Search is not available for this dataset
url
stringlengths 37
554
| authors
sequencelengths 0
14
| headline
stringlengths 19
225
| brief
stringlengths 0
1.65k
⌀ | keywords
sequencelengths 0
174
| category
class label 26
classes | content
large_stringlengths 390
191k
| comments_num
int32 0
65.6k
⌀ | server
class label 6
classes | category_unclean
stringlengths 1
101
⌀ | authors_gender
sequencelengths 0
14
| authors_cum_gender
class label 4
classes | day_of_week
class label 8
classes | date
timestamp[us] |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/muz-bez-dolni-casti-tela-se-tesi-ze-zivota-a-na-svou-pritelkyni.A000803144220zdravi_jup | [] | Muž bez dolní části těla se těší ze života a na svou přítelkyni | Čtyřiatřicetiletý Robert Kypěna, jemuž lékaři Fakultní nemocnice (FN) na pražské Bulovce jako vůbec prvnímu člověku v republice úspěšně odoperovali dolní polovinu těla, opustí v nejbližších hodinách brány nemocnice a vrátí se do ústavu v Hořovicích na Berounsku. Na tiskové konferenci poděkoval lékařům a zdravotním sestrám za jejich péči a prozradil, že nyní se nejvíce těší na svoji přítelkyni. "Budeme zase žít spokojeně," neskrýval radost | [
"Poradna: hygiena",
"Poradna: pooperační stavy",
"Srdce",
"Zdravotní sestra",
"Hořovice"
] | 21Životní styl
| "Děkuji celému týmu lékařů, protože jim jsem vděčen za život," prohlásil Robert, který trpí vrozenou vadou páteře a od dětství měl dolní část těla ochrnutou. Kvůli proleženinám a chronickému zánětu měkkých částí a kostí musel být posledních deset let vždy několik měsíců hospitalizován. K ojedinělému a velmi riskantnímu operačnímu zákroku přistoupili lékaři na přelomu loňského listopadu a prosince, kdy již jiná možnost záchrany pacientova života neexistovala. "Měl těžkou sepsi, vysoké horečky, umíral," charakterizoval jeho tehdejší stav přednosta chirurgické kliniky FN Bulovka František Antoš, který společně s týmem chirurgů, ortopedem, plastickým chirurgem a anesteziologem desetihodinovou operaci provedl. Více než samotného chirurgického zákroku, při němž Robertovi odňali pánev a dolní končetiny, se lékaři obávali pooperačního stavu. Srdce a plíce si totiž musely zvyknout na to, že organismus končí již pod pasem. "Srdce pumpuje a nemá kam," vysvětlil Antoš s tím, že díky intenzívní péči se rekonvalescence zdařila. Lékaři překonali i edém mozku a ochrnutí levé ruky, takže nyní je pacient plně pohyblivý, bez potíží se sám nají, zvládne osobní hygienu a řadu dalších každodenních úkonů. Robert se sám pohybuje pomocí elektrického vozíku, v němž napůl sedí a napůl je zavěšen ve speciální skořepině, vyrobené v protetickém oddělení FN Bulovka. "Musím dávat pozor na všechny kontrolky a abych měl nabitou baterku. Jinak je to prima," poznamenal Robert. Antoš dodal, že než se vyřídily všechny byrokratické a finanční překážky nutné k zakoupení vozíku, vozila Roberta jeho babička po nemocničním areálu v dětském kočárku. Jako první na světě odňali pacientovi dolní polovinu těla američtí chirurgové v roce 1960, po 11 dnech však muž zemřel. První úspěšnou operaci pak provedli američtí lékaři o dva roky později. Dodnes bylo na celém světě úspěšně operováno 42 lidí. Čtyřiatřicetiletý Robert Kypěna, jemuž lékaři Fakultní nemocnice na pražské Bulovce jako vůbec prvnímu člověku v republice úspěšně odoperovali dolní polovinu těla. Čtyřiatřicetiletý Robert Kypěna, jemuž lékaři Fakultní nemocnice na pražské Bulovce jako vůbec prvnímu člověku v republice úspěšně odoperovali dolní polovinu těla. | null | 2idnes
| Zdraví | [] | 0None
| 4THURSDAY
| 2000-08-03T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/cestovni-kancelar-holiday-tours-zkrachovala.A000803102122igcechy_hop | [] | Cestovní kancelář Holiday Tours zkrachovala | Klienti ostravské cestovní kancelář Holiday Tours s.r.o., kteří si již objednali a zaplatili zájezdy a dovolené v zahraničí, zřejmě nikam nepojedou. Dnes si totiž na prosklených dveřích cestovní kanceláře mohli přečíst prohlášení o tom, že společnost Holiday Tours na sebe podala v úterý ostravskému soudu návrh na konkurs | [
"Česká republika",
"Tipy na výlet: moravskoslezský kraj"
] | 13Cestování
| "Vážení klienti, s politováním vám sdělujeme, že společnost Holiday Tours, s.r.o. podala dne 1. srpna návrh na prohlášení konkursu Krajského soudu v Ostravě-Porubě," uvádí se stanovisku cestovní kanceláře. Pohledávky vůči cestovce mohou lidé uplatnit u správce konkursní podstaty, kterého ustanoví soud. V prohlášení dále majitelé cestovní kanceláře píší, že litují vzniklé situace a bude jejich prvořadou snahou dostát svým závazkům. Zástupce cestovní kanceláře Holiday se včera nepodařilo zastihnout. "Ostravská cestovní kancelář Holiday Tours není naším členem," řekl tajemník Asociace cestovních kanceláří Oldřich Freininger. I když jsou do asociace podle něj přijaty pouze cestovky, které fungují nejméně jeden rok a zaručí se za ni tři nynější členové sdružení, nevyhýbají se podle něj finanční obtíže ani cestovním kancelářím v asociaci. Po roce 1990 vzniklo v České republice kolem 3500 cestovních kanceláří. Před rokem jich fungovala už asi jen necelá tisícovka. Krachy cestovních kanceláří se v posledních letech objevují téměř každou sezónu. Mezi nejčastějšími důvody figurují finanční problémy nebo úmyslný podvod. Jen v roce 1998 v ČR zkrachovalo 22 cestovních kanceláří. | null | 2idnes
| Po Česku | [] | 0None
| 4THURSDAY
| 2000-08-03T00:00:00 |
http://kultura.zpravy.idnes.cz/reziserku-chytilovou-zadrzela-nemecka-policie-frm-/filmvideo.aspx?c=A000803094217filmvideo_brt | [] | Režisérku Chytilovou zadržela německá policie | Režisérka Věra Chytilová byla v Německu o víkendu na několik hodin i se svým filmovým štábem zadržena policií. Stalo se tak ve chvíli, kdy na pobřeží Baltského moře točila jednu ze scén svého nového filmu Vyhnání z ráje. Informovala o tom televize Nova. Režisérka televizi řekla, že byla zatčena v okamžiku, kdy natáčela svou vnučku, jak se raduje z mořských pěn | [
"Věra chytilová",
"Tv nova",
"Program nova"
] | 4Kultura
| Podle mluvčí německé policie, si policisté omylem mysleli, že jde o pedofilii, protože v Německu není filmování dětí na pláži dovoleno. Filmování se zřejmě zdálo podezřelé jednomu z rybářů, proto přivolal policii. Režisérka tak spolu s vnučkou, kameramanem a technikem strávila dobu, kdy mohla natáčet, na policii. "Zlobila jsem se, že nás připravili o poslední slunce, které tam bylo," posteskla si Chytilová. Filmový štáb se v příštích dnech přesune na Třeboňsko, kde se bude film dotáčet. Režisérka Věra Chytilová. | null | 2idnes
| Film a TV | [] | 0None
| 4THURSDAY
| 2000-08-03T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/v-sydney-ceka-druha-vyzva.A000803002629s2k_vaj | [
"Václav Pacina"
] | V Sydney čeká druhá výzva | Tři ze čtyř zlatých olympijských medailí, provázených v Atlantě českou hymnou, patří jim, vodní slalomářce Štěpánce Hilgertové a kanoistovi Martinu Doktorovi. Po čtyřech letech, před svou další olympijskou anabází, se shodou náhody představili početnému novinářskému davu na svých tiskových konferencích ve stejný den. Mají být opět chloubou českého sportu. Jsou si toho vědomi a s touto myšlenkou se vyrovnávají jako osobnosti, které se naučily cenit si úspěchu, ale jsou natolik silné, aby unesly porážku | [
"Loď",
"Štěpánka hilgertová",
"Český olympijský výbor (čov)",
"Martin doktor",
"Sydney",
"Atlanta",
"Luboš hilgert"
] | 0None
| "Vždy jsem byla víceméně skromná, sebevědomí mi scházelo, ale tenhle luxus si nemohu tentokrát dovolit," řekla Hilgertová. "Mířím k jedné z medailí, a pokud bych ji nezískala, nebudu předstírat, že bych nebyla zklamaná. Ale zažila jsem i porážky a vím, že k úspěchu patří i štěstí a náhoda. Případnou prohru nebudu považovat za životní tragédii." "Dvě zlaté z Atlanty? Ale to přece neznamená, že to jede samo a že vyhráváš do konce života, tak to není," zafilozofoval si Doktor. "Když nevyhraji, jsem zklamán po každém závodě. Ale situace je jiná, startovní pole se změnilo, bude velký boj se dostat do finále. Povedla se mi teď jedna zlatá na mistrovství Evropy, a to je pro mne důležité." "Od Atlanty nestál Martin jenom dvakrát na stupních vítězů," podotkl Doktor senior. Oba zlatí medailisté se budou dlouze aklimatizovat. Hilgertová letí s manželem už 16. srpna přímo do dějiště her. Doktor, s otcem trenérem a matkou v úloze kuchařky, cestuje 8. srpna nejdříve do svého oblíbeného kempu v Jižní Africe a odtud už přímo 2. září do Sydney. "Mám s aklimatizací špatné zkušenosti, dlouho mi trvá, než se dokáži dobře vyspat a než mohu kvalitně trénovat," přiznala Hilgertová. "Aklimatizaci musíme oddělit od přípravy," plánuje trenér Hilgert. "První týden se Štěpánka musí hlavně naučit spát v době, kdy má spát. Teprve ve druhém můžeme začít pořádně s tréninkem." "Vzali jsme v úvahu, že i v Jižní Africe bude začínat jaro a oblast Pretorie leží ve výšce 1700 metrů. Tahle nadmořská výška by měla posunout výkonnost nahoru, to máme osvědčené," vysvětluje Doktor senior. Jak žít, jak bydlet na hrách? Na to má rodina Doktorů osvědčený model. Pokud možno blízko trati v pronajatém domku, tedy mimo olympijskou vesnici. "Život ve vesnici bych také rád zažil, ale jsem zvyklý na klid a pohodu," říká Doktor. "A pak, finále začíná v 9.15, už tak budu muset vstávat před šestou. A kdybych musel na závod jet z vesnice, tak si to vstávání nedovedu dobře představit." Hilgertová dosud váhá. "Zatím nevím, kolik bude vlastně místa v domě u kanálu, určeném pro vodní slalomáře. A pak, nechci se od olympijské atmosféry úplně izolovat. Vše ale záleží na tom, zda bude mít Luboš akreditaci, která jej oprávní ke vstupu do vesnice. Nedovedu si představit, že bychom si po tréninku řekli ahoj a šli každý jinam." Svazový sekretář vodního slalomu Ivo Eichler však ujišťuje, že Hilgertová si může vybrat. "I když v našem pronajatém domě bude málo místa, takže někteří závodníci budou muset střídavě bydlet i ve vesnici, tak Štěpánka tam může pobývat po celou dobu olympiády." Příprava zlatých olympioniků není laciná, ročne jde do statisíců korun. "Bez sponzorů bych čtyři roky nevydržela, i když ČOV přispěl rovnocenně," řekla Hilgertová. Manžel Luboš je jejím osobním trenérem, kterého nikdo neplatí. "Dík sponzorům se sport mohl stát naším koníčkem a posláním," dodal Hilgert. "Co mě baví, to mě živí, a tohle ideální spojení by mohlo ještě nějakou dobu vydržet," přeje si Doktor. Najít vhodnou loď, to je dost nesnadné Závodní lodě, na hladké vodě Martina Doktora i v peřejích Štěpánky Hilgertové, jsou na první pohled nesmyslně vratké kocábky. Lehké, štíhlé, roztodivně tvarované. A rok od roku jiné. Svou zlatou kanoi z Atlanty má Doktor doma uloženou a pečlivě zabalenou. Jako vzácný suvenýr. Závodit už na ní nemůže. "Dnes jsou už úplně jiné lodě, plastové, karbonové, jsou jinak konstruované a vyžadují novou techniku," prohlašuje kanoista. Nicméně dodává, že jeho současná loď se posunula ke staršímu typu. "Není tak vratká, je lépe ovladatelná." Lodí má Doktor povícero. Ta, která se veze v kontejneru po moři společně s ostatními loďmi evropských olympioniků do Sydney, zřejmě zůstane v záloze. "Polský výrobce už posílá do Austrálie jinou, tvrdou loď," oznámil trenér Doktor senior. "Tvrdší loď tolik nevybočuje," vysvětluje syn. Vypočítejme to: jednu kánoi si pro jistotu nechal Doktor v Sydney. Druhá se veze po moři, třetí posílá na olympiádu výrobce, čtvrtou má doma a pátá ho čeká v kempu u Pretorie. Hilgertová jako spoluzavazadlo poveze v letadle lodi dvě. "Ta druhá je pro jistotu, loni jsme při vybalování zjistili, že kajak je natolik poškozen, že se na něm nedá jet," řekl trenér a manžel Luboš Hilgert. Každý kanál je jiný a velké závody vyžadují většinou pozměnit loď tak, aby co nejlépe odpovídala charakteru vody. Olympijský kanál je nejširší slalomovou tratí vůbec a má vyšší vlny. "Zkoušela jsem i mužské varianty kajaků, půjčila jsem si je v Sydney od Ratcliffa a Shipleyho, zkušených špičkových kajakářů, a nakonec jsme udělali dvě podstatnější úpravy." Špička lodi se zvýšila o dva centimetry a lodi se přidalo o tři čtyři litry na objemu. Loď je ve vlnách nosnější, má navíc na dně profil ve tvaru V, aby lépe prořezávala vlny. Závodnice ji už před dvěma dny vyzkoušela na trojském kanálu. Byla spokojena. "Štěpánka jezdí tak, jak jsem ji ještě nikdy jezdit neviděl," neskrývá svůj obdiv manžel. Rodinné pouto bývá silné i u olympioniků Ledacos se změnilo u manželů Hilgertových, ale jen málo u otce a syna v rodině Doktorů. Jinak zůstávají v olympijské výpravě zvláštností - jsou rodinnými týmy. U Doktorů vedle otce trenéra je tu ještě matka kuchařka, u Hilgertů roli kuchařky zvládá sama závodnice. "Naučil jsem se jednat s manželkou," přiznává po letech Luboš Hilgert. "Dřív jsem své názory prosazoval ne právě nejvhodnějším způsobem." "Je to všechno ve větší pohodě," libuje si Štěpánka. "Když ještě Luboš také závodil, často rozhodovalo, zda ten, kdo byl v pohodě, dokázal druhého zvednout, nebo ten druhý strhnout do nepohody. Když závodění zanechal, má víc času se zabývat mou psychikou." Zřejmě tenhle úkol zvládá znamenitě, manželé Hilgertovi se na břehu o závodech vodí za ruce. "Všechno zraje, naučili jsme se spolu žít," medituje manžel. Do tréninkové spolupráce manželů zasáhlo výrazně i dítě, v rodině zvané Lubošek. Třináctiletý chlapec byl s rodiči osmdesát dní na australském kempu. Nezůstal na břehu, trénoval s nimi. "Nenudil se, měl fantastické zážitky, na vodě se mu hrozně líbí. Kdyby se takhle nechoval, nemohli bychom tam být tak dlouho." U Doktorů se zdá, že byť si otec ponechal hlavní část rozhodování, syn je stále samostatnější. Vztah trenér - závodník ale klape. "Já jsem mu nikdy nic přísně nenařizoval," říká otec. "Rozepíšu mu ovšem jako vždy tréninkové plány a on je musí respektovat. Vyzrál, do ničeho ho nemusím tlačit." V něčem je ale trenér přece jen zdrženlivější, a to ve chvílích, kdy syn si stěžuje na přemíru únavy či na nějakou bolest. "Už víc respektuji jeho zdraví, za ty čtyři roky je o něco víc opotřebovaný." Ani ránu bez lebky s hnáty Lebka s hnáty, symbol mořských pirátů, je od olympiády v Atlantě neodlučitelným atributem olympijského vítěze. Jeho šátek, uvázaný na čele, nese tyto ponuré kresby a není snad reklamní foto, na němž by chyběl. Pro Martina Doktora je samozřejmé, že s ním vyjede i do další olympiády. Stal se talismanem. Bez něj ani ránu. "To se mi přihodilo jednou při tréninku v Africe, že jsem ho zapomněl doma a vyjel jsem s čepicí na hlavě. Celých osm kilometrů na vodě se mi zdálo, že se děje se mnou něco divného, nebyl jsem svůj." Šátek, který právě nosí, má už dva roky. "Je řádně zajet," prohlašuje. Sehnat takovou ozdobu bývá problém... "Tenhle jsem náhodou koupil při koncertu skupiny Iron Maiden," vzpomíná. "Nejspíš se sežene někde na trhu." | null | 2idnes
| null | [
1
] | 1MAN
| 4THURSDAY
| 2000-08-03T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/take-japonci-vyvijeli-za-valky-atomove-zbrane.A000804100844vedatech_jkl | [
"Karel Pacner"
] | Také Japonci vyvíjeli za války atomové zbraně | Druhý den po tom, co Američané zničili město Hirošima jakousi neznámou gigantickou bombou, v úterý 7. srpna 1945 ráno přišel do laboratoře Ústavu fyzikálních a chemických výzkumů v Tokiu důstojník válečného letectva: "Kde je, prosím, profesor Jošio Nišina?" Když ho našel, vyslovil prosbu: "Pane profesore, jel byste se mnou na generální štáb..." "Co ode mne budete chtít?" chtěl vědět nejznámější japonský badatel v oblasti atomu. Ale důstojník se jenom tajuplně a možná i trpce usmál | [
"Japonsko",
"Německo",
"Nato",
"Loď",
"Ponorka",
