer, we remained silent until the end of the journey outside the school. I sat down on the grass outside and motioned for him to take a seat next to me. Teacher J.: 'I'm sorry for the way she offended you in front of her classmates.' Student: 'I'm sorry too. It was foul and disgusting of me.' Teacher J.: 'That was it. We were both on edge and it just happened. It is now forgotten.' So I offered him my hand as a sign of peace and he accepted my gesture. Then we exchanged only a few sentences and before I left I said to him: 'Maybe if you stop swinging around with sharp elbows and dirty words for both boys and girls, and have a nice word for others from time to time, then he will understand what you are Remember one simple thing: Do unto others as you would have them do unto you.' With those words I left and left him sitting on the grass with his own thoughts.

Transfer of student, Interview

Teacher J. said that she later learned from colleagues that the pupil apologized to all his classmates, to whom he had previously been nasty and bullied. On the day he was leaving elementary school as a nine-year-old, he came to her office with a big bouquet and thanked her for the lesson she had taught him.

Longterm success

14 let, 8. třída

sport, videohry

Arogance,Nepozornost,Rušení výuky,Šikana

RNDr

20

Učitelka J.: Se žákem, kterého sem ti popsala při negativní zkušenosti, sem se do jeho ukončení školy potkala osobně už jen jednou. Tehdy sem si omylem vyslechla jak zve na rande svoji spolužačku, která ho však odmítla se slovy, že se slepičím mozečkem nikam nepůjde. Uštědřil jí pár nadávek a velmi peprných, dívka se však nenechala zahanbit a nadávky mu uštědřila zpět. Tehdy sem v sobě cítila bodnutí viny. Tak sem ještě chvilku počkala v domění, že oba odešli. Na chodbě sem ale viděla sedět opřeného zády o zeď žáka. Přišla jsem k němu a říkám mu ať vstane a jde se mnou. Po cestě sem se ho zeptala jaké to je, být na té druhé straně. Žák odpověděl: 'Máte pravdu, není to nic moc.'

Anamnéza uvedena níže ve vzpomínce na tehdejší osmou a devátou třídu.

Po jeho odpovědi jsme až do konce cesty ven před školu mlčeli. Venku jsem se sedla na trávu a naznačila, aby vzal místo vedle mě. Učitelka J.: 'Omlouvám se za to, jak se tě tehdy urazila před spolužáky.' Žák: 'Já se taky omlouvám. Bylo to sprosté a hnusné ode mě.' Učitelka J.: 'To bylo. Oběma nám ujely nervy a prostě se to stalo. Teď už je to zapomenuto.' Tak jsem mu nabídla ruku na znamení míru a on moje gesto přijal. Pak už jsme mezi sebou prohodili jen pár vět a než jsem odcházela říkám mu: 'Možná když se kolem sebe přestaneš ohánět ostrými lokty a sprostými slovy jak na kluky tak na holky, a budeš mít pro ostatní občas i pěkné slovo, tak pochopí, jaký jsi. Pamatuj si jednoduchou věc: Dělej ostatním tak, jak chceš, aby dělali oni tobě.' S těmi slovy jsem odešla a nechala ho sedět na trávě s vlastními myšlenkami.

Učitelka J. říkala, že se později od kolegů dozvěděla, že se žák omluvil všem spolužákům, na které byl dříve hnusný a šikanoval je. V den, kdy jako deváťák opouštěl základní školu, za ní přišel do kabinetu s velkou kyticí a děkoval jí za lekci, kterou mu dala.

2

The situation is quite problematic. She has silent epilepsy and likes to use it when she doesn't want to work in class. We had the fourth hour. A lesson of Czech language. I had a problem with my student the class before that. She didn't want to work and made a mess during recess. I challenged her to read a piece of text in the textbook and the pupil did not react at all. When I gave the floor to someone else, she started talking with her classmates. After a while, I called her again and the whole situation repeated itself. She didn't respond to me and then she was having fun again. It happened twice more.

Žačka comes from a divorced family and lives only with her father. She leads the education of the child in a rather unique way, which I think is not good for the student or her surroundings. The student does not like going to school and uses her silent epilepsy to do so. She is not particularly popular with the other students because she often lies to them and manipulates them.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

When this situation was repeated for the umpteenth time in class, I lost my patience. I no longer knew how to motivate her to cooperate with me. My heart was pounding and I told her that she could start listening to me and that if I tell her to do something, she should do it.

Disrespectful communication

In the short term, the result was that the pupil was offended and angry for the rest of the lesson and did not cooperate with me at all. I was also excited and the lessons were no longer so calm. The children sensed it too and sat stunned for the rest of the lesson. In the long run, it had no particular impact. The next day, everyone was fine, as if nothing had happened before. Unfortunately, the pupil did not learn anything from this and this behavior continues.

Failure

12 let, 4. ročník

kreslení

Epilepsie

Lhaní,Simulace

Magisterské vzdělání v oboru český jazyk

6

Situace je vcelku problematická. Má tichou epilepsii a ráda ji využívá, když se jí nechce v hodině pracovat. Měli jsme čtvrtou hodinu. Hodinu češtiny. S žačkou jsem měla problém už v hodině před tím. Nechtěla pracovat a o přestávce dělala nepořádek. Vyvolala jsem ji, aby přečetla kousek textu v učebnici a žačka vůbec nereagovala. Když jsem slovo předala někomu jinému, začala se bavit se spolužáky. Za chvíli jsem ji vyvolala znovu a celá situace se opakovala. Na mě nereagovala a pak se zase bavila. Opakovalo se to ještě asi dvakrát.

Žačka je z rozvedené rodiny a žije pouze se svým otcem. Výchovu dítěte vede poměrně osobitým způsobem, který podle mě není dobrý ani pro žačku ani pro její okolí. Žačka nerada chodí do školy a využívá k tomu své tiché epilepsie. Mezi ostatními žáky není extra oblíbená, protože jim často lže a manipuluje s nimi.

Když se tahle situace v hodině už po několikáté zopakovala, ztratila jsem trpělivost. Už jsem nevěděla, jak ji motivovat, aby se mnou spolupracovala. Bouchly mi saze a vyjela jsem na ni, že by mě mohla začít poslouchat, a že když jí řeknu, že má něco udělat, tak to má udělat.

Krátkodobě to mělo za následek to, že žačka byla zbytek hodiny uražená a naštvaná a nespolupracovala se mnou už vůbec. Já jsem byla taky rozhozená a výuka už nebyla tak klidná. Děti to vnímaly taky a po zbytek hodiny seděly zaražené. V dlouhodobém měřítku to nijak zvláštní dopad nemělo. Druhý den byly všichni v pořádku, jakoby se nic před tím nestalo. Bohužel, ani žačka se z toho nijak nepoučila a toto chování pokračuje.

2

entered the classroom together with the bell ringing, as usual. I noticed that one boy was crying, I went to him and asked what happened. The student told me that his mother had given him money to pay for a set of sheet music for playing the piano for the Elementary Art School. He said that his mother put money in his wallet, but that when he went to check the money at recess, it was not there. I reassured the boy that we would definitely find his money and I asked the class which of the students knew that the boy had more money with him. However, no one came forward. I invited the students to look in their wallets to see if they had any money, but they all only had a few change in their wallets. The boy began to cry even more, saying that his money would never be found and that he really needed new notes. So I decided to approach a more radical solution, I called on all the students to put everything they have in their briefcases on the desk and I said that I would check their briefcases. At this moment, I was expecting someone to confess, but it didn't happen. So I started going through the students' briefcases, when I came to one boy who was quite pale in the face, I asked him if he had taken the money, but he denied it. I looked in his briefcase, there was nothing there. Then I realized that my son also had the same briefcase and that there was a small inconspicuous raincoat pocket underneath. I opened the pocket and found money there. I returned the money to the boy and he was happy to have money for new sheet music. After an hour, I called the boy who took the money to my office and asked him why he took the money.

The boy who took the money is a problem-free student with average grades. He had never done anything like this in the past and there were no problems with him. He is popular in the team, he is by no means an out-of-touch individual.

Violation of classroom/school rules

I talked to the student in the office and he explained at length that he didn't take the money because he wanted to hurt a classmate, he just wanted to buy a new PC game. We talked for a long time and I explained to him that even if he only took 10 from him, that too was theft and that one shouldn't steal. Towards the end of our conversation, the student seemed to understand everything and went to apologize to his classmate.

Interview

Immediately after the incident, the boy apologized to his classmate and the next day he brought him chocolate to reconcile. This incident did not manifest itself in the following hours, and after some time the boys started talking to each other as if nothing had happened.

Longterm success

12 let, 6.třída

Skateboard, kolo, PC hry

Ukončená VŠ, titul Mgr.

19

Vešla jsem do třídy společně se zazvoněním, jako obvykle. Všimla jsem si, že jeden chlapec pláče, šla jsem k němu a zeptala jsem se, co se stalo. Žák mi pověděl, že mu dala maminka peníze na zaplacení souboru not pro hru na klavír do Základní umělecké školy. Říkal, že mu dala maminka peníze do peněženky, ale že když si chtěl penízky o přestávce zkontrolovat, tak tam nebyly. Chlapce jsem utěšila, že jeho penízky určitě najdeme a zeptala jsem se ve třídě, kdo z žáků věděl, že měl chlapec u sebe více peněz. Nikdo se však nepřihlásil. Vyzvala jsem žáky, ať se každý podívá do své peněženky, jestli tam peníze nemá, ale všichni měli v peněžence jen pár drobných. Chlapec začal ještě více plakat a říkal, že jeho peníze se snad nikdy nenajdou a že nové noty opravdu potřebuje. Rozhodla jsem se tedy přistoupit k radikálnějšímu řešení, vyzvala jsem všechny žáky, ať vyskládají vše, co mají v aktovkách na lavici a řekla jsem, že jejich aktovky zkontroluji. V tento moment jsem očekávala, že se někdo přizná, avšak nestalo se tak. Začala jsem tedy procházet žákům aktovky, když jsem dorazila k jednomu chlapci, který byl docela bledý ve tváři, zeptala jsem se ho, jestli peníze nevzal, on to však popřel. Podívala jsem se mu do aktovky, nic tam nebylo. Pak jsem si uvědomila, že stejnou aktovku má i můj syn a že zespodu se nachází malá nenápadná kapsička na pláštěnku. Kapsičku jsem otevřela a objevila jsem tam i peníze. Částku jsem vrátila chlapci a byl rád, že má peníze na nové noty. Chlapce, který peníze vzal, jsem si po hodině zavolala do kabinetu a zeptala se ho, proč peníze vzal.

Chlapec, který peníze vzal je bezproblémový žák, s průměrným prospěchem. V minulosti nikdy nic takového neudělal a nebyly s ním žádné problémy. V kolektivu je oblíbený, v žádném případě se nejedná o nezapadnutého jedince.

Se žákem jsem si povídala v kabinetě a dlouze mi popisoval, že peníze nevzal proto, že by chtěl ublížit spolužákovi, jen si chtěl koupit novou PC hru. Dlouze jsme si povídali a vysvětlila jsem mu, že i kdyby mu vzal jen 10,-, tak i to je krádež a že krást se nemá. Ke konci našeho rozhovoru žák vypadal, že vše chápe a šel se spolužákovi omluvit.

Hned po incidentu se chlapec spolužákovi omluvil a další den mu přinesl čokoládu na usmířenou. Tento incident se nijak neprojevil v dalších hodinách a po nějaké době se spolu začali chlapci bavit, jako by se nic nestalo.

2

Problematic behavior in the pupil arises repeatedly and we try to work on it from a long-term perspective. The student has trouble paying attention in class, he usually lags behind other students in both individual and group tasks. Above all, when working in a group, the student apparently does not feel very well, because he is rejected by others, because he is slow and does not help them much, rather he delays them. A relatively heated situation occurred last spring. I would say that it has been coming for a long time. It was a classic school day, when the children and I combined a short explanation, group work and individual work in the lessons. The students were tasked with calculating the examples on their own, and then we were to check the exercise together. When I went around the children towards the end of the activity, I found out that while some had already finished or were finishing, the student had not started at all. I asked what happened, if he wasn't listening to the assignment or what was going on. To that, the student replied that he simply did not want to do it and would not.

The student lives only with his mother, he has been diagnosed with ADD. This is probably connected to the student's dislike for any activity at home or at school. The student does not attend any interest groups, his hobbies include computer games. He has a very good relationship with his grandfather, with whom he welds and thus creates interesting models. His mother is very supportive of his preparation for school.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

If I remember correctly, we solved the situation on the spot by me trying to ask him why he didn't want to do the exercise. To that he replied that he was not good at it and that he didn't enjoy it. That's why I told him that he needed to practice it precisely because he couldn't do it, so that he would be able to do everything else that would follow later, and I showed him how to count the examples. We managed it together, but after an hour I agreed with him that such an approach should not be repeated and we should discuss it together with my mother. So we arranged an individual meeting with the mother, at which the pupil was also present. We solved together the situation that occurred in the classroom. It turned out that not only in the classroom, but also at home, the student's lack of interest in any activity is a big problem. The reason given by the pupil was his alleged failure in everything he does. He always commented on the fact that he refuses to devote time to the curriculum to improve or speed up his work to the level of his classmates by saying that he simply does not enjoy it. That's why we agreed that we will try to start doing things that he enjoys at school. I found out that the student really enjoys welding with his grandfather in his free time. So we agreed to do a project week in which he would present his hobby to the class. Work on his project as well as other efforts to improve, such as regular practice with mom (for example, reading 20 minutes a day, etc.), we wrote together in a contract, which the students undertake to follow in the event of such problems and should lead to the correction of these problems. The contract was signed by the pupil, mother and me.

Agreement, Support, Proactive solutions, Interview

The student prepared the project and successfully presented it, he had photos of him and his grandfather welding in the presentation, he actually explained the whole process. He even brought back models of the weapons they made, which really impressed the other kids. Everyone was excited about his project and I think it really rose to the others. I also think the fact that he got a chance to shine and experience some personal success of his own moved him a lot. Immediately afterwards, he felt like learning himself. We are still struggling with it a bit, he is also still a little slower than the others, but he is making huge progress in his approach to completing tasks in class. That's why I started to include the creation of projects related to the currently discussed topic more often in the teaching, which the students quite enjoy and I think that this method of learning suits the student quite well. However, there is still room for improvement.

Longterm success

10 let, 5. ročník

Počítače

ADD

Pasivita,Nepracovitost

Problematické chování u žáka vzniká opakovaně a snažíme se na něm pracovat z dlouhodobého hlediska. Žák má v hodinách problém dávat pozor, oproti ostatním žákům bývá většinou pozadu, jak v individuálních, tak ve skupinových úkolech. Především při práci ve skupině se žák zřejmě necítí moc dobře, protože je ostatními odmítán, jelikož je pomalý a moc jim nepomáhá, spíše zdržuje. K poměrně vyhrocené situaci došlo minulý rok na jaře. Řekla bych, že se k tomu schylovalo už delší dobu. Jednalo se o klasický školní den, kdy jsme s dětmi v hodinách kombinovali krátký výklad, práci ve skupince a samostatnou práci. Žáci měli za úkol počítat samostatně příklady, a poté jsme cvičení měli společně zkontrolovat. Když jsem děti ke konci aktivity obcházela, zjistila jsem, že zatímco někteří už mají hotovo nebo dokončují, žák ještě vůbec nezačal. Zeptala jsem se, co se stalo, jestli neposlouchal zadání nebo co se děje. Na to mi žák odpověděl, že to prostě dělat nechce a nebude.

Žák žije pouze s maminkou, má diagnostikovanou poruchu ADD. S tím je pravděpodobně spojena žákova nechuť k jakékoliv aktivitě doma i ve škole. Žák nenavštěvuje žádný zájmový kroužek, mezi jeho záliby patří hry na počítači. Velmi dobrý vztah má se svým dědečkem, se kterým sváří a vytváří tak zajímavé modely. Maminka jej velmi podporuje s přípravou do školy.

Pokud si dobře vzpomínám, na místě jsme situaci řešili tak, že jsem se ho snažila vyptávat, proč cvičení nechce dělat. Na to mi odpověděl, že mu to nejde a že ho to nebaví. Proto jsem mu odpověděla, že je to ale potřeba procvičovat právě proto, že mu to nejde, aby mu šlo později i vše ostatní, co bude následovat a ukazovala jsem mu, jak má příklady spočítat. Společně jsme to zvládli, ale po hodině jsem se s ním domluvila, že takový přístup by se neměl opakovat a měli bychom to probrat společně i s maminkou. S maminkou jsme tedy domluvily individuální schůzku, na které byl přítomen i žák. Řešili jsme společně situaci, která ve třídě nastala. Vyplynulo, že nejenom ve třídě, ale také doma je žákův nezájem o jakoukoliv aktivitu veliký problém. Důvodem ze strany žáka byl jeho údajný neúspěch ve všem, co dělá. To, že odmítá věnovat čas učivu pro zlepšení nebo zrychlení práce na úroveň spolužáků komentoval stále tím, že ho to prostě nebaví. Proto jsme se domluvili, že zkusíme začít dělat ve škole i věci, které ho baví. Zjistila jsem, že žáka velmi baví s dědečkem ve volném čase svářet. Domluvili jsme se tedy, že si uděláme projektový týden, ve kterém třídě představí svůj koníček. Práce na jeho projektu i ostatní snahy o zlepšení, jako jsou pravidelné procvičování s maminkou (například čtení 20 minut denně apod.), jsme společně sepsali do smlouvy, kterou se žáci zavazují při takových problémech dodržovat a mají vést k nápravě těchto problémů. Smlouvu podepsal žák, maminka i já.

Žák si projekt připravil a úspěšně odprezentoval, měl v prezentaci fotky, na kterých společně s dědečkem svářeli, vysvětloval vlastně celý ten proces. Dokonce si donesl modely zbraní, které vytvořili, čímž ostatní děti opravdu zaujal. Všichni byli z jeho projektu nadšení a myslím, že u ostatních opravdu stoupl. Také si myslím, že fakt, že dostal příležitost zazářit a zažil si nějaký svůj osobní úspěch, ho velmi posunulo. Bezprostředně poté měl sám chuť se učit. Stále s tím trošku bojujeme, také je stále o něco pomalejší než ostatní, ale je u něj vidět obrovský pokrok v jeho přístupu k plnění úkolů v hodinách. Častěji jsem proto také do výuky začala zařazovat tvorbu projektů k aktuálně probíranému tématu, která žáky docela baví a myslím, že právě tahle metoda učení žákovi poměrně vyhovuje. Pořád je ovšem, co zlepšovat.

2

The situation in physics class started when the teacher was describing the operation of an electric motor and the student was disrupting the teacher's explanation with his knowledge about electric motors. He tried to attract attention by telling about his visit to collect raw materials and the subsequent assembly of an electric motor at home. The teacher tried to calm the student, listened to part of his story and asked him to finish the rest after the bell rang.

An eighth-grader diagnosed with Asperger's syndrome has second-level support measures in place. He grows up in a complete family with his parents and younger brother. He attended elementary school in the town where he lived until the sixth grade, then at the request of his parents he was transferred to an elementary school in a neighboring village due to bullying by his classmates. At his original school, he was not accepted into the collective, he was ridiculed. At the current school, he is integrated without difficulty and is accepted by the team. Among the typical manifestations of his behavior are lack of concentration, the need to be interesting to the team, a frequent tendency to lecture, demanding adherence to a set schedule, restlessness and nervousness when teaching changes. Also diagnosed are learning disabilities, difficulty in writing, higher error rate when reading, easy tiring, less independence and less alertness in the performance of duties.

Diagnosis, Verbal disruption of lessons

The teacher asked the student what he knew about electric motors. The student began to tell about his experiences with the production of an electric motor, about visiting a scrap yard and welding parts at home. The teacher interrupted him by saying that he would first explain the theory of electric motors and at the end of the lesson the student would have space to tell his story.

Agreement, Support

The student calmed down after this interaction, paid attention to the teacher and was given the opportunity to finish his story before the bell rang. This approach was effective, and it is important to choose a solution that does not confuse and unsettle the student. Agreement instead of command has proven effective. This solution worked for a long time, especially during physics classes, which were very satisfactory to the student. He always listened to the teacher's explanation and could add his own experience at the end of the lesson. Other students also used this option, which contributed to maintaining a calm atmosphere in the classroom without shouting.

Longterm success

14 let, 8.ročník

Všechno ho zajímá, vše zná. Zajímá ho elektronika, stroje.

PAS – porucha autistického spektra

Rušení výuky,Nepozornost,Potřeba pozornosti,Nepracovitost

Mgr. Obor speciální pedagogika

10

Situace v hodině fyziky začala, když vyučující popisoval fungování elektromotoru a žák narušoval výklad učitele svými poznatky o elektromotorech. Snažil se zaujmout vyprávěním o své návštěvě sběrných surovin a následném sestavení elektromotoru v domácích podmínkách. Učitel se pokusil žáka zklidnit, vyslechl si část jeho příběhu a požádal ho, aby zbytek dopověděl po zazvonění.

Žák osmého ročníku s diagnostikovaným Aspergerovým syndromem má nastavená podpůrná opatření druhého stupně. Vyrůstá v úplné rodině s rodiči a mladším bratrem. Do šestého ročníku docházel do základní školy ve městě bydliště, poté byl na žádost rodičů přesunut do základní školy v sousední vesnici z důvodu šikany spolužáků. Na původní škole nebyl přijat do kolektivu, byl zesměšňován. Na současné škole je začleněn bez obtíží a kolektivem je přijat. Mezi typické projevy jeho chování patří nesoustředěnost, potřeba být zajímavý pro kolektiv, častá tendence poučovat, vyžadování dodržování stanoveného harmonogramu, neklid a nervozita při změnách výuky. Diagnostikovány také poruchy učení, nesnáze v písemném projevu, vyšší chybovost při čtení, snadná unavitelnost, menší samostatnost a menší pohotovost při plnění povinností.

Učitel se obrátil na žáka s otázkou, co ví o elektromotorech. Žák začal vyprávět o svých zkušenostech s výrobou elektromotoru, o návštěvě sběrného dvora a o sváření součástek doma. Učitel ho přerušil s tím, že si nejprve vysvětlí teorii elektromotorů a na konci hodiny bude mít žák prostor pro dopovězení svého příběhu.

Žák se po této interakci zklidnil, věnoval pozornost vyučujícímu a před zvoněním dostal možnost dopovědět svůj příběh. Tento přístup byl účinný a je důležité volit řešení, které žáka nerozhodí a nezneklidní. Dohoda místo příkazu se ukázala jako efektivní. Dlouhodobě toto řešení fungovalo, zejména při hodinách fyziky, které žákovi velmi vyhovovaly. Vždy si vyslechl výklad učitele a na konci hodiny mohl přidat své zkušenosti. Této možnosti využívali i ostatní žáci, což přispělo k udržení klidné atmosféry ve třídě bez překřikování.

2

came to work like any other day and started preparing for the Czech language lesson in the room for individual education. From half past seven, the pupils began to arrive gradually. First, they changed in the locker room, saw the prepared regime in the common class and started playing at recess. We always start the activities at eight o'clock. Since I work with pupils with autism spectrum disorders at a primary school established according to §16, paragraph 9 of the Education Act, I mostly work with each pupil individually. That was the case on this day as well. I had my lessons prepared, all the tasks were structured (in boxes or files) and the climate in the classroom was optimal. So I took the transit card in my hand and came to the student. Even when handing over the transit card, problematic behavior occurred (spitting on the teacher). Here, however, all it took was an increase in voice, to which the student responded by stopping spitting, getting up and going to the regime. From the mode where he put down the transit card and took a card called 'reading and writing', he left with me to an individual room. The student sat on the chair, I sat opposite and handed the first structured box with the task. Completing the task consisted in sorting letters of different font and color. After a few seconds of work, the student grabbed the entire box and threw it behind him. Together we had to get up and go clean the box. During the cleaning, there was also fluffing and my threats of 'ugly'. After cleaning up the discarded box, the student's behavior seemed to calm down and we could continue learning. The next task, for a change in the notebook, was a bit more difficult. The student had to cut the prepared components and paste them into a table, in which a certain algorithm had to be followed. I had to verbally accompany the task a lot, interfere with cutting and gluing. I often had to use the word 'bad', for which I always got a kick under the bench as a response. The whole situation escalated when I ended the activity before all the tasks were completed because there was no point in learning that day. The student was so angry that he lashed out at me. By accident, he hit me right in the face and scratched my eye. Since I could hardly see, I took him out of the room at least with the rest of my strength, didn't give any reward for the activity, stuck the ugly guy on the motivation board and very emphatically explained that this really shouldn't be done. The whole situation ended with the fact that, on the one hand, the student did not understand what was happening and what I was actually saying, and on the other hand, he knew that he had done something wrong - obviously when I get angry.

The student has a recognized diagnosis of autism spectrum disorder (specified: childhood autism) and an associated moderate mental disability. Since early childhood, he has been dealing with this disability and a lot of problems associated with it. He went through early care, a special kindergarten and is now educated at a primary school established in accordance with §16, paragraph 9 of the Education Act. It is very specific and unpredictable in its behavior. The student has a very weak understanding (of instructions, situation, orders, actions), his speech is not developed. He picks out only sounds and repeats the learning of the word without understanding and understanding the meaning (echolalia). However, his gross and fine motor skills are at a very good level. Therefore, he is capable of physically attacking people in the vicinity. The student's advantage is that he has discovered his level of strength, which is really great, and he can use it. He is also hypersensitive to a lot of sounds and noises, but at the same time he makes loud noises that can be compared to humming and constant honking or humming. When making sounds, it's more about playing with speakers and discovering what new things can do. The student likes his classmates very much. However, he cannot play with them or establish contact due to the absence of speech. He reacts inadequately and aggressively to the speech of his classmates (slamming, kicking, slapping). The student does not harm his classmates on purpose or in any premeditated way. Aggression is his way of expressing that he doesn't like something, that something hurts, doesn't entertain, or annoys him. So far, it has not been possible to find a suitable way of motivation that would stop his problematic and inappropriate behavior. The student has been attending primary school for the seventh year. Over the course of seven years, the composition of the class has changed several times so that the student feels as comfortable as possible at school. Unfortunately, he is such a specific student that it is not possible to create ideal conditions for him for education and learning to spend his free time. The only person who pays for the student is his twin sister. Even the parents have not yet found a way to prevent or at least mitigate his problematic behavior. The situation that occurred at school was preceded by several previous situations. In retrospect, we learned that the student did not want to go to school that day at all, he protested at home and also on the way to school. Even during all the activities before the actual teaching, his mood was bad and maybe even slightly frustrated. Since, according to him, everything was wrong from the morning, it was evident that there would be a problem with learning, where he must always exert the greatest strength and a great degree of concentration, attention, thinking, memory and all his learned skills.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression

When dealing with problematic behavior in a student, I am immediately faced with several pitfalls that constantly complicate the solution of the situation for me. First, it is the student's inability to understand the whole situation. To understand that his kicking, banging and similar assaults hurt me. Furthermore, it is his inability to respond adequately and express dislike, pain, a bad day, or simply a misunderstanding of the assignment. Other no less easy obstacles include his absence of speech and little understanding of the meaning of words. I'm also not sure to what extent he understands the picture system we use - he recognizes the pictures, but I never know if he understands exactly what they mean. In order to solve problematic behavior, I first used a few reminders, which I hoped would moderate the student's behavior and enable him to complete tasks ready for learning. In the case of a greater degree of problem behavior, I verbally reprimanded the student several more times (with a prepared visualization), but then took him out of the classroom back for a break and thereby ended the activity prematurely. She collected the pre-arranged material reward for which he was exposed to work that day (chips). Then I approached the motivation table (from the point of view of social rewards), where he has exactly visualized good and bad behavior and stuck the so-called 'ugly'. I continued to describe in a raised voice in simple sentences, or just words, what had happened and what would follow from it. For a better understanding, I still used the motivation chart for good and bad behavior (visualization). It must be added that the whole time the student had to feel that I was the one who had more say. This is very difficult to achieve with the pupil - he is very tall and also has great strength. The only time he considers others to be of greater authority is if you are greater than him. Case in point, if you're a man (but not his father). It was therefore necessary to sit the pupil on the ground with the help of another teacher, and I stood over him throughout the whole arrangement.

Consequences, Disrespectful communication, Transfer of student, Warning

In terms of a short-term solution, i.e. immediately after the incident, the pupil really calmed down and worked as he should for the rest of the day. He no longer allowed himself to protest or boycott the situation, aggressive behavior towards other teachers or classmates. It startled him when he scratched my face. That really helped make him realize at least that something was wrong. He was expecting my immediate reaction to the strain. Instead, I checked my eye and did not pay attention to the pupil at that moment. From the point of view of a long-term solution, however, one situation is not restrictive or limiting for him. The student forgets the incidents very quickly and most importantly, the cause of his problematic behavior is his disability. Often, he might like to forgive and break away from the affective, problematic behavior, but he can't help it. It must pass and cannot be finished until it runs and reaches the finish line (if the runner starts). All of us at school try to make him feel comfortable, understand everything as best as possible and not have many situations where he doesn't know what to do. Nevertheless, we do not manage to catch everything we need and a problem arises.

Shortterm success

14 let, sedmý ročník

Plavání, trampolíny, prolézačky, dětská hřiště, zábavní parky Bruno, Bongo)

Porucha autistického spektra,Dětský autismus,Mentální postižení

Magisterské vzdělání, obor speciální pedagogika

6

Přišla jsem do práce jako každý jiný den a začala si přichystávat v místnosti pro individuální vzdělávání výuku češtiny. Od půl osmé začaly postupně přicházet žáci. Nejprve se převlékli v šatně, shlédly nachystaný režim ve společné třídě a začaly si hrát na přestávce. Činnosti zahajujeme vždy v osm hodin. Jelikož pracuji s žáky s poruchami autistického spektra na základní škole zřízené dle §16, odst. 9 školského zákona, s každým žákem pracuji většinou individuálně. Tak tomu bylo i v tento den. Učení jsem měla připravené, všechny úkoly strukturovné (v krabicích, nebo v šanonech) a klima ve třídě bylo optimální. Vzala jsem tedy tranzitní kartu do ruky a přišla k žákovi. Už při předávání tranzitní karty došlo k problémovému chování (poplivání pedagoga). Zde ale stačilo pouze zvýšení hlasu, na které žák reagoval tím, že přestal plivat, zvednul se a odešel k režimu. Od režimu kde odložil tranzitní kartu a vzal kartičku s názvem 'čtení a psaní', odcházel společně se mnou do individuální místnosti. Žák si sednul na židli, já seděla naproti a podala první strukturovanou krabici s úkolem. Splnění úkolu spočívalo v třízení písmenek různého fontu a barvy. Po pár vteřinách práce žák celou krabici chytnul a odhodil za sebe. Společně jsme se museli zvednout a jít krabici uklidit. Při úklidu taktéž probíhalo flusání a mé výhružky 'škareďákem'. Po uklizení odhozené krabice se zdálo, že chování žáka se zklidnilo a můžeme pokračovat v učení. Další úkol, pro změnu v sešitu, už byl o něco těžší. Žák měl rozstříhat připravené komponenty a nalepit je do tabulky, ve které bylo zapotřebí dodržovat určitý algorytmus. Úkol jsem musela velmi hojně doprovázet slovně, zasahovat do stříhání i lepení. Často jsem musela použít slovo 'špatně', za které jsem vždy jako odezvu dostala kopanec pod lavicí. Celá situace vygradovala tím, že jsem ukončila činnost dříve, než byly splněné všechny úkoly, protože učení v tento den nemělo smysl. Žáka to tak moc naštvalo, že se proti mě napřáhnul a ohnal. Nešťastnou náhodou se mi trefil přímo do obličeje a škrábnul do oka. Jelikož jsem na oko skoro neviděla, alespoň zbytkem sil jsem ho vyvedla z místnosti pryč, nedala žádnou odměnu za aktivitu, nalepila škareďáka na motivační tabulku a velmi důrazně vysvětlovala, že tohle se teda opravdu nesmí. Celá situace končila tím, že žák na jednu stranu nerozuměl tomu, co se děje a co vlastně říkám a na druhou stranu ale věděl, že udělal něco špatně- evidentně, když se zlobím.

Žák má přiznanou diagnózu- porucha autistického spektra (specifikováno: dětský autismus) a přidružené středně těžké mentální postižení. Od raného dětství se potýká s daným postižením a spoustou problémů, které jsou s postižením spojeny. Prošel si ranou péčí, mateřskou školou speciální a nyní se vzdělává na základní škole zřízené dle §16, odst. 9 šk. zákona. Ve svém chování je velmi specifický a nepředvídatelný. Žák má velmi slabé porozumění (pokynům, situaci, rozkazům, úkonům), není u něj rozvinuta řeč. Vylovuje pouze zvuky a opakuje naučení slova bez porozumění a pochopení významu (echolálie). Jeho hrubá a jemná motorika je ale na velmi dobré úrovni. Proto je schopen fyzického napadání osob v okolí. Žák výhoda je ta, že zjistil svou míru síly, která je opravdu velká a dokáže ji využít. Také je hypersenzitivní na spoustu zvuků a hluků, ale zároveň sám vyluzuje hlasité zvuky, které se dají připodobnit k huhňání a neustálému houkání, či pobrukování. Při vyluzování zvuků je to spíše hra s mluvidly a objevování, co všechno nové ještě dokáže. Žák má velmi rád své spolužáky. Neumí si s nimi ale hrát, ani navázat kontakt kvůli absenci řeči. Na projevy spolužáků reaguje neadekvátně, agresivně (bouchnutí, kopnutí, plácnutí). Žák neubližuje svým spolužákům záměrně, ani nijak promyšleně. Agrese je jeho způsob, jak vyjádřit, že se mu něco nelíbí, že jej něco bolí, nebaví, či otravuje. Prozatím se nepodařilo najít vhodný způsob motivace, která by zastavila jeho problémové a nevhodné chování. Žák navštěvuje základní školu již sedmým rokem. V průběhu sedmi let se několikrát změnilo složení třídy tak, aby se žák cítil ve škole co nejlépe. Bohužel je tak specifickým žákem, že není možné pro něj vytvořit ideální podmínky pro vzdělávání a učení se trávení volného času. Jediným člověkem, který na žáka platí je jeho sestra- dvojče. Ani rodiče prozatím nenašli cestu, jak zabránit, případně alespoň zmírnit jeho problémové chování. Situaci, která nastala ve škole předcházelo i několik předešlých situací. Zpětně jsme se dozvěděli, že žák ten den do školy vůbec nechtěl jít, protestoval už doma a také po cestě do školy. Také při všech úkonech před samotným učením byla jeho nálada špatná a možná i mírně frustrovaná. Jelikož bylo tedy od rána dle něj všechno špatně, bylo evidentní, že nastane problém i na učení, kde musí vždy vynaložit největší sílu a velkou míru soustředění, pozornosti, myšlení, paměti a všech svých naučených dovedností.

Při řešení problémového chování u žáka se potýkám hned s několika úskalí, které mi celé řešení situace neustále komplikují. Nejprve je to žákova neschopnost pochopit celou situaci. Pochopit, že mě bolí jeho kopání, bouchání a podobné napadání. Dále je to jeho neschopnost adekvátně reagovat a vyjádřit nechuť, bolest, špatný den, či pouze nepochopení zadání úkolu. Mezi další neméně snadné překážky patří jeho absence řeči a malé porozumění významu slov. Také si nejsem jistá, do jaké míry rozumí obrázkovému systému, který využíváme- obrázky pozná, ale nikdy nevím, zda přesně rozumí i jejich významu. Pro řešení problémového chování jsem tedy použila nejdříve několik napomenutí, které jak jsem doufala, zmírní žákovo chování a zvládne splnit úkoly připravemé na učení. Při větší míře problémového chování jsem žáka ještě několikrát slovně napomenula (s připravenou vizualizací), poté ale vyvedla z učebny zpět na přestávku a tím také předčasně ukončila činnost. Sebrala předem dohodnutou hmotnou odměnu, za kterou byl odholaný ten den pracovat (brambůrky). Poté jsem přistoupila k motivační tabulce (z hlediska sociálních odměn), kde má přesně vizualizované dobré a špatné chování a nalepila tzv. 'škareďáka'. Nadále jsem začala zvýšeným hlasem v jednoduchých větách, či jen slovech popisovat, co se stalo a co z toho bude plynout. K lepšímu pochopení jsem stále používala motivační tabulku pro dobré a špatné chování (vizualizace). Nutno dodat, že celou dobu musel mít žák pocit, že já jsem ta, kdo má větší slovo. U žáka se toho dosahuje velmi těžce- je velmi vysoký a má také velkou sílu. Jediné, kdy považuje ostatní za větší autoritu je tehdy, pokud jste větší, než on. Případě, pokud jste muž (ale ne jeho otec). Bylo tedy nutné žáka s dopomocí druhého pedagoga posadit na zem a já přes celou domluvu stála nad ním.

Z hlediska krátkodobého řešení, tedy ihned po incidentu se žák opravdu zklidnil a zbytek dne pracoval jak měl. Nedovolil si nadále žádné větší protestování, či bojkotování situace, agresivní chování vůči jiným pedagogům, ani spolužákům. Zarazilo ho to, když mě škrábnul do obličeje. To opravdu pomohlo k tomu, aby si uvědomil alespoň to, že je něco špatně. Očekával totiž mou okamžitou reakci na napřáhnutí. Místo toho jsem si ale kontrolovala oko a žákovi v tu chvíli nevěnovala pozornost. Z hlediska dlouhodobého řešení pro něj ale jedna situace není nijak omezující, ani limitující. Žák velmi rychle na incidenty zapomíná a hlavně, příčina jeho problémového chování je v jeho postižení. Často by si afektivní, problémové chování možná rád odpustil a odprostil se od něj, ale nemůže si pomoct. Musí projít a nemůže být ukončeno, dokud neproběhne a nedosáhne cíle (pokud tedy bějak započne). Všichni ve škole se snažíme, aby se cítil komfortně, všemu co nejlépe rozuměl a neměl mnoho situací, kdy neví, co dělat. Přesto všechno se nám ale nedaří podchytit vše, co bychom potřebovali a problém nastane.

2

At the time when the student's problematic behavior occurred, I had only been working in education for the third year. Before that, however, I worked in a children's home, so I faced problematic behavior in children almost on a daily basis. The student had a postponement of compulsory school attendance, the biggest problem during classes were his tantrums - during the first year of the special primary school, he had a period when he sat down at the desk and started banging his head and his hands violently. Subsequently, he tried to bang his head and me at the moment when I was standing behind him at the bench. With his behavior, he caused me and my colleagues physical pain - but after that we got used to him and knew when to be careful. The pupil's behavior worsened the most when he was at home for a long time, i.e. at the time he had that injury and at the time of covid-19. In the second year, the pupil's behavior improved, he became more integrated into the school team, gradually becoming aware of the daily routine. At the moment when a student's problematic behavior occurred - hitting others, throwing things at others, biting, banging on the bench, we dealt with it in different ways - we went for a short walk outside with the student, engaged in other activities, etc.

The student has been diagnosed with a severe mental disability and autistic features. At the time of his problematic behavior, he lived in foster care, but spent more time at home with his mother. His grandmother accompanied him to school. The student had two postponements of school attendance, he did not go to kindergarten. He had an accident at home and missed a lot of school hours as a result - after three months at home he received a court order to attend school. The pupil's mother had a period when she got the impression that she was the only person who could help the most - she cooperated with the teachers 'in her own way', i.e. she sometimes blamed teachers for the student's worsening behavior and sometimes downplayed his behavior.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Selfdestructive behaviour

The student practically could not speak, all communication took place mainly using pictures, pictograms and objects - it was not always successful. In short, I can say that the student's behavior was resolved by greater inclusion and realizing that he is in a group of other children. Changing the approach to calm his tantrums also helped to solve the problem behavior – we went for a short walk together, played relaxing music, played with a ball, etc.

Support, Proactive solutions, Working with the collective, Transfer of student

The student made great progress in fine motor skills, improved his behavior - changed approach to solving problematic behavior - walks, change of environment, other activity, etc. Stopped self-harming. He began to respond successfully to simple commands such as: get dressed, take off.

Longterm success

10 let, 2. ročník

Zájem o balónky

Těžké mentální postižení,Autismus

Emoční labilita

Učitelství pro SŠ – pedagogika-soc. práce + psychopedie – spec. ped.

17 let

V době, kdy se problémové chování u žáka vyskytlo, jsem působila ve školství teprve třetím rokem. Předtím jsem ale pracovala v dětském domově, takže problémovému chování u dětí jsem čelila takřka dennodenně. Žák měl odklad povinné školní docházky, největší problém během vyučování byly jeho záchvaty zuřivosti – během prvního ročníku základní školy speciální měl období, kdy se posadil k lavici a začal prudce bouchat svou hlavou a svýma rukama. Následně zkoušel bouchat svou hlavou i mě v momentě, kdy jsem stála za ním u lavice. Svým chováním tak způsobil fyzickou bolest mě i mým kolegům – poté jsme si na něj ale zvykli a věděli jsme, kdy si máme dávat pozor. Chování žáka se nejvíce zhoršilo, když byl delší dobu doma, tzn. v době, kdy měl ten úraz a v době covidu-19. Ve druhém ročníku se chování žáka zlepšilo, více se začlenil do školního kolektivu, postupně si uvědomoval denní režim. V momentě, kdy se u žáka vyskytlo problémové chování – bouchání ostatních, házení věcmi po ostatních, kousání, bouchání se o lavici, tak jsme to řešili různými způsoby – s žákem jsme šli na krátkou procházku ven, věnovali jsme se jiné činnosti atd.

Žák má diagnostikované těžké mentální postižení a autistické rysy. V době problémového chování žil ve střídavé péči, ale více času trávil v domácnosti se svoji matkou. Do školy ho doprovázela jeho babička. Žák měl dva odklady školní docházky, nechodil do školky. Doma se mu přihodil úraz, a v důsledku toho měl spoustu zameškaných hodin ve škole – po třech měsících doma obdržel soudní nařízení, aby docházel do školy. Matka žáka měla období, kdy nabyla dojmu, že je jedinou osobou, která může nejvíce pomoci – s učiteli spolupracovala 'po svém', tzn. zhoršené chování žáka dávala občas za vinu učitelům a někdy jeho chování bagatelizovala.

Žák mluvit prakticky neuměl, veškerá komunikace probíhala převážně pomocí obrázků, piktogramů a předmětů – ne vždy se to dařilo. Ve zkratce můžu říct, že se chování žáka vyřešilo větším začleňováním a uvědomováním si, že se nachází v kolektivu ostatních dětí. K řešení problematického chování přispěla taktéž změna přístupu ke zklidnění jeho záchvatů zuřivosti – šli jsme spolu na krátkou procházku, pouštěli jsme si relaxační hudbu, hráli jsme si s míčem atd.

Žák udělal velký pokrok v jemné motorice, zlepšil se ve svém chování – změna přístupu k řešení problematického chování – procházky, změna prostředí, jiná činnost atd. Přestal se sebepoškozovat. Na jednoduché příkazy typu: obleč se, zuj se, začal reagovat úspěšně.

2

At the time when this problem occurred, I was a class teacher in the 7th grade. Since I teach in a village, the classes here are quite small and all the students get along well most of the time. It will also probably be due to the fact that we have a maximum of 12 students in one class, so everyone has fun with everyone. This situation occurred between the pupil and the pupil B. The pupil B often got angry and annoyed the pupil during breaks and during class. They also often argued with each other. One day, when student B was pestering him again, the student thought he had had enough. He grabbed student B's arm and hit her with full force. Student B developed a large purple bruise on her arm. The very next day, the student's mother came to the school and demanded that the student be punished. She said that he attacked her daughter and that such behavior of a student is unacceptable.

Pupil - an extroverted boy with average grades, he has fun with everyone in the class, his dad is a farmer and he is convinced that he will do the same, he also enjoys football and computer games. Student B – extrovert girl with excellent grades, few friends due to very few girls in the class, her biggest interest is horse riding.

Physical aggression

After my interview with pupil B's mother, I called the pupil's mother. Of course, she didn't know about this situation because her son didn't tell her. This problem was unique, so at first she was very surprised that something like this happened. After I explained everything to her, she agreed that her son should be punished. However, the student's mother wanted the girl to be punished as well, because she thinks she started the problem. She said that if both were not punished, then no one should be punished. Fortunately, the student's mother took it well and agreed that they should both be punished in some way to prevent this behavior from happening again. I spoke with the student face to face and explained to him why such behavior is unacceptable. Next, I tried to find out from him what led him to do this and why pupil B bothers him so much. I had a similar conversation with student B, to whom I explained that if the student doesn't want to talk to her, then don't keep digging into him and try to get his attention. I also had an interview with both actors at the same time, where we discussed in depth how to avoid such a situation in the future. They both said it to each other, and in the end they were glad they had this conversation.

(Disciplinary) Punishments, Interview

think I would classify this problem as one that has been solved well. Although I did not follow the 'table' procedures, the problem never recurred. Male and Female B began to have fun together normally and were even able to work together in a group. There were no such disciplinary problems in the classroom after that and they functioned well as a team.

Longterm success

7. třída, 13 let

Fotbal, hraní na PC, zemědělství

Bc., Aj

16

V době, kdy se tento problém vyskytl jsem byla třídní učitelka v 7 třídě. Jelikož učím na vesnici, tak jsou tady třídy celkem malé a všichni žáci se sebou vycházejí většinu času dobře. Taky to asi bude tím, že v jedné třídě máme tak maximálně 12 žáků, takže se všichni baví se všemi. Tato situace se vyskytla mezi žákem a žákyní B. Žákyně B často zlobila a otravovala žáka o přestávkách, a i v hodině. Často se spolu také hádali. Jeden den, když ho žákyně B opět otravovala, si žák řekl, že toho má už dost. Chytnul žákyni B za ruku a praštil ji plnou silou. Žákyni B se na ruce vytvořila velká fialová modřina. Hned druhý den matka žákyně přišla do školy a dožadovala se, aby byl žák potrestán. Říkala, že její dceru napadl a, že je takové chování žáka nepřípustné.

Žák – extrovertní chlapec s průměrným prospěchem, baví se se všemi ve třídě, jeho táta je zemědělec a on je přesvědčený, že bude dělat to samé, dále ho baví fotbal a počítačové hry. Žákyně B – extrovertní dívka s výborným prospěchem, málo kamarádek kvůli velmi malému počtu dívek ve třídě, její největší zájem je jízda na koni.

Po mém rozhovoru s matkou žákyně B jsem zavolala matce žáka. Ta o této situaci samozřejmě nevěděla, protože ji to její syn neřekl. Tento problém byl ojedinělý, tak byla ze začátku velice překvapená, že se něco takového stalo. Poté co jsem ji vše vysvětlila souhlasila s tím, že by měl být její syn potrestán. Matka žáka však chtěla, aby byla potrestána i dívka, protože si myslí že ona tento problém začala. Řekla, že pokud by nebyli potrestáni oba, tak by neměl být potrestán nikdo. Matka žákyně to naštěstí přijala dobře a souhlasila, že by měli být nějakým způsobem potrestáni oba, aby se toto chování už neopakovalo. S žákem jsem si promluvila face to face a vysvětlila mu proč je takové chování nepřijatelné. Dále jsem se od něj snažila zjistit co ho k tomu vedlo a proč mu žákyně B tak vadí. Podobný rozhovor jsem měla i s žákyní B, které jsem vysvětlila, že pokud se s ní žák bavit nechce, tak ať do něj pořád nerýpe a nesnaží se získat jeho pozornost. Dále jsem měla rozhovor s oběma aktéry zároveň, kde jsme do hloubky řešili, jak se takové situaci v budoucnu vyhnout. Oba si to mezi sebou vyříkali, a nakonec byli rádi, že tento rozhovor měli.

Myslím si, že bych tento problém zařadila do těch, které byli vyřešeny dobře. Přestože jsem se nedržela 'tabulkových' postupů, tak se problém už znovu nikdy neopakoval. Žák i žákyně B se spolu začali normálně bavit a byli dokonce schopni spolupracovat ve skupině. Ve třídě se už poté žádný takový kázeňský problém nevyskytl a jako kolektiv fungovali dobře.

2

In the 2nd grade, the pupil's overall Czech was assessed as poor. He had a poor grip on stationery, uncoordinated writing, omitted diacritics, did not distinguish Y/I, omitted letters including their substitutions, and garbled or made up words when reading. The student was very unfocused and thus demotivated. He did not enjoy school activities, but during breaks he was one of the livelier children.

The student was sent to the counseling center, where dyslexia, dysgraphia, attention deficit disorder and also the 1st level of pedagogical support were confirmed. He developed an addiction to his cell phone while taking online classes. Withdrawal symptoms were seen during the lesson.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

The student started attending tutoring sessions because he was very far behind the class. Aids for a better understanding of the material discussed (work with tables, reading window for attention) began to be used. As he suffers from dyslexia and dysgraphia, a more individualized approach had to be set for him. He was given more time for dictation, he could write in print, he was given more time to check solutions. Attention was paid to a formative approach to evaluation. Marking was abolished and a great emphasis was placed on verbal assessment as well as on his self-reflection.

Support, Cooperation with experts

The student has improved very slightly, but not significantly. Indeed, the improvement was minimal to stagnant. His addiction to the phone persisted, where he becomes nervous and unfocused during withdrawal symptoms. This again leads to a misunderstanding of the material being discussed, and the student thus lags behind the class.

Failure

4.ročník, 9-10 let

pouze telefon a krvavé hry Klíčová slova, která popisují situaci problematického chování žáka/žáků 1.

Dyslexie,Dysgrafie,Poruchy pozornosti a aktivity

Nepozornost,Závislost na technologiích

Mgr.

15

Ve 2. třídě byla žákovi vyhodnocena celkově špatná čeština. Měl špatný úchop psacích potřeb, nekoordinované psaní, vynechával diakritiku, nerozlišoval Y/I, vynechával písmena včetně jejich zaměňování a při čtení si slova komolil nebo zcela vymýšlel. Žák byl velmi nesoustředěný a docházelo tak k jeho demotivaci. Školní aktivity ho nebavily, nicméně během přestávek patřil k živějším dětem.

Žák byl poslán do poradny, kde byla potvrzena dyslexie, dysgrafie, porucha pozornosti a také 1. stupeň pedagogické podpory. Během online výuky si vypěstoval závislost na mobilním telefonu. Během výuky byly vidět abstinenční příznaky.

Žák začal docházet na doučování, jelikož velmi zaostával za třídou. Začaly se využívat pomůcky pro lepší pochopení probírané látky (práce s tabulkami, čtecí okénko pro pozornost). Jelikož trpí dyslexií i dysgrafií, tak pro něj musel být nastaven individuálnější přístup. Dostával delší čas na diktáty, mohl psát tiskacím písmem, dostával delší čas na kontrolu řešení. Bylo dbáno na formativní přístup k hodnocení. Odbourávalo se známkování a byl kladen velký důraz na slovní hodnocení a také na jeho sebereflexi.

Žák se sice velmi mírně zlepšil, nikoliv však výrazně. Zlepšení bylo skutečně minimální až stagnující. Přetrvala jeho závislost na telefonu, kde při abstinenčních příznacích začíná být nervózní a nesoustředěný. Tím dochází opět k nepochopení probírané látky, a žák tak za třídou zaostává.

2

The oldest class of students with behavioral disorders is often fully occupied and when they gather in full, they tend to show off in front of each other who can screw up the teacher as much as possible, and it is important not to get carried away by this. But sometimes after a long day it becomes apparent that the teacher is only human. An expert in such situations is a student who treats teachers like classmates and doesn't skimp on swearing. One Friday, when I was waiting in their class as an assistant for the Czech teacher to come from the meeting, I gave them the task of reading from the reading book one by one and went to the office for the teacher's reading book, but when I came back, the student had a phone in his hand, even though I told him when I was leaving to put it in his backpack and prepare his reading book, and yet he was the only one who didn't have it ready and had his phone in his hand all the time.

The oldest class of students with behavior problems is really a burden on the teacher's nerves, I spent two days there myself and I have never heard so many foul words in my life. The entire group of 8th grade students is built on a hierarchy where the highest ranking student drives the ones below him and one of the ways to move up this ladder is to beat up the one above you, also to dial the teacher. It is also true that these students often grow up in dysfunctional or incomplete families, and dirty words are a daily occurrence for them, and they often just copy the behavior they see at home and do not perceive the behavior as problematic, but as completely normal.

Diagnosis, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

When I returned to the classroom and saw that the student had left his phone on the desk, I immediately went after him and said to him 'That's enough, we were talking about the phone, it's already 15 minutes after the bell and it should be in the backpack, so now he will be with me until the end of the day' and she took his phone from the bench, after which he objected, calling me insulting and cursing what right I had to take his phone. At first I tried to explain to him that the phone has no business in class and that I, as a teacher, confiscate it, but when he continued with phrases like 'may I take your things', I couldn't stand it any longer and my nerves got on my nerves and I started yelling at him yelling for him to calm down immediately, open his reading book and not provoke me anymore.

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication, Warning

When the teacher arrived, the students were already calm and so was I, and the rest of the day a similar incident did not repeat itself, but I knew that I did not handle the situation in the best way and let myself get carried away.

Failure

14 let 7.tříd a

otevřená otázka

ADHD

Lhaní,Vulgární vyjadřování,Verbální agresivita

Magisterský titul

3

Nej starší třída žáků s poruchami chování bývá často plně obsazená a když se sejdou v plném počtu, mají tendence se jeden před druhým předvádět, kdo dokáže učitele vytočit co nejvíc a důležité je se tím nenechat strhnout. Ale někdy po dlouhém dni se projeví, že učitel je jen člověk. Expertem na takovéto situace je žák, který s učiteli jedná jako se spolužáky a nešetří nadávkami. Jeden pátek, když jsem v jejich třídě čekala jako asistentka, než přijde učitelka češtiny z porady, zadala jsem jim za úkol číst postupně z čítanky a odešla do kabinetu pro učitelskou čítanku, když jsem se ale vrátila, měl žák v ruce telefon, i když jsem mu řekla, když jsem odcházela, ať ho již uklidí do batohu a nachystá si čítanku a přesto on jako jediný ji nachystanou neměl a telefon měl neustále v ruce.

Nej starší třída žáků s problémy chování je opravdu zátěž na nervy učitele, sám jsem tam dva dny strávil a tolik sprostých slov jsem v životě nikdy předtím neslyšel. Celý kolektiv třídy 8 žáků je postavený na hierarchii, kde platí, že nejvýše postavený žák se vozí po těch pod sebou a jeden ze způsobů, jak se na tomto žebříčku posunout, je vedle zmlácení toho v žebříčku nad vámi, také vytočit učitele. Také platí, že tyto žáci často vyrůstají v nefunkčních či neúplných rodinách a sprostá slova jsou pro ně na denním pořádku a často tak jen kopírují chování, které vidí doma a nevnímají chování jako problémové, ale naprosto normální.

Když jsem se vrátila do třídy a viděla, že žák má telefon puštěný na lavici, šla jsem okamžitě za ním a řekla mu 'A dost, něco jsme o tom telefonu říkali, už je 15 minut po zvonění a má být v batohu, tak teď bude u mě do konce dne' a telefon mu z lavice sebrala, načež se on ohradil, nazval mě urážlivě a nadával, co já mám právo mu brát telefon. Nejdřív jsem se mu snažila vysvětlit, že telefon nemá v hodině co dělat a já jako učitelka mu jej zabavuji, ale když neustále pokračoval frázemi typu 'beru vám snad já vaše věci', už jsem to nevydržela a ruply mi nervy a začala jsem na něj křičet ať se okamžitě uklidní, otevře si čítanku a víc mě již neprovokuje.

Když učitelka dorazila, byli již žáci v klidu a já taky a zbytek dne se podobný incident neopakoval, ale věděla jsem, že jsem situaci nezvládla úplně nejlépe a nechala se strhnout.

2

One day, the maid of honor came to me to tell me that a girl suddenly ran out of a group of children playing with stuffed animals and started vomiting and crying. They could not get out of the girl what had happened, whether she was feeling sick or just sick, so the girl was sent home. The next day the girl came to school, but she was behaving strangely. She looked as if something had frightened her and she jerked her gaze towards the boy in the penultimate pew. The girl was avoiding the surroundings, so I thought I wouldn't scare her any more, I just came up to her and told her that if she needed anything, I'd be in my office, I have tea and biscuits there, so she can come and anything to confide In the afternoon there really was a timid knock on the door and that girl came. After talking for a while on a topic that made her feel safe, she slowly began to move on to the reason why she came to see me. The boy in the penultimate bench was said to be showing her some video with naked people on his mobile phone and forcing her to watch until the end, even though she didn't want to. From the brief narration, I immediately understood what it was about, tried to calm the girl down, and after she calmed down, went home.

The student who played the video to others probably didn't want to harm others in any way, he was just curious and had to share what he discovered. As it turned out, he had downloaded some pornographic video that he forwarded with the boys in class and while waiting for his parents in the school club, he also showed the video to children who came near him.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

I invited the boys who brought and distributed this video to my office. I asked how they got the video and why they wear it to school. One of them is said to have found the video by accident on the Internet and brought it to school to show off to his friends, who of course also wanted the video. It seemed that they regretted the act, they didn't mean it badly and didn't want to get into trouble. The video was deleted from the mobile phones, the boys promised not to wear this to school again. Although I felt sorry for them, how scared they looked and that they regretted their actions, each of them received a reprimand from the class teacher and extra homework as punishment.

Consequences, Support, Interview

There was never a problem with the boys in this area. The video seems to have been forgotten and I haven't noticed another offense with them. They are now studying at a gymnasium, where they have no problems. I would certainly appreciate keeping a cool head while dealing with both issues. The approach was professional to both victims and perpetrators. I also consider the idea of an anonymous mailbox to be successful. I would definitely think better about the punishment, it seems to me that these two problems have a different weight of offense, so the punishment should be different in each case and not identical. When dealing with a problem with a bully, I would definitely focus more on the girl after I heard about some problems in the middle of the year to see if she changed her behavior, the fact that the teacher learned that the bullying continued until the end of the school year, I she will come very late, she should have definitely increased her punishment by two for behavior. I would definitely deal with both cases with the parents, I would further grade the bullying with a 2 for behavior, and I would punish the dissemination of pornography with a reprimand from the class teacher. I would also be very impressed by the behavior and awareness of the mistakes of the culprits themselves, if I saw how they realize their transgression and regret it, I would easily reduce/extend the punishment, also according to the subsequent behavior in the following months.

Failure

Žák 1.stupně ZŠ

-

Dyslexie,Dysortografie,ADHD,Poruchy pozornosti

Potřeba pozornosti

Mgr. – Vko, ČJ, Dě, výchovné poradenství

25 let

Vybavuji si hned několik případů a nikdy to nedopadlo nejlíp. V prváku jsme byli na výletě a cestou zpět jsme jeli autobusem. Řekla jsem třídě, že ty peníze vezmeme z třídního fondu. Když jsme pak další den měli hodinu, tak jsem se jich ještě raději zeptala, jestli to teda chtějí vzít z fondu nebo mi dá každý 10 korun, ať to máme z krku a nemusí se pak ještě dodatečně řešit fond. Všichni mi hned těch 10 korun přinesli, až na tohodle kluka, kterej hned zvýšil hlas a začal: 'Řeklo se, že se to vezme z fondu! Kašlu na vás, nic platit nebudu...' Tak mu říkám: 'Podívejte se, všichni ty peníze dali, třída si to teď tak rozhodla, nechcete to mít taky už z krku?' Ať už jsem řekla cokoliv, zabejčil se a prostě ty peníze nechtěl dát. Bylo to sice jen deset korun, ale já to přece nebudu platit za někoho, kdo je na mě drzej. Druhý případ byl ve třeťáku. Zkoušeli jsme si psát slohovku, jako jsou u maturit. Vždy jim říkám, ať píšou co nejlíp, ať se to dá přečíst, že to po nich nikdo luštit nebude a bude to jako chyba. I tak si s tím dávám práci, ale po něm to opravdu přečíst nešlo a jelikož některé věty nebyly k přečtení, musela jsem mu strhnout známku, protože z toho byl vlastně nesouvislý text. Jemu se to ale samozřejmě nelíbilo, tak se se mnou přišel hádat. Slušně jsem mu řekla, kde je problém. Říkal: 'No ale vždyť to jde normálně přečíst!'

No ten byl hroznej, hrozně agresivní, aspoň teda pokud bereme jako agresivitu urážky a zvyšování hlasu. Fyzicky si nikdy nic nedovolil, ale jak někdy slyšíme o tom, jak támhle někdo vystřílel školu, tak kdyby tenhle kluk měl přístup ke zbrani, ruku bych za to do ohně nedala, že ji nepoužije. Měla jsem aspoň štěstí, že třída byla vždy na mé straně. Když jsem vybírala ty peníze a on se tam se mnou hádal, tak mu už i žáci říkali: 'Tak jí to prostě dej, ne?'