"Raketa",
"Vodíková bomba",
"Atomová bomba",
"Fukušima",
"Kjóto",
"Manhattan",
"Hirošima",
"Parlament",
"Tokio",
"Věda a příroda"
] | 1Zahraniční
| Než stačil učenec rozdat práci svým podřízeným, objevil se ve dveřích redaktor ústřední tiskové agentury Domei: “Pane profesore, věříte zprávě, kterou právě vysílají Američané, že svrhli na Hirošimu atomovou bombu?” Tahle zvěst Nišinu vyděsila. “Nakonec je to docela možné,” připustil s bledou tváří. Vždyť on sám na vývoji téhle superzbraně pracoval. Zástupce náčelníka generálního štábu Kawabe už na Nišinu čekal. Obával se, že bombu, o níž mu kdysi fyzik vyprávěl, Američané skutečně sestrojili a nyní ji také v praxi vyzkoušeli. Teď měl na profesora jedinou otázku: “Dokázal byste do šesti měsíců postavit atomovou bombu? Tak dlouho bychom se snad ještě udrželi...” Ale odpověď ho zklamala: “Za nynější situace by nám nestačilo asi šest let. Ostatně nemáme ani žádný uran.” “Tak jakou protizbraň byste proti americké atomové bombě navrhoval?” “Mám jenom jednu radu. Sestřelte každé osamocené nepřátelské letadlo!” Nišina se chtěl sám přesvědčit na místě, jestli se jednalo o atomovou bombu. Vojáci souhlasili. V Tokiu měli k dispozici jeden dvě dopravní letadla. Naneštěstí stroj, do něhož usadili profesora, se musel po několika minut letu vrátit. Porucha! Budeme mít co dělat, abychom ji do zítřka odstranili. Když se 8. srpna odpoledne přiblížilo letadlo k troskám Hirošimy, Nišina už nepochyboval: Ano, shodili na nás atomovou bombu! Projekt N - podle NišinyS výpočty, které měly ukázat, kolik je zapotřebí štěpného materiálu pro uranovou bombu, začal Nišina ve svém ústavu v Tokiu-Rikenu v září 1940. Probíhaly na zakázku Technického ústavu armády číslo 6. Následující rok premiér a ministr války Hikedi Todžo nařídil řediteli Vojenských leteckých laboratoří generálu Takeo Jasudovi, aby ověřil možnosti výroby zbraně na principu štěpení a aby navrhl, jak získat dostatek uranu. Jasuda požádal o odpověď na tyto otázky prof. Riokiči Saganeho z Tokijské univerzity. Tento bývalý spolupracovník E. O. Lawrence z americké laboratoře v Berkeley experimentoval v Rikenu na malém cyklotronu. S výsledky těchto studií seznámili odborníci vojáky na poradě, kterou svolalo válečné námořnictvo, 28. července 1942. Předně Sagane upozornil, že USA zakázaly vývoz uranu už před japonským útokem na Pearl Harbor v prosinci 1941. To naznačuje, že Američané zkoumají štěpení jádra atomu. Vysocí důstojníci však požadovali odpověď na dvě základní otázky: Dá se atomová energie použít k vojenským účelům? Může naše císařství vyrobit takovou zbraň ještě pro tuto válku? Na první odpovědi se vědci shodli k plné spojenosti všech: Ano. Avšak druhá odpověď vojáky zklamala. Potřebujeme k tomu nejméně deset let, a to i za předpokladu, že budeme mít dost uranu - konstatoval Sagane. Nišina dokonce mluvil o stovkách tun této vzácné suroviny. Japonci tedy začali pátrat po uranu jak v prefektuře Fukušima, tak například v okupované Barmě. Ale marně. Nakonec požádali o jeho dodání spřátelené Německo. Na poradě v březnu 1943 fyzici konejšili vojáky, že ani USA nebudou schopny v této válce bombu vyvinout. Přesto armádní složky tento výzkum dál podporovaly. Kromě laboratoří Nišiny a Saganeho ještě začaly financovat práce na univerzitě v Kjótu vedené prof. Bunsabem Arakacuou. Projekt Nišiny dostal krycí název N. Arakacu vedl projekt F, přičemž pod tímto písmenem se rozuměla fúze čili štěpení - v podstatě vodíková bomba. Ovšem všechny tyhle studie měly spíše teoretický než praktický význam, jak si stěžovali jejich autoři. Vždyť k dispozici měli sotva dvě tuny uranu. A chyběli jim peníze, energie a materiály. Prozrazení v parlamentu?Mezitím začaly spojenecké síly vytlačovat Japonce z území a ostrovů, které na počátku války dobyli. Mezi obyvateli císařské říše se šířil neklid. V Horní sněmovně parlamentu se snažil povzbudit odvahu svých spoluobčanů profesor Ajkicu Takanadate: "Páni poslanci si jen stěží uvědomují, k jakým následkům mohou vést nedávné objevy v jaderné fyzice. Vždyť umožňují vyrobit bombu o velikosti krabičky od zápalek, která potopí bitevní loď..." Projev vědce v parlamentu vzbudil zájem japonských novin. Začalo se mluvit o krabičkové bombě. “Ale tímto utěšováním prozradil profesor náš tajný atomový program!” zděsili se důstojníci císařské zpravodajské služby. Spojenečtí agenti samozřejmě toto vystoupení zaznamenali. Nicméně vojáci a fyzici, kteří znali tajemství projektu Manhattan, ho hodnotili jako další důkaz japonské nemohoucnosti. Tak malou bombu nikdo udělat nemůže - to jsou primitivní představy. A kdyby Japonci na něčem takovém dělali, tak o tom nebudou vykládat v parlamentu a rozebírat v novinách. Podle sebe soudili protivníka. Jestliže by vzali tenhle projev vážně, museli by se začít pídit po japonských výzkumech. I když by nakonec došli k tomu, co od začátku předpokládali - že totiž ostrovní říše nemá ekonomický a surovinový potenciál pro výrobu atomové zbraně. Začátkem roku 1944 dokončila skupina Masa Takeučiho z Nišinovy laboratoře zkušební prototyp separátoru izotopů metodou plynné difúze. Všichni zářili nadšením. Snad jen profesor věděl, že k atomové bombě mají ještě hodně daleko. Podle jeho výpočtů by potřebovali k výrobě kovového uranu 235 desetinu veškeré elektřiny, kolik jí nyní země vyráběla. V den, kdy zemřel prezident Roosevelt, 13. dubna 1945, zničily tento separátor americké bomby při jednom z obrovských leteckých náletů na Tokio. V Kjótu se snažil Arakacu o oddělování uranu pomocí průmyslové odstředivky. Na poradě 22. července 1945 musel profesor oznámit důstojníkům námořnictva, že do konce války už nikdo bombu neudělá. Zajatá ponorka překvapivým znamenímZatímco z německého programu vývoje atomové bomby měli Američané strach, o japonské kolegy se příliš nezajímali. “Japonsko dosud nemělo možnost získat takové množství uranu či uranové rudy, které by bylo zapotřebí pro výrobu bomb,” napsal ve svých memoárech vojenský velitel projektu Manhattan, jak se americké atomové úsilí nazývalo, generál Leslie Groves. “Kromě toho tento projekt vyžadoval takovou průmyslovou základnu, k jaké mělo Japonsko daleko." A také žádné zpravodajské informace, které do Spojených států docházely, nenaznačovaly, že by Japonsko nějaký rozsáhlejší atomový program rozvíjelo. Krátce po skončení války v Evropě, 19. května 1945, se vzdala americkému námořnictvu posádka velké německé ponorky v severním Atlantiku. Ještě než ji dopravili do přístavu Portsmouth ve státu New Hampshire, vydal Pentagon přísný zákaz o tom mluvit. Ponorka totiž měla na palubě 560 kilogramů oxidu uranu v deseti schránkách, nákresy raket, tryskových letadel a protiletadlových děl. Mezi osazenstvem byli kupodivu také dva japonští důstojníci. Jakmile oba Japonci zjistili, že se stali zajatci, v nestřeženém okamžiku se uklonili k východu, kde tušili císařský palác s bohem-císařem Hirohitem, a spáchali sebevraždu. Námořníci pohřbili jejich těla do moře. To byla první známka toho, že rovněž Japonci se pokoušeli vyrobit atomovou bombu - ale také doznání, že zápasí s nedostatkem surovin. Není vyloučeno, že uran mohli anebo chtěli těžit v Hungnamu, dnes Konanu, v horách severní Koreje. Ale toto území obsadila Rudá armáda, proto o stavu tamních prací v létě 1945 nic nevíme. Ostatně Američané zjistili, že všechny objekty Japonci vyhodili do povětří těsně před příchodem Sovětů. Krátce po tom, co se v úterý 28. srpna 1945 ráno se vylodily první oddíly amerických vojáků v hlavní japonské námořní základně Jokosuku poblíž Tokia, přiletěly tam rovněž první dopravní letadla s civilisty. Mezi prvními byl i dr. Philip Morrison z projektu Manhattan. Musel zjistit, jestli se jejich předpoklady o japonském atomovém výzkumu nemýlily. Spojenci neměli v této ostrovní říši příliš vyzvědačů a už nikoho, kdo by dokázal sledovat trendy ve špičkovém vojenském výzkumu. Ovšem z vlastní zkušenosti nepředpokládali, že by mohli Japonci na poli vývoje jaderných zbraní nějak pokročit. Morrison vyhledal své japonské kolegy. Většina z nich vítala Američany s "kajícnou radostí", jak později řekl Morrison zpravodaji časopisu Science. A tak se mezi americkými a japonskými vědci brzy obnovilo ovzduší internacionalismu vědy, tak dobře známé z minulosti. Jenom profesor Nišina, který také kdysi studoval u slavného Nielse Bohra v Kodani, se tvářil nepřátelsky. Ostatní překypovali ochotou, aby fyziky z USA se stavem svého vojenského atomového projektu seznámili. Při prohlídce japonských středisek Morrisona udivily malé rozměry a primitivnost výzkumů. V Rikenu se spřátelil s mladým vědcem Kimurou, který zjišťoval radioaktivitu pomocí dvou malých přístrojů a několika chemických zařízení. "On si vařil, jedl a pracoval v jediné místnosti své laboratoře a na yardu (necelý metr - pozn. K. P.) půdy si pěstoval brambory... Dělal práci, kterou se u nás v Americe zabývala celá kohorta vyzbrojených lidí," udivilo amerického fyzika. Všechny přístroje, které Japonci používali k atomovým výzkumům, americká armáda okamžitě zabavila. Krátce nato je zničila a trosky hodila do moře. Utajené dokumenty vyplouvajíMohli Japonci vyrobit atomovou bombu, která by zasáhla do války? Na tom se nemohou odborníci shodnout. Vinu na tom má i dlouhodobé utajování - Morrison směl promluvit až po dvaceti letech, některé dokumenty byly zveřejněny po třech desetiletích a případ německé ponorky až po půl století. Do svého deníku si Masa Takeuči zapsal, že profesor Nišina chtěl separovat stovky tun uranu rychlostí 30 miligramů za den - tak by získával materiál na jedinou bombu několik let. John Hopkins, který dlouhá léta po válce vedl vývoj atomových zbraní v Los Alamos, řekl: “Představa, že Japonci měli blízko k dokončení bomby, je nesmyslná.” To je mínění většiny amerických fyziků a historiků. Jedině Robert Wilcox, který napsal o projektu N knihu, tvrdí opak: “Mám dokumenty, které ukazují, že jedna ze zvolených cest by jim dovolila tuto bombu vyrobit a pak ji chtěli shazovat pomocí sebevražedných kamikadze na naši invazní flotilu.” Naštěstí japonské císařství nemělo k dokončení takového projektu sílu a žádná invaze na japonské ostrovy nebyla zapotřebí. Několik dnů po svržení druhé americké bomby na město Nagasaki ohlásil císař, že Japonsko se vzdává. Obě bomby okamžitě zabily na 350 tisíc civilistů a další statisíce poškodily, ale současně zachránily životy nejméně milionu amerických vojáků - to byla cena, kterou odhadovalo spojenecké velení, že bude stát invaze a dobývání japonských ostrovů. Obchodní čtvrť v Hirošimě v listopadu 1945 | null | 2idnes
| Zahraničí | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
http://kultura.zpravy.idnes.cz/dejiste-technoparty-je-vycistene-uklid-zaplati-okresni-urad-p5i-/hudba.aspx?c=A000731105021hudba_itu | [] | Dějiště technoparty je vyčištěné, úklid zaplatí okresní úřad | Třicetihektarový pozemek v Lipnici na Českobudějovicku, který byl do středečního poledne dějištěm neohlášené technoparty, je již uklizen a společnost Konstanta Trhové Sviny zahájila jeho asanaci. Podle starostky Jílovic Věry Jindrové odvezli pracovníci najaté firmy z louky a jejího okolí téměř 11 tun odpadků. "Převažovaly plasty, plechovky, lahve a kelímky od nápojů. Na louce však zůstal například i gauč, matrace či spodní prádlo," uvedla starostka Jílovic, pod které obec Lipnice patří | [
"Stanislav gross",
"Čssd",
"Oda",
"Martin komárek",
"Daniel kroupa",
"Mezinárodní měnový fond (mmf)",
"Poradna: zdraví",
"Drogy",
"Tresty lékařů",
"Fond",
"Hluk",
"Marihuana",
"Pervitin"
] | 4Kultura
| Náklady na odvoz a likvidaci odpadků podle starostky zřejměnepřekročí odhadnutých 150 tisíc korun, které by měl uhradit okresní úřad.Pracovníci společnosti Konstanta Trhové Sviny, která je uživatelem pozemku, zahájili vápnění celé plochy. Jde o první etapu asanace nařízené okresním hygienikem. Účastníci technoparty, jichž bylo zpočátku asi pět tisíc, zde totiž neměli žádnésociální zařízení ani zdroje pitné či užitkové vody, takže louka i okolí byly kromě odpadků bohatě posety i fekáliemi. Povápněný pozemek pracovníci Konstanty o víkendu zorají, čímž asanaci ukončí."Pak musíme plochu osít, abychom znovu založili trvalý travní porost, který zde až do konání technoparty byl. První seč tak připadá v úvahu až v příštím roce," řekl jednatel Konstanty Jan Kalena. řka pět tisíc převážně mladých lidí se sjelo o víkendu na nepovolenou techno party do jihočeské obce Lipnice na Českobudějovicku, přičemž většinu tvořili cizinci - především z Nizozemí, Německa, Belgie, Rakouska a Velké Británie. Na akci nazvanou Czech-Tech se příznivci elektronické hudby domluvili pomocí internetu.Lékaři museli ošetřit šest lidí, z toho dva zůstali hospitalizováni v českobudějovické nemocnici. "Jde o dva mladíky z Francie a Rakouska. Jeden měl střevní potíže, druhý popáleniny od pyrotechniky," sdělil primář Záchranné služby v Českých Budějovicích Karel Bláha.Mezi účastníky party kolovaly i drogy, třeboňští lékaři proto museli ošetřit jednoho Čecha a jednu cizinku s podezřením na požití psychotropních látek. Mladí lidé stanovali a tančili na soukromé louce a v přilehlém poli a lese. "Policisté byli na místě, připraveni kdykoli zasáhnout proti případnému rušení veřejného pořádku," uvedla mluvčí jihočeské policie Martina Kolářová.Policisté zvažují vyšetřování nepovolené akce kvůli poškozování cizí věci, protože tanečníci zcela zdupali obilí v poli.Lidé z okolí si o víkendu stěžovali na nepřetržité typické dunění. "Ta zvláštní hudba zněla celou noc. V pátek, když začali přijíždět, ucpali příjezdové cesty, takže jsme se ani nemohli dostat domů," stěžovala si obyvatelka Lipnice Marie Dvořáková.Technoparty skončila ve středuOkolo osmé hodiny ráno pořadatelé ukončili nepovolenou technoparty, která se už pátý den konala na pozemku těsně u obce Lipnice na českobudějovicku. Hudba tu tak zněla nepřetržitě 110 hodin. Po liknavosti policie, která nebyla schopna hluk a nepořádek zastavit, a to ani přes prosby místních obyvatel, nakonec pořadatelé vyslyšeli hrozby starostky obce Jílovice, pod kterou Lipnice patří, Věry Jindrové, která je vyzvala, aby do dnešního poledne akci ukončili. Na třicetihektarovém pozemku zůstala napůl zdupaná, napůl rozježděná tráva, vyjeté koleje a hlavně hromady odpadků. Okolo poledne se na louce u Lipnice pohybovaly asi tři stovky lidí a balily si. "Jsem ráda, že to v relativním klidu končí. Byl to obrovský psychický nápor," povzdychla si starostka Jílovic Věra Jindrová. "Snad už bude klid, i když nastanou starosti s odstraňováním škod," dodala. Sama odhaduje náklady na odvoz odpadků na stovky tisíc korun. Přečtěte si glosu Martina Komárka.Výzva ve světových jazycíchVýzvu k ukončení party pronesla starostka Jindrová přes policejní megafon v úterý odpoledne, a to v češtině, němčině a angličtině. Okresní hygienik těsně před tím prohlásil, že pokud akce co nejrychleji neskončí, může obci uložit pokutu až do výše jednoho milionu korun. Pomohla hrozba vnitraVěra Jindrová, starostka obce Jílovice, pod kterou Lipnice patří, v ůterý odpoledne jednala s ministrem vnitra Grossem. Ten přislíbil zásah policie, pokud účastníci technoparty výzvy starostky neuposlechnou. Nespokojení starostovéS postojem ministerstva naopak vyjádřili nespokojenost starostové osmi obcí mikroregionu Sdružení Růže. "Událost v Lipnici přesahuje všechno, co je možné i krátkodobě tolerovat, uvádějí ve společném prohlášení. Starostové jsou zděšeni nad způsobem výkonu základních funkcí státu, k nimž patří také ochrana života, zdraví a majetku občanů. Chování policie logicky navozuje závěr, že útok proti právem chráněným zájmům občanů, provedený rychle a dostatečným počtem útočníků, je - dle názoru policie - věcí vyšší moci a nezbývá, než ho respektovat," zdůrazňují starostové Trhových Svinů, Nových Hradů, Borovan, Jílovic, Ledenic, Horní Stropnice, Srubce a Olešnice. "Zajímalo by mě, co dělají páni poslanci, senátoři a další činitelé. Máme jich přece tolik a ani jeden se tu nebyl podívat. Všichni to nechali na nás a na krajské policii. Udivuje mě to i proto, že v září se asi něco podobného ve větším měřítku odehraje (v době zasedání Mezinárodního měnového fondu) v Praze. Když jsem viděla situaci tady, nedovedu si to představit," řekla Věra Jindrová.Trestní oznámení pro poškozování cizí věciObčanská demokratická aliance (ODA) také dnes vyzvala ministra vnitra Stanislava Grosse (ČSSD), aby pokud možno "z vlastní kapsy" uhradil škody, které technoparty působila. Předseda ODA Daniel Kroupa na tiskové konferenci strany uvedl, že Gross by měl převzít odpovědnost za způsobené škody vzhledem k "nečinnosti policie" v tomto případě. Již včera oznámilo vedení společnosti Konstanta, že v souvislosti s konáním technoparty, je rozhodnuto podat trestní oznámení pro poškozování cizí věci. Je totiž uživatelem třicetihektarového pozemku v Lipnici na němž se tato neohlášená akce, jíž se účastní několik tisíc lidí z řady evropských zemí, koná. Na party byly i drogyV neděli zase obvinil vyšetřovatel jednoho účastníka akce z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Jednatřicetiletého muže z Prahy předvedli z místa konání technoparty policisté obvodního oddělení Trhové Sviny. "Muž měl u sebe mimo jiné 32 tablet drogy extáze, 26,5 gramu marihuany, 0,1 gramu amfetaminu, 0,2 gramu pervitinu a plechovou krabičku se zbytky heroinu," uvedla policejní mluvčí Alena Toningerová. "Vyšetřování případu pokračuje; obviněnému hrozí trest odnětí svobody na jeden rok až pět let," dodala.Kdo zaplatí škody?"Účastníci technoparty nás zničením porostů připravili o jednu sklizeň; přímá škoda činí nejméně 200.000 korun. Podle dohody s policií podáme trestní oznámení v nejbližších dnech," řekl jednatel společnosti Jan Kalena. Připomněl, že samostatnou záležitostí přitom zůstává úklid obrovského množství odpadků ze zmíněného pozemku."Na likvidaci nepořádku nemá peníze ani obec," upozornil Josef Witzány, místostarosta Jílovice, pod níž Lipnice spadá."Akce se koná na soukromé louce, kterou si pronajala akciová společnost z Trhových Svinů. Podle našich informací však ani vlastník ani nájemce nedali k použití pozemku na tuto akci souhlas. Navíc její účastníci poškozují i porosty na okolních polích, protože v tábořišti nemají potřebná sociální zařízení," řekl. Policie: zákrok by skončil masakremK napájení zvukové aparatury používají organizátoři technoparty mobilní motorové elektrocentrály, kterých je na místě několik desítek. | null | 2idnes
| Hudba | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/protinozce-ovladla-kolobezka.A000803100726igpohlednice_hop | [
"Jan Chochola"
] | Protinožce ovládla koloběžka | Kdo má skateboard je staromilec. Kdo má kolečkové brusle, ten je na tom o něco lépe, ale stejně ustrnul ve vývoji. Kdo má jenom kolo, ten? Ten má prostě jenom kolo a tím to hasne. Tím pravým ořechovým, co teď frčí, je koloběžka | [
"Austrálie",
"Vlak",
"Sydney",
"Televize",
"Parlament"
] | 1Zahraniční
| Kdo ji nemá je pěkný mejdlo a vystavuje se všeobecnému posměchu. Opravdu, na koloběžce tady můžete vidět nejen malé kluky a holky ve věku okolo pěti let, ale i teenagery a oháknuté businessmany. Všichni bez rozdílu brázdí chodníky a přilehlé cesty Sydney na tomto hbitém a mrštném přibližovadle. Rehabilitaci a renesanci tohoto snad nejstaršího dopravního prostředku umožnila jediná revoluční myšlenka. Udělat koloběžku, která by se vešla pohodlně do jedné ruky, dala se uložit ve škole pod lavici, v práci pod pracovní stůl a ve vlaku a autobuse, aby o ni nikdo nezakopával. Udělat koloběžku SKLÁDACÍ. Nemyslím skládací, že by se složila pod kýmkoliv, kdo by na ni stoupl. Myslím koloběžku, u které majitel sklopí řidítka, zajistí rychloupínákem, celé to bafne do jedné ruky a jde. Konstruktéři se řídili Cimrmanovským heslem, že budoucnost patří aluminiu a na stavbu použili právě tento materiál. Leštěný hliník působí nejen elegantně, ale masivní vyztužení a kvalitní sváry dávají tušit, že koloběžka i nějakou tu zátěž vydrží. Kolečka mají v průměru asi osm až deset centimetrů, tedy o něco větší než kolečka na bruslích, řidítka spojená se základnou koloběžky pomocí kloubu a rychloupínáku. Řidítková tyč je zasunovací a taky na rychloupínák, dá se tedy regulovat její výška, samotná řidítka jsou vyndavací a na pojistku. Zadní malinkatý blatníček funguje coby brzdička a zvonek dohromady – čím silněji na to dupnete, tím odpornější zvuk koloběžka vydá a upozorní chodce, že se blíží něco, před čím by měli uhnout, neb by je to mohlo srazit. Když si na ni stoupnete poprvé, tak první co vás napadne je, že se na tom musíte nevyhnutelně rozbít pusu? Vypadá to neskutečně vratce a male a křehce a... Ve chvíli kdy to zatížíte, tak vratkost zmizí a vy musíte používat celé tělo k naklopení do zatáček – je to zkrátka jako na kole. Chvilku to zamozřejmě trvá, než si na to člověk zvykne, ale pak je to paráda. Dospělí se vrací do svých dětských let, děti nesedí před televizí ale prohánějí se venku. Jak jsem na začátku zmínil businessmana, proplétajícího se mezi chodci, tak na jeho tváři můžete najít zvláštní výraz hrdosti a potlačovaného štěstí. Ten člověk je prostě happy. A to všechno za bratru nějakých 200 australských dolarů. Je to dost. Ale je pořád lepší se potit při jízdě na koloběžce, než se potit a stresovat při zácpách v autě. Jo a ještě jedna věc: koloběžkáři se tady v Austrálii můžou prohánět na svých strojích i po chodnících, pěších zónách a jiných, pro chodce vyznačenách, cestách. Nikoho to nevyvádí z míry - lidi jsou tady hodně tolerantní a když si chceš jezdit, tak si jezdi, hlavně mě nesraž. A koloběžkáři to jsou vlastně takoví polochodci, polojezdci, poloběžci.... Co takhle zkusit něco takového u nás? A nebo radši ne. Zapomeňte na to. Asi by jsme vyvolali obrovskou diskusi v parlamentu, zákonodárci by se pohádali, jestli jsou uživatelé koloběžek povinni jezdit po chodnících a nebo po silnicích, jakou maximální rychlostí by se na koloběžkách mohlo jezdit, jestli nosit helmy a nebo ne a nakonec by koloběžkáři byli nuceni ustoupit do ilegality. Koloběžkám a jejich majitelům zdar! Skládací koloběžka - hit letošního léta. Nekupte to, když je to tak praktické. Vejde se i do kufříku. | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/marny-hon-na-kanadana.A000803153506igpohlednice_hop | [
"Václav Chochola"
] | Marný hon na Kanaďana | Také jste si pravé Kanaďany vždy představovali jako tvrdé pořízky se zarputilým výrazem ve tváři a javorovým listem na dresu brázdící kluziště a surově mlátící slovansky mírné české hokejisty? Já jsem s podobnou představou přijel do Vancouveru. A hle, najednou jakoby se po nich země slehla, skuteční Kanaďané asi neexistují | [
"Francie",
"Velká británie",
"Kanada",
"Vietnamec",
"Vietnamci",
"Pivo",
"Severní amerika",
"Ontario",
"Montreal",
"Vancouver",
"Anglie",
"Peking",
"Šanghaj"
] | 1Zahraniční
| "Ne, já nejsem Kanaďanka," sdělila mi důrazně hned po mém přijezdu paní, u níž jsem se ubytoval. "Narodila jsem se v Montrealu, takže jsem vlastně Francouzka. Má matka přišla z Francie a otec pochází z Italie." To jsou věci, říkal jsem si. Pro mne bylo osídleni Severní Ameriky to samé, co ukazovaly filmy o Vinnetouvi. Kryté vozy tažené voly a koně cválající širou stepí a nesoucí dobrodruhy, kteří se chtějí zbavit své identity a stát se někým jiným. Třeba právě Kanaďanem. Nu což, výjimka potvrzuje pravidlo, byl jsem tu přeci teprve pár hodin. Bylo by předčasné dělat nějaké závěry. Zatím však na tu výjimku stále čekám, ještě nikdo mi neřekl - já jsem Kanaďan a kdo je víc?! Ostatně, mohl jsem to tušit, už samotný příjezd do města cosi naznačoval. Po příletu jsem nastoupil do taxíku, který řídil Ind. Pravý Ind s turbanem! To bylo něco, posledního takového jsem viděl v televizi někdy před deseti lety a jmenoval se Sandokan. Když jsme se přibližovali k mému budoucímu bydlišti, připadal jsem si, jako bych si spletl let. Donekonečna se táhnoucí obchůdky popsané čínskými znaky ukazovaly spíše na Šanghaj či Peking. Tak tady moc hokejistů nepotkám, napadlo mne. Další hřebíček do rakve mých romantických představ zasadil jeden z učitelů ve škole. Vysoká hranatá postava, ostře řezané rysy v ošlehané tváři. Konečně! To je Kanaďan, jenom si nazout brusle! "Pocházím z Ontaria, ale můj děda přišel na konci 19. století z Anglie, takže jsem spíš Angličan," Prohlásil hned při představování, aby si snad někdo nemyslel, že je probůh Kanaďan. Dokonce i pětadvacetiletá dívka slunící se na pláži se raději hlasí ke svému irskému předkovi, než aby hrdě přehodila přes rameno kanadskou vlajku coby pravá dcera země javorového listu. Když to nešlo takhle, zkusil jsem jiný způsob. Hospoda, to je to pravé místo, kde se shromažďují pravověrní Kanaďané. Zašel jsem tedy do jednoho z mnoha místních pubů v downtownu a čekal na příležitost. A ta se dostavila. Asi šedesátiletý děda si ke mně přisedl a pustil se do zasvěceného hovoru o místních Canucs (hokejový klub) a BC Lions (baseballový klub), pochvaloval si Kanadské pivo a krásu místních dívek. Nešetřil při tom peprnými výrazy a jeho názory se mi zdály dostatečně zarputilé. To je můj člověk. Konečně jsem si dodal odvahy a šel na věc. Nebyl to můj člověk. Tedy nic proti Skotům, ale co je moc, to je moc. Teď už jsem své usilí o nalezení pravého Kanaďana vzdal. Už vím, že základní dělení je na Francouze, Angličany a ty ostatní, kteří přišli po nich. Angličané si drží patronát nad východními provinciemi a Ontariem, Francouzi zase okupují nejlidnatějši provincii Quebec, jež je známá svými snahami o ziskani samostatnosti. Západní část země, to je naprostý zmatek. Ve Vancouveru se mísí Číňané, Korejci, Japonci a Vietnamci, silná je indická menšina, najdete tu silnou Řeckou i Italskou komunitu. Ja vím, ještě jedna možnost na objevení skutečného původního Kanaďana by tu byla. Žije tu přece spousta původních obyvatel (Ne, hlavně neříkat indiáni! Jsou to buď Native people nebo Aboriginals). Na to ale nemám nervy, protože označit nějakého takového Mohawka, Hurona nebo příslušníka kmene Kri za Kanaďana, třeba bych se nemusel ani vrátit domů. | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
http://kultura.zpravy.idnes.cz/neradno-drazdit-hnijici-a-rozzlobene-mumie-f26-/filmvideo.aspx?c=990827_141026_filmvideo_cfa | [] | Neradno dráždit hnijící a rozzlobené mumie | Režisér a scénárista Stephen Sommers sáhl při přípravě svého nového snímku po látce klasického horroru ze třicátých let a děsuplnou podívanou zasadil do dobrodružně zábavného vzorce. Z této zdánlivě nesourodé směsice vznikl povedený film, prošpikovaný precizními digitálními triky od ILM, při kterém se necháte nejen strhnout dobrodružným příběhem a několikrát pořádně vyděsíte, ale můžete se čas od času také docela upřímně zasmát | [
"Rachel weiszová",
"Indiana jones",
"Program jednotka",
"Dabing"
] | 4Kultura
| Jednotka cizinecké legie narazí v Egyptě na tisíce let staré město mrtvých, ale dříve, než stačí zjistit, zda opravdu skrývá obrovský poklad, zbude naživu po nájezdu tajemných bojovníků jen velitel Rick (Brendan Fraser). Vše již nasvědčuje tomu, že neohrožený dobrodruh skončí svůj život na šibenici, když ho však na poslední chvíli zachrání krásná, ale trochu popletená egyptoložka Evelyn (Rachel Weiszová) se svým bratrem Jonathanem (John Hannah). Starodávná mapka podzemního města mrtvých svede tyto tři do jedné expedice, každý sice ze zcela jiných důvodů, ale všichni touží poznat starobylé tajemství a zjistit, zda je legenda o gigantickém pokladu opravdu pravdivá. Zatímco Evelyn žene čistě profesionální zájem a touha objevit konečně něco pořádného a vytřít tím zrak svým akademičtějším kolegům, Jonathan, s odporem odmítající jakoukoliv práci nebo činnost, směřuje čistě za hromadami zlata a drahých kamenů. A Rick prostě jen následuje své zachránce s notnou dávkou zvědavosti. Naneštěstí až nějakou dobu po vstupu do spletitých chodeb katakomb rozluští varující nápis, který praví, že kdo poruší zasloužený spánek uložených mrtvých, zemře, a to jistě velmi nepříjemným způsobem. Před několika tisíci lety si totiž faraonův velekněz narazil jeho největší favoritku a byl proto za trest mumifikován zaživa. Teď se však probral, probuzen vpádem vetřelců a společně s armádou masožravých skarabeů a velmi nesympatických zombíků si chce zase vybojovat zasloužený klid. Stále mu však v srdci, nebo v tom, co z něho zbylo, zůstala vzpomínka na jeho osudovou lásku, která se jako naschvál podobala Evelyn. A tak, mezitím, co si Jonathan cpe do kapes vše, co se alespoň trochu blýská, musí Rick chránit celou výpravu před nechutnými útočníky až do zdárného konce. Mumie ani nezastírá inspiraci Indiana Jonesem, překvapivě se však nejedná o bezduchou a lacinou napodobeninu. Zvláště tak v první třetině filmu ubíhá děj překotným tempem a k tomu všemu ještě vyzbyde čas na nějaký ten fórek. Všechny tři postavy jsou dobře typově vybrány, aniž by byl nutný nějaký složitější psychologický rozbor a vybraní herci je představují způsobem, kterému není co vytknout. Sommersovi se tedy, i bez zářivých hvězd, povedlo natočit podívanou, u které se určitě nebudete nudit, ani vrtět na sedadle. I když by se mohlo zdát, že podobný film může uspokojit jen diváky do určitého věkového limitu, najde si Mumie jistě i starší fanoušky. Škoda jen, že se tvůrci nechali příliš unést možnostmi digitálních triků a závěr filmu trochu připomíná výborně udělanou počítačovou hru. I tak ale jistě splňuje snímek svůj hlavní úkol, a to pobavit diváky a čas od času je taky trochu vylekat. Bobtnající mumie velekněze Neohrožený Rick Evelyn v akutním nebezpečí | null | 2idnes
| Film a TV | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/bushuv-projev-byl-plny-retoriky-ale-konkretnich-planu-bylo-malo.A000804115823zahranicni_tom | [] | Bushův projev byl plný rétoriky, ale konkrétních plánů bylo málo | Americký republikán George W. Bush ve čtvrtek večer formálně přijal v poslední den sjezdu své strany ve Filadelfii nominaci na úřad prezidenta pro listopadové volby.Bush označil Republikánskou stranu za stranu reforem a za počátek nových časů. "Ve své řeči, která se blýskala odhodlanými sliby americkým občanům, rétorikou a řečnickými obraty, ale nepřišel s ničím novým a poskytl jenom málo specifických detailů ohledně svých plánů a cílů," říkají političtí pozorovatelé | [
"Čína",
"Rusko",
"Vietnam",
"Dolar",
"Podnikání",
"George w. bush",
"Program spektrum",
"Program spektrum home",
"Alkohol",
"Životopis",
"Zbraně ve škole",
"Trest smrti",
"Kongres",
"Republikánská strana",
"Washington",
"Texas"
] | 1Zahraniční