S těma penězma jsem se ho snažila několik minut přesvědčit. Pak mi jeden z jeho spolužáků podsunul deset korun, ať už je to za náma a řekl, že si to s ním potom sám vyřídí. U tý slohovky jsem mu navrhla řešení. Zdejší učitel dějepisu byl tenkrát nějakým tím ústředním komisařem, co právě pročítá slohové práce u maturit. Říkala jsem, že za tím tedy půjdem a uvidíme, co na to řekne on, jestli to dokáže přečíst. Hned řekl: 'Na to vám kašlu,' a odešel. Chtěla jsem ho i podpořit a chválit ho třeba za dobré odpovědi, ale když jsem se třeba třídy na něco ptala, on řekl nějakou odpověď a ona mohla být i správně, jen jsem mu hůř rozuměla, tak jsem se ho zeptala, jestli to může zopakovat a on řekl: 'Tak nic,' a už jsem z něj nic nedostala.

No výsledek vlastně žádnej, proto to řikám jako asi nejhůř zvládnutý situace. Nikdy se to vlastně nijak nedořešilo a ten žák se nikdy nezměnil. Udělala jsem, co jsem mohla, snažila jsem se ho podporovat, nabídla jsem mu konzultace třeba ohledně tý slohovky a nic. Upřímně jsem ráda, že ho mám už z krku a nenapadá mě vůbec nic, co bych ještě mohla pro něj udělat.

2

It started when my colleague and I smelled cigarette smoke in the school corridor. So we started to pay attention to how students from our classes (both teach 8th grade) spend the breaks between afternoon lessons. When we went to inspect the situation in front of the school, where the children are meeting at the ramps, it was immediately clear to us what we would find them there with - cigarettes in their hands. In the same way, a few days later I caught a student walking down the corridor towards the toilet and smoking an electronic cigarette.

In the class there are mostly students from complete families, one student lives with her grandparents. Pupils try hard at school, most of them actually have normal results, they are not slackers.

Violation of classroom/school rules

My colleague and I had the students call the office, we talked about why smoking is bad and that they are not old enough for someone to sell them cigarettes. About the fact that the worst possible place for smoking is a school on the property. We asked why they don't even try to hide, they told us that they don't see anything wrong with it, that this is their life and that if they don't light themselves here, they will anyway, but somewhere else.

Interview

My colleague and I had the last word and we decided to call the parents if we see something similar again. Maybe we should have called now, but then they would think of us as crooks and if they don't despise us by now, they would definitely start suing. By giving them a chance to improve first, we showed that we believe in them, that they can prevent the problem themselves if they know about it.

žáci 7.ročníku

Seriály, počítačové hry, “chození po venku”

Magisterský titul z oborů Český jazyk a Občanská výchova pro druhý stupeň ZŠ

27

Začalo to tím, že jsme s kolegyní na chodbě školy cítily cigaretový kouř. Začaly jsme si tak dávat pozor, jak tráví přestávky mezi odpoledním vyučováním žáci z našich tříd (obě učí 8.ročník). Když jsme šly obhlédnout situaci ven před školu, kde se u ramp děcka schází, hned nám bylo jasné, s čím je tam najdeme- s cigaretama v rukách. Stejně tak jsem o pár dnů později nachytala žáka, jak si jde po chodbě směr záchody a vykuřuje si elektronickou cigaretu.

Ve třídě jsou vesměs žáci z úplných rodin, jedna žačka žije s prarodiči. Žáci se ve škole snaží, opravdu má většina z nich normální prospěch, nejsou to žádní flákači.

Žáky jsme si s kolegyní nechaly zavolat do kabinetu, promluvily jsme si o tom, proč je kouření špatné a že nemají věk na to, aby jim vůbec někdo ty cigarety prodal. O tom, že určitě nejhroší možné místo na vykuřování je na pozemku školu. Ptaly jsme se, proč se ani nezkouší schovat, říkali nám, že jim na tom nepřijde nic špatného, že to je jejich život a že když si nezapálí tady, tak si stejně zapálí, ale jinde.

Poslední slovo jsme měli s kolegyní my a rozhodly jsme, že budeme volat rodičům jestli ještě jednou uvidíme něco podobného. Možná jsme měly zavolat hned, jenže tak by nás měli za práskače a pokud námi nepohrdají do teď, po žalování by určitě začaly. Tím, že jsme jim daly nejdřív šanci se zlepšit, jsme ukázaly, že věříme v ně samotné, že dokáží sami předejít problému, když už o něm ví.

2

The student joined my teaching group only in the second year. He and his mother moved to us from a larger city, where he attended a language course. He didn't know anyone here, I would have expected him to be more reserved and look around later. However, there were big problems with him from the very beginning. It all started with him elevating himself over my students and me through his graduation from a language school in a big city. Just a dude. It probably meant for him that he didn't have to participate in classes, carry assignments and even write tests. He was blunt. He was often rude, gave me various invectives, until I was often ashamed of myself.

He stopped going to my classes, he refused to write the tests after returning to school, once he even tore up the test itself in front of my eyes, got up and left, saying that he would not let it go and that I had no right to rush him like that as soon as he returned. It was a vicious circle. When the test was announced to him, he did not come. When he could expect it on his return, he went to complain. So when, after several attempts and insistences, he finally came to write the test, he was able to argue with me every time, even about a letter. He tried to blame everything on my side.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

He never accepted compromises on my part, for him I was just a stupid teacher who doesn't understand anything... he doesn't understand who he really is. It was absolutely impossible to work with him and my classes became very bitter, I really didn't like going to classes with him. When he found out that he wouldn't walk, he tried the emotional way, which was that I sat on him. Due to high absenteeism and more than below-average results, and under the assumption that I sat for him, a situation arose that the pupil decided to undergo a committee examination after visiting the principal's office with his mother. He was not satisfied with the triple, which eventually came out of his grades.

Consequences, Transfer of student, Interview

What I regret the most is that I didn't have the opportunity to be at his examination, I was sick and the school therefore decided on a new committee, which sat without me (most likely under pressure from my parents). After my return to school, I found out that the student got a 4 on the test, he passed the test and the blame fell on me again. I wouldn't wish anyone to experience this. Due to the smaller town where our school is located, thank God there were no lawyers. But it was very close to it, there was not much left. The pupil's mother demanded that her son be transferred to another group, she didn't want me to take care of him, we weren't even supposed to meet. He was subsequently transferred to my colleague's group. However, the problems did not stop, a colleague complained about the same problems with discipline and attendance. The student still didn't fulfill his duties and his grades got worse, until finally he had to repeat the grade, where he ran into me again, because I taught the same group a grade below where he was now. His tenure at the school ended with him transferring to another school and moving. I don't believe that his indiscipline would break when he changed schools. I wish him only the best, on the other hand, he probably didn't realize what his behavior caused to everyone around him.

Failure

17 ( 2.ročník gymnázia)

Cestování, počítačové hry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Absence,Sabotáž,Vulgární vyjadřování,Neukázněnost

Ing. (aprobace jazyk anglický)

20

Žák se dostal do mé vyučovací skupiny až v druhém ročníku. Přistěhovali se s jeho matkou k nám z většího města, kde docházel na jazykový kurz. Nikoho tady neznal, očekávala bych, že bude spíše zdrženlivější a rozkouká se až později. Od samého začátku s ním však byly velké problémy. Vše začalo tím, že se povyšoval nad mé žáky i mne skrz jeho absolventsví na jazykovce ve velkém městě. Prostě frajer. Nejpíš to pro něj znamenalo, že se nemusí podílet na výuce, nosit úkoly a ani psát testy. Byl neomalený. Často byl hrubý, dával mi různá invektiva, až jsem se často sama styděla.

Na mé hodiny přestal chodit, testy po návratu do školy odmítal napsat, dokonce jednou i samotný test před mýma očima roztrhal, vstal a odešel s tím, že to jen tak nenechá, a že nemám právo jej takto uhánět hned, co se vrátí. Byl to začarovaný kruh. Když mu test byl oznámen, nepřišel. Když jej mohl očekávat po návratu, šel si stěžovat. Když tedy po několika pokusech a naléháních test napsat přecijen přišel, dokázal se se mnou pokaždé dohádat, byť o písmenko. Vše se snažil uhrát na chybu na mé straně.

Na kompromisy z mojí strany nikdy nepřistoupil, byla jsem pro něj jenom hloupá učitelka, co nic nechápe…nechápe, kdo on vlastně je. Nešlo s ním absolutně pracovat a moje hodiny mi velice zhořkly, chodila jsem na hodiny s ním skutečně nerada. Když zjistil, že nepochodí, zkoušel to cestou citovou, a to, že jsem si na něj zasedla. Vzhledem k vysoké absenci a více než podprůměrným prospěchem a pod domněnkou, že jsem si na něj zasedla, došlo k situaci, že se žák po návštěvě ředitelny se svou maminkou rozhodl podstoupit komisionální přezkoušení. Nebyl spokojen s trojkou, která mu nakonec ze známek vyšla.

Nejvíce mě mrzí to, že jsem neměla možnost u jeho přezkoušení být, byla jsem nemocná a škola tedy rozhodla o nové komisi, která zasedala beze mne (nejspíše pod nátlakem rodičů). Po mém návratu do školy jsem se dozvěděla, že žák dostal z přezkoušení 4, přezkoušením tak tak prošel a vina šla opět na mou hlavu. Nikomu bych nepřála tohle zažít. Vzhledem k menšímu městu, kde se naše škola nachází, díky bohu nedošlo na právníky. Bylo k tomu ale velmi blízko, moc nechybělo. Maminka žáka se domáhala přeřazení jejího syna do jiné skupiny, nechtěla, abych ho měla na starost, neměli jsme se ani potkávat. Byl tedy následně přeřazen do skupiny mé kolegyně. Problémy však neustávaly, kolegyně si stěžovala na totožné problémy s kázní, docházkou. Žák stále neplnil povinnosti a známky se horšily, až nakonec musel opakovat ročník, kde opět narazil na mne, jelikož jsem učila stejnou skupinu o ročník níž, kde se nyní nacházel. Jeho působení na škole skončilo jeho přestoupením na jinou školu a stěhováním. Nevěřím, že by se jeho nekázeň zlomila při změně školy. Přeju mu jen to nejlepší, na druhou stranu si nejspíš neuvědomoval, co vše svých chováním způsobil všem kolem sebe.

2

The situation involved brothers who attended 9th grade together. The siblings' educational problems began to appear gradually during the second grade of primary school. Everything culminated in the 9th grade, when both brothers were permanently late to class. During their absence, they were seen around the school - in the store, near the forest, in the park. At the same time, they carried apology letters signed by legal representatives. Family reasons were cited as the most common reason for absence. High absenteeism was not the only problem. The brothers disrupted the course of lessons with loud comments and inappropriate remarks directed at teachers or classmates. A few times they brought cigarettes to school and tried to smoke in the toilets. Teaching became very demanding for teachers, cooperation with legal representatives did not bring positive results. I invited both brothers to an interview to talk to them about their behavior at school. The older brother seemed very confident and measured. He wanted to give the impression that he had life under control, that the occasional walk behind school or a cigarette was no big deal. He spoke disrespectfully about the teachers, emphasized that the lessons at school are boring and that he does not need most of the knowledge that he learns at school. When he was told that he wouldn't get into high school with bad grades, he got nervous and angrily replied that I had no idea what was going on at their house, that he didn't care, that I could call the police, then got up and slammed the door to the principal's office and left The younger brother was much more nervous and aggressive. He didn't want to communicate with me much, he had a great feeling of being wronged, he saw others behind all the problems.

The brothers were very troubled, with poor academic performance. They didn't care. They were angry at the whole world. They did not have a very good family background.

Violation of classroom/school rules, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

In cooperation with the educational advisor, an individual educational plan was drawn up for the brothers. Pupils and pupils' legal representatives were introduced to this plan within the educational committee. The plan described the educational problems of the pupils and the gradual steps to solve them. It was agreed that the pupils would come for regular consultations with two assigned pedagogues whom the brothers had confidence in and whom they had determined together with the guidance counselor. The subject of the consultations was to share how the pupils did during the week, what they had problems with, what they will work on next. A month after getting acquainted with the plan, another meeting of the school management with pupils and legal representatives was to take place. The aim of the meeting was to verify whether the individual steps of the educational plan are being fulfilled.

Agreement, Support, Interview, Cooperation with experts

From the beginning, the brothers came regularly for consultations every week, and communication with them went well. After two months, they gradually started skipping consultations. The legal representatives did not show up for the arranged meeting. As the headmistress of the school, I invited the parents to come to the school for a consultation. Only mom arrived. Communication with her was not easy, she tended to defend all her sons' transgressions. Nevertheless, she admitted that her sons were behind school a few times, but that she excused their absence so that they would not have unnecessary problems at school. She emphasized that it was up to the teachers to handle them. The mother also admitted that she is actually raising herself alone, as the father has no authority at home. I had a phone conversation with the pupils' father, where he explained that he was in a very bad state mentally, that he was on antidepressants. He said that his wife had found another man and wanted to divorce him. He seemed like a very indecisive person. It was clear from the interview that he was unable to manage the upbringing of his sons and the overall situation in the family. Unlike his wife, he admitted that the children grow up in an atmosphere of constant arguments between their parents. He saw the whole situation as his failure, but he didn't know what to do next. He couldn't find a solution. To the suggestion that they, as husband and wife, seek the help of experts, he replied that the wife did not agree. I contacted the social department with the request that they investigate the situation in the boys' family. Even this solution did not bring results. The social department visited the family, gave some recommendations. Although the boys stopped going to school, their behavior did not improve. They left elementary school in a riot.

Failure

14 a 15 let, 9 třída, Sourozenci jeden s odkladem

Magistr. Učitelství pro první stupeň

30

Situace se týkala bratrů, kteří společně navštěvovali 9. třídu. Výchovné problémy se u sourozenců začaly objevovat postupně v průběhu druhého stupně základní školy. Vše vyvrcholilo v 9. třídě, kdy oba bratři chodili permanentně pozdě do hodin. V době jejich absence byli vídávání v okolí školy - v obchodě, u lesa, v parku. Přitom nosili podepsané omluvenky zákonnými zástupci. Jako nejčastější příčina absence byly uváděny rodinné důvody. Vysoká absence nebyl jediný problém. Bratři narušovali průběh vyučovacích hodin hlasitými komentáři a nevhodnými poznámkami na adresu učitelů, či spolužáků. Párkrát donesli do školy cigarety a pokoušeli se kouřit na toaletách. Výuka se stala pro učitele velmi náročnou, spolupráce se zákonnými zástupci nepřinášela pozitivní výsledky. Oba bratry jsem si pozvala k rozhovoru, abych si s nimi promluvila o jejich chování ve škole. Starší bratr působil velmi sebejistě a odměřeně. Chtěl působit dojmem, že má život pod kontrolou, že občasné chození za školu nebo vykouření cigarety není nic hrozného. O učitelích se vyjadřoval bez úcty, zdůrazňoval, že je ve škole v hodinách nuda, a že nepotřebuje většinu vědomostí, které se ve škole učí. Na poznámku, že se špatnými známkami se nedostane na střední školu, znervózněl a nazlobeně odpověděl, že nemám ponětí, co se děje u nich doma, že je mu to všechno jedno, že si mohu zavolat i policii, pak vstal a třísknul dveřmi od ředitelny a odešel. Mladší bratr byl hodně nervóznější a agresivnější. Nechtěl se mnou moc komunikovat, měl velký pocit ukřivděnosti, za všemi problémy viděl ostatní.

Bratři byli velmi problémoví, se špatným studijním prospěchem. Vše jim bylo jedno. Byli naštvaní na celý svět. Neměli příliš dobré rodinné zázemí.

Ve spolupráci s výchovnou poradkyní byl bratrům vypracován individuální výchovný plán. S tímto plánem byli v rámci výchovné komise seznámeni žáci i zákonní zástupci žáků. V plánu byly popsány výchovné problémy žáků a postupné kroky k jejich řešení. Bylo dohodnuto, že žáci budou docházet na pravidelné konzultace k dvěma přiděleným pedagogům, k nimž bratři měli důvěru a které si spolu s výchovnou poradkyni určili. Předmětem konzultací bylo sdílet se, jak se žákům během týdne dařilo, v čem měli problémy, nad čím budou dál pracovat. Měsíc po seznámení s plánem mělo proběhnout další setkání vedení školy s žáky a zákonnými zástupci. Cílem setkání bylo ověřit, zda se daří naplňovat jednotlivé kroky výchovného plánu.

Ze začátku bratři na konzultace docházeli pravidelně každý týden a komunikace s nimi se dařila. Po dvou měsících začali postupně konzultace vynechávat. Zákonní zástupci se na domluvené setkání nedostavili. Jako ředitelka školy jsem vyzvala rodiče, aby se dostavili na konzultaci do školy. Dorazila pouze maminka. Komunikace s ní nebyla jednoduchá, měla tendenci obhajovat veškeré přestupky svých synů. Přesto připustila, že synové párkrát za školou byli, ale že jim absenci omluvila, aby neměli ve škole zbytečné problémy. Zdůrazňovala, že je na učitelích, aby je zvládli. Maminka také přiznala, že je na výchovu vlastně sama, jelikož otec nemá doma žádnou autoritu. Měla jsem telefonní rozhovor s tátou žáků, kde mi vysvětloval, že je na tom velmi špatně psychicky, že je na antidepresivech. Sdělil, že manželka si našla jiného muže a s ním se chce rozvést. Působil jako velmi nerozhodný člověk. Z rozhovoru bylo zřejmé, že výchovu synů a celkovou situaci v rodině nezvládá. Na rozdíl od manželky přiznal, že děti vyrůstají v atmosféře neustálých hádek rodičů. Celou situaci bral jako své selhání, ale nevěděl co dál. Neuměl najít řešení. Na návrh aby jako manželé a rodina vyhledali pomoc odborníků odpověděl, že manželka nesouhlasí. Navázala jsem kontakt se sociálním odborem s požadavkem, aby situaci v rodině chlapců prošetřili. Ani toto řešení nepřineslo výsledky. Sociální odbor rodinu navštívil, dal nějaká doporučení. Chlapci sice přestali chodit za školu, ale jejich chování se nezlepšilo. Základní školu opustili ve vzpouře.

2

student with ADHD sat in a desk and papers were handed out. The student studied a lot for the paper because he had a tie in my subject and the midterm was approaching. The student had already seemed restless earlier that day. The moment he received a paper with a lower grade than he expected, he exploded and began scribbling aggressively with a pencil on the paper. He pushed so hard that he punched several holes in the paper and ruined the paper. He repeatedly did not respond to my calls, did not go to calm down and the situation was very heated.

The student was communicative and friendly. But he took medicine that made him tired, in this tiredness it was easy to irritate him, He lived in a small apartment with his grandmother because his parents could not take care of him. The student had an assistant assigned to him in his class, who helped to regulate his disruptive behavior, and also assisted in lessons.

Diagnosis, Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The situation was resolved by the assistant taking the student out of the classroom and into the corridor. In the corridor, she helped the pupil to get out of his affect and discussed the situation with him with complete calmness. During the interview, she tried to use her words to motivate him to continue learning and suggested a strategy to achieve better grades. A diary was kept for the student, where he recorded how he behaved each day at school, there is also space for messages for parents. On that day, he received the stamp of the clouder and the parents were informed about the whole situation. The situation has not yet been officially resolved.

Consequences, Support, Transfer of student

The situation turned out well. In his affect, the student did nothing, apart from destroying the paper. His assistance managed to calm the student down and push him in the right direction. She knew the student well and knew that he meant well as a result. On the advice of the assistant, the student let himself be tested before the semester and got his grade right.

Longterm success

13, 7. ročník ZŠ

papírové modely, počítačové hry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Vandalismus,Emoční labilita

Mgr., anglický jazyk, český jazyk

25

Žák s poruchou ADHD seděl v lavici a rozdávali se písemky. Žák se na písemku hodně učil, protože měl v mém předmětu nerozhodnou známku a blížilo se pololetí. Ten den se žák už předtím zdál být neklidný. V moment, kdy dostal písemku s nižší známkou, než čekal, vybuchl a začal agresivně čmárat tužkou po papíře. Tlačil tak tvrdě, že do papíru udělal několik děr a písemku tím znehodnotil. Opakovaně nereagoval na moje výzvy, nešel uklidnit a situace byla velmi vyhrocená.

Žák byl komunikativní a přátelský. Bral ale léky, které ho unavovaly, v této únavě bylo lehké ho iritovat, Žil v malém bytu s jeho babičkou, protože jeho rodiče se o něj nemohli starat. Žák měl ve své třídě přidělenou asistentku, která pomáhala jeho rušivé chování regulovat, také asistovala při hodinách.

Situace se vyřešila tak, že asistentka žáka vyvedla ze třídy na chodbu. Na chodbě pomohla žákovi se dostat z jeho afektu a situaci s ním prodiskutovala s naprostým klidem. Při rozhovoru se snažila, aby ho její slova motivovala k dalšímu učení a navrhla strategii, jak lepší známky dosáhnout. Žákovi byl veden deníček, kam se zaznamenávalo, jak se který den ve škole choval, je tam i prostor k vzkazům pro rodiče. Ten den dostal razítko mračouna a o celé situaci byli rodiče informování. Dál nebyla situace nijak oficiálně řešena.

Situace dopadla dobře. Žák ve svém afektu, kromě zničení písemky, nic neprovedl. Jeho asistence se podařilo žáka zklidnit a popostrčit správným směrem. Znala se s žákem dobře a věděla, že to ve výsledku myslí dobře. Žák se na radu asistentky nechal před pololetím ještě vyzkoušet a známku si spravil.

2

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Proactive solutions

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Longterm success

11 let, 1A/8

astronomie

Potřeba pozornosti

Mgr.

29

S žákem byly problémy už od začátku, kdy přišel na gymnázium. Už jsem měla nějaký informace od ostatních učitelů, ale co ten předváděl na hodinách, to jsem ještě neviděla. Žák se třeba pověsil v podivném úhlu pod lavici a mluvil se mnou. Konstatně se také houpe na židli. Samozřejmě jsem mu na to něco řekla, ale bylo to k ničemu, naopak to dělal častěji a častěji. Potom o pár let později jsem si všimla toho, že si nepamatuje jména spolužáků. Jsem si skoro jistá, že to dělá kvůli pozornosti, přece jen se už znaj spoustu let. Takže když máme nějakou hru nebo cvičení, kde mají žáci třeba něco přečíst a pak vyvolat někoho dalšího ze třídy, tak jedinej, koho on dokáže vyvolat, je jeden jeho spolužák. Navíc mu říká celým jménem. Takže když máme nějaké takové cvičení a dostane se na žáka, je to už jasný, že jako další půjde tene žák, kterého jediného zná po jméně. Problém je, když ten žák není ve škole, to potom říká třeba: „Ten v té modré mikině.“ Také stále nosí i ve třídě respirátor. Nosil to tak už ten minulé pololetí. Nedivila bych se, kdyby to taky dělal, aby se odlišil, ale ono je možné, že je opravdu opatrný.

Žákova třída byla úplně super a společně s ní jsem to zvládla. Nepovzbuzovala ho smíchem. Znali ho a asi tím, že se to tak často opakovalo, tak si toho přestali všímat. Spousta z nich ho znala už ze základky, takže když se mi žák objevil ve třídě a nechápala jsem, co to dělá, třída mi řekla: „No, to je prostě on“ a řekli mi, co a jak, co můžu očekávat. Rodinnou situaci žáka neznám. Vím jen, že jeho otec je starší, protože jeho sestry jsou už dospělé a mají děti.

Přestala jsem si toho všímat a na jeho chování nereagovala, pokud opravdu nedělal něco vážného, co by ho nějak ohrožovalo nebo pokud nevyrušoval hodinu. Třída mi v tom pomohla, jelikož mě podpořila a žáka si taky nevšímala. I když mi odpovídal zpod lavice, nereagovala jsem na to, a naopak jsem reagovala například na správnou odpověď a chválila ho za dobré chování.

Jelikož jsem si ho nevšímala a nevšímali si ho ani ostatní ve třídě. Plus to chválení za dobrý chování taky určitě pomohlo. Trvalo to, ale postupně to dělal míň a míň a teď už jste určitě ani nepoznal, že je nějak speciální, až teda na ten respirátor ve třídě. Stále má sice napsaný ten 2. stupeň podpůrného opatření, ale přidalo se k tomu mimořádné nadání, které tam před těmi pár lety neměl. Dokonce jezdí na soutěže s kroužkem astronomie a exceluje v nich, takže se hodně srovnal. Nechci znít, jako že by to bylo jen mou zásluhou, ale myslím, že jsem jednala správně. Nevěděla jsem, co dělat, ale viděla jsem, že dávat jeho chování pozornost není dobrý nápad, tak jsem zkusila opak a ta změna tam byla znát.

2

During the online teaching, I repeatedly encouraged the student to turn on the camera, to log in faster and to pay attention in class, as the student was often late for classes during online classes or did not show up at all. He has trouble paying attention and answering basic questions asked in class. In my online classes, the student repeatedly interrupted or ignored my instructions.

The class in which the student is located can be characterized as a class with a good team, where classmates are very empathetic towards each other and can perceive the needs of others, empathize with others and help each other. This classroom atmosphere is probably influenced in large part by the reality that a girl with autism has been attending for years. The student is often the center of attention in the classroom, as he invents new ways to attract attention or say something inappropriate or outrageous in the classroom every day. In class, he is close with one very empathetic classmate who helps him with his studies and motivates him to a better lifestyle. The student grows up in a foster family with two siblings adopted together with him and one stepchild of the foster parents. He has been in a foster family since he was four years old. The atmosphere in the family is tense. The pupil's mother constantly complains about his behavior and often uses intimidation in order to calm her step-child, suggesting that if he does not stop, she will send him back to the children's home. The student has a problem with maintaining attention, is unable to remain calm, often causes a commotion. He requires constant attention, which he tries to achieve through his comments to the teacher or problematic behavior during breaks.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

used the 'flower theory' worksheet to solve problematic behaviour. This theory describes three basic principles when working with children and their families - hope, cooperation and creativity. Hope associated primarily with focusing the attention of children, parents and other interested persons on what they wish for (preferred future) and on what is already going well. Another flower represents cooperation, i.e. the ability to negotiate some meaningful common goal with clients (child, parents, institutions). The last flower symbolizes creativity, when various playful elements, painting, humor often appear when working with children. I followed this method or solution for two months, during which I regularly met with the pupil and his foster parents. At the joint meetings, we gradually touched on various topics and questions. The student received a presentation where he gradually wrote down the answers to the questions and discussed with me together with his parents. 'What's the first thing you want to learn?' - diligence. 'What will the new skill look like?' - I will do my assignments carefully and hand them in on time. 'Who will be your assistant?' - Classmate F. 'Why is it good to learn, what will change when a new skill enters my life?' - I won't have problems, others won't worry about me. 'Can you learn this skill?' - Yes. 'How would you like to reward?' - Go to Javorový. 'How will you train it?' - Practice every day at school and at home. 'How do you want your helpers to support you?' - He writes to me, encourages me. 'How do I know I've mastered a new skill?' - I'll be calm. Subsequently, a joint evaluation took place, where I asked the student and parents three questions: 'What did you manage?' - I went to classes, completed assignments. 'Is it time to celebrate yet?' - Partially, there is still room for improvement. 'Can you teach your skill to someone else?' - I do not know, perhaps.

Support

During the meeting with the pupil and his parents, there was a problem with the mother's negative comments, so it did not bring much change. His parents did not take his small steps towards improvement seriously and did not value them significantly at all. Even though the student could see that he was trying, and after a while his activity in online classes began to improve significantly. His friend started writing him motivational messages and helping him with assignments and explaining something he didn't understand. I perceive a strong need for him to experience success, as his mother still sees him as a problematic child, there is a constant need to praise him for small successes and motivate him to change.

Longterm success

13 let, 8. třída

Knihy, literární psaní, videohry, hudba

ADHD

Lhaní,Krádeže,Rušení výuky,Nevhodné chování

Magisterské: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta – Český jazyk a literatura

10 let

Na online výuce jsem na hodinách češtiny opakovaně žáka vybízela k zapnutí kamery, k rychlejšímu přihlašování a pozornosti na hodinách, jelikož žák často během online výuky na hodin meškal nebo se na hodiny vůbec nedostavil. Má problém s pozorností a odpovídáním na základní otázky pokládané na hodině. Na mých online hodinách žák opakovaně rušil nebo ignoroval moje pokyny.

Třídu, ve které se nachází žák, jde charakterizovat jako třídu s dobrým kolektivem, kde spolužáci jsou velmi empatičtí vůči sobě a dokážou vnímat potřeby ostatních, cítit s druhými a pomáhat sobě navzájem. Tato třídní atmosféra je z velké části pravděpodobně ovlivněna realitou, že zde po dobu let docházela dívka s autismem. Žák je ve třídě často středem pozornosti, jelikož ve třídě každodenně vymýšlí nové způsoby, jak zaujmout nebo říct něco nevhodného nebo pobuřujícího. Ve třídě si je blízký s jedním velmi empatičním spolužákem, který mu pomáhá s učivem a motivuje k lepšímu životnímu stylu. Žák vyrůstá v pěstounské rodině s dvěma vlastními sourozenci adoptovanými spolu s ním a jedním nevlastním dítětem pěstounských rodičů. V pěstounské rodině je od svých čtyř let. Atmosféra v rodině je napjatá. Matka žáka si neustále stěžuje na jeho chování a často za účelem uklidnění svého nevlastního dítěte používá zastrašování, kdy žákovi naznačuje, že pokud nepřestane, tak ho vrátí zpátky do dětského domova. Žák má problém s udržením pozornosti, nedokáže zůstat v klidu, často vyvolává rozruch. Vyžaduje neustálou pozornost, čehož se snaží docílit díky svým poznámkám vůči učiteli nebo problémovým chováním na přestávkách.

V řešení problematického chování jsem využila pracovní list 'květinová teorie'. Tato teorie popisuje tři základní principy při práci s dětmi a jejich rodinami – naději, spolupráci a tvořivost. Naděje spojená především se zaměřením pozornosti dětí, rodičů a dalších zainteresovaných osob na to, co si přejí (preferovaná budoucnost) a na to, co se již daří. Další květinka reprezentuje spolupráci, tedy schopnost dojednat s klienty (dítětem, rodiči, institucemi) nějaký smysluplný společný cíl. Poslední květinka symbolizuje tvořivost, kdy při práci s dětmi se často objevují různé hravé prvky, malování, humor. V této metodě neboli řešení jsem postupovala po dobu dvou měsíců, kdy jsem se pravidelně setkávala s žákem a jeho pěstounskými rodiči. Na společných schůzkách jsme se postupně dotkli různých témat a otázek. Žák dostal prezentaci, kde postupně vepisoval odpovědi na otázky a společně s rodiči diskutoval se mnou. 'Co je první věc, kterou se chceš naučit?' - pilnost. 'Jak bude nová dovednost vypadat?' - Budu si dělat pečlivě úkoly a odevzdávat včas. 'Kdo bude tvůj pomocník?' - Spolužák F. 'Proč je dobré se to naučit, co se změní, když do mého života vstoupí nová dovednost?' - Nebudu mít problémy, druzí se mnou nebudou mít starosti. 'Dokážeš se naučit tuto dovednost?' - Ano. 'Jak by sis přál odměnit?' - Jít na Javorový. 'Jak to budeš trénovat?' - Trénovat každý den ve škole a doma. 'Jak chceš, aby tě tví pomocníci podporovali?' - Napíše mi, povzbudí mě. 'Podle čeho poznám, že už jsem zvládl novou dovednost?' - Budu mít klid. Následně proběhlo společné zhodnocení, kde jsem se žáka a rodičů zeptala na tři otázky: 'Co se ti podařilo?' - Chodil jsem na výuku, plnil úkoly. 'Už je čas slavit?' - Částečně, ještě je co zlepšit. 'Můžeš svou dovednost naučit někoho jiného?' - Nevím, možná.

Během setkávání s žákem a jeho rodiči byl problém s negativním komentováním matky, proto to nepřineslo větší změnu. Rodiče jeho malé krůčky ke zlepšení nebrali vážně a vůbec je nehodnotili významně. I když na žákovi bylo vidět, že se snaží a po čase se začala významně zlepšovat jeho aktivita na online výuce. Jeho kamarád mu začal psát motivační zprávy a pomáhat s úkoly a vysvětlovat něco, co nerozumí. Vnímám u něj silnou potřebu prožít úspěch, jelikož ho matka pořád vidí jako problematické dítě, je neustálá potřeba ho chválit za malé úspěchy a motivovat ke změně.

2

In the eighth grade, I am teaching citizenship education for the second year, i.e. one hour a week. So I've known the class collective for quite a long time, but I can't say that in any particular detail. Some problems remained hidden from the teachers, after they became apparent we started to take action and contacted the school psychologist. But I noticed the first signal in class, during the citizenship education lesson. There was self-harm during class. The student walks around dressed in extravagant models that cover her arms and legs, even in warm weather, I never noticed anything. We focused on eating disorders. We started with a mind map, part of the class was very actively involved here, they were interested in the topic and some even had a fairly deep knowledge of the issue. I currently rated this part of the lesson as successful. It appeared to me as a lively, stimulating, provoking discussion. Most of the students participated, I did not pay enough attention to those who did not contribute to the discussion, I did not notice how the mentioned student reacted to the individual points. Now I assess this part of the lesson as problematic, I did not register any signals that anyone was getting tense, uncomfortable, that they were affected by the given topic. I can only make this assessment in retrospect, the working atmosphere in the class was very pleasant, I really didn't notice anything that could warn me. In the next part of the lesson, we screened a short documentary and showed several photographs (mostly with the theme of anorexia). The effect was strong, the discussion started. It was only during the discussion that I noticed that the student was stabbing her forearm with a compass and restoring healed scars or creating new ones. The situation was very unreadable for me, I couldn't find a solution. At first I didn't even really see what he was doing. In addition to me, a classmate who was sitting behind the student also noticed it (she was sitting alone in the desk).

The student is of average intelligence, artistically gifted. He draws very well, writes interesting styles, and also works on his own creations. She is interested in rather morbid topics, ghost stories, horrors, murders... She is introverted, withdrawn, quiet, not very social. It is characterized by low self-esteem, even a feeling of inferiority, signs of shame are visible, and often blushes in complicated situations. On the other hand, he is obviously trying to attract the attention of others with his appearance. She probably succeeds in this sometimes because of the risky behavior she exhibits - self-harm. She often deals with her gender identity, speaks of herself in both the feminine and masculine genders, and her closest relatives sometimes address her by a masculine name. In front of pedagogues, he mostly uses feminine forms in relation to himself, if he talks to his friends, some days he talks about himself exclusively in the masculine gender, other times it alternates. She is dressed very extravagantly, she prefers the color black. She regularly changes the color of her hair, paints her face with bold patterns, with a black pencil, sometimes in a black and white combination.

Selfdestructive behaviour

did not react adequately in the given situation. I was surprised and taken aback, so I asked the most inappropriate question - what are you doing? Follow-up follow-up questions didn't improve the situation much: Why are you doing this? Do you know that you can get an infection in it? That you will always see those scars there? The classmates reacted relatively calmly, of course they knew about the self-harm, they just expressed surprise as to why he was doing it during class. It was a completely new situation for me, moreover, I was aware that the trigger signal was my activity in teaching. It certainly set the class going, we opened up on a topic she was very uncomfortable with that she probably has some experience with. The student is tall and slim, I don't know if she also suffers from an eating disorder, or if someone in the family has these problems. After class we talked outside the classroom, I invited her to talk to the school psychologist. She didn't want to, at least not yet. In the conversation with me, the student did not feel well, she obviously felt that I was pushing, which was probably true. I requested a consultation with a psychologist for myself to learn how to respond to a similar situation.

Interview, Cooperation with experts, Warning

During the lesson, after the problem was revealed, the classmates reacted relatively calmly. I didn't want to discuss in front of everyone what he was doing and certainly not why he was doing it. I basically cut her off, told her to leave it at that, and didn't comment further. I could have reduced my own emotions, I have to admit that in retrospect. Communication between adults and students who self-harm is complex. After consulting with a psychologist, I was reassured that it is natural to be in shock. A person is taken aback, feels frustrated because he does not know how to help the person in question, or he does not understand his behavior. During the communication itself, it is important to get rid of all these feelings and not to react under the influence of emotions. It is important not to try to solve the problem immediately and think that quick solutions do not work. It is always necessary to contact the parents and inform them. Lesson learned - I should be careful about preparing activities, the presentation of which could lead to unexpected twists. Alternatively, think of a strategy to respond to similar situations immediately and effectively.

Failure

14 let, 8.ročník

Výtvarné umění, péče o vzhled tvorba image, sebeprezentace),

Sebepoškozování

Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů 5.-12. ČJ/ON a metodik prevence a výchovný poradce (specializační studium výchovného poradenství)

32

V osmé třídě učím druhým rokem výchovu k občanství, tedy jednu hodinu týdně. Kolektiv třídy znám tedy docela dlouho, ale nemohu říct, že nějak zvlášť podrobně. Některé problémy zůstaly pedagogům skryty, po jejich projevení jsme začali konat a spojili se se školní psycholožkou. Ale první signál jsem zaznamenala ve výuce, při hodině výchovy k občanství. Došlo k sebepoškozování během vyučování. Žákyně chodí oblečena do extravagantních modelů, které jí zakrývají paže i nohy, a to i za teplého počasí, nikdy jsem si ničeho nevšimla. Věnovali jsme se poruchám příjmu potravy. Začali jsme myšlenkovou mapou, zde se část třídy zapojovala velmi aktivně, téma je zajímalo a někteří měli i poměrně hluboké znalosti problematiky. Aktuálně jsem hodnotila tuto část hodiny jakou úspěšnou. Jevila se mi jako živá, podnětná, provokující diskusi. Zapojila se větší část žáků, nevěnovala jsem dostatečnou pozornost těm, kteří do diskuse nepřispívali, nevšimla jsem si, jak reagovala na jednotlivé body zmíněná žákyně. Nyní hodnotím tuto část hodiny jako problematickou, nezaregistrovala jsem žádné signály, že by se někdo dostával do napětí, nepohody, že by byl daným tématem zasažen. Tohoto hodnocení jsem schopna až zpětně, pracovní atmosféra ve třídě byla velmi příjemná, skutečně jsem nezaznamenala nic, co by mě mohlo varovat. V další části hodiny jsme si promítli krátký dokument a ukázali několik fotografií (převážně s tematikou anorexie). Účinek byl silný, začala diskuse. Až během diskuse jsem zaregistrovala, že si žákyně kružítkem bodá do předloktí a obnovuje zahojené jizvy, případně vytváří nové. Situace to pro mě byla velmi nečitelná, neuměla jsem najít řešení. Nejdříve jsem ani pořádně neviděla, co vlastně dělá. Kromě mě si toho všimla i spolužačka, které seděla za žákyní (ta seděla v lavici sama).

Žákyně je průměrně inteligentní, umělecky nadaná. Velmi dobře kreslí, píše zajímavé slohy, zabývá se i vlastní tvorbou. Zajímá se o poněkud morbidní témata, strašidelné historky, horory, mordy… Je introvertní, uzavření, tichá, není příliš společenská. Vyznačuje se nízkým sebehodnocením, až pocitem méněcennosti, viditelné jsou známky studu, často se v komplikovaných situacích červená. Na druhou stranu se svou úpravou zevnějšku evidentně snaží upoutat na sebe pozornost druhých. To se jí občas asi daří i kvůli projevovanému rizikovému chování – sebepoškozování. Často řeší svou genderovou identitu, mluví o sobě v ženském i mužském rodě, její nejbližší ji někdy oslovují mužským jménem. Před pedagogy většinou v souvislosti se sebou používá ženské tvary, pokud si povídá s kamarády, některé dny hovoří o sobě výhradně v rodě mužském, jindy to střídá. Chodí oblečena velmi extravagantně, preferuje černou barvu. Pravidelně mění barvu vlasů, maluje si na obličej výrazné obrazce, černou tužkou, někdy v černobílé kombinaci.

V dané situaci jsem nereagovala adekvátně. Byla jsem překvapena a zaskočena, takže jsem položila tu nejnevhodnější otázku – co to děláš? Následné otázky doplňující situaci příliš nevylepšily: Proč to děláš? Víš, že se ti do toho může dostat infekce? Že ti tam ty jizvy budou vidět pořád? Spolužáci reagovali poměrně klidně, samozřejmě o sebepoškozování věděli, jen vyjadřovali podivení, proč to dělá během výuky. Pro mě to byla zcela nové situace, nadto jsem si byla vědoma toho, že spouštěcím signálem byla moje aktivita ve výuce. Zcela jistě to spustil průběh hodiny, otevřeli jsme téma, které jí bylo velmi nepříjemné, s nímž má pravděpodobně nějakou zkušenost. Žákyně je vysoká a štíhlá, nevím, zda netrpí i poruchou příjmu potravy, případně, zda někdo v rodině tyto problémy nemá. Po vyučování jsme spolu hovořily mimo třídu, vyzvala jsem ji, aby si promluvila se školní psycholožkou. Nechtěla, aspoň prozatím. V rozhovoru se mnou se žákyně necítila dobře, měla evidentně pocit, že tlačím, což byla asi i pravda. Požádala jsem o konzultaci u psycholožky pro sebe, abych se dozvěděla, jak reagovat na podobnou situaci.

Během vyučování po odhalení problému spolužáci reagovali poměrně klidně. Já jsem nechtěla před všemi rozebírat, co dělá a už vůbec ne, proč to dělá. V podstatě jsem její činnost přerušila, řekla jí, ať toho nechá a dál jsem to nekomentovala. Mohla jsem ubrat na vlastních emocích, to musím zpětně uznat. Komunikace dospělých se sebepoškozujícími se žáky je složitá. Po konzultaci s psycholožkou se mi dostalo ujištění, že je přirozené být v šoku. Člověk je zaskočený, cítí se frustrovaný, protože neví, jak dotyčnému pomoci, nebo jeho chování nerozumí. Při samotné komunikaci je podstatné se od všech těchto pocitů oprostit a nereagovat pod vlivem emocí. Je důležité se nesnažit okamžitě problém vyřešit a myslet na to, že rychlá řešení nefungují. Vždy je potřeba kontaktovat rodiče a informovat je. Poučení – měla bych si dávat pozor na přípravu aktivit, při jejichž prezentaci by mohlo dojít k nečekaným zvratům. Případně si promyslet strategii, jak na podobné situace reagovat okamžitě a účinně.

2

When I walked into the classroom to start the lesson, two boys were fighting and threatening each other at the end of the classroom. I came to them and tried to stop their argument. The two boys who fought are students with worse results, they still provoke each other and often disturb each other. Even when I strongly told them to stop, they acted as if I didn't say anything and continued arguing. Suddenly, one of the two students took a chair and threw it at a classmate. The chair only hit him lightly in the hand, but it totally freaked me out. He didn't listen to my warning, didn't respond to my presence, and even threw a chair at a classmate. It pissed me off so much that I couldn't hold back, pulled the student out into the corridor and yelled at him until he cried. After this situation, I really blamed myself for my thoughtless reaction. I should have thought the situation through better and clarified everything calmly with the student.

Both the student and his classmate are students with average grades, they are often disruptive and want to draw the teacher's attention to themselves. The class realizes that they are only trying to attract the attention of the others with their antics, so they don't pay much attention to them, but the students make all the more noise.

Physical aggression, Verbal disruption of lessons

Instead of solving the student's behavior calmly, I reacted quickly and hastily. I didn't have to shout at him and I could solve everything more calmly. Later, I talked with the student again and ended the whole situation calmly. However, I do not consider my behavior appropriate in the given situation.

Disrespectful communication, Interview, Warning

I resolved everything calmly with the student and this incident had no effect on the class.

Failure

13 let, 7.třída

Hudba, PC hry

Vulgární vyjadřování,Rušení výuky

Ukončená VŠ, titul Mgr.

19

Když jsem vešla do třídy s tím, že zahájím hodinu, dva chlapci se na konci třídy prali a vyhrožovali si. Přišla jsem k nim a snažila jsem se jejich hádku zastavit. Dva chlapci, kteří se prali jsou žáci s horším prospěchem, stále se provokují a často vyrušují. Ani když jsem jim důrazně řekla, ať přestanou, dělali, jako bych nic neřekla a pokračovali v hádce. Najednou jeden ze dvou žáků vzal židli a hodil ji po spolužákovi. Židle ho trefila jen lehce do ruky, ale mě to totálně vytočilo. Neposlechl mé upozornění, nereagoval na mou přítomnost, a ještě hodil po spolužákovi židli. Tak moc mě to naštvalo, že jsem se neudržela, vytáhla žáka na chodbu a tam jsem na něho řvala tak, až se z toho rozbrečel. Po této situaci jsem si opravdu vyčítala svou nepromyšlenou reakci. Měla jsem si situaci lépe promyslet a s žákem si vše v klidu vyjasnit.

Žák i jeho spolužák jsou žáci s průměrným prospěchem, často vyrušují a chtějí na sebe upoutat pozornost pedagoga. Třída si uvědomuje to, že se pouze snaží svými šaškárnami upoutat pozornost ostatních, tak si jich moc nevšímá, o to větší rozruch pak ale žáci provádí.

Místo toho, abych žákovo chování vyřešila v klidu, tak jsem reagovala rychle a zbrkle. Nemusela jsem na něho křičet a mohla jsem vše vyřešit více v klidu. Později jsem se s žákem znova bavila a celou situaci v poklidu uzavřela. Nicméně mé chování v dané situaci nepovažuji za vhodné.

S žákem jsem si vše v klidu vyřešila a na třídu tenhle incident neměl žádný vliv.

2

During October we discussed conjunctions and the punctuation associated with them. The student wasn't paying attention until he finally asked me a question - Why do we learn this way? After my explanation, because I always explain to the pupils what and why we do, he added - I won't learn anything new. I left it unanswered. When we got to conjunctions and therefore and so on, I asked the students how to write these expressions. It was the student who answered that we write them together. I had had enough, my nerves got out of hand, so I responded to him - Well, you see, if we didn't do this today, you would still be sitting in the wrong place. At least you'll learn something. The reaction of the class was a burst of laughter. At that moment, I fully realized that it was a problem that I had ridiculed the student in front of the whole class. And it wasn't by mistake, I wanted to do something with him, I wanted to make fun of him.

The student was a problem, went to school drunk, carried knives (he was generally interested in weapons). Later, he threatened a teacher on the phone and also showed signs of violence (solved mainly outside the school with the police). According to the teacher, the student made himself a 'boyfriend' in class. Many times in class, the teacher tried to catch that they don't know something - he found some information on the Internet and then asked the teacher about it, who of course admitted that he really didn't know such a detail. His reaction was usually derisive, clearly demonstrating that he felt superior to the teacher who did not know the information by heart. The pupil's relations with the class were not at all positive, after he left school the atmosphere in the class relaxed. Whenever he asked something, the class showed annoyance. He also had problems with other teachers.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

didn't deal with it right away, I actually tutored for an hour and went to the office, nor did I plan to deal with it in any way. The next day, the assistant principal came to me to say that she had received a complaint about my classes. They say that it is impossible to study in my classes because there is too much noise. The representative listened to the lessons from behind the door and indicated that there was no noise in my lessons, then the class received an evaluation questionnaire. The pupils themselves wondered why we were dealing with such a thing, because they had no problem. But everyone knew where the wind was blowing from, they showed it with comments and different looks. After an hour, the student in question came to me and admitted that he had written the complaint. He literally told me – I wanted you to harden up. They say I'm too good for that class. He also went with me to the office, where he told me - I just wanted to help you. I didn't know what else to say to him other than - Okay, thank you. That was the end of our conversation and we never came back to it.

Disrespectful communication

The student's behavior continued, he still tried to catch the teacher, but there was nothing to punish. Two months later he was expelled from school (for more serious reasons). After investigating the student's complaint, the school management came to the conclusion that there was no problem in the teaching, so the teacher did not harm the complaint in any way.

Failure

17 (3. ročník na SŠ)

militarismus, zájem o zbraně, komiksy

Poruchy učení

Agrese,Alkohol

ČJ, DĚJ pro střední školu (Mgr.)

6

Během října jsme probírali spojky a interpunkci s nimi spojenou. Žák nedával pozor, až mi nakonec položil otázku – Proč se to jako učíme? Po mém vysvětlení, protože vždy žákům vysvětluji co a proč děláme, dodal – Já se nic nového nedozvím. Nechala jsem to bez odpovědi. Když jsme došli ke spojkám a proto a a tak, zeptala jsem se žáků, jak se tyto výrazy píšou. Právě žák odpověděl, že je píšeme dohromady. Měla jsem toho dost, ujely mi nervy, a tak jsem mu na to zareagovala – No tak vidíš, že kdybychom to dneska nedělali, seděl bys stále v omylu. Alespoň se něco dozvíš. Reakcí třídy bylo vyprsknutí smíchy. V ten moment jsem si naplno uvědomila, že je to problém, že jsem žáka zesměšnila před celou třídou. A nebylo to omylem, chtěla jsem s ním něco udělat, chtěla jsem ho zesměšnit.

Žák byl problémový, chodil do školy opilý, nosil nože (zbraně celkově ho zajímaly). Později vyhrožoval jedné vyučující po telefonu, rovněž projevoval známky násilí (řešeno hlavně mimo školu s policií). Podle slov vyučující ze sebe žák dělal ve výuce 'frajírka'. Mnohokrát se v hodinách snažil vyučující nachytat, že něco nevědí – na internetu si našel nějakou informaci a následně se na ni zeptal vyučující, která samozřejmě přiznala, že takový detail opravdu neví. Jeho reakce byla obvykle posměšná a jasně prokazoval, že se cítí lepší než učitel, který informaci z hlavy neví. Vztahy se třídou žák neměl nijak pozitivní, po jeho odchodu ze školy se atmosféra ve třídě uvolnila. Kdykoliv se na něco ptal, třída se projevovala otráveně. Měl problémy i s jinými vyučujícími.

Hned jsem to neřešila, vlastně jsem doučila hodinu a šla do kabinetu, ani jsem neměla v plánu to nějak řešit. Druhý den za mnou přišla zástupkyně ředitele, že jí dorazila stížnost na moje hodiny. Prý se v mých hodinách není možné učit, protože je tam moc velký hluk. Zástupkyně naslouchala průběhu hodin za dveřmi a naznala, že hluk v mých hodinách není, následně třída dostala evaluační dotazník. Samotní žáci se divili, proč něco takového řešíme, protože nemají žádný problém. Všichni ale tušili, odkud vítr vane, dávali to najevo poznámkami i různými pohledy. Po hodině za mnou dotyčný žák přišel, že stížnost napsal on, přiznal se. Doslova mi řekl – Chtěl jsem, abyste přitvrdila. Prý jsem na tu třídu moc hodná. Šel se mnou i do kabinetu, kde mi řekl – Já vám jen chtěl pomoct. Nevěděla jsem, co jiného mu na to říct než – Dobře, tak děkuju. Tím naše konverzace skončila a už jsme se k tomu nevraceli.

Chování žáka pokračovalo, stále se snažil vyučující nachytat, nebylo však co trestat. O dva měsíce později byl ze školy vyloučen (ze závažnějších důvodů). Vedení školy po prošetření stížnosti ze strany žáka došlo k závěru, že ve výuce není žádný problém, vyučující tedy stížnost nijak neuškodila.

2

Never had a problem with this class before. The students were reliable, hardworking and worked excellently as a team. The end of the school year was approaching, when the grades were closed, the obligations of students and teachers were fulfilled, so there was nothing left but to enjoy the last moments with classmates at this school, because next year they will all go in different directions. On the penultimate day, we had a football, floorball and tennis tournament. During this morning block, one of the students stole a mobile phone in the locker room. The entire school dealt with this situation, as the value of the phone exceeded about 8 thousand crowns. Since no one had any idea who could have stolen the mobile phone, the parents demanded a financial settlement after school (the price of the phone should be divided between all the students in the class).

The student suffers from ADHD, at first glance one does not notice unusual behavior. This was a one-time event. The student is average, has no behavioral problems, is friendly.

Diagnosis, Violation of classroom/school rules

Since the school was unable to determine who might have stolen the phone, the students agreed to turn it in as they were sorry. However, when the parents of all the pupils found out, it was later revealed that one of the pupils allegedly saw his classmate putting his phone in his school case, but was afraid to tell anyone at school.

Cooperation with experts

So the whole situation had to be re-examined. After pressuring the student, he confessed himself, returned the mobile phone and with great shame tried to explain the whole situation. The report card was written, there was no time to change anything on it, and all that remained was to hand it out to the students in the last lesson. On this occasion, the student apologized to everyone and escaped the whole situation without any punishment.

Failure

15 let, 9. ročník

Skateboard, sprejování, móda

ADHD

Lhaní,Podvody

Mgr., ČJ + HV

28

S touto třídou nebyl nikdy předtím žádný problém. Žáci byli spolehliví, pracovití a jako kolektiv fungovali výborně. Blížil se konec školního roku, kdy byly známky uzavřené, povinnosti žáků i učitelů splněné, a tak nezbývalo nic jiného než si užít poslední chvíle se spolužáky na této škole, jelikož se příští rok vydají každý jiným směrem. Předposlední den jsme měli fotbalový, florbalový a tenisový turnaj. Během tohoto dopoledního bloku jeden žáků ukradl v šatnách mobilní telefon. Tuto situaci řešila celá škola, jelikož hodnota telefonu přesahovala asi 8 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že nikdo netušil, kdo mohl mobil odcizit, rodiče po škole požadovali finanční vyrovnání (cenu telefonu rozpočítat mezi všechny studenty třídy).

Žák trpí ADHD, na první pohled člověk nezaznamená neobvyklé chování. Jednalo se o jednorázovou událost. Žák je to průměrný, nemá problémy s chováním, je kamarádský.

Vzhledem k tomu, že škola nebyl schopná určit kdo mohl telefon odcizit, žáci souhlasili, že se na telefon složí, jelikož jim to bylo líto. Když se to ale dozvěděli rodiče všech žáků, vyšlo později najevo, že jeden z žáků údajně viděl svého spolužáka, jak si telefon dává do školního pouzdra, ale měl strach to ve škole někomu říct.

Celá situace se tedy znovu musela prozkoumat. Po nátlaku na žáka se sám přiznal, mobil vrátil a s velkým studem se celou situaci snažil vysvětlit. Vysvědčení bylo napsané, nebyl čas na něm cokoliv měnit a zbývalo ho pouze rozdat žákům v poslední hodině. Žák se při této příležitosti přede všemi omluvil a z celé situace tak vyvázl bez jakéhokoliv trestu.

2

Žačka lived only with her mother, her father left them when she was 10 years old and he did not show any interest in the family. They only met in court when a new request for an increase in alimony was heard. A very sick grandfather (mother's father) who required a lot of care also lived in the joint household with them. The mother was not enough to take care of the household, so she transferred part of the duties to the pupil.

This all resulted in my mother's addiction to alcohol, but she could not undergo treatment, as there would be no one to take care of a sick grandfather. Žačka thus lacked the healthy family background she was looking for and tried to replace it among her friends, to whom she ran when she could no longer stand it at home.

Violation of classroom/school rules

One day her two best friends came to my office and expressed concern about her condition, as they suspected she was using meth and asked for my help. Personally, I hadn't noticed anything up to that point that would have caught my attention - her benefit had deteriorated slightly, but it wasn't anything major, and she was apparently able to compensate for it thanks to her very high intellect. Subsequently, I went to see the school psychologist, and the pupil and I then sat together and talked. It turned out that the friends' fears were justified, as the student admitted that she irregularly uses meth. She came to meth through her friend, who had been using it for some time and the student wanted to help him. Over time, he secured professional help and underwent rehab and medical treatment. Žačka was then left alone in this, she had no one to lean on in the family, on the contrary, she still saw her mother's dependence as well. We managed to convince her to cooperate, to which she initially approached with willingness and an effort to start solving the given situation.

Agreement, Consequences, Interview, Cooperation with experts

However, over time, her level of willingness to follow the set rules decreased and she started looking for various excuses, in the form of her mother and her sick grandfather, why she cannot follow the set rules. It all ended when another teacher caught her bringing meth to school and trying to sell it to a classmate in an attempt to make some money. Of course, the teacher in question had to report it and the student was immediately expelled from school. I have no further information about her.

Failure

18, třetí ročník

Umění – hudba, kresba

Závislost na pervitinu

Lhaní

Mgr., IVT, pedagogika a psychologie

31

Žačka žila pouze se svou matkou, otec je opustil, když jí bylo 10 let a o rodinu nejevil jakýkoliv zájem. Setkávali se pouze u soudu, když se projednávala nová žádost o zvýšení výživného. Ve společné domácnosti s nimi žil ještě velmi nemocný dědeček (matčin otec), který vyžadoval hodně péče. Matka na péči o domácnost nestačila, a tak část povinností přenášela na žačku.

To celé vyústilo v matčinu závislost na alkoholu, ale léčení podstoupit nemohla, jelikož by se neměl kdo starat o nemocného dědečka. Žačka tak chybělo zdravé rodinné zázemí, které hledala a snažila se jej nahradit mezi kamarády, za kterými utíkala, když už to doma nemohla vydržet.

Jednoho dne za mnou do kabinetu přišly její dvě nejlepší kamarádky, které vyjádřily znepokojení nad jejím stavem, jelikož měly podezření, že užívá pervitin a požádaly mě o pomoc. Osobně jsem si ničeho do té doby nevšiml, co by upoutalo mou pozornost – mírně se jí zhoršil prospěch, ale nebylo to nic zásadního a díky jejímu velmi vysokému intelektu to byla zřejmě schopná kompenzovat. Následně jsem zašel za školním psychologem a spolu s žačkou jsme si pak spolu sedli a popovídali. Ukázalo se, že obavy kamarádek byly oprávněné, jelikož se žačka přiznala, že pervitin nepravidelně užívá. K pervitinu se dostala prostřednictvím svého kamaráda, který jej už nějakou dobu užíval a žačka mu chtěla pomoci. Ten si časem zajistil odbornou pomoc a podstoupil odvykací i léčebnou kúru. Žačka v tom pak zůstala sama, v rodině se neměla o koho opřít, naopak ještě viděla závislost i u své matky. Podařilo se nám ji přesvědčit ke spolupráci, ke které zprvu přistupovala s ochotou a se snahou začít danou situaci řešit.

Postupem času však její míra ochoty dodržovat nastavená pravidla klesala a začala hledat různé výmluvy, v podobě matky a nemocného dědečka, proč nastavená pravidla nemůže dodržovat. Celé to pak skončilo v okamžiku, kdy ji jiný učitel přistihl u toho, když přinesla pervitin do školy a snažila se jej prodat spolužákovi ve snaze vydělat nějaké peníze. Daný učitel to samozřejmě musel nahlásit a studentka byla okamžitě vyloučena ze školy. Další informace o ní již nemám.

2

The situation I will describe concerns the physical assault of a student in the first grade. I conducted the interview with an educational counselor and at the same time a second grade teacher. The incident took place after classes in the locker room, so the teachers did not know about it, they only became aware of the situation from an email that the mother of the attacked student wrote to the principal. The principal, the class teacher and I got together and agreed on how to solve the situation. First, I met with the children who were affected by the situation - the attacked student, witnesses, the aggressor. They were looking for the cause, how it happened and what attack or health problem was caused. Subsequently, a conversation was held with the parents of the attacked student and the aggressor, and the situation was clarified for them. The student who attacked his classmate had reservations about him earlier, as the attacked joked about something that was sensitive for the aggressor, but he did not know that because he had not attended the school for a long time. Since the aggressor didn't know how to react to the situation, he attacked, a day earlier and outside the school, but the victim ran away. Therefore, the next day he thought out his plan better and attacked the student in the locker room, where the supervisor could not see. There he physically attacked him, some of the children had to intervene, they tried to tear them apart. Another part ran for the teachers, but by the time they arrived, the conflict had ended. The student who was attacked ran home and did not report the situation.

The aggressor – a 4th-grade elementary school student, with average academic performance, had reservations about the attacked classmate earlier, mainly because of his remarks, which related to a sensitive matter, and then showed remorse during the interview. The victim - a 4th grade student, average academic performance, did not attend school for a long time, so his remarks stemmed from ignorance.

Physical aggression

The aggressor was invited by the principal and the class teacher, who explained to him that the conflict cannot be resolved in this way. They gave him the option that he could explain the whole incident at home by himself, before he would be called from school. Although the mother knew that something had happened, she was warned not to put pressure on the student and to give him the opportunity to confide in her, so her son had the opportunity to explain why and for what purpose he reacted. We also discussed the situation at the pedagogical council, and subsequently came to the conclusion that the pupil will be reprimanded by the class teacher. I also clarified the whole situation to the victim, I explained to him the cause of the whole situation, and even though he was not aware of his behavior, he seriously hurt the classmate with his comments, which is why the aggressor reacted so excessively. It was emphasized that such a situation must be reported. We told the other students that they reacted correctly, someone ran for the teacher, someone helped to pull the boy away from him to prevent even more serious injuries. We then emphasized to everyone that if any behavior bothers them, they have to say it out loud. We gave written notice to the mother of the student who was attacked, how the whole situation was handled, what the punishment was and what is being done about it. Overall, we then increased surveillance at the school to prevent another potential attack.

Consequences, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

We immediately strengthened supervision at the school. In the classroom where the conflict occurred, several sessions were held with psychologists who explained to the students how to solve problems and generally how to communicate with children and teachers. At the same time, the class teacher worked with them during class hours. We think that the cause is also distance learning, during which children seem to have forgotten how to solve such situations, or maybe they didn't even learn to solve them because of the covid quarantine. That is why we worked purposefully not only with this class, but also with the others. Programs from the pedagogic-psychological counseling center were implemented, everything was aimed at the children being able to get along with each other.

Longterm success

10 let, 4. třída

hra na počítači, sport

Mgr., matematika, fyzika

23

Situace, kterou budu popisovat se týká fyzického napadení žáka na prvním stupni. Rozhovor jsem vedla s výchovnou poradkyní a zároveň učitelkou druhého stupně. Incident proběhl po vyučování v šatnách, tudíž o něm vyučující nevěděli, povědomí o situaci získali až z emailu, který psala matka napadeného žáka ředitelce. Ředitelka, třídní učitelka a já jsme se sešly a domlouvaly jsme se jakým způsobem budeme situaci řešit. Nejprve jsem se sešla s dětmi, kterých se situace týkala – napadený žák, svědci, agresor. Hledala se příčina, jak k tomu došlo a jaké napadení nebo jaké zdravotní potíže byly způsobeny. Následně byl veden hovor s rodiči napadeného žáka i agresora a situace se jim objasnila. Žák, který napadl svého spolužáka, měl vůči němu výhrady už dříve, jelikož napadený vtipkoval o věci, která byla pro agresora citlivá, to ale netušil, protože školu nenavštěvoval dlouho. Jelikož agresor nevěděl, jak na situaci reagovat, zaútočil, a to už o den dříve a mimo školu, oběť mu ale utekla. Proto následující den svůj plán promyslel lépe a na žáka zaútočil v šatnách, kam dozor zrovna neviděl. Tam ho fyzicky napadl, zasáhnout musela část dětí, snažily se je od sebe odtrhnout. Další část pak běžela pro učitele, mezitím než přišli ale konflikt skončil. Napadený žák utekl domů a situaci nenahlásil.

Agresor – žák 4. třídy ZŠ, průměrný studijní prospěch, k napadenému spolužákovi měl výhrady už dříve, a to hlavně kvůli jeho poznámkám, které se týkali citlivé věci, při pohovoru pak projevoval lítost. Oběť – žák 4. třídy, průměrný studijní prospěch, školu nenavštěvoval dlouho, tudíž jeho poznámky pramenily z nevědomosti.

Agresora si pozvala ředitelka a třídní učitelka, ty mu vysvětlily, že se takto konflikt řešit nemůže. Daly mu možnost, že celý incident může vysvětlit doma sám, něž se bude volat ze školy. Matka sice věděla, že k něčemu došlo, proto byla upozorněna, ať na žáka netlačí a dá mu příležitost se ji svěřit, její syn měl tak možnost vysvětlit proč a za jakým účelem reagoval. Situaci jsme také řešili na pedagogické radě, následně jsme došli k závěru, že žákovi bude udělena důtka třídního učitele. Oběti jsem také celou situaci objasnila, vysvětlila jsem mu příčinu celé situace, a i když si své chování neuvědomoval, tak spolužáka svými poznámkami silně zranil, proto agresor reagoval tak přehnaně. Zdůraznilo se, že takovou situaci musí nahlásit. Ostatním žákům jsme řekli, že reagovali správně, někdo běžel pro učitele, někdo pomáhal chlapce od sebe odtrhnout, aby nedošlo ještě k vážnějšímu poranění. Následně jsme všem zdůraznili, že pokud jim nějaké chování vadí, musí to říct nahlas. Matce napadeného žáka jsme dali písemné vyrozumění, jak se celá situace řešila, jaký byl postih a co se s tím dělá. Celkově jsme pak posílili dohled ve škole, abychom předešli dalšímu potenciálnímu napadení.

Ihned jsme posílili dozor ve škole. Ve třídě, kde ke konfliktu došlo, proběhlo několik sezení s psychology, kteří žákům vysvětlili, jak řešit problémy a celkově jak komunikovat s dětmi a učiteli. Zároveň s nimi třídní učitelka pracovala v rámci třídnických hodin. Myslíme si, že příčinou je i distanční výuka, při které jako by děti zapomněly, jak takové situace řešit nebo se je možná ani kvůli covid karanténě řešit nenaučily. Proto jsme cíleně pracovali nejen s touto třídou, ale i s těmi ostatními. Byly realizovány programy z pedagogicko-psychologické poradny, vše bylo cílené k tomu, aby děti mezi sebou uměly vycházet.

2

We went to the zoo. I went alone with the class, because they simply didn't have anyone else, which is often the case at school. I went with the approx. 24 students to the zoo across the whole area and back. We had a program there and so on. When we arrived at the school after those x hours in the field, one group of children decided that it would be a lot of fun if they held the door of the subway and did not get off at the station where we have school. I got out, the children got out. But it was so that the class was big, so the children were not at one door, they were at several subway doors, and those who were close to me got off with me. Most people got out, but about 3 to 5 kids, I don't remember exactly how many, just didn't get out. They held the subway door so it wouldn't open, laughed merrily and rode on. And since it was lunch time, they were waiting for us in the dining room. After that, we should have finished the lesson and gone home. It was already a long time, so I got angry, took the rest of the class and led them away. I left. I left them alone and left that subway and went to school with the rest. I got to school, let the other children go to lunch, said goodbye to them and waited for the three or five who didn't show up. When they came, I took out their student cards and wrote them a note that they didn't show up on purpose and I sent them away too.

But she was the kind of student who was simply adopted and at this age (15 years old) was terribly rebellious and did various things to the teachers. She was very smart, pretty. But she had some kind of crisis because she found out that she was adopted and she was doing all sorts of problems at this time that I'm talking about. So she was such a troublemaker, and when she didn't want something, she deliberately sabotaged it - even for an hour, for example. She was not paying attention, talking back and so on. But the headmaster had a protective hand over her for some interesting reason, I don't know. Her class teacher and principal kept a protective hand over her and excused her for everything she did. And it was always as if we were incapable of doing something to us there and the class teacher had absolutely no problems with her.

Violation of classroom/school rules

So I came to the principal's office and the principal scolded me for giving her a note when the subway door wouldn't open for her. So I said: "But the subway door opened for her, or rather it would have opened for her if she hadn't kept it closed. And it was her approval, the metro was not to blame.

Consequences

The student was not punished. The next time I came to class, a student with a triumphant smile that she had won. I would probably describe it like this. The student then harmed her until she got revenge. She behaved similarly everywhere and the only thing she enjoyed was sports. I think she played basketball and she was really good at it. But she didn't respect the rules there either and they kicked her out. Even though she was the best of the team, she was simply kicked out and then somehow she realized that it would be good to go by herself. I think that she needed to get through the fingers at that school and that if she got through the fingers right away at the school, so it might not have gone as far as getting kicked out of the sports club. And that the principal and the class members who apologized to her were actually harming her.

Failure

15 let, 9 tř.

basketbal

Lhaní

vysokoškolské (RNDr.), aprobace Biologie – Chemie se zaměřením na vzdělávání

20

Jeli jsme do zoologické zahrady. Jela jsem já sama se třídou, protože zkrátka neměli nikoho dalšího, což bývá ve škole časté. Já jsem jela s těmi cca 24 žáky do zoologické zahrady přes celou oblast a zpátky. Tam jsme měli program a tak dále. Když jsme přijížděli ke škole po těch x hodinách v terénu, tak se jedna skupinka dětí rozhodla, že bude velká legrace, když přidrží dveře metra a nevystoupí na stanici, kde máme školu. Já jsem vystoupila, vystoupily děti. Ale bylo to tak, že ta třída byla velká, takže ty děti nebyly u jedněch dveří, byly u několika dveří metra a se mnou vystoupili ti, co byli blízko mě. Většina lidí vystoupila, ale asi 3 až 5 dětí, už si nepamatuji, kolik jich přesně bylo, prostě nevystoupilo. Držely dveře metra, aby se neotevřely, smály se vesele a přejely dál. A protože byla doba oběda, čekali na nás v jídelně. Měli jsme potom už končit vyučování, jít domů. Bylo už hodně hodin, tak jsem se naštvala, vzala jsem zbytek třídy a odvedla jsem je. Odešla jsem. Nechala jsem tamty být a odešla jsem z toho metra a šla jsem do školy se zbytkem. Došla jsem do školy, ostatní děti jsem pustila na oběd, rozloučila se s nimi a čekala jsem, až přijdou ti tři nebo pět, kteří nevystoupili. Když přišli, tak jsem jim vybrala žákovské a napsala jsem jim poznámku, že schválně nevystoupili a poslala jsem je taky pryč.

Ale byla to taková žákyně, která zkrátka byla adoptovaná a v tomhle věku (15 let) zrovna byla strašně odbojná a dělala různé vylomeniny učitelům. Byla hrozně chytrá, hezká. Ale měla nějakou krizi, protože se dozvěděla, že je adoptovaná, a dělala různé problémy v tuhle dobu, o které mluvím. Takže byla taková potížistka, a když se jí něco nechtělo, tak schválně sabotovala – i hodinu třeba. Nedávala pozor, odmlouvala a tak dále. Ale ředitel nad ní držel ochrannou ruku z nějakého zajímavého důvodu, nevím. Držel nad ní ochrannou ruku její třídní učitel a ředitel a všechno to, co ona prováděla, jí omlouvali. A vždycky to bylo tak, jakože my jsme neschopní, že nám tam něco dělá a třídní učitel s ní nemá absolutně žádné problémy.

Takže já jsem přišla do té ředitelny a ředitel mě seřval, co jsem si to dovolila dát jí poznámku, když jí se chudince neotevřely dveře metra. Tak jsem říkala: „Jí se ale ty dveře metra otevřely, respektive by se jí otevřely, kdyby je nedržela zavřené. A byla to její schválnost, metro za to nemohlo.

Žákyně nebyla potrestaná. Já jsem příště přišla do hodiny, žákyně s vítězoslavným úsměvem, že ona vyhrála. Asi takhle bych to popsala. Ta žákyně potom škodila tak dlouho, až se jí to vymstilo. Ona se podobně chovala všude možně a jediné, co jí bavilo byl sport. Myslím, že hrála basketbal, a byla v tom fakt dobrá. Jenomže nerespektovala pravidla ani tam a oni ji vyhodili. I když byla nejlepší z družstva, tak ji prostě vyhodili a pak si nějak uvědomila, že by bylo dobré jít do sebe. Myslím si, že potřebovala v té škole dostat přes prsty a že kdyby dostala hned přes prsty ve škole, tak že to nemuselo dojít tak daleko, že ji vyhodili z toho sportovního klubu. A že ten ředitel a třídní, kteří ji omlouvali, jí vlastně škodili.

2

In the second year, the student began to stand out from the group. She had trouble with her friends, who wanted to break free from her influence, which the pupil maintained in an unusual way - incomprehensible to her friends, and therefore they came to me and asked me questions. The student sent them strange messages or reacted negatively to profile pictures and photos of girls from the class on social networks. And she defended herself by saying that it was an effort to integrate and socialize. When I discussed this unusual behavior with her, she replied that she did not understand why I was surprised, that it was normal. She moved further and further away from people mentally and physically. Absences and non-classification in subjects began. She didn't show up in class, but she somehow passed the exams. She managed to pass to the next year, but the absences reached the limit and we started to solve it with the psychiatrists, when the medication started.

Her classmates were able to support the student for about three quarters of a year, but then they could no longer handle the pressure from her. The student even managed to disrupt the class collective twice, because she interrupted her studies and repeated the year with a new class. She antagonized all the classmates she had because she was emotionally unreadable to them. The student did not communicate because she was constantly afraid, even though she was handled very carefully. She was always prepared for exams, which she passed, but she skipped the school year and continuous learning.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

I tried to include at least one of her classmates in some kind of friendly relationship to help her, to try to include her. The pupil was abusing him. Meetings and communication with psychologists mediated by her mother, attempts to give her other tasks, permanent educational discussions, sometimes pressure was deliberately put on her, discussions with her mother to withdraw her from school.

Support, Proactive solutions, Interview, Cooperation with experts

The solution was actually 'successful' for the school, because she passed her matriculation, but from the point of view of my feeling, the situation is unmanageable, because the educational process was not directed at her, we didn't have many opportunities to teach her something clever, we didn't even teach her feedback, I wasn't satisfied with the fact that she did not have time to learn what she should know. This is not good for my classmates, for me, but especially for her.

Failure

17 let, 2. ročník SŠ

/

Panické ataky

Autistické rysy,Introvertní chování,Nesoustředěnost,Pasivita

Magisterské na FAVU, Vut Brno

20

Ve druhém ročníku se žačka začala vyčleňovat z kolektivu. Měla potíže s kamarádkami, které se chtěly vymanit z jejího vlivu, jež si žačka udržovala nezvyklým způsobem – pro její kamarádky nepochopitelné, a proto za mnou chodily a ptaly se mě. Žačka jim posílala zvláštní zprávy, nebo negativně reagovala na profilovky a fotky dívek ze třídy na socialních sítích. A se hájila tím, že je to snaha se začlenit a socializovat. Když jsem s ní toto nezvyklé jednání řešila, odpověděla mi, že nechápe čemu se divím, že je to normální. Oddalovala se dál a dál od lidí psychicky i fyzicky. Začaly absence a neklasifikace v předmětech. Neobjevovala se ve výuce, ale zkoušky nějakým způsobem splnila. Zvládla projít do dalšího ročníku, kde ale absence nastoupala na úplnou hranici a začali jsme to řešit s psychiatrama, kdy započala medikace.

Spolužáci žačky asi třičtvrtě roku dokázali podporovat, potom tlak od ní ale přestali zvládat. Žačka dokázala narušit třídní kolektiv dokonce dvakrát, protože přerušila studium a ročník s novou třídou opakovala. Znepřátelila si všechny spolužáky, které měla, protože pro ně byla emočně nečitelná. Žákyně nekomunikovala, protože měla neustálý strach, i když s ní bylo jednáno velmi opatrně. Na zkoušky byla vždycky připravená, které splnila, ale školní rok a průběžné učení vynechávala.

Snažila jsem se začlenit alespoň jednoho jejího spolužáka do nějakého přátelského vztahu, aby jí pomohl, pokusil se jí začlenit. Toho žačka zneužívala. Schůze a komunikace s psychology zprostředkovávané matkou, snaha jí dávat jiné úkoly, permanentní výchovné diskuze, občas se na ni schválně vyvíjel tlak, diskuze s matkou, aby ji ze školy stáhla.

Pro školu bylo řešení vlastně 'úspěšné', protože maturitu zvládla, ale z hlediska mého pocitu je to situace nezvládnutelná, protože vzdělávací proces na ni nebyl veden, neměli jsme moc příležitostí ji něco kloudného naučit, nenaučili jsme ji ani zpětnou vazbu, nebyla jsem spokojená s tím, že se nestihla naučit to, co by měla znát. To není dobře vůči spolužákům, pro mě, ale hlavně pro ni.

2

During the physics class, which he does not like, he was having fun with his surroundings and disturbing the teacher's explanation. The teacher reprimanded the student several times using disciplinary punishments - writing a note in a red notebook, going to the school counseling office. Before the teacher called the ŠPP to inform about the arrival of this pupil and to find out if there was enough space in the ŠPP, the pupil in a fit of rage overturned the desk and started yelling hysterically. After which I immediately told the student to pack his things and clean up his place after himself. The student obeyed and we went to ŠPP. During the journey, the pupil did not respond to any of my questions and snapped back when handed over to the school psychologist

The class as such is relatively unproblematic except for some outbursts, which, however, have no deeper subtext and are more about situational problems than long-term grudges. The class as a whole works well and the others are quite nice to the aforementioned student and are aware of the tantrums that happen from time to time. I believe that the student did not have his day and that, in combination with an unpopular subject and apparently uninteresting material for the student, led to this situation.

Emotional outbursts, Verbal disruption of lessons

**** take your things and clean your place, we're going to ŠPP, it can't go on like this."

(Disciplinary) Punishments, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

I think that after the anger subsided, the student realized that he had behaved badly and the whole situation was unpleasant for both parties. The next day he apologized to the teacher and the teacher accepted the apology saying what could be done to prevent this situation from happening again. The student said that he did not know and that he had simply been nervous since morning. He will try so that this situation does not happen again and that it will hopefully be fine.

Longterm success

13, 7.

Počítačové hry, hudba

ADHD,Dyslexie,Dyskalkulie

Agrese

Magisterské-Tv/Aj

15

Během hodiny fyziky, kterou nemá rád, se bavil se svým okolím a vyrušoval výklad učitele. Učitel žáka několikrát napomenul s použitím kázeňských trestů-zápis poznámky do červeného sešitu, odchod do školního poradenského pracoviště. Než učitel zavolal do ŠPP, aby informoval o příchodu tohoto žáka a informaci jestli je vůbec v ŠPP dostatek místa, tak žák v záchvatu vzteku převrátil lavici a začal histericky řvát. Načež jsem okamžitě žákovi řekl ať si sbalí svoje věci a uklidí po sobě svoje místo. Žák poslechl a odešli jsme do ŠPP. Během cesty žák nereagoval na žádnou z mých otázek a při předání školnímu psychologovi odsekl

Třída jako taková je poměrně bezproblémová až na nějaké výlevy, které však nemají hlubší podtext a jedná se spíše o situační problémy než dlouhodobou zášť. Třída jako taková v celku funguje dobře a na výše zmíněného žáka jsou ostatní poměrně hodní a jsou si vědomi návalů vzteku, které se čas od času dějí. Mám za to, že žák neměl svůj den a to v kombinaci s neoblíbeným předmětem a zřejmě pro žáka nezajímavou látkou došel až k této situaci.

**** vezmi si věci a ukliď svoje místo, odcházíme do ŠPP, takhle to dál nejde.”

Mám za to, že žák si po opadnutí vzteku v ŠPP uvědomil, že se zachoval špatně a celá situace byla nepříjemná pro obě strany. Další den se učiteli omluvil a učitel omluvu přijal se slovy, co by se dalo dělat, aby k této situaci již znovu nedošlo. Žák řekl, že neví a že měl prostě nervy už od rána. Posnaží se, aby tato situace již nebyla a že snad bude dobře.

2

Detailed description of the situation and solution: One day the student did not arrive at school and thus had an unexcused absence for one day. My parents contacted me, they needed to talk to me and it was about the girl going to another city to meet some guy. The girl found a friend on the Internet whom she didn't even know, corresponded with him for some time, and decided to go on a date with him in another city on her own. But until then she was a problem-free student. The parents came to the school and informed me that they were not aware of the absence themselves and that they found out that she had taken a trip to another city.

Student history: In the first case, this is a female student who had no problems and had a good result. This is a student from my class where I was the class teacher. The girl grew up in a complete family and had friends in class. She is a completely normal student who did not show tendencies towards problematic behavior.

Attendance problems

Description of the solution to the problem behavior: The parents were very upset about the situation and they themselves preferred that her lessons were not excused, so she had, I suspect, 6 unexcused lessons and a reprimand from the school principal.

Consequences, Interview

Result of solution: She learned from the punishment and there were no more problems with her. I appreciate that the parents acted this way and did not want to excuse her for hours. In many cases, it is rather the opposite, that the parents defend their child and want to reduce the punishment for him. Unexcused hours and a reprimand may not always be an effective solution to the given problem, but in the given case it really helped and we didn't have to come up with other "punishments

Longterm success

Tercie (8. ročník Zš), asi 14 let

-

Učitelství matematiky a zeměpisu pro střední školy (Mgr.)

13

Podrobný popis situace a řešení: Jednoho dne žákyně nedorazila do školy a měla tím pádem neomluvenou absenci na jeden den. Rodiče mě kontaktovali, potřebovali se mnou mluvit a týkalo se to toho, že dívka odjela do jiného města za nějakým klukem. Dívka si na internetu našla kamaráda, kterého ani neznala, nějaký čas si s ním vypisovala a rozhodla se, že na vlastní pěst odjede za ním na rande do jiného města. Do té doby to ale byla bezproblémová žákyně. Rodiče přišli do školy a informovali mě, že o absenci sami nevěděli a že zjistili, že si udělala výlet do jiného města.

Anamnéza žáka: V prvním případě se jedná o žákyni, která byla bezproblémová a měla dobrý prospěch. Jedná se o žákyni z mé třídy, kde jsem byl třídním učitelem. Dívka vyrůstala v kompletní rodině a měla ve třídě kamarády. Jedná se o úplně běžnou žákyni, která nevykazovala sklony k problémovému chování.

Popis řešení problémového chování: Rodiče byli ze situace velmi rozrušení a sami preferovali, aby se jí hodiny neomluvily a tak měla, tuším 6 neomluvených hodin a důtku ředitele školy.

Výsledek řešení: Z trestu se poučila a už s ní nebyly žádné problémy. Oceňuji, že rodiče takto postupovali a nechtěli ji hodiny omluvit. V mnoha případech to bývá spíš opačně, že rodiče své dítě hájí a chtějí pro něj snížit trest. Neomluvené hodiny a důtka nemusí být vždycky efektivní vyřešení daného problému, ale v daném případě to opravdu pomohlo a nemuseli jsme vymýšlet jiné „tresty

2

The student did not inform anyone about her psychiatric diagnosis in time and in the manic phase of her illness she started being rude to the English teacher, I had to deal with this situation immediately and what happened was that she was terribly rude and aggressive towards me as well. The truth is that she attacked only verbally, she herself then told us that her attacks are mostly only verbal. We had a conversation where it became clear that she had kept the psychiatric illness from us. It was also that the psychiatrist changed her treatment and she got worse and she didn't tell the psychiatrist in time. In the second situation, what happened was that she turned against the class as well, when she went to every desk and insulted everyone. It was a very tense situation. Just before the incident, I had a lesson in that class and everything was fine, she was smiling at me normally, communicating, and after a ten minute break, the behavior completely turned around.

The incident happened a year ago and it involved mostly fifteen-year-old students in the first year of high school. There is a good collective in the class from the beginning, in which there are no major problems. The resulting situation shook the classmates, they did not understand what was happening, some parents even wrote emails and asked about the student in question.

Diagnosis, Verbal aggression

After the student told me that she had a psychiatric illness, I requested her medical records and agreed with her that if anything happened, she would let me know. In the second situation, after about ten minutes of persuasion with the principal and the deputy, we took her out of the classroom and stayed with her in the principal's office so that she could calm down a bit. Together, we called her psychiatrist, who directly recommended that we give her some kind of sedative, and I stayed with her for about two hours after that, waiting for her to be completely fine. In the end, the whole thing was resolved by the psychiatrist writing her a recommendation for IVP, where it is directly written that if she does not feel well, she can leave or stay at home, even if she feels that she is not well, but it might pass, she can go to the teaching assistant in the library, where she can lie down on a sofa and wait for it to get better. As for my classmates, I had a crisis intervention class with them, where I explained to them what actually happened so that they were able to understand it.

Support, Working with the collective, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

Everything is fine now, because Mr. Psychiatrist subsequently discovered that her deteriorating conditions were caused by the wrong treatment. She was given new medication and since then there has been no recurrence of the incident. Of course, in the beginning she wrote to me and didn't come to the class, but she's fine now. Even at practices, they praised her a lot. I was afraid there, because it is work with people and a change of environment, but since he has the new drugs there has been no problem.

Longterm success

24,druhý ročník

Malování, kreslení

Psychiatrická diagnóza

Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro střední odborné školy

19

Žákyně nikoho včas neinformovala o své psychiatrické diagnóze a v manické fázi svého onemocnění začala být sprostá na učitelku angličtiny, tuto situaci jsem musela obratem řešit a stalo se to, že byla strašně sprostá a agresivní i na mě. Pravda je, že útočila jenom slovně, sama nám potom řekla, že ty její útoky jsou většinou jen slovně. Vedly jsme spolu rozhovor, kde vyšlo najevo, že nám zamlčovala to psychiatrické onemocnění. Taky šlo o to, že jí psychiatr změnil léčbu a ona se zhoršila a neřekla to tomu psychiatrovi včas. Ve druhé situaci se stalo to, že se obrátila i proti třídě, kdy šla ke každé lavici a všechny urážela. Byla to hrozně vyhrocená situace. Těsně před tím incidentem jsem v té třídě měla hodinu a všechno bylo v pořádku, normálně se na mě usmívala, komunikovala a po desetiminutové přestávce se to chování úplně otočilo.

Incident se stal před rokem a jednalo se o převážně patnáctileté žáky prvního ročníku střední školy. Ve třídě je od začátku dobrý kolektiv, ve kterém nedochází k žádným větším problémům. Vzniklá situace spolužáky otřásla, nerozuměli tomu, co se děje, dokonce někteří rodiče psali emaily a na danou žákyni se dotazovali.

Poté, co mi žákyně řekla, že má psychiatrické onemocnění, vyžádala jsem si od ní zdravotní dokumentaci a domluvila jsem se s ní, že kdyby se cokoliv dělo, ať mi to oznámí. Ve druhé situaci jsme ji asi po desetiminutovém přemlouvání s paní ředitelkou a paní zástupkyní odvedly ze třídy a zůstaly jsme s ní v ředitelně, aby se trochu zklidnila. Společně jsme zavolaly jejímu psychiatrovi, který nám přímo doporučil, že jí máme podat nějaký lék na uklidnění a já jsem ještě s ní potom byla asi dvě hodiny a čekala jsem, až bude úplně v pořádku. Celé se to nakonec vyřešilo tak, že jí pan psychiatr napsal doporučení na IVP, kde má přímo napsané, že pokud se necítí dobře, může odejít nebo zůstat doma, taky když by cítila, že jí není dobře, ale mohlo by to třeba přejít, může jít za asistentkou pedagoga do knihovny, kde si může lehnout na sedačku a počkat, až se to zlepší. Co se týká spolužáků, měla jsem s nimi hodinu krizové intervence, kde jsem jim vysvětlila, co se vlastně stalo, aby to byli schopni pochopit.

Teď je vše v pořádku, protože pan psychiatr následně zjistil, že ty její zhoršující se stavy jsou dané tou špatnou léčbou. Dostala nové léky a od té doby se už žádný incident neopakoval. Samozřejmě, ze začátku mi třeba napsala a nepřišla na tu výuku, ale už je v pořádku. Dokonce i na praxích si ji hodně chválili. Tam jsem měla strach, protože je to práce s lidmi a změna prostředí, ale od té doby, co má ty nové léky nebyl žádný problém.

2

The situation arose when two female students sitting in the first desk talked to each other for the whole hour and thus disrupted the course of the lesson. I repeatedly warned them several times during the lesson, but they always started to disturb again after a while.

Both students were very active and problem-free.

Verbal disruption of lessons

About half an hour later, I couldn't stand it anymore and sent them out the door, telling them to come back when they calmed down. The students were taken aback, stopped talking, but did not leave the class. I stood by what I said and repeated to them that they should go out the door.

Transfer of student, Warning

After a few minutes, both students returned to the lesson, I did not react to their arrival and continued to focus on the explanation. By the end of the lesson, the students were no longer disturbing. This situation did not repeat itself in the following hours either.

Longterm success

17 let, 2. ročník SŠ

sporty, práce s dětmi

Mgr., rehabilitační sestra

17

Situace vznikla, když dvě žákyně sedící v první lavici si po celou hodinu společně povídaly a tím narušovaly průběh výuky. Během hodiny jsem je několikrát opakovaně napomenula, ale vždy po chvíli znovu začaly vyrušovat.

Obě žákyně byly velmi aktivní a bezproblémové.

Asi v půlce hodiny jsem nevydržela a poslala jsem je za dveře se slovy, ať se vrátí, až se uklidní. Žákyně byly zaskočené, přestaly si povídat, ale ze třídy neodešly. Trvala jsem si na tom, co jsem řekla a zopakovala jim, že mají odejít za dveře.

Obě žákyně se po několika minutách opět vrátily do výuky, na jejich příchod jsem nereagovala a dále jsem se věnovala výkladu. Do konce hodiny již žákyně nevyrušovaly. Tato situace se již v dalších hodinách také neopakovala.

2

After the student got into the second year of high school with great problems, we started working in a certain company. I was in charge of them. We took turns every two days. In advance, of course, all students were even familiarized several times with the school rules and especially with the rules of the company in which we had the opportunity to practice. However, for some it was in vain. There was a problem right after the first day of practice. Honestly, I wasn't even surprised that the next problem would concern this particular student, but I hoped that there would be no inconvenience. After work, I let the students go to the shops to buy breakfast for the next day. They came back quite quickly and scattered around my rooms. Of course I checked to make sure everyone got back to me, but I didn't feel the need to search their shopping or visit them several times a night. I knew that everyone was in their places, or there was no movement, so I went to sleep. In the morning, I was approaching the company's main entrance, I noticed that the student was following me. However, I didn't turn around, I needed to deal with something with a colleague, so I continued to the gate. The doorman guarded the 'flashing system' near her. The system started to beep at any time and it was possible to check at any time whether the given worker had consumed any alcohol. After a short time, I realized that the student did not follow me and somehow got stuck near the gate. I was beginning to suspect. The lady shouted at me to call me. She described to me how she gave the young man a blow job. I don't remember exactly how much they measured, but I know it must have been more than one beer. The student tried to save the situation, so he made up something about the remnants of Listerine, which is the mouthwash. After ten minutes he repeated the test again and of course it was confirmed again. I explained to him that under no circumstances could he enter the establishment. I also couldn't leave him alone in the room if I gave him his own study.

The student belonged to a group with a generally negative reputation. It was a few years ago, but I remember that they were 'flashing' together and spreading fake excuses among themselves, even though he was supposed to be the author. He was regularly reprimanded by his homeroom teachers, and failing grades for behavior were also a matter of course. When their truancy was being dealt with among colleagues already in the first year, I remember that there was already some alcohol being dealt with there. The guy came from a certain city, from a divorced marriage. It seems to me that my mother had him at sixteen and after many years she had a child with another man. Of course, I don't want to denigrate the situation in any way, but it was simply obvious that the then sixteen-year-old was not given as much attention as might have been required.

Violation of classroom/school rules

In the school rules and the company rules that I mentioned, it said that they have a zero limit. That is, they cannot inflate even a tenth. If this happens, the following dismissal from the company occurs and, of course, problems at school. I took the student back to the dormitory, but before I dealt with his studies, of course, I had to deal with the situation somehow. I let my company director know what was going on and also the school director of course. He called his mother about how he had committed a serious offense, but I didn't deal with it further. I mean calling parents. I left that to the director, as I primarily had to deal with the situation in the company. In fact, we were supposed to stay there for one more day, so I arranged for him to come with us, that I couldn't leave him alone. I didn't want to tell him that he would probably get kicked out of school, so I had to act like nothing happened, yesterday was yesterday and today is today. I remember how he was still quiet, but not silent, that he was sorry, it didn't occur to me at all. More like arrogance, that he didn't even try to somehow justify his behavior, but that's how the poor guy tried for the next day. So he did like never before.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

Unfortunately, after arriving at school, of course we had to deal with it. After coming home from practice, the boys went to play fifa and the student drank two two-liter bottles of beer until the morning. So he came to school in such a sleepless state and the principal immediately called him and therefore also his mother, and it was resolved very quickly by firing him not only from the company but also from the school. I could have sent him home after the first day at my own expense, but by coincidence, a similar tragedy happened in the same village a year ago. It's just that the fourth grader in high school had some problem with the teacher and threw himself under the train. So that nothing bad happens that I could blame myself for my whole life. So I took a cautious step without unnecessary reproaches and threats, we took him straight home with us the next day. I proposed a solution and the director agreed with me. However, I confess that I have no idea how the boy continued after being forcefully expelled from school. All I remember is that his mom was moaning that she couldn't handle him anymore. It's hard to say whether it should have turned out differently. We tried to guide the boy to a more correct path, but what a problem, it was initiated by him. It wasn't so much up to me, the school, as it was up to the parents.

Failure

16 , druhý ročník SŠ

Fotbal , počítačové hry

Lhaní,Záškoláctví,Podvody,Alkohol

Stredoškoslké- DPŠ

Celkem 39 – z toho škola 9

Po tom, ako sa žiak dostal s veľkými problémami do druhého ročníka strednej školy, sme začali praxovať v podniku. Ja som ich mal na starosti. Striedali sme sa každé dva dni. Vopred boli samozrejme všetci žiaci oboznámení dokonca niekoľko krát so školským poriadkom a hlavne s pravidlami podniku, v ktorom sme mali možnosť praxovať. Pre niekoho to však bolo márne. Už hneď po prvom odpraxovanom dni bol problém. Úprimne som sa ani nečudoval, že sa najbližší problém bude týkať tohto konkrétneho žiaka, ale dúfal som, že ku žiadnej nepríjemnosti nepríde. Žiakov som pustil po práci do obchodov na nákup raňajok na další deň. Prišli naspäť pomerne rýchlo a roztrúsili sa mi po izbách. Samozrejme, že som si skontroloval, či sa mi vrátili všetci, no necítil som potrebu im prehľadávať nákup alebo ich niekoľko krát v noci navštevovať. Vedel som, že všetci sú na svojich miestach, nebol žiadny ruch, tak som šiel spať. Ráno som sa blížil do podniku k hlavnému vchodu, všimol som si, že žiak ide za mnou. Ja som sa však neotáčal, potreboval som niečo riešiť s kolegom, tak som pokračoval ku bráne. Pri nej strážila 'blinkačkový systém' pani vrátnička. Systém hoci kedy začal pípať a hocikedy sa mohlo kontrolovať, či daný pracovník nepožil nejaký alkohol. Po krátkom čase som si uvedomil, že za mnou žiak nepokračoval a nejak sa zasekol pri bráne. Už som začínal tušiť. Pani na mňa zakričala, aby ma privolala. Opisovala mi, ako dala mladému fúkať. Nepamätám si koľko presne namerali, no viem, že to muselo byť viac než jedno pivo. Žiak sa snažil zachrániť situáciu a tak splietal niečo o zbytkoch z Listerinu, čo je tá ústna voda. Po desiatich minútach znova opakoval test a pochopiteľne sa to znovu potvrdilo. Vysvetlil som mu, že za žiadnych okolností nemôže vstúpiť do podniku. Na izbe som ho samotného taktiež nemohol nechať, ak som mu dal samoštúdium.

Žiak patril do celkovo negatívne známeho kolektívu. Bolo to síce pred pár rokmi, ale pamätám si, že spolu 'blicovali' a šírili si medzi sebou falšované ospravedlnenky, aj keď údajne mal byť autorom práve on. Pravidelne dostával pokarhania triednym učiteľom, a znížené známky zo správania boli taktiež ako keby už samozrejmosťou. Keď sa medzi kolegami riešilo ich záškoláctvo už v prvom ročníku, pamätám si, že už vtedy sa tam riešil nejaký alkohol. Chalan pochádzal z rozvedeného manželstva. Zdá sa mi, že ho mama mala v šestnástich a po dlhých rokoch mala dieťa s druhým mužom. Tým samozrejme nechcem nijako začierňovať situáciu, ale jednoducho bolo vidno, že sa vtedy šestnásťročnému mladíkovi toľko pozornosti nedávalo, ako by sa možno vyžadovalo.

V školskom poriadku a pravidlách podniku, ktoré som spomínal, stálo, že majú nulovú hranicu. Respektíve nemôžu nafúkať ani desatinu. Ak sa tak stane, nastáva nasledovný vyhadzov z podniku a samozrejme problémy v škole. Žiaka som zaviedol späť na ubytovňu, no predtým, než som s ním riešil samoštúdium, som samozrejme situáciu nejako riešiť musel. Svojmu riaditeľovi podniku som dal vedieť, čo je vo veci a taktiež aj riaditeľovi školy samozrejme. Ten volal jeho mame, akým spôsobom sa dopustil závažného priestupku, no ďalej som sa tým nezaoberal. To som nechal na pána riaditeľa, nakoľko som musel primárne riešiť situáciu v podniku. V skutočnosti sme tam mali ešte jeden deň zostať, tak som ešte vybavil, aby šiel s nami, že ho nemôžem nechať samého. Nechcel som mu povedať, že pravdepodobne bude vyrazený zo školy, tak som to musel zahrať, že sa ako keby nič nestalo, včera bolo včera a dnes je dnes. Pamätám si, ako bol stále ticho, nie však zamĺknuto, že by ho to mrzelo, to mi tak vôbec nedošlo. Skôr arogancia, že sa ani nesnažil nejak svoje správanie ospravedlniť, ale tak sa snažil chudák na ten ďalší deň. Tak robil ako nikdy predtým.

Bohužiaľ, teda po príchode do školy, sme to samozrejme museli riešiť. Po príchode z praxe si vraj chalani šli zahrať fifu a žiak si ulieval z dvoch dvojlitrových fľašiek piva do rána. Takže v takomto stave bez spánku prišiel do školy a hneď si ho riaditeľ zavolal a teda aj jeho mamu a veľmi rýchlo sa to vyriešilo vyhadzovom nie len z podniku, ale rovno aj zo školy. Ja som ho mohol poslať po tom prvom dni na vlastné náklady domov, ale zhodou okolností sa z tej istej dediny vtedy pred rokom stala taká tragédia. Jednoducho, že štvrták na strednej mal nejaký problém s učiteľkou a hodil sa pod vlak. Tak aby sa náhodou nič zlé nestalo, čo by som si mohol vyčítať celý život. Tak som učinil opatrný krok bez zbytočných výčitiek a vyhrážok, sme ho odviezli na ten ďalší deň s nami rovno domov. Ja som riešenie navrhoval a riaditeľ so mnou súhlasil. Priznám sa však, že vôbec netuším ako chlapec pokračoval po ráznom vylúčení zo školy. Pamätám si už len, že jeho mama nariekala ako to s ním už nezvláda. Ťažko povedať, či to malo dopadnúť inak. Snažili sme sa chlapca naviesť na správnejšiu cestu, no čo problém, ten bol iniciovaný ním. Už to ani nebolo tak na mne, škole ako na rodičoch.

2

About seven years ago, I was asked to represent one lesson in the first grade with freshmen, despite the fact that I am a second grade teacher. It was an exceptional situation and I had a day off right then, so I was like the only option. The lesson was very peaceful because the first-year students saw a male teacher for the first time. I was talking to them about everything possible until suddenly a little Roma came to me saying that he had swallowed pins. Of course I didn't believe him as soon as he told me, but he kept insisting that he really did it.

A class of inquisitive freshmen, one of them very social and constantly demanding attention.

Violation of classroom/school rules

Suddenly, another boy who was sitting on the bench with a student (we will call him this way for now) came to me and told me that he really did it. That's when I got really scared and immediately went with him to our director, let her call the boy's parents, and I also called 112 at the same time. The ambulance arrived at the same time as the parents, already at first glance you could see that they were substitutes. The student was taken to the hospital where his surrogate parents went with him and I went with them. Matej actually found the pins and I don't remember how, he got out of it safely, thank God.

Interview, Cooperation with experts

Later, some tests were done on him, it turned out that he grew up with a drug-addicted mother, and this probably stems from his desire for attention, since his mother did not give it to him. I am still teaching him history in the seventh grade.

Longterm success

7 rokov, 1. ročník

otevřenáotázka

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Mgr.

24

Asi pred siedmimi rokmi som bol požiadaný o zastúpenie jednej hodiny na prvom stupni u prvákov aj napriek tomu že som učiteľ druhého stupňa. Bola to výnimočná situácia a ja som mal práve vtedy voľno tak som bol ako jediná možnosť. Priebeh hodiny bol veľmi pokojný pretože prváčikovia prvý krát videli učiteľa chlapa. Rozprával som sa s nimi o všetkom čo možnom až zrazu prišiel za mnou jeden malý Róm s tým že prehltol špendlíky. Samozrejme že som mu neveril hneď ako mi to povedal ale on na mňa stále naliehal s tým že to naozaj spravil.

Trieda zvedavých prvákov z toho jeden veľmi spoločenský a neustále vyžadujúci si pozornosť.

Zrazu za mnou prišiel ďalší chlapec ktorý s žiakom (budeme ho na teraz nazývať takto) sedí v lavici a povedal mi že on to naozaj spravil. Vtedy som sa naozaj zľakol a okamžite som s ním išiel za našou pani riaditeľkou nech zavolá rodičov chlapca a taktiež som v rovnakom čase zavolal na 112. Sanitka prišla zároveň s rodičmi, už na prvý pohľad bolo vidieť že náhradnými. Žiak odviezli do nemocnice kde s ním išli aj jeho náhradní rodičia a ja s nimi. Matejovi skutočne tie špendlíky našli a už si nepamätám ako, vyviazol z toho v zdraví chvála bohu.

Neskôr sa mu robili nejaké vyšetrenia, ukázalo sa že vyrastal u drogovo závislej matky a z toho zrejme pramení jeho túžba po pozornosti, keďže matka mu ju nedávala. Doteraz ho učím dejepis v sedmičke.

2

So the boy has been diagnosed with ADHD with aggression. Which means that he immediately reacted to any verbal subject or even any look with abbreviated actions. It was either that he started yelling at the other person, or he also strangled or hit someone. Right after that, however, came the matter when he began to evaluate, as it were. This means that he started regretting it terribly and apologizing to everyone that he didn't want to do it. Quite typical when he doesn't have enough dopamine in his head and then he realizes what he's done. Mostly it was very difficult to evaluate the situation or to explain to him that the reaction was not adequate at all, that perhaps no one was mocking him at all, that someone just went and looked at him, that he met him and it wasn't that he wanted to do something to him. But he probably already had such experience that the children automatically knew that he was going for the first one. This means that he responds immediately to any nickname or anything. So the kids were mocking him, right? And he started right away even on a small matter.

Pupil: diagnosed with ADHD with aggression, put on medication but often adjusted due to pupil development

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression

actually had a female assistant, but not for him, but the female assistant and I knew that we had to be really present in the classroom. Which we did well. The only thing that could be done was that we were in a completely different part of the building, where there were no other classes at all, which was good. This proved to us that it was manageable. Of course, for example, circles or going home, we couldn't completely control that. But the communication with the mother took place, but the mother was of the opinion that he should not go to the mainstream elementary school, but to the practical elementary school. Based on his intellect, we don't think he belonged there, but there was a behavior problem, yes. The problem came in the fifth grade, when we could no longer withstand the constant daily attacks. The problem mainly arose when they moved to other classes. I wanted to communicate that we should not move at all or that there would be increased surveillance, which there was. But his conditions were getting worse. My class stuck with him. He had no problem at all in the team, he was perfectly integrated. But then it was that actually my class had conflicts with the whole school because they stood up for him. And every day my class was solved, and to this day I think it was a good class. The integration, because I can't talk about inclusion now, but the integration in my class was perfect. But inclusion in the whole school did not work. The school didn't want to make changes for one. The question then is to what extent it is treading the path for the child, but he will also have to work one day, but perhaps he will choose a job where he may not have so many people around. I don't know to what extent this is correct, but I consider it my failure that I didn't save him.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

He then transferred to a practical primary school, where there is a class with children with behavioral disorders. It normally went through the pedagogic-psychological consultation. Mom wanted it, I didn't want it, because I think the boy had extra.

Failure

10, 5. ročník

neměl

ADHD,Agresivita

Fyzické násilí,Vulgární vyjadřování

Mgr., Učitelství prvního stupně, Speciální pedagogika

9

Chlapec teda má diagnostikované ADHD s agresivitou. Co znamená, že na jakýkoliv slovní podmět nebo jakýkoliv třeba i pohled reagoval hned zkratkovitým jednáním. Buďto to bylo, že začal na toho druhého křičet a nebo taky škrtil nebo někoho udeřil. Hned potom ale přišla věc, kdy on začal jakoby hodnotit. To znamená, že toho začal strašně litovat a všem se omlouvat, že to nechtěl udělat. Úplně typický to, kdy nemá dostatek dopaminu v hlavě a pak si uvědomí, co udělal. Většinou bylo strašně těžký vyhodnotit situaci nebo vysvětlit mu, že ta reakce nebyla vůbec adekvátní, že třeba vůbec nikdo se mu neposmíval, že jenom někdo šel a podíval se na něj, že ho potkal a nebylo to, že už mu chce něco udělat. Ale on už měl asi zkušenost takovou, že automaticky věděly děti, že jde na první dobrou. To znamená, že na jakoukoli přezdívku nebo cokoliv hned reaguje. Takže ty děti se mu posmívali, že jo. A on i na drobnost hned vystartoval.

Žák: diagnostikované ADHD s agresivitou, nasazena medikace, ale často upravovaná kvůli vývoji žáka

Já jsem měla vlastně paní asistentku, ale ne k němu, ale s paní asistentkou jsme věděli, že musíme být opravdu přítomny ve třídě. Což jsme udělaly dobře. Akorát to šlo udělat v tom, že my jsme byli teda úplně v jiné části budovy, kde vůbec jiné třídy nebyly, což bylo dobré. To se nám osvědčilo, že to bylo uhlídatelné. Samozřejmě třeba kroužky nebo odchod domů, to jsme úplně uhlídat nemohli. Ale komunikace s maminkou probíhala, ale maminka byla toho názoru, že by neměl být na základní škole běžného proudu, ale na ze základní škole praktické. Podle jeho intelektu tam podle nás nepatřil, ale problém v chování byl, to ano. Problém přišel v páté třídě, kdy jsme už nemohli ustát neustále denní ataky. Problém nastával hlavně ve chvílích, kdy se přesouvali i do jiných tříd. Já jsem chtěla vykomunikovat to, abychom se vůbec nepřesunovali nebo aby tam byl zvýšený dozor, což byl. Ale ty jeho stavy se prohlubovaly. Moje třída držela při něm. Neměl v kolektivu vůbec problém, on byl perfektně začleněný. Ale pak to bylo, že vlastně moje třída měla konflikty s celou školou, protože oni se ho zastávali. A každý den se řešila moje třída, kdy si do dneška myslím, že to byla hodná třída. Ta integrace, protože to nemůžu mluvit o inkluzi teď, ale integrace v mé třídě byla perfektní. Ale inkluze v celé škole to nefungovalo. Škola nechtěla kvůli jednomu udělat změny. Tam se pak jedná o to, do jaké míry je to vyšlapávání cesty tomu dítěti, ale on taky jednou bude muset dělat v práci, ale třeba si vybere práci, kde třeba nebude mít okolo tolik lidí. Nevím, do jaké míry je to správně, ale beru to jako svoje selhání, že jsem ho neuchránila.

On pak přestoupil do základní školy praktické, kde je třída s dětmi s poruchami chování. Šlo to normálně přes pedagogicko-psychologickou poradnu. Maminka to chtěla, já jsem to nechtěla, protože si myslím, že kluk měl navíc.

2

It all culminated after the first semester, when some rules were set in the classroom. Most of the class knew the rules, not 100% of course, but this boy was not able to listen to others at all. If, for example, they were sitting in a circle, talking, then he was not able to follow the rule that someone else was talking. He jumped into the conversation a lot and didn't let others finish. Basically, during what others were talking, he tried to chat with his neighbor despite the fact that the neighbor indicated to him that he did not want to listen. Well, it really escalated, that it definitely wasn't better. The whole problem was probably mainly in the fact that he was my friend's son and I always had the feeling that I couldn't solve it with her.

He is not very socially mature. When his friends tell him that something bothers them, he is unable to react adequately.

Verbal disruption of lessons

talked to him first, but it didn't help. It seemed to me that we could handle it alone in class and I didn't want to involve my parents in it. I always attribute it to the fact that my mother and I know each other, so I tried to protect her from this problem here. So I let it boil a lot. I was already really angry with him, and I overreacted too, that it was already putting pressure on me, that I didn't want to react like that. Then it started to bother the other children a lot. They themselves pointed out what it was doing. And it was only at that moment that I started to solve it with the mother, and actually very little was enough. She talked to him herself and found out everything she needed. He was otherwise not very cooperative with others. Although he was still talking, when someone asked him why this was happening, he couldn't answer. All it took was a small conversation with the parents and things improved a lot. It was bad a lot because I put off the conversation with my mom, I don't really know why.

Interview

This was like a small problem, but I learned from it that if there is a problem and it has been going on for some time, when it is already disrupting the normal activity, then it is really necessary to solve it early and not let it boil over. I did him a disservice by not asking the mother first. In fact, immediately after the conversation with my mother, I could see the difference. For example, he listened more to his classmates and did not disturb them. Today, with the passage of time, it's still the same, I would say. It's not like it's getting better, but it's kind of staying at the same stage.

Failure

6 let. 1. Ročník

Příroda a sport

Mgr, speciální pedagogika, učitelství 1. stupně

4 roky asistent, 5 let učitel

Všechno to vyvrcholilo už po prvním pololetí, kdy byla ve třídě nastavená nějaká pravidla. Většina třídy ta pravidla zvládala, samozřejmě ne stoprocentně, ale tento chlapec nebyl vůbec schopný naslouchat ostatním. Pokud se třeba sedělo v kruhu, mluvilo se, tak on nebyl schopný tady toto pravidlo dodržet, že mluvil někdo jiný. Skákal hodně do řeči a nenechal domluvit ostatní. V podstatě během toho, co mluvili třeba ostatní, tak se snažil s tím svým sousedem zapovídat i přes to, že mu ten soused naznačoval, že nechce poslouchat. No a opravdu se to stupňovalo, že to lepší rozhodně nebylo. Celý ten problém byl asi hlavně v tom, že to byl syn mojí známé a měla jsem pořád pocit, že to s ní nemůžu řešit.

Není moc sociálně zralý. Když mu jeho kamarádi říkají, že jim něco vadí, tak není schopný dostatečně zareagovat.

Nejdříve jsem s ním mluvila já, ale nepomáhalo to. Mně to přišlo takové, že to zvládneme samotní ve třídě a nechtěla jsem do toho rodiče zatahovat. Přikládám to pořád k tomu, že se s maminkou známe, tak jsem se ji snažila chránit před tady tímto problémem. Tím pádem jsem to nechala hodně vykypět. Už jsem na něho byla pak opravdu nazlobená a i já jsem reagovala přehnaně, že už mě to tlačilo, že jsem nechtěla takto reagovat. Potom to začalo hodně vadit i těm ostatním dětem. Sami na to upozorňovaly, že co to dělá. A až v tu chvíli jsem to začala řešit s tou maminkou, a vlastně pak stačilo hrozně málo. Sama si s ním promluvila a zjistila vše potřebné. On jinak nebyl moc sdílný vůči ostatním. Sice pořád mluvil, ale když se ho člověk zeptal, proč to třeba vzniká, tak on na to nedokázal odpovědět. Stačil tedy jenom malý rozhovor s těmi rodiči a hrozně moc se to zlepšilo. Špatné to bylo hodně kvůli tomu, že já jsem odkládala ten rozhovor s maminkou, nevím vlastně proč.

Toto byl třeba jako malý problém, ale vzala jsem si z toho to ponaučení, že prostě pokud je nějaký problém a už trvá nějakou dobu, kdy už to narušuje tu činnost běžnou, tak je to opravdu nutné řešit zavčasu a nenechat to vykypět. Tím jsem mu celkem jako uškodila, že jsem se nezeptala první té maminky. Jinak vlastně ihned po rozhovoru s maminkou šel vidět rozdíl. Například ty spolužáky více poslouchal a nevyrušoval. Dneska už s odstupem času je to takové pořád stejné, řekla bych. Není to úplně, že by se zlepšil, ale udržuje se to tak nějak ve stejné fázi.

2

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Violation of classroom/school rules

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Transfer of student, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Longterm success

11 let, 1A/8

astronomie

Potřeba pozornosti

Mgr.

29

Kazuistika s koncem, kdy došlo k napravení kázně, se týká dvou žáků, kteří loňský školní rok vyšli ze Základní školy. V této kazuistice hraje důležitou, avšak v porovnání s druhým žákem vedlejší, roli jeden žák, který navštěvoval tuto stejnou základní školu již od první třídy. Hlavní postavou ale bude jiný žák, jež školu začal navštěvovat až v 9. třídě. Oba žáci měli dobré známky, první z nich však v průběhu prvního stupně nevycházel s třídní učitelkou. Od 6. třídy přechod do sportovní třídy, kde ale bylo pár problémovějších holek. Ani ne tak kluci, ale holky byly ty, které kázni třídy nepřidávaly. Druhý žák se k této třídě připojil v posledním ročníku základní školy. Širší vedení školy bylo seznámeno s jeho problémovým chováním, že mu chybí respekt k autoritám, svou matku také silně ignoruje. Tato základní škola je chloubou města a blízkého okolí, je orientovaná na sport, proto vznikají sportovní třídy, které školu reprezentují. Pan ředitel si těchto tříd a žáků hledí a často se chování dostává na vedlejší kolej. Zároveň se ale potrpí na dobré školní výsledky. A i díky dobrým školním výsledkům pan ředitel přihlédl jeho přání a k tomu, že má rád sport, a přiřadil ho do sportovní třídy. Podmínky byly ale jasně stanoveny – do prvního přestupku. Poté by byl přeřazen do „obyčejné

Byl tedy začátek školního roku a jak se říká – vrána k vráně sedá. Dva žáci se rychle skamarádili. 2.9 (ano, druhý školní den), se vinul po školním patře, až do kabinetů, zápach, který připomínal kouř. Žádná mlha, jen zápach. Bylo to už po konci vyučování a ve třídě, odkud se zápach vinul, zůstalo už jen pár posledních dětí, asi 5. Jeden žák při příchodu učitelek do třídy vyběhl na chodbu a utíkal domů, že nic neví a nic neviděl. Ve třídě se ale nic, co by mohlo s kouřem být spojeno, nenašlo. Situaci řešila třídní učitelka následně společně s ředitelem. Došlo v kmenové třídě k lístečkové metodě, kdy žáci píšou třídnímu učiteli, co viděli a co se stalo. Ve třídě bylo asi 19 žáků celkem, shodné výpovědi, které by odpovídali situaci, napsalo asi 9 z nich. Došlo se tedy k závěru, že jeden žák podpálil batoh druhému žákovi. Proto se ve třídě nic nenašlo, jelikož žák se hořícího batohu lekl a po uhašení spláchl popel z batohu do umyvadla a poté utekl.

Byli povoláni rodiče do ředitelny k řešení situace. Rodiče jednoho žáka byli ze situace špatní, protože jejich syn byl chytrý, báli se o jeho budoucnost s takovým prohřeškem. Naopak matka druhého žáka se k situaci postavila tak, že její syn je ve škole nový, a proto si na něj škola zasedla. Nicméně, řešení situace bylo jednoduché – žák byl vyřazen ze sportovní třídy. Při odchodu z ředitelny, kdy došlo k rozhodnutí o jeho přeřazení, byl žák vzteklý, téměř rozkopal ředitelnu. Po matce řval, ta se potýká se špatnou psychikou. Rodina je totiž sociálně slabší, rozvrácená – matka bez práce, má přítele, který je ve vězení a se kterým má další dítě. Matka, zmíněný žák a jeho bratr mají každý jiné příjmení. V tento moment si škola spojila žákův odpor k autoritám. Bylo znatelné, že se za svou matku a možná i celou rodinu stydí.

První a poslední prohřešek tedy přišel 2. září. Přesun do běžné třídy pomohl, žák se uklidnil, zřejmě si uvědomil své chování a fakt, že mu jde o budoucnost. Nyní je na SŠ, dokonce na maturitním oboru. Kamarádství mezi dvěma žáky se zklidnilo, alespoň na školní půdě byl klid. Mimo školu se ale podle slov jednoho z nich scházeli. Rodiče z toho nadšení nebyli a nejsou, ale oba chlapci mají dobré školní výsledky.

2

During the following days, the student handed me the student book signed by his parents (more precisely, his father). Within days, after the incident with the lost backpack, what I feared happened. The student seemed withdrawn during the lessons. He fulfilled his duties on the whole, he carried his school supplies, or at least so that I did not know otherwise. After the few interactions we had as student and teacher, I could tell that he was a little scared of me. It's not something I'm surprised by, so much as, as I said, something I've been worried about. After all, I embarrassed him in front of the whole class.

The student has never been a particularly problematic student. He always seemed like a good, slightly quieter boy who prefers to have his head in the clouds rather than in his textbooks, but I wouldn't blame him for the fact that learning doesn't make that much sense to him. Diligence during classes was average compared to the class, he found more interest in art classes. He had a few close friends in class, so he never seemed unhappy to me. I only found out about how things are at home after this unfortunate situation.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

had a bad feeling about the unpleasant situation between the two of us. At first I thought that I would talk to the student in private sometime after class, but I wasn't entirely sure if I would make the situation worse, if the student would even be able to talk to me honestly after I undermined his trust with my piece. I decided that I would rather deal with the situation through his parents. I don't know much about his family background, and we didn't discuss the student's problems with preparing for classes with his parents in any depth at the parents' meeting. Only the student's mother came to the appointment in the office. First, I discussed the student's sloppiness with her, the effects it has on him and on my teaching. Subsequently, I told my mother about my infamous moment and how sorry I was for the situation now and that I would like to resolve it with her. Mom ended up being very nice and seemed to understand the situation. She told me something about how things are with the student at their home. His father is very strict with him when it comes to school, so he actually does similar things at home to what I do during class. He prefers to always "hammer."

Interview

enjoyed getting to know the mother, she turned out to be a very understanding person who loves her child very much (to the point of spoiling him), and I was even more pleased to learn more about the student. The mother promised me that she would try to talk to her son more about school and get her husband to be more understanding of their son's distractibility and not put so much extra pressure on him. I apologized to the mother for the incident with her son and similarly apologized to the student the next day. It took some time, but it seemed to me that gradually, day by day, the student's relationship with me and his own behavior in the classroom improved. The student still remains forgetful and distracted here and there, but it is certainly better than what it used to be during the most critical time. This is also helped by the dialogue with the mother, who has been much more open about the pupil's behavior since then.

Longterm success

11 let, 5. ročník ZŠ

Výtvarná výchova, počítačové hry, kamarádi

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nepozornost,Lhaní

Magistr – učitelství pro 1. stupeň základní školy

7

Žák mi během následujících dnů žákovskou knížku odevzdal podepsanou rodiči (přesněji tatínkem). Během dnů, po incidentu s prohrabaným baťohem, se dělo to, čeho jsem se obávala. Žák se zdál během hodin uzavřený do sebe. Svoje povinnosti vcelku plnil, školní pomůcky si nosil, nebo aspoň tak, že jsem nevěděla o opaku. Po mála interakcích, které jsme mezi sebou jako žák a vyučující měli, jsem poznala, že je ze mě trochu vystrašený. Není to něco, čemu bych se divila, jako spíš, jak jsem říkala, čeho jsem se obávala. Přece jen, jsem ho ztrapnila před celou třídou.

Žák nebyl nikdy nějak výrazněji problematickým žákem. Vždy působil jako hodný, trochu tišší hoch, který má radši hlavu v oblacích než v učebnicích, ale to že mu učení nedává takový smysl bych mu nevinila. Pílí během vyučování byl průměrný vzhledem k třídě, větší zaujetí nacházel v hodinách výtvarné výchovy. Ve třídě měl pár blízkých kamarádů, takže nešťastný se mi nikdy nezdál. O tom, jak to má doma, jsem se dozvěděla až po této nešťastné situaci.

Z nemilé situace mezi námi dvěma jsem měla špatný pocit. Nejprve mě napadlo, že bych si s žákem promluvila někdy v soukromí po hodině, ale nebyla jsem si úplně jistá tím, jestli bych situaci spíše nepřihoršila, zda by žák dokázal vůbec mluvit se mnou upřímně potom, co jsem si jeho důvěru svým kouskem podkopala. Rozhodla jsem se, že raději situaci budu řešit přes jeho rodiče. O jeho rodinném zázemí moc nevím a na rodičovské schůzce jsme žákovy problémy s přípravou na vyučování s jeho rodiči nijak do hloubky neprobírali. Na domluvenou schůzku do kabinetu mi přišla pouze maminka od žáka. Nejprve jsem s ní probrala lajdáctví žáka, jaké to má dopady na něj a na moje vyučování. Následně jsem pověděla mamince o mé neslavné chvilce a jak mi je teď ta situace líto a že bych si ji s ní přála vyřešit. Maminka byla nakonec velmi milá a situaci se zdálo, že chápala. Pověděla mi něco o tom, jak to mají u nich doma s žákem. Tatínek je na něj velmi přísný, co se týče školy, a tak vlastně dělá doma podobný věci co mně během vyučování. Raději vždy „zatlouká

Maminku jsem ráda poznala, ukázala se jako velmi chápavá osoba, která má svoje dítě moc ráda (až že ho má tendence rozmazlovat), a ještě více ráda jsem byla z toho, že jsem se dozvěděla více věcí o žákovi. Paní maminka mi slíbila, že se bude pokoušet mluvit se svým synem více o škole a svému manželovi domluví, aby více chápal roztržité neduhy jejich syna a nekladl na něj tolik přebytečného tlaku. Mamince jsem se za incident s jejím synem omluvila a podobně jsem se omluvila další den žákovi. Nějakou dobu to trvalo, ale přišlo mi, že postupně den za dnem se vztah žáka ke mně a jeho vlastnímu vystupování ve třídě zlepšuje. Žák pořád zůstává sem tam zapomnětlivý a roztržitý, ale určitě to je lepší, než co to bývalo v tu nejkrizovější dobu. Pomáhá tomu i dialog s maminkou, který je od té doby mnohem otevřenější o chování žáka.