| Bush se ve svém třičtvrtěhodinovém projevu s hodnocením politiky demokratického tandemu Clinton-Gore příliš nemazlil. Jasně řekl, že demokraté totálně selhali v několika vůdcovských testech v řadě oblastí – vzdělání, vojenských programech, sociální politice a také morálním vůdcovství. "Svoji šanci demokraté měli. Ale nebyli schopni ji využít a národ vést. My budeme," několikrát důrazně opakoval Bush. Přímo zesměšnil svého demokratického protikandidáta Al Gorea, když narážel na jeho hodnocení každého republikánského návrhu jako riskantního: "Kdyby žil v době, kdy Edison testoval žárovku, nazval by to pravděpodobně riskantním protisvíčkovým spiknutím, a kdyby byl u zrodu Internetu,..." Delegáti ho umlčeli bouří smíchu. Bush se prezentoval jako člověk zvenčí, který navrátí politice Washingtonu civilizovanost a důstojnost. "Po všem tom povyku a skandálech, po zahořklosti a nedodržených slibech nyní můžeme znovu začít. Dejte mi mandát a já vás nezklamu," slavnostně prohlásil zatím poslední kandidát v řadě Bushovy politické dynastie. Konkrétních kroků, které Bush připravuje, se ale v projevu objevilo jen několik. Z domácí politiky zaznamenal největší ohlas jeho plán snížit daně. Slíbil, že do daňové politiky navrátí spravedlnost a prostý smysl. V oblasti zahraniční politiky, kde je Bush z důvodu nezkušenosti snadno zranitelný a napadnutelný svými oponenty, požaduje výrazné omezení jaderných zbraní. Zavázal se také k rozmístění kontroverzního obranného raketového systému, který Rusko i Čína považují za hrubé porušení smlouvy o omezení protiraketové obrany z roku 1972. Bush prohlásil, že teď není čas na to obhajovat nějaké zastaralé smlouvy, ale na to, bránit americký lid. Svět potřebuje vidět záruku v síle Spojených států a proto by Bush více investoval do armády. Odmítnutím řady konzervativních stanovisek z minulosti se republikáni chtějí prezentovat jako strana politického středu, aby tak oslovili co nejširší spektrum voličů. Program je umírněnější než před čtyřmi lety, i když opět přichází s požadavkem na všeobecný zákaz potratů. "Vím, že to bude ještě tvrdý boj, jeden z nejtěžších, " varoval Bush před přílišným optimismem nad vyhranou bitvou. "Cesta nejmenšího odporu je vždy dole pod kopcem. Ale americká cesta vede vzhůru. A tento národ má odvahu a důstojnost a je připravený na změnu," slavnostně dodal. Jeho projev byl zakončen bouřlivým potleskem 2066 přítomných delegátů a poté se řečník i jeho žena Laura téměř ztratili z dohledu, když se ze stropu spustilo na 150 000 balónků a všude létaly konfety. Životopis G.W.Bushe | null | 2idnes
| Zahraničí | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/praha-je-zaplavena-reklamami-postavenymi-nacerno.A000803194006praha_dky | [
"Radek Bartoníček"
] | Praha je zaplavena reklamami postavenými načerno | Městská pokladna přichází o desítky milionů korun, protože zástupci Prahy si nedokážou poradit s načerno postavenými reklamami. I když už několikrát slíbili, že tato zařízení budou likvidovat, situace se stále nemění. Na liknavost úředníků a radních si stěžují i zástupci billboardových společností, kteří se stále více cítí oklamáni. Od města si totiž pronajali legálně tři tisíce míst na reklamu za slib, že z těchto míst nepovolené reklamy zmizí | [
"Praha",
"Metropole",
"Příjem",
"Výběrové řízení",
"Praha 5",
"Praha 7",
"Praha 8",
"Smíchov",
"Peníze",
"Reklama",
"Štvanice"
] | 2Domácí
| "Narážíme na obrovské problémy, od města jsme se zatím žádné podpory nedočkali," říká Evžen Marek, ředitel společnosti Europlakat, jedné ze čtyř firem, které s městem smlouvu podepsaly. Z vyjádření Marka vyplývá, že zástupci města neplní to, co ve smlouvě slíbili. "Doplácíme na svůj korektní postup. Zatímco my nemůžeme a ani si nedovolíme stavět reklamy načerno, jiné firmy to dělají a městu neodvádějí ani korunu. My žádáme přesně podle zákona o povolení postavit nosiče a často toto povolení ani nedostaneme. Při likvidaci reklamy načerno postupují zástupci města velmi pomalu, a mám pocit, že za poslední měsíce se tento stav nijak nezlepšil," stěžuje si šéf Europlakatu. Odpovědný radní Miloš Máša přitom už před několika týdny slíbil, že přitvrdí. "Stanovili jsme postup, podle kterého budou nepovolená reklamní zařízení odstraňována. A to prostřednictvím firem, které zajišťují správu městských pozemků," uvedl Máša. Likvidace ́černých ́nosičů se ovšem dodnes nekoná. "Zatím jsme vyhlásili výběrové řízení na firmu, která bude tuto likvidaci provádět. Uvidíme, kdo se přihlásí, ale z vlastní zkušenosti víme, že je to velmi složitá a obtížná činnost," tvrdí Jan Sedláček, zástupce ředitele Technické správy komunikací, která spravuje část městského majetku. Tajemník magistrátu Zdeněk Zajíček připustil, že město jen obtížně zvládá tyto problémy. "I když vybereme firmu na likvidaci reklam načerno, budeme ve složité situaci. Tato činnost nás bude stát mnoho peněz," uvedl Zajíček. Přesto slíbil, že přístup města se zlepší. "Nezbývá nám nic jiného než tuto reklamu vymýtit. Bude to drahé, ale nejdůležitější ze všeho je, abychom nastolili konečně pořádek," říká tajemník, který si nemyslí, že by se zástupci města dopustili chyb. Ředitel bilboardové společnosti EuroAWK Jaroslav Hanika upozorňuje, že městu se tento tvrdý postup vyplatí. "Nečeká je lehká práce, ale určitě na ní neprodělají. Město se dočká velkých příjmů z legálně umístěné reklamy," konstatuje. Billboard postavený načerno na Smíchově v Praze 5 (3. srpna 2000) Billboard postavený načerno u hotelu Hilton v Praze 8 (3. srpna 2000) Billboard postavený načerno v Praze 7 na Štvanici (3. srpna 2000) Billboard postavený načerno v Praze 7 na Štvanici (3. srpna 2000) | null | 2idnes
| Domácí | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/dr-diehl-muzeme-jist-vice-a-pritom-vazit-mene.A000804142030zdravi_jup | [
"Veronika Hankusová"
] | Dr. Diehl: Můžeme jíst více a přitom vážit méně | Na pozvání Sdružení Život a zdraví přijel na dvoudenní návštěvu Prahy jeden z předních amerických průkopníků zdravého životního stylu Dr. Hans Diehl. Ten se ve svých knihách snaží upozornit na skutečnost, že mnozí pacienti s vysokým krevním tlakem či ischemickou chorobou srdeční mohou zmírnit projevy těchto onemocnění nebo dokonce přestat užívat léky v průběhu několika týdnů. Musí ovšem změnit nebo alespoň zjednodušit své stravovací návyky | [
"Německo",
"Austrálie",
"Kanada",
"Poradna: stravovací návyky",
"Poradna: zdraví",
"Poradna: potraviny",
"Kalifornie",
"Zdraví",
"Nemocnice"
] | 21Životní styl
| "Lidé by měli být opatrní, aby si neosvojovali vše, co přichází z Ameriky. Dost mě tento trend trápí, protože americká strava je tou nejbizarnější, jakou kdy lidstvo vymyslelo," řekl Dr. Diehl na tiskové konferenci v Praze, kde byla také prezentována kniha Dynamický život, jenž je výjimečná tím, že je na rozdíl od ostatních převedení knihy do cizích jazyků zasazena a strukturována do ryze českého prostředí. Své zkušenosti Dr. Diehl věnoval tvorbě programu CHIP (Coronary Health Improvement Program). Tento program se zabývá vzděláváním lidí trpících civilizačními chorobami - nadváhou, vysokým krevním tlakem, cukrovkou, vysokou hladinou cholesterolu nebo srdečními onemocněními -, jak efektivně změnit životní styl, aby se jejich zdravotní stav zlepšil. Zájemci o tento program jsou na jeho začátku podrobně vyšetřeni a seznámeni s vlastními výsledky. Poté následuje třicetidenní kurz, kdy lidé každý večer chodí na dvě hodiny do speciálního centra, kde jsou školeni. Na konci terapie jsou testy zopakovány, aby si každý mohl udělat obrázek, jaké změny jeho zdravotní stav zaznamenal. Podle Dr. Diehla je důležité konzumovat potraviny bohaté na živiny a vlákniny s malým množstvím tuku, soli a kalorií. Nezbytnou součástí zdravého životního stylu je také pohyb a emocionální vyrovnanost. Program CHIP, který je v Americe pořádán ve spolupráci s prominentními nemocnicemi, vznikl před deseti lety a každého jeho běhu se účastní 500-1000 lidí. Za dobu jeho existence se programu zúčastnilo přes 30.000 lidí z USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. Dr. Hans Diehl, původem z Německa, několik let pracoval jako vědecký pracovník kardiovaskulární epidemiologie na univerzitě Loma Linda v jižní Kalifornii, kde také získal doktorát v oboru preventivního lékařství s důrazem na zdravý životní styl. Na této univerzitě také založil Institut životního stylu. V současné době působí jako šéfredaktor časopisu Lifeline Health Letter a často přispívá i do jiných časopisů zaměřených na zdravotní prevenci. Během své lékařské praxe napsal knihu To Your Health, která se téměř okamžitě stala bestsellerem. Hans Diehl podepisuje svou novou knihu | null | 2idnes
| Zdraví | [
2
] | 2WOMAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
http://kultura.zpravy.idnes.cz/jana-kirschner-zazpiva-ceskemu-publiku-fcd-/hudba.aspx?c=A000728170758hudba_brt | [
"Jan Kábrt"
] | Jana Kirschner zazpívá českému publiku | V nevelkém a dopředu dlouho vyprodaném sále pražského klubu Meloun zazpívala 27. července hvězda slovenské hudební scény Jana Kirschner. Přes dvě stovky lidí, které se do skrovných prostor vtěsnaly, připravily mladé zpěvačce téměř domácí atmosféru, jenž se odrazila i na celkové náladě vystoupení. Na koncertě zazněly skladby z poslední desky V cudzom meste i několik písní převzatých - vždy doprovázených velkými ovacemi publika. Koncerty Jany Kirschner proběhly i v Ostravě, Otrokovicích a dalších českých městech. Na srpen jsou připraveny další dva | [
"Jana kirschner",
"Umělec"
] | 4Kultura
| Jana Kirschner se narodila 29. prosince 1978 v Martine. Od malička navštěvovala hodiny klavíru a zpěvu. Účast a dobré umístění na soutěži Miss Slovakia jí otevřely dveře do šoubyznysu. V roce 1996 vydala jako sedmnáctiletá svoje debutové album Jana Kirschner. O rok později získala cenu Hudební akademie v kategorii Objev roku. Přelomem na slovenské hudební scéně se staly singly Líška, Žienka domáca a V cudzom meste ze stejnojmenného alba (viz audioukázky). Zaznamenaly dlouhodobé úspěchy na předních místech mezinárodních hitparád všech hlavních slovenských rozhlasových stanic. V loňském roce převzala Jana Kirschner cenu Grand Prix Radio, kterou udělují tři největší rozhlasové stanice na Slovensku. Ve stejném roce na mladou zpěvačku čekalo první místo v anketě Zlatý slávik v kategorii zpěvačka roku - na základě hlasování posluchačů rádií, čtenářů časopisů a diváku TV. Vlivný slovenský deník Pravda ji vybral mezi 10 osobností roku 1999, získala jedenáct nominací na ceny Hudební akademie 2000 a vyhrála v kategoriích Umělec roku, Album roku a producenti jejího alba získali ocenění Producent roku. Společně s Dolores O ́Riordan, Sashou a Sarah Brightman patřila mezi vystupující hvězdy posledního udílení cen České hudební akademie. Příští koncerty Jany Kirschner 5.8. Poprad 17.8. Praha 26.8. Praha 1.9. Hannover Slovenská zpěvačka Jana Kirschner. Slovenská zpěvačka Jana Kirschner. Slovenská zpěvačka Jana Kirschner. Slovenská zpěvačka Jana Kirschner. Slovenská zpěvačka Jana Kirschner. Slovenská zpěvačka Jana Kirschner. | null | 2idnes
| Hudba | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/concorde-vysetrovatele-nalezli-predmet-nepatrici-do-konstrukce-letadla.A000804222824zahranicni_ond | [] | Concorde: Vyšetřovatelé nalezli předmět nepatřící do konstrukce letadla | Kovový plíšek dlouhý 40 centimetrů, nalezený na startovací dráze mezi úlomky havarovaného Concordu a nepatřící do jeho konstrukce, zcela změnil běh vyšetřování katastrofy tohoto nadzvukového letounu z 25. července u Paříže. Oznámil to francouzský úřad pro vyšetřování nehod (BEA). Úřad se však zatím vyhnul jakýmkoli závěrům s tím, že ještě stále nelze přesně seřadit jednotlivé technické události předcházející katastrofě a tak přesně odlišit řetěz vzájemných příčin a následků, vedoucí k pádu stroje a smrti 113 lidí | [
"Afp",
"Concorde",
"Smrt",
"Paříž"
] | 1Zahraniční
| Kromě záhadné plechové pásky byly nalezeny kusy blatníku (deflektoru) z podvozkové části, jehož hlavním posláním je při dešti tlumit vodu odstřikující od kol při startu a zabránit, aby byla nasáta se vzduchem do motoru. Dále kusy palivové nádrže, krytu hydraulického zařízení pro zatahování podvozku a pneumatiky. Na větším kusu rozbité pneumatiky je jasně vidět delší proříznutí, které mohl způsobit kus odletujícího plechu; není však jasné, kdy přesně k řezu pneumatiky došlo. Podstatné ale je, že všechny tyto úlomky byly nalezeny za ohlášeným bodem V1, což je místo na dráze, kdy letadlo dosáhne takové rychlosti, že již start nemůže zrušit, protože by přejelo konec dráhy a rozbilo se. Podle nezávislého leteckého odborníka citovaného agenturou AFP "vše svádí k domněnce", že nalezená cizí lamela prořízla pneumatiku, ta explodovala, rozbila podvozek a jeho součástky prorazily palivovou nádrž. Nedostatek přísunu paliva vyřadil jeden motor, oslabil druhý a letadlo zbavené dvou motorů ze čtyř spadlo, míní nejmenovaný expert. Podle jiného však neexistuje žádný důkaz, že právě tato lamela nařízla pneumatiku a že se věci odehrály v uvedeném pořadí: pneumatika mohla být naříznuta až součástkami z letadla a důvod jejich uvolnění mohl být jiný. "Přijetí teorie, že pneumatiku nařízla nalezená cizí lamela, by však Concorde zbavovalo technické viny na havárii," upozornil druhý odborník. Letiště uvedlo, že startovací dráha byla kontrolována dopoledne daného dne a nic zvláštního na ní nebylo nalezeno. | null | 2idnes
| Zahraničí | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/policie-potvrdila-ze-se-rom-podezrely-ze-zneuzivani-sam-prihlasil.A000804141313krimi_has | [] | Policie potvrdila, že se Rom podezřelý ze zneužívání sám přihlásil | Policie potvrdila čtvrteční zprávu MF DNES, že se předseda ostravského Společenství Romů na Moravě a člen meziresortní komise vlády Petr Horváth sám přihlásil kriminalistům. Romský aktivista čelí podezření z pohlavního zneužívání dětí. Do čtvrtečního odpoledne po něm pátrala policie. "V doprovodu svého obhájce se dostavil na Městský úřad vyšetřování," řekla mluvčí ostravské policie Ilona Branžovská | [
"Dovolená",
"Bruntálsko",
"Pohlavní zneužívání",
"Vláda",
"Ostrava"
] | 8Krimi
| Známý ostravský romský aktivista Petr Horváth čelí obvinění, že pohlavně zneužíval děti na letním táboře v Holčovicích na Bruntálsku. Tam jako instruktor pobýval ve druhé polovině července. "Od té doby byl nezvěstný, takže jsme po něm vyhlásili pátrání," informovala ještě ve čtvrtek Ilona Brandžovská z tiskového oddělení ostravské policie.Ve stejnou dobu však Horváthovi příbuzní uvedli, že Petr Horváth se 3. srpna sám přihlásil policii. "Vrátil se z dovolené, a když zjistil, z čeho je obviněn a že po něm policie pátrá, šel se sám přihlásit. Teď ho vyslýchají, takže vůbec nevíme, co s ním bude," řekl Horváthův bratr Mikuláš.Ničeho zlého se nedopustil, tvrdí rodinaRodina romského aktivisty je přesvědčena, že se Horváth ničeho špatného nedopustil. "Kdyby byl vinen, přece by sám nešel na policii," tvrdí Horváthův bratr Mikuláš.Petr Horváth je předsedou Společenství Romů na Moravě a zhruba před půl rokem se stal členem meziresortní komise pro záležitosti romské komunity. Kromě toho spolupracuje s Indem Kumarem Vishwanathanem, který chce v Ostravě postavit vesničku pro romské i neromské rodiny.Vishwanathan, který je shodou okolností právě také s dětmi na letním táboře, tvrdí, že zpráva o Horváthově obvinění je pro něj nepříjemná a šokující. "Nic bližšího o tom však nevím, Petra Horvátha jsem už delší dobu neviděl, takže to teď nemůžu nijak komentovat. Musíme počkat, co se bude dít," uvedl. | null | 2idnes
| Krimi | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/virus-rakoviny-delozniho-hrdla-je-v-tele-petiny-mladych-zen.A000804133823zdravi_pet | [] | Virus rakoviny děložního hrdla je v těle pětiny mladých žen | Ve věku mezi 18. a 25. rokem je pětina sexuálně aktivních žen postižena virem, který může vyvolat přednádorové změny a zhoubné nádory děložního hrdla. Ve věku 35 let mají virus v těle už jen tři až čtyři procenta žen. Naštěstí jen malá část těchto žen onemocní, řekl zástupce přednosty gynekologicko-porodnické kliniky pražské Fakultní nemocnice Motol Lukáš Rob | [
"Finsko",
"Maďarsko",
"Polsko",
"Rakousko",
"Evropská unie",
"Poradna: rakovina",