2

We had one student in our class who had support measures for his Asperger's syndrome. He was very smart and had no problem with grades. The main problem was his aggressiveness when someone needed something from him in class. For these cases, as an assistant, I had to take this student out of the classroom to calm him down. It was according to the instructions written in his diagnostic papers. The situation arose when, for example, a classmate was annoying him in class, and the student became aggressive and rude. In this case, I reacted as an assistant to the student and immediately took him out of the class, which he subsequently took as a great injustice towards his person.

The student was very smart from a complete family with a good background. The benefit was average to above average. He had special arrangements regarding his Asperger's Syndrome. He had normal relationships with his classmates, but the teacher's attention directed at him was a problem.

Diagnosis, Verbal aggression

In the end, the solution was simple for me, it was my professional beginnings and I did everything according to the written recommendations from his supporting materials, but pedagogy is a soft science and every student is different and it cannot be approached completely according to different curricula. After an agreement with the parents and the class teacher, I changed my approach towards the student. In the case of aggression caused by another classmate or situation, I dealt with these incidents directly with the given student in class, without the need to remove the student from the class.

Interview, Cooperation with experts

As a result of the solution, I would certainly state a change in approach to the pupil, still in accordance with the support measure, but not as black and white as was stated. Now the pupil attends the 6th grade and has good relations and mutual trust with his classmates and teaching staff, thanks to which the situations that create his aggression have decreased.

Longterm success

11 let, 5. ročník

Nezjistil jsem

Aspergerův syndrom

Agrese

Středoškolské, kurz asistenta pedagoga

10 let

Do naší třídy chodil jeden žák, který měl podpůrné opatření týkající se jeho Aspergerova syndromu. Byl velmi chytrý a s prospěchem neměl problém. Hlavním problémem byla jeho agresivita v případě, když po něm někdo něco potřeboval v hodině. Pro tyto případy jsem měla jako asistentka vyvézt tohoto žáka ze třídy, aby se uklidnil. Bylo to podle pokynů napsaných v jeho diagnostických papírech. Situace nastala, když ho například jeden spolužák otravoval v hodině a žák s opatřením začal být agresivní a sprostý. V tomto případě jsem reagovala jako asistentka na žáka a okamžitě jsem ho vyvedla ze třídy, což bral následně jako velkou nespravedlnost vůči jeho osobě.

Žák byl velmi chytrý z kompletní rodiny s dobrým zázemím. Prospěch měl průměrný až nadprůměrný. Měl speciální opatření týkající se jeho Aspergerova syndromu. Měl normální vztahy se spolužáky, akorát mu dělala problém pozornost učitele směřována na něj.

Řešení bylo nakonec za mne jednoduché, byly to mé profesní začátky a dělala jsem vše podle psaných doporučení z jeho podpůrných materiálů, avšak pedagogika je měkká věda a každý žák je jiný a nelze k němu přistupovat úplně tabulkově podle různých osnov. Po domluvě s rodiči a třídním učitelem jsem změnila přístup vůči žákovi. V případě agresivity vyvolané jiným spolužákem nebo situací jsem tyto události řešila přímo s daným žákem v hodině, bez nutnosti odvedení žáka ze třídy.

Jako výsledek řešení bych tedy určitě uvedla změnění přístupu k žákovi, stále v souladu s podpůrným opatřením, avšak ne tak černobíle jak bylo uvedeno. Nyní žák navštěvuje 6. třídu a se spolužáky i s pedagogickými pracovníky má dobré vztahy i vzájemnou důvěru, díky které se snížily situace vytvářející jeho agresivitu.

2

It was a break between classes and I went to see my class. Most of the children were eating or chatting. I sat down at the desk and filled out the forms for the beginning of the school year. Suddenly I hear shouting, foul words and yelling. I immediately looked up and saw that there was a group of boys at the back of the carpet and one of them was crying. 'Teacher, he slapped him!' it sounded. I got up and went to see what happened. One of the students was sitting on the carpet and covered his face with his hands. I came closer to him, I noticed that he was crying. I asked him what happened and he sobbed and said another student hit him. I looked at the other and he looked absent minded. 'Is it true?' I said. He avoided eye contact and was quiet. 'It was him, teacher, I saw it.' One of the students spoke up.

The student is a 7-year-old student in the 2nd grade. He likes to spend time outside with his friends and with his father. They ride a motorcycle together. The student likes to climb trees. I did not find out more about him, he is not a very sociable child. He is rather quiet and often gets lost in class. He doesn't understand the task, he looks dreamily out of the window and is forever behind. You can see from his eyes that he is confused and his thoughts are completely different. He often calls the teacher, either to check that he is doing things correctly or, more often, because he does not know what to do. The student sits in the first desk. Another pupil behaves aggressively in order to interest his classmates in something and have fun with him.

Physical aggression

took both one and the other into the office and started to solve the situation separately from the class. The first student admitted that he had slapped the second because he did not want to let him go play table hockey with them. They argued that no one wanted the first student on the team. The situation escalated and the first student became aggressive. The other student had red cheeks from being slapped and eyes from crying. I emphatically explained to the first pupil that he could not treat his classmates like this, I raised my voice. I told him to apologize profusely to the other person and that I never want to see such behavior again. I resolved the situation with my parents immediately after class.

Interview, Warning

The mother of the first pupil apologized to me and said that she would arrange for him at home. However, this aggressive behavior was repeated after some time. It was time to find out why this was happening. Since the school is in a small village, I was told that the father of the first pupil is aggressive and is not afraid to lay a hand on mother and son. The son observes such behavior and then, if it is not his, applies it to his classmates. The police were called on the father several times, but to no avail. If the first pupil does not come to school with bruises or the mother does not decide to intervene, the situation is unsolvable.

Failure

2. ročník ZŠ, 7 let

Chodí ven se spolužáky, tráví čas s otcem, lozí po stromech

Lhaní,Vulgární vyjadřování,Fyzické násilí

Magisterské, Učitelství pro 1. stupeň + Speciální pedagogika

6

Byla přestávka mezi hodinami a já se šla podívat do své třídy. Většina dětí svačila nebo si povídala. Sedla jsem si za katedru a vypisovala formuláře k začátku školního roku. Najednou slyším křik, sprostá slova a brek. Okamžitě jsem zvedla hlavu a viděla jsem, že vzadu na koberci je hlouček kluků a jeden z nich pláče. 'Paní učitelko, on mu dal facku!' ozvalo se. Zvedla jsem se a šla se podívat, co se stalo. Jeden z žáků seděl na koberci a dlaněmi si zakrýval tváře. Přišla jsem blíž k němu, všimla jsem si, že pláče. Zeptala jsem se ho, co se stalo a on zavzlykal a řekl, že ho jiný žák uhodil. Podívala jsem se na toho druhého a ten se tvářil duchem nepřítomně. 'Je to pravda?' řekla jsem. Ten se vyhýbal očnímu kontaktu a byl zticha. 'Byl to on, paní učitelko, já jsem to viděl.' Ozval se jeden z žáků.

Žák je 7letý žák 2. třídy. Rád tráví čas venku s kamarády a s otcem. Jezdí spolu na motorce. Žák rád lozí po stromech. Více jsem o něm nezjistila, není moc sdílné dítě. Je spíše tichý a v hodinách se často ztrácí. Nechápe zadání, zasněně se dívá z okna a věčně je pozadu. Z jeho očí je vidět, že je zmatený a myšlenkami úplně jinde. Často si volá učitele, buď aby zkontroloval, zda dělá věc správně anebo v častějších případech, protože neví, co má dělat. Žák sedí v první lavici. Jiný žák se chová agresivně, aby spolužáky něčím zaujal a bavili se s ním.

Vzala jsem si jak jednoho, tak druhého do kabinetu a situaci začala řešit separovaně od třídy. První žák se přiznal, že druhému dal facku, protože mu nechtěl dovolit jít hrát s nimi stolní hokej. Hádali se, že prvního žáka nikdo v týmu nechce. Situace se vyhrotila a první žák začal být agresivní. Druhý žák měl rudé tváře od facky a oči od pláče. Důrazně jsem prvnímu žákovi vysvětlila, že takto se chovat ke spolužákům nemůže, zvýšila jsem hlas. Řekla jsem mu, ať se druhému pořádně omluví, a že už nechci takové chování nikdy vidět. Situaci jsem ihned po vyučování řešila s rodiči.

Matka prvního žáka se mi omlouvala a říkala, že mu doma domluví. Toto agresivní chování se však po nějakém čase opakovalo znova. Bylo na čase zjistit, proč se tak děje. Jelikož je škola v malé vesnici, doneslo se ke mně, že otec prvního žáka je agresivní a nebojí se na matku i syna vztáhnout ruku. Syn takovému chování přihlíží a pak jej, pokud není po jeho, aplikuje na spolužáky. Na otce byla několikrát volána policie, avšak bezvýznamně. Pokud první žák nepřijde do školy s modřinami nebo se nerozhodne zakročit matka, je situace neřešitelná.

2

The specific situation will probably be with the student. For example, if I tell him: 'Student, we will work for ten minutes. And we'll be done in ten minutes.' And he doesn't finish it, so he gets into tears or anger, or such regret, he cries and wants to continue, but we already have another job planned - at that moment I can't react calmly and I don't have the energy for the explanation anymore. In that case, it gets more heated, we cry more and we are uncomfortable, it gets carried over into the classroom. This is a specific case when neither of us can handle our emotions, when he cries that he needs something different and I can't control my emotions. Or when he works in a group, then I learned from the children that it is difficult for the children to work with him, because there are situations where, if it is not according to him, he starts crying to the point of anger, and I cannot treat the situation in advance.

The student is very shy, but at the same time his head is full of ideas and opinions. He is very precise, stubborn and tries to keep up with all his classmates. However, he is slower, so when he can't keep up or things aren't going his way, he often can't control his emotions and either cries or gets angry. The student likes to share his opinions with the class, but very often gets entangled in his own thoughts, and when he can't 'squeeze out' for a long time, he starts to get upset and can't control his own emotions again.

Emotional outbursts, Failure to attend class

It's about not losing your head and catching the situation before it completely escalates. And sometimes I can't do that. Often, very often, it didn't work out and I'm not proud of it. Actually, I know it's something I have to watch out for. When there is a situation where a student cries because he can't keep up with something or is starting to get angry, at that moment I don't have the patience to pay attention to him adequately, to explain to him why he can't behave like that, etc. and so I'm just annoying to him and it spreads to the whole class.

Disrespectful communication

Everyone, the whole class, the student and I are uncomfortable. The children find it hard to concentrate, I don't act the way I want, I'm unpleasant and the children sense it immediately and withdraw. At the end of the school year, the children write their own evaluation. The student wrote in his: 'I like Czech when the teacher is in a good mood.' And that made me cry a lot, and at that moment I realized that I really had to work on it.

Failure

10

Dyslexie,Emocionální nestabilita

Emoční labilita

VŠ

28

Konkrétní situace asi bude s žákem. Když mu třeba řeknu: 'Žáku, budeme pracovat deset minut. A za deset minut skončíme.' A on to nemá hotové, tak se dostane do pláče nebo vzteku, nebo do takové lítosti, brečí a chce pokračovat dál, ale my už máme naplánovanou jinou práci – v ten moment nedokáži reagovat v klidu a už nemám energii na to vysvětlení. V tom případě se to víc vyhrotí, víc brečí a jsme v nepohodě, vnese se to do třídy. To je konkrétní případ, kdy ani jeden z nás nezvládne emoce, kdy on brečí, že by potřeboval něco jinak a já ty svoje emoce neumím ukočírovat. Nebo když pracuje ve skupině, tak pak jsem se od dětí dozvěděla, že pro děti je obtížné s ním pracovat, protože se stávají situace, že když to není podle něho tak jde do pláče až do vzteku a já neumím ošetřit tu situaci předem.

Žák je velmi plachý, ale zároveň má hlavu plnou nápadů a názorů. Je velmi precizní, tvrdohlavý a snaží se se všemi spolužáky držet krok. Je ovšem pomalejší, tudíž, když nestíhá anebo není všechno podle něho, tak často neumí kontrolovat svoje emoce a buď se dostane do pláče nebo do hněvu. Žák se rád s třídou podělí o své názory, ale velmi často se zamotá do svých vlastních myšlenek, a když se dlouho nemůže 'vymáčknout' tak se začne rozčilovat a opět nedokáže ovládat vlastní emoce.

Jde o to neztratit hlavu a podchytit situaci dřív, než se úplně vyhrotí. A to já někdy neumím. Často, až moc často se to nepovedlo a nejsem na to pyšná. Vlastně vím, že je to něco na co musím dávat pozor. Když se vyskytne taková situace, kdy žák brečí, protože něco nestíhá anebo začíná být naštvaný, tak v ten daný moment nemám trpělivost na to abych se mu věnovala adekvátně, abych mu vysvětlila, proč se tak nemůže chovat atp. a tak jsem akorát na něj nepříjemná a vnese se to dál do celé třídy.

Všichni, celá třída, žák i já jsme v nepohodě. Děti se pak těžko soustředí, já nepůsobí tak, jak bych chtěla, jsem nepříjemná a děti to hned vycítí a stáhnou se. Na konci školního roku, si děti píší své vlastní hodnocení. Žák do toho svého napsal: 'Češtinu mám rád, když má učitelka dobrou náladu.' A to mě hodně rozbrečelo a v ten moment jsem si uvědomila, že na tom opravdu musím zapracovat.

2

In the Czech language classes, I noticed that since a certain time, the student has been repeatedly interrupting. This was manifested by having fun with classmates, turning around, laughing loudly and using a mobile phone during class. Even after being reprimanded, she continued to disturb.

There were 25 students in her class at the time. In general, this class was notorious for frequent interruptions and their results were average. But when they had to function as a class, they pulled together and were able to work together. They were also very warm and you could see that they were sorry that the teachers had such problems with them.

Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

When this student's disruptions were repeated and escalated, I told her "Please don't bother all the time, if you have a problem, come to me during recess

Support, Warning

After that, the girls were better able to resolve arguments and problems among themselves, and the student in question did not get angry so much in class. She even went to see me here and there to talk about what was going on at their house.

Longterm success

12 let, 6. ročník

sport

VŠ, Český jazyk, Speciální pedagogika

13

V hodinách českého jazyka jsem si všimla, že od určité doby žákyně opakovaně vyrušuje. Projevovalo se to bavením se spolužáky, otáčením se, hlasitým smíchem a používáním mobilu při výuce. I po napomenutí ve vyrušování pokračovala.

V její třídě bylo tehdy 25 žáků. Obecně byla tato třída proslulá častým vyrušováním a jejich výsledky byly průměrné. Když ale měli fungovat jako třída, semkli se a dokázali spolupracovat. Byli také velice srdeční a bylo vidět, že jim je líto, že s nimi mají učitelé takové problémy.

Když se vyrušování u této žákyně opakovalo a stupňovalo, řekla jsem ji „Prosim tě nebav se pořád, jestli máš nějaký problém, tak přijď za mnou o přestávce

Děvčata si mezi sebou poté lépe řešila hádky a problémy a daná žákyně už ve vyučování tolik nezlobila. Sem tam za mnou i zašla, aby se pobavila o dění u nich doma.

2

The situation happened roughly halfway through the last school year, when I was a fifth-grade classroom teacher. For a long time, I dealt with the student's problematic behavior, which, of course, had its better and worse periods, which accompanied his entire 5 years spent in the first grade under my guidance as a class teacher. In a way, everything culminated in the situation I am about to describe. It happened on a day that was no different from any other normal school day. The first two lessons passed, in which the student's restless and inattentive behavior was already noticeable, which was, however, nothing unusual.

During the third lesson, this behavior started to escalate and I got a little nervous, because the student started yelling vulgarities at others, including me, out of nowhere, he kept getting up, leaving the desk, and he absolutely did not respond to my attempts to calm him down.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Everything culminated in the fact that the student suddenly ran away from the classroom and subsequently from the school grounds. After a fairly short time, my colleagues and I managed to find him and get him back, while he was very upset. In this situation, which all happened very quickly, I had no choice but to react improvised and according to my best judgment. I took the student aside, while luckily a colleague could take over the rest of the class for a while and ensure the students' normal routine. I 'struggled' with the student for a while, because at first he didn't want to open up and confide in me, probably because we had never met in such a direct conversation in all these years. After a while, however, he opened up and it became clear that his non-standard behavior was the result of his family background, in which certain disputes had taken place the previous day, which caused the pupil a hard time.

Agreement, Interview, Cooperation with experts, Warning

After calming the pupil down and discussing the situation, his mother picked him up from school, she also talked to me, and the pupil did not complete the rest of the lesson with us. The next day he came to school normally and the incident was never discussed again. At this point, it is important to mention that the student has been diagnosed with ADHD, so the fluctuations in his behavior described above are basically nothing unusual. But the described situation was a unique case that has never been repeated before or since. But it was important due to the finding that the student's home environment was not very stable at the time and caused him problems that were exacerbated by his diagnosis. The long-term consequences of this situation did not manifest themselves in any significant way in the teaching, but the usual fluctuations in the student's behavior persisted, fortunately not to the extent that was characterized by the described situation.

Longterm success

17 let, druhý ročník SŠ

Dějepis, Základy poslečenských věd

17

Tato žákyně pracovala vždy v hodinách dobře, nosila domácí úkoly, dokázala pracovat velmi dobře sama a její studijní výsledky byly průměrné, spíš lepší. V prvním ročníku jsem s touto žákyní neměla žádný problém. Vcelku dobře se začlenila do kolektivu, našla si spolužáky, se kterými se bavila a pracovala během zadané práce ve skupinkách. Po čase se ale tato žákyně začala v hodinách velmi hlasitě ozývat. Ze začátku to byly jednotlivé drobné poznámky polohlasem, kterými komentovala práci spolužáků ve třídě. Předmětem jejich komentářů byla především pomalá práce třídy, tedy pomalá v jejím úhlu pohledu. Rychlost, se kterou si třída zapisovala poznámky z výkladu nebo jak rychle zpracovávala úkoly, byla pro ni pomalá. Poté, co semtam utrousila nějakou poznámku jako třeba 'jim to hrozně trvá' nebo 'nechápu, jak může být někdo tak pomalý', byla upozorněna na to, aby se zdržela těchto komentářů. S postupem času si ale začala žákyně dovolovat čím dál více, spolužáky začala také okřikovat. Komentovala už nejen jejich rychlost práce, ale také, když se jim něco nepovede. 'Ježiši, ty si tak blbý' nebo 'Co na tom nechápeš, vole?' Chování žákyně v mých hodinách se tak stupňovalo a důrazné slovní napomínání už nestačilo. Potom se výuka překlopila do online režimu, kde žákyně ve svém chování pokračovala. Samovolně si zapínala mikrofon, aby podobnými komentáři vstupovala do výuky. Když jí byl mikrofon ztlumen, psala nadávky do komentářů. Nadávky později obsahovaly i vulgarismy. Toto chování trvalo asi 3 měsíce.

Žákyně do doby incidentu nevykazovala žádné známky poruchy chování nebo jiné poruchy. Spolupracovala v kolektivu, plnila zadané úkoly. Studijní výsledky byly průměrné, v hodinách udržela pozornost, práci navíc ale odmítala. Domácí příprava probíhala téměř standardně, občas nedonesla domácí práci vypracovanou celou, ale jen část. Při ověřování znalostí dosahovala průměrné úrovně, odpovídala na všechny otázky, ale některé odpovědi byly kusé. Sociální vazby ve třídě byly dobré, žáci tvořili kolektiv, výrazné exkluzivní skupinky zde nebyly. Online výuky se účastnili téměř všichni žáci pravidelně, jen malé výjimky.

První řešení problematického chování probíhalo napomenutím přímo v hodině. Žákyně byla upozorněna na nevhodnost výroků. Na nějaký čas toto řešení zabralo, ale poté žákyně začala učitele téměř ignorovat, když ji napomínal za chování. Poté zvolil učitel formu řešení osobním pohovorem, při kterém se snažil zjistit příčinu tohoto chování. Žákyně ale negovala jakékoliv vlivy, o kterých učitel mluvil (problémy v rodině, osobní problémy...). Žákyně také odmítala aktivity navíc v hodině, aby se mohla zabavit a udělat více práce, zatímco třída bude komunikovat s učitelem. Učitel se s ní snažil uzavřít dohodu, kdy by žákyně přestala s nevhodnými komentáři. Tato dohoda ale byla v následujících hodinách porušena. Celý individuální pohovor se opakoval znovu, ale bezvýsledně. Chování se během online výuky zhoršovalo, proto učitel kontaktoval zákonné zástupce žákyně, kteří ale také nevěděli o žádných problémech, které by mohly chování způsobovat. Po nějakém čase byl přizván také školní psycholog, který měl rozhovor s žákyní a poté i s rodiči. Po asi 3 měsících chování odeznělo a nadále se neopakuje.

První výsledky řešení na úrovni žák – učitel byly bezvýsledné, žákyně pokračovala v chování a dokonce ho stupňovala. Stejně bez výsledku bylo také jednání s rodiči. Pomohl až rozhovor se školním psychologem, který individuálně mluvil s žákyní a poté s rodiči. Toto řešení se projevilo jako účinné a chování žákyně rychle odeznělo. Přestala s nevhodnými komentáři a poté i s nevhodnými mimickými projevy dříve doprovázející komentáře. Tento incident ale velice postihl třídní kolektiv, který ztratil důvěru a sebedůvěru. Ostatní žáci přestali komunikovat s učitelem, ptát se v hodinách nebo odpovídat na otázky, protože se báli této žákyně. Trvalo asi půl roku, než se vybudovalo nové prostředí důvěry, v kterém by se žáci nebáli ozvat, zeptat se nebo vůbec komunikovat s učitelem.

2

This week, during recess, five seventh-grade boys gradually disappeared into the bathroom. Supposedly for an important meeting. There is one student who is such a leader in their class, and I think it was his idea because there was a need to fill the break time somehow. Underneath the toilet is an excavation in which the repairmen work. I wasn't there, but later I learned that they opened the toilet window and shouted at them. They yelled at them: 'Hello, how are you? Add!' And such similar sentences. Of course, the repairmen didn't like being touched and fussed over. One of the repairmen didn't like it and rang the bell, otherwise we wouldn't have found out. He told the nearest lady teacher there, in a suitably angry state. So some of the guys even claimed they threw toilet paper at them. Well, the guys denied it, so I can't evaluate it. It's about fifty-fifty, but I trust the adults more than the boys.

This 7th grade class is attended by 12 pupils. They are mostly boys, and the most prominent of them is one pupil. He is a leader type and has a need to lead the group and come up with a different program for them. The others join him. Often so that they are not singled out from the collective. I think that this student does not even mean it badly, that he is not the bad person who wants to hurt, but he cannot imagine the consequences. But I've noticed that lately they've been letting him know that they don't like it and they can tell him some things straight up, in a very determined way. This student is ADHD, from a divorced family. He lives with his mother, but she has little time for him. She's an artist and a fragile woman, while he's definitely the guy who needs a balloon and a punching bag. I think he just misses leading the group and having that position in the sun. And that's how he gets it.

Diagnosis, Physical aggression, Verbal disruption of lessons

When we learned that information, we sat in a circle. There was no need to interview them for long. Basically, when I asked them what was going on in that toilet, they described the situation themselves and confessed to it. Then we told ourselves such an example so that they imagine that their father is in that excavation, trying to work in it, and someone starts shouting at him from the top in the same way as them. That was really powerful and they really imagined and could react to how that dad would feel and how uncomfortable it would be for him. So the conclusion was this, and it was a decision completely out of their head, that we would go and apologize to the repairmen. We set out in front of the school, where we met one of the repairmen. So we apologized to him, but he showed us quite appropriately that he was very angry. But it was very helpful for the boys, and the boys themselves even asked him if he could call the remaining repairmen so they could apologize to them as well. So they came too and the boys apologized to them. I am convinced that they will never repeat it, that it was a very powerful experience for them. And I'm also glad that those guys were there and came and helped bring it to an end. And I'm also glad that our guys faced it and solved it in such a decent way.

Agreement, Interview

don't like the regulations that one goes to the toilet and the others wait for him to come so that the next one can go. It was a break, so nothing like that was necessary. But now they have the rule that only one goes to the toilet. Unfortunately, but it is a consequence of what they did. I didn't want to solve it any further, because the boys solved it themselves, and as best as they could. I didn't even want to solve it with any disciplinary measures, because I think that disciplinary measures should lead to correction and this was sufficient correction. I even think that if I had given any admonition or pipe after all this, it would have been against the correction rather than furthering it.

Longterm success

13 let, 7. ročník

otevřená otázka sport, hraní na počítači

ADHD

Vysoká škola (pedagogika, občanská výchova)

37

Tento týden se během přestávky postupně vytratilo pět kluků ze sedmé třídy na záchod. Údajně na důležitou poradu. V jejich třídě je takovou vůdčí postavou jeden žák a myslím si, že to byl jeho nápad, protože bylo potřeba nějak vyplnit čas přestávky. Ono pod tím záchodem je výkop, ve kterém pracují opraváři. Nebyla jsem u toho, ale později jsem se dozvěděla, že otevřeli záchodové okénko a pokřikovali na ně. Rvali na ně: 'Ahoj, jak se máš? Přidej!' A takové podobné věty. Opravářům se to samozřejmě nelíbilo, že jim tykají a povykují na ně. Jeden z opravář si to nenechal líbit a zazvonil na zvonek, jinak bychom to nezjistili. Sdělil to tam nejbližší paní učitelce vhodně rozčíleném stavu. Někteří z těch chlapů tedy ještě tvrdili, že po nich házeli toaletní papír. Kluci to teda popřeli, takže to nedokážu vyhodnotit. Je to tak padesát na padesát, ale teda víc věřím těm dospělým než těm klukům.

Tuto třídu 7. ročníku navštěvuje 12 žáků. Převážně to jsou kluci a nejvýraznějším z nich je jeden žák. Je to vůdčí typ a má potřebu vést skupinu a vymýšlet pro ně různý program. Ostatní se k němu přidávají. Často proto, aby nebyli vyčleněni z kolektivu. Já si myslím, že tento žák to ani nemyslí špatně, že to není ten zlý člověk, který chce ubližovat, ale nedokáže domyslet důsledky. Všimla jsem si ale, že v poslední době mu už dávají najevo, že si to nenechají líbit a některé věci mu dokáží říct na rovinu, a to velice odhodlaným způsobem. Tento žák je ADHD, z rozvedené rodiny. Žije s matkou, ale ta na něj má málo času. Je to umělkyně a křehká žena, kdežto on je vyloženě ten kluk, který potřebuje balón a boxovací pytel. Myslím si, že mu právě chybí vést skupinu a mít to postavení na slunci. A takovýmto způsobem si jej získává.

Když jsme se dozvěděli tu informaci, tak jsme si sedli do kruhu. Nebylo potřeba je ani dlouho zpovídat. V podstatě, když jsem se jich zeptala, co se na tom záchodě odehrávalo, tak tu situaci sami popsali a přiznali se k ní. Pak jsme si řekli takový příklad, aby si představili, že v tom výkopu je jejich tatínek, který se v něm snaží pracovat a z vrchu na něj někdo začne pokřikovat stejným způsobem jako oni. To bylo opravdu silné a opravdu si to představili a dokázali i reagovat, jak by se ten táta cítil a jak by to pro něj bylo nepříjemné. Takže závěr byl takový, a to bylo rozhodnutí naprosto z jejich hlavy, že se půjdeme těm opravářům omluvit. Vyrazili jsme před školu, kde jsme potkali jednoho z těch opravářů. Tak jsme se mu omluvili, ale on nám teda dal celkem patřičně najevo, že je hodně naštvaný. Ale to bylo pro ty kluky hodně užitečné, a dokonce ho kluci sami požádali, jestli by mohl zavolat i ty zbývající opraváře, aby se mohli omluvit také jim. Takže přišli i oni a kluci se jim omluvili. Jsem přesvědčená, že to už nikdy nezopakují, že to byl pro ně velice silný zážitek. A jsem ráda také za to, že i ti chlapi byli u toho a přišli a pomohli to dotáhnout do konce. A jsem také ráda, že i ti naši kluci se tomu postavili čelem a vyřešili to takto slušně.

Já nemám ráda ty regulace, že jeden jde na záchod a ostatní čekají až přijde, aby mohl jít další. Byla přestávka, takže nic takového nebylo nutné. Ale teď už to pravidlo mají, že chodí na záchod jenom jeden. Bohužel, ale je to důsledek toho, co udělali. Dál jsem to už nějak řešit nechtěla, protože kluci to vyřešili sami, a to nejlépe jak mohli. Nechtěla jsem to řešit ani nějakým kázeňským opatřením, protože já si myslím, že kázeňské opatření má vést k nápravě a toto byla dostatečná náprava. Myslím si dokonce, že kdybych po tom všem udělila nějaké napomenutí nebo dudku, tak by to bylo proti té nápravě, než aby ji to podpořilo.

2

The student came to us in the eighth grade. He moved from the big city to the countryside so that the city would not have such an influence on him. Due to complex relationships and complications in the family, he lived only with his grandmother, who was not enough for him, and even moving to the countryside did not help. His behavior escalated. At first, he mocked children who were not good at something, while he himself was not exactly an above-average student. In addition, he also threw various tools from the windows at his classmates or even got into a fight with someone, had it filmed and posted on the Internet. Unfortunately, his classmates were afraid of him and for a long time we couldn't prove anything to him because no one dared to say anything. He was rude to the teachers and touched them. He intentionally hurt others in physical education. In worse cases, he would sell cigarettes at school or bring a hookah and give paid lessons on how to handle it. Currently, the situation with drugs is being resolved.

The class team was relatively good before the student's arrival. They were quieter, but without problems. With the arrival of the pupil, the class went through three stages. At first they defended the student, took him into their team. After half a year, the behavior turned into fear. They were afraid of him and also to say anything because he threatened them. And in the third stage, the classmates realized that silence will not help them, but on the contrary, they pay the most for it. So they were no longer afraid to say anything and no one makes much fun of the student.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

At first, the solution was quite difficult because the class did not cooperate. Some defended the student, then they felt more important and others were afraid of him. For a long time, the grandmother did not believe that her grandson was problematic. It culminated in most of the class receiving a reduced grade for behavior and a reprimand from the principal. After that, they agreed with the class teacher not to talk about what happened, but to write it on pieces of paper to keep it anonymous, which also convinced the grandmother and it started to be solved. The student started commuting once a week to a special counseling center. He also always has a special behavior plan for the month, where there are some points he must fulfill. After a month, the plan is consulted with the grandmother and it is decided to what extent it has been fulfilled. Furthermore, he had to be separated from the others in class because otherwise he annoyed them. He has to drive to school every day because when he rode the bus he walked more outside the school.

Support, Transfer of student, Cooperation with experts

In the short term, the behavior has improved slightly, for example, he no longer scolds the teachers. But in the long run, probably not. New ideas keep coming up that won't benefit the boy much in the future.

Failure

14 let, 8. třída

florbal

Dyslexie

Lhaní,Podvody

Mgr. (český jazyk a dějepis)

32

Žák k nám přišel v osmé třídě. Přestěhoval se z velkoměsta na venkov, aby na něj město nemělo takový vliv. Kvůli složitým vztahům a komplikacím v rodině bydlel pouze s babičkou, která na něj nestačila a nepomohlo ani přestěhování na venkov. Jeho chování se stupňovalo. Nejdříve se posmíval dětem, kterým něco nešlo, přitom sám nebyl zrovna nadprůměrný žák. Dále také házel spolužákům různé pomůcky z oken nebo se dokonce s někým popral, nechal si to natočit a zavěsil na internet. Bohužel spolužáci se ho báli a dlouho jsme mu nemohli nic dokázat, protože nikdo se neodvážil nic říct. Na učitele byl sprostý a tykal jim. V tělesné výchově schválně ubližoval ostatním. V horších případech prodával cigarety ve škole nebo donesl vodní dýmku a provázel placené lekce, jak se s tím zachází. V současné době se řeší situace s drogami.

Třídní kolektiv byl před příchodem žáka poměrně dobrý. Byli sice tišší, ale bezproblémoví. S příchodem žáka si třída procházela třemi etapami. Nejdříve žáka bránili, brali ho do svého kolektivu. Po půl roce se chování přeměnilo ve strach. Báli se ho a také cokoliv říct, protože jim vyhrožoval. A ve třetí etapě spolužáci poznali, že mlčení jim k ničemu nepomůže, ale naopak na to doplácejí nejvíce oni. Takže už se nebáli cokoliv říct a s žákem se nikdo moc nebaví.

Nejdříve bylo řešení poměrně obtížné, protože třída nespolupracovala. Někteří žáka hájili, připadali si pak důležitější a jiní se ho báli. Babička dlouho nevěřila, že vnuk je problémový. Vyvrcholilo to tím, že většina třídy dostali sníženou známku z chování a ředitelské důtky. Poté se s třídním učitelem dohodli, že o tom, co se stalo, nebudou mluvit, ale budou to psát na papírky, aby to bylo anonymní, což přesvědčilo i babičku a začalo se to řešit. Žák začal dojíždět jednou týdně do speciální poradny. Má také vždy na měsíc speciální plán chování, kde jsou nějaké body, co musí splnit. Po měsíci se plán konzultuje s babičkou a řeší se, do jaké míry se to povedlo splnit. Dále musel být separován ve výuce od ostatních, protože jinak je otravoval. Každý den se musí vozit do školy, protože když jezdil autobusem, chodil více za školu.

Krátkodobě se chování mírně zlepšilo, například už nenadává učitelům. Ale z dlouhodobého hlediska spíše ne. Stále přichází nové nápady, které klukovi do budoucna moc neprospějí.

2

dealt with this case quite recently, about 2 years ago. It was a problem pupil. Other teachers warned me about her, but I will rely on my own experience, so I did not judge her in advance and approached her as if with a clean slate. She tried my best. But I don't like anything. I didn't deal with her transgressions with disciplinary sanctions, but first I tried to arrange it, or I assigned her other work in class. I also tried to contact her mother, but she was an alcoholic and refused to cooperate. The student didn't fit into the class group, the others didn't like her very much, they didn't like her. Most of the class did not hang out with her because of her bad habits and problematic behavior.

In the interest of the pupil, I tried to choose such a tactic that I gave the pupil various tasks in the lesson in order to keep her busy and not to annoy others. So she handed out papers, opened and closed windows... Our cooperation somehow worked and the pupil respected me as an authority. The student was sitting on the bench with a normal girl with good grades.

Physical aggression

But one day, in class, she suddenly burned her hand with a lighter. It happened in another lesson, the teacher didn't notice it and the girl didn't tell anyone, neither the teacher nor her friends. The next day, she confided in her friends, but she was afraid of her pupil, so she didn't tell the teachers. Fortunately, the girls immediately ran to my office and reported everything to me. I immediately flew to the classroom, looked at the burn, it wasn't extensive, but it wasn't anything nice either. I immediately scolded the student for what it meant, that she couldn't afford to burn someone, and we went to the office to solve it. Žačka said that she only burned it because she felt like it. I spoke to her soul that it was impossible to do that and of course suggested a reprimand from the class teacher. I put her in the picture that they could easily sue her for personal injury and it would not mean anything good for her in the future. I tried to resolve the dispute with her mother again, but she did not respond, she did not come to school. The injured student understandably refused to continue sitting with the original student, but she did not want to deal with it in any way. Even the parents of the injured pupil did not want a more extensive solution. So I transplanted the damaged pupil. The original pupil realized her behavior and apologized to her. She never did anything like that again, but minor transgressions were the order of the day.

Consequences, Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts

was disappointed with the solution because nothing much was solved. I really disliked the approach of the student's mother, I informed the educational counselor and the school principal about it. After my arrangement, the pupil went to the school psychologist and to the educational counselor.

Failure

9. třída, 15 let

parta

ADHD

Lhaní,Podvody,Cigarety,Záškoláctví

Mgr., Český jazyk a literatura, Hudební výchova

27

Tento případ jsem řešila docela nedávno, tak 2 roky zpátky. Šlo o jednu problémovou žačku. Ostatní učitelé mně před ní varovali, ale já dám na svou vlastní zkušenost, takže jsem ji nijak dopředu neodsuzovala a přistupovala k ní jakoby s čistým štítem. Zkoušela, co vydržím. Já si ale nenechám nic líbit. Neřešila jsem její přestupky kázeňskými postihy, ale nejprve jsem to zkoušela domluvou, případně jsem ji v hodinách zadávala jinou práci. Pokoušela jsem se kontaktovat i její matku, nicméně to byla alkoholička a odmítala spolupracovat. Do třídního kolektivu žačka nezapadala, ostatní ji moc nebrali, neměli ji rádi. Většina třídy se s ní nebavila kvůli jejím špatným návykům a problémovému chování.

V zájmu žačky jsem se snažila zvolit takovou taktiku, že jsem žačce rozdávala různé úkoly v hodině, abych ji zaměstnala a aby neotravovala ostatní. Takže rozdávala papíry, otvírala a zavírala okna… Naše spolupráce nějak fungovala a žačka mě respektovala jako autoritu. V lavici žačka seděla s normální holkou s dobrým prospěchem.

Jednoho dne ji ale ve vyučování zničehonic popálila zapalovačem na ruce. Stalo se to v jiné hodině, učitelka si toho nevšimla a holka to nikomu neřekla, ani učitelce, ani kamarádkám. Na druhý den se kamarádkám svěřila, ale ze žačky měla strach, proto nic učitelům neřekla. Naštěstí holky hned přiběhly ke mně do kabinetu a všechno mi nahlásili. Já jsem okamžitě letěla do třídy, podívala se na popáleninu, nebyla rozsáhlá, ale nic pěkného to také nebylo. Okamžitě jsem vynadala žačce, co to má znamenat, že to si nemůže dovolit někoho popálit, a šli jsme to řešit do kabinetu. Žačka řekla, že ji popálila jenom tak, protože se jí zrovna chtělo. Promluvila jsem jí do duše, že to není možné tak dělat a samozřejmě navrhla důtku třídního učitele. Uvedla jsem ji do obrazu, že by ji klidně mohli žalovat na ublížení na zdraví a do budoucna by to pro ni neznamenalo nic dobrého. Snažila jsem se opět spor řešit s její matkou, která ale nereagovala, do školy se nedostavila. Poškozená žačka pochopitelně odmítala sedět s původní žačkou dál, ale nechtěla to nějak řešit. Ani rodiče poškozené žačky nechtěli nějaké rozsáhlejší řešení. Poškozenou žačku jsem tedy přesadila. Původní žačka si své chování uvědomila, omluvila se jí. Nikdy už nic podobného neudělala, ale drobné prohřešky byly na denním pořádku.

Řešením jsem byla zklamaná, protože se nic moc nevyřešilo. Přístup matky žačky se mi velice znelíbil, informovala jsem o tom výchovnou poradkyni a ředitele školy. Po mé domluvě chodila žačka ke školní psycholožce a za výchovnou poradkyní.

2

The situation at school was such that two students cut their bangs at school. There was no problem with one pupil, at home she truthfully told her mother that she cut her hair herself. It was worse with the second pupil. At home, she told her mother that another pupil had cut her bangs. The next day, the mother of the second pupil came to me upset and threatened to deal with the first pupil and to wait for her. I agreed with my mother that I would solve it with the girls, that she would leave it to me for now and that I would definitely inform her after this day.

The second pupil is quite good at learning. His grades are average. He needs more time for the activities and tasks that I assign to the children. But that's not a problem. I give the children as much time as they need, and I focus more on correctness than on the speed of solving tasks. He gets along well with other students. They often try to correct children who are not doing what they are supposed to. The only thing we have a problem with is her talkativeness, which causes frequent interruptions in class. Sometimes it is also harder to concentrate.

Lying and cheating

dealt with the incident by taking the girls individually to another class, and we talked about the whole situation. Communication with the first pupil was easy. We told each other everything and I let her describe to me exactly what happened. We ran into a problem with the second pupil. For a long time she didn't even want to talk and didn't cooperate with me at all. Only after some time did she begin to describe what allegedly happened and she got so involved in the whole conversation that it was obvious that she was making things up. At home, she told her mother that a classmate had cut her bangs. She claimed that I made a mistake, and that it was not this classmate, but a friend from kindergarten. That was already strange to me, so I asked for details. I wanted her to describe to me exactly how it happened, and especially where her friend cut her hair when she claims to be a friend from kindergarten who doesn't go to school. To this, she again confusedly said that she is a friend from the village and that she does not go to kindergarten in this village. Of course, her lying was clear to me. In addition, I noticed that she was afraid. Since I have been teaching this class for some time, I roughly know the attitudes of parents of children. So I know that she has a rather strict mother for my taste, who really keeps her to herself. I put it all together and realized that the other student was afraid to tell the truth to her mother because she would scold her. Finally, I assured the other student that she could tell me the truth and that she didn't have to be afraid of me. You could tell she was paying attention, but she still didn't say anything. I was sure where the problem was, so I asked her straight out if it was true that she cut her bangs herself, and if she was afraid to admit it to her mother because she would have a problem. At that she nodded in agreement. When the truth was out, I talked to her about the fact that lying is not right, even if she is afraid, at least she can tell me anything and that I will always try to help her. I closed the whole problem with my mother by saying that the second student probably cut her hair herself and that the first student who also cut her hair was not to blame. The mother calmed down and it was not discussed further.

Support, Interview

was not aware of the problem immediately after the incident. The solution came after a complaint from the mother, to whom I assured that I would find out the exact details of what had happened and deal with the situation. After dealing with the girls, nothing major happened. The other student behaved as always. The first pupil was quiet for the rest of the day and did not want to get too involved in the lessons. Since I dealt with the problem directly with the girls involved, it had no effect on the class as a collective. The children did notice that we were solving something, but they weren't overly interested.

Longterm success

6 let, 1. třída ZŠ

Ráda je s kamarádkami a sestrou venku. Tanec.

Snížený intelekt

Lhaní

Univerzita Hradec Králové, učitelství 1. stupně

15

Situace na škole byla taková, že si dvě žačky ve škole ustřihly ofinu. S jednou žačkou nebyl problém, doma mamince pravdivě řekla, že se ostříhala sama. U druhé žačky to bylo horší. Doma mamince řekla, že jí její ofinu ustřihla jiná žačka. Druhý den ke mně maminka druhé žačky rozčílená přišla a začala vyhrožovat, že si to s první žačkou vyřídí a že si na ni počká. S maminkou jsem se domluvila, že to budu řešit s děvčaty, ať to prozatím nechá na mě a že jí určitě budu po tomto dnu informovat.

Druhá žačka je v učení docela šikovná. Známky má průměrné. Na aktivity a úlohy, které dětem zadávám, potřebuje více času. To ale není problém. Čas dětem poskytuji, kolik potřebují, a hledím víc na správnost, než na rychlost řešení úloh. S ostatními žáky vychází dobře. Často se snaží usměrňovat děti, které nedělají, co mají. Jediné s čím míváme problém je její upovídanost, čímž dochází k častému vyrušování v hodině. Někdy se také hůře soustředí.

Incident jsem řešila tak, že jsem si děvčata jednotlivě vzala bokem do jiné třídy, a o celé situaci jsme si povídaly. S první žačkou byla komunikace jednoduchá. Vše jsme si povyprávěly a nechala jsem ji, aby mi popsala co přesně se dělo. U druhé žačky jsme narazily na problém. Dlouhou dobu ani nechtěla mluvit a vůbec se mnou nespolupracovala. Až po době začala popisovat, co se údajně stalo a sama se do celého povídání zamotala tak, že bylo zřejmé, že si vymýšlí. Doma mamince řekla, že jí její ofinu ustřihla spolužačka. Mě tvrdila, že jsem to popletla, a že to nebyla tato spolužačka, ale kamarádka ze školky. To mi už bylo divné, tak jsem se ptala na podrobnosti. Chtěla jsem, aby mi popsala jak přesně se to dělo, a především kde jí kamarádka vlasy ustřihla, když tvrdí, že je kamarádka ze školky, která do školy nechodí. Na to opět zmateně řekla, že je to kamarádka z vesnice a že nechodí do školky v této vesnici. Mě bylo samozřejmě její lhaní jasné. Navíc jsem si všimla, že měla strach. Tím, že jsem tuto třídu už nějakou dobu učila, tak zhruba znám přístupy rodičů dětí. Vím tedy, že má na můj vkus dost přísnou maminku, která ji opravdu drží zkrátka. Celé jsem si to spojila a došlo mi, že se druhá žačka bojí říct pravdu její mamince, protože by jí vynadala. Nakonec jsem druhou žačku ujistila, že mi může říct pravdu, a že se mě bát nemusí. Bylo na ní znát, jak zpozorněla, ale pořád nic neříkala. Byla jsem si jistá kde je problém, tak jsem se ji narovinu zeptala, jestli je pravda to, že si ofinu ustřihla sama, a jestli se to bojí přiznat mamince, protože by měla problém. Na to souhlasně přikývla. Když byla pravda venku, tak jsem si s ní ještě promluvila o tom, že lhát není správné, a i když se bojí, tak alespoň mě může říct cokoli a že se jí vždy budu snažit pomoct. Celý problém jsem s maminkou uzavřela tak, že jsem řekla, že si druhá žačka pravděpodobně ustřihla vlasy sama a že za to první žačka, která si vlasy také ustřihla, nemůže. Maminka se uklidnila a dál se to neřešilo.

Bezprostředně po incidentu jsem o problému nevěděla. Řešení přišlo po stížnosti maminky, kterou jsem ujistila, že zjistím přesné podrobnosti o tom, co se stalo, a situaci budu řešit. Po řešení s dívkami se nic zásadního nedělo. Druhá žačka se chovala jako vždy. První žačka byla po zbytek dne zamlklá a nechtěla se příliš zapojovat v hodinách. Jelikož jsem problém řešila přímo s dívkami, kterých se to týkalo, tak to na třídu jako kolektiv nemělo žádný vliv. Děti sice zpozorovali, že něco řešíme, ale nezajímali se přehnaně.

2

One day, the maid of honor came to me to tell me that a girl suddenly ran out of a group of children playing with stuffed animals and started vomiting and crying. They could not get out of the girl what had happened, whether she was feeling sick or just sick, so the girl was sent home. The next day the girl came to school, but she was behaving strangely. She looked as if something had frightened her and she jerked her gaze towards the boy in the penultimate pew. The girl was avoiding the surroundings, so I thought I wouldn't scare her any more, I just came up to her and told her that if she needed anything, I'd be in my office, I have tea and biscuits there, so she can come and anything to confide In the afternoon there really was a timid knock on the door and that girl came. After talking for a while on a topic that made her feel safe, she slowly began to move on to the reason why she came to see me. The boy in the penultimate bench was said to be showing her some video with naked people on his mobile phone and forcing her to watch until the end, even though she didn't want to. From the brief narration, I immediately understood what it was about, tried to calm the girl down, and after she calmed down, went home.

The student who played the video to others probably didn't want to harm others in any way, he was just curious and had to share what he discovered. As it turned out, he had downloaded some pornographic video that he forwarded with the boys in class and while waiting for his parents in the school club, he also showed the video to children who came near him.

Violation of classroom/school rules

I invited the boys who brought and distributed this video to my office. I asked how they got the video and why they wear it to school. One of them is said to have found the video by accident on the Internet and brought it to school to show off to his friends, who of course also wanted the video. It seemed that they regretted the act, they didn't mean it badly and didn't want to get into trouble. The video was deleted from the mobile phones, the boys promised not to wear this to school again. Although I felt sorry for them, how scared they looked and that they regretted their actions, each of them received a reprimand from the class teacher and extra homework as punishment.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Interview

There was never a problem with the boys in this area. The video seems to have been forgotten and I haven't noticed another offense with them. They are now studying at a gymnasium, where they have no problems. I would certainly appreciate keeping a cool head while dealing with both issues. The approach was professional to both victims and perpetrators. I also consider the idea of an anonymous mailbox to be successful. I would definitely think better about the punishment, it seems to me that these two problems have a different weight of offense, so the punishment should be different in each case and not identical. When dealing with a problem with a bully, I would definitely focus more on the girl after I heard about some problems in the middle of the year to see if she changed her behavior, the fact that the teacher learned that the bullying continued until the end of the school year, I she will come very late, she should have definitely increased her punishment by two for behavior. I would definitely deal with both cases with the parents, I would further grade the bullying with a 2 for behavior, and I would punish the dissemination of pornography with a reprimand from the class teacher. I would also be very impressed by the behavior and awareness of the mistakes of the culprits themselves, if I saw how they realize their transgression and regret it, I would easily reduce/extend the punishment, also according to the subsequent behavior in the following months.

Longterm success

12 let, 5. třída ZŠ

Mgr, AJ, ČJ

9

Jednoho dne za mnou přišla paní družinářka, že ze skupinky dětí, hrajících se za plyšovými kostkami, najednou vyběhlo jedno děvče a začalo zvracet a brečet. Nemohli z dívky dostat, co se stalo, zda se cítí nemocně nebo se jí jen udělalo špatně, a tak bylo děvče posláno domů. Druhý den dívka přišla do školy, ale chovala se zvláštně. Vypadala, jako by ji něco vystrašilo a trhala pohledem k chlapci v předposlední lavici. Dívka se stranila okolí, a tak jsem si řekla, že ji nebudu děsit ještě víc, pouze jsem k ní přišla a řekla jí, že kdyby cokoliv potřebovala, tak budu ve svém kabinetě, mám tam čaj a sušenky, takže se může stavit a s čímkoliv se svěřit. Odpoledne se opravdu ozvalo nesmělé zaklepání na dveře a přišla ona dívenka. Po chvilce povídání si na téma, při kterém se cítila bezpečně, začala pomalu přecházet k důvodu, proč za mnou přišla. Ten chlapec v předposlední lavici jí prý na mobilu ukazoval nějaké video s nahými lidmi a nutil ji se dívat až do konce, ač nechtěla. Ze stručného vyprávění jsem hned pochopila, o co se jedná, snažila se dívku upokojit a potom, co se uklidnila, odešla domů.

Žák, který video pouštěl ostatním, asi nechtěl druhým nijak uškodit, byl jen zvídavý a musel se podělit s tím, co objevil. Jak se zjistilo, měl stažené nějaké pornografické video, které si přeposílal s kluky ve třídě a během čekání na rodiče ve školní družině, ukazoval video i dětem, které se dostali do jeho blízkosti.

Chlapce, kteří donesli a šířili toto video, jsem si pozvala do kabinetu. Ptala jsem se, jak k videu přišli a proč to nosí do školy. Jeden z nich se k videu prý dostal náhodně na internetu a do školy ho donesl, aby se mohl vychloubat před kamarády, ti samozřejmě video chtěli taky mít. Vypadalo to, že činu litují, nemysleli to prý zle a nechtěli z toho mít problémy. Video se smazalo z mobilních telefonů, chlapci slíbili, že toto do školy již nosit nebudou. Ač mi jich bylo až líto, jak vypadali vyděšeně a že svého činu litují, dostal každý důtku třídního učitele a za trest domácí úkol navíc.

S chlapci už v této oblasti problém nikdy nebyl. Na video jako by se zapomnělo a jiný přestupek jsem již u nich nezaznamenala. Nyní studují na gymnáziu, kde žádné problémy nemají. Určitě bych ocenila zachování chladné hlavy při řešení obou problémů. Přístup byl profesionální jak k obětem, tak k provinilým. Nápad s anonymní schránkou pokládám také za zdařilý. Určitě bych lépe promyslela trest, přijde mi, že tyto dva problémy mají jinou váhu prohřešku, tudíž trest by měl být jiný u každého případu a ne totožný. Při řešení problému s šikanátorkou bych se určitě na dívku zaměřila víc potom, co bych o nějakých problémech zaslechla v polovině roku, abych viděla, zda své chování změnila, to že se učitelka dozvěděla o tom, že šikana pokračuje až na konci školního roku, mi přijde velmi pozdě, také měla určitě zvýšit svůj trest pro ni a to dvojkou z chování. Oba případy bych určitě řešila s rodiči, šikanu bych dále ohodnotila dvojkou z chování a šíření pornografie bych potrestala důtkou třídního učitele. Velký dojem by na mě dělal také způsob jednání a uvědomování si chyb samotných provinilých, kdybych viděla, jak si uvědomují svůj prohřešek a litují toho, klidně bych trest zmírnila/prodloužila, také podle následného chování v dalších měsících.

2

The student with his mental disorder constantly deepened his studies over the course of 5 years. In connection with the increasing demands on the subject matter and the preparation for graduation, the result was an increasing burden on his psyche. Therefore, he began to show more signs of procrastination, postponing preparation for a later time, etc. He falsely convinced himself that he had everything under control and could handle everything. Cases of test dodging, truancy and lying to teachers also began to appear to a greater extent. In October of his last year, he stopped going to school because he couldn't cope with the demands of preparing for the high school graduation. For a long time he was under the care of the school psychologist and also under the care of psychiatrists. After an agreement with the school management and the school's teaching staff, with the participation of his parents, an agreement was reached that he would skip the current school year and repeat it the following year.

The class he attended for the first 4 years of his studies was very trouble-free and very helpful to the student. There was a visually impaired student in the class who had a teaching assistant. Of her own free will, this assistant also helped the pupil, primarily as support for online teaching during the pandemic. For example, she called him before class to get up and at least join Teams. After his visually impaired classmate successfully graduated from high school, the assistant left our school, and the student lost this help.

Diagnosis, Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

All the pupil's teachers, including myself, collaborated with ŠPP in determining his individual educational plan. His psychiatrist, at the invitation of ŠPP, visited our school and his condition with us. Despite a greater individual approach, a similar situation from the previous year was repeated, such as avoiding school duties, truancy or lying.

Agreement, Consequences, Support, Cooperation with experts

The student was still not able to prepare systematically due to his mental disorder, and this resulted in him not passing the supplementary exams in any subject in the semester of the year he was repeating. It was that he had to pass exams in all subjects. The same thing happened again in the second semester and the student was not admitted to graduation. After consulting the school management with the parents, the student himself and ŠPP, the principal decided not to allow the student to repeat the last year again.

Failure

19 let (4. ročník)

Posilování, cyklistika

Schizofrenie

Lhaní

Mgr.

17 let

Žák se svou psychickou poruchou v průběhu 5 let studia neustále prohluboval. V souvislosti se zvětšujícími se nároky na probíranou látku a přípravou k maturitě byla výsledkem zvětšující se zátěž na jeho psychiku. Proto se u něj začaly ve větší míře objevovat známky prokrastinace, odkládání přípravy na pozdější dobu atd. Sám sebe falešně přesvědčoval, že má vše pod kontrolou a vše zvládá. Ve větší míře se začaly také objevovat případy vyhýbání se testům, záškoláctví a lhaní učitelům. V říjnu posledního ročníku přestal chodit do školy, protože nároky na přípravu k maturitě nezvládal. Delší dobu byl v péči školního psychologa a také v péči psychiatrů. Po dohodě s vedením školy a školním pedagogickým pracovištěm za účasti jeho rodičů došlo k dohodě, že stávající školní rok vypustí a následující rok jej zopakuje.

Třída, kterou navštěvoval první 4 roky studia byla velice bezproblémová a vůči žákovi velice nápomocná. Ve třídě byl student se zrakovým postižením, který měl svoji asistentku pedagoga. Tato asistentka ze své vlastní vůle pomáhala i žákovi, a to především jako podpora při online výuce v době pandemie. Například mu volávala před začátkem výuky, aby vstal a alespoň se připojil na Teams. Poté, co jeho spolužák se zrakovým postižením úspěšně odmaturoval, paní asistentka naši školu opustila, a žák tak ztratil tuto pomoc.

Všichni žákovi učitelé, i já, jsme spolupracovali se ŠPP při stanovení jeho individuálního vzdělávacího plánu. Jeho psychiatr na pozvání ŠPP navštívil naši školu a jeho stav s námi. I přes větší individuální přístup se opakovala obdobná situace z předchozího ročníku jako vyhýbání se školním povinnostem, záškoláctví či lhaní.

Žák pořád nebyl schopen systematické přípravy kvůli své psychické poruše, a to mělo za následek, že nezvládl doplňkové zkoušky z žádného předmětu v pololetí ročníku, který opakoval. Bylo to tak, že musel složit zkoušky ze všech předmětů. Totéž se opakovalo v druhém pololetí a žák nebyl připuštěn k maturitě. Po konzultaci vedení školy s rodiči, samotným studentem a ŠPP se ředitelka rozhodla, že studentovi nepovolí další opakování posledního ročníku.

2

The student came to the Czech language lesson already slightly tired, but he prepared for the lesson and followed the teacher. Since he sits alone in the front bench, he has space and a lot of space. The student paid attention for a while, but after 5 minutes he lay down on the bench and did not pay attention. The teacher addressed him and told him to at least look at her and listen to the explanation. The student turned and started to listen, but then he started 'tapping his feet' and of course it disturbed both the teacher and the whole class. Since the teacher saw that the student was not awake, she went to him and told him that if he needed to get up and go for a walk in the corridor, he should come back in a moment. The student left and stayed in the corridor for a while before returning. When he came and sat down, you could see that his mood was better and he was already sitting and listening. The teacher then gave dictation, so everyone took their notebooks and started writing. The student, as he has an IEP, did not write a dictation, but received a pre-printed dictation where he filled in i/y and some words in sentences. He was calm, worked on the dictation and went at his own pace, the teacher left him enough time and the student filled in everything and then handed in the dictation for correction. The teacher started to discuss a new subject, she had a presentation from which the students copied information. The student was given the material to print and only wrote some things down. During the explanation, the student was grumpy for a while, he tapped his pen for a while, or he started turning to his classmate. When the teacher noticed the disruptive behavior, she continued her explanation, but only went to the student's desk and lightly tapped him on the shoulder and walked away. It was clear that the student realized that he was probably doing something he shouldn't have done and calmed down a bit. This was repeated about two more times during the lesson, but the teacher did not draw much attention to the situation, and simply came to the desk again, looked at him and tapped the desk and then his shoulder. Each time he really calmed down and listened to the interpretation. When the end of the lesson was approaching, homework had to be distributed, so the teacher approached the student to distribute it. The student was excited and immediately jumped up from the desk and you could see that he was happy to walk around the class and give out. And then the lesson was over, the student packed everything and left the class with his classmates.

The student was born prematurely (by two months). Due to premature birth and a long stay in the incubator, the pupil had delayed development. The parents had to work a lot with the student right from birth. The mother practiced the method with the student, which was successful. He visited a speech therapist from the age of 5 to 10. The student had a deferment and went to school a year later, before starting school he visited PPP and was diagnosed with ADD, SPU, dyslexia, dysgraphia and dyslalia, which is why he also has IVP.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

When the teacher saw that the student was lying on the bench, she simply addressed him and said: 'Please, at least turn to me and listen to the explanation'. The student turned and listened, but he didn't last long and then he started to get a little restless, he tapped his feet on the floor of the table, then he also started clicking his pencil and it was obvious that he just wasn't paying attention. The teacher solved it by offering him to go for a walk in the corridor if he wanted to, and to come back in a moment. The student immediately agreed and left the classroom, only to return a moment later. When he was still slightly disruptive (he tapped his feet or turned to his classmates), the 'non-verbal admonition' teacher always continued the explanation, she just came to the pupil and tapped him on the shoulder or the desk, which always worked and the pupil got such an impulse that he would he should have calmed down. At the end of the lesson, the teacher activated him even more by giving him the task of handing out homework, and at least the student walked around and was good.

Proactive solutions, Transfer of student, Warning

Since the student was so subdued, when he got the chance to go for a walk afterwards, he was excited, and when he returned to the classroom, you could see that his mood was a little better. Then when he was more disruptive and the teacher came to him and he got an impulse and his attention then turned to the teacher's explanation. When the student has the opportunity to be more active, he hands out tasks, he is in greater mental well-being and is calmer in other subjects afterwards.

Longterm success

13

Žák rád pracuje rukama, hlavně se dřevem, dále včelaří a zabývá se hasičským sportem.

Žák přišel do hodiny Českého jazyka už mírně unavený, ale připravil se na hodinu a sledoval paní učitelku. Jelikož sedí v přední lavici sám, tak má prostor a má hodně místa. Žák dával chvíli pozor, ale po 5 minutách si lehl na lavici a nedával pozor. Učitelka ho oslovila a řekla mu, aby se na ni aspoň díval a poslouchal výklad. Žák se otočil a začal poslouchat, ale potom začal 'klepat nohama' a samozřejmě to vyrušovalo jak učitelku, tak celou třídu. Učitelka jelikož viděla, že je žák jakýsi nesví, tak šla za ním a řekla mu, že jestli potřebuje, tak ať se zvedne a jde se projít na chodbu a ať za chvíli přijde. Žák odešel a chvíli pobyl na chodbě a poté se vrátil. Když přišel a sednul si bylo vidět, že jeho nálada je lepší a už seděl a poslouchal. Paní učitelka pak zadávala diktát, takže si všichni vzali sešity a začali psát. Žák, jelikož má IVP, nepsal diktát, ale dostal předtištěný diktát, kde doplňoval i/y, a nějaká slova ve větách. Byl klidný, pracoval na diktátu a jel si svým tempem, učitelka mu nechala dostatečný čas a žák vše vyplnil a pak odevzdal diktát na opravu. Učitelka začala probírat novou látku, měla prezentaci, ze které si žáci opisovali informace. Žák dostal látku vytisknout a pouze si dopisoval nějaké věci. V průběhu výkladu žák chvilkami byl takový nevrlý, chvilku klepal propiskou, a nebo se začal otáčet ke spolužákovi. Učitelka když si všimla rušivé chování, pokračovala ve výkladu, ale přešla jen k žákovi lavici a mírně ho poklepala na rameno a poodešla, bylo vidět, že si žák uvědomil, že asi dělá něco, co nemá a trochu se zklidnil. Toto se opakovalo během hodiny ještě asi dvakrát, ale učitelka na situaci nějak výrazně neupozorňovala, a prostě zase přišla k lavici, koukla na něho a poklepla na lavici a poté na jeho rameno. Pokaždé se opravdu zklidnil a poslouchal výklad. Když se blížil konec hodiny, tak bylo potřeba rozdat domácí úkoly, a tak učitelka oslovila žáka, aby je rozdal. Žák byl nadšený a hned vyskočil z lavice a bylo vidět, že je rád, že se může projít po třídě a rozdávat. A pak už byl konec hodiny, žák si vše sbalil a odešel se spolužáky ze třídy.

Žák se narodil předčasně (o dva měsíce). Kvůli předčasnému porodu a dlouhým pobytem v inkubátoru měl žák opožděný vývoj. Už od narození museli rodiče s žákem hodně pracovat. Matka s žákem cvičila metodu, která měla úspěch. Od 5 let až do 10 let navštěvoval logopeda. Žák měl odklad a šel o rok později do školy, před nástupem do školy navštívil PPP a zde mu bylo diagnostikováno ADD, SPU, dyslexie, dysgrafie a dyslálie, kvůli tomu má i IVP.

Učitelka, když viděla, že žák leží na lavici, tak ho pouze oslovila a řekla mu: 'Prosím, aspoň se na mě otoč a poslouchej výklad'. Žák se otočil a poslouchal, ale to nevydržel dlouho a pak začal mírný neklid, ťukal nohama do stolu podlahy, poté začal i cvakat tužkou a bylo vidět, že prostě nedává pozor. Učitelka to vyřešila tak, že mu nabídla, jestli chce, tak ať se jde projít na chodbu, a ať se za chvíli vrátí. Žák okamžitě souhlasil a odešel ze třídy, a za chvíli se vrátil. Když pak ještě mírně vyrušoval (klepal nohama a nebo se otáčel na spolužáky), učitelka 'bezeslovní napomenutí', vždy pokračovala ve výkladu, akorát přišla k žákovi a poklepala mu na rameno či lavici, což vždy zabralo a žák dostal takový impuls, že by se měl utišit. Na konci hodiny ho učitelka aktivovala ještě tím, že mu dala za úkol rozdat domácí úkoly a žák se aspoň prošel a byl hodný.

Žák jelikož byl takový utlumenější, tak když poté dostal možnost se projít, byl nadšený a když se vrátil do třídy, bylo vidět i že jeho nálada je o něco lepší. Když pak více vyrušoval, a učitelka k němu přišla a on dostal impuls a jeho pozornost se poté obrátila na výklad učitelky. Když má žák možnost být více aktivní, rozdává úkoly, je ve větší psychické pohodě a i v ostatních předmětech je poté klidnější.

2

The classroom situation was a challenge from the beginning. When I started teaching math and physics, the class was known to be extremely challenging. The leader of the group, the boy who manipulated the others, had a lot of influence. Once, when I asked a student to submit homework, he first looked at this boy and waited for his approval before handing the assignment to me.

As for this boy, he was known for his problems and unmanageability. He lived only with his mother, his father was in prison. He spent time with troubled peers and was a leader in the classroom who manipulated others against the teachers. He blackmailed the girls using their compromising photos that he had on his phone. His school results were below average.

Verbal aggression

Problematic behavior was first addressed with an educational counselor, but without success. Subsequently, the school management decided to start the process with the whole class. Local organizations, such as PIAFA, were also involved in the solution. Although many approaches were tried, problems persisted.

Working with the collective, Cooperation with experts

All attempts to manage the situation were unsuccessful. The school results of the problematic student did not improve, and after two unsuccessful attempts to advance to the next year, he finally left the school. After his departure, the behavior of the rest of the class improved and they all successfully completed primary school.

Failure

14 let, 8. třída

hudba, breakdance

Vysokoškolské

26

Situace v třídě byla od počátku výzvou. Když jsem začala učit matematiku a fyziku, bylo známo, že třída je extrémně problémová. Lídr skupiny, chlapec, který ostatní manipuloval, měl velký vliv. Jednou, když jsem požádala žáka o předložení domácího úkolu, nejprve se podíval na tohoto chlapce a čekal na jeho souhlas, než mi úkol předal.

Co se týče tohoto chlapce, byl známý svými problémy a nezvladatelností. Žil jen s matkou, otec byl ve vězení. Trávil čas s problémovými vrstevníky a ve třídě byl vůdcem, který ostatní manipuloval proti učitelům. Vydíral dívky pomocí jejich kompromitujících fotografií, které měl ve svém telefonu. Jeho školní výsledky byly podprůměrné.

Problémové chování se nejprve řešilo s výchovnou poradkyní, ale bez úspěchu. Následně se školní vedení rozhodlo zahájit proces s celou třídou. Do řešení se zapojily i místní organizace, jako například PIAFA. Přestože se vyzkoušelo mnoho přístupů, problémy přetrvávaly.

Všechny pokusy o zvládnutí situace byly neúspěšné. Školní výsledky problémového žáka se nezlepšily a po dvou neúspěšných pokusech o postup do dalšího ročníku nakonec ze školy odešel. Po jeho odchodu se chování zbytku třídy zlepšilo a všichni úspěšně dokončili základní školu.

2

The student is studying well. She copes with all the school requirements without any problems, I feel that she does it somehow on her own. Unlike other children, however, she is 'used to' getting straight A's in her school record. And once it happened that a triple in mathematics appeared in ŽK. And the next day it was clear that she was trying to change the three to a two. She rewrote, corrected, rubberized - until she broke through to the other side of the paper.

Žačka is the younger of two siblings. The parents are both university graduates, have demanding jobs in managerial positions, do not live together, have children in alternate care. The older sister also studies very well, always gets straight A's, is successful in sports. I learned that she is often given as a role model. A week with mom has a 'strict regimen', dad is more benevolent. But his tasks and tools are always exemplary. Apparently grades are given a lot of weight at home.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

The rewriting of the grade really pissed me off. I got upset. I gave her a long sermon in front of the whole class, I immediately wrote her a note. And since it was half a year ago, I suggested a reprimand from the class teacher - for violating the school rules.

Consequences, Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts

It occurred to me immediately that I was in a hurry and that it was a shortcut, but still - 'I already said that', didn't I? I discussed it over coffee during supervision with our school psychologist. A really badly handled situation. I then called my pupil to the side. In school, we simply give grades (...and unfortunately we give them for the number of mistakes, not for how much the student did well...). And the pupil does many things well. Everyone makes mistakes sometimes and has the opportunity to correct them (...that's why pencils have an eraser, right?...). I called my parents and assured them that one 'worse grade' doesn't mean anything and that they shouldn't make a big fuss out of the rewriting. They also said that they would talk about this calmly with the student at home.

Failure

9, 3.roč.

Kreslení, morče

VŠ, učitelství pro 1.st. ZŠ

12

Žačka se učí dobře. Bez problémů zvládá všechny školní požadavky, mám pocit, že jí to jde tak nějak samo od sebe. Narozdíl od ostatních dětí je ale 'zvyklá', že má v žákovské knížce samé jedničky. A jednou se stalo, že se v ŽK objevila trojka z matematiky. A na druhý den bylo jasné, že se snažila trojku přepsat na dvojku. Přepisovala, opravovala, gumovala – až se proděravěla na druhou stranu papíru.

Žačka je mladší ze dvou sourozenců. Rodiče oba dva VŠ, mají náročná povolání na manažerském postu, spolu nežijí, mají děti ve střídavé péči. Starší sestra se také velmi dobře učí, má stále samé jedničky, je úspěšná ve sportu. Dozvěděla jsem se, že ji často dávají za vzor. Týden u maminky má 'přísný režim', otec je benevolentnější. Ale úkoly a pomůcky má vždy vzorné. Zřejmě se doma známkám přikládá velká váha.

Neskutečně mě to přepisování známky naštvalo. Rozčílila jsem se. Udělala jsem jí dlouhé kázání před celou třídou, napsala jsem jí ihned poznámku. A protože to bylo před pololetím, navrhla jsem jí důtku třídního učitele – za porušování školního řádu.

Že jsem se unáhlila a bylo to zkratkovité jednání mi došlo ihned, ale přece – 'už jsem řekla', že? Probrala jsem to u kávy v rámci supervize s naší školní psycholožkou. Opravdu špatně zvládnutá situace. Žačku jsem si pak zavolala bokem. Ve škole prostě dáváme známky (...a dáváme je bohužel za počet chyb, ne za to, kolik toho žák udělal dobře...). A žačka dělá dobře spoustu věcí. Každý někdy dělá chyby a má možnost si je opravit (...proto se dává na tužku guma, že?...). S rodiči jsem si zavolala a ujistila je, že jedna 'horší známka' nic neznamená a ať také z toho přepisování nedělají velký humbuk. Také říkali, že s žačkou doma o tomto v klidu promluví.

2

Unfortunately, the teacher could not remember any situation that would have turned out badly, or in which she would have behaved in such a way that she would be significantly dissatisfied with herself in retrospect. But she remembers a case when she was unable to solve a problem with a high school student for a long time. Despite the fact that they finally found a way and gradually solved the problem (or at least significantly alleviated it), I will include the story here, in unreported situations, because it is the only one that the teacher confided in me. At that time, she had been a teacher in practice for about 18 years and taught at a secondary school. A student came to her biology classes who, although he was really smart, unfortunately disrupted the lessons a lot. He was constantly shouting, jumping into the conversation and asking (albeit interesting) questions not only to the teacher, but also to his classmates, which disturbed him and made them lose their attention. He had never-ending comments on a lot of topics, added his own knowledge, talked together with the teacher and often even tried to shout over her. Not only the teacher, but also the classmates were dissatisfied with such behavior. He was constantly reprimanded, shouted at and silenced.

The teacher was aware that the student was not intentionally disrupting the lesson. He was an exemplary student with excellent grades, a wide range of interests and a desire to learn. However, he had no sense of communication and did not know when it was appropriate to speak in class and when not. The teacher mentioned that the student tried to fight with his problem by himself, but the situation never gave him and the interesting topics once again drew him to think aloud and the need to know the answer to his question right now.

Verbal disruption of lessons

When admonitions did not help in teaching and the situation worsened, the teacher decided to invite the pupil to the office. The student came after class and they talked about the whole situation together with the teacher for about half an hour. The student was aware of the problem and claimed that he himself did not know how to fight it. He says he has a lot of questions and doesn't know when else to ask or where to look for answers. They agreed with the teacher that they would try to write their questions on paper. Therefore, whenever he wants to ask something or, on the contrary, say something interesting about the topic, he makes a note and at the end of the lesson he gets a chance to share all his comments. At the end of each class, the teacher set aside 5-7 minutes for all students to ask questions and share their knowledge.

Agreement, Interview, Warning

Even though the problem seemed unsolvable at the beginning, this "measure

4. (maturitní) ročník střední školy

vše

Biologie, Tělesná výchova

23

Vyučující si bohužel nemohla vzpomenout na žádnou situaci, která by dopadla vyloženě špatně, nebo ve které by se zachovala tak, aby sama se sebou byla zpětně nějak výrazně nespokojená. Vzpomíná si ale na případ, kdy se jí dlouho nedařilo vyřešit problém s jedním žákem střední školy. I přesto, že nakonec našli cestu a problém postupně vyřešili (nebo aspoň výrazně zmírnili), příběh zařadím sem, do nepodchycených situací, jelikož je jediný, se kterým se mi vyučující svěřila. V té době byla učitelka v praxi již zhruba 18 let a vyučovala na střední škole. Do jejích hodin biologie se dostavoval student, který byl sice opravdu šikovný, bohužel ale výuku značně narušoval. Neustále vykřikoval, skákal do řeči a pokládal (ač zajímavé) dotazy nejen vyučující, ale i spolužákům, které to vyrušovalo a ztráceli tak pozornost. Ke spoustě tématům měl nikdy nekončící připomínky, přikládat vlastní poznatky, mluvil společně s vyučující a často se ji snažil dokonce překřičet. S takovým jednáním nebyla nespokojená pouze vyučující, ale i spolužáci. Neustále ho napomínali, okřikovali a umlčovali.

Vyučující si uvědomovala, že student nenarušuje výuku úmyslně. Byl to vzorný žák s výborným prospěchem, širokou škálou zájmů a chutí se vzdělávat. Neměl ovšem cit pro komunikaci a nepoznal, kdy je vhodné ve výuce mluvit a kdy ne. Vyučující zmínila, že se se svým problémem sám žák snažil bojovat, ovšem situace mu nikdy nedala a zajímavá témata ho opět strhly k přemýšlení nahlas a nutnosti znát odpověď na jeho otázku hned teď.

Když napomínání ve výuce nepomáhalo a situace se naopak zhoršovala, vyučující se rozhodla pozvat si žáka do kabinetu. Student přišel po výuce a zhruba půl hodiny se společně s vyučující bavili o celé situaci. Žák si problém uvědomoval a tvrdil, že sám neví, jak s ním bojovat. Má prý spoustu otázek a neví, kdy jindy by se měl zeptat, nebo kde by měl odpovědi hledat. S vyučující se domluvili, že si zkusí psát své otázky na papír. Kdykoli se proto bude chtít na něco zeptat, nebo naopak něco zajímavého k tématu sdělit, udělá si poznámku a na konci hodiny dostane prostor všechny své poznámky sdělit. Vyučující tak vyčlenila na konci každé své hodiny s touto třídou 5-7 minut, kdy mohli všichni studenti pokládat dotazy a sdělovat své poznatky.

I přesto, že se ze začátku zdál problém neřešitelný, mělo tohle „opatření

2

The situation started when I found a crying girl in the toilet during class. She was crying hysterically and was unable to explain to me what had happened. I invited her to my office, offered her a biscuit and after a while she confided in me. No one wants to talk to her in class, and a classmate is spreading false information about her.

The classmate who slanders the girl is extroverted, draws a lot of attention to herself. The gossip girl is also more of an extrovert, likes to ride horses and play the piano. He doesn't really excel at school.

Bullying

I informed my parents immediately and agreed that they would talk the guilty girl out. I then invited both students to my office. Only then did I learn that the roles of the girls were reversed and the one who cried first made up the whole story.

Interview

I realized that I should have proceeded differently and listened to both girls first.

Failure

12, 7.B

Počítačové hry, kolo, knihy, fotbal

Učitelství pro 1. Stupeň ZŠ, Mgr.

Přibližně 30 let

Situace začala, když jsem našla ubrečenou dívku během vyučování na záchodě. Hystericky plakala a nebyla schopna mi vysvětlit, co se stalo. Pozvala jsem si ji do kabinetu, nabídla jí sušenku a po chvíli se mi svěřila. Nikdo se s ní ve třídě nechce bavit a jedna spolužačka o ní šíří nepravdivé informace.

Spolužačka, která dívku pomlouvá je extrovertní, hodně na sebe upozorňuje. Pomlouvaná dívka je také spíše extrovert, ráda jezdí na koni a hraje na klavír. Prospěchem ve škole úplně nezáří.

Rodiče jsem ihned informovala a dohodla se, že vinné dívce domluví. Obě žákyně jsem si pak pozvala k sobě do kabinetu. Až tehdy jsem se dozvěděla, že role dívek byly obráceně a ta, která prvně brečela si celý příběh vymyslela.

Uvědomila jsem si, že jsem měla postupovat jinak a prvně si vyslechnout obě dívky.

2

When I started teaching, I was assigned to teach English in the high school graduation year after a colleague who was going on maternity leave. There was one girl in the class, let's call her a pupil. In my first lesson, the student checked in on me and after calling me on, she told me with a smile in front of the whole class that my pronunciation was bad and that if I wanted to teach, I should work on it. This behavior, in similar allusions, was repeated throughout the year. I was a little desperate because pronunciation has always been my weak point and I've been insecure about it for a long time.

The student watched a lot of films in English. She listened to music and her pronunciation was listened to. You were much more confident in this area than I was. She had grammar mistakes all the time, but that was beside the point. Other than that, she was an average student, stuck to her A's, studied when needed. However, she was the leader of one group of girls and the others took her as the main one. She lived at home in alternating care, had a different boyfriend every now and then, and didn't really know what she wanted to do after school. She didn't hang out with the teachers anymore, so we didn't know much more about her.

Verbal aggression

solved the problem by trying to catch the pupil and talk face to face. I told her that she can't do this because she has gaps herself and that it's embarrassing and immature, that such behavior will have unpleasant consequences. She laughed in my face and left. The behavior was repeated afterwards, without any changes. I then discussed it with other teachers who confirmed that they had the same problem. We discussed it with the principal and the student received a reprimand from the principal. However, nothing has changed. Since the student graduated in the same year, we decided not to put more pressure on her and somehow just survive the year. But the atmosphere in the class was really unpleasant because of her.

Consequences, Interview, Cooperation with experts, Warning

The solution achieved nothing. The disruptive and rude behavior continued. The very next class, the student was more careful, she didn't lean directly into me, but still the slanderous remarks continued only between her and her friends. The next week, everything started again. Nothing changed after the director's reprimand. The student wanted to finish school. In retrospect, I think I should have focused less on myself and more on her. I didn't ask if something was happening in the family, in life, and I immediately took her as an enemy.

Failure

18, 4. Ročník SŠ

Filmy, hudba, streetdance

Lhaní,Provokace

Mgr., ČJ, AJ

16

Když jsem začínala učit, dostala jsem k učení angličtiny maturitní ročník po kolegyni, která odcházela na mateřskou. Ve třídě byla jedna dívka, říkejme jí třeba žačka. Žačka se mi v mé první hodině přihlásila a po vyvolání mi s úsměvěm před celou třídou řekla, že moje výslovnost je špatná a že pokud chci učit, měla bych na ní zapracovat. Toto chování, v podobných narážkách se opakovalo v průběhu celého roku. Byla jsem z toho lehce zoufalá, protože výslovnost byla vždy moje slabší stránka a byla jsem si v ní dlouho nejistá.

Žačka hodně sledovala filmy v angličtině. Poslouchala hudbu a výslovnost měla naposlouchanou. Byla si v této oblasti mnohem jistější, než já sama. V gramatice měla chyby neustále, ale to bylo vedlejší. Mimo to byla průměrnou studentkou, držela se na trojkách, učila se, když bylo potřeba. Byla však vůdčí osobností jednoho kroužku děvčat a ostatní ji brali jako hlavní. Doma bydlela ve střídavé péči, měla každou chvíli jiného přítele a po škole moc nevěděla, co chce dělat. Víc se s učiteli nebavila, takže jsme toho o ní moc víc nevěděli.

Problém jsem řešila tím, že jsem si zkusila žačku odchytnout a promluvit si z očí do očí. Řekla jsem jí, že tohle dělat nemůže, protože má sama mezery a že je to trapné a nedospělé, že takové chování bude mít nepříjemné následky. Vysmála se mi do obličeje a odešla. Chování se opakovalo i poté, beze změn. Řešila jsem to poté s ostatními učiteli, kteří potvrdili, že měli stejný problém. Řešili jsme to s ředitelem a žákyně dostala ředitelskou důtku. Nic se však nezměnilo. Tím, že žačka maturovala ten samý rok, rozhodli jsme se na ni víc netlačit a nějak ten rok prostě přežít. Ale ve třídě byla kvůli ní opravdu nepříjemná atmosféra.

Řešením se ničeho nedosáhlo. Rušivé a drzé chování pokračovalo. Hned následující hodinu byla žačka opatrnější, neopřela se do mě napřímo, ale i tak pokračovaly pomlouvačné poznámky jen mezi ní a jejími kamarádkami. Další týden začalo vše opět nanovo. Po ředitelské důtce se též nic nezměnilo. Žačka chtěla už mít školu za sebou. Zpětně si říkám, že jsem se měla míň soustředit na sebe a víc na ni. Neptala jsem se, zda se něco děje v rodině, v životě a hned ji brala jako nepřítele.

2

After a few weeks after the start of the school year, I began to observe that one of the pupils regularly came to school dirty and in inadequate clothes. At first I just observed the situation and thought that the situation would improve on its own, however, it started to escalate and the student often did not have tools for class. This continued for another month.

The student had several friends in the class with whom he spent breaks, but they also came from weaker social families. However, the student did not harm anyone and was part of the class. Only after a time when he regularly did not have tools for class, the class members began to perceive him differently and did not want to talk with him as much.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Violation of classroom/school rules

decided to go to the school principal and discuss the situation with her. We agreed to arrange a meeting with the parents and try to find the source of why the student is not caught up in class and is not often clean. Even before the meeting, I went to the student to ask him privately if something was wrong and why he didn't have clean clothes. The student told me that mom doesn't want it and dad isn't at home. A few days later, at a meeting, the parents denied that their son was dirty and unkempt and that they always provide him with all the supplies for school, but that he probably just forgets them at home. I thought it was strange and asked them if they could come to the meeting again the following week, but with a pupil. For a whole week after that, the pupil came in the same condition as he had been until now, but on the day of the meeting he came completely clean and well-groomed. The parents began to explain to the principal that I was bullying the student and that otherwise he also comes to class completely groomed and that I only want to sink their son and that I am obsessed with him. I didn't know what to say, but I protested that I certainly had no intention of bullying their son, that I was doing it all for his own good. When I told them what the student himself had told me, the answer came that I was not authorized to discuss this with their son behind their backs. The next day the school received an email with an explicit complaint that I was bullying their son and information that they wished to be transferred to another school.

Interview, Cooperation with experts

After a meeting with the school principal, the student was transferred to another school and I had no further information about the situation there.

Failure

11 let (6. ročník ZŠ)

hry na mobilu, závody F1

Bakalářský titul Hradec Králové

20 let

Po pár týdnech po začátku školního roku jsem začal pozorovat, že jeden z žáků přichází pravidelně do školy špinavý a v neadekvátním oblečení. Zprvu jsem situaci pouze pozoroval a domníval se, že se situace zlepší sama, nicméně se to začalo stupňovat a žák neměl často pomůcky na hodinu. Toto pokračovalo další měsíc.

Žák měl ve třídě několik kamarádů, se kterými trávil přestávky, nicméně i ti pocházeli ze slabších sociálních rodin. Nikomu však žák neškodil a byl součástí třídy. Až po čase, kdy pravidelně neměl pomůcky na hodinu, tak ho členové třídy začali vnímat jinak a nechtěli se s ním tolik bavit.

Rozhodl jsem se zajít za ředitelkou školy a probrat s ní situaci. Domluvili jsme se, že sjednáme schůzku s rodiči a vynasnažíme se přijít na zdroj toho, proč žák není nachytaný na hodinu a není ani často čistý. Ještě před schůzkou jsem šel ale za žákem, abych se ho v soukromí zeptal, zda se něco neděje a proč nemá čisté oblečení. Žák mi sdělil, že mamka to nechce a táta není doma. Za pár dní na schůzce rodiče popřeli, že by jejich syn chodil špinavý a neupravený a že mu vždy poskytnou všechny potřeby do školy, ale že si je nejspíš jen zapomíná doma. Přišlo mi to divné a požádal jsem je, zda by mohli přijít na schůzku další týden znovu, ale i s žákem. Celý týden potom žák přicházel ve stejném stavu, jako tomu bylo doposud, ale v den schůzky přišel zcela čistý a upravený. Rodiče začali ředitelce vykládat, že žáka šikanuji a že jinak do hodin chodí také zcela upravený a pouze jejich syna chci potopit a že jsem na něm zasedlý. Nevěděl jsem, co mám říct, ale ohradil jsem se, že rozhodně nemám v úmyslu jejich syna šikanovat, že to celé dělám pro jeho dobro. Když jsem jim řekl, co mi sám žák řekl, tak přišla odpověď, že nejsem oprávněn toto řešit s jejich synem za jejich zády. Další den přišel do školy mail, kde byla napsána výslovná stížnost, že šikanuji jejich syna a informace, že si přejí přeložení do jiné školy.

Po jednání s ředitelkou školy byl tedy žák přeložen do jiné školy a dále jsem neměl další informace, jaká je/byla situace tam.

2

The student screams loudly during all activities, thus demanding attention. If attention is not paid to her right away, she starts biting and scratching and she doesn't care if she hurts her classmates, me or the assistant. When the situation is very heated, they also bite. At the beginning of the school year, she bit my little finger, a colleague had to come to help me free the finger, because the student didn't want to let go. At home, he attacks his younger sibling like this. She always wants to have an adult all to herself. In such moments, he can calm down. Unfortunately, it is not always possible for her to be with one person individually. I have a total of six children in my class and there are three of us adults. I pay attention to each of the students individually in the room for individual teaching, but most of the time they all spend together in the classroom, and then there are attacks on her part. When he's not attacking anyone, he will, for example, urinate or defecate on purpose. At the same time, he manages these hygienic habits without any problems. She does this to draw attention to herself because she knows someone will pay attention to her. And so it happens that we change her into clean clothes maybe 4 times a day. I have had a student in my class for the fifth year, so I can observe how her behavior changes with age. Unfortunately, not for the better.

The student was born to an alcoholic mother who gave her up. The family she now lives in has officially adopted her. She developed like a normal healthy child until the age of three. Her speech was developing and there were no signs of complications. After that, she began to have severe epileptic seizures, which caused a stagnation in development and a gradual regression. Speech has not developed, he manages to repeat some simple words - mom, dad, brother, grandma, but mostly without understanding. Over the past two years, her behavior has gotten so bad that it interferes with all the activities I do with her and affects the other students in the class. Previously, there were activities (listening to children's songs, staying in the snoezelen room) when the student was calm and did not shout. As she got older (onset of puberty), her behavior worsened even in these activities. She screams pretty much non-stop no matter what I try to do. The other classmates do not have time to relax and rest. When there is an opportunity, I take the student outside the classroom and try to do things with her that she enjoys, but this is not always possible. I know from colleagues from the school group that since the beginning of this school year, all her symptoms have worsened. When they are out on the field, she takes off all her clothes and runs off the field naked. 'She is incredibly fast. It only takes a second and everything is different. You just have to keep your eyes everywhere.' The other day, a colleague 'caught' her halfway out of the campus. Two female teachers ran after her. She takes off her shoes while on the field and runs around barefoot. It doesn't matter how many times you put those shoes on her, she takes them off every time. As a result, he takes it as entertainment and a way to draw attention to himself. When they are in the sorority area, he undresses there in front of the other students and satisfies himself. Everyone tries to prevent such behavior, but it is not always in our power. After all, there are other students who need help and care in the class and in the group. I deal with all these situations with the parents, they were also advised by the management not to leave the student in the group for so long (sometimes she was there until the end) that it is really long for her.

Diagnosis, Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

The parents tried to comply, so assistants visit the student three times a week and they then spend time with her doing activities she enjoys. In the last two weeks, however, assistants have also complained that they scream during all activities, take off their shoes in public transport and pinch and scratch them. Another assistant was hired to the school group so that she could attend to the student individually and do her favorite things with her. What would have worked before is now completely hopeless. She attacks the assistant even during activities she likes. On a walk, he tries to run away constantly, takes off his shoes, undresses, bites, pinches and scratches.

Physical intervention, Support, Interview, Cooperation with experts

am solving the situation with the parents, the teacher from the group and the educational consultant, and so far without results. I'm desperate about it myself. All the measures we tried to put in place failed. As the last hope, I see the setting of medical medication to suppress the symptoms of ADHD, so that the student starts to concentrate more and perceive the activities she is performing more. I know a large number of students who have been really helped by medication. Parents do not agree with this alternative, however. They are convinced that they have a few years to 'get something' out of her and the mother is convinced that the pupil could start talking. 'In no way is it about the child being put out of action and 'doped up', it's about getting her to calm down a bit and start really perceiving things around her.'

Failure

12 let, 5.ročník základní školy speciální

Poslech dětských písniček, pobyt v bazénu, pobyt venku na dětském hřišti

Těžké mentální postižení,ADHD,Autismus,Poruchy chování

Nevhodné chování

1.kazuistika Mgr. – český jazyk, Mgr. – speciální pedagogika 2. kazuistika Mgr. – speciální pedagogika

1.kazuistika 8let 2. kazuistika 25let

Žákyně při veškerých činnostech hlasitě křičí, dožaduje se tak pozornosti. Když se jí pozornost hned nevěnuje začne štípat a škrábat a je jí jedno, jestli takto ubližuje spolužákům, mně nebo asistentce. Když je situace hodně vyhrocená, tak i kouše. Na začátku školního roku se mi zakousla do malíčku, musela přijít kolegyně, aby mi pomohla prst vyprostit, protože žákyně ho nechtěla pustit. Doma takto útočí na svého mladšího sourozence. Chce mít vždy dospělou osobu jen sama pro sebe. V takových chvílích se dokáže zklidnit. Bohužel ne vždy je možné, aby byla s jedním člověkem individuálně. Ve třídě mám celkem šest dětí a jsme tam tři dospělí. Každému s žáků se individuálně věnuji v místnosti pro individuální výuku, ale většinu času spolu tráví všichni pohromadě v prostorách třídy a to pak dochází k atakům z její strany. Když zrovna na nikoho neútočí, tak se např. schválně pomočí nebo pokálí. Přitom tyto hygienické návyky zvládá bez problémů. Dělá to proto, aby na sebe upoutala pozornost, protože ví, že se jí někdo bude věnovat. A tak se stává, že ji třeba 4x denně převlékáme do čistého. Žákyni mám ve své třídě již pátým rokem, tak mohu pozorovat, jak se její chování s věkem mění. Bohužel ne k lepšímu.

Žákyně se narodila matce závislé na alkoholu, která se jí vzdala. Rodina, ve které nyní žije si ji oficiálně adoptovala. Do tří let se vyvíjela jako normální zdravé dítě. Vyvíjela se u ní řeč a nic nenasvědčovalo tomu, že by měla nějaké komplikace. Poté se u ní začaly objevovat silné epileptické záchvaty, které způsobily stagnaci ve vývoji a postupně došlo k regresi. Řeč se nerozvinula, zvládá opakovat nějaká jednoduchá slova – máma, táta, brácha, babi, ale většinou bez porozumění. Za poslední dva roky se její chování natolik zhoršilo, že zasahuje do všech činností, které s ní vykonávám a ovlivňuje i ostatní žáky ve třídě. Dříve se našly činnosti (poslouchání dětských písní, pobyt ve snoezelen místnosti), kdy byla žákyně klidná a nekřičela. S přibývajícím věkem (nástup puberty) se její chování zhoršilo i u těchto činností. Křičí v podstatě nepřetržitě, ať se snažím dělat cokoliv. Ostatní spolužáci, tak nemají klid na relaxaci a odpočinek. Když je příležitost, tak žákyni beru mimo třídu a snažím se s ní dělat věci, které ji baví, ale ne vždy je tohle možné. Od kolegyň ze školní družiny vím, že od začátku tohoto školního roku se veškeré její projevy zhoršily. Když jsou venku na hřišti, tak se celá svleče a nahá utíká z hřiště pryč. 'Ona je neuvěřitelně rychlá. Stačí vteřina a všechno je jinak. Musíte mít oči prostě všude.' Onehdy ji kolegyně 'odchytávala' v půlce cesty z areálu. Běžely za ní dvě vychovatelky. Při pobytu na hřišti si zouvá boty a běhá všude bosá. Je jedno kolikrát jí ty boty nasadíte, pokaždé je sundá. Ve výsledku to bere jako zábavu a způsob, jak na sebe upozornit. Když jsou v prostorách družiny, tak se svléká tam před ostatními žáky a uspokojuje se. Všichni se takovému chování snaží předcházet, ale ne vždy je to v našich silách. Přece jen ve třídě i v družině jsou další žáci, kteří potřebují pomoc a péči. Všechny tyto situace řeším s rodiči, těm bylo i ze strany vedení doporučeno, aby žákyni nenechávali tak dlouho v družině (někdy tam bývala až do konce), že je to na ni opravdu dlouho.

Rodiče se snažili vyhovět a tak třikrát v týdnu pro žákyni chodí asistentky a ty s ní potom tráví čas činnostmi, které ji baví. Za poslední dva týdny si ale i asistentky stěžovaly, že křičí při všech činnostech, zouvá se v mhd a štípe a škrábe je. Do školní družiny byla přijata další asistentka, aby se žákyni mohla individuálně věnovat a dělat s ní její oblíbené věci. To, co by dříve fungovalo, je teď naprosto beznadějné. Na asistentku útočí i při činnostech, které má ráda. Na procházce se snaží neustále utíkat, zouvá se, svléká se, kouše, štípe a škrábe.

Situaci řeším s rodiči, vychovatelkou s družiny i s výchovným poradcem a zatím bezvýsledně. Sama jsem z toho zoufalá. Všechna opatření, která jsme se pokusili zavést, selhala. Jako poslední naději vidím v nastavení lékařské medikace k utlumení projevů ADHD, aby se žákyně začala více soustředit a více vnímat činnosti, které vykonává. Znám velké množství žáků, kterým medikace opravdu pomohla. Rodiče s touto alternativou, ale zatím nesouhlasí. Jsou přesvědčeni, že mají pár let na to, aby z ní 'něco dostali' a matka je přesvědčená, že by žákyně mohla začít mluvit. 'V žádném případě nejde o to, aby bylo dítě vyřazené z provozu a 'nadopované', ale o to, aby se trochu zklidnila a začala opravdu vnímat věci kolem sebe.'

2

The situation arose during a school trip to the technical museum. On the return bus journey, there was a problem with the seating arrangements when the pupils could choose who they would sit with. One pupil wanted to sit with the same classmate as on the way there, but the latter chose to sit with someone else. When the three were refused a seat next to each other, the student threw a tantrum, throwing his arms around and kicking around. They managed to move him to a separate seat where he couldn't hurt anyone and we tried to talk about the situation. In a fit of rage, he was oblivious and swore at the entire bus, threatened to kill someone, and tried to get to his classmates. I dislocated my knee while blocking his escape, which caused screaming and crying on my part, which led to the student calming down, apologizing and trying to help me.

The student comes from a divorced family, lives with his mother and younger brother. He sees his father only occasionally. The mother is protective, she always excused him in his behavior, went out of his way to meet him and allowed him everything. His father did not deal with his behavior. At preschool age, the pupil was diagnosed with ADHD and behavioral disorder, and medication was recommended, which the mother administered sporadically. From the first grade, the mother was recommended to be examined by a psychiatrist for suspicion of a more serious illness, but the mother did not respect the recommendation. In the third grade, after several seizures and hospitalization in a psychiatric clinic, he was diagnosed with an affective disorder and prescribed medication.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression

persuaded the student to sit with me and we tried to resolve the situation, as the bus was leaving soon. He reluctantly obeyed. I tried to calm him down to take deep breaths so we could talk. I explained to him that he could choose another friend and that most people wanted to sit with different people, so there would definitely be someone available. When it didn't work and the student didn't notice, I tried to switch the conversation to another topic, such as visiting a museum and his interests. I spoke to him kindly, calmly and quietly. When that didn't help and he started yelling that he was going to kill someone, I warned him not to talk dirty and that he wouldn't want his friend to die. When he resisted and wanted to run, I told him no several times and tried to hold him back. After dislocating his knee, his behavior changed, he apologized and tried to help me.

Physical intervention, Support, Proactive solutions, Transfer of student, Interview

After the incident, the student's behavior changed, he became kind, sorry and tried to help and calm me down. As for the situation that triggered the incident, he didn't react at all, as if he didn't remember it and as if it didn't happen. This situation had no effect on the long-term effect on his behavior.

Failure

10 let 4. ročník

Počítačové a telefonní hry

ADHD,Porucha chování,Poruchy chování asociálního a antisociálního typu

Lhaní,Neposlušnost,Neúcta k autoritám

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ - speciální pedagogika

10 let

Situace vznikla během školního výletu do technického muzea. Při zpáteční cestě autobusem došlo k problému se zasedacím pořádkem, když si žáci mohli vybrat, s kým budou sedět. Jeden žák chtěl sedět se stejným spolužákem jako na cestě tam, ale ten se rozhodl sedět s někým jiným. Když bylo odmítnuto, aby seděli všichni tři vedle sebe, žák dostal záchvat agrese, začal se vztekat, máchat rukama a kopat kolem sebe. Podařilo se ho přesunout na samostatné sedadlo, kde nemohl nikomu ublížit, a snažili jsme se o situaci mluvit. V afektu nevnímal a nadával na celý autobus, vyhrožoval, že někoho zabije, a snažil se dostat ke spolužákům. Při bránění jeho útěku jsem si vykloubila koleno, což způsobilo křik a pláč z mé strany, což žáka přivedlo k tomu, že se uklidnil, začal se omlouvat a snažil se mi pomoct.

Žák pochází z rozvedené rodiny, bydlí s matkou a mladším bratrem. S otcem se vídá jen ojediněle. Matka je ochranářská, v jeho chování ho stále omlouvala, vycházela mu vstříct a vše mu povolovala. Otec jeho chování neřešil. V předškolním věku bylo u žáka diagnostikováno ADHD a porucha chování, byla doporučena medikace, kterou matka podávala sporadicky. Od první třídy bylo matce doporučováno vyšetření u psychiatra pro podezření na vážnější onemocnění, ale matka doporučení nerespektovala. Ve třetí třídě po několika záchvatech a hospitalizaci na psychiatrické klinice byla diagnostikována afektivní porucha a byla nařízena medikace.

Přemluvila jsem žáka, aby si sedl se mnou a pokusili jsme se situaci vyřešit, jelikož autobus se brzo rozjede. Neochotně poslechl. Snažila jsem se ho uklidnit, aby se zhluboka nadechl a vydechl, abychom mohli spolu mluvit. Vysvětlovala jsem mu, že si může vybrat jiného kamaráda a že většina chce sedět s různými lidmi, takže určitě někdo bude ještě volný. Když to nezabíralo a žák nevnímal, snažila jsem se přejít konverzaci na jiné téma, jako byla návštěva muzea a jeho zájmy. Mluvila jsem na něj vlídně, klidně a potichu. Když to nepomohlo a začal vykřikovat, že někoho zabije, napomínala jsem ho, že sprostě se nemluví a že by si nepřál, aby jeho kamarád umřel. Když se vzpíral a chtěl utéct, několikrát jsem mu řekla ne a snažila se ho zadržet. Po vykloubení kolena se jeho chování změnilo, omlouval se a snažil se mi pomoct.

Po incidentu se chování žáka změnilo, stal se milým, lítostivým a snažil se mi pomoct a utišit mě. Co se týče situace, která incident spustila, vůbec nereagoval, jako by si to nepamatoval a jako by se to nestalo. Na dlouhodobý vliv v jeho chování tato situace neměla žádný vliv.

2

have to say that you surprised me somewhat, because despite the fact that I have experience in the field for several years, it is difficult for me to remember a situation in detail like this. But if you don't mind that the situation is hit to the first degree, even if you specialize in the second, then I remember one situation almost exactly, because it happened recently. When the schools reopened after some time at the end of the last school year, I taught English to third graders at that time. So it was their first experience with English ever, and I had the feeling that the children really enjoyed it. You know, that's how it goes when they don't really know what they're getting into, but I have to say they were really clever. They tried, they prepared for hours. The advantage I see in this is that we are a local, smaller village school, so almost all the students socialized together despite the situation and maintained relationships at least in this way. However, when the children returned to school after a longer hiatus, I must say that it was not only a shock for them, but also for us as educators. Whether it's to find out how the pupils master the subjects covered, or to get back to that school routine, a bit stricter than what they were used to at home. Even if we look directly at my situation, under normal offline conditions I had 3 lessons of English per week with the pupils, while online mode only 2 half hours, which of course is noticeable. So to get to the specific situation that we are going to talk about here together, it was just after the reopening of the schools that I noticed that quite a few children in the class were restless. Not restless, that they would fidget on the chair or swing, but for one boy in particular, this behavior was beyond the boundaries of the normal course of teaching. During the lesson, the student constantly had the need to draw attention to himself with various behaviors (shouting, nudging a classmate), so suddenly it seemed to me, if I put it stupidly, like he had some sort of disorder.

If I take the class as a whole by itself, we now have 12 pupils in the third grade, so they are really a very good team. The biggest sign of this is probably the fact that the students came here together from kindergarten and almost all of them are local, so they spend time together outside these four walls. The student we are going to talk about here is also from the local area and didn't do well in online lessons. Unfortunately, it was impossible not to notice that his mother, who was an excellent whisperer, was sitting next to him for almost the entire lesson, and he suddenly became a student who suddenly controls everything. Yes, unfortunately that's also how it goes with online classes, but when you can't see the mother and you only hear the boy tilting his head and asking for the right solution, you really don't know how to react promptly at that moment. Of course, I tactfully tried to explain to the student that his mother can't find the right answer for him and he has to try to figure it out on his own, and if he doesn't know, nothing happens. Otherwise, I never had any problem with him or his parents. He was an average student, but very diligent.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

As I have already outlined before, I was dealing with problematic behavior in a student in such a way that he constantly had both the need to interrupt verbally, and suddenly it was really unthinkable for him to sit in a chair for 45 minutes. He rocked on his chair, nudged others, constantly pushed himself against the desk, and when he reported, he jumped around, etc. This behavior was the most pronounced with the student, but I noticed that other students also have a problem all of a sudden after online classes, where I have so many she couldn't control, she couldn't stand to sit in the desks for the duration of the lesson and pay attention. That's why I asked the students directly for one hour what the return to school was like for them. Of course, almost all of them were still looking forward to school at this age, but they saw as a negative the fact that between the online classes, the girls could, for example, help their mother with preparing lunch, cleaning... Therefore, the children were actually employed during this time, at least as far as outside lessons are concerned, much more more and were constantly in some activity. So I tried to find a solution that would combine the student's restlessness with the content of the subject. That's why I decided to include quite a few physical activities in the lessons, which would occupy the pupils for a while in a different way, but still a form of education. I specifically taught third graders English and we repeated counting to 12. In order to introduce you to the situation at least a little, for example I said two + two in front of the class and depending on the result, the students had to jump up, turn around, or clap their hands as many times as possible, and the activities we gradually changed.

Agreement, Proactive solutions, Interview

The inclusion of physical activity in teaching was, I dare say, very beneficial for the pupil and for other pupils as well. Just seeing that the pupils really enjoy it and that they want to learn this way at least for a little while every lesson is a huge reward for me as a teacher. I was somewhat embarrassed by this for the first hour, as it seemed to me that the student and the others were arguing even more and wanted to continue only in this form. However, we set the rules together right away, that every hour we will bend for a moment in some way during the lesson, but otherwise we will continue with the regime we have taken. Since then, I apply this approach not only with this class in almost every lesson, but I also try to include it in some way in Czech with ninth graders, where we do not deal with it regularly, but I think that such diversification of teaching is never harmful.

Longterm success

9 let, 3. ročník

Chození se spolužáky ven, kroužek akvaristiky

Vysoká škola s magisterským titulem (český jazyk; anglický jazyk)

9

Musím říct, že jste mě poněkud zaskočila, jelikož i přes to, že mám praxi v oboru několik let, je pro mě takto z patra složité si na nějakou situaci podrobněji vzpomenout. Ale pokud Vám nevadí, že je situace zasažena na první stupeň, i když vy se specializujete na druhý, tak si jednu situaci vybavuji skoro přesně, jelikož se stala nedávno. Když se ke konci minulého školního roku opět otevřely po nějakém čase školy, tak jsem v té době na prvním stupni učila třeťáčky angličtinu. Pro ně to tedy byla první zkušenost s angličtinou vůbec a měla jsem pocit, že to děti opravdu baví. Víte jak, ono to tak bývá, když pořádně nevědí, do čeho se pouštějí, ale musím říct, že byli opravdu šikovní. Snažili se, do hodin se připravovali. Výhodu v tomhle vidím to, že jsme místní menší vesnická škola, takže se téměř všichni žáci společně stýkali i přes vzniklou situaci a udržovali vztahy alespoň tímto způsobem. Jak se ale děti po delší odmlce vrátily opět do školy, musím říct, že to nebyl šok jen pro ně, ale také pro nás jako pedagogy. Ať už to, zjistit jakým způsobem žáci probrané učivo ovládají, tak také to, zajet si opět takový ten školní, trošku striktnější režim, než na který byli zvyklí doma. I když se podíváme přímo na moji situaci, tak s žáky jsem za normálních offline podmínek měla 3 vyučovací hodiny angličtiny týdně, kdežt přes online režim pouze 2 půl hodiny, což samozřejmě je o poznání znát. Abych se tedy dostala ke konkrétní situaci, o které se tu spolu teď pobavíme, tak právě po znovuotevření škol jsem si všimla, že ne zrovna málo dětí ve třídě je neposedných. Ne neposedných, že by se vrtěli na židli nebo houpali, ale konkrétně tedy u jednoho chlapce tohle chování bylo již za hranicemi normálního chodu výuky. Žák během výuky neustále měl potřebu jak tedy na sebe upozorňovat různými projevy chování (vykřikování, pošťuchování spolužačky), tak mi najednou připadal, když to řeknu blbě až opravdu jak s nějakou poruchou.

Pokud budu brát třídu jako celek sám o sobě, my tedy máme nyní ve třetí třídě 12 žáků, tak jsou opravdu moc dobrým kolektivem. Nejvíce se na tom asi podepisuje to, že žáci tu společně přišli již z mateřské školy a téměř všichni jsou místními, tudíž spolu tráví čas i mimo tyhle čtyři stěny. Žák, o kterém se tu tedy budeme bavit, tak je také z místních a při online hodinách učení moc nedal. Bohužel si nešlo nevšimnout, že vedle něj téměř po celou dobu výuky sedí maminka, která byla výborným našeptávačem a z něj se rázem stal žák, který najednou ovládá vše. Ano, bohužel i takto to při online hodinách chodí, ale když maminku nevidíte a jen vždy slyšíte chlapce, jak naklání hlavu a ptá se na správné řešení, tak v tu chvíli opravdu nevíte, jak se pohotově nejlépe zachovat. Taktně jsem se samozřejmě žákovi zkusila vysvětlit, že maminka si za něj se správnou odpovědí neporadí a musí se snažit si poradit sám a pokud neví, nic se neděje. Jinak jsem s ním ani jeho rodiči nikdy neměla žádný problém. Byl to žák průměrný, ale velmi snaživý.

Jak jsem již předtím nastínila, potýkala jsem se s problémovým chováním u žáka tím způsobem, že neustále měl jak potřebu vyrušovat slovně, tak pro něj najednou vydržet sedět 45 minut na židli bylo opravdu nemyslitelné. Houpal se na židli, pošťuchoval ostatní, neustále se zapíral o lavici a když se hlásil, poskakoval u toho atd. U žáka tohle chování bylo nejvýraznější, ale všimla jsem si, že i ostatní žáci mají problém najednou po online hodinách, kde jsem je tolik kontrolovat nemohla, vydržet sedět po dobu vyučovací hodiny v lavicích a dávat pozor. Proto jsem se jednu hodinu žáků přímo zeptala, jaký pro ně byl návrat do škol. Téměř všichni se samozřejmě v tomhle věku do školy ještě těšili, ale jako negativní viděli to, že mezi online hodinami mohla děvčata například pomáhat mamince s přípravou oběda, úklidem… Tudíž děti byly vlastně přes tuhle dobu zaměstnaní, alespoň co se mimo výuky týká, mnohem více a neustále byly v nějaké aktivitě. Tak jsem se snažila najít řešení, které by skloubilo žákovo neposednost společně s náplní předmětu. Rozhodla jsem se proto do výuky zařadit i poměrně pohybové aktivity, které by sice žáky na chvíli zabavily i jiným způsobem, ale přesto formou vzdělávání. Já jsem třeťáky učila konkrétně angličtinu a opakovali jsme počítání do 12. Abych vás do situace aspoň trochu zasvětila, tak například jsem před třídou řekla two + two a dle toho, jaký je výsledek museli žáci tolikrát vyskočit, otočit se, nebo tlesknout a aktivity jsme postupně obměňovali.

Zařazení pohybové aktivity do výuky bylo pro žáka, troufám si říct, velmi přínosné a pro ostatní žáky také. Už jen vidět to, že to žáky opravdu baví a že se chtějí takto vždělávat alespoň na malou chvíli každou hodinu, je pro mě jako učitele obrovská odměna. První hodinu jsem z toho byla poněkud v rozpacích, jelikož mi přišlo, že se žák a ostatní ještě více rozdováděli a chtěli pokračovat pouze touto formou. Stanovili jsme si společně ale hned pravidla, že každou hodinu se nějakým způsobem v hodině na chviličku prohýbeme, ale jinak budeme pokračovat opět v námi zajetém režimu. Od té doby tento přístup aplikuji nejen s touto třídou v téměř každé výuce, ale snažím se ho řadit nějakým způsobem i do češtiny s děváťáky, kde se tomu nevěnujeme pravidelně, ale myslím, že takové zpestření výuky nikdy není na škodu.

2

During the spring break, when there was no school, I, as the class teacher, the principal and the deputy, received an email about cyberbullying in my class, which I had no idea about. The email was sent by an anonymous person who did not want to lose friends in the class. In the email, he wrote that he was troubled by the student's behavior towards other classmates, whom he verbally attacks, most often via social networks. Attached are several photos of the various groups the class had created. The pupil was often vulgar towards girls and racially attacked one boy. It is said that the anonymous student could no longer endure the persistent vulgar behavior towards other classmates in the class, which had been going on for a long time.

The student belongs to the best in the class in terms of his knowledge, activity and grades, he often participated in various competitions and was never one of the problem children, so I was very surprised when I received this email. Overall, in my opinion, the class got along very well, I wasn't afraid to go on multi-day overnight trips with them, which most of my colleagues at school don't do. Sometimes there were some problems related to interruptions in the class, but that is probably what every one of us has encountered. The most challenged student is also one of the very successful students in the class, she has excellent results and is often involved in school events, she tries to get along with everyone in the class. The student often chose her as a target because she found an older boyfriend, I later learned that he was in love with the student. The student who was most challenged belonged to average students, he comes from a mixed family, where his mother is from the Czech Republic and his father is from Egypt. The student often attacked him racially. In general, he then wrote offensive messages to other classmates as well.

Bullying

After reading the email, I waited for spring break to end. I heard from the director and her deputy that they also received the email. We then set a plan to gradually conduct various sessions with the pupils in order to learn everything from their point of view and not just from a few photographs. We always called the student to the principal's office after the end of spring vacation, where I, the principal, and the school psychologist were present. A male student, a female student who is a class representative, a female student, a male student and other attacked students came one after the other. Most of the pupils told us that these messages do not offend them in any way, they are used to them and take them rather as a joke. I did not like this and wanted to prevent this behavior, as did the principal and the school psychologist. We met again with the pupil, who in the meantime apologized to all the pupils, promised us that he would not behave like this again and would not write anything offensive. He was really unhappy about it.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts

In the end, everything turned out well in my opinion. Everyone accepted the apology, no other email or cyberbullying message was received. The student visited the school psychologist a few times and the headmistress forbade him to go on a trip for selected students. This punishment was too much for me, but I couldn't do anything. Pupils get along normally, no one becomes a target of attacks. The student was a bit out of sorts for a while, you could say, his average didn't get worse, but he was silent for a few days. Over time, however, he started to get involved again in the collective and in the classes.

Longterm success

17, druhý ročník na víceletém gymnáziu

Čtení knih, hody stárkování), zajímá se o politiku

Mgr., Ch, Bi

12

Během jarních prázdnin, kdy se nechodilo do školy, mně jako třídní učitelce, paní ředitelce a panu zástupci došel email, který se týkal kyberšikany v mé třídě, o které jsem vůbec nevěděla. Email byl odeslán anonymem, který si nepřál, aby ve třídě ztratil kamarády. V emailu psal o tom, že ho trápí chování žáka vůči jiným spolužákům, které slovně napadá, nejčastěji prostřednictvím sociálních sítích. V příloze bylo zasláno několik fotografií z různých skupin, které měla třída vytvořené. Žák byl často vulgární vůči dívkám a rasisticky napadal jednoho chlapce. Anonymní žák prý už nemohl vydržet přetrvávající vulgární chování vůči jiným spolužákům ve třídě, které probíhalo již dlouhodobě.

Žák patří svými vědomostmi, aktivitou a známkami k nejlepším ve třídě, často se účastnil různých soutěží a nikdy nepatřil k problémovým dětem, proto jsem byla velmi zaskočena, když se ke mně dostal tento email. Celkově spolu třída dle mého vycházela velmi dobře, nebála jsem se s nimi jezdit na vícedenní výlety s přespáním, což většina kolegů na škole nedělá. Občas se vyskytly nějaké problémy, které se týkaly vyrušování v hodině, ale s tím se snad potkal každý z nás. Nejvíce napadaná žákyně patří také k velmi úspěšným žákům ve třídě, má výborný prospěch a často se angažuje ve školních akcích, s každým ve třídě se snaží vycházet. Žák si ji často vybíral jako terč, protože si našla staršího přítele, později jsem se dozvěděla, že do žákyně byl zamilovaný. Nejvíce napadý žák patřil spíše k průměrným žákům, pochází ze smíšené rodiny, kdy matka je z České republiky a otec pochází z Egypta. Žák jej často rasisticky napadal. Celkově poté psal urážlivé zprávy i jiným spolužákům.

Po přečtení emailu jsem čekala, až skončí jarní prázdniny. Ozvala se mi paní ředitelka a její zástupce, že email také obdrželi. Stanovili jsme si poté plán, že postupně provedeme různá sezení s žáky, abychom se vše dozvěděli z jejich pohledu a ne pouze z pár fotografií. Vždy jsme si po konci jarních prázdnin zavolali žáka do ředitelny, kde jsem byla já, paní ředitelka a školní psycholožka. Postupně přišel žák, žákyně, která je zástupkyní třídy, žákyně, žák a další napadení studenti. Většina žáků nám sdělila, že tyto zprávy je nijak neuráží, jsou zvyklí a berou je spíše ze srandy. Toto se mi nelíbilo a chtěla jsem tomuto chování zabránit stejně jako paní ředitelka a školní psycholožka. Sešli jsme se znovu s žákem, který se mezitím všem žákům omluvil, slíbil nám, že se takto již nebude chovat a nebude psát nic urážlivého. Byl z toho opravdu nešťastný.

Nakonec vše dopadlo podle mého dobře. Všichni omluvu přijali, žádný jiný email ani zpráva o kyberšikaně nepřišly. Žák párkrát navštívil školní psycholožku a paní ředitelka mu zakázala jet na zájezd pro vybrané studenty. Za mě byl tento trest příliš, ale nezmohla jsem nic. Žáci mezi sebou normálně vychází, nikdo se nestává terčem útoků. Žák byl chvíli trochu mimo by se dalo říct, jeho průměr se nezhoršil, avšak byl pár dnů zamlklý. Postupem času se však začal opět zapojovat do kolektivu i do hodin.

2

With this problematic behavior, it concerns a pupil who showed himself inappropriately in class. But none of this happened just because of the student's will, but the cause of this behavior could have been the student's autism. There was nothing unusual to begin with, as children with autism are often calm. Of course, sometimes it was necessary to direct the child (perhaps due to disruptions), or sometimes it seemed that the student was not present and not paying attention. But all this happens to other children as well. A bigger problem arose when the boy didn't like something in class or didn't do well, and his reaction was to take off his slippers and then throw them all over the class along with other teaching aids. I was quite startled at first, because I didn't expect something like that, but immediately afterwards I made sure if he had hit someone with those gadgets. Everything about the other kids seemed fine, and the boy who created this problematic situation didn't seem to want to take any more aggressive action. I think he himself was in shock at what happened, I don't think he wanted to hurt anyone, it was just some kind of sudden overflow of emotions.

student with problematic behavior had average academic performance, had difficulty understanding assignments, and sometimes did not work. There were occasional problems with the parents, due to the initial concealment of the child's autism.

Diagnosis, Physical aggression

As I said, I first made sure that all the children were okay (including the initiator of the problem situation). After that, I asked the student to sit back in his seat so that we could finish the lesson. At first I thought that I should have just taken the student with me to the office and solved it, but in the end I'm glad that I left him alone and we finished the lesson. After the bell rang, I called the student over to me and asked him to stop by me in the office. Of course, I handled everything calmly, because I didn't want to upset the student more. I asked him why he did it, what was his reason for it. I tried to explain to him that I understand his feelings, that sometimes one's nerves just get over the edge, but it shouldn't happen often. Due to the fact that the problematic behavior was repeated, but fortunately not in the form of throwing things around the classroom, after an agreement with the parents and the principal, the pupil was assigned a teacher's assistant and a visit to a pedagogical-psychological counseling center.

Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

In the short term nothing out of the ordinary happened right after the incident, I just sat the kids down and finished the little bit of class we had left. I wanted to discuss the situation personally with the student first, so as not to embarrass him unnecessarily or make him even more upset. In the long run, the assignment of a teaching assistant was a very good move, because the student's performance improved a bit and he was more comfortable with a more individual approach. There were no more stormy demonstrations. The entire collective in the class was familiar with the pupil's situation and there was no expulsion from the collective.

Longterm success

11 let, 5. třída

zvířata, čtení

Autismus

Lhaní

Mgr. Aj, Čj

5

U tohoto problémového chování jde o žáka, který se projevoval nepřiměřeně ve vyučování. Nic z toho se ale nedělo jen tak z vůle žáka, ale příčinou tohoto chování mohl být žákův autismus. Nedělo se nic neobvyklého ze začátku, protože děti s autismem jsou často klidné. Samozřejmě občas bylo potřeba dítě usměrnit (třeba kvůli vyrušování), nebo někdy se zdálo, že žák není přítomný a nedává pozor. To vše se ale děje i ostatním dětem. Větší problém nastal v okamžik, kdy se chlapci v hodině něco nelíbilo, nebo se mu něco nedařilo, a jeho reakce byla svlečení přezůvek a jejich následné odhození přes celou třídu i spolu s ostatními učebními pomůckami. Jako první jsem se docela lekla, protože něco takového jsem nečekala, ale hnedka potom jsem se ujistila, jestli třeba někoho netrefil těmi pomůckami. Všechno ohledně ostatních dětí se zdálo v pořádku a i chlapec, který tuto problémovou situaci vytvořil, nevypadal, že by chtěl dál podnikat nějaké agresivní kroky. Myslím, že sám byl v šoku, co se stalo, nemyslím si, že chtěl někomu ublížit, jen to bylo asi nějaké náhlé přetečení emocí.

Žák s problémovým chováním měl průměrné studijní výkony, obtížněji chápal zadání, někdy nepracoval. Byly občasné problémy s rodiči, kvůli původnímu zatajení autismu u dítěte.

Tak jak jsem řekla, nejdřív jsem se ujistila, jestli jsou všechny děti v pořádku (včetně iniciátora problémové situace). Poté jsem žáka poprosila, aby si sedl zpět na své místo, abychom mohli dokončit vyučování. Nejdřív jsem si myslela, že jsem zrovna měla žáka vzít s sebou do kabinetu a řešit to, ale nakonec jsem ráda, že jsem ho nechala v klidu a dokončili jsme hodinu. Po zazvonění jsem si žáka zavolala na slovíčko k sobě a poprosila jsem ho, aby se za mnou zastavil v kabinetu. Samozřejmě jsem vše řešila v klidu, protože jsem nechtěla žáka víc rozrušit. Ptala jsem ho, proč to udělal, jaký k tomu měl důvod. Snažila jsem se mu vysvětli, že chápu jeho pocity, že prostě někdy člověku přetečou nervy, ale nemělo by se to často opakovat. Vzhledem k tomu, že se problémové chování opakovalo, ale naštěstí ne v podobě házení věcí po třídě, po domluvě s rodiči a ředitelkou byl žákovi přidělen asistent pedagoga a návštěva pedagogicko-psychologické poradny.

Z krátkodobého hlediska hnedka po incidentu se nedělo nic neobvyklého, prostě jsem usadila děti do lavice a dokončila jsem kousek hodiny, který nám zbýval. S žákem jsem chtěla nejprve situaci probrat osobně, abych ho zbytečně neuváděla do rozpaků nebo aby nebyl ještě víc rozrušený. Z dlouhodobého hlediska bylo přidělení asistenta pedagoga velmi dobrý krok, protože se žákovi o něco zlepšil prospěch a více individuální přístup mu vyhovoval více. K dalším bouřlivým projevům už nedošlo. Celý kolektiv ve třídě byl obeznámen se situací žáka a nedošlo k žádnému vyloučení z kolektivu.

2

In mid-June, the fifth-grader had a hysterical attack. During physical education class, he began defying the teacher and refusing to exercise because he allegedly had an apology from his mother, which the teacher did not receive. The student insisted on his claim and his behavior escalated into an uncontrollable state of rage and crying. The teacher took him to the assembly room to calm down, but the situation worsened and the student became insane. He wanted to call his parents, but when he called his father, he refused to speak to him and demanded his mother. I also remember the case when this pupil in class verbally attacked his mother in front of the school, using inappropriate and even vulgar expressions.

The fifth-year elementary school student is an extrovert with average academic performance.

Emotional outbursts

It was successful that the pupil gradually began to confide in himself and explained why the situation occurred. His attitude towards his father was surprising. During the investigation, the student calmed down and returned to class five minutes before its end.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The following day, the student had a consultation with a psychologist and a similar situation did not happen again.

Longterm success

11 let, 5. ročník ZŠ

Sport, hra na hudební nástroj

Mgr., Český jazyk, Dějepis, Zeměpis

25 let

V polovině června měl žák pátého ročníku histerický záchvat. Během hodiny tělesné výchovy začal vzdorovat učiteli a odmítal cvičit, protože údajně měl omluvenku od matky, kterou však učitel neobdržel. Žák na svém tvrzení trval a jeho chování eskalovalo do neovladatelného stavu plného vzteku a pláče. Učitel ho odvedl do sborovny, aby se uklidnil, ale situace se zhoršila a žák se stal nepříčetným. Chtěl volat rodičům, ale když se dovolal otci, odmítl s ním mluvit a požadoval matku. Vzpomínám si i na případ, kdy tento žák ve třídě slovně napadal matku před školou, používal přitom nevhodné až vulgární výrazy.

Žák pátého ročníku základní školy je extrovert s průměrným studijním prospěchem.

Bylo úspěšné, že se žák začal postupně svěřovat a vysvětloval, proč k situaci došlo. Překvapivý byl jeho postoj k otci. Během šetření se žák uklidňoval a do hodiny se vrátil pět minut před jejím koncem.

Následující den měl žák konzultaci s psycholožkou a podobná situace se již neopakovala.

2

It was about a month after the beginning of the school year when the mother of one of my students called me. They were freshmen. She wanted to arrange a meeting with me as soon as possible regarding her son being slapped by one of the older students at school. We arranged a meeting the very next day, because I was not indifferent to this situation. Until the second day before my mother came to school, I asked other colleagues if they had noticed any suspicious behavior towards the student. It was strange to me, because an assistant, a teacher or I is always present in the classroom and then in the group. When mom came to the meeting, we were in my office. She told me that the student complained at home that when he was in the English class that is held here at our school, an older boy in a blue t-shirt with a picture of Spiderman slapped him when he went to the toilet. I recorded my mother's statement and told her that I would discuss it with the student and inform her of the next step. The next day, I called the student to me. I asked him how he liked school and so on. I discreetly tried to find out if he would tell me about the problem himself. He said he likes going to school, especially when he can play on the carpet at the back. I asked him various questions. He suddenly mentioned that he has to go to English and he doesn't want to go there. Subsequently, I asked if anyone had ever hurt him there and he said no to that question. He said he just didn't want to go there.

1st grade student, very clever, even above average in class, his parents place great demands on him that do not correspond to his age.

Lying and cheating

As I said before, I first had a meeting with the student's mother. I recorded her statement and then summoned the student. While talking to the student, I found out that no one was harming him, but he didn't know how to tell his parents that he didn't want to go to English, so he made up the idea that someone had slapped him. He knew that if he told his parents that someone was hurting him, that they would deal with it. After talking with the student, I called both parents and the student to the school. I told them that the student confided in me that the problem was that he didn't want to go to English class, but his mom and dad wanted him to. Both parents remained as if petrified. The student was not afraid in my presence and told his parents that no one had hurt him, that he simply did not want to go there.

Interview

It turned out that the student's parents withdrew from English. I advised the parents not to place unnecessarily high demands on the student, that he started the first grade and that alone is a big mental burden for the child, let alone extra classes. I was a student class teacher until the 3rd grade. During all this time, there were no other problems with him and such lying did not happen again.

Longterm success

6 let, 1.třída

fotbal

Mgr., učitelství pro 1.stupeň

32

Bylo to asi měsíc po začátku školního roku, kdy mi volala maminka jednoho z mých žáčků. Byli to prvňáčci. Chtěla si se mnou co nejdřív domluvit schůzku týkající se toho, že jejího syna ve škole někdo ze starších žáků fackuje. Schůzku jsme si domluvily hned na druhý den, protože mi tahle situace nebyla lhostejná. Do toho druhého dne než maminka přišla do školy jsem se ostatních kolegů ptala, jestli si nějakého podezřelého chování vůči žákovi nevšimli. Bylo mi to divné, protože celou dobu ve třídě a potom i následně v družině je vždy přítomná asistentka, vychovatelka nebo já. Když maminka přišla na schůzku, byly jsme u mě v kabinetě. Sdělila mi, že žák si doma stěžoval, že když byl na kroužku angličtiny, který se koná tady u nás ve škole, tak mu starší kluk v modrém tričku s obrázkem Spidermana dal facku, když šel na toaletu. Maminčinu výpověď jsem si zaznamenala a řekla jí, že to s žákem proberu a o dalším postupu ji budu informovat. Na druhý den jsem žáka zavolala k sobě. Ptala jsem se ho jak se mu ve škole líbí a tak. Nenápadně jsem se snažila zjistit, jestli mi o problému neřekne sám. Říkal, že do školy se mu líbí chodit, hlavně je rád, když si může hrát vzadu na koberci. Ptala jsem se ho na různé otázky. Najednou zmínil, že musí chodit do angličtiny, a on tam nechce chodit. Následně jsem se ptala, zda mu tam někdo někdy ublížil a na tu otázku řekl ne. Řekl, že tam jen prostě nechce chodit.

Žák 1. třídy, velmi šikovný, ve třídě až nadprůměrný, rodiče na něho kladou velké nároky neodpovídající jeho věku.

Tak jak jsem už řekla, nejdříve jsem měla schůzku s matkou žáka. Její výpověď jsem si zaznamenala a pak jsem si předvolala žáka. Při rozhovoru s žákem jsem zjistila, že mu nikdo neubližuje, ale on nevěděl, jak rodičům říct, že do angličtiny chodit nechce, a proto si vymyslel, že mu dal někdo facku. To věděl, že když rodičům poví, že mu někdo ubližuje, že to budou řešit. Po rozhovoru s žákem jsem si do školy zavolala oba rodiče i s žákem. Sdělila jsem jim, že se mi žák svěřil, že problém je ten, že do angličtiny chodit nechce, ale maminka s tatínkem to chtějí. Oba rodičové zůstali jak zkamenělí. Žák se za mé přítomnosti nebál a rodičům řekl, že mu nikdo neublížil, že tam jen prostě nechce chodit.

Dopadlo to tak, že rodiče žáka z angličtiny odhlásili. Rodičům jsem doporučila, aby na žáka nekladli zbytečně velké nároky, že nastoupil do první třídy a jen to je pro to dítko velká psychická zátěž, natož kroužky navíc. Žákem třídní učitelkou jsem byla do 3. třídy. Za celou tu dobu s ním nebyly žádné další problémy a podobné lhaní se už neopakovalo.

2

After many years at elementary school, I am used to certain behavior, but what I experienced in the 2020/2021 school year I have never experienced before. I was in the role of a class teacher and I was given the responsibility of leading the 2nd class. I knew most of the children because I had already taught them in the first grade. However, one pupil transferred to us from another school, who could not get into the friendly zone with others due to his behavior. It all culminated the day he took off his mask, started yelling vulgar names at her and kicking around. I immediately called a colleague who sat him down in a chair and started talking to him. He has more respect from men. The teacher clearly established the conditions of the conversation (the student did not maintain eye contact and was silent at the beginning). When prompted, he looked the teacher in the eye and answered all possible questions. After the interview, he found out that his father has a problem with wearing masks in schools and he sent legal documents after the pupil, which are related to wearing masks in schools. It was evident that this was more the problem of a parent who, instead of going to school and clearly establishing what the problem was, sends their son to deal with something he has absolutely no understanding of. I immediately called my parents and we had a meeting with the guidance counselor. After the consultation, the pupil was as calm as an angel for a whole week, but after that problems began to increase not only in school lessons, but also in the school club. The student is absolutely unable to resolve conflicts or deal with other children. He wanted to borrow a lego that someone else was playing with for a while. When the other boy replied that he would lend him the lego in a moment, he slapped him saying he wanted it now. He was reprimanded at least once a day in the school club. As long as he didn't misbehave, notes were not written and everything was resolved by agreement (in the beginning, his offenses were as minor as the others, such as running down the corridor, shouting on the way to lunch or not eating lunch in the school cafeteria). After climbing the wall in the dressing room, swearing at girls and being physically violent towards others, we started writing notes. We also invited parents to the school. At the beginning, we wanted to deal with both parents, but after we found out that the father of the child has absolutely no interest in his son, we invited only the mother to the school. After some time, it became clear that the parents were in the process of separating and this had a certain effect on their son as well. They tried alternating care. When the son was with his mother, he was human and there were no problems with him. He was wild when he was with dad, but after a while his behavior softened to a minimum of problems. In the next school year, we learned that his parents got back together. The son's behavior has improved. His grades were better, he caught up with the subjects that were causing him problems, and in the third grade he was put in charge by a different teacher. However, dealing with others is still not as it should be.

Family history The student comes from a complete family. So he has a father and a mother. The father is authoritarian and solves all his son's school transfers with physical violence. Here we can see elements of why the boy does not look the other teachers in the eye and why he keeps a minimum distance of 3 meters from everyone. In one situation, the teacher had to tell him that he would not hit him and only then approached him with a trembling attitude. In the first moments, the mother stood by her husband, who had no problem scolding the teachers who wanted to discuss with him how to proceed. During the main period when the student's behavior was deteriorating, his parents were living separately and were considering divorce. When he was with his mother, everything was fine (tasks and behavior for one). If he was with his father, he acted like an animal who could not speak like a human and was involved in conflicts. For example, if someone wanted to play football with him and was not from the same class as him, he would kick or hit him. School anamnesis, the student had a hard time in that he transferred to another school and the children were not used to him at all. He broke the school atmosphere and often attracted a friend who was supposed to have an educational effect on him. After a while, thanks to frequent consultations, it was possible to integrate him into the class and the others took him into their group, but it was still not perfect and he reacted hostilely to children from other classes or sections of the school club. He was rather average in merit and excelled in artistic activities. He mastered fine motor skills perfectly, and we can also talk about his talent in drawing, which he enjoyed immensely.

Physical aggression, Verbal aggression

From the beginning, I solved everything by agreement. I tried to explain the rules to him, why they are a priority for us. Then I moved on to the notes. As soon as others began to be attacked (either physically or verbally), I immediately called my parents and informed them about the inappropriate behavior. This was followed by an unfriendly meeting with the parents, which was more of an introduction. But the problems were not solved, and that is why we met even more times. After meeting only with the mother of the child, we established a friendly cooperation and the behavior gradually started to improve. The social worker who was in charge of the student was also given the task of archiving the notes. The student's behavior improved dramatically when his mother began to supervise him.

Consequences, Interview, Cooperation with experts, Warning

The initial solution had no effect. Arrangements and notes did not help, so it was necessary to call the parents to the school and try to solve this problem. When negotiating, the student was careful and promised that the matter would not happen again. Within five minutes he was bringing up something else, or he kept bringing up when I wasn't looking at him, but the kids told me. The note was not a punishment for him or a reason to think about improving his behavior. Always after an agreement with his mother, the pupil began to behave according to the rules and at one time the other teachers also praised him (for example in English and in the school club). At the moment, his transfers have been minimized, but have not completely disappeared. The parents finally got back together and it's hard to say if everything will go back to normal.

Partial success

8 let 2. ročník ZŠ

kreslení, vyrábění, fotbal

Lhaní,Braní věcí

magistra, vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami

15

Po dlouhých letech na ZŠ jsem na jisté chování zvyklá, ale to, co jsem zažila školního roku 2020/2021 jsem ještě nikdy předtím nezažila. Byla jsem v roli třídní učitelky a dostala jsem na starost vést 2. třídu. Většinu dětí jsem znala, jelikož jsem je již učila v první třídě. Ovšem z jiné školy k nám přešel jeden žák, který se se svým chováním nemohl dostat do přátelské zóny s ostatními. Vše vyvrcholilo dnem, kdy si sundal roušku, začal na ni křičet vulgárními názvy a kopat kolem sebe. Okamžitě jsem zavolala kolegu, který si ho posadil na židli a začal s ním promlouvat. Z chlapů má větší respekt. Učitel jasně stanovil podmínky hovoru (žák neudržoval oční kontakt a ze začátku mlčel). Po vyzvání se učiteli díval do očí a odpovídal na všechny možné otázky. Po rozhovoru vyšlo na jeho, že jeho otec má problém s nošením roušek ve školách a po žákovi poslal právní dokumenty, které se týkají nošení roušek ve školách. Bylo evidentní, že tohle je spíše problém rodiče, který místo toho, aby šel do školy a jasně stanovil s čím má problém, pošle svého syna vyřizovat něco, čemu absolutně nerozumí. Okamžitě jsem zavolala rodičům a s výchovnou poradkyní jsme si dali schůzku. Po poradě byl žák klidný jako andílek celý týden, ale poté začaly přibývat problémy nejen ve školním vyučování, ale i ve školní družině. Žák neumí absolutně řešit konflikty či jednat s druhými dětmi. Chtěl si na chvíli půjčit lego, s kterým si hrál někdo jiný. Když mu druhý kluk odpověděl, že mu to lego půjčí za chvíli, tak mu dal facku, že to chce hned. Ve školní družině byl napomínán minimálně 1krát za den. Dokud nedělal vylomeniny, tak se poznámky nepsaly a řešilo se vše domluvou (ze začátku jeho přestupky byly stejně nízké jako u ostatních typu utíkal po chodbě, křičel cestou na oběd nebo nejedl oběd ve školní jídelně). Poté co lezl v šatně po stěně, začal nadávat dívkám a při fyzickém násilí vůči ostatním, jsme začali psát poznámky. Dále jsme si pozvali rodiče do školy. Ze začátku jsme chtěli jednat s oběma rodiči, ale poté co jsme zjistili, že otec dítěte nemá absolutní zájem o svého syna, jsme si do školy zvali jen matku. Po čase vyšlo najevo, že rodiče jsou v rozchodovém procesu a určitý vliv to mělo i na jejich syna. Zkusili střídavou péči. Když byl syn u matky, tak se projevoval lidsky a žádné problémy s ním nebyly. Když byl u táty, tak byl divoký, ale po čase se jeho chování zmírnilo na minimum problémů. V dalším školním roce jsme se dozvěděli, že jeho rodiče se dali opět dohromady. Chování syna se zlepšilo. Jeho prospěch byl lepší, dohnal učivo, které mu dělalo problémy a ve třetí třídě ho dostala na starost jiná paní učitelka. Ovšem jednání s druhými stále ještě není takové, jaké by mělo být.

Rodinná anamnéza žák pochází z kompletní rodiny. Má tedy otce i matku. Otec je autoritářský a veškeré synovi školní přestupy řeší fyzickým násilím. Zde můžeme vidět prvky toho, proč se kluk nedívá ostatním učitelům do očí a proč si od každého udržuje minimální 3metrový odstup. V jedné situaci mu musel pan vychovatel říct, že ho nebude bít a teprve poté se k němu přiblížil s třesoucím se postojem. Matka v prvních okamžicích stála za svým mužem, který neměl problém vyhubovat učitelkám, které se s ním chtěli domluvit, jak dále postupovat. V hlavním období, kdy se chování žáka zhoršovalo, jeho rodiče žili odděleně a zvažovali rozvod. Když byl u maminky, tak měl vše v pořádku (úkoly a chování za jedna). Pokud byl u otce, tak se projevoval jako zvířátko, které neumí lidsky mluvit a dopouštěl se konfliktů. Například, když si s ním chtěl někdo zahrát fotbal a nebyl ze stejné třídy, jako on, tak ho kopl nebo bouchl. Školní anamnéza žák to měl těžké v tom, že přešel na jinou školu a děti na něho nebyly vůbec zvyklé. Naboural školní atmosféru a často k sobě strhu kamaráda, který na něho měl výchovně působit. Po čase se díky častým konzultacím podařilo včlenit ho do třídy a ostatní ho vzali do svého kolektivu, ovšem stále to nebylo dokonalé a na děti z jiných tříd či oddělí školní družiny reagoval nepřátelsky. V prospěchu byl spíše průměrný a ve výtvarných činnostech předčíval ostatní. Jemnou motoriku ovládal dokonale a můžeme hovořit i o talentu v kreslení, které ho nesmírně bavilo.

Ze začátku jsem vše řešila domluvou. Snažila jsem se mu pravidla přiblížit, proč jsou pro nás prioritní. Poté jsem přešla k poznámkám. Jakmile začalo docházet k napadání ostatních (ať už fyzicky či slovně) neprodleně jsem zavolala rodičům a informovala je o nevhodném chování. Následovalo nevřelé setkání s rodiči, které bylo spíše seznamovací. Problémy se ale nevyřešily, a proto jsme se setkali ještě vícekrát. Po setkání pouze s maminkou dítěte jsme si stanovili přátelskou spolupráci a chování se pozvolna začalo zlepšovat. Poznámky dostal za úkol archivovat i družinář, který měl žáka na starosti. Chování žáka se razantně zlepšilo, když na něj začala dohlížet maminka.

Prvotní řešení nemělo žádný efekt. Domluvy ani poznámky nepomáhaly, a proto bylo nutné zavolat si rodiče do školy a snažit se tento problém vyřešit. Při domlouvání žák dával pozor a sliboval, že už se daná věc nebude opakovat. Do pěti minut vyvedl něco jiného nebo vyváděl stále, když jsem se na něho zrovna nedívala, ale děti mi to řekly. Poznámka pro něho nebyla žádným trestem ani důvodem k přemýšlení zlepšení svého chování. Vždy po domluvě s maminkou se žák začal chovat dle pravidel a jeden čas si ho chválili i zbylí učitelé (například v angličtině a ve školní družině). V současné chvíli se jeho přestupy minimalizovali ovšem nezmizely úplně. Rodiče se nakonec k sobě vrátili a těžko říci, jestli se vše nenavrátí opět do starých kolejí.

2

student in my class always had to make himself visible and in the 8th grade he started going to the bathroom at the beginning of every lesson. This thing became regular and unfortunately only happened in my classes. At first, I tried to explain to the student that if he needs to go to the bathroom, he should go during the break, and in general I tried to communicate with him kindly. Unfortunately, this problem persisted and I began to lose patience. It was accompanied by disinterest in teaching and constant interruptions. In retrospect, I have to say that I did not behave in the best way and I generally resented the student at that time. The problem arose in one of our lessons, when the student was constantly interrupting after being admonished. Unfortunately, I got on my nerves and started yelling at him. In response, the student started yelling back at me and even groped me. When I angrily told him that he wouldn't touch me, he ran to the bathroom, where he spent the rest of the hour. When I met him during the break, I told him to come with me to the office, and he started yelling at me that he wouldn't go and started cursing and threatening me. As one of the threats, I remember him saying that he was going to pour sapo in my coffee and that he was going to poison me. I was really helpless at this moment and asked you if you could talk to him.

The student comes from an incomplete and problematic family. Both father and mother are alcoholics, the mother even ended up in prison for non-payment of alimony. The student as such has been at our school since the 1st grade. From the beginning, there were no significant problems with him. He was very introverted, didn't speak much and was shy in the group. The problem started in adolescence, when he tried with all his might to draw attention to himself and be funny at all costs. He did not have a teaching assistant assigned to him, but a school assistant sometimes came to help him in the main subjects. In addition to playing on the computer, he enjoyed cooking, which he talked about a lot in later life. Although he has a reduced intellect, he made great progress in the 6th and 7th grades, when with the help of tutoring from a school assistant he was able to work his way up to threes. He was motivated by it himself, and he absolutely loved the humanities subjects he was able to learn during classes. The problem arose when the teacher regularly did not pay attention to him, on impulse he always waited for the bell to announce the beginning of class and went to the toilet without permission. Another problem was the reaction to injustice. At the moment when he was wrongly accused, unusual aggressiveness awoke in him.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The solution was discussed at the pedagogical council, when the headmistress proposed a transfer to another school. Given the threats and possible criminal charges, the father had no choice but to agree. The pupil as such was neutral for the following two weeks and we did not come into contact in any way.

Disrespectful communication, Transfer of student, Cooperation with experts, Warning

The student is currently in the 2nd year of SOU majoring in arranging and we do not have any more information about him. In retrospect, I evaluate this as my biggest mistake as a teacher. I got carried away with my own judgment and was unprofessional in many ways.

Failure

15 let, 8. ročník

Počítače, vaření

Snížený intelekt

Lhaní,Podvody,Agrese,Potřeba pozornosti

Mgr., Ruský a anglický jazyk

35 let

Žák z mé třídy se vždy musel zviditelňovat a v 8. třídě začal na začátku každé hodiny chodit na záchod. Tato věc se stala pravidelnou a bohužel se děla pouze v mých hodinách. Zprvu jsem se snažila žákovi vysvětlit, že pokud potřebuje na záchod, tak si má zajít o přestávce, a celkově jsem se snažila s ním vlídně komunikovat. Bohužel, tento problém stále přetrvával a já jsem začala ztrácet trpělivost. Doprovázelo to nezájmem o vyučování a neustálé vyrušování. Zpětně musím říct, že jsem se nezachovala nejlépe a celkově jsem na žáka tehdy zanevřela. Problém nastal v jedné z našich hodin, kdy žák neustále po napomenutích vyrušoval. Bohužel mi ruply nervy a začala jsem po něm křičet. Žák jako reakci na to začal křičet zpátky na mě, a dokonce mi tykal. Když jsem mu v afektu řekla, že mi tykat nebude, tak utekl na záchod, kde strávil zbytek hodiny. Když jsem ho o přestávce potkala, tak jsem mu řekla, ať jde se mnou do kabinetu, a začal po mě křičet, že nepůjde a začal mi sprostě nadávat a vyhrožovat. Jako jednu z výhružek si pamatuji, že říkal, že mi nalije savo do kávy a že mě otráví. V této chvíli jsem byla opravdu bezmocná a požádala jsem tebe, jestli s ním nemůžeš promluvit.

Žák pochází z neúplné a problémové rodiny. Otec i matka jsou alkoholici, matka dokonce skončila ve vězení za neplacení výživného. Žák jako takový byl na naší škole od 1. třídy. Z počátku s ním výrazné problémy nebyly. Byl hodně introvertní, málo mluvil a v kolektivu se styděl. Problém začal v pubertě, kdy se mermomocí snažil na sebe upozornit a být za každou cenu vtipný. Asistenta pedagoga přiděleného neměl, avšak na hlavní předměty mu občas chodil pomáhat školní asistent. Kromě hraní na počítači ho bavilo vaření, o kterém v pozdějším věku hodně mluvil. Byť má snížený intelekt, tak v období 6. a 7. třídy šel vidět velký pokrok, kdy se za pomocí doučování školního asistenta dokázal vypracovat na trojky. Samotného ho to motivovalo a vyloženě miloval humanitní předměty, které se byl schopen naučit během vyučování. Problém nastával v momentě, kdy mu učitel pravidelně nevěnoval pozornost na popud toho vždy počkal, až zvonek oznámí začátek hodiny, a bez dovolení odešel na toaletu. Další z problémů byla reakce na nespravedlnost. V momentě, kdy byl neprávem obviněn, tak se v něm probudila nezvyklá agresivita.

Řešení se probíralo na pedagogické radě, kdy paní ředitelka navrhla přeložení na jinou školu. Vzhledem k výhružkám a případnému trestnímu obvinění otci nezbylo nic jiného, než souhlasit. Žák jako takový byl následující dva týdny neutrální a nijak jsme do kontaktu nepřicházeli.

Žák je v momentální chvíli ve 2. ročníku SOU obor aranžér a více informací o něm nemáme. Zpětně to hodnotím jako moje největší pochybení jakožto pedagoga. Nechala jsem se unést vlastním úsudkem a nechovala jsem se v mnoha ohledech profesionálně.

2

This time it is a student in the third year of the first grade of elementary school. In the first semester, the class had little problems, but then it started to escalate. In the first semester, no one talked about bullying. There was one student who was behaving abnormally, but the class teacher seemed to know the boy, she had taught him since the first year, so it was not a problem for her. So she tried to correct the student's behavior in some way, to straighten it out, to discuss it with his mother or with other colleagues in the first grade so that the situation would improve. For a while it seemed that the student was somehow correcting his behavior, getting better and that the class was functioning in a normal way. In the second semester, however, problems arose and the class teacher received a notification that her student was being bullied in class. The teacher reported the situation to the director, who then contacted me as a method of prevention. I finally entered the class and started to find out whether the situation was bullying or not. I worked with the pupils for a whole day, when, on the basis of various games and group work, I found out how this pupil behaves towards others and the teacher.

The pupil's mother is from Ukraine, but the pupil was born in the Czech Republic. The family is socially weak, especially in the area of education and finances. The student is unpopular in the class and is a strong personality here. There are a total of three strong personalities in the class, they fight with each other.

Bullying

With the director and the class teacher, we chose one specific day that would not disrupt the teaching of the given class in any major way. So in the morning I started the class and within the first three hours we worked with the students on various non-standardized tests, questionnaires, which determine for us whether bullying is taking place or not. We also played relaxing games to relax and actually to find out what the relationship is with the student in question. When this day ended, I evaluated the questionnaires. I evaluated it so that it was not bullying and I passed this information on to the school principal and the class teacher.

Working with the collective, Cooperation with experts

The result of the solution is that I was primarily satisfied with it. My point is that when we filled out questionnaires, played games, the children cooperated, but the mentioned pupil cooperated with difficulty, very difficult. The more the time of the fourth lesson got closer, the more his cooperation decreased, so the attention there is certainly not as perfect as it should be. I feel that the student has a learning and attention disorder, so it really reflected on him. It was necessary for me to approach him often and so I forced him a little to the tasks I assigned. He didn't want to elaborate them too much. He was under the bench, on the window, behind the cupboard... Just everywhere, except in the bench. In the end, however, I always managed to get him to fill it out. So this first part was satisfying for me, that I could say that all the students cooperated with me. I had a good feeling about it. When I evaluated it, I concluded that it was not bullying, because this student is a relatively strong personality, is extroverted and wants to assert himself in class. However, he has a problem in that there are other students in the class who are also strong personalities and also want to assert themselves. They are able to gang up against this student, so it can look like bullying. To this day, I don't think it's bullying, because as the student comes from a socially weak family, I think the mother doesn't have much time for the boy. So I would say that the student grows up like firewood in the forest and has the feeling that he can try different things on other classmates. It wasn't bullying, but unfortunately I'm still not sure about that at the moment. What happened there was that we did not evaluate it as bullying... We will move the student to another class, where the class appears to us to be without problems, so that the student could fit in there and would not have to assert himself so strongly. There are no other strong personalities there. So this school year will show us whether it was a good solution or not.

Failure

9 let, 3. třída

Žádné možná fotbal)

Poruchy učení

Mgr, Český jazyk + občanská výchova

13

Tentokrát se jedná o žáka třetího ročníku prvního stupně základní školy. V prvním pololetí daná třída měla malé problémy, ale pak se to začalo stupňovat. V prvním pololetí nikdo nehovořil o šikaně. Byl tam jeden žák, který se choval nestandardně, ale zdálo se, že paní třídní učitelka chlapce zná, učila ho od prvního ročníku, takže to pro ní nebyl žádný problém. Snažila se tedy chování žáka nějakým způsobem korigovat, narovnávat, diskutovat s maminkou, případně s jinými kolegy na prvním stupni tak, aby se situace zlepšila. Chvilku to vypadalo, že žák své chování nějakým způsobem narovnává, lepší se a že třída funguje běžným způsobem. Ve druhém pololetí ale nastoupily problémy a paní učitelka třídní dostala oznámení, že její žák je ve třídě šikanován. Paní učitelka situaci oznámila panu řediteli, který poté kontaktoval mě, jako metodičku prevence. Já jsem posléze do třídy vstoupila a začla jsem zjišťovat danou situaci, zda se o šikanu jedná či ne. S žáky jsem pracovala celý jeden den, kdy na základě různých her, skupinových prací jsem zjišťovala, jak se tento žák chová k ostatním a k paní učitelce.

Matka žáka je z Ukrajiny, ale žák se narodil v České republice. Rodina je sociálně slabá, hlavně v oblasti výchovy a financí. Žák je ve třídě neoblíbený a je zde silnou osobností. Ve třídě jsou celkem tři silné osobnosti, bojují mezi sebou.

S panem ředitelem a s paní učitelkou třídní jsme vybrali jeden konkrétní den, který nějakým větším způsobem nenaruší výuku dané třídy. Ráno jsem tedy do třídy nastoupila a v rámci prvních třech hodin jsme s žáky pracovali na různých nestandardizovaných testech, dotaznících, které nám zjišťují zda šikana probíhá nebo neprobíhá. Hráli jsme i oddechové hry, aby si odpočinuli a vlastně abych i já zjistila, jaký je vztah k danému žákovi. Když tento den skončil, tak jsem dotazníky vyhodnotila. Vyhodnotila jsem to tak, že se o šikanu nejedná a tuto informaci jsem předala řediteli školy a paní učitelce třídní.

Výsledek řešení je takový, že jsem s ním prioritně byla spokojená. Jde mi o to, že když jsme vyplňovali dotazníky, hráli hry, tak děti spolupracovali, ale zmíněný žák spolupracoval obtížně, velmi obtížně. Čím více se nachylovala doba té čtvrté vyučovací hodiny, tak tím jeho spolupráce upadala, takže určitě tam pozornost není dokonalá, jak by měla být. Mám pocit, že žák má poruchu učení a pozornosti, takže na něm se to odráželo opravdu hodně. Bylo zapotřebí, abych k němu přistupovala často a tak jsem ho trošku k těm úkolům, co jsem zadávala, nutila. Moc je vypracovávat nechtěl. Byl pod lavicí, na okně, za skříní… Prostě všude, jen ne v lavici. Nakonec se mi ale vždy povedlo jej k vyplnění přimět. Tato první část pro mě tedy byla uspokojivá, že jsem si mohla říct, že všichni žáci se mnou spolupracovali. Měla jsem z toho dobrý pocit. Když jsem to vyhodnotila, tak jsem naznala, že se o šikanu nejedná, protože tento žák je poměrně silná osobnost, je extrovertní a chce se ve třídě prosazovat. Má ovšem problém v tom, že ve třídě jsou i jiní žáci, kteří jsou také silné osobnosti a též se chtějí prosadit. Jsou schopni se proti tomuto žákovi spojit, takže ono to může jako šikana vypadat. Dodnes si myslím, že se o šikanu nejedná, protože tím, jak žák pochází ze sociálně slabé rodiny si myslím, že maminka moc času na chlapce nemá. Řekla bych tedy, že žák vyrůstá jako dříví v lese a má pocit, že na ostatních spolužácích si může různé věci zkoušet. O šikanu se nejednalo, ale v současnosti si tím stále bohužel jistá nejsem. Došlo tam k tomu, že jsme to tedy jako šikanu nevyhodnotili… Žáka budeme přesouvat do jiné třídy, kde se nám třída jeví jako bezproblémová, takže by tam žák mohl zapadnout a nemusel by se tak silně prosazovat. Jiné silné osobnosti tam totiž nejsou. Tento školní rok nám tedy ukáže jestli to bylo dobré řešení či nikoliv.

2

Right at the beginning of the last school year, a student who has been diagnosed with OCD joined my class. I'm a classroom teacher, so I was the first to know about it and I wanted to prepare well enough for it. I sought information from our school psychologist, who helped me a lot. She told me what to expect and what to prepare for. Of course, I already knew that OCD existed, I had an idea of what it was, but I had not yet encountered it in a child. Our school doesn't have many students with special needs, so having someone like that in the class - I was really looking forward to more experiences. When the little girl joined, of course the other pupils also started to notice and let's just say that they were not very tolerant even though I devoted one classroom hour to just such a preparation for a pupil with OCD and how to behave towards him. Or how to help him. She eats in this case. But in practice it didn't seem terrible at all. It was not very noticeable on the little girl during the lessons. Even if my class was held by other teachers. Sometimes the concentration was a little worse, especially when she started counting, for example, pens, pencils and crayons in the case. But that could easily be solved by summoning her. The problem here was that the class was not very tolerant of this. As I already said, it didn't occur to me that the malfunction was somehow very visible. But after all, I'm not with the class 24/7 and I don't know what's going on during breaks or after school. And that despite the fact that I really try to find out everything about my students. About November, my students started taunting every time the lady had a moment. Of course, I immediately found out who was causing it, who was encouraging the class, and I started to solve it with him.

Bullied - Elementary fourth grader, withdrawn, low self-esteem due to her OCD disorder, average academic performance probably due to occasional episodes. The bully - a fourth-grade student at the same elementary school, an extrovert, a bit of a class clown, above-average academic performance, his father sponsors the school.

Diagnosis, Bullying

talked to the class about the bullied student. We all sat in a circle on the carpet - this is how we have been solving some problems since first grade, which luckily don't happen that often. I wanted to ask the whole class why they were laughing at the little girl. Another student spoke up from the class, from whom I did not expect it. She said she's just weird and they don't like her. All the children started laughing, so I scolded them. I reminded them that right at the beginning of the school year, after all, like every year, we had a mandatory job on bullying. Children always seem to understand this and when you ask them, they think it's bad, but unfortunately it works differently in reality. Especially when there is a student in the class who pulls others down. Unfortunately, my class is easily influenced by these influences. The boys and girls from my class looked like I probably wouldn't do much with them when they were all together. I decided to solve it with the Pedagogical-Psychological Counseling, which I should have done from the beginning. But I kept telling myself until the last moment that I could solve it myself. Like three years ago. Unfortunately, as the students grow, they have more and more sense every year, and I recognized that I needed help. In the Ped-Psy counseling center, I was advised to solve the problems directly with the students who cause contradictions in the class. The next day, I invited the main bully to my office, who always turned the whole class against the female student. A colleague from the Pedagogical-Psychological Counseling Office was also present in the cabinet. The first person pretended not to know what he was talking about. At first he blamed it on the other students, but then I told him what I found out and that all the students I asked about solitude said that he started it. The person started stuttering, became nervous, so a colleague asked him directly if he wanted to confess. The person agreed and said he was very sorry. I told him that the only person he should apologize to is the student. The colleague continued to ask questions - what led him to do this, etc. The person said that he immediately noticed that she was something different and wanted to climb something in the class. It struck me as a pretty stupid reason, of course, but we didn't get anything else out of him. He also told his colleague that he had committed bullying, so the pupil promised that it would not happen again and that he would even help her. Unfortunately, it wasn't over yet, because it was clear to me that the class still lives in the fact that they can laugh at the girl.

Interview, Cooperation with experts

The person was kind of suffocated and I was quite amazed at the effect it had on the others in the class. Since the student was in the office, I have not observed any bullying in the classroom. In fact, the student actually started to help the previously bullied student. Whenever she started counting something again, e.g. her pens and pencils in the case, the student helped her, started talking to her and helped her with e.g. her homework. In the long run, it turned out awfully well. Now the class is already in the ninth year of elementary school, and you might be surprised that the student who used to bully the student is now dating the student. They always go to class together and hold hands, hug each other during breaks. It turned out well in a way. To return to the solution, in my opinion it was probably the best solution we could provide at the time.

Longterm success

Fotbal, zpěv ve sboru

Mgr., AJ, NJ, TV,

25

Hned na začátku minulého školního roku mi do třídy nastoupila žákyně, která má diagnostikované OCD. Jsem třídní učitelka, takže jsem o tom věděla jako první a chtěla jsem se na to dostatečně připravit. Hledala jsem informace u naší školní psycholožky, která mi dost pomohla. Řekla mi, co vše můžu očekávat a na co vše se můžu připravit. Už předtím jsem věděla samozřejmě, že OCD existuje, měla jsem ponětí, co to zhruba je, ale ještě jsem se s tím nesetkala u dítěte. Naše škola nemá moc žáků se speciálními potřebami, takže mít někoho takového ve třídě – celkem jsem se těšila na další zkušenosti. Když holčička nastoupila, začaly si toho všímat samozřejmě i ostatní žáci a řekněme, že moc tolerantní nebyly i přesto, že jsem jednu třídnickou hodinu věnovala právě jakési takové přípravě na žáka s OCD a jak se k němu chovat. Případně jak mu pomoci. Jí v tomto případě. V praxi mi to nepřišlo ale vůbec hrozné. Na holčičce to moc poznat nebylo během vyučování. Ani když moji třídu měly jiní učitelé. Trošku občas ta soustředěnost byla horší, hlavně když začala počítat např. propisky, tužky a pastelky v pouzdře. Ale to se jednoduše dalo vyřešit tím, že jsem ji vyvolala. Problémem tady bylo, že třída vůči tomuto moc tolerantní nebyla. Jak už jsem řekla, mě moc nepřišlo, že by ta porucha byla nějak moc vidět. Ale přece jen nejsem se třídou 24/7 a nevím co všechno se děje o přestávkách nebo po škole. A to i přesto, že se snažím opravdu zjišťovat o svých žácích vše. Asi v listopadu začaly moji žáci pokaždé, když se u slečny projevil nějaký okamžik, s posměšky. Hned jsem si samozřejmě zjistila, kdo to vyvolává, kdo nabádá třídu a začala jsem to s ním řešit.

Šikanovaná – žákyně čtvrté třídy Základní školy, uzavřená do sebe, nízké sebevědomí kvůli své OCD poruše, průměrný studijní prospěch pravděpodobně kvůli občasným epizodám. Šikanátor – žák čtvrté třídy té samé Základní školy, extrovert, tak trochu šašek třídy, nadprůměrný studijní prospěch, jeho tatínek sponzoruje školu.

Promluvila jsem si se třídou o šikanované žákyni. Sedli jsme si všichni do kroužku na kobereček – takhle už od první třídy vlastně řešíme nějaké problémy, které naštěstí nenastávají tak často. Chtěla jsem se zeptat narovinu celé třídy, proč se holčičce smějí. Ozvala se ze třídy další žákyně, od které jsem to teda nečekala. Řekla, že je prostě divná a nemají ji rádi. Všechny děti se začaly smát, tak jsem je pokárala. Připomněla jsem jim, že hned na začátku školního roku, ostatně jako každý rok jsme měli mandatorní zaměstnání o šikaně. Děti vždycky vypadají, že tomu rozumí a když se jich člověk zeptá, tak že to je podle nich špatné, ale v realitě to bohužel funguje jinak. Hlavně když je ve třídě žák, který strhne ostatní. Moje třída je bohužel snadno ovlivnitelná, co se týče těchto vlivů. Žáci a žákyně z mojí třídy se tvářili, že s nimi asi moc neudělám, když jsou všichni spolu. Rozhodla jsem se to řešit s Pedagogicko-psychologickou poradnou, což jsem měla udělat již na začátku. Ale stále jsem si do poslední chvíle říkala, že to dokážu vyřešit sama. Jako tři roky předtím. Bohužel jak žáci rostou, mají rok, co rok více a více rozumu a uznala jsem, že už potřebuji pomoc. V Ped-Psy poradně mi bylo doporučeno, ať problémy řeším přímo se žáky, kteří rozpory ve třídě vyvolávají. Následující den jsem si do svého kabinetu pozvala hlavního šikanátora, který celou třídu vždycky poštval proti žákyni. V kabinetu semnou byl i kolega z Pedagogicko-psychologické poradny. Osoba se první tvářil, že vůbec neví, o čem je řeč. Sváděl to zprvu na ostatní žáky, jenže pak jsem mu řekla, co vše jsem zjistila a že všichni žáci, kterých jsem se o samotě zeptala říkali, že to začal on. Osoba se začal zajíkat, začal být nervózní, tak se ho kolega rovnou zeptal, jestli se nechce přiznat. Osoba povolil a řekl, že se moc omlouvá. Řekla jsem mu, že jediný, komu by se měl omluvit, je žákyně. Kolega se vyptával dál na otázky – co ho k tomu vedlo atd. Osoba říkal, že si hned všiml, že je něčím jiná a chtěl si prý něčím šplhnout ve třídě. Přišlo mi to jako dost hloupý důvod samozřejmě, ale nic jiného jsme z něho nedostali. Kolegu mu ještě řekl, že se dopustil šikany, tak žák slíbil, že už se to nebude opakovat a že jí dokonce bude pomáhat. Bohužel to ještě nebyl konec, protože mi bylo jasné, že třída furt žije v tom, že se dívce mohou smát.

Osoba byl jistým způsobem přiškrcen a dost mě ohromilo, jaký vliv to na ostatní ve třídě mělo. Od té doby, co byl žák v kabinetu jsem ve třídě žádnou šikanu nezpozorovala. Ba dokonce žák začal dřív šikanované žákyni opravdu pomáhat. Vždycky když začala zase něco počítat, např. její propisky a tužky v pouzdře, tak jí žák pomohl, začal na ni mluvit a pomáhal jí např s učivem. V dlouhodobém hledisku to dopadlo strašně dobře. Nyní je třída už v devátém ročníku základní školy a možná vás překvapí, že ten žák, co žákyni dřív šikanoval, tak s žákyní teď v současnosti chodí. Vždycky jdou do třídy spolu a drží se za ruce, o přestávkách se objímají. Dopadlo to svým způsobem dobře. Abych se vrátila k řešení, podle mě to bylo tehdy asi nejlepší řešení, které jsme mohli poskytnout.

2

The situation when, in my opinion, I did not behave in the best way happened at the beginning of my teaching experience. I was fresh out of school and didn't have much experience with problematic student behavior. There was a little girl in my class who was diagnosed with ADHD. She was very outgoing and always wanted to be the center of attention. She was disruptive in class, didn't do her work and was often quite rude. This behavior was repeated literally every day. One day we had a big break, and when the weather is nice, we used to go to the school yard with the children. Recess ended and we went back to class. The class started and I suddenly noticed that the little girl was nowhere to be found. Together with the teacher's assistant, we started looking for her. I started to panic and worry that the little girl had left school alone. Together with the assistant, we searched the whole school. After some time we found the little girl. She was sitting in the corner where the children had games at recess. She was playing with some toy there without excitement. At that moment, a huge stone fell from my heart, but I also felt anger.

The pupil involved in the situation was very much her own. She was diagnosed with ADHD. She was not very popular in class due to her over-the-top demeanor. At the slightest problem, she managed to make a scene where she screamed, whistled, etc. As for her academic results, they were far below average compared to other classmates. I believe it was, but largely due to family disinterest. Žačka grew up with only her mother, who went out in the afternoons and evenings to earn extra money at various part-time jobs, and her daughter was looked after by her siblings who were only a few years older. So the family background was not exactly ideal. I think that also because of the situation in the family, the little girl tried to always be the center of attention in class, because she didn't get attention at home. She often went to school neglected and unprepared for lessons. An assistant came to her during some classes. When she had an assistant in class, she at least cooperated a little, but otherwise she didn't try at all.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The moment we found her, I didn't act professional at all, but my emotions took over and I started yelling at the little girl until she burst into tears. At that moment, I felt that I had completely failed as a teacher. I immediately calmed down and tried to calm the little girl down as well. After that, I took her aside and explained to her that she can't act like that. I explained to her that I was afraid something would happen to her. After that, I took her to the class with the others. After school, when the mother picked up the little girl from the group, I described the whole situation to the mother and asked her if she could warn her daughter at home so that similar situations do not happen again. I received a very lax attitude from my mother, when she only replied that we should have looked after her better.

Disrespectful communication, Support, Interview

The result of the solution was that we explained to the pupil why she could not go wherever she wanted during the lesson. We tried to explain that we are responsible for her during class, so we need to know exactly where she is. And we also made it clear to her that she has to attend classes, even if they are not her favorite. Furthermore, we discussed this situation with the mother, as I already mentioned, but she showed no interest in a solution. A similar situation did not recur, but the frequency of problem behavior did not decrease. I think that this was due to the fact that the family did not cooperate with the school at all and at home the student had no set limits on what he could and could not afford.

Failure

8 let, 3. třída

ADHD

Lhaní,Potřeba pozornosti,Simulace

Vysokoškolské titul Mgr. (učitelství pro první stupeň)

5 let

Situace, kdy jsem se dle mého názoru nezachovala úplně nejlépe, se odehrála na začátku mé pedagogické praxe. Byla jsem čerstvě po škole a moc zkušeností s problémovým chováním žáků jsem ještě neměla. V mé třídě byla holčička, která měla diagnostikováno ADHD. Byla hodně extrovertní a stále toužila být středem pozornosti. V hodinách vyrušovala, nedělala svoji práci a častokrát byla dost drzá. Toto chování se opakovalo opravdu denně. Jednoho dne jsme měli velkou přestávku, a když je hezké počasí, jsme zvyklí chodit s dětmi na školní dvůr. Skončila přestávka a my se vrátili do třídy. Začala hodina a já si najednou všimla, že holčička nikde není. Začali jsme ji společně s asistentkou pedagoga hledat. Začala jsem panikařit a obávat se, že holčička odešla sama ze školy. Společně s asistentkou jsme hledali po celé škole. Po nějaké době jsme holčičku našli. Seděla v koutku, kde měli děti hry na přestávky. Nevzrušeně si tam hrála s nějakou hračkou. V té chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce, ale taky jsem pociťovala zlost.

Žačka, které se situace týkala, byla hodně svá. Měla diagnostikováno ADHD. Ve třídě nebyla moc oblíbená kvůli svému přehnanému vystupování. Při sebemenším problému dokázala udělat scénu, kdy křičela, pištěla apod. Co se týče studijních výsledků, byly oproti ostatním spolužákům hodně podprůměrné. Domnívám se, že to bylo, ale z velké části způsobené nezájmem rodiny. Žačka vyrůstala pouze s matkou, která chodila po odpoledních a večerech přivydělávat na různé brigády a dceru měli na starosti jen o pár let starší sourozenci. Takže rodinné zázemí nebylo úplně ideální. Myslím si, že i kvůli situaci v rodině se snažila holčička ve třídě být stále středem pozornosti, protože doma se jí pozornosti nedostávalo. Do školy chodila často zanedbaná a na výuku nepřipravená. Na nějakých hodinách k ní docházela asistentka. Když měla v hodině asistentku, alespoň trochu spolupracovala, ale jinak se vůbec nesnažila.

V momentě, kdy jsme ji našly, jsem se vůbec nezachovala profesionálně, ale převládly moje emoce a na holčičku jsem začala křičet, až propukla v pláč. V té chvíli jsem se cítila, že jsem jako pedagožka úplně selhala. Okamžitě jsem se uklidnila a snažila uklidnit i holčičku. Poté jsem si ji vzala bokem a vysvětlila jí, že takto se chovat nemůže. Vysvětlila jsem jí, že jsem se bála, aby se jí něco nestalo. Poté jsem ji vzala za ostatními do třídy. Po škole, když si matka vyzvedávala holčičku z družiny, jsem matce celou situaci popsala a poprosila ji, jestli by mohla doma dceru ještě upozornit, aby už se podobné situace neopakovaly. Od matky jsem se dočkala hodně laxního přístupu, když mi odpověděla jenom, že jsme ji měli lépe hlídat.

Výsledkem řešení tedy bylo to, že jsme žačce vysvětlili, proč takto nemůže ve vyučování odcházet, kam se jí zachce. Snažili jsme se vysvětlit, že v době vyučování za ni máme zodpovědnost, tudíž musíme přesně vědět, kde se nachází. A také jsme ji objasnili, že na hodiny chodit musí, i když třeba nejsou její oblíbené. Dále jsme tuto situaci řešili s matkou, jak jsem se již zmínila, ale z její strany se žádný zájem o řešení neprojevil. Podobná situace se už neopakovala, ale frekvence problémového chování se nesnížila. Myslím si, že to bylo způsobeno tím, že rodina se školou absolutně nespolupracovala a doma neměla žačka nastavené žádné hranice, co si může a nemůže dovolit.

2

Since the morning, I have noticed that the student is full of energy and naughty. From the first lesson, he did not listen to the teacher's explanation at all and did not respond to her instructions. He wasn't paying attention and was distracted. I tried to encourage him to concentrate and motivate him in many ways, but it was fruitless. He talked back, was rude to me and the teacher and even cursed. He was doing his job, he didn't know what to do at all. If he started the exercise, he never finished it. He was disturbing with laughter, shouting so that the children could not concentrate. In the second half of the hour, he even put his feet on the table. He then began running off the bench to wherever he thought of, refusing to return and respect his place.

From the age of two, the pupil attended a children's group for several months, after which he attended a kindergarten in the regional capital for less than a year. After moving, he joined a smaller kindergarten in our elementary school in our town. He attended kindergarten with a delay of 3 years. Due to his problematic behavior, he underwent a series of examinations at the age of 4, on the basis of which he was diagnosed with ADHD. On the recommendation of the PPP, a pupil from the age of 4 was assigned a teacher's assistant for eight hours a day. From September 1, 2020, the student entered the 1st grade of our elementary school. Attendance is regular, with minimal sickness. The student stays at school from 6:45 a.m. to 3:00 p.m. In the afternoon, he spends time in the group. The boy lives together with his two siblings with his mother in the family home of his grandparents. The mother cooperates with the elementary school, she is interested in the boy. She regularly consults everything with the teachers and monitors the boy's condition in written reports - diaries, in which the boy is evaluated by the teachers for individual parts of the day with smileys. The motivational system proves itself, the mother awards rewards for the highest daily number of smileys. So far, the boy's father has not visited the elementary school, nor has he expressed an interest in information regarding his son's behavior and education by phone. The student is usually very well and carefully prepared for the lesson in terms of material. Grandparents and mother's parents are also interested in the boy. The process of adapting to the rules was already very problematic in our kindergarten. Although, thanks to his quickness, he orientated himself in the new environment quickly and without difficulty, he was not willing to influence his inappropriate behavior for a long time. It took several months before he was able to accept the set rules of behavior at all. For a long time, he tried to see if his bad behavior in the system would result in some bug, which he could use immediately thanks to his cleverness and alertness. He actually tries it all the time, but it must be said that he now has a firm grasp of what is expected of him, how and why he should behave correctly. At first, the pupil absolutely did not respect the fixed rules, which are clearly laid out by the kindergarten and according to which other children follow. He did not recognize any authority and responded to orders with oppositional defiance. In some situations, his behavior was markedly antisocial. With the help of a motivational reward system, due to the maximum consistency and great commitment of the assistant and pedagogues and fixed boundaries in behavior, it was possible to compensate the pupil's behavior. Now the student knows the rules of behavior well, he is able to follow them. However, he is well aware of the fact that he is under constant surveillance. If this supervision stopped, the student would quickly take advantage of the situation. After the coronavirus hiatus, during which he was out of education for a longer period of time, he entered elementary school relatively unimpaired, in good shape and able to continue what we set and where we left off. Undoubtedly, home education had an influence on this fact, it is up to others to judge. The student is a smiling, well-adjusted, very lively, sensitive boy with a short attention span. He is rather solitary, but accepts children. He never knowingly harms children. If it did, it was the result of rash and reckless behavior that he later regretted. He always tenderly apologized to the children. He likes physical contact (stroking hands) for which he is grateful. At the same time, he can show strong displeasure. Especially in situations where they have to curb their inappropriate behavior. He can be angry, cunning, he can lie and cheat and violate established rules of behavior. But now he is able to correct his behavior more and think more about the consequences of his transgressions. Although he respects authority much more than in his earlier years in Kindergarten, he is still able to constantly cross the boundaries of behavior on a daily basis.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The student refused to return to his seat. I told him to come back and not run between the benches, but it was no use. Rather, it seemed to me that he reacted completely the opposite. He didn't even listen to the teacher and behaved the same way. The whole class suffered from the student's behavior and the teacher's explanation was completely prevented by the student's unacceptable behavior. I thought of taking the student out of the classroom. I told the teacher about my intention and she agreed. I took the student's hand and told him that we were leaving the class. Surprisingly, he listened to me and went with me. I planned to walk him down the aisle. I first walked with the student. At first he was surprised by the new situation, because we had not walked down the hall together before. But after a while, he stopped enjoying it and started shouting in the corridor as well. So that he wouldn't disturb the lessons in the classrooms, I went into a quiet gentle trot with him. We ran through all the corridors of the school, after about 5 minutes we returned to the classroom door. I talked with the student about how the teacher will be surprised when she sees a 'new' student who behaves completely differently.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

The student got tired of running and perceived what I was telling him. He promised to get better and we entered the classroom. He returned to his seat and was much calmer. He took his pencil and tried to work on the assignments we had for the rest of the class. For the rest of the lesson, the student was calmer, he responded to my words, but in the following lessons, working with him was difficult again.

Shortterm success

9 let, 2. třída

Pohybová aktivita

ADHD

Vyrušování výuky,Vykřikování,Neposlušnost,Lhaní,Podvody,Neúcta k autoritám,Vulgární vyjadřování

vysokoškolské, speciální pedagogika

3

Od rána jsem pozorovala, že žák je plný energie a zlobivý. Od první vyučovací hodiny vůbec neposlouchal výklad učitelky a nereagoval na její pokyny. Nedával pozor a byl roztržitý. Snažila jsem se ho povzbuzovat ke koncentraci a motivovat mnoha způsoby, ale bylo to bezvýsledné. Odmlouval, byl drzý na mě i paní učitelku a dokonce nadával. Práci odbýval, vůbec nevěděl, co má dělat. Pokud cvičení začal, vůbec ho nedokončil. Vyrušoval smíchem, vykřikoval tak, že se děti nemohly soustředit. V druhé půli hodiny si dal dokonce nohy na stůl. Poté začal vybíhat z lavice kamkoliv ho napadlo a odmítal se vrátit a respektovat své místo.

Žák od dvou let navštěvoval několik měsíců dětskou skupinu, poté necelý jeden rok docházel do MŠ v krajském městě. Po přestěhování nastoupil do menší MŠ naší ZŠ v našem městě. Do MŠ docházel i s odkladem 3 roky. Kvůli jeho problematickému chování absolvoval ve 4 letech sérii vyšetření, na základě kterých mu byla stanovena diagnóza ADHD. Na doporučení PPP byl žákovi od 4 let přidělen asistent pedagoga na osm hodin denně. Od 1. 9. 2020 nastoupil žák do 1. třídy naší ZŠ. Docházka je pravidelná, s minimální nemocností. Žák pobývá ve škole od 6:45 do 15:00. Odpoledne tráví čas v družině. Chlapec žije spolu s dvěma sourozenci s matkou v rodinném domě svých prarodičů. Matka se základní školou spolupracuje, o hocha se zajímá. Vše pravidelně konzultuje s učitelkami a stav hocha sleduje i z písemných zpráv - deníků, ve kterých je hoch učitelkami ohodnocen za jednotlivé části dne smajlíky. Motivační systém se osvědčuje, za nejvyšší denní počet smajlíků uděluje odměny matka. Otec hocha doposud ZŠ nenavštívil, ani telefonicky neprojevil zájem o informace, které by se týkaly chování a vzdělávání syna. Žák bývá na výuku po materiální stránce velice dobře a pečlivě připraveni. O hocha se zajímají i prarodiče, rodiče matky. Proces adaptace na pravidla již v naší MŠ byl velmi problematický. Ačkoliv se díky své bystrosti v novém prostředí zorientoval rychle a bez potíží, nebyl ochotný ovlivnit své nepatřičné chování ještě dlouhou dobu. Trvalo několik měsíců, než byl schopen nastavená pravidla chování vůbec akceptovat. Dlouhou dobu zkoušel, jestli v systému jeho špatné chování – důsledek nebude nějaká chybička, které by díky své vychytralosti a pohotovosti ihned mohl využít. Zkouší to vlastně neustále, ale je nutno říci, že nyní má již pevné ukotveno, co se od něj očekává, jak a proč se má správně chovat. Zpočátku žák absolutně nerespektoval pevně stanovená pravidla, která má MŠ jasně vytyčená a podle kterých se ostatní děti řídí. Neuznával jakoukoliv autoritu a na příkazy reagoval opozičním vzdorem. V některých situacích bylo jeho chování výrazně asociální. S pomocí motivačního systému odměn, díky maximální důslednosti a velkému nasazení asistenta a pedagogů a pevně stanovených hranic v chování se podařilo žákovo chování zkompenzovat. Nyní žák pravidla chování dobře zná, je schopen se podle nich řídit. Je si však dobře vědom skutečnosti, že je pod neustálým dohledem. Pokud by tento dohled ustal, žák by situace rychle využil. Po koronavirové pomlce, během které ze vzdělávání vypadl na delší dobu, nastoupil do ZŠ relativně nezhoršený, v dobré formě a byl schopen pokračovat v tom, co jsme nastavili a tam, kde jsme přestali. Na tomto faktu měla bezpochyby vliv domácí výchova, je na posouzení jiných. Žák je usměvavý, dobře naladěný, velice živý, citlivý hoch s krátkodobou pozorností. Je spíše samotářský, ale děti přijímá. Dětem vědomě nikdy neubližuje. Pokud se tak stalo, bylo to následkem zbrklého a neuváženého chování, kterého následně litoval. Dětem se vždy soucitně omluvil. Má rád fyzický kontakt (pohlazení po rukou), za který je vděčný. Současně dokáže dát najevo i výraznou nelibost. Zvláště v situacích, kdy musí omezit své nevhodné chování. Umí být naštvaný, vychytralý, umí lhát a podvádět a porušovat stanovená pravidla chování. Nyní je již ale schopen své chování více korigovat a více promýšlet vzhledem k důsledkům svých prohřešků. Ačkoliv respektuje autoritu daleko více než v dřívějších letech v MŠ, je stále ještě schopen hranice chování neustále denně překračovat.

Žák se odmítal vrátit na své místo. Říkala jsem mu, ať se vrátí a nepobíhá mezi lavicemi, ale nemělo to žádný smysl. Spíš mi přišlo, že reagoval úplně opačně. Neposlouchal ani paní učitelku a choval se stejně. Celá třída žákovým chováním trpěla a výklad učitelky byl naprosto znemožněn žákovým nepřijatelným chováním. Napadlo mě vzít žáka mimo třídu. Řekla jsem o svém záměru učitelce a ta souhlasila. Vzala jsem žáka za ruku a oznámila mu, že odejdeme ze třídy. Kupodivu mě poslechl a šel se mnou. Měla jsem v plánu se s ním projít po chodbě. S žákem jsem se nejprve procházela. Zpočátku byl novou situací překvapený, protože jsme se spolu po chodbě ještě neprocházeli. Po chvíli ho to ale přestávalo bavit a začínal vykřikovat i na chodbě. Aby nerušil výuku ve třídách dala jsem se s ním do tichého mírného poklusu. Běhali jsme po všech chodbách školy asi po 5 minutách jsme se vrátili ke dveřím třídy. S žákem jsem si povídala o tom, jak bude paní učitelka překvapená, až uvidí 'nového' žáka, který se chová úplně jinak.

Žák se běháním unavil a vnímal, co mu říkám. Slíbil, že se polepší a vešli jsme do třídy. Vrátil se na své místo a byl daleko klidnější. Vzal tužku a snažil se po zbytek hodiny pracovat na úkolech, které jsme měli. Po zbytek vyučovací hodiny byl žák klidnější, reagoval na má slova, ale v následujících hodinách byla práce s ním opět náročná.

2

It was September, and the new school year was starting. A new student was added to the teacher, who had already completed several classes in the role of class teacher. She knew what was waiting for her, the experienced collective, which she had met only last year as their new class teacher, would have to accept a new member. However, it was nothing new for her, she had already experienced similar situations, so she had no great worries about it. However, the first hours already showed that it would not be an easy job. The new student was not very interested in fitting in, and even sometimes insulted a classmate for no reason. Later, complaints about him also piled up from other secondary teachers. It was a fairly common phenomenon where a student caused a conflict during the break, and then blamed his classmates and took the role of the victim himself. However, not all teachers believed this version of his. During some visits to the choir room, he even compared the school to a concentration camp, which did not leave the classroom indifferent. She organized a special class session on Friday afternoon to clarify the issues. Here, he repeatedly claimed that he was the victim of bullying by his classmates. However, the teacher did not really believe it, as she knew her students, and even the more exemplary ones objected to the claims and rejected the accusations. A heated debate broke out in the class, and the teacher decided to stand up for her class. She pointed out to the student that with such an approach, when he invents and causes conflicts, or lies, he cannot fit in.

Class 6.A was the smallest class not only in the year, but in the whole school. It had only 18 students, and they formed a good team from the first grade. There were never serious problems with them, the only things that were solved were inappropriate games during breaks, such as hitting the blackboard with chalks or a sponge. When a new student transferred to the school, this class was an obvious choice, not only because of its reputation, but especially because of the low number of students. Problem-free integration was assumed, even though it was known that the student did not have very suitable social conditions at home, and he had already faced educational measures in the past at his previous school. According to the later statements of the students of the 6th A class, he deliberately provoked conflicts, arguments, or even fights during breaks, and then went to 'sue' and pretend to be the victim. However, the fact that he was really a victim of bullying was not confirmed in the ongoing school investigation.

Lying and cheating, Verbal aggression

As we already mentioned, the situation worsened from week to week. The parents were aware of the situation, but did not make much effort to solve it. When the student compared the school to a concentration camp, the teacher even suggested a reduced grade for behavior. It could also be related to the fact that a few years ago, the police even dealt with an even worse situation with nine-year-olds yelling at the school. In the aforementioned class, the teacher tried to start a democratic debate, but every moment it degenerated into a confusion of mutual accusations. Here, as it seems, the teacher was a little influenced by subjective opinion, and taught the student in front of the class that it is inappropriate to lie and falsely accuse classmates, or cause conflicts, if he wants to be respected in the class. With this statement, she actually expressed distrust of the student in front of the whole class, and this ultimately had a completely inappropriate impact on the overall solution and building further relationships with the already problematic student.

Agreement, Support, Transfer of student, Interview, Warning

The teacher realized the somewhat inappropriate reaction, and tried to save it by inviting the student to an individual interview the following week. Here she tried to show an understanding approach and start from the beginning. She even made an agreement with the student that she would forgive him the mentioned deuce in behavior, and would not insist on it. In exchange, the student was supposed to reevaluate his behavior, and if he had a problem, solve it immediately with her. However, this conversation of trust apparently came too late, because the pupil also transferred from this school to a church school this time. How his fate continued, the teacher did not find out. However, she has learned that even after those unlearned years, she has to be careful to have a healthy perspective on the situation, and not present her subjective opinions as facts before proving them, regardless of whether she is convinced of them.

Failure

11, 5. ročník

Šport, počítačové hry

Lhaní,Potřeba pozornosti

Vysokoškolské 2. Stupňa, (Informačné technológie, Technika a svet práce)

20

Bol september, a začínal nový školský rok. Pani učiteľke, ktorá už mala za sebou niekoľko tried v roli triedneho učiteľa pribudol do triedy nový žiak. Vedela čo ju čaká, zažitý kolektív, s ktorým sa len minulý rok ako ich nová triedna učiteľka zoznámila bude musieť prijať nového člena. Nebola to však pre ňu žiadna novinka, podobné situácie už zažila, a tak z toho nemala žiadne veľké obavy. Už prvé hodiny však ukázali, že to nebude jednoduchá práca. Nový žiak nemal veľký záujem začleniť sa, a dokonca niekedy bezdôvodne urážal spolužiakov. Neskôr sa sťažnosti na neho hromadili aj od iných druhostupňových učiteľov. Pomerne častý bol jav, kde cez prestávku žiak vyvolal konflikt, a potom z neho vinil svojich spolužiakov a sám sa staval do role obete. Nie všetci učitelia však verili tejto jeho verzii. Pri niektorých návštevách zborovne dokonca prirovnával školu ku koncentračnému táboru, čo už triednu nenechalo ľahostajnou. Zorganizovala špeciálnu triednickú hodinu v piatok poobede, kde chcela problémy ujasniť. Tu opakovane tvrdil, že je obeťou šikany zo strany spolužiakov. Pani učiteľka však tomu veľmi neverila, keďže poznala svojich žiakov, a dokonca tí vzornejší sa voči tvrdeniam ohradili, a odmietli obvinenia. V triede sa strhla búrlivá debata, a pani učiteľka sa rozhodla zastať sa svojej triedy. Upozornila žiaka, že takýmto prístupom, keď si bude vymýšľať a vyvolávať konflikty, či klamať, nemôže zapadnúť.

Trieda 6.A bola najmenšou triedou nielen v ročníku, ale na celej škole. Čítala len 18 žiakov, a od prvého stupňa tvorili dobrý kolektív. Nikdy s nimi neboli vážnejšie probémy, jediné čo sa riešilo boli neprimerané hry cez prestávky, ako vibíjaná kriedami či hubou na tabuľu. Keď do školy prestupoval nový žiak, táto trieda bola jasnou voľbou, nielen kvôli svojej povesti, ale najmä kvôli nízkemu počtu žiakov. Predpokladala sa bezproblémová integrácia, aj keď sa vedelo, že žiak nemá doma veľmi vhodné sociálne pomery, a na predchádzajúcej škole čelil výchovným opatreniam už v minulosti. Podľa neskorších výpovedí žiakov 6.A triedy zámerne cez prestávky vyvolával konflikty, hádky, či dokonca bitky, a potom chodil 'žalovať' a tváril sa ako obeť. To, že by bol skutočne obeťou šikany sa však v prebehnutom školskom pátraní, nepotvrdilo.

Situácia sa, ako už sme spomínali z týždňa na týždeň vyostrovala. Rodičia boli so situáciou vyrozumení, ale veľmi sa o jej riešenie neusilovali. Keď žiak prirovnal školu ku koncentračnému táboru, navrhla dokonca pani učiteľka zníženú známku zo správania. Súvis to mohlo mať aj s tým, že ešte horšiu situáciu s hajlovaním deviatakov na škole pred pár rokmi dokonca riešila polícia. Na spomínanej triednickej hodine sa pani učiteľka snažila zahájiť demokratickú debatu, ale tá sa každú chvíľu zvrhávala na zmäť vzájomných obvinení. Tu, ako sa zdá sa pani učiteľka trochu nechala ovplyvniť subjektívnym názorom, a poučila žiaka pred triedou, že je nevhodné klamať, a falošne obviňovať spolužiakov, či vyvolávať konflikty, ak chce byť v triede rešpektovaný. Týmto výrokom vlastne vyslovila žiakovi pred celou triedou nedôveru, a to malo v konečnom dôsledku úplne nevhodný dopad na celkové riešenie a budovanie ďalších vzťahov s už tak problémovým žiakom.

Pani učiteľka si uvedomila trochu nevhodnú reakciu, a snažila sa ju zachrániť tým, že si žiaka na ďalší týždeň pozvala na individuálny pohovor. Tu sa snažila ukázať chápajúci prístup, a začať od začiatku. Dokonca sa dohodla so žiakom, že mu odpustí spomínanú dvojku zo správania, a nebude na nej trvať. Výmenou za to mal žiak prehodnotiť svoje správanie, a ak by mal nejaký problém, riešiť ho hneď s ňou. Tento rozhovor dôvery však zrejme prišiel neskoro, pretože žiak napokon aj z tejto školy prestúpil na školu tentokrát cirkevnú. Ako ďalej pokračoval jeho osud, už pani učiteľka nezisťovala. Poučila sa však, že aj po tých odučených rokoch si musí dávať pozor na zdravý nadhľad nad situáciou, a neprezentovať svoje subjektívne názory ako fakty pred ich dokázaním bez ohľadu na to, či je o nich presvedčená.

2

met the student for the first time in the second half of the 2nd grade, now he is a fifth grader. They immigrated here from somewhere in the east. His parents divorced and he stayed with his mother and sister who is 3 years younger, she is in 2nd grade today. At our school, we operate as a small class, and he was alone in his year, he was mostly friends with older children - from the third to the fifth grade. Today he is the oldest of the children at school. From the first day, the student liked to show off, shouted when I was doing something with the first graders, of course he knew the subject and couldn't resist sharing his knowledge. It bothered me and the others, but that's probably the fate of the small class. At that time, I taught first to third grade in one class, the fourth and fifth graders had a colleague for the main subjects, then I taught all the education classes, there were always a maximum of 16 of us in the whole school. The student was always interested in history and nature, he was always interested in but sometimes it was too much, sometimes I let him tell his classmates what he knew about the given topic, but it wasn't always possible, as he was alone in the given year, the others were discussing other subjects that needed to be covered. He liked to show off, run from the bench and lecture in front of the blackboard, he was really very extravagant. He was quite good at mathematics, but in Czech he faltered a lot, wrote badly, mixed up letters. In the third grade, when we started with listed words, I knew that he would really have a specific learning disability, and he did. He was diagnosed with dyslexia, dysgraphia and dysortography at the counseling center. He had a line of recommendations from the counseling center that we followed, I took them into account in the number of assigned tasks, we used a reading window, a buzzer to distinguish short and long consonants, a squeezer, where I wrote soft consonants on a dish sponge and on a wooden cube hard…we used a triangular tip on the pencil. I think we did quite well, but the stumbling block came when the children went to visit their father for the weekend once in a while. It wasn't regular, because they drive a truck, but maybe once a month they went to Ostrava... what happened after they returned was terrible for me... There was no talking to the pupil, he lay down on the bench and refused to raise his head... this all started as soon as he had a statement from that counseling office. For example, when I told him to take the reading window, that we were going to read, he told me that I could stop making a fool of him, that my dad was telling me. I was supposed to wipe the dishes with a sponge. He deliberately lay on the bench, sprawled out on it like a regular in a pub with a beer. The worst was always the week after returning. Then we always hit our ruts, my mother also helped a lot.

Today the boy is in the fifth grade. His parents divorced and he stayed with his mother and sister who is 3 years younger, she is in 2nd grade today. Apparently, the parents' divorce did not go well, according to the children and their mother, the father did not treat them nicely, vulgarities were also frequent. The pupil was often influenced by his father's words.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

probably already said that. The worst thing happened when the student received a recommendation from the counseling center. His father does not and did not understand it. The student was inciting us, it was easy to tell exactly what kind of phrases came from his own head and what didn't. Dad himself once told us after his ex-wife that he takes it as pampering and an invention of this time, so what do you want to say about that. That children didn't have such problems before and something. And since I'm a teacher, I have to know how to teach the child so that he doesn't become a Neanderthal. Yes, those are actually his words... he sent an inspection to our school more than once, but of course they never found any fault on our side. In that certain period of time, when the student resisted me, I can give you an example of one situation with him that I remember. In the morning, we greeted each other in class, we talked about what we did at the weekend and one of the students said that he and his parents were on a long weekend abroad. The student started that if they speak German there. I say yes. He started teaching us all how evil the people of that country are, that dad drives there with a truck, that they take big salaries, that he was there and he started a story about him, because he had seen it from the documents. I tried to stop him, that today the country works differently, the past is gone and the people of today are not to blame for his actions. The student told me that if I don't let him finish what he wants, he will refuse to work, and I can be sure that if I buzz the buzzer in Czech, he will throw it out the window and that dad approves - here you can clearly see that this a small child does not invent by himself.

Agreement, Interview, Cooperation with experts

So if I take it from a short-term point of view, the results were not there. Or like this, it took forever for the student to return to his dorms and start working together. But today, working with him is completely different. The efforts of mine and his mother bore fruit. But it wasn't right away... All 3 of us sat down with the student and explained to him the situation, what and why we do the way we do, that he's certainly not stupid, as his dad told him. We set boundaries, I proposed how I would like to work with the student, the student told me some other details about what he would like and what he would not like. We put our heads together and the result was success. Today he is a wonderful boy, he likes to help others, he likes to introduce them to history. We get together once in a while, and he helps me teach the Home Studies class in the fourth grade. I give him the opportunity to prepare a story on the given topic and he is very excited. He says he wants to either teach national history or host a history program on television. We have a more friendly approach together. He cooperates well in Czech lessons, he really tries. They go to their father's, but at least none of the children want to go there, the father now has a new family and a one-year-old child. They don't like their dad, they say he says bad things to everyone and their mom the most. We are now waiting for the next inspection to come - at least you have the experience of being able to experience one of them with us.

Longterm success

11 let, 5. ročník

Fotbal, hasiči, kroužek elektrotechniky

Dyslexie,Dysgrafie,Dysortografie

Lhaní,Neuposlechnutí,Odmítání spolupráce

VŠ, Učitelství pro 1. Stupeň + CŽV Speciální pedagogiky

38

Žáka jsem poznala poprvé ve druhém pololetí 2. třídy, teď je z něj páťák. Přistěhovali se sem odněkud z východu. Jeho rodiče se rozvedli a on zůstal se svou matkou a sestrou, která je o 3 roky mladší, ta dneska chodí do 2. třídy. Na naší škole fungujeme jako malotřídka a on byl v ročníku sám, přátelil se tehdy převážně s dětmi staršími – od třetí do páté třídy. Dneska je na škole z dětí nejstarší on. Žák se od prvního dne rád předváděl, vykřikoval, když jsem třeba něco dělala s prvňáky, on to učivo samozřejmě znal a nemohl vydržet se o své vědomosti nepodělit. Rušilo to mě i ostatní, jenže to je asi úděl malotřídky. Tehdy jsem učila v jedné třídě první až třetí třídu, čtvrťáky a páťáky měl na hlavní předměty kolega, na výchovy jsem pak učila všechny já, v celé škole nás bylo vždycky maximálně 16. Žák se vždycky zajímal o historii a přírodu, tam vždycky perlil, jenže někdy už to bylo moc, občas jsem ho nechala, aby i spolužákům řekl, co k danému tématu ví, ale nešlo to pořád, jak byl v daném ročníku sám, ostatní probírali jiné učivo, které bylo potřeba stihnout. Rád se předváděl, běhal z lavice a přednášel před tabulí, byl vážně hodně extravagantní. Matematika mu celkem šla, ale v češtině hodně pokulhával, škaredě psal, pletl si písmena. Ve třetí třídě, když jsme začali s vyjmenovanými slovy, věděla jsem, že se u něj bude opravdu jednat o nějakou specifickou poruchu učení, a ono taky jo. V poradně mu diagnostikovali dyslexii, dysgrafii a dysortografii. Z poradny měl řádku doporučení, kterými jsme se řídili, brala jsem na něj zřetel v počtu zadávaných úkolů, používali jsme čtecí okénko, bzučák pro rozlišení krátkých a dlouhých souhlásek, mačkadlo, kde jsem na houbiče od nádobí měla napsané měkké souhlásky a na dřevěné kostce tvrdé…na tužku jsme používali trojhranný nástavec. Myslím, že se nám celkem dařilo, ovšem kámen úrazu přišel, když jely děti jednou za čas navštívit otce na víkend. Nebývalo to pravidelně, protože jezdí s kamionem, ale třeba jednou měsíčně jely na Ostravsko…co se dělo po jejich návratu, pro mě bylo hrozné… S žákem nebyla řeč, lehl si na lavici a odmítl zvednout hlavu…tohle všechno začalo vlastně hned, co měl vyjádření z tý poradny. Když jsem mu třeba řekla, ať si vezme čtecí okénko, že půjdeme číst, řekl mi, že bych z něj mohla přestat dělat debila, že mi to vzkazuje táta. S houbičkou jsem prý měla utírat nádobí. Schválně polehával na lavici, rozvaloval se v ní jak štamgast v hospodě u piva. Nejhorší byl vždycky tak ten týden po návratu. Pak jsme vždycky najeli do našich zajetých kolejí, hodně pomáhala i maminka.

Dnes je chlapec v pátém ročníku. Jeho rodiče se rozvedli a on zůstal se svou matkou a sestrou, která je o 3 roky mladší, ta dneska chodí do 2. třídy. Rozvod rodičů zřejmě nenesl dobře, dle slov dětí i jejich matky, se k nim otec nechoval hezky, časté byly i vulgarity. Žák býval často řečmi svého otce ovlivněn.

Tak jsem asi už říkala. To nejhorší prostě nastalo, jak žák dostal doporučení z poradny. Jeho otec pro to nemá a neměl pochopení. Žák proti nám naváděl, přesně bylo poznat, co za fráze jde z jeho vlastní hlavy a co ne. Sám tatínek nám jednou vzkázal po bývalé ženě, že to bere jako zhýčkanost a výmysl týhle doby, tak co na to chcete říct. Že dřív děti takový problémy neměly a kdesi cosi. A že já jsem snad učitelka, tak musím vědět, jak to to děcko naučit, aby z něj nebyl neandrtálec. Jo, to jsou fakt jeho slova toto…nejednou na nás do školy poslal inspekci, ale ti samozřejmě nikdy nenašli pochybení na naší straně. V ten určitý časový úsek, když mi žák vzdoroval, ti můžu dát za příklad třeba jednu situaci s ním, kterou si pamatuju. Ráno jsme se pozdravili ve třídě, povídali jsme si, co jsme dělali o víkendu a jeden z žáků řekl, že byl s rodiči na prodlouženém víkendu v zahraničí. Žák spustil, že jestli se tam mluví německy. Říkám, že ano. On nás všechny začal poučovat, jací jsou lidé z té země zlo, že táta tam jezdí s kamionem, že berou velký výplaty, že tam byl a on o něm spustil vyprávění, protože to měl nakoukáno z dokumentů. Snažila jsem se ho zabrzdit, že dnes už ta země funguje jinak, doby minulé jsou pryč a dnešní lid nemůže za jeho činy. Žák mi řekl, že když ho nenechám doříct to, co chce, odmítne pracovat, a můžu si prý být jistá, že jestli mu budu bzučet bzučákem v češtině, hodí to z okna a že táta to schvaluje – tady úplně vidíš, že tohle ti malý dítě samo nevymyslí.

Tak když to vezmu z toho krátkodobýho hlediska, tak tam ty výsledky nebyly. Nebo takhle, trvalo vždycky, než žák zas zajede do svých kolejí a začně spolupracovat. Ale dneska je s ním práce úplně jiná. Snaha moje a jeho matky přinesla ovoce. Ale nebylo to hned…S žákem jsme si všichni 3 sedli a vysvětlili mu situaci, co a proč děláme tak, jak děláme, že určitě není hloupý, jak mu bylo říkáno od jeho táty. Stanovili jsme si hranice, já navrhla, jak by se mi líbila spolupráce s žákem, žák mi k tomu řekl třeba nějaké další detaily, co by se mu líbilo a co ne. Dali jsme hlavy dohromady a výsledkem byl úspěch. Dneska je z něj úžasný kluk, moc rád pomáhá ostatním, rád je seznamuje s historií. Jednou za čas se domluvíme, a pomáhá mi vést hodiny Vlastivědy ve čtvrté třídě. Dám mu možnost připravit si vyprávění na dané téma a on je hrozně nadšený. Chce prý buď učit vlastivědu nebo moderovat v televizi pořad o historii. Vedeme spolu spíš takový kamarádštější přístup. V hodinách češtiny dobře spolupracuje, opravdu se snaží. K otci jezdí, ale minimálně, ani jedno z dětí tam nechce, otec má teď novou rodinu a roční dítě. U táty se jim nelíbí, mluví prý na všechny sprostě a nejvíc na jejich mámu. My teď už zas čekáme, kdy přijde další inspekce – ty máš aspoň zážitek, že jsi jednu z nich mohla zažít s náma.

2

The teacher described a situation when girls came to her during recess and complained about a classmate who was harassing them. She asked about specific behavior and the girls told her that he throws money at them for bras and panties, runs a pencil between their legs and says he wants to finger them. After the testimony of other girls from the class, who confirmed the same behavior, the situation became clearer.

The student in question is the son of an athlete, has a lower IQ and a learning disability. He is often an attention seeker and in the past has had a problem with playing pornographic content on the teacher's computer.

Physical aggression

The teacher decided to resolve the situation with the student's parents. After school, she invited them to school and explained what their son was doing and saying to the girls. She hoped that his parents would discuss intimate matters with him and that his behavior would change. However, the father reacted inappropriately and downplayed the situation, while the mother promised to talk to him.

Interview

After the incident, the problem was repeated several times. The teacher regularly checked whether there was a change in the student's behavior, but the girls did not confirm any change. The teacher concluded that the main cause was the attitude of the student's father. The solution with the parents was not effective, and the situation began to calm down only after the teacher had a personal conversation with the student, where she explained the seriousness of his behavior.

Failure

13 let, 7. ročník

Cestování, hraní her

Poruchy učení,Snížený intelekt

Lhaní

Mgr., biologie, chemie, angličtina

25

Učitelka popsala situaci, kdy za ní o přestávce přišly děvčata a stěžovaly si na spolužáka, který je obtěžuje. Vyptávala se na konkrétní chování a děvčata sdělila, že jim hází peníze za podprsenku a kalhotky, tužkou jim přejíždí mezi nohama a vyjadřuje se, že by je chtěl vyprstit. Po výpovědi dalších děvčat ze třídy, které potvrdily stejné chování, se situace stala jasnější.

Žák, o kterém byla řeč, je syn sportovce, má nižší IQ a poruchu učení. Často vyhledává pozornost a v minulosti měl problém s tím, že na učitelském počítači pouštěl pornografický obsah.

Učitelka se rozhodla situaci řešit s rodiči žáka. Po vyučování je pozvala do školy a vysvětlila jim, co jejich syn dělá a říká děvčatům. Doufala, že rodiče s ním proberou intimní záležitosti a že se jeho chování změní. Otec však reagoval nevhodně a situaci bagatelizoval, zatímco matka slíbila, že s ním promluví.

Po incidentu se problém ještě několikrát opakoval. Učitelka pravidelně kontrolovala, zda došlo ke změně v chování žáka, ale děvčata nepotvrdila žádnou změnu. Učitelka usoudila, že hlavní příčinou byl přístup otce žáka. Řešení s rodiči nebylo efektivní a situace se začala uklidňovat až po osobním rozhovoru učitelky se žákem, kde mu vysvětlila závažnost jeho chování.

2

At the beginning of the school year, during the first English lesson with a new class, I chose a conversational dating activity, since the students did not know each other well. For these purposes, the desks in the classroom were arranged in a U-shape. After starting an activity where students share information about themselves with the class, students jump in, bother classmates, make noise, move their chairs around the class, and overreact to conversations between others pupils.

It was a new group of students from different classes, so among students who did not know each other until then, there was a need to show off in front of unknown classmates, especially in the case of students. We can say that they used their previous anonymity in front of others to present their social dominance through non-conformist behavior. It is also possible that through this behavior they wished to diminish the perceived authority of the teacher in the classroom, thereby inspiring similar non-conformist behavior in some like-minded students. On the other hand, since it was a lesson at the beginning of the school year and the pupils were not yet used to the "school regime

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

After I noticed disruptions from the students, I reprimanded them verbally and reminded them that they are not alone in class. The interruptions continued, so I was forced to interrupt the previous conversational activity and assign work from the workbook to pairs of students. I seated the students and assigned them to different pairs. I assigned the assignment from the conversation activity as homework.

(Disciplinary) Punishments, Transfer of student, Warning

Immediately after the students were distributed and the assignment changed to a more structured activity, the situation in the classroom calmed down. Disruptive students were deprived of the catalyst in the form of a conversation to respond to, and their attention was directed to another activity and away from each other. In the long term, the solution manifested itself in the constant distribution of pupils, and along with getting used to the school teaching regime during the year, their behavior was gradually regulated.

Longterm success

12 let, 6. ročník ZŠ

Člen florbalového kroužku

ADHD

Magisterské; Anglický jazyk, Občanská výchova a sociální vědy

19

Na začátku školního roku při první hodině anglického jazyka s novou třídou jsem zvolil konverzační seznamovací aktivitu, jelikož se žáci mezi sebou dobře neznali. Pro tyto účely byly stoly ve třídě uspořádány do tvaru písmene U. Po zahájení aktivity, kdy žáci sdílí informace o sobě s třídou, žáci skáčou ostatním do řeči, obtěžují spolužáky, dělají hluk, přemisťují své židle po třídě a přehnaně reagují na konverzace mezi ostatními žáky.

Jednalo se o novou skupinu žáků z různých tříd, tudíž mezi žáky, kteří se do té doby neznali, vznikla potřeba se před neznámými spolužáky předvádět, zejména v případě žáků. Můžeme říct, že využívali své dosavadní anonymity před ostatními k prezentaci své sociální dominance skrze nekonformní chování. Je také možné, že tímto chováním toužili zmenšit vnímanou autoritu učitele ve třídě, čímž by u některých žáků s podobným smýšlením inspirovali podobné nekonformní chování. Na druhou stranu, jelikož se jednalo o hodinu na začátku školního roku a žáci ještě nebyli navyknuti na „školní režim

Poté co jsem si všiml vyrušování ze strany žáků jsem je slovně pokáral a připomněl, že nejsou v hodině sami. Vyrušování pokračovalo, takže jsem byl nucen k přerušení dosavadní konverzační aktivity a zadání práce z pracovního sešitu do dvojic žáků. Žáky jsem rozesadil a přiřadil do různých dvojic. Zadání z konverzační aktivity jsem zadal jako domácí úkol.

Hned po rozsazení žáků a změně zadání na více strukturovanou činnost se situace ve třídě zklidnila. Žákům, kteří vyrušovali byl odebrán katalyzátor ve formě konverzace, na kterou by mohli reagovat, a jejich pozornost byla nasměrována k jiné aktivitě a od nich navzájem. Dlouhodobě se řešení projevilo stálým rozsazením žáků, a spolu s navyknutím na režim školní výuky v průběhu roku bylo jejich chování postupně usměrněno.

2

student in the class where I work as an assistant showed inappropriate behavior both during lessons and during breaks: he was disruptive, did not sit well in the desk, constantly turned around, did not work, did not do what he was supposed to do and repeatedly did not respect the instructions of the teaching assistant or the teachers and did not bring aids . During the breaks, there was also some fighting with classmates. His behavior was very disruptive to the overall climate of the class. Pupils who also had a problem with concentration got carried away, so it was one big merry-go-round.

Pupil - has average grades, rather extrovert, behaves aggressively towards classmates. He has a great influence on the atmosphere in the classroom, drags other classmates down, is the biggest disruptive element here.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

In addition to constant reprimands, remarks for inappropriate behavior also began to be applied. Since the situation did not improve, they also started to deal with foster parents. The agreement with the foster parents is very good, they are communicative, we solve everything with them. They were also at school several times. They tried to negotiate with the student at home, but the problematic behavior kept repeating. After the visit of legal representatives, there was a short-term improvement, but after some time it got worse again. He still received notes for repeated inappropriate behavior and at the end of the school year he was reprimanded by the class teacher. He also started seeing the school psychologist regularly in the morning before classes. They talked with the psychologist about the problems he has at school. For example, when he had a fight with someone, they talked about why he did it or why he shouts in class, etc. We have introduced certain rules and measures in the classroom: for example, we have an agreement that if I draw his attention to something, he should not comment unnecessarily, so as not to disturb the class. For example, he should look at the board, or turn around, or write in a notebook. Another such measure is that he sits alone in the bench, so I sit next to him so that he has constant control. Of course, in the eighth grade, it is actually a punishment for the student that the assistant sits next to him.

(Disciplinary) Punishments, Agreement, Consequences, Interview, Cooperation with experts, Warning

Now, at the beginning of the eighth year, we cannot fully evaluate yet. However, we can see that he is not at all calmed down, it is almost like at the beginning, when he does not respect the instructions, he sits sideways in the desk, so that he communicates with his classmates, he is disruptive, he does not do what he is supposed to do. Overall, there is a disturbing element in that hour. So I don't see any improvement here. We'll see where it goes this year. It's the first week of the school year, so we're still setting up the measures and we believe things will improve. However, in order for the solution to be functional, it needs to be solved elsewhere. In the home environment or to attend some interventions to learn how to behave in certain situations. I think the school is doing its best. The student was offered all possible help and everything was also consulted with the parents.

Failure

12 let, 7. ročník ZŠ

počítačové hry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Agrese,Rušení výuky

Bc. z oboru Speciální pedagogika

2 roky

Žák ve třídě, kde funguji jako asistentka, vykazoval nevhodné chování jak při hodinách, tak při přestávkách: vyrušoval, neseděl hezky v lavici, neustále se otáčel, nepracoval, nedělal to, co má a opakovaně nerespektoval pokyny ani asistenta pedagoga ani vyučujících a nenosil pomůcky. O přestávkách se k tomu přidala i nějaká rvačka se spolužáky. Jeho chování velmi narušovalo celkové klima třídy. Žáci, kteří měli také problém se soustředěním, se nechávali strhnout, takže z toho byl jeden velký kolotoč.

Žák – známky má průměrné, spíše extrovert, chová se agresivně ke spolužákům. Má velký vliv na atmosféru ve třídě, strhává jiné spolužáky, je zde největším rušivým elementem.

Mimo neustálé napomínání se začalo přistupovat i k poznámkám za nevhodné chování. Protože se situace nezlepšovala, začalo se o řešit i s pěstouny. Domluva s pěstouny je velice dobrá, jsou komunikativní, všechno s nimi řešíme. Několikrát byli i ve škole. Žákovi se snažili doma domlouvat, nicméně problémové chování se stále opakovalo. Po návštěvě zákonných zástupců sice ke krátkodobému zlepšení došlo, nicméně po nějaké době se opět zhoršil. Za opakované nevhodné chování stále dostával poznámky a na konci školního roku dostal i důtku třídního učitele. Začal také pravidelně ráno před vyučováním docházet ke školní psycholožce. S paní psycholožkou si povídali o těch problémech, co ve škole má. Třeba když se s někým popral, tak se bavili o tom, proč to udělal nebo proč vykřikuje v hodinách atd. Ve třídě jsme zavedli určitá pravidla a opatření: máme například dohodu, že když ho na něco upozorním, tak by to neměl zbytečně komentovat, aby nerušil třídu. Třeba že se má dívat na tabuli, nebo se má otočit nebo psát do sešitu. Další takové opatření je, že sedí sám v lavici, tudíž si k němu přisednu, aby měl neustálou kontrolu. Samozřejmě v osmé třídě je to pro toho žáka vlastně za trest, že si k němu přisedne paní asistentka.

Teď, na začátku osmého ročníku, nemůžeme úplně zatím hodnotit. Vidíme však, že není nijak zklidněný, je to téměř jako na začátku, kdy nerespektuje pokyny, sedí bokem v lavici, tak, aby komunikoval se spolužáky, ruší, nedělá to, co má. Celkově v té hodině je rušivý element. Zde tedy úplně zlepšení nevidím. Uvidíme, kam se to posune letos. Je první týden školního roku, takže ta opatření budeme teprve nastavovat a věříme, že se to zlepší. Aby však bylo řešení funkční, tak je to potřeba řešit i jinde. V domácím prostředí nebo aby docházel na nějaké intervence, aby se dozvěděl, jak se chovat v určitých situacích. Myslím si, že škola dělá maximum. Žákovi byla nabídnuta veškerá možná pomoc a vše bylo konzultováno také s rodiči.

2

The worst period, which I really don't like to remember, because I ended up seeing a psychologist, was a year ago, when we had a new student in the class again. This student just did what he liked. He didn't listen to anyone, he got angry even over little things like: his team lost the competition, his reaction was to kick his classmates, or maybe he should have done something, some exercise in the notebook, which pissed him off, and then he yelled at me and the class teacher that he hated us and that he hates everyone in this room. He was constantly running around the class, got up 30 times during the lesson, was able to go to the end of the class and kick a classmate, just because he was sitting there or didn't have completed assignments on six large A4 pages. Well, the level of intensity of the events escalated.

The student comes from a complete family, both parents said that there were problems with him in other elementary schools he attended. The student was diagnosed with behavioral disorder - ADHD. As an assistant, I was assigned to him and outside of class I was even with the class during recess. Of course, his behavior had an effect on the whole atmosphere in the class, the class teacher was nervous, towards the end she kept shouting, she argued with him about something, they didn't have time to go through the whole material, the children were afraid to say something because the atmosphere in the class was really tense.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

The solution was rather unfortunate as nothing helped. We tried to talk to him in front of class and outside of class, explaining to him that such behavior is not acceptable, that he has to learn something new at school, that's why he completes the tasks given by the teacher, etc. Without success. When verbal agreement did not help, as a punishment for inappropriate behavior we chose extra tasks, he did not complete them, a reduced grade for behavior, but without effect. We continued to deal with it simultaneously with the parents, who stated that there were problems with him at other elementary schools he attended and at the same time admitted that they could not handle the situation at home either. When they tried to toughen up and stand up for themselves, the son did not notice or listen to them at all. I don't really know what more can be done in a situation like this when you can't get one side to cooperate.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Disrespectful communication, Transfer of student, Interview

Now in retrospect, I think we could have done better. On the one hand, in my opinion, the fault was already in the liberal approach in parenting - the son allowed himself what he should not tolerate, then the fault was right at the beginning, because after a few days/weeks there was only shouting in the class. Maybe it could have been solved without yelling, on the other hand, yelling was the only thing that, at least in the short term, helped to calm down the student in the class so that the class teacher could continue her work. He wouldn't even listen to her without screaming. In the end, it turned out that the student transferred to another elementary school again.

Failure

7 let, 2. třída

/

ADHD

Agrese

Bc. (asistent pedagoga)

7

Nejhorší období, na které fakt nerada vzpomínám, protože jsem díky tomu skončila u psychologa, bylo rok zpátky, kdy jsme měli opět ve třídě nového žáka. Tento žák si prostě dělal, co se mu zlíbilo. Nikoho neposlouchal, vztekal se i kvůli maličkostem typu: jeho tým prohrál soutěž, jeho reakcí byly kopance do spolužáků, nebo třeba měl něco udělat, nějaké cvičení v sešitě, což ho naštvalo a pak řval po mě i po třídní učitelce, že nás nesnáší a že nesnáší všechny tady v té místnosti. Neustále pobíhal po třídě, v hodině 30x z místa vstal, byl schopný jít třeba na konec třídy a kopnout spolužáka, jen proto, že tam zrovna seděl nebo neměl doplněné úkoly na šest velkých A4 stran. No a míra intenzity událostí eskalovala.

Žák pochází z úplné rodiny, oba rodiče uvedli, že s ním byly problémy i na jiných základních školách, na které chodil. U žáka byla diagnostikována porucha chování – ADHD. Já jako asistent jsem byla přidělena k němu a mimo hodiny jsem s třídou byla dokonce i o přestávce. Jeho chování mělo samozřejmě vliv na celou atmosféru ve třídě, třídní učitelka měla nervy, ke konci pořád křičela, o něčem se s ním dohadovala, nestíhali projet celou látku, děti se pak bály něco říct, protože ta atmosféra ve třídě byla opravdu napjatá.

Řešení bylo poněkud nešťastné, protože nic nepomáhalo. Zkoušely jsme s ním promluvit před třídou i mimo třídu, vysvětlovat mu, že takové chování není přijatelné, že se ve škole má něco nového naučit, proto se plní úkoly zadané vyučujícím apod. Bez úspěchu. Když nepomohla slovní domluva, jako trest za nevhodné chování jsme volily úkoly navíc, ty nesplnil, snížená známka z chování, ale bez efektu. Dál jsme to řešily souběžně s rodiči, ti uvedli, že s ním byly problémy i na jiných základních školách, na které chodil a zároveň přiznali, že doma situaci také nezvládají. Když zkoušeli přitvrdit a stát si za svým, syn je absolutně nevnímal a neposlouchal. Nevím, opravdu, co se v takové situaci dá víc dělat, když nejste schopní přimět jednu stranu, aby spolupracovala.

Teď zpětně myslím, že jsme na to mohli jít lépe. Jednak byla chyba podle mě už v liberálním přístupu ve výchově rodičů – syn si dovoloval to, co by mu tolerovat neměli, pak byla chyba hned na začátku, protože po pár dnech/týdnech už se ve třídě jenom křičelo. Možná to šlo řešit i bez křiku, na druhou stranu, křik byl to jediné, co alespoň krátkodobě pomáhalo klidnit žáka ve třídě tak, aby mohla třídní učitelka pokračovat ve své práci. Bez křiku by neposlechl ani ji. Nakonec to dopadlo tak, že žák přešel opět na jinou základní školu.

2

It has been my dream to become a teacher since childhood. I have always enjoyed working with children, which is why I was immediately clear about my career choice. I have been working on the school grounds as a teacher for the seventh year. Even though this job is not always easy, I have to admit that I am completely fulfilled by this job. Many times I got into unpleasant situations where my task was to properly resolve the given situation.

When assigning the task, I immediately thought of the case of a student who has excellent results, but with his behavior disrupts the course of the lesson, often does not cooperate and insults his classmates. He comes from a divorced family where his parents take turns in his care. His main hobbies include watching trains. He is an introverted boy, but he can't handle cases when something doesn't go his way and he starts to get angry. In extreme cases, he starts throwing his things around, once he even dropped an entire bench.

Emotional outbursts, Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

Such behavior of the pupil was already repeated, so I decided to invite his parents to a session at school. I tried to suggest to them some ideas on how to solve the situation. We agreed that the student would visit me regularly. We will talk about his feelings and work together to help him control his anger better. This is how we met the student for several months.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

I think this solution had a successful outcome. The student was gradually able to control his behavior better. Whenever he doesn't understand something, he comes to me and together we find a way to understand the issue. As a result, the student gained more friends who did not like him because of his previous behavior. Even now, classmates go to him for advice.

Longterm success

12 let (7.třída)

Chlapec má zálibu ve vlacích. Ve volných chvílích chodí pozorovat vlaky na vlakové nádraží.

Odmítání spolupráce,Neuposlechnutí,Rušení výuky,Disrespekt

Vysokoškolské vzdělání - titul Mgr., aprobace český jazyk

7

Ve 3. třídě, kde jsem třídní učitelka, mám jednoho chlapce. Žák navštívil PPP v prosinci, kde mu nestanovili žádnou diagnózu. PPP navštěvuje opakovaně. Podle rodičů se objevovaly drobné problémy už od školky, chlapec měl odklad, dále jsem si všimla problémů se psaním, intelekt je na průměru, jeho prospěch je dobrý, problémů v chování a na základě těchto problémů má určité úlevy.

solution

Letos na jaře, před uzavřením školy, se začaly objevovat neadekvátní reakce na různé situace, například při vlítnutí mouchy – chlapec ze třídy utíká na chodbu. Když se mu v hodinách něco nedaří, dostane hysterický záchvat, začne používat sprostá slova. Kromě sprostých slov mi vyčítá, že to řeknu mamince, bojí se a domýšlí si, co se může stát. Jednou také začal vyhrožovat, že se zabije. Naznačoval bodání se tužkou do hrudníku. Po této situaci mi pomohla domluva s psycholožkou, že si budu všechny situace zapisovat a po měsíci se znovu ozvu PPP. Občas se mi stane, že začne řvát, brečet a házet věcmi kolem sebe, nasadí si aktovku a zvedne se, že půjde domů. Zatím se mi vždy vyplatilo ho vzít na chodbu, v klidu si s ním promluvit, zeptat se, jestli chce s tímto chováním pokračovat, že bych musela volat rodiče.

Ve třídě před dětma mě nevnímá, pouze na chodbě. Dále hodně trvá na místě, kde sedí a s kým sedí – pokud se mu místo nelíbí, opět má záchvaty, že nechce jinde sedět, vzteká se, když něco nemůže najít, nadává si, že je blbej a že zase něco pokazil. Chlapec potřebuje povzbuzovat a uklidňovat, nezvládá vyhrocené situace. Opakem jeho chování byla online výuka v době korony. V klidu seděl u počítače, nic ho nerušilo, krásně spolupracoval a byl spokojený. Situace s jeho nevhodným chování se pořád opakují, kolem žáka se musí chodit po špičkách, nevytvářet stresové situace, některé děti ho často provokují. Z dotazníku, který mi měl naznačit, které dítě je oblíbené a které ne, vyšel tento žák jako jeden z těch neoblíbených.

2

Like every Monday, I entered the classroom and greeted the children. At the beginning of the week, we shared experiences from the weekend and plans for the coming days. Like every Monday, I drew a new agenda. I drew one student to a desk with her big friend and sat them in the back, they both looked very satisfied. Everything was going according to plan until one student said she couldn't see through the classmate in front of her. I swapped her with him, which upset the other student, she protested, she didn't want to obey, but I told her that she would just move on without a word. For the entire following hour, the second pupil did not respond to the summons, did not work and did not write in her notebooks. The next hour her behavior improved slightly, but it was still not ideal and I was starting to feel the tension from the whole class. Even though the others worked exemplary and behaved normally, you could see that the situation was stressing them out, because I probably wasn't quite in my skin.

One pupil was always quite a spirited and lively girl. In a small class of about 15 students, she was one of those I always knew about. She was not afraid to express her opinion, to ask questions, but she also had no problem getting into an argument with both her classmates and the teacher. As is often the case, puberty and the period of defiance begins earlier for girls, and so it was with this student. She became defiant, stubborn and very argumentative. She argued even in situations that were completely calm and completely inappropriate for an argument.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

In the fourth hour, I had planned to read together. Instead, we created a circle of trust to resolve the situation. I spread cards with negative and positive emotions on the ground in the middle. Everyone had to choose one positive and one negative and say why they chose it. The majority chose tension, stress, dissatisfaction as the negative, but one pupil chose injustice. When she explained to everyone that it wasn't the transfer itself that upset her, but the fact that she had to sit elsewhere without her friend. After that, I explained to her that I certainly didn't want to create a feeling of injustice in her, I just sat her in the front so that she could see better and without her friend, because she is also tall and they wouldn't be able to see others behind her. When we moved to positive feelings, everyone, including this pupil, came to life, and she also understood that I meant well for her.

Working with the collective, Interview

Everyone calmed down after the circle of trust and had fun together. I think it also had a longer-term effect, because then the pupils were not afraid to talk about their problems and everything was solved immediately.

Longterm success

5. ročník, 11 let

sport, hudba, ráda se schází s kamarády

učitelství chemie a matematiky pro střední školy, učitelství pro základní školy

21

Jako každé pondělí jsem vešla do třídy a s dětmi se pozdravila. Na úvod týdne jsme si sdělili zážitky z víkendu a plány na nadcházející dny. Jako každé pondělí jsem losovala nový zasedací pořádek. Jednu žačku jsem vylosovala do lavice s její velkou kamarádkou a posadila jsem je dozadu, obě se tvářili velice spokojeně. Vše probíhalo podle plánu až do doby, než jedna žačka řekla že nevidí přes spolužáka před ní. Prohodila sem ji s ním, což druhou žačku rozčílilo, protestovala, nechtělo uposlechnout, ale řekla jsem jí, že se prostě bez řečí přesadí. Celou následující hodinu druhá žačka neodpovídala na vyvolávání, nepracovala a nezapisovala si do sešitů. Další hodinu se její chování, už mírně zlepšilo, ale nebylo to stále ideální a začínala sem cítit napětí z celé třídy. I když ostatní pracovali vzorně a chovali se normálně, tak bylo vidět, že nastalá situace je stresuje, protože já sama jsem asi nebyla úplně ve své kůži.

Jedna žačka byla vždy poměrně temperamentní a živá dívka. V malotřídce čítající asi 15 žáků byla jedna z těch, o kterých jsem vždy věděla. Nebála se říci svůj názor, zeptat se, ale ani jí nedělalo problém se pustit do hádky jak se spolužáky, tak s učitelem. Jak tomu bývá, tak u dívek nastupuje puberta a období vzdoru dřív, a tak tomu bylo i u této žačky. Začala být vzdorovitá, tvrdohlavá a velmi hádavá. Hádala se i v situacích, které byli úplně klidné a pro hádku naprosto nevhodné.

Čtvrtou hodinu jsem měla naplánováno společné čtení. Místo toho jsme si udělali kruh důvěry, aby se nastalá situace vyřešila. Na zem doprostřed jsem rozložila kartičky s negativními a pozitivními emocemi. Každý si měl vybrat jednu pozitivní a jednu negativní a říci proč si jí vybral. Většina si jako tu negativní vybrala napětí, stres, nespokojenost, ale jedna žačka si vybrala nespravedlnost. Když všem vysvětlila, že ji nerozčílilo samotné přesazení, ale to, že si musela sednout jinam bez kamarádky. Poté jsem jí vysvětlila, že pocit nespravedlnosti jsem v ní vyvolat určitě nechtěla, jenom jsem ji posadila dopředu aby lépe viděla a bez kamarádky, protože i ona je vysoká a další za ní by neviděli. Když jsme se posunuli k pozitivem pocitům, tak všichni včetně této žačky ožili, a i ona pochopila, že jsem to s ní myslela dobře.

Všichni se po kruhu důvěry uklidnili a společně bavili. Myslím, že to vyvolalo i dlouhodobější efekt, protože se pak žáci nebáli o svých problémech mluvit a řešilo se vše hned.

2

The situation occurred in April of the last school year. The students had an hour to prepare a worksheet for the science lesson. A fourth-grader who suffers from occasional tantrums got so upset in class that he threatened himself (injuring himself with a compass) and others (throwing chairs across the classroom) with his behavior, he was also very verbally aggressive - he used profanity, like , so on classmates.

The pupil is the only long-awaited child to whom the parents gave way from an early age. He suffers from diagnosed ADHD and Asperger's syndrome. He is introverted in nature. The class is composed equally of boys and girls. She is calm and very tolerant of his behavior.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression

calmly approached the student, begged him to calm down, told him to show me what was unclear to him and I would explain it to him - which made him even more upset. In the meantime, I instructed the assistant to evacuate the classroom, who immediately took the children to the corridor. When the student got out of the center of attention, he regulated his behavior and calmed down.

Support, Interview, Cooperation with experts

Even immediately after the incident, the student calmed down and regretted his behavior, he was able to say what led him to the given situation. He then discussed the situation with the school psychologist. On the basis of the recommendation of the school psychologist and educational advisor, there was an extraordinary consultation regarding the pupil. All teaching staff were made aware of the fact that they should give the pupil clear, structured instructions in a limited amount. There was also a tripartite meeting with the parents, where we discussed the situation together. Since April, a similar situation has not been repeated.

Longterm success

4.třída, 10 let

Počítačové hry

ADHD

Agrese

tělesná výchova – přírodopis

5 let

Situace nastala v dubnu minulého školního roku. Žáci měli hodinu na to vypracovat pracovní list do hodiny přírodovědy. Žák čtvrté třídy, který trpí občasnými záchvaty vzteku, se v hodině rozčílil do takové míry, že svým chováním ohrožoval sebe (zraňoval se kružítkem) a okolí (házel po třídě židle), také byl velmi slovně agresivní – používal vulgární slova, jak na mě, tak na spolužáky.

Žák je jediné dlouho očekávané dítě, kterému od malička rodiče ustupovali. Trpí diagnostikovaným ADHD a Aspergerovým syndromem. Je introvertní povahy. Třída je složena rovnoměrně z chlapců a dívek. Je klidná a velmi tolerantní vůči jeho chování.

Přistoupil jsem klidně k žákovi, prosil jsem ho o uklidnění, říkal jsem mu, ať mi ukáže, co je mu nejasné a vysvětlím mu to - což ho ještě více rozčílilo. Mezitím jsem dal pokyn asistentce k evakuaci třídy, která ihned odvedla děti na chodbu. Když se žák dostal mimo střed pozornosti své chování usměrnil a uklidnil se.

I hned po incidentu se žák uklidnil a litoval svého chování, dokázal říct, co ho k dané situaci vedlo. Poté situaci probral se školní psycholožkou. Na základě doporučení školní psycholožky a výchovného poradce byla mimořádná porada ohledně žáka. Všichni pedagogičtí pracovníci byli upozorněni na to, že žákovi mají dávat jasné, strukturované pokyny v omezeném množství. Byla také schůzka s rodiči tzv. tripartita, kde jsme společně probrali situaci, která nastala. Od dubna se podobná situace neopakovala.

2

The assistant did not have a fixed class or pupil to attend to, and 'traveled' around the classes. She was in the class where the described situation occurred because a new student from another school transferred to them, who allegedly had learning difficulties, and therefore the school management assigned her to the student for a few days. The class teacher was experienced, with many years of experience. She returned to the school from retirement, as the school was short of teachers at the time. One morning, the student was brought to school by her grandmother and wanted to talk to the class teacher. She asked for an interview, the teacher agreed. The grandmother told the teacher that she was worried about bullying in the classroom. The teacher tried to calm the grandmother down and convinced her that it was not true. But the grandmother continued and described that the student goes home sad, often cries, does not want to go to school, is sick in the morning, does not want to eat and sometimes even vomits. The day before, she came home from school crying and, at her grandmother's insistence, confided in her that a classmate was tormenting her. The teacher assured the grandmother that there was no bullying in her class, at most the usual 'frog wars' and nudging, but if the grandmother insisted, she would look into the situation and resolve it. At the beginning of the first lesson, the teacher stood in front of the class and announced to the students that the grandmother of one of the classmates was at school and complained that this student was worried at home, crying, and didn't want to go to school because he didn't like the behavior of his classmates. The pupils did not react, so the teacher repeatedly asked whether the pupils had noticed anything or if they knew of something unsightly and incorrect. A classmate broke the silence by remarking that the student 'sued grandma'. So the teacher invited the student to the blackboard and repeated again that she had talked to her grandmother in the morning and she had confided in her about these concerns. She asked her if and who was doing what to her. The student replied that nothing was happening and no one was doing anything to her. The teacher sent her to sit down and started the lesson. The assistant said that she had recently met the student, perhaps that is why she remembered the situation. When the subject of elementary school came up during the interview, the student became sad. Today, he is already at university, but he says that he still bears the consequences. After the described situation, she refused to confide in anyone, as there was no hope for a solution. The whole situation got worse. She thought about suicide. Her parents took her to the Pedagogical-Psychological Counseling Center, where they interviewed her, but the family did not receive a recommendation. After another attempt by the parents to find a solution with another class teacher, there was no improvement either. She had a mental breakdown several times. It lasted all through elementary school, and to this day the families do not have a good relationship with each other.

The student comes from a complete family. He lives in the family house in the village with his parents, grandparents and two years younger brother. The mother is university-educated and works in a leading position as a clerk, the father is an IT technician. The age of both parents is under 35 years. The student herself confided to the assistant that her parents do not have much time for her. She also complained that she has a complicated relationship with her mother, they don't always understand each other and often argue. The student was also troubled by the fact that many disputes are caused by the involvement of grandparents in their family life. Parents pay attention to their children and help them learn. They play ball games. Both siblings always have their school supplies in order, wear decent clothes, bring snacks from home and go to lunch. The student has a strong relationship with her brother. They help each other, they talk together. The sister takes care of the brother, helps him in his studies, takes care and supervises him and defends him from others. The girl is submissive, she doesn't trust herself too much, but she likes to discuss and she expresses her opinion and thoughts during discussions at school. During work in groups, he takes the initiative, when proposing another group member, but often backs down. He appears sad and serious. She doesn't have much fun with children, she can handle herself. She has three friends in her class, but she doesn't always join in the conversation they have during recess. On the recommendation of the Pedagogical-Psychological Advisory Board, the student had a postponement of school attendance. She is intelligent and thoughtful. His school results are above average. She completes assigned work faster than others and often gets bored in class, despite this she does not interrupt and finds work on her own. He has no disciplinary problems. He is also involved in extracurricular activities of the school.

Bullying

The solution to the situation took place in front of the whole class, when the class was confronted with the suspicion of inappropriate behavior of pupils towards a classmate. The teacher gave them a few minutes to express themselves, but this did not happen. After revealing the identity of the classmate, the teacher confronted her directly with the question of whether someone was behaving inappropriately towards her. After the student refuted this claim and replied that nothing was happening, the teacher sent her back to her place. She started teaching and did not open the topic again.

Interview

The assistant recalls that no one noticed the bullying, neither before nor after the described situation. There was no result from the perspective of an outside observer. Today, he already knows from the student that this situation had a result. The situation worsened, humiliation and ridicule became more frequent. The children used this situation against their classmate. She became a 'plaintiff' and a 'weak'. As the years progressed, the aggressor became more sophisticated and provoked her classmates against her, thereby absolving herself of guilt. Subsequently, another classmate became the aggressor. The student tried to help both of them with their studies when they were sick, copying their notebooks and sending them assignments. She told the assistant she felt sorry for them. She wanted to show that she didn't hold a grudge against them, she didn't want to be like them and she believed that their behavior had its origins in some problem they were experiencing. As a result of repeatedly not solving the situation, the student had a mental breakdown several times. She thought about suicide, she didn't want to go to school. She was seeing a psychologist. Based on a recent interview, he still carries the consequences to this day. He suffers from depression, anxiety and panic attacks. He also has problems in creating social bonds, trusting others and self-confidence.

Failure

8 let; 2. ročník

klavír, ruční práce šití, pletení, háčkování, korálky,...)

Bc. ze speciální pedagogiky

15

Asistentka neměla pevně danou třídu nebo žáka, kterému by se měla věnovat, a 'cestovala' po třídách. Ve třídě, kde došlo k popisované situaci, byla, protože k nim přestoupil nový žák z jiné školy, který měl údajně potíže s učením, a proto ji vedení školy k žákovi na pár dní přidělilo. Třídní učitelka byla zkušená, s dlouholetou praxí. Do školy se vrátila z důchodu, jelikož škola měla v té době nedostatek učitelů. Jednoho dne ráno žákyni přivedla do školy babička a chtěla hovořit s třídní učitelkou. Požádala o rozhovor, paní učitelka souhlasila. Babička učitelce sdělila své obavy, že ve třídě dochází k šikaně. Učitelka se snažila babičku uklidnit a přesvědčovala ji, že to není pravda. Babička ale pokračovala a popsala, že žákyně domů chodí smutná, často pláče, do školy nechce chodit, ráno jí bývá špatně, nechce jíst a někdy i zvrací. Den před tím přišla ze školy s pláčem a po naléhání babičky se jí svěřila, že ji trýzní jedna spolužačka. Učitelka babičku ujistila, že v její třídě šikana není, maximálně nějaké běžné 'žabomyší války' a pošťuchování, ale když na tom babička trvá, na situaci se podívá a vyřeší ji. Na začátku první hodiny se učitelka postavila před třídu a žákům oznámila, že ve škole byla babička jednoho ze spolužáků a stěžovala si, že tento žák se doma trápí, pláče, nechce chodit do školy, jelikož se mu nelíbí chování jeho spolužáků. Žáci nereagovali, učitelka se tedy opakovaně ptala, zda si žáci něčeho všimli nebo vědí o něčem nehezkém a nesprávném. Ticho prolomil spolužák s poznámkou, že žákyně 'žalovala babce'. Učitelka si tedy žákyni pozvala k tabuli a znovu zopakovala, že ráno hovořila s její babičkou, a ta se jí svěřila s těmito obavami. Položila jí otázku, zda a kdo jí tedy co dělá. Žákyně odpověděla, že se nic neděje a nikdo jí nic nedělá. Učitelka ji poslala sednout a zahájila výuku. Asistentka říkala, že s žákyní se nedávno potkala, možná i proto si na situaci vzpomněla. Když během rozhovoru přišla řeč na základní školu, žákyně posmutněla. Dnes je již na vysoké škole, ale následky si prý nese stále. Po popsané situaci se odmítala komukoliv svěřit, jelikož naděje v řešení neexistovala. Celá situace se ještě zhoršila. Myslela na sebevraždu. Rodiče ji vzali do Pedagogicko-psychologické poradny, tam ji sice vyposlechli, ale doporučení rodina nedostala. Po dalším pokusu rodičů o řešení s další třídní učitelkou ke zlepšení také nedošlo. Několikrát se psychicky zhroutila. Trvala celou základní školu a dodnes rodiny mezi sebou nemají hezký vztah.

Žákyně pochází z úplné rodiny. V rodinném domku na vesnici žije se svými rodiči, prarodiči a o dva roky mladším bratrem. Matka je vysokoškolsky vzdělaná a působí na vedoucí pozici jako úřednice, otec je IT technik. Věk obou rodičů je do 35 let. Sama žákyně asistentce svěřila, že na ni rodiče nemají mnoho času. Stejně tak si postěžovala, že má komplikovaný vztah s matkou, ne vždy si rozumějí a často se hádají. Žákyni také trápilo, že k mnoha sporům dochází zapojováním prarodičů do jejich rodinného života. Rodiče se dětem věnují, pomáhají v učení. Hrají míčové hry. Oba sourozenci mají vždy v pořádku školní pomůcky, chodí slušně odění, nosí si svačiny z domova a chodí na obědy. Žákyně má pevný vztah s bratrem. Pomáhají si, hovoří spolu. Sestra se o bratra stará, pomáhá mu v učení, stará se a dohlíží na něho a brání ho před ostatními. Dívka je submisivní, příliš si nevěří, ráda ale diskutuje a ve škole během diskusí projevuje svůj názor a úvahy. Během práce ve skupinách přebírá iniciativu, při návrhu dalšího člena skupiny, ale často ustupuje. Jeví se smutně a vážně. S dětmi se příliš nebaví, vystačí si sama. Ve třídě má tři kamarádky, ale ne vždy se o přestávce zapojuje do rozhovoru, který vedou. Na doporučení Pedagogicko-psychologické poradny měla žákyně odklad školní docházky. Je inteligentní a přemýšlivá. Školní výsledky má nadprůměrné. Zadanou práci stíhá rychleji než ostatní a často se tak v hodině nudí, navzdory tomu nevyrušuje a sama si najde práci. Nemá žádné kázeňské problémy. Zapojuje se i do mimoškolních aktivit školy.

Řešení situace proběhlo před celou třídou, kdy třída byla konfrontována s podezřením na nevhodné chování žáků vůči spolužačce. Učitelka jim dala prostor několik minut na vyjádření, k tomu nedošlo. Po prozrazení identity dané spolužačky konfrontovala učitelka přímo ji s otázkou, zda se k ní někdo chová nevhodně. Potom, co žákyně toto tvrzení vyvrátila a odpověděla, že se nic neděje, učitelka ji poslala zpět na její místo. Zahájila výuku a toto téma již neotevřela.

Asistentka vzpomíná, že šikany si nikdo nevšiml, a to ani před popsanou situací, ani po ní. K žádnému výsledku z pohledu vnějšího pozorovatele nedošlo. Dnes již od žákyně ví, že tato situace výsledek měla. Situace se zhoršila, ponižování a posměšky byly častější. Děti vůči spolužačce tuto situaci používaly. Stala se 'žalovníčkem' a 'slabochem'. S postupem let agresorka byla rafinovanější a štvala spolužáky proti ní, sama se tak zbavovala viny. Následně se agresorem stal jiný spolužák. Žákyně se snažila oběma pomáhat s učením, když byli nemocní, kopírovala jim sešity a posílala zadanou práci. Asistentce řekla, že jí jich bylo líto. Chtěla ukázat, že na ně nezanevřela, nechtěla být jako oni a věřila, že jejich chování má původ třeba v nějakém problému, který prožívají. V důsledku opakovaného neřešení situace se žákyně několikrát psychicky zhroutila. Pomýšlela na sebevraždu, nechtěla chodit do školy. Navštěvovala psychologa. Následky si na základě nedávného rozhovoru nese dodnes. Trpí depresemi, úzkostmi a panickou atakou. Problémy má také v tvoření sociálních vazeb, důvěřování ostatním i sebedůvěře.

2

It will be a few years ago, I taught English in fifth grade. I knew this class, I had taught them since elementary school. Overall, it was a pretty good class, perhaps for all subjects. All the teachers liked to go there. If you focused on individual students, there were about 2 boys whose grades were rather below the class average, and one more girl, but these students never had behavior problems. One pupil always had twos and threes in English, rarely achieving a one. He didn't even have a vocabulary, he spoke English probably the worst in the class, but he probably never had worse grades than threes. The second student was a bit better, he was between a one and a two, but from the lesson tests he probably got a two every time and sometimes even a three. I gave the tests from a book, which, as I later found out, could be bought on the Internet. I gave them a test once, everything went fine. But one thing struck me while correcting the tests. Pupils who normally got A's failed a little in this test, or more precisely in one exercise, and their final grade was 2. However, one pupil and another pupil, who almost never got A's in the test, got the whole test right. It seemed strange to me, but I didn't deal with it. I focused on them in class, called them out more, but I didn't see much progress with them. The next test repeated the same thing. The students who received first grades did everything well. It was strange that the pupils and the second pupil also got A's. When we finished the next lesson, I gave them a test from the textbook again, but at the same time I prepared my own test. The test from the textbook turned out exactly as I expected. Pupils and the second pupil without mistakes, but no activity in the lesson, grammatical mistakes in speech, no vocabulary. A week after that, I gave them a mock test - a mock test that I created myself, but for the material that was tested in the test, from which both the students and the second student got A's. What didn't happen was that they burned out in my test, and those who got A's on the tests passed. It turned out as I expected.

There was never a problem with the students. This class was very smart, so the students had slightly worse grades compared to the others, but overall, in terms of comparing students of this age, I would say they were average. Behavior was always fine, they never talked back, never argued.

Lying and cheating

I told a colleague, the class teacher of this class, about the tests and cheating. It was the first offense of these two students, so we didn't want to make any radical decisions. One day we went to class, they said what happened and what we were thinking. That somewhere they got the textbook from which I take the tests. Fortunately, the pupils did not protest and confessed. They apologized. Their reason was that they needed better grades. We explained to them that this is definitely not the right way to get better grades.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts

In the next English lesson, when I was the only one with them, we agreed that they would do extra work, prepare an activity for the next lesson and hide the textbook and not open it again. To be sure, by the end of the year I had already created the tests myself. It was such a lesson for me too. It turned out well, it definitely could have turned out differently. The students never tried anything like that again. Or at least not in my classes.

Longterm success

16 let, ročník: kvinta (1. ročník SŠ)

Oba – hra na hudební nástroje

titul Mgr., aprobace: anglický jazyk

25

Už to bude pár let zpět, učila jsem angličtinu v kvintě. Tuto třídu jsem znala, učila jsem je už od primy. Celkově to byla dost šikovná třída, snad na všechny předměty. Všichni učitelé tam chodili rádi. Když už se člověk zaměřil na jednotlivé žáky, tak tam byli asi 2 kluci, kteří byli prospěchem spíše pod průměrem třídy, a ještě jedna holka, ale nikdy tito žáci neměli problémy s chováním. Jeden žák měl z angličtiny vždy dvojky, trojky, na jedničku dosáhl málo kdy. Neměl ani slovní zásobu, anglicky mluvil asi nejhůř ze třídy, ale horší známky, než trojky asi neměl nikdy. Druhý žák na tom byl o něco lépe, pohyboval se mezi jedničkou a dvojkou, ale z testů z lekcí měl snad pokaždé dvojku a někdy i trojku. Testy jsem dávala z knížky, která se, jak jsem později zjistila, dala koupit na internetu. Jednou jsem jim dala test, všechno proběhlo v pořádku. Při opravě testů mě ale zarazila jedna věc. Žáci, kteří normálně měli jedničky, u tohoto testu, přesněji u jednoho cvičení trošku selhali a jejich výsledná známka byla 2. Ovšem jeden žák a druhý žák, kteří jedničku z testu neměli snad nikdy, měli kompletně celý test správně. Přišlo mi to divné, ale neřešila jsem to. Zaměřila jsem se na ně v hodinách, více je vyvolávala, ale žádný velký pokrok jsem u nich neviděla. Další test se opakovalo to stejné. Žáci, kteří dostávali jedničky vše zvládli v pořádku. Divné bylo, že i žáci a druhý žák dostali jedničky. Když jsme dokončili další lekci, dala jsem jim opět test z učebnice, ale zároveň si připravila i svůj vlastní test. Test z učebnice dopadl přesně tak, jak jsem předpokládala. Žáci a druhý žák bez chyby, ale aktivita v hodině žádná, gramatické chyby v mluvě, slovní zásoba žádná. Týden na to jsem jim tedy dala přepadovku – přepadový test, který jsem si sama vytvořila, ale na látku, která se prověřovala v testu, ze kterého žáci i druhý žák dostali jedničky. Co se nestalo, v mém testu pohořeli a ti, kteří z testů dostávali jedničky, tak ti uspěli. Dopadlo to tak, jak jsem předpokládala.

S žáky nebyl nikdy problém. Tato třída byla velmi šikovná, a tak žáci oproti ostatním měli trošku horší známky, ale celkově v rámci srovnání studentů v tomto věku bych řekla, že byli průměrní. Chování bylo vždy v pořádku, nikdy neodmlouvali, nedohadovali se.

O testech a podvodech jsem řekla kolegyni, třídní učitelce této třídy. Byl to takový první prohřešek těchto dvou žáků, a tak jsme nechtěli dělat nějaká radikální rozhodnutí. Jednoho dne jsme došly do třídy, řekly, co se stalo a co si myslíme. Že si někde sehnali učebnici, ze které čerpám testy. Naštěstí žáci neprotestovali a přiznali se. Omluvili se. Jejich důvodem bylo, že potřebovali lepší známky. Vysvětlili jsme jim, že tohle rozhodně není správný postup na to, jak lepší známky získat.

V další hodině angličtiny, kdy už jsem s nimi byla jen já, jsme se domluvili, že udělají práci navíc, připraví si aktivitu do dalších hodin a tu učebnici schovají a už ji neotevřou. Pro jistotu jsem si do konce roku už tvořila testy sama. Bylo to takové ponaučení i pro mě. Dopadlo to dobře, rozhodně to mohlo dopadnout jinak. Žáci se už nikdy o nic podobného nepokusili. Nebo alespoň ne v mých hodinách.

2

This long-term disciplinary problem did not affect one student, but almost the entire class. There is usually an increased incidence of problematic behavior in the third year of a multi-year grammar school, as most pupils enter puberty. But this class was special in that it was 'glued together', despite the fact that there were twenty-four pupils. They functioned as a collective and occasionally targeted different members of the collective, there was no bullying of selected pupils. But there was always something going on in this class, they were disruptive and laughed in all lessons and were very noisy and active during recess. So it often happened that something broke, someone cried, someone hit each other. Everything happened regardless of gender or benefit.

The pupils came from families of various backgrounds. Most of them lived with both parents, some with only one. They came from the town where the school is located and from the villages from where the pupils commuted to school. In the class, there were several smaller teams created according to interests or previous acquaintances, but the groups were not separated and everyone had fun with everyone. Class achievement followed a normal distribution, some pupils were dyslexic, otherwise there were no confirmed diagnoses. Pubertal changes taking place during roughly three years - second, third, fourth - were clearly visible in the classroom.

Physical aggression, Verbal disruption of lessons

All the teachers tried to solve the situation, and especially the class teacher (the interviewed teacher was the class teacher's representative), who consulted with me about everything. The teachers tried a wide range of punishments, from reprimands, through tests and papers to notes. Communication with parents at parents' associations or individually did not help either. The school management, in cooperation with the prevention methodologist and the school psychologist, then decided to issue special school rules for the given class, which described in detail what this class is not allowed to do (e.g. reach into windows, cupboards, notice boards...). But even that did not meet with great success and the deuces in behavior also fell. The only thing that I can assess in retrospect as something that took time was moving the class to the top floor (previously they were located on the second floor, where there are most classes and it is the busiest part of the school) and special supervision by teachers, mainly classroom teachers. The teacher in question was always present in the classroom during breaks and constantly watched over the students. But mainly he also talked to them and showed the pupils that no matter what problems they face during this period, the school and the teachers are there for them and 'watch their backs'. I think that if anything contributed to the gradual calming down, it was this communication.

(Disciplinary) Punishments, Agreement, Consequences, Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The problem behavior in this class began to appear in the second, peaked in the third, and gradually decreased in the fourth. At the end of the quarter, five students also left for various vocational schools (health, industrial, agricultural), which apparently contributed to a change in the collective. In September, new young people joined the quintet, who, although they remained alive and active, no longer carried the collective problematic behavior with them. There was only one disciplinary problem until the end of the study, when three students submitted identical (copied) protocols to biology, but otherwise I dare say they became the favorite class of most teachers because they were not passive. Even those who used to say about them that they are 'the terror of high school'. Although the situation was resolved, I consider it to have been unsuccessfully resolved, because even after years I feel that it resolved itself and if we teachers contributed in any way, it was only a small part. Today, I think that we should have introduced special supervision and understanding communication much earlier.

Failure

13/14 let (téměř celá třída)

otevřená otázka Různé - sport, hra na hudební nástroje..

Lhaní,Podvody

Středoškolský učitel biologie a chemie (RNDr.)

40

Tento dlouhodobý kázeňský problém se netýkal jednoho žáka, nýbrž téměř celé třídy. V tercii na víceletém gymnáziu obvykle bývá zvýšený výskyt problémového chování, jelikož většině žáků nastupuje puberta. Tato třída ale byla zvláštní v tom, že byla 'stmelená', přestože zde bylo dvacet čtyři žáků. Fungovali jako kolektiv a občasné naschvály směřovaly na různé členy kolektivu, neprobíhala zde šikana vybraných žáků. V této třídě se ale pořád něco dělo, vyrušovali a smáli se ve všech hodinách a byli velmi hluční a aktivní o přestávce. Často se tedy stalo, že se něco rozbilo, někdo brečel, někdo se uhodil. Vše se dělo nezávisle na pohlaví či prospěchu.

Žáci pocházeli z různě situovaných rodin. Většina z nich žila s oběma rodiči, někteří jen s jedním. Pocházeli z města, kde se škola nachází, i z vesnic, odkud žáci do školy dojížděli. Ve třídě bylo několik menších kolektivů vytvořených podle zájmů či předchozí známosti, skupinky ale nebyly separované a všichni se bavili se všemi. Prospěch třídy kopíroval normální rozdělení, někteří žáci byli dyslektici, jinak zde nebyly žádné potvrzené diagnózy. Na třídě byly výrazně vidět pubertální změny probíhající zhruba během tří let - sekunda, tercie, kvarta.

Situaci se snažili řešit všichni učitelé a zejména třídní učitel (dotazovaný učitel byl zástupcem třídního učitele), který vše konzultoval se mnou. Učitelé vyzkoušeli široké spektrum trestů od napomenutí, přes zkoušení a písemky až k poznámkám. Nepomohla ani komunikace s rodiči na rodičovských sdruženích či individuálně. Vedení školy ve spolupráci s metodikem prevence a školním psychologem se potom rozhodlo vydat speciální školní řád pro danou třídu, kde bylo podrobně popsáno co všechno tato třída nesmí (např. sahat na okna, skříně, nástěnky...). Ani to se ale nesetkalo s velkým úspěchem a padly i dvojky z chování. Jediné, co zpětně hodnotím jako něco, co zabralo, bylo přesunutí třídy do nejvyššího patra (předtím se nacházeli ve druhém patře, kde je nejvíc tříd a je to nejrušnější část školy) a speciální dozor učiteli, hlavně tedy třídním. Dotyčný učitel byl o přestávkách vždy přítomen ve třídě a žáky neustále hlídal. Hlavně si s nimi ale také povídal a ukazoval žákům, že ať v tomto období čelí jakýmkoli problémům, škola a učitelé jsou zde pro ně a 'hlídají jim záda'. Myslím, že pokud něco přispělo k postupnému uklidnění, byla to tato komunikace.

Problémové chování v této třídě se začalo objevovat v sekundě, vyvrcholilo v tercii a postupně sláblo v kvartě. Na konci kvarty pět studentů také odešlo na různé odborně zaměřené školy (zdravotní, průmyslové, zemědělské), což zřejmě přispělo ke změně v kolektivu. Do kvinty potom v září nastoupili noví mladí lidé, kteří sice zůstali živí a aktivní, ale kolektivní problémové chování už si s sebou nenesli. Do konce studia proběhl jen jeden kázeňský problém, kdy tři studenti odevzdali totožné (okopírované) protokoly do biologie, jinak si ale troufám říct, že se stali oblíbenou třídou většiny učitelů, protože nebyli pasivní. I těch, kteří o nich dřív říkali, že jsou 'postrach gymnázia'. Ačkoli se tedy situace vyřešila, hodnotím ji jako neúspěšně řešenou, protože i po letech mám pocit, že se vyřešila sama a pokud jsme k nijako učitelé přispěli, tak jen malým dílem. Dnes si myslím, že jsme speciální dozory a chápavou komunikaci měli zavést mnohem dříve.

2

I was a fifth grade classroom teacher at an elementary school. It was just a big break. I don't spend breaks in the classroom, but in the office, so the children know where to find me if they need anything. That's when the girls came to me saying that the boys in the class were throwing things and "fooling around

The boy is very extroverted, friendly, open. His academic results are average, sometimes he does better, it depends on the subject and the curriculum. Unfortunately, his behavior is not always exemplary. He likes to be the center of attention and for that reason he invents various stupid things and with them he can tear down other children. But it never happened that he had the goal of harming or harming someone.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

I was the first to stop this activity and called all the boys to me. I asked how it started and who came up with it. The boy did not particularly deny and admitted that he was the creator of this "fun

Consequences, Interview

think I handled this situation well. Instead of describing at length what they had done, I showed the boys everything and insisted that they restore everything to its original state. I think it was also beneficial for them, they learned something new and will appreciate their surroundings and the equipment at school more. It worked in the long run. It was an isolated incident and I feel that now the whole class is more careful and attentive to their classroom.

Longterm success

5. ročník, 10 let

Aktivity venku, hry na počítači

Mgr., 1. stupeň ZŠ

20

Byla jsem třídní učitelkou pátého ročníku na základní škole. Byla zrovna velká přestávka. Netrávím přestávky ve třídě, ale v kabinetě, takže děti ví, kde mě najít, kdyby něco potřebovaly. Tehdy za mnou došla děvčata, že kluci ve třídě hází věcmi a „blbnou

Chlapec je hodně extrovertně založený, je přátelský, otevřený. Jeho studijní výsledky jsou průměrné, občas se mu daří lépe, záleží na předmětu a učivu. Bohužel jeho chování není vždy ukázkové. Je rád středem pozornosti a vymýšlí kvůli tomu různé hlouposti a k těm dokáže strhnout další děti. Nikdy se ale nestalo, že by měl za cíl někomu ublížit nebo uškodit.

Jako první jsem tuto aktivitu utnula a všechny chlapce si k sobě zavolala. Zeptala jsem se, jak to začalo a kdo s tím přišel. Chlapec nijak zvlášť nezapíral a přiznal se, že je tvůrcem téhle „zábavy

Myslím si, že jsem tuto situaci vyřešila dobře. Místo zdlouhavého opisování toho, co provedli, jsem chlapcům vše ukázala a trvala jsem na tom, aby vše uvedli do původního stavu. Myslím, že to pro ně bylo i prospěšné, naučili se něco nového a budou si více vážit svého okolí a vybavení ve škole. Z dlouhodobého hlediska to zabralo. Šlo o ojedinělý incident a mám pocit, že se teď celá třída chová více opatrně a pozorně ke své učebně.

2

I was in charge of the big break in the hallway. School had just started after a long corona break and the students were still getting used to the normal running of the school, compliance with the school rules, behavior in the classroom, etc. During the entire break, there was a terrible scream from class 9. C and there was a lot of noise. The main cause of the shouting was one pupil who was generally problematic. I warned him twice to shut up, that he was breaking the school rules by shouting, but he shouted a third time right next to me, on purpose.

This class was generally problematic, someone was constantly interrupting, the academic results were quite poor. The aforementioned student always behaved in such a way as to annoy the given teacher and tried to make my class uncomfortable, e.g. by constantly interrupting, did not bring the necessary aids, had stupid questions and comments to make the class laugh.

Verbal disruption of lessons

When he didn't stop screaming even after repeated prompting, I gave him a slap. He immediately got angry that I couldn't deal with him like that, I couldn't treat him like that, and I answered him that I was behaving like him after all, I was breaking the school rules. He got offended and left. After the bell rang, I had a history lesson with them. I came to the class completely calm, I told the student that I did not behave in the best way, but I still insist that it was only a reaction to his breaking the rules and not respecting my instructions, and I gave him the opportunity to go to the headmistress and complain si, but he rejected her. I also informed his parents about the incident and once again warned them about the possibility of going to the headmistress and complaining, but the whole situation remained between us (parents, class, teacher).

Physical intervention, Interview, Warning

The whole situation calmed down that day and I did not notice any hateful reactions from the student or the class. For the rest of the year, the pupil and the class in my classes were completely different from their previous behavior - the classes were calm, they were not having fun, they were paying attention, the results in the tests improved a lot. During the holidays, I met this student and he told me that I actually did the best for him, because if it was solved with a note, a discussion with the parents, then nothing would have happened and nothing would have changed, he would have just continued doing it, but this is how he realized that he didn't behave properly and he should do something about it.

Failure

15 let, 9. třída

Porušování pravidel,Rušení výuky

Mgr., ČJ + Ped na FF MUNI, Výchovné poradentství

23

Měla jsem dozor o velké přestávce na chodbě. Zrovna se nastoupilo do školy po dlouhé koronové pauze a žáci si ještě stále zvykali na běžný chod školy, dodržování školního řádu, chování se ve třídě apod. Během celé přestávky se ze třídy 9. C ozýval strašný křik a byl tam velký hluk. Hlavní příčinou daného křiku byl jeden žák, který byl celkově problémový. Dvakrát jsem ho upozornila, ať se ztiší, že tímto křikem porušuje školní řád, ale on zakřičel i po třetí přímo vedle mě, naschvál.

Tato třída byla celkově problémová, neustále tu někdo vyrušoval, studijní výsledky byly poměrně špatné. Zmíněný žák se choval vždy tak, aby naštval daného vyučujícího a snažil se mi hodinu znepříjemnit např. neustálým vyrušováním, nenosil potřebné pomůcky, měl hloupé otázky a poznámky, aby se třída smála.

Když i po opakované výzvě nepřestal křičet, dala jsem mu pohlavek. Okamžitě se naštval, že takto s ním přece nemůžu jednat, takto se k němu chovat nemůžu a já jsem mu odpověděla, že se přece jen chovám jako on, porušuju školní řád. Urazil se a odešel. Po zvonění jsem u nich měla hodinu dějepisu. Do třídy jsem přišla naprosto v klidu, řekla jsem žákovi, že jsem se nezachovala naprosto nejlépe, ale stále si trvám na tom, že to byla pouze reakce na jeho porušování řádu a nerespektování mých pokynů a dala jsem mu možnost jít za paní ředitelkou a stěžovat si, ale on ji odmítnul. O incidentu jsem informovala také jeho rodiče a opět jsem je upozornila na možnost jít za paní ředitelkou a stěžovat si, ale celá situace zůstala mezi námi (rodiče, třída, učitelka).

Celá situace se uklidnila ještě ten den a ze strany žáka ani třídy jsem nezaznamenala žádné nenávistné reakce. Po zbytek roku byl žák i třída v mých hodinách naprosto odlišní od předchozího chování – v hodinách byl klid, nebavili se, dávali pozor, výsledk v testech se o dost zlepšily. O prázdninách jsem tohoto žáka potkala a říkal mi, že jsem vlastně udělala pro něj to nejlepší, protože kdyby se to řešilo poznámkou, rozpravou s rodiči, tak by se nic nestalo a nezměnilo, prostě by v tom pokračoval, ale takto si uvědomil, že se nechoval správně a měl by s tím něco dělat.

2

little after half a year, I started to notice that the student is more and more inattentive, grumpy and does not fulfill his duties - he does not do his homework, does not do the assigned work in class, tries to deliberately give wrong answers when called upon. From a problem-free child, he suddenly became a problem within a few weeks, not only for me, but also for the rest of the class team. Within a few weeks, the class began to generate a different climate than before. I just watched the student for a few days. I gradually tried to guide him in a certain way, I wanted to get him back to his normal self. Unfortunately, I didn't succeed, so I decided to call his mom and try to talk to her. Mom gave me permission to guide the student and if he didn't listen to me, to use raising my voice, to control him more and more consistently. As it turned out during the interview, there were also problems with him at home and his parents were at a loss. Because of this, I sent the pupil to the Pedagogical-Psychological Counseling Center in our district for examination. The result of the examination was that the student was found to be healthy, with only signs of ADHD, which could manifest as indiscipline. I thought that, just to be sure, I would have the student examined at another Pedagogical-Psychological Counseling Center in the neighboring district. His behavior continued to deteriorate and it became more and more difficult to do anything and solve problems in the classroom. A few weeks later, during a math lesson, the student was very rude to me - swearing and swearing. I was so upset by his behavior that I had his parents call the school through the principal.

The student, then a nine-year-old boy, attending the 3rd grade of primary school. Average behavior (until that spring), with high self-confidence and self-confidence, very stubborn and uninfluenceable. More restless and distracted than his peers since entering the first grade of primary school, which resulted/results in poor performance. The mother looks very caring, during the interview you can tell that she likes to draw things. Choleric father, with very high self-esteem. It's hard to have a conversation with him, especially when he's not in a very good mood.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

called my parents at school. When I arrived, my mother seemed scared and my father really pissed off, so I gave them some time to catch their breath in the school library. Then we proceeded to talk about the pupil. At the very beginning of the conversation, my father began to threaten me with a lawsuit - not only against me, but also against the entire school. Thanks to the training given by the doctor, I knew how to behave and what to do in this situation. After the initial phase, I tried to reason sensibly and above all calmly, I explained the whole situation to my parents. We also talked about the fact that the pupil has deteriorated in recent months and that it is very difficult to get along with him - both with the pupil and in the collective. Both parents were partly reassured by my factual and unmistakable arguments. At the end of the meeting, my father apologized for my previous behavior while shaking my hand and ended the meeting with the words "We will forget the whole conversation

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

The result of the whole incident, which lasted for several weeks, was the reassignment of the pupil to another class based on the initiative of the parents. After the conversation, I had the feeling that they would sort it out with him somehow and everything would be fine again, but the parents decided, as they decided. On the one hand, this situation was very unpleasant for me, on the other hand, it was a great relief for the whole class as a collective. The student, albeit unconsciously, was breaking up the togetherness of the class. After several years, when the student was already in the second grade of elementary school, I met his mother. My mom started apologizing to me for all the unpleasant moments I had to go through because of his behavior. She also confided in me that things weren't exactly good at home at that time - she and her husband had become estranged and were preparing for a divorce. She then started talking about the pupil, his behavior has not improved since then, on the contrary, it has worsened. In the seventh grade, things were so bad with him that he was in re-education for several months.

Failure

9 let, 3. třída

počítačové hry

ADHD

Lhaní

Mgr. (učitelka na prvním stupni ZŠ)

více jak 35 let

Něco málo po pololetí, jsem si začala všímat, že žák je čím dál tím více nepozorný, uzlobený a neplní si své povinnosti – nenosí domácí úkoly, zadanou práci v hodině nedělá, při vyvolání se snaží schválně odpovídat špatně. Z bezproblémového dítěte se najednou během pár týdnů stal problémovým, a to nejen pro mě, ale i pro zbytek třídního kolektivu. Třída během pár týdnů začala generovat jiné klima než doposud. Několik dní jsem žáka jen pozorovala. Postupně jsem se snažila o jeho určité vedení, chtěla jsem tím docílit, aby se dostal do svého normálu. Bohužel se mi to nedařilo, tak jsem se rozhodla, že zavolám jeho mamince a zkusím si s ní promluvit. Maminka mi dala souhlas k tomu, abych žáka vedla a kdyby mě neposlouchal abych použila i zvednutí hlasu, více a důsledněji ho kontrolovala. Jak se při rozhovoru ukázalo, tak i doma byly s ním problémy a rodiče byli bezradní. Kvůli tomu jsem poslala žáka do Pedagogicko-psychologické poradny v našem okrese na vyšetření. Výsledek vyšetření byl, že žák je bez nálezu – zdravý, pouze s náznaky ADHD, které se mohly projevovat jako neukázněnost. Říkala jsem si, že pro jistotu nechám žáka vyšetřit ještě v jiné Pedagogicko-psychologické poradně v sousedním okrese. Jeho chování se stále zhoršovalo a ve třídě bylo čím dál tím těžší cokoliv dělat a řešit. O několik týdnů později, při hodině matematiky, byl ke mně žák velice vulgární – padaly různé nadávky a sprostá slova. Byla jsem z jeho chování tak špatná, že jsem si nechala přes pana ředitele zavolat do školy jeho rodiče.

Žák, tehdy devítiletý kluk, navštěvující 3. třídu základní školy. Chováním průměrný (do onoho jara), s vysokým sebevědomím a sebedůvěrou, velice tvrdohlavý a neovlivnitelný. Již od nástupu do první třídy základní školy více neklidný a roztěkanější než jeho vrstevníci, což mělo/má za následek zhoršený prospěch. Maminka od pohledu velice starostlivá, při rozhovoru je poznat, že si velice ráda věci přikresluje. Tatínek cholerik, s velice vysokým sebevědomím. Je těžké s ním vést konverzaci, zvláště když není v úplně dobrém rozpoložení.

Do školy jsem si zavolala rodiče. Maminka se mi po příchodu zdála vystrašená a tatínek řádně nasupený, nechala jsem jim proto nějaký čas na vydýchání ve školní knihovně. Poté jsme přistoupili k rozhovoru o žákovi. Hned na začátku konverzace mi začal tatínek vyhrožovat žalobou – nejen na mou osobu, ale i na celou školu. Díky tomu, že jsem absolvovala školení, které vedl pan doktor, věděla jsem, jak se mám v této situaci zachovat a co dělat. Po úvodní fázi jsem se snažila rozumně a především v klidu argumentovat, vysvětlila jsem rodičům celou situaci. Taktéž jsme se bavili o tom, že se žák v posledních měsících zhoršil a že je s ním velice těžké vycházet – jako s žákem i v kolektivně. Mé věcné a nepřehlédnutelné argumenty oba rodiče částečně uklidnili. Na konci schůzky se mi tatínek při podávání ruky ještě omluvil za předchozí chování a schůzku zakončil slovy „Zapomeneme na celý rozhovor

Výsledkem celého incidentu, který se táhl několik týdnů bylo přeřazení žáka do jiné třídy na základě podnětu od rodičů. Po rozhovoru jsem měla pocit, že si to s ním nějak vyříkají a vše zas bude v pořádku, ale rodiče se rozhodli, tak jak se rozhodli. Na jedné straně byla tato situace pro mě velice nepříjemné, na stranu druhou to byla veliká úleva pro celou třídu jako kolektiv. Žák, byť nevědomě, rozbíjel pospolitost třídy. Po několika letech, když už byl žák na druhém stupni základní školy, jsem potkala jeho maminku. Maminka se mi začala omlouvat za všechny nepříjemné chvíle, které jsem musela absolvovat kvůli jeho chování. Taktéž se mi svěřila s tím, že tenkrát to u nich doma nebylo zrovna dobré – s manželem se odcizili a chystali rozvod. Poté začala mluvit o žákovi, jeho chování se od té doby nezlepšilo, ba naopak zhoršilo. V sedmé třídě to bylo s ním nakolik špatné, že byl několik měsíců na převýchovném pobytu.

2

During the break, a letter of apology was left on the table in the cabinet, a colleague handed it to me, as I was not in the cabinet at the moment. It said that the student was excused from physical education and physics (4th-6th class) due to nausea. First class just ended. I saw the student in the corridor in the morning and he looked completely fine, he didn't show any signs of nausea. I think he's abusing the fact that he can write his own excuses as an eighteen-year-old.

Since the student is already 18 years old, he can write excuses himself. But he probably abuses this repeatedly and goes to the classes he wants. It seems that he is not alone in this class. His class is preparing for graduation this year, and the student is probably simply missing classes that he doesn't really want to attend.

Violation of classroom/school rules

I really don't know how to deal with this behavior anymore. I will talk to the student, but I don't know if it will have any effect. I will consult with my colleagues and we will agree on how to proceed with this matter.

Interview, Cooperation with experts

do not yet know what the consequences of my conversation with the student will be. If this situation is repeated, it will be necessary to devise an effective means to solve this situation.

18 let, 6. ročník gymnázia

bohužel nevím

Německý jazyk, Latina

12 let

Během přestávky mi byl nechán na stole v kabinetu omluvný list s omluvenkou, předala mi jej kolegyně, zrovna jsem totiž v kabinetě nebyla. Stálo tam, že se žák omlouvá na tělocvik a fyziku (4. – 6. hodinu) z důvodu nevolnosti. Právě skončila první hodina. Žáka jsem ráno viděla na chodbě a vypadal naprosto bez problému, nejevil nikterak známky nevolnosti. Myslím si, že zneužívá toho, že si může jako osmnáctiletý psát omluvenky sám.

Protože je žákovi už 18 let, může si psát omluvenky sám. Opakovaně tohoto ale pravděpodobně zneužívá a chodí si na hodiny, které chce. Zdá se, že ve třídě takto není sám. Jeho třída se tento rok připravuje k maturitě a žák nejspíše na hodiny, na které se mu zrovna nechce, jednoduše nedochází.

Popravdě si s tímto chováním už nevím rady. S žákem si promluvím, ale nevím, jestli to bude mít nějaký efekt. Poradím se se svými kolegy a domluvíme se, jak v této věci dále pokračovat.

Jaký důsledek bude mít můj rozhovor s žákem, ještě nevím. Pokud se tato situace bude opakovat, tak bude potřeba vymyslet účinný prostředek, jak tuto situaci vyřešit.

2

The situation occurred in the 9th grade and started very innocently. At first it just seemed like normal doctor visits and none of us noticed anything. But then it started to seem strange to us that it was always the same excuses, especially after 2-3 days, but they were always signed by the student's mother. It was allergies, intestinal problems, colds, stomach aches, but never anything serious. At first, the boy was absent in the morning, but over time he also missed afternoon classes.

The student attended the 9th grade, had below average grades, did not do well, did not like school, did not have too many friends

Attendance problems

We contacted the mother because of her frequent absences. We told her that the student must undergo an examination, which will show whether he has any serious problem that can cause these absences, if he is excluded, it will be hidden truancy and the whole situation will be reported to the social worker. At the same time, a similar situation began to manifest itself with his brother, but we intervened there in time, because we already knew what the situation was. The mother subsequently admitted that she initially wrote excuses to the student because he was really sick, probably having psychosomatic problems related to stress from school. Subsequently, her son most likely began to take advantage of it, and his younger brother also watched his behavior from him.

Interview, Warning

We pay more attention to checking excuses, we require confirmation from a doctor and we are generally more observant. We should have detected the situation earlier, looking back it took a really long time.

Failure

15 let, 9. třída

sport

Mgr., matematika, fyzika

23

Situace se vyskytla v 9. třídě a začala velice nevinně. Zpočátku to vypadalo jen na běžné návštěvy lékaře a nikdo z nás si ničeho nevšímal. Pak nám ale začalo být divné, že je jedná pořád o ty samé omluvenky a hlavně po 2–3 dnech, vždy ale byly podepsané žákovu matkou. Šlo o alergie, střevní potíže, nachlazení, bolest břicha, ale nikdy nic závažného. Chlapec zpočátku chyběl ráno, postupem času ale vynechával i odpolední vyučování.

Žák navštěvoval 9. třídu, měl podprůměrný prospěch, nedařilo se mu, ve škole nebyl rád, neměl příliš mnoho kamarádů

Kvůli častým absencím jsme kontaktovali matku. Sdělili jsme ji, že žák musí podstoupit vyšetření, kde se ukáže, zda má nějaký závažný problém, který tyto absence může způsobovat, pokud se vyloučí, půjde o skryté záškoláctví a celá situace bude nahlášena na sociálku. Zároveň se podobná situace začala projevovat i u jeho bratra, tam jsme ale zasáhli včas, protože jsme už tušili, o jakou situace jde. Matka se následně přiznala, že žákovi zpočátku psala omluvenky, jelikož mu opravdu bylo špatně, pravděpodobně měl psychosomatické potíže spojené se stresem ze školy. Následně toho její syn nejspíše začal využívat a jeho chování od něho okoukal i jeho mladší bratr.

Více dbáme na kontrolu omluvenek, požadujeme potvrzení od lékaře a jsme celkově více všímaví. Situaci jsme měli odhalit dříve, když se na to koukám zpětně, trvalo to opravdu dlouho.

2

Before the very beginning, I have to take you a little into the story. I met this student with the teacher last year at practice and we often talked about him. He is the son of an unnamed Czech actress. The first thing that comes to mind is the case with the student from last year. You remember what he was like in class, right? He tried to lead the whole class and direct everything as he wanted. He just finished the sixth grade, and in my opinion, this is the most difficult period for both the child and us. The children try to somehow find their way and are no longer so disturbed by the transition from the first to the second grade, so they start to get angry even more. The student very often interrupted the lessons, did not pay attention, was having fun. In my opinion, this behavior is quite normal for some boys his age, but he also dragged down all his friends who, a year before, seemed eager to learn and, at least in my classes, paid attention. It happened so often that I started talking to other teachers about the student. They told me that it is practically the same in their classes.

Pupil - 12 years old, needs attention and doesn't want to do anything he doesn't want to do in class. Dragging his classmates into the same mode.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

I took the student aside and tried to get out of him why he craves attention so much, not directly, of course, but questions about his home, what he does outside of school and, most importantly, how it looks at home. One of my fears was confirmed, namely that he doesn't get enough attention at home. As his parents are divorced and his mother is an actress, he is often away from home and the boy finds escape only in sports and

Interview, Cooperation with experts

The student has improved in both short and long term behavior and performance in the classroom. His benefit didn't improve, but it wasn't bad before.

Longterm success

Žák 12 let, sedmá třída

Fotbal, YouTube, Videohry

Vysokoškolské (Mgr.) – Anglický jazyk

12

Před samotným začátkem Vás musím trochu uvézt do děje. S tímto žákem jsem se s paní učitelkou setkával minulý rok na praxi a často jsme si o něm povídali. Je to syn jedné nejmenované české herečky. První, co mě napadá je případ s žákem z minulého roku. Pamatujete si jaký byl v hodinách, že? Snažil se celou třídu vést a všechno režírovat podle toho, jak chtěl on. Zrovna vyšel šestou třídu, a to je dle mého to nejobtížnější období jak pro dítě, tak pro nás. Děti se snaží tak nějak najít a už nejsou tolik zneklidnění přechodem z prvního na druhý stupeň, tudíž začínají i víc zlobit. Žák v hodinách velice často vyrušoval, nedával pozor, bavil se. Toto chování je dle mého poměrně normální u některých chlapců jeho věku, ale on tím strhával i všechny jeho kamarády, kteří rok předtím vypadali, že mají chuť se učit a, aspoň v mých hodinách, dávali pozor. Opakovalo se to tak často, že jsem se o žákovi začala bavit i s jinými učiteli. Ti mi řekli, že je to v jejich hodinách prakticky to stejné.

Žák – 12 let, potřeba pozornosti a nechuť dělat v hodinách nic, co se mu zrovna nechce. Strhávání jeho spolužáků do stejného režimu.

Vzala jsem si žáka stranou a snažila se z něj dostat, proč tak moc touží po pozornosti, samozřejmě ne napřímo, ale dotazy na domov, co dělá mimo školu a hlavně, jak to vypadá u nich doma. Potvrdila se jedna má obava a to ta, že se mu doma nedostává dostatku pozornosti. Jelikož jsou jeho rodiče rozvedeni a maminka je herečka, často je mimo domov a chlapec nachází únik jen ve sportu a „lumpárnách

Žák se z krátkodobého i dlouhodobého hlediska zlepšil v chování a vystupování ve třídě. Prospěch se mu nezlepšil, ale ten nebyl špatný ani předtím.

2

The situation happened about three years ago. I received the first year of Automechanics from the Civics subject. After about a month, one student fell ill with pneumonia and later with mononucleosis. During the next six months, he could not attend face-to-face theoretical and practical classes due to health reasons. Although my colleagues and I continuously assigned tasks to him, he tried to fulfill them, there were also consultations via messenger, unfortunately he was unable to attend practice, which made it impossible for him to continue in the field. In addition, he was diagnosed with ADHD. The student became apathetic, he lacked motivation to continue his studies, he even wanted to leave school completely. From the beginning, he completed the assignments, tried to catch up on all the material, and went to individual tests. Later, however, he became tired and unmotivated from the whole situation. He stopped completing assignments, started communicating less with school, even refusing to talk to the class teacher. He asked me if I would help him solve this situation, because in my classes the student felt good and liked to communicate.

Student in the first year of the Automechanics course, diagnosed with ADHD, poor health (pneumonia, mononucleosis), loss of motivation to continue studying

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

After a request from the class teacher, I contacted the student via messenger - video call. I called him and asked him if he would mind chatting with me for a while via video chat. The student agreed. First, I asked him how he was, how he felt health-wise, if he needed anything, and that I was also calling because his class teacher asked me to. The student was happy to be interested, communicated, sounded optimistic. I told him I knew he was thinking about dropping out of school. Then I explained to him that it would be a shame to miss him at school. I asked him if he would at least think about it, I told him that at least a teaching certificate is needed for future employment, that we could find another solution, change field, etc. I asked him what he enjoys, what his interests are and conical. I also told him that if he changed his mind about further studies, he should call me in a few days, we will make arrangements, possibly at a meeting at school, and with his parents, and we will find a solution together. Two days later, the student called me to say that he had been thinking about it, he had talked with his mother at home, his father does not live with them, so he preferred to deal with the situation with his mother. I arranged a meeting with him at the school, he finally came with both parents, which was a pleasant surprise for me that both parents showed interest in their son's studies. At the meeting, after talking to all the participants, I suggested that I conduct a SWOT analysis of strengths and weaknesses with the student. Based on the results of the analysis and the interview with the student about his interests and hobbies, we came to the conclusion that a waiter would be more suitable for him. Parents also agreed.

Disrespectful communication, Support, Transfer of student, Interview

After negotiations with the pupil and parents, the pupil was again motivated to continue his studies, with the provision that he would change his major. In the next school year, he entered the first year of the newly registered field. He is now already in his third year, he enjoys his studies, he completes his assignments, he is satisfied with his practical work and he is awaiting his final apprenticeship exams this school year.

Shortterm success

2. ročník, 8 let

cyklistika

Poruchy učení,Dyslexie,Agresivita

Agrese

Učitelství pro 1. stupeň základní školy

5 let

Již při žákově příchodu do třídy jsem věděl, že je dnes opět mrzutý. Když jsem se ho zeptal, jestli je vše v pořádku, ani se na mě nepodíval. Tyto výkyvy chování má častěji, ale ještě jsme bohužel nezjistili jejich příčinu. Nicméně jsem čekal až přijde i zbytek třídy a zahájil jsem výuku. Když jsem se žáka snažil vtáhnout do výuky a položil jsem mu otázku, podíval se na mě a začal ze sebe chrlit nadávky. Nadával mi a vyhrožoval, že mě zabije. Snažil jsem se ho uklidnit a mluvit na něj, ale bohužel bez úspěchu. Upozornil jsem na naše třídní pravidla a pohrozil studentovi černý puntík za jejich nedodržování. Tato strategie bohužel nepřinesla žádné ovoce. Žák vůbec nereagoval. Prohlásil ještě pár nadávek, ale poté si sedl do lavice a koukal před sebe. Naštěstí v nadávkách již během hodiny nepokračoval, tak jsem mu přestal věnovat celou svou pozornost. Seděl tiše v lavici. Na konci hodin již zase spolupracoval a kdybych nevěděl, že incident proběhl, tak bych to na něm nepoznal.

Tento žák to v životě bohužel neměl vůbec jednoduché. Jak je zřejmé, rodiče tohoto žáka nebyli schopni řádné výchovy, a proto byl umístěn do instituce. Matka pravidelně užívala omamné látky a otec žáka rodinu doma týral a bil. Aktuálně je dokonce ve vězení za vraždu. S největší pravděpodobností se jedná o důvod, proč žák nerespektuje autority.

Když k incidentu došlo snažil jsem se v každém případě zachovat klid a s žákem komunikovat. Pokládal jsem mu otázky typu „Co se děje?“ nebo „Nemáš žízeň?“, ale bohužel bez úspěchu. Přiklekl jsem, abych mu „byl blíže“ a koukal jsem mu do očí. Žák seděl v lavici. „Debile!“ nebo „Já tě zabiju!“ byly jeho běžné odpovědi. Vyptával jsem se dál na základní potřeby a navrhoval jsem procházku na vzduchu. Bohužel ani s tímto návrhem jsem neuspěl. Žák byl naprosto neúprosný. Pár žáků, kteří se ho také na něco zeptali, obdrželi stejné odpovědi. Opakoval jsem všem třídní pravidla, která jsme nastavili na začátku školního roku a pohrozil žákovi černým puntíkem. Žák okolo sebe chrlil nadávky a jeho chování se jen zhoršilo. Procházející žáky jsem poprosil, aby se posadili do lavic a hned jsem jim zadal úkoly, abych odvedl jejich pozornost od nadávek, které byly jim byly řečeny. Když nadávky ustaly, přestal jsem žákovi věnovat svou pozornost a zahájil hodinu. Během hodiny jsem ho sledoval, abych se pokusil dalšímu případnému incidentu zabránit. První hodinu seděl žák v lavici a koukal před sebe. Když jsem mu během hodiny položil otázku, tak jsem se nedočkal žádné odpovědi. Dále jsem se tedy nevyptával. O přestávce jsem se opatrně žáka zeptal na jeho chování, ale jen pokrčil rameny a mé otázce nevěnoval žádnou pozornost. Zeptal jsem se proč k tomu došlo a jen se na mě (již v lepší náladě) ušklíbl a opět více nereagoval.

Z krátkodobého hlediska bylo řešení tohoto incidentu úspěšné. Žáka se podařilo uklidnit a v dalších vyučovacích hodinách již spolupracoval a dával pozor. Snažím se do budoucna nejen tohoto žáka i dostatečně chválit, aby byl za dobré chování odměněn. Po prvním incidentu se žákovo chování několik dní neopakovalo. Z dlouhodobého hlediska se jeho chování bohužel nezlepšilo. Naopak. „Záchvaty“ nabírají na síle i časovým rozmezí. Chování se vždy musí nechat odeznít, ale již se mi většinou nedaří žáka uklidnit v hodině, ale asistentka ho odvádí do sborovny a snaží se s ním dále pracovat. Tento postup se osvědčil jako velmi účinný a (zatím) spolehlivý. Případ byl již několikrát konzultován se školním psychologem i komisí z dětského domova, ale problém stále přetrvává.

2

Throughout the last school year, I received information from my colleague that he had a problem with a student from my class. He disturbs him in class, tells him off, spreads various slanders about him among his friends, etc. It is true that the colleague has a slightly more forceful nature, which may not suit everyone, especially girls, but the rest of my students have no major problems with him, and he is also a teacher like everyone else, and the students should treat him accordingly. I have told them many times that if they have a problem with someone, they must come to me and we will somehow try to solve it together. Unfortunately, the whole situation escalated to such an extent that this pupil came just before the end of the school year, claiming that the teacher had made some inappropriate (sexual) allusions to her. The whole situation began to be resolved immediately with the school management. So we invited both her and the teacher to the interview. We also learned that more people claim the same thing as the pupil.

The mentioned pupil is very problematic. You can say that she inherited it from her sister, who also went to this elementary school and behaved just as inappropriately. Despite the fact that she grows up in a complete family, the family atmosphere is not ideal, the parents often argue, use inappropriate expressions, etc. This is then reflected in the behavior of the student, who also uses these expressions at school among her classmates, and also sometimes physically attacks them , lies, disrupts the lessons, which also results in a benefit that is not quite the best.

Physical aggression, Lying and cheating, Verbal disruption of lessons, Bullying

The whole situation was resolved with the school principal. I asked the student several times if it was really as she said, and the whole time she told me and the others that it was. The colleague was therefore partially suspended, but he still claimed that he had nothing to do with the matter and that nothing of the sort happened. So we decided to put more pressure on the student to say it in front of the colleague she accused. During the interview, the student finally denied everything, saying that she made it all up because she doesn't like her colleague and simply wanted to harm him.

Consequences, Transfer of student, Interview

With this act, the student received 2 of the behavior. However, nothing has changed in her behavior, rather it has worsened, to the extent that she decided to leave our school, she didn't even show up for her report card on the last day, saying that she never wants to see anyone from our school again. Unfortunately, with her behavior, she also seduced her classmate, who left with her, which none of us expected, as there were never any major problems with her. It certainly didn't have to turn out like this if the student had recognized her mistake, unfortunately she didn't see the mistake in herself, but rather in others, especially from the teaching staff. It also left consequences for the teacher, who, even though he did nothing, lost his position as an educational advisor.

Failure

12 let, 6. ročník

Tanec, sport, klavír

Lhaní,Rušení výuky

Vysoké (N, Ov)

2

Po celý minulý školní rok jsem od svého kolegy dostávala informace, že má problém s jednou žačkou z mé třídy. V hodinách mu vyrušuje, odmlouvá mu, mezi kamarády na něj šíří různé pomluvy atd. Je pravda, že kolega je trochu ráznější povahy, která nemusí každému vyhovovat, zvlášť holkám, ale zbytek mých žáků s ním žádné větší problémy nemá, navíc je to učitel jako každý jiný, a tak se k němu mají žáci podle toho chovat. Mnohokrát jsem jim říkala, že pokud mají s někým problém, tak musí přijít za mnou a nějak to zkusíme společně vyřešit. Bohužel celá situace se vyhrotila do té míry, že tato žačka přišla těsně před koncem školního roku s tím, že na ni měl pan učitel nějaké nevhodné (sexuální) narážky. Celá situace se začala okamžitě řešit i s vedením školy. Na pohovor jsme tedy pozvali jak ji, tak i pana učitele. Dozvěděli jsme se také, že víc osob tvrdí to stejné, co žačka.

Zmíněná žačka je velmi problematická. Dá se říct, že to zdědila po sestře, která se tuto základní školu také chodila a chovala se stejně nevhodně. Přesto, že vyrůstá v úplné rodině, tak atmosféra rodiny není ideální, rodiče se často hádají, používají nevhodné výrazy atd. To se pak odráží v chování žačky, která tyto výrazy uplatňuje i ve škole mezi svými spolužáky, dále je také občas i fyzicky napadá, lže, vyrušuje v hodinách, z čehož vyplývá i prospěch, který není úplně nejlepší.

Celá situace se tedy řešila s ředitelem školy. Několikrát jsem se žákyně ptala, jestli je to opravdu tak jak říká, a celou dobu mně i ostatním tvrdila, že ano. Kolega byl proto postaven částečně mimo službu, avšak stále tvrdil, že s touto věcí nemá nic společného a nic takého se nestalo. Rozhodli jsme se tedy na žákyní více zatlačit, aby to řekla i před kolegou, kterého obvinila. Při rozhovoru žákyně vše nakonec popřela s tím, že si vše vymyslela, jelikož kolegu nemá ráda a chtěla ho jednoduše poškodit.

Žákyně tímto činem obdržela 2 z chování. Na jejím chování se však nic nezměnilo, spíš zhoršilo, do té míry, že se rozhodla naši školu opustit, dokonce si nepřišla ani poslední den pro vysvědčení, s tím, že už nikoho z naší školy nechce nikdy vidět. Svým chováním s sebou bohužel svedla i svoji spolužačku, která odešla spolu s ní, což nikdo z nás nečekal, jelikož s ní nikdy žádné větší problémy nebyly. Určitě to takto nemuselo dopadnout, kdyby žačka uznala svoji chybu, bohužel ona tu chybu v sobě neviděla, spíš v ostatních, hlavně z pedagogického sboru. Následky to zanechalo i panu učiteli, který i když nic neudělal, tak přišel o funkci výchovného poradce.

2

The geography teacher came to the sixth grade, where he was replacing the geography lesson. Since he teaches this subject himself, he followed up with the students on the previous lesson. Their topic for the class was specifically atmosphere. He had never taught students before, so he expected the students to be rather quiet. This topic belongs to the subjects that the young teacher likes to teach, that is why he really tried to interest the young sixth graders, supplementing the explanation with interesting things, so that they could take away as much information as possible from the lesson. From his point of view, he was successful to some extent. He himself saw interest in some of the children, and he enjoyed the class all the more. Right from the start, however, a boy in the back bench began to disrupt the lesson. But he was the only one in the class who was not unknown to the teacher, he knew him from the geography olympiads, so he knew very well that he had mastered the subject.

This pupil, without signing up, still entered the teacher's interpretation inappropriately. It was obvious that the student was bored. As he regularly participates in the already mentioned geography Olympiads, he is relatively ahead of his classmates in this subject. However, he uses his excess energy to disrupt and thereby significantly complicates the work of teachers.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

But when the student did not obey the teacher's admonition for the umpteenth time, it was necessary to solve the problem differently. 'That's enough, you've been interrupting me since the beginning of the lesson, I've already warned you several times, so come interpret for me. Here you can see my presentation, the presenter, and from now on you are the one who talks. I'll sit here instead of you and take notes like everyone else.' The boy was taken aback, but he had no choice but to obey the teacher. During this activity, he used his knowledge, which he was ahead of his classmates, and tried to convey the information to his classmates as best as possible. He was not bad at lecturing at all, but the teacher sitting in his place on the bench started to enter into his explanation. He shouted without registering and kept interrupting the boy's explanation. It was clear on the boy's face that it bothered him.

(Disciplinary) Punishments, Warning

At the end of the lesson, the teacher took the floor again to close the whole situation for everyone. 'Well, I thank you for taking the class for me today, can you sit down and now try to tell me why you think I gave you the explanation and then kept jumping into your conversation so inappropriately?' The boy understood that the teacher wanted him to try to be in his place and also to try how unpleasant it is when someone inappropriately interrupts his class. Subsequently, the teacher also involved the rest of the students in the debate, and in the end they all agreed that such behavior towards teachers is not decent, and especially not fair. Now, when a teacher and a student meet in the corridor or, for example, at the Geography Olympiad, the student behaves politely and always greets the geography teacher with a smile. As he was a pupil often discussed at teacher meetings, the interviewed teacher also noted his overall improvement in behavior in the classes of other colleagues.

Longterm success

10 let, 6.ročník

přírodní vědy

Mgr.

12

Učitel zeměpisu přišel do šesté třídy, kde suploval právě hodinu zeměpisu. Jelikož sám tento předmět vyučuje, navázal s žáky na předchozí hodinu. Jejich tématem hodiny byla konkrétně atmosféra. Žáky nikdy před tím neučil, tudíž očekával, že studenti budou spíše zamlklí. Toto téma patří k látkám, které mladý učitel učí rád, proto se opravdu snažil malé šesťáky zaujmout, výklad doplňovat o zajímavosti, aby si tak z hodiny odnesli, co možná nejvíce informací. Z jeho pohledu se mu to i do jisté míry dařilo. Sám na některých dětech viděl zájem a o to víc ho hodina bavila. Hned zpočátku, ale výuku začal narušovat chlapec v zadní lavici. Ten ale jediný ze třídy nebyl pro učitele neznámý, znal ho ze zeměpisných olympiád, takže dobře věděl, že toto téma ovládá.

Tento žák, aniž by se přihlásil, stále nevhodně vstupoval učiteli do výkladu. U žáka bylo evidentní, že se nudí. Jelikož se pravidelně účastní již zmiňovaných olympiád zeměpisu, je oproti spolužákům v tomto předmětu poměrně napřed. Avšak svoji přebytečnou energii využívá k vyrušování a tím tak výrazně ztěžuje práci učiteli.

Když ale žák neuposlechl už několikáté napomenutí učitele, bylo nutné problém řešit jinak. 'Tak a dost, ty mě tady od začátku hodiny pořád rušíš, já už tě napomínal několikrát, takže pojď vykládat místo mě. Tady máš k dispozici mojí prezentaci, prezentér a od teď výklad povídáš ty. Já si tady sednu místo Tebe a budu si psát poznámky jako všichni ostatní.' Chlapec byl zaskočený, ale nezbývalo mu nic jiného než učitele poslechnout. Při této aktivitě využil svých znalostí, o které byl oproti svým spolužákům napřed a snažil se informace, co nejlépe svým spolužákům předat. Přednášet mu nešlo vůbec špatně, avšak učitel sedící na jeho místě v lavici mu do výkladu začal vstupovat. Vykřikoval bez přihlášení a neustále chlapcův výklad přerušoval. Na chlapci bylo jasně vidět, že mu to vadí.

Na konci hodiny si vzal opět slovo učitel, aby celou situaci pro všechny uzavřel. 'Tak, já Ti děkuju, že si za mě hodinu dnes vzal, můžeš se posadit a teď mi zkus říct, proč si myslíš, že jsem ti výklad předal a potom do tvýho povídání tak nevhodně pořád skákal?' Chlapec pochopil, že učitel chtěl, aby si zkusil být na jeho místě a také si zkusil, jak je nepříjemné, když mu někdo hodinu nevhodně narušuje. Následně učitel do debaty zapojil i zbylé studenty a na závěr se všichni shodli, že takové chování vůči učitelům není slušné, a hlavně ani fér. Když se teď setkají učitel s žákem na chodbě nebo například na zeměpisné olympiádě, žák se chová slušně a vždy učitele zeměpisu s úsměvem zdraví. Jelikož to byl žák často diskutovaný na učitelských poradách, zpovídaný učitel také zaznamenal jeho celkové zlepšení chovaní v hodinách jiných kolegů.

2

The situation took place almost at the beginning of the 6th grade. A new student came to the class, who moved with his mother from another city. His parents were going through a divorce, which was not an easy time for him. The new pupil was of Roma origin, which in this case played a crucial role. There was a student in the class with whom there were often problems. We had to deal with his behavior repeatedly. As a class teacher, I came to the class at the moment when a new student and a problem student were fighting. What preceded it, I only know from the statements of the students. The new student and the troubled student had problems from the very beginning. They often pushed each other or argued. We always solved it by agreement on the spot. This time it started with an argument and a shove. The problem student started insulting the new student. Unfortunately, I don't remember exactly what he allegedly told him. Anyway, it turned the new student off and he started to fight back verbally. He did not miss the Roma origin of the problematic pupil. He had a very inappropriate remark regarding the color of his skin and the skin of his parents. This upset the problematic student so much that he started fighting with the new student. There was quite a size difference between them, so the new student took it. At this moment, two female students came to my office saying that a new student in the class was fighting with a problem student. I immediately got up from the work I had done and rushed to class. When I got there, I was in shock. The new student was picking himself up off the ground and they were still arguing with the problem student. The whole class was watching them, some of their friends were laughing. 'What is going on here?!' I shouted at them. Everyone went quiet at that moment. Fortunately, nothing serious happened.

The troubled student was very troubled. He didn't have an easy time at home. He never enjoyed learning and he showed it. In class, he often shouted or otherwise disrupted the teachers' explanations. He did not fulfill his duties and his profit was rather below average. He fought with other boys several times. Once a classmate took his compass and didn't want to give it back. It ended with a torn eyebrow. It also happened that he threw his classmates' things out of the window. It wasn't without reason, but it wasn't the most appropriate solution either. We also had to deal with going to school with him. He had problems not only with classmates, but also with older years. The new pupil was not a model pupil either. As already mentioned, he was going through a difficult period. His performance was rather average to below average and he often forgot things and tasks. He was sometimes disruptive in class and received a few notes for his behavior. Several times he caused an argument between his classmates, or pushed some of them.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The moment I came to class, I yelled at them. I immediately asked them what was going on here. The new student and the problem student began to blame each other, one trying to blame the other and vice versa. The rest of the class was silent. Only some of the friends mentioned above joined in with comments like 'yeah sure', 'what are you talking about' and so on. It was chaos as everyone shouted over each other. I had to silence them immediately. I knew from the students who came to my office that it all started with an argument. Then the new student and the troubled student started fighting. I decided to take the two into the office and listen to them. Immediately after arriving in the office, I told them that I wanted to hear how and why it happened and I didn't want them to shout at each other. When one speaks, the other is silent. A new student told me that a troubled student started insulting him because of his background and making inappropriate comments. So they started fighting each other because of that. Again, I learned from the problematic student that the whole thing was started by a new student with inappropriate comments about him, so he reacted in this way. Of course, during the conversation, I had to remind them several times not to jump into each other's conversation. I told both of them that this situation must not happen again. I also mentioned that it is inappropriate to refer to the color of the skin and it definitely should not happen. Both of them had already had some problems, so I told them that I would watch out for them. I solved it with notes. The note on the new pupil read: 'He attacked his classmate'. In the case of a problematic student: 'He makes inappropriate comments about the color of a classmate's skin.' Furthermore, this conflict was not resolved.

Consequences, Transfer of student, Interview

Both received a note and the situation was resolved. In the end, the new student and the problem student became great friends, which I was happy about. Anyway, both of our teachers gave us a lot of trouble. They no longer made problems for each other, but made them together. The problem student also became a good friend of another student. The problem student had a lot of problems. He received several notes, but each time to no avail. Fortunately, there were no more conflicts between him, the new student, and the other student, but he was still a very troublesome student. In the end, it was suggested that he visit a pedagogical psychological counseling center, which his parents refused.

Failure

13 let / 8. ročník

malování, kolo, více nebylo zmíněno

Lhaní,Podvody,Disrespekt,Neúcta k autoritám

Magisterský titul, aprobace: Přírodopis a Chemie

16 let

Situace se odehrála téměř na začátku 6. ročníku. Do třídy přišel nový žák, který se přistěhoval s matkou z jiného města. Jeho rodiče se zrovna rozváděli, což pro něj nebylo jednoduché období. Nový žák byl romského původu, což v tomto případě sehrálo zásadní roli. Ve třídě byl žák, se kterým byly často problémy. Jeho chování jsme museli řešit opakovaně. Jako třídní učitelka jsem přišla do třídy v momentě, kdy se nový žák s problémovým žákem prali. To, co tomu předcházelo, vím pouze z výpovědí žáků. Nový žák s problémovým žákem měli problémy od samého počátku. Často se postrkovali nebo hádali. Vždy jsme to vyřešili domluvou na místě. Tentokrát to začalo hádkou a postrkováním. Problémový žák začal urážet nového žáka. Bohužel si nepamatuji, co přesně mu údajně řekl. Každopádně to nového žáka vytočilo a začal se slovně bránit. Nevynechal ani romský původ problémového žáka. Měl velice nevhodnou poznámku, týkající se barvy jeho pleti a pleti jeho rodičů. To problémového žáka natolik vytočilo, že se s novým žákem začal prát. Byl mezi nimi celkem veliký velikostní rozdíl, takže to nový žák odnesl. V tento moment za mnou do kabinetu přišly dvě žákyně s tím, že se ve třídě nový žák s problémovým žákem perou. Okamžitě jsem se zvedla od rozdělané práce a spěchala do třídy. Když jsem tam přišla, zůstala jsem v šoku. Nový žák se sbíral ze země a stále se s problémovým žákem hádali. Celá třída je pozorovala, někteří z jejich kamarádů se smáli. 'Co se to tady děje?!' zakřičela jsem na ně. V ten moment se všichni utišili. Naštěstí se nestalo nic vážného.

Problémový žák byl velmi problémový. Doma to neměl jednoduché. Učení ho nikdy nebavilo a dával to najevo. V hodinách často vykřikoval nebo jinak narušoval výklady učitelů. Neplnil své povinnosti a prospěch měl spíše podprůměrný. S jinými chlapci se několikrát pobil. Jednou mu spolužák vzal kružítko a nechtěl mu jej vrátit. Skončilo to roztrženým obočím. Stalo se i to, že vyhodil spolužákům věci z okna. Nebylo to bezdůvodně, ale také to nebylo nejvhodnější řešení. Museli jsme u něj řešit i chození za školu. Problémy neměl jenom se spolužáky, ale i se staršími ročníky. Nový žák také nebyl vzorným žákem. Jak již bylo zmíněno, procházel těžším obdobím. Prospěch měl spíše průměrný až podprůměrný a často zapomínal věci a úkoly. V hodinách občas vyrušoval a za své chování dostal pár poznámek. Několikrát vyvolal hádku mezi spolužáky, případně se s některým z nich postrkoval.

V momentě, kdy jsem přišla do třídy, zakřičela jsem na ně. Okamžitě jsem se jich zeptala, co se to tady děje. Nový žák s problémovým žákem se začali vzájemně obviňovat, jeden se snažil hodit vinu na druhého a opačně. Zbytek třídy mlčel. Pouze někteří z kamarádů výše zmíněných se zapojovali s poznámkami typu 'joo to určitě', 'co kecáš' a tak dále. Byl to chaos, jelikož se všichni překřikovali. Musela jsem je ihned utišit. Od žákyň, které za mnou přišly do kabinetu, jsem věděla, že to všechno začalo hádkou. Poté se nový žák s problémovým žákem začali bít. Rozhodla jsem se, že si ty dva vezmu do kabinetu a vyslechnu si je. Ihned po příchodu do kabinetu jsem jim řekla, že chci slyšet, jak a proč se to stalo a nepřeji si, aby se překřikovali. Když mluví jeden, druhý mlčí. Nový žák mi řekl, že ho problémový žák začal urážet za jeho původ a měl nevhodné poznámky. Kvůli tomu se spolu tedy začali bít. Od problémového žáka jsem se zase dozvěděla, že to celé začal nový žák s nevhodnými poznámkami na jeho osobu, a tak reagoval tímto způsobem. Samozřejmě, že jsem jim, v průběhu rozhovoru, ještě několikrát musela připomenout, aby si neskákali do řeči. Oběma jsem řekla, že se tato situace nesmí opakovat. Zmínila jsem i to, že je nevhodné narážet na barvu pleti a rozhodně by se to nemělo stávat. Oba za sebou měli již několik problémů, takže jsem jim oznámila, že si na ně dám pozor. Vyřešila jsem to poznámkami. V poznámce u nového žáka stálo: 'Napadl svého spolužáka'. U problémového žáka zase: 'Má nevhodné poznámky o barvě pleti spolužáka.' Dále se tento konflikt neřešil.

Oba dva dostali poznámku a tím se situace vyřešila. Nakonec se z nového žáka a problémového žáka stali velicí kamarádi, za což jsem byla ráda. Každopádně oba dva nás učitele ještě hodně potrápili. Už si nedělali problémy navzájem, ale dělali je spolu. Problémový žák se stal také dobrým kamarádem dalšího žáka. U problémového žáka bylo těch problémů hodně. Dostal několik poznámek, ale pokaždé to bylo bez výsledků. Naštěstí už nedocházelo ke konfliktům mezi ním, novým žákem a dalším žákem, ale stále byl velmi problémový žák. Nakonec mu byla navrhnuta návštěva pedagogicko psychologické poradny, což rodiče odmítli.

2

The situation was caused by the student's long-term indiscipline, which was constantly escalating. Very similar to the student from the first case report. Once, when the student was having a more active day and was constantly interrupting and had the need to argue and talk back, I couldn't stand it and I wasn't calm. I started screaming, getting upset and cursing. It was something new and unexpected for the students, because I was never the same as I was that day. So I made it clear that I was completely dissatisfied with their behavior. The class was stunned, but the girl even started laughing and said to me: 'Teacher, you look so cute when you're angry, you're all red and your veins are popping out.' The students responded with more laughter and I really couldn't take it anymore and left the class. There were only five minutes left until the end of class, so I dared to leave, but I thought that someone would come for me. I was surprised that no one thought to come and there was normal noise in the classroom, it didn't even occur to me that they talked about the situation, so I didn't go back there.

The student was very moody and changed her opinions every moment. One day it was very difficult to get along with her, she didn't answer questions, she pretended to be absent. The next day she was very open again and even though she didn't agree with the teacher, she was able to come in and say her opinion, which the teacher didn't mind, but she mostly argued and the worst part was that she wasn't very right. And since the class was very unruly, the teacher had a problem cooperating with the class, and when the student made a comment, some students supported her with laughter and showed that she was right, which was not true.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

was very disappointed with it. The next day I went to class and told them that I couldn't sleep at all, that I kept going over the situation and thinking about how we treated each other and that it would be good if we talked about it. I told them that I was expecting at least someone to show up and apologize and to think about how we will continue to work together. I didn't come back to it again that hour and I didn't expect them to tell me anything about it. Rather, I expected a later reaction, for example, in the cabinet.

Disrespectful communication, Interview

The class passed surprisingly calmly, and indeed after that the girl came to the choir room with her other friends. I was very happy, but after all, the spirit of distrust remained in that class. The teacher-pupil relationship was no longer the one I was always used to. I also had them in the eighth grade, when a problematic student went to another school and suddenly the work in the class changed enormously. They saw that it is not good to be subject to someone.

Failure