"Virus",
"Lékař",
"Lukáš rob"
] | 21Životní styl
| Samotná přítomnost viru k rozvoji přednádorových změn a karcinomu nestačí. Organismus má totiž řadu ochranných mechanismů ničících patologické buňky.Základní prevence spočívá v pozdějším začátku pohlavního života a v nestřídání partnerů, protože nositeli virové infekce jsou muži. Důležité jsou pravidelné prohlídky u gynekologa.Přednádorové stavy umějí lékaři včas odhalit pomocí stěru děložního hrdla. Nejdokonalejším preventivním opatřením bude použití očkovacích látek. Ty však budou podle Roba připraveny ke klinickému využití asi až za 15 až 20 let.Česká republika zaujímá nejhorší místo ve výskytu rakoviny děložního hrdla mezi členskými a přidruženými zeměmi Evropské unie. Na 100.000 žen připadá v ČR 21,6 případu těchto onemocnění, zatímco ve Finsku 6,7, Rakousku 15, Polsku 19,9 a v Maďarsku 21,1. | null | 2idnes
| Ona | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/prezident-putin-je-jen-jeden-tvrdi-kreml.A000804134634zahranicni_jpl | [] | Prezident Putin je jen jeden, tvrdí Kreml | Závratné tempo, které při svých cestách do různých oblastí Ruské federace nasadil ruský prezident Vladimir Putin vyvolává dojem, že se vyskytuje na několika místech současně. V souvislosti s tím opět zazněly domněnky, že prezident používá dvojníka. Generálmajor Jevgenij Murov, který stojí v čele Putinovy ochranky, však taková tvrzení jednoznačně odmítl | [
"Rusko",
"Vladimir putin",
"Boris jelcin",
"Diktátor",
"Kreml",
"Komsomolskaja pravda",
"Moskva"
] | 1Zahraniční
| "Existuje pouze jediný prezident, řeči o dvojníkovi jsou nesmysl," prohlásil Murov v rozhovoru pro páteční vydání listu Komsomolskaja pravda. Generálmajor tak reagoval na fámy o prezidentově dvojníkovi, které proběhly ruskými médii před několika měsíci. Putinův hektický program domácích i zahraničních návštěv ostře kontrastuje s jeho věčně churavějícím předchůdcem Borisem Jelcinem, který se někdy celé týdny nevzdaloval ze své dači u Moskvy. O využívání dvojníka nejvyššími představiteli státu se diskutovalo již v dobách Sovětského svazu, nejčastěji ve spojení s někdejším diktátorem J. V. Stalinem, který prý trpěl paranoidnímu obavami, že bude zavražděn. | null | 2idnes
| Zahraničí | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/strelci-jdou-zase-za-uspechem.A000803225019s2k_ber | [] | Střelci jdou zase za úspěchem | Svět se mění a konkurence je tvrdší, ale sportovní střelci pojedou na olympijské hry do Sydney znovu s jasným cílem: získat alespoň jedno umístění do třetího místa. Jiný výsledek by byl neúspěchem pro sport, který se s medailemi vrací nepřetržitě od roku 1988 a v historii už jich získal deset, z toho čtyři zlaté. Místo sedmnácti střelců, kteří byli před čtyřmi lety v Atlantě, jede do Sydney jenom devítičlenný tým. "Jsem přesvědčen, že je to daleko tvrdší," řekl puškař Václav Bečvář | [
"Jan sychra",
"Sydney",
"Atlanta",
"Miroslav januš",
"Martin tenk",
"Barcelona"
] | 0None
| Jsou tu ale nejmíň tři disciplíny, v nichž jsou velké šance na medaili. V družstvu jsou dva úřadující mistři Evropy, Bronislav Bechyňský ve skeetu a Martin Tenk v libovolné pistoli. Miroslav Januš bude v disciplíně běžící terč obhajovat bronz z Atlanty. Na olympiádě budou startovat buď ti, kteří doma jasně ční nad ostatními, nebo ti odolní, kteří zvládli náročný nominační boj. V několika disciplínách bylo do posledních chvil na vážkách, kdo do Sydney pojede. Januš, jediný medailista z posledních her, musel v běžícím terči soupeřit s Lubošem Račanským, bronzovým z olympiády 1992 v Barceloně. Januš si prožil nelehké období. Od Atlanty nezískal žádnou medaili z mistrovství světa či Evropy. Ale zdá se, že už je znovu ve špičce. "Každý střelec si prodělá krizi. On má v hlavě, že si tři roky nebrnknul," říká Bohumír Pokorný, Janušův trenér. "Byl zvyklý na medaile. Ale letos se mu daří líp. Bude záležet, jak si to srovná v hlavě." Ve skeetu byl jasnou jedničkou Bronislav Bechyňský, ale o zbylé místo se přetahovali hned tři závodníci. Byl to obrovský přetlak. Janu Sychrovi nakonec nepomohlo ani druhé místo z nedávného mistrovství Evropy. V nominaci zůstal Petr Málek. "Trenér se tak rozhodl, protože Málek měl lepší dlouhodobé výsledky," vysvětlil Vladislav Šaňák, sportovní ředitel svazu. Zcela znenadání se objevila olympijská možnost před osmnáctiletou puškařkou Kateřinou Beranovou. Mezinárodní federace jí udělila divokou kartu a významně k tomu přispěla i diplomacie střeleckého svazu. "Do té doby jsme neměli místo pro jedinou ženu. V žádosti jsme napsali, že podporujeme myšlenku, aby se ženy olympijských her zúčastňovaly rovnocenně s muži. Ale že nemáme kvalifikační místo a tato politika je ohrožena," vysvětluje Šaňák. Beranová je první z nadějného ženského juniorského týmu, která má možnost se ukázat. Je to tah pro budoucnost, ale i možná naděje pro letošní olympiádu. V Atlantě z podobné pozice zaútočila tehdy dvacetiletá puškařka Marta Nedvědová a skončila šestá, jen těsně od medaile. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-04T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/vyber-dani-se-vlade-nedari.A000804225145ekonomika_ond | [
"Lucie Marková"
] | Výběr daní se vládě nedaří | Celkové dluhy na daních za posledních deset let překročily 100 miliard korun. Daňové podvody se v minulém roce opět zdokonalily, počet napadených berních úředníků stoupl za jediný rok na čtyřnásobek. Tak zní poslední zprávy ministerstva financí o výběru daní v České republice. Jeden z hlavních slibů volebního programu ČSSD - "bezprostředně se soustředíme na omezení úniků daní" - tak zůstává po dvou letech její vlády nesplněn | [
"Daně",
"Česká daňová správa",
"Finanční úřad",
"Daňové zákony",
"Zaměstnání",
"Příjem",
"Elektronické neschopenky",
"Vladimír špidla",
"Čssd",
"Daňové podvody",
"Vrchní soud",
"Napadení",
"Dům roku",
"Ředitel finančního úřadu",
"Registrační pokladna",
"Daňový únik",
"Parlament",
"Písek",
"Ústí nad labem",
"Zlín"
] | 7Ekonomika
| "Základní zákony, které měly zlepšit výběr daní, tedy zavedení registračních pokladen a majetková přiznání, nám zablokoval parlament," tvrdí místopředseda vlády Vladimír Špidla.Kabinet proto zvolil jinou cestu - snaží se zlepšit podmínky práce berních úředníků a zvýšit jejich počet.I v těchto krocích však vláda zůstává jen na půli cesty. Berní úředníci totiž mají letos od vlády slíbeny také vyšší rizikové příplatky za práci, při níž se často setkávají s psychickým i fyzickým napadáním. Tyto rizikové příplatky by už od května měly dosahovat 4000 korun namísto dosavadních pěti set korun. Ve skutečnosti na ně nejsou peníze."Určitá vůle zlepšit situaci na finančních úřadech tu sice je, ale těžko ji hodnotit. Nařízení vlády na zvýšení příplatků platí, ale jen na papíře. Zatím jsem nedostal peníze na to, abych někomu mohl příplatek zvýšit," říká ředitel Finančního úřadu pro Prahu 8 Miroslav Němejc. Za zvýšení příplatků bojují i odboráři. "Zatím není jisté, jestli peníze na takzvané "fackovné" budeme mít alespoň do konce roku. Budeme o tom jednat v září," říká zástupkyně odborů daňových úředníků Jaroslava Koňasová. Podle Szurmana je však pravděpodobné, že se peníze podaří najít a vyšší příplatky se začnou vyplácet už letos, nejpozději však od příštího roku. AGRESIVITA DAŇOVÝCH POPLATNÍKŮ STOUPÁ Jedním z velkých problémů, které trápí daňovou správu, je fyzické i psychické napadání daňových úředníků. Jestliže v roce 1993 byly takové případy na policii nahlášeny čtyři, loni už jich bylo 114.Nejčastěji jsou napadáni daňoví kontroloři. "Kromě urážek a nadávek došlo i na našem úřadě k přepadení a zbití vedoucího pracovníka kontrolního oddělení. Stalo se to ráno cestou do zaměstnání," popisuje případ z letošního května ředitel finančního úřadu ve Zlíně Josef Langer. Podobný případ se odehrál letos v dubnu i v Písku.Jeden z kroků ke zlepšení daňové správy, který začal stejně jako rizikové příplatky platit letos, se proto týká právě daňových kontrol. V každém kraji nyní vznikají specializované jednotky daňové kontroly. Ty se zaměří hlavně na sledování poplatníků, u nichž je větší riziko daňových úniků."Jdou do nich ti nejzkušenější pracovníci," říká ředitel odboru metodiky výkonu daňové správy na ministerstvu financí Stanislav Špringl. Právě pro ně by také měly být určeny nejvyšší sazby rizikových příplatků okolo čtyř tisíc korun.Finanční úřady si také hodně slibují od sloučení celní a daňové správy. "Znamenalo by to mimo jiné i možné využití dnešní celní stráže jako ozbrojené složky na ochranu pracovníků finančních úřadů při provádění daňových kontrol," míní Špringl.Návrh na sloučení celní a daňové správy má jít v dohledné době do vlády. PODVODY JSOU STÁLE RAFINOVANĚJŠÍ Zatímco daňové zákony se za poslední roky příliš nezpřísnily, daňové úniky jsou stále rafinovanější.Jedním z nejčastějších podvodů jsou neoprávněné žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty. Firmy se kvůli tomu stále častěji sdružují do řetězců. "Jedna firma prodá zboží za korunu, druhá je prodá dál za dvacet tisíc, další za milion a ta poslední ho fiktivně vyveze a požádá o vrácení daně z přidané hodnoty, o kterou se všichni rozdělí," popisuje Janoušek. Firma, která zboží údajně za milion prodala a měla by za ně zaplatit daň, většinou zmizí.Podobné řetězce fungují i v případech, kdy se firmy snaží vyhnout daním z příjmů."Na konci takového řetězce bývá firma, která by měla mít všechno to prodané zboží uvedeno jako příjem a měla by je zdanit. Jenže to většinou bývají takzvaní "bílí koně" - taková firma se nedá najít, je dávno zrušená nebo se nachází někde v zahraničí," vysvětluje Špringl. Loni se dokonce podvody dále zdokonalily: "Dodavatel je nalezen a potvrzuje, že se obchod uskutečnil, daň však nezaplatí. Odůvodňuje to tím, že by rád zaplatil, ale nemá z čeho," uvádí analýza ministerstva.Přestože daňoví úředníci již velmi dobře znají kličky, jimiž se lidé a firmy snaží vyhnout placení daní, na jejich lepší postih to nestačí. Trestní řízení v takových případech totiž trvá mnohdy celá léta.Typickým příkladem jsou tři podnikatelé z Prahy, kteří se roku 1995 pokusili vylákat od státu vrácení daně z přidané hodnoty za nákup, který neproběhl. Šlo téměř o 90 milionů korun. Finanční úřad fintu odhalil včas a podnikatelé peníze nedostali. "Trvalo to přes pět let, než je vrchní soud letos v dubnu odsoudil k pěti letům nepodmíněně," říká ředitel pražského finančního úřadu, u nějž případ začal, jenž si nepřál být jmenován. CHYBĚJÍ BERNÍ ÚŘEDNÍCI...Vzhledem k stále dokonalejším podvodům si zástupci finančních úřadů už řadu let stěžují na nedostatek lidí a na jejich stoupající pracovní vytížení. Ještě v roce 1993 připadalo na každého berního úředníka 446 poplatníků, loni už toto číslo bylo o stovku vyšší."Jestliže musíte všechny tyto poplatníky zaevidovat a starat se o stále větší běžnou agendu, jde to na úkor možností provádět daňové kontroly," vysvětluje Špringl. Daňový úředník se tak dostane na kontrolu do každé firmy ve svém okrese jednou za několik desítek let. "V Praze, kde je nedostatek personálu nejcitelnější, je ta perioda ještě několikanásobně delší. To má velmi nepříznivý dopad na platební morálku," dodává Janoušek.Posílení počtu pracovníků finančních úřadů bylo prvním krokem, který vláda pro zlepšení výběru daní prosadila. Pro tento rok se počítalo s přijetím 800 nových zaměstnanců, do roku 2003 by se měl jejich počet zvýšit o 3386.Tentokrát přitom nejde jen o slib.Finanční úřady už začaly nové pracovníky nabírat."Na ústecký finanční úřad přišlo od začátku roku deset nových lidí, hlavně do oddělení, která se zabývají vymáháním daňových nedoplatků, kontrolou dotací a do nového oddělení specializované kontroly," říká ředitelka berního úřadu v Ústí nad Labem Tatjana Richterová.S hodnocením toho, jak může personální posílení zlepšit práci finančních úřadů, zatím sami úředníci nepospíchají. "Je jisté, že čím více a lépe vyškolených pracovníků bude na úřadech pracovat, tím více bude provedeno kontrol. Bez legislativních změn však pouze růst počtu pracovníků zlepšení daňové kázně nezajistí," míní ředitel finančního úřadu ve Zlíně Josef Langer. | null | 2idnes
| Ekonomika | [
2
] | 2WOMAN
| 6SATURDAY
| 2000-08-05T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/kultura/literatura/helena-epsteinova-vypravi-svuj-pribeh.A000805015220literatura_brt | [
"Daniel Anýž"
] | Helena Epsteinová vypráví svůj příběh | Ryze osobní, rodinný příběh, obecnější osud židovského živlu v českých zemích a konečně Praha jako hlavní projekční plátno děje - to vše se prolíná v knize americké spisovatelky a novinářky Heleny Epsteinové s názvem Nalezená minulost, vycházející v pražském nakladatelství Rybka Publishers. Epsteinovou, které bylo osm měsíců, když její rodiče na sklonku roku 1948 emigrovali z Prahy do New Yorku, mohou tuzemští čtenáři znát jako autorku knihy Děti holocaustu, kterou v roce 1994 vydal Volvox Globator | [
"Izrael",
"Poradna: čtenáři",
"Poradna: řeč",
"Životopis",
"Knihovny",
"New york times",
"Humpolec",
"Československo",
"Rybka publishers",
"Volvox globator",
"Vídeň",
"Jihlava"
] | 22Literatura
| V ní autorka shromáždila svědectví a životní pocity potomků těch, již přežili holocaust. Sama Epsteinová k této "druhé generaci" - generaci bez vlastní zkušenosti holocaustu, ale přesto generaci jím tvrdě postižené - také patří. Jak její otec Kurt, tak matka Frances prošli koncentráky. Náhlý, překvapivý odchod matky, jak Epsteinová vyjadřuje své pocity z poloviny roku 1989, kdy její matka v New Yorku umírá, byl také prvotním impulsem ke vzniku knihy Nalezená minulost. "Původně jsem chtěla jen napsat příběh o sobě a o matce. Bez konkrétního cíle jsem přitom v týdnech po její smrti procházela mezi regály knihovny Harvardské univerzity, kam to mám pět minut od našeho domu, a brala z polic tituly o dějinách Židů v Evropě," říká. Čeština se Epsteinové jen tu a tam zadrhne - i v newyorské domácnosti jejích rodičů se vždy mluvilo česky. A navzdory tísnivému tématu žene Epsteinová proud řeči v živém tónu vpřed. Energii prý zdědila pro svém otci, aktivním sportovci, který reprezentoval Československo na berlínské olympiádě v roce 1936. Z matčiny strany je rodinná větev také vitální, babička Pepi v Praze po 1. světové válce vedla známý oděvní Salon Weigert, na jehož tradici pak před Únorem navázala i matka Frances. Helena Epsteinová však šla - tak jak se postupně nořila do rodinné historie - ještě dále proti času: do poloviny 19. století, kdy se v Brtnici u Jihlavy narodila její prababička Tereza. "A tehdy jsem pochopila, že musím rodinný příběh opřít o širší souvislosti," vysvětluje autorka, proč se vrhla do studia historie Židů v českém prostoru a proč se tak ve své knize například vrací až k dekretům a výnosům Josefa II., jež předurčily zdejší postavení Židů na století dopředu. Autorka například v prvé "rodinné" linii zachycuje přelom 19. a 20. století v odchodu své babičky z Vídně do Prahy, ale zároveň podrobně vykresluje hilsneriádu, která oživením temných antisemitských bludů frustrovala zdejší židovský živel. Druhá polovina třicátých let 20. století v Praze je pak v autorčině knize jak obdobím divokého životního stylu její tehdy dospívající matky, tak přerůstáním nacistické sněti z výhrůžek a proklamací k praktickému útisku židovského národa. Ve svém výsledku, v zasazení silné osobní "story" do precizně dokladovaného a vyloženého dějinného rámce, je publikace Nalezená minulost příkladem v Americe dnes velmi úspěšného literárního přístupu, který v sobě mísí literaturu faktu a beletristické postupy. "Ve Státech jsou takové tituly - řekla bych - až módní, ale to nebyl ten důvod, proč jsem si tuhle formu zvolila. Sama se vnutila a byla to pro mě nová zkušenost," říká Epsteinová, autorka celkem šesti knih. Kromě k nám uvedených Nalezené minulosti a Dětí holocaustu vydala například životopis úspěšného newyorského divadelníka Josepha Pappa - kromě jiného producenta muzikálu Fair a Chorus Line - či knihu Music Talks, v níž shromáždila své rozhovory s významnými hudebníky (například s Vladimírem Horowitzem, Leopardem Bernsteinem či Yo-Yo Ma) publikované v nedělní příloze listu New York Times. Knihovna Harvardské univerzity je podle Epsteinové neuvěřitelně bohatou studnicí knih a materiálů; k nalezení tam mají například i telefonní seznam z Prahy z roku 1910, jejž v Praze Epsteinová sháněla marně. Klíčové dokumenty, tajemství ukrytá v matrikách, ovšem autorka musela hledat v Čechách. Od své první návštěvy na jaře 1990 se opakovaně vracela do míst, kam ji zavedly rodinné stopy a výzkum - do Jihlavy, Prahy, Humpolce, Kolína, Vídně, ale i do Izraele, kde žijí matčini přátelé a známí. "Celkem jsem na knize pracovala sedm let, a kdybych měla dnes znovu začít, asi bych to už nedokázala," míní Helena Epsteinová. Od začátku prý usilovala o to, aby Nalezená minulost vedle anglického originálu vyšla určitě také česky. "Ale teď mám trému, jak ji zdejší publikum přijme. Snažila jsem se, aby v knize nebyly chyby. Každou kapitolu jsem dávala číst lidem, kteří danou problematiku a dobu dobře znají. Ale uvidíme...," uvažuje. O reakcích zdejších čtenářů se bude dozvídat v Cambridge v Massachussets, kdy žije s manželem a se dvěma syny. V jejich domácnosti se již česky nemluví. "Já se ovšem stále cítím být třetinově Češkou, třetinově Židovkou a třetinově Američankou," říká Helena Epsteinová. Americká spisovatelka a novinářka Helena Epsteinová, které v pražském nakladatelství Rybka Publishers vychází kniha s názvem Nalezená minulost. Americká spisovatelka a novinářka Helena Epsteinová, které v pražském nakladatelství Rybka Publishers vychází kniha s názvem Nalezená minulost. | null | 2idnes
| Literatura | [
1
] | 1MAN
| 6SATURDAY
| 2000-08-05T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/fotbal/prvni-liga/sloncik-jen-plave-a-jezdi-na-kole.A000804222352fotbal_ber | [
"Jaromír Novák"
] | Slončík jen plave a jezdí na kole | Asfaltovou cestou pražské Stromovky uhání cyklista. Žádné výletní tempo jako rodinky, které míjí. Tenhle jezdec našlapuje do pedálů pěkně zostra. "Dopoledne plavu, odpoledne kolo, takhle to jde dokola poslední dva týdny," utírá si sparťanský fotbalista Radek Slončík při krátké zastávce orosené čelo. Naposled se o jednom z nejlepších záložníků ligy hodně mluvilo začátkem března, když se po operaci chronicky poraněného pravého kolena vrátil z amerického Vailu. Od té doby jen pořád stejné informace: rehabilituje | [
"Opel",
"Sparta",
"Baník ostrava",
"Radek slončík",
"Zranění",
"Přestup",
"Stromovka",
"Ymca",
"Ostrava",
"Vail"
] | 0None
| Sparta bývalého ostravského hráče naháněla tři roky, než mu konečně letos v únoru mohla dát podepsat přestupní lístky. Vzápětí mu letenský klub zařídil operaci ve Vailu. Dnes všichni trpělivě čekají, až se vrátí na hřiště. "Osm týdnů se o mě starali čtyři fyzioterapeuti na rehabilitaci v Řezně, štěstí, že v té době bylo mistrovství Evropy, takže večery jsem mohl trávit u televize. Nevynechal jsem jediný zápas," vzpomíná. V těchto dnech pravidelně každé ráno po deváté vyjíždí z jednoho domu v pátém pražském obvodu stříbrný Opel Astra. "Kolem desáté jsem na Letné, popovídám si v kabině se spoluhráči, v půl jedenácté vstupuje trenér Hašek. Řekne, jak bude vypadat příprava, kluci jdou trénovat a já zase jedu," popisuje rekonvalescent. Letenským tunelem do parkingu v obchodním domu Kotva, pak s igelitkou v ruce zamíří do bazénu v nedalekém paláci YMCA. Zatímco ostatní sparťané se potí na hřišti, on pod dohledem kondičního trenéra Ivana Šlehobra hodinu plave. "Cítím, jak voda mému kolenu pomáhá. A tak zatímco dřív jsem plavání nijak nemiloval, teď mi už vůbec nevadí." Naposled si zahrál začátkem února. Za národní mužstvo proti Mexiku na turnaji v Hongkongu. Pak ještě pár tréninků v Ostravě, přestup do Sparty a operace. Po plavání zajde na oběd. Buď se sparťany na Ořechovku, nebo do jednoho nejmenovaného bistra na prý vynikající špagety. "Odpoledne se zas hlásím na Spartě, sednu na kolo a s Ivanem Šlehobrem se pustíme na asfaltový okruh do Stromovky." Někdy s nimi vyráží i další rekonvalescent Vlastimil Svoboda. "Říká se, že kolo je na mé zranění nejlepším cvičením. Ze začátku mi to dávalo zabrat, ale už jsem v pohodě. Vedle plavce jsem i cyklista." Ve Stromovce ho nedávno potkala nemilá příhoda, když najel na mokré listí. Připomene ji krkolomný pád jednoho na módních in-linech projíždějícího hromotluka. "Kdepak, žádné srandičky," nemíní Slončík nic prozrazovat. "Na ty bude čas, až něco ukážu na hřišti. Teď se předvádět nebudu." Kopnout do míče, to zatím ani náhodou. Nic se nesmí uspěchat. "Trpělivost mám, nikam se neženu," poznamenává sedmadvacetiletý fotbalista. "Asi před měsícem jsem si hrál s naší Zuzankou a jen tak zlehka jsem jí dětský míč přistrčil pravačkou. Docela to zabolelo, ale spíš kvůli nezpevněným svalům, koleno drží. Nejdřív prostě musí zesílit celá noha a pak se uvidí." Za manželkou a tříletou Zuzankou jezdí každý víkend, střídavě do Českého Těšína nebo do Šumperku. Podle toho, která babička se právě s malou těší. "Volné soboty a neděle s rodinou, to si teda vychutnávám. Po letech v tyhle dny žiju jako normální člověk." Když byl před třemi týdny na kontrole v Mnichově u vyhlášeného chirurga Wohlfarta, dověděl se, že má dobrou šanci zase hrát. "Ne, že bych snad byl skleslý, ale každopádně mě povzbudil." Ještě ale musí naplavat nepočítaně bazénů a na kole najezdit pár stovek kilometrů, než začne vyklusávat, běhat a pak i sprintovat. S míčem by měl vyběhnout někdy v polovině září. Na jaře 2000 po operaci kolena v americkém Vailu měl sparťanský záložník Radek Slončík v rehabilitačním programu předepsanou mimo jiné i jízdu na kole | null | 2idnes
| null | [
1
] | 1MAN
| 6SATURDAY
| 2000-08-05T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/v-praze-na-strahove-zustavaji-priznivci-techno-hudby.A000804201855praha_dky | [
"Eduard Freisler"
] | V Praze na Strahově zůstávají příznivci techno hudby | Na parkovišti u Strahovského stadionu stále zůstává více než stovka příznivců techno muziky. Říkají, že do Prahy přijeli na festival a v neděli zase odjíždějí. Zatím ale před strahovskými kolejemi setrvávají. Starosta Prahy 6 Pavel Bém se obává, že někteří z nich možná vydrží až do září, aby se zúčastnili protestů proti globalizaci a zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky | [
"Francie",
"Nizozemsko",
"Polsko",
"Švýcarsko",
"Praha",
"Metropole",
"Pavel bém",
"Mezinárodní měnový fond (mmf)",
"Alkohol",
"Fond",
"Pivo",
"Starosta",
"Strahov",
"Anglie",
"Festival",
"Světová banka",
"Londýn"
] | 2Domácí
| Největší starosti dělají fanoušci techno muziky přilehlým vysokoškolským kolejím. Po dobu jejich pobytu totiž několik návštěvníků odvolalo své rezervace ve zdejším hostelu. Vrátní si navíc stěžují, že tito lidé nerespektují zákaz vstupu, jsou agresivní a neoprávněně využívají sprchy a záchody na kolejích. Fanoušci techno muziky - mezi nimi i děti a psi - dorazili v náklaďácích pravděpodobně z českobudějovické technoparty - na rozdíl od Lipnice však na Strahově dosud technoparty nezačala. Podle jednoho z pracovníků tohoto objektu se zde každý rok pravidelně sjíždí přibližně 20 milovníků této muziky, nikdy s nimi však nebyly problémy. "Tihle však nechtějí komunikovat, ani policie nepochodila," řekl zpravdajce TVD správce staionu na Strahově. "Jako starosta z nich nemám velkou radost," přidal se Pavel Bém. Cizinci pocházejí hlavně z Polska, Nizozemska, Anglie, Francie a Švýcarska. "Pokud nebudou porušovat zákony, nemohu jim zakázat pobyt v Praze. Pokud ano - policejní jednotky zakročí," prohlásil starosta Bém. Cizinci, kteří dorazili asi v 80 automobilech, se procházejí po okolí nebo poslouchají muziku. Na Strahov se účastníci začali sjíždět už během týdne. V poklidu zaparkovali své obytné vozy, nakoupili alkohol, hlavně pivo, a začali se bavit. "Tady se alkoholu jen těžko ubráníte, když je tak levný," s úsměvem říkala asi dvacetiletá Cindy z Londýna. Většina mladých lidí tu hodlá ještě nějaký čas zůstat. "Osmnáctého srpna je technoparty v Holandsku, tak někteří možná pojedou tam," tvrdili. V okolí ale nejsou žádné veřejné záchodky či jiná hygienická zařízení, takže pobyt většího počtu lidí může brzy přivodit problémy s hygienou. Před vysokoškolskými kolejemi na Strahově v Praze 6 se usadilo několik set vyznavačů techno hudby. (4. srpna 2000) | null | 2idnes
| Domácí | [
1
] | 1MAN
| 7SUNDAY
| 2000-08-06T00:00:00 |
http://revue.idnes.cz/pocasi-havlovym-na-dovolene-preje-drf-/lidicky.aspx?c=A000806202500lidicky_jpl | [] | Počasí Havlovým na dovolené přeje | Prezident Václav Havel si na své dovolené v jižním Portugalsku užívá slunečného počasí a teplot přes třicet stupňů. Dům, který si prezident s chotí nedávno pořídili, stojí na útesu asi 50 metrů od mořské pláže, kam chodí naše první dáma v šortkách a tričku venčit své dva psy, boxery Madlu a Sugar | [
"Václav havel"
] | 0None
| Manželé Havlovi na dovolené převážně odpočívají. Prezident hodně čte, zatímco jeho manželka studuje roli Marie Stuartovny pro představení ve Vinohradském divadle. Většinou se také stará o vaření, i když občas si prezidentský pár vyjde do některé z místních restaurací. Vila se nachází v rezidenční čtvrti nedaleko turistického centra Albuferia, má tři místnosti a podloubí, otevřené do exotické zahrady s bazénem. Řadu let nebyla obývaná, a proto je nyní nutná její renovace. Celý objekt kvůli bezpečnosti prezidenta obepíná vysoká zeď. | null | 2idnes
| Společnost | [] | 0None
| 7SUNDAY
| 2000-08-06T00:00:00 |
http://kultura.zpravy.idnes.cz/coenove-se-vraceji-se-slavnym-debutem-d81-/filmvideo.aspx?c=A000802192805filmvideo_brt | [
"Mirka Spáčilová"
] | Coenové se vracejí se slavným debutem | Všechny hollywoodské pohádky o úspěchu začínají stejně: neznámý mladík natočil první film a zvítězil. Jenže ta o bratrech Coenových se pak vyvíjela trochu jinak, sláva jim hlavu nezamotala. Zatímco do tuzemských kin vstupuje jejich patnáct let starý, nově přestřihaný debut Blood Simple, svět čeká, s čím tihle sourozenci přijdou příště | [
"Pohádky",
"Poradna: osamělost",
"Poradna: žárlivost",
"Soukromý detektiv",
"Humor",
"Milenka",
"Vězni"
] | 4Kultura
| V roce 1985 přijeli Joel a Ethan Coenovi na Sundance Festival, americkou přehlídku nezávislých tvůrců, se svou prvotinou - do té doby o nich nikdo neslyšel. O týden později odtud odjížděli s velkou cenou poroty a s nadšenými kritikami, které věštily novou, černější a současně zábavnější definici žánru film noir, ale také s vědomím, že zdánlivě nedobytná pevnost jménem Hollywood jim otevírá dveře. Vstoupit do nich se vším všudy, tedy i se ztrátou plné autorské svobody, však odmítli. BLOOD SIMPLE (Zbytečná krutost) "Začali s jedním milionem dolarů, za nějž natočili desetiminutovou pilotní upoutávku na Blood Simple. Dnes už sice mají smlouvy s velkými studii, ale svou uměleckou nezávislost si uchovávají v neztenčené míře. Jak jsem je tehdy poznal, Coenovi se koupit nedají," tvrdí herec Dan Hedaya, který v Blood Simple vytvořil jednu z hlavních rolí - žárlivého manžela, který si u soukromého detektiva objedná vraždu své ženy a jejího milence. Onen detektiv ovšem vymyslí jiný způsob, jak "zakázku" splnit, a také ten mu zase překazí další nepředvídatelné náhody... Model svého premiérového příběhu - tedy zmatkující amatéři zapletení více méně bezděčně do zločinu, jehož následky se postupně řetězí - uplatnili Coenovi v různých obměnách i v dalších snímcích. Groteska Zmatky v Arizoně líčí bezdětné manžele, bývalého vězně a policistku, kteří ukradnou dítě; gangsterka Millerova křižovatka se vrací do podsvětí třicátých let; Barton Fink, nositel tří hlavních cen z festivalu v Cannes a tří oscarových nominací, popisuje zvláštní přátelství scenáristy-intelektuála a milého tlouštíka-vraha. Následující Záskok, kdy outsider stane v čele koncernu, se z této řady tematicky poněkud vymyká, ale už další, oscarové Fargo, do ní opět přesně zapadá. Rovněž doposud poslední Coenových film uvedený v tuzemsku, Big Lebowski, pouští mezi profesionály zločinu tragikomické diletanty v čele s obstarožním hippiem. Coenovi, kteří letos v Cannes představili nejnovější společný film Ó bratře..., prý i po čtyřicítce pracují podobně, jako když v dětství v Minneapolisu točili na "superosmičku" své první amatérské pokusy. Starší Joel, který navštěvoval filmovou školu v New Yorku, má funkci režiséra; Ethan, jenž studoval filozofii na Princetonské univerzitě, je producentem. Scénáře však píší společně a také při natáčení bývají "na place" oba. "V případě Blood Simple natočil Joel vždycky záběr, v koutku se poradil s bratrem-filozofem a podle Ethanových představ se jela scéna znova. Jsou každý jiný a dohromady jedineční," soudí Hedaya. Stejného mínění zřejmě budou četní fanoušci coenovské poetiky černého humoru, jež inspirovala celou vlnu následovníků, byť ji odpůrci nazývají "úchylnou, zkaženou, morbidní". I zasvěcené tuzemské publikum ovšem musí odhalit legendu jménem Blood Simple pod zdejším distribučním titulem Zbytečná krutost. Ředitelka Sunfilmu Zuzana Dražilová vysvětluje, že doslovný překlad - Krvavě jednoduché - nezní moc česky, variantu Pekelně jednoduché zase zamítla, neboť slovo peklo v názvu filmů zásadně odmítá. "Dlouho jsme ve firmě přemýšleli, a nakonec jsme vyšli z našeho dojmu, že vztahy hrdinů jsou ve filmu Blood Simple opravdu zbytečně kruté," vysvětluje distributorka.RecenzeDebut bratří Coenových vůbec není zbytečně krutýDevět z deseti akčních thrillerů by si název Zbytečná krutost zasloužilo, ale zrovna pověstný debut bratří Coenových Blood Simple přišel k takovému distribučnímu titulu jako slepý k houslím. Krutost vskutku zbytečnou, čistě účelovou a pro efekt, pěstuje hodně filmařů, Coenovi však ne. Jejich hrdinové nepatří k čističům-profesionálům, kteří tarantinovsky vtipkují při úklidu krvavých těl. Coenovský model, jeho černý půvab i soucitný humor, spočívají naopak v tom, že do zločinu zabřednou nešikovní, zmatení amatéři, ani nevědí jak. Je to kruté, ale nikoli zbytečně: spíš paradoxně, osudově, groteskně. Je to šestnáct let, co Blood Simple, navenek skromný příběh milostného trojúhelníku spějící řetězcem náhod k smrtící pointě, představil světu jména Joel a Ethan Coenovi a divák pořád užasne nad nezvykle zralým debutem. Nejenže přesně naplnil žánr zvaný film noir; on jej rozebral na součástky, znovu od základu vystavěl a dodnes nabízí jako východisko další generaci tvůrců. Jako by za zády Coenových stál sám mistr tichého strachu Hitchcock. Vlastně se zprvu nic neděje, pes zavrtí ocasem, ventilátor se monotónně otáčí, a přece je dusný vzduch věčně nabit výbušným napětím. Kromě toho patří sourozenci k těm vynalézavým hračičkům, kteří mají drobných nápadů na rozdávání. Mnohé z nich si ovšem divák vychutná až napodruhé: třeba statický záběr, v němž za noci hrdinka uléhá, za svítání se zvedá, a za oknem do téže scenérie přibyl záhadný vůz. Coenovým "hraje" nejen dějový první plán, ale i ten druhý, třetí... Vypoulené oči leklých ryb na stole, všudypřítomná vzdálená hudba, smích, světla aut a jejich svištící pneumautiky, ozvuky "normálního" světa, jenž se zdá na dosah, ale do kterého už pro osamělé hrdiny není návratu. Tady v Texasu si musí každý pomoci sám, zazní ve filmu. A právě osamělost je dalším průvodním znakem postav, které Coenovi s oblibou vystavují nečekaně zauzleným situacím; nic na tom nemění fakt, že bývají navzájem provázány intimními vztahy. V Blood Simple jde o žárlivého manžela v podání skvělého Dana Hedayi, v němž za nehybnou tváří bobtná, doutná a kypí zloba, jeho ženu a jejího milence. Paroháč si najme ošuntěle bodrého pokoutního detektiva, aby párek zabil, ten má ovšem jiný nápad: dvojitou vraždu předstírá, zinkasuje deset tisíc dolarů a pak odpraví svého klienta. Jenže nedokonale: plán se zvrtne a milenci podezírají jeden druhého. Jsou spolu, a přece každý sám, neschopni domluvy a důvěry, vláčeni událostmi, jimž nerozumějí. Však také v tragikomickém finále s originálním soubojem v okně zůstanou jen dva, které by nikdo nehádal, a ještě se pletou. Téma osamění se tu spojuje s další specialitou Coenových, s jemným, skrytým, osobitým humorem, jenž onu údajnou "zbytečnou krutost" jejich filmů znovu vyvrací. Vždyť ani Blood Simple, natož další díla téhle dvojice nelze přijímat se smrtelnou vážností; vždy je v nich přítomna jistá nadsázka, prvek mírné absurdity, napůl pobavený, napůl soucitný odstup, z nějž Coenovi přihlížejí pachtění svých reků, těch maloměstských slušňáků, kteř í se ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě. Sledují je hravě, jako by zpoza rohu, ne však pohrdavě shůry, krutě už vůbec ne. Tu krutost jim vnutí jiní Fotografie z filmu bratrů Joela a Ethana Coenových Blood Simple (Zbytečná krutost). Fotografie z filmu bratrů Joela a Ethana Coenových Blood Simple (Zbytečná krutost). Ukázka z filmu bratrů Joela a Ethana Coenových Blood Simple (Zbytečná krutost). Fotografie z filmu bratrů Joela a Ethana Coenových Blood Simple (Zbytečná krutost). | null | 2idnes
| Film a TV | [
2
] | 2WOMAN
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/krmeni-orangutanu-dovoleno.A000807103227igpohlednice_hop | [
"David Kučera"
] | Krmení orangutanů dovoleno | Národní park Gunung Leuser na severu Sumatry je jedinečný možností spatřit na vlastní oči divoce žijící orangutany přímo v jejich přirozeném prostředí. Jak se tam dostat? V přístavním městě Medanu nasednete na rozklepaný autobus a za tři hodiny vystoupíte ve vesničce Bukit Lawang, vstupní brány do parku. Mezitím se díky indonéské vstřícnosti seznámíte se všemi cestujícími, jejich zvířecími souputníky a i pytli rýže a mouky, na kterých vám vyhradí čestné místo k sezení. Jako příprava na túru do džungle je tato vlhká jízda kodrcajícím autobusem naprosto dokonalá | [
"Indonésie",
"Malajsie",
"Peru",
"Aha!",
"Mláďata",
"Banány",
"Sumatra",
"Medan"
] | 1Zahraniční
| Setkání první: v džungli Pár minut po vstupu do národního parku už šplháme do prudkého kopce po bahnité stezce, vydatně podporováni kapkami z nebe a z okolních stromů. Procházíme gumovníkovou plantáží a noříme se do džungle. Konečně přestává pršet. Možná je to ale jen tím, že jsme vkročili do hustého porostu, který dolů kapky nepropouští. Všechno kolem je mokré a vlhké. Nemusí ani pršet a džungle je přesto vlhká už jen od toho jak se „potí“. Stoupáme nad řeku a vidíme nad ní povalovat se chuchvalce mlhy. Náš průvodce se jmenuje Tony a může mu být tak patnáct. Jde bos. Prý je to nejlepší, hadů a podobné havěti se nebojí. Připojují se k nám dva další průvodci a všichni tři začínají halekat jako na lesy, vlastně jako na džungli. Přivolávají orangutany, kteří se prý potulují právě v těchto místech. Chvíli nic, ale pak se ozývá první zašustění v korunách stromů a už vidíme, jak se pomalu přibližuje orangutaní samice s malým orangutanětem. Nejspíš ji přitáhly banány, které drží Tony v ruce. Pohupuje se na větvích a ani moc neváhá, jestli se k nám má přiblížit nebo ne. Určitě naše průvodce dobře zná. Je sakramentský šero, tak nevím, jaká kouzla budu muset s foťákem provést, abych neměl na fotkách jen černé fleky. Samice už je přímo nad námi a visí na větvi asi tři metry nad zemí. Na prsou se jí tulí mládě a obě si nás zvědavě prohlížejí. Možná zvědavěji než my je. Tony jim dává banány. Nepřemýšlí ani vteřinu a už si pochutnávají. Žádný velký strach nebo nedůvěra. Nejspíš mají s lidmi dobré zkušenosti. Mládě je od banánů zapatlané, ale bere si s radostí další. Taky jim jeden dávám. Ani ode mně si ho nebojí vzít. Skvělý! Další šustění ve větvích a „připlouvá“ mladá samička Julie. Jednou rukou se drží větve a druhou si docela umně cpe banán do pusy. Skoro jako člověk. S krmením to nesmíme přehánět, aby si orangutani příliš nezvykly, protože by pak mohli mít problémy s obstaráváním vlastní potravy. Julie to ale nějak nechce pochopit a jde s námi ještě pěkný kus. Určitě ne z lásky, ale nejspíš právě kvůli banánům. Jelikož zase začínáme stoupat do kopce, musíme ji chvíli nést, protože podle Tonyho jsou orangutani líní a nechce se jim šplhat do kopců! Ani se jim nedivím když vidím, kam se až budeme musíme vyškrábat a jak je ta cesta prudká. Už neprší, ale vlhko je pořádný. Zelené listy se lesknou od dešťové vody, ze stezky je blátivka, a tak pomalu začínám na propocených kalhotech a tričku obrůstat nánosem bahna, které na mě cákají ti co jdou přede mnou. Za chvíli jsme na vrcholu a zase začínáme klesat. Sestup k řece. A stojí to za to! Každou chvíli jsem na zemi, bahnitá stezka klouže jako na ledě a jediné co nás chrání od pádu z toho prudkého srázu jsou liány všude kolem, na kterých se dobře visí, když se padá. V takovém případě většinou nejdřív zaplápolám ve vzduchu, abych vzápětí skončil v bahně, jednou rukou zachycený o liánu a nohou zoufale hledající alespoň kousek pevné, neklouzavé půdy. Ještě že nás občas rozptýlí nějaký nádherně barevný motýl, jinak bych z té zelené živé masy a hnědého kluzkého bláta zcvoknul. Setkání druhé: na krmení Pro ty co se nechtějí ušpinit v džungli, nebo prostě nemají sílu na tak extrémní podmínky, existuje jednodušší způsob jak se seznámit s orangutany: nenechat si ujít jejich pravidelné ranní krmení na okraji džungle národního parku. Ráno si koupíte povolení ke vstupu do džungle a kanoe vás převeze na druhý břeh říčky. Zde je ono známé Orangutaní rehabilitační centrum, kde jsou v několika klecích drženi buď nemocní nebo ještě příliš mladí orangutani. Ti ostatní v pohodě přeskakují z klece na klec, aniž by je napadlo utéct. Mají se evidentně dobře. Z rehabilitačního centra musíme ujít asi kilometr po strmé a blátivé stezce do džungle, než zastavujeme před krmnou plošinkou. Zaměstnanci centra přinášejí vodu a banány a začínají tlouct klacky do plošiny - signál, který orangutanům oznamuje, že je čas krmení.Zbytek je stejný jako včera v džungli: ozývá se zašustění ve větvích a objevuje se první orangutan. Plíží se pomalu a každých pár metrů se zastaví a zadívá do dálky. Vypadá jakoby pro nás pózoval, ale ve skutečnosti vyhlíží, jestli není na dohled jiný orangutan, který by mohl dělat problémy. Po větvích se dostává až na plošinu, kde si hned bere nabízený hrnek s vodou a pije. Pije úplně jako člověk! Pak si bere trs banánů a šplhá na vysokou tyč. Tam si může dávat do nosu a zároveň má skvělý rozhled po okolí. Jí jeden banán za druhým a šlupky odhazuje dolů. Po deseti minutách se ozývá další zašustění a po větvích přichází orangutaní maminka s mládětem. Možná je to naše známá ze včerejška. Opakuje se to stejné: pití, trs banánů, vyšplhání na vysokou tyč. Mládě je srandovní jak se s banány neuměle, až lidsky, pere. Orang-utan znamená indonésky „lesní člověk“ a některé orangutaní pohyby jsou opravdu jako lidské. Třeba loupání banánů, drbání se, pití z hrníčku. Přesto prý jsou orangutani ze všech primátů člověku nejvzdálenější. A přichází další pán na holení. Předchozí orangutani už se napapkali a pomalu mizí v korunách stromů. Náš třetí „lesní člověk“ se s krmením moc nepárá. Dává si dva poháry vody na naše zdraví, ale místo aby je vrátil zpátky krmiči, odhazuje je flegmaticky do křoví (za hurónského smích nás přihlížejících) a hned se vrhá na banány. Asi někam pospíchá, protože si je nevychutnává, nýbrž rychle cpe do pusy jeden za druhým jako sysel. S pusou, ze které trčí banány se pak zhoupává na větvi a usazuje dál od plošiny.Aha, nejspíš tak pospíchal kvůli tomu mohutnému samci, který právě majestátně připlouvá a přistává na plošině. Ten si dává si dva banány a už je zase ve větvích. Prý sem moc často nechodí a máme štěstí, že jsme ho viděli. Tak a je konec krmení. Další bude zase zítra... více informací z autorových cest do světa Orangutaní samička Julie. Krmení začalo. Příprava na krmení. Samička s mládětem na stromě. Samička s mládětem. Domorodý průvodce. Čekání na orangutany. | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
http://revue.idnes.cz/medved-z-beskyd-je-v-zoo-velice-klidny-dwh-/lidicky.aspx?c=A000805103528senzace_jkl | [] | Medvěd z Beskyd je v zoo velice klidný | Asi čtyři měsíce zůstane v karanténě chomutovského zooparku tříletý medvěd hnědý, který několik měsíců děsil obyvatele Vsetínska. Zatímco ve volné přírodě byl postrachem beskydských stavení, v zooparku je naopak velice klidný. "Předpokládáme, že medvěd žil nějaký čas v zajetí, protože se chová naprosto klidně a dokonce to vypadá, že je zvyklý na společnost lidí | [
"Česká republika",
"Poradna: nemovitosti"
] | 0None
| Do zooparku byl převezen v neděli v půl druhé v noci a ani jeho přechod do nového obydlí nebyl dramatický. Všechno si zevrubně prohlédl, očichal a dokonce se i pohoupal na houpačce," popsal první okamžiky v huňáčově prozatímním domově zástupce ředitele chomutovského zooparku Rostislav Stach. Medvěd byl na Vsetínsku v Beskydech od května postrachem domorodců. Jsou mu zhruba tři roky, váží asi 120 kilogramů, ale ani odborníci, kteří ho převáželi, nevědí, zda je to samec, či samice. "Nikdo si to netroufl zjišťovat," poznamenal jednatel Českého svazu ochránců přírody ve Valašském Meziříčí Milan Orálek. Na Vsetínsku se však podle Orálka pohybuje ještě jeden menší, zhruba padesátikilogramový medvěd. "Nezpůsobil žádnou škodu, zřejmě je to divoké mládě," dodal. Cestou do Chomutova byl medvěd v klidu, řekl Orálek. "Nejhorší bylo dostat zvíře z velké klece do přepravní bedny. Pohly s ním až výstřely z poplašné pistole," uvedl. Šelma se nechala zlákat návnadou včelaře Vladimíra Minarčíka, jemuž způsobila na úlech škodu téměř třicet tisíc korun. Králíci, koza a maso medvěda nezajímalo, konstatoval Orálek. Odborníci, kteří medvěda odchytili, tvrdí, že dříve žil v zajetí; při přepravě i při kontaktu s lidmi se totiž nechová agresívně. "Když se postaví, měří asi 180 centimetrů," odhadl Orálek. Při lapení do pasti začal podle něj medvěd klec okusovat. "Vypil ochotně tři kbelíky vody. V podstatě moc nemručel a nerozladily ho ani blesky fotoaparátů," informoval Orálek. Medvěd vlezl do klece v sobotuSkupině odborníků se medvěda podařilo odchytit v sobotu ráno. Medvěd totiž konečně vlezl do nastražené klece a automaticky za ním zaklapla vrátka. "Zvíře je klidné, v kleci si jenom brumlá a nevykazuje známky divokosti," řekl Petr Koubek z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd. Odborníci nastražili klece už v pondělí, ale medvěd se jim dlouho vyhýbal. Obcházel je a "kontroloval", ale nikdy do nich nevstoupil. "Nanejvýš se v blízkosti vyválel v trávě, jakoby se nám vysmíval," uvedl Zástupce ředitele Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy Františka Šulgan. Už už chtěli své úsilí vzdát a přivézt ze Šumavy mobilní pasti. Medvěd měl ovšem namále. Lidé z okolí Vsetína, uvažovali o tom, že se složí na pokutu za jeho odstřel. "Za zabití zvláště chráněného živočicha v chráněné krajinné oblasti by mohli zaplatit i 100 tisíc korun," řekl už dříve Petr Koubek. Medvěd za uplynulé čtyři dny zabil přibližně 150 králíků. Na svědomí má také 12 včelstev, 25 ovcí, 23 slepic, krůty a jedno tele. Referát životního prostředí okresního úřadu ve Vsetíně již eviduje 20 žádostí o celkovou náhradu 140.000 korun za škody na domácích zvířatech a majetku. Pracovník úřadu Jan Pavelka řekl, že se všichni poškození ještě nepřihlásili. "Musejí to ohlásit co nejdříve Správě Chráněné krajinné oblasti Beskydy v Rožnově pod Radhoštěm a do deseti dnů písemně nám," vysvětlil. Peníze na náhradu podle něj poskytne prostřednictvím okresního úřadu ministerstvo financí. Podle Pavelky se škody na zvířatech pohybují kolem 170.000 korun, na nemovitostech, plotech a dalších zařízeních je to asi 10.000 korun. Odborníci vycházeli z dlouhodobého vyhodnocování medvědova chování. "Obvykle se objevil krátce po setmění až uprostřed obce. Vycházeli jsme z toho, že zřejmě odpočívá několik set metrů od prvních stavení. Právě tam jsme chtěli rozmístit v pondělí několik menších klecí," upřesnil Koubek. Protože se v noci medvěd pohyboval už výhradně mimo les v blízkosti lidských stavení, odmítli odborníci i použití narkotizační pušky, kterou měli v záloze. "Nemůžeme riskovat bezpečí lidí. Nikdo neodhadne, jak bude zvíře na narkózu reagovat," prohlásil zoolog z Akademie věd Petr Koubek. Medvěd, který od května páchal na Vsetínsku škody a v sobotu 5. srpna se chytil do klece, dychtivě pije vodu (. srpna 2000) Medvěd, který od května útočil na domácí zvířata na Vsetínsku, se v sobotu 5. srpna chytil do klece a byl převezen do chomutovské zoo (5. srpna 2000) | null | 2idnes
| Společnost | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/hry/plne-hry/ya-zee-dalsi-kostky.A000807_095917_bw-plneHry-ostatni_bw | [
"František Janouch"
] | YA-zee - další kostky! | Když jsem psal nedávno o kostkách Dolphin Dice 2000, nevěděl jsem, že tak brzo přijde odpověď v podobě hry YA-zee. Je to sice podobná hra, ale je jiná a v něčem lepší... A opět zdarma | [
"40"
] | 0None
| Tak trochu kostky, tak trochu poker, tak trochu "jednoruký bandita", špetka taktiky, špetka štěstí a spousta zábavy... Tak zrovna takto začínala moje nedávná recenze na vynikající hru Dolphin Dice 2000. A takto také může začít recenze na dnešní freewarovku ze serveru PlnéHry, kterou je "YA-zee". Tento titul je totiž velice podobný minulým kostkám, ale přece je trochu jiný. O tom se za chvíli na vlastní oči, a po stažení také na vlastní kůži, přesvědčíte. Dolphin Dice 2000 zahrnoval velice jednoduchý model hry. Bylo zde šest kostek, které jste mohli obměňovat a podle padnutých kombinací jste si mohli dosazovat výhry podle tabulky. Byl zde i určitý bonus, potřebovali jste hodně štěstí, ale také jste museli taktizovat, protože počet celkových hodů byl pevně určen, a to dodávalo "Dolphinům" opravdu vynikající atmosféru a to, že vás hra jen tak nepustila. Použitý herní princip ale v YA-zee neplatí. YA-zee vás hned na začátku překvapí výběrem počtu hráčů - 1 až 3. Zvláště ve třech je to opravdu vynikající zábava, jak jsem si sám mohl vyzkoušet. První zvrat přijde hned v úvodu, kdy zjistíte, že k dispozici máte jen pět kostek. Přece jen, je to o něco lepší a napínavější. Ani zde nedisponuje žádnou rolí počet hodů jako v "delfíních kostkách". Na váš pokus máte tři hody (dvakrát tedy "pokerově" krychličky obměňujete) a pak si MUSÍTE vybrat body z tabulky. Docela může zamrzet absence tlačítka "UNDO", které v Dolphinech vracelo zpět kostky, které chcete vyměnit. Tady se prostě spletete nebo kliknete vedle a kostka je nenávratně pryč, což je trochu škoda. Na rozdíl od Doplhin Dice 2000 je zde bodová tabulka o něco přehlednější a hned zpočátku srozumitelnější, protože není naznačena symboly, ale je psaná. Takže "THREES" znamená body podle počtu hozených trojek, "STRAIGHT SMALL" je neúplná postupka apod. Oproti minulé hře zde najdete nová políčka jako "FULL HOUSE" (no co to asi tak bude?!), YA-zee (což mi dosud nepadlo, takže nevím), "CHANCE" a další. Kombinací je tedy o něco více a systém bodování je také jiný než u Dolphin Dice 2000. Hra je navíc mnohem lepší díky nevázanosti počtu hodů. Pokud vám napotřetí nepadne správná kombinace kostek, máte smůlu a MUSÍTE si vybrat z jednoho z políček tabulky body, v tomto případě nula bodů. Kdo by hru hned zpočátku nepochopil, je tu pro něj, na rozdíl od DD2000, kde si na všechno musíte přijít sami, připravena nápověda v anglickém jazyce. Ta pravá společenská zábava přichází s hrou dvou až tří hráčů, která v Dolphin Dice 2000 bohužel chyběla. Pokud pořádáte večírek a náhodou se budou všichni nudit, zkuste jim ukázat YA-zee a uvidíte. Graficky je YA-zee na o něco horší úrovni než Delfínci, ale přesto lze říci, že vizuální zpracování není až tak špatné. Opět je škoda, že stejně jako v DD2K, zde chybí jakékoli animace kostek. Není se ale co divit vzhledem k datu výrobu (1997) - hra je zato naprosto hardwarově nenáročná a spustíte ji už na 486 s 8MB RAM! Zvuková stránka hry je zdá se o něco lepší než u DD2K, ale zase chybí jakákoli, alespoň MIDI hudba. Ale jak již jistě víte, vizuální a zvukové zpracování hru nedělá, a tak na celé čáře vítězí její hratelnost. Jak tedy rozsoudit duel mezi Dolphin Dice 2000 a YA-zee? Je to opravdu těžké rozhodování, protože každá hra je ve svém principu trochu jiná. Dolphin Dice přikládá váhu spíše na taktiku, má o něco lepší zpracování a dobré nápady. Na druhou stranu u YA-zee je odstraněn určený počet hodů, je zde vynikající možnost hry více hráčů na jednom počítači, což jistě všichni uvítáte, je zde ale několik nedostatků. Nevím, nechci zde dělat jakéhokoli soudce, nemám na to žádné kompetence... Finální verdikt tehdy nechám na vás. Zkuste obě hry - obě totiž mají něco do sebe. A především: Obě jsou velice zábavné! | 1 | 2idnes
| null | [
1
] | 1MAN
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/novy-pohled-na-valku-nabizi-parizska-invalidovna.A000805141112igsvet_cha | [] | Nový pohled na válku nabízí pařížská Invalidovna | V jednom z nejnavštěvovanějších muzeí v Paříži byla otevřena pozoruhodná expozice o druhé světové válce,která se snaží bez cenzury mapovat období druhé světové války a postavení Francie v celé události.Francie se tak představuje nejen jako velmoc bojující proti zlu nacismu, ale k její historii patří i tvrdé zásahy proti Židům, se kterými se musí smířit | [
"Francie",
"Charles de gaulle",
"Ministerstvo obrany",
"Inaugurace",
"Jacques chirac",
"Invalidovna",
"Cenzura",
"Nacismus",
"Paříž"
] | 1Zahraniční
| Pozoruhodně otevřený pohled na období druhé světové války nabízí nová stálá expozice ve vojenském muzeu v pařížské Invalidovně, která ukazuje také fenomén kolaborace a podíl na deportacích Židů. Nově otevřené křídlo v jednom z nejnavštěvovanějších muzeí ve francouzském hlavním městě nabízí celkem klasickou expozici zabírající celkový průběh druhé světové války na všech kontinentech a zaměřuje se hlavně na odboj ve Francii a na zahraniční armádu Charlese de Gaulla. Kromě toho však ukazuje i velkou fotografii zachycující zátah na Židy v srpnu 1941 v Paříži, na kterém se podíleli nejen nacisté, ale i francouzští policisté. Stejně tak expozice přiznává, že francouzský stát po kapitulaci šel ve svých iniciativách proti Židům dále, než požadovali okupanti. V září 1940 tak začalo jejich sčítání, v říjnu měli zvláštní status a ve stejném měsíci byl schválen zákon umožňující internaci zahraničních Židů. To nejsou v žádném případě nová fakta a objevují se dávno v řadě historických prací. Pozoruhodné však je, že jsou dokumentována ve vojenském muzeu v Invalidovně, které je v těsné blízkosti Napoleonova hrobu jakousi francouzskou oficiální výkladní skříní plnou hrdých připomínek na vojenskou historii Francie. "Myslím, že otevření tohoto muzea trvalo tak dlouho, protože jizvy a rány minulosti byly dosud málo vyléčené," tvrdí šéf Invalidovny generál Bernard Devaux. Podle historika ministerstva obrany Vincenta Giraudiera se při tvorbě expozice "tentokrát neuplatňovala žádná cenzura". Moderně instalovaná expozice nazvaná "Generál de Gaulle, druhá světová válka, svobodná Francie, bojující Francie" tak nabízí poutavý pohled na boj proti nacismu s řadou vojenských exponátů - zbraní, uniforem - a s několika projekčními sály. Stejně se tak ale snaží nastínit, jak vypadal každodenní život za okupace. A sem patří i další dobové dokumenty - na jedné straně třeba publikace "Jak poznat žida" profesora Georgese Montandose, na druhé straně papíry se vzkazy, které vyhazovali Židé při transportu z Drancy a dalších francouzských sběrných táborů do vyhlazovacích lágrů. Ze 156.000 deportovaných Francouzů bylo asi 76.000 Židů a z nich se 90 procent nevrátilo. Francie se dlouho oficiálně stavěla ke kontroverzním stránkám své historie za druhé světové války dost opatrně. Významným obratem bylo v červenci 1995 vystoupení prezidenta Jacquesa Chiraka, který tehdy přiznal, že když francouzská policie shromáždila v červenci 1942 přes 12.000 Židů k deportaci na pařížském velodromu, byla za to odpovědná i Francie vůbec. Důležitým mezníkem byl i široce sledovaný proces s funkcionářem kolaborantského režimu ve Vichy a poválečným ministrem Mauricem Paponem, který byl obžalován a odsouzen za podíl na deportacích Židů. "Je důležité, aby si francouzský lid udržoval v paměti temná léta, kterými prošla naše zem, aby si byl plně vědom minulosti a díval se na ní jasně a bez sebeuspokojení, ale i s legitimní hrdostí, která by jej měla inspirovat," řekl při inauguraci muzea Chirac. I když expozice byla otevřena veřejnosti až v červenci, oficiálně inaugurována byla již 18. června u příležitosti 60. výročí slavné výzvy generála de Gaulla, který vyzval Francouze k odporu a zdůraznil tehdy, že "Francie prohrála bitvu, ale ne válku". Již před otevřením nového křídla bylo vojenské muzeum čtvrtým nejnavštěvovanějším muzeem v Paříži, když do něj přicházelo na milión lidí ročně. | null | 2idnes
| Svět | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/karibska-hudba-oslavuje-konec-otroctvi.A000807122740igsvet_hop | [
"Anthony Hubschmann"
] | Karibská hudba oslavuje konec otroctví | Don ́t worry, be happy. Tak takhle chytře uměl lidem poradit Bobby McFerrin. A také pořadatelé letošní torontské Caribany, kteří staré písničkové "odhoď starosti, buď štastný" zvolili za ústřední heslo festivalu věnovaného hudbě Karibiku | [
"Trinidad a tobago",
"Kanada"
] | 1Zahraniční
| Caribana Festival má původ na Trinidadu a probíhá současně s výročními oslavami skončení otroctví v karibské oblasti. V Torontě se letos zásluhou dobrovolných pracovníků koordinovaných Karibským kulturním výborem konala už po třiatřicáté: na hudební rej barevných kostýmů a těl tentokrát dorazilo přes milion účastníků či diváků. Ti mohli veselou hudbu poslouchat během uplynulých čtrnácti dnů v nejrůznějších částech Toronta. Většinu z nich ovšem přilákal až obří sobotní průvod, který je už třadičně vyvrcholením Caribany. Průvodu se zúčastnilo třiačtyřicet skupin, které mezi sebou soutěžily o to, kdo má nejlepší kostýmy a kdo nejlépe uspořádal nákladní vozy, které jsou součástí procesí. Na nich vysedávají kapely, které většinou ostošest tlučou do Calypso bubnů (Steel Pan Drums). Skupina, která nemá vlastní kapelu, převáží na náklaďácích gigantické reproduktory, z nichž se valí ohlušující hudba. Disjockey míchá reagge, hip hop či soca music, sem tam připojí komentář, sem tam do písničky naživot zazpívá. Automobily doprovází spousta tanečníků oblečených do nejrůznějších barevných a velmi sey kostýmů. Ty ukazují hodně z "předností" jejich nositelů či nositelek... Za nimi pak jde jeden či více lidí v konstrukcích, které mají představovat určité vybrané téma, jenž je pro každý rok jiné. Protože jsou tyto konstrukce velmi těžké, obvykle jsou opatřeny kolečky. Tanečníci se tak mohou pohybovat ladnými kroky, které ovšem připomínají chůzi pávů. V rytmu hudby se otáčejí do všech stran, aby diváci, kteří lemují i v desetistupu trasu průvodu, mohli vychutnávat nádheru kostýmu ze všech úhlů. Letos měl průvod vyhražen tři proudy silnice vedoucí z města, diváci za železnou ohradou tři proudy vedoucí do města. Po trávnících okolo byly už od rána rozmístěné stany s nejrůznějším občerstvením a se suvenýry. A do toho jsou všude k vidění malé vlaječky různých ostrovů. Jejich barvy: především červená, zelená a žlutá - jsou začleněny do transparentů či kostýmů tanečníků. A často i oblečení diváků, kteří se pro tuto příležitost často navléknou do něčeho divočejšího, než by troufli jindy, a kteří se po chvíli sledování průvodu sami nechávají strhnout k rytmickému tanci. Kromě vlaječek je také vidět transparenty různých organizacích, které finančně podporují celou parádu. Například společnost Wester Union se svým heslem a logem "Nejrychlejší způsob, jak poslat peníze na ostrovy" rozdala na sto tisíc různých vlaječek, poutáků a píšťalek. Píšťalky vůbec jsou nedílnou součástí průvodu. Pohvizduje se na ně pro to, aby se zdůrazila rytmika karibskké hudby. Ačkoliv je průvod vrcholem festivalu, sobotou Caribana nekončí. V neděli a ještě pondělí, kdy se nejde do práce, pokračuje na Torontských ostrovech obřím piknikem. Během něho se karibským jídlem, hudbou a tancem připomínají zvyky ostrovů. | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/voda-opada-pohotovost-byla-odvolana.A000807111041domaci_has | [
"David Hrdina"
] | Voda opadá, pohotovost byla odvolána | Velká voda, která zahrozila na jihu Čech, opadá. Vodohospodáři už odvolali pohotovost na třech tocích. Hydrometeorologové další zvýšení hladin neočekávají. "Srážky by se měly pohybovat do deseti milimetrů, takže situace by se neměla zhoršovat," řekl ČTK jeden z hydrologů. Voda přesto stačila napáchat vysoké škody. Například v obci Lišov na Českobudějovicku zaplavila objekt Jitony, její majitel zaplavených hal škodu odhaduje na tři čtvrtě milionu | [
"Kanalizace",
"Lázně",
"Vysočina",
"Lužnice",
"Nežárka",
"Malše",
"Lásenice",
"Třeboň",
"Telč",
"Jitona",
"Lišov",
"Jindřichův hradec"
] | 2Domácí
| povodňové stupně Odborníci připouštějí, že by Nežárka v Lásenici mohla ještě dosáhnout druhého stupně. "Jde o hodně velké povodí, přičemž hladina by se mohla zvýšit i u známého jezu Pilař na Lužnici," vysvětlil jeden z nich. Voda se nevyhnula ani láznímObjekt Jitony v Lišově na Českobudějovicku zaplavila voda. Ta ve třech halách, které má pronajaty soukromá firma a uskladňuje v nich dřevo, dosáhla až 1,5 metru. V průběhu noci voda zaplavila i lázně Aurora v Třeboni. Dostala se do skladů potravin a do místnosti s elektrorozvody. Záchranáři museli evakuovat několik pacientů. Na Vysočině padl srážkový rekordV meteorologické stanici v Kostelní Myslové u Telče na Jihlavsku byl překonán čtyřiadvacetihodinový srážkový rekord, starý 56 let. "Od nedělního do pondělního rána jsme naměřili 82 milimetrů srážek, což je o 14,7 milimetru více než v květnu 1944," upřesnilČTK vedoucí stanice Josef Fišer.Voda se dostala do stovek domůVydatný liják zvednul hladiny řek Malše a Nežárky natolik, že do stovek domů se dostala voda kanalizací. Jenom na Českobudějovicku vyjížděli z neděle na pondělí hasiči odčerpávat vodu ve více než padesáti případech. Havárie hlásili lidé z Českých Budějovic,Třeboně, Lišova. Ve Štěpánovicích zaplavila voda místní knihovnu a ve čtyři hodiny ráno se přehnala nad mostem přes silnici."V Ledenicích tekla v noci přes náměstí, tady jsme nebyli nic platní. Další škody hlásí podniky, kde nastoupili do práce ráno," uvedl zástupce ředitele českobudějovických hasičů Zdeněk Kala. V Roudném byla kvůli vodě vyhlášena pohotovostNa řece Malši v Roudném u Českých Budějovic byl v pondělí ráno po nočních lijácích vyhlášen druhý nejvyšší stupeň povodňové aktivity, tedy pohotovost. Hladina řeky zde kulminovala ještě v ranních hodinách a před polednem byl již v Roudném stav pohotovosti odvolán. První stupeň byl vyhlášen na Nežárce v Lásenici v okrese Jindřichův Hradec a na říčce Stropnici v Pašínovicích na Českobudějovicku. | null | 2idnes
| Domácí | [
1
] | 1MAN
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
http://kultura.zpravy.idnes.cz/osudy-hvezd-skoncily-hereckou-na-startu-fd8-/filmvideo.aspx?c=A000804231247filmvideo_brt | [] | Osudy hvězd skončily herečkou na startu | V pouhých dvaceti letech má Klára Jandová za sebou čtyřicet rolí před kamerou. "Vlastně jsem prožila čtyřicet životů a k tomu ještě svůj vlastní," říká absolventka konzervatoře, která od září nastupuje do divadla v Českých Budějovicích, a také ústřední hrdinka pořadu Julie nebo Náruživá, jímž se v neděli na ČT 1 uzavřel cyklus Osudy hvězd | [
"Česká televize",
"Marek eben",
"Program čt 1",
"Chůva"
] | 4Kultura
| Série dokumentů o dětských hercích se vysílala nejprve na Primě, poté se téhož nápadu ujala Česká televize. Režisérka Alena Činčerová stála u projektu od počátku: "Jako jednoho z prvních jsem točila Antonína Navrátila, pak Marka Ebena. Připadl mi také poslední díl, který jsme chtěli původně věnovat posmrtnému portrétu Tomáše Holého jako důstojné zakončení," vypráví dokumentaristka. Matka někdejší dětské hvězdy se sice nejprve zdráhala, ale nechala se přesvědčit, že Činčerové nejde o lacinou senzaci, a dala svolení. "Ovšem tatínek Tomáše Holého si vzal právníky a tři dny před začátkem natáčení přišel na Kavčí hory dopis, že pořad o jeho synovi zakazují." Tvůrci si pak ověřili, že podle zákona skutečně vykonávají ochranu práv zemřelých osob jejich dědicové rovným dílem, takže souhlas matky Tomáše Holého opravdu nestačil. "Sesypala jsem se, dokonce jsem si říkala, jestli to mám zapotřebí, za dobrou vůli hrozbu soudem, a že snad s dokumentem skončím," vzpomíná Činčerová. Listovala seznamy možných kandidátů, nechtěla vařit z vody: "V některých dílech Osudů hvězd už došlo i na tváře, které se snad jen jednou proběhly před kamerou." A pak si vzpomněla na Kláru Jandovou, která schraňuje své holčičí džíny ze slavné Hodiny angličtiny, brýle z Bizona i šatečky, v nichž hrála v projektu pro Světovou výstavu v Japonsku. Teď ovšem propadla divadlu. "Třeba ještě stihnu zahrát si Shakespearovu Julii, pak mne čeká chůva," žertuje herečka na novém startu. "Nakonec tedy z pocitu křivdy vznikl dobrý skutek: chtěli jsme cyklus zakončit symbolicky vzpomínkou, a namísto toho jej uzavírá symbol začátku," shrnuje režisérka. | null | 2idnes
| Film a TV | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
https://kultura.zpravy.idnes.cz/otakaro-schmidt-pripravi-dokument-o-polivkove-divadelnim-festivalu-1ie-/filmvideo.aspx?c=A000807171212filmvideo_brt | [] | Otakáro Schmidt připraví dokument o Polívkově divadelním festivalu | Půlhodinový dokument o letošním divadelním festivalu na farmě Bolka Polívky v Olšanech, který se pod názvem Grand manéž Olšany 2000 konal od 28. července do 6. srpna, připravuje režisér Otakáro Schmidt. Pořad má vysílat Česká televize pravděpodobně letos v říjnu. Dokument chce Schmidt koncipovat jako srovnání kontrastů, které nabízí den a noc na olšanské farmě Bolka Polívky | [
"Česká televize",
"Bolek polívka",
"Program čt 1",
"Poradna: dědictví",
"Umělec",
"Divadelní festival",
"Otakáro schmidt"
] | 4Kultura
| "Ruch a zábavu dne střídá magické kouzlo noci, kdy se třeba barevné žárovky na cirkusových stanech pohybují ve větru," řekl Schmidt. Režisér chce zachytit také před veřejností skrytou tvář vystoupení. Pečlivě připravená představení mají svou odvrácenou tvář, Bolek Polívka má například na farmě svou domácnost a cirkusoví umělci zase maringotku, dodal. Schmidta kvůli natočení dokumentu oslovila Česká televize Brno. Při natáčení spolupracoval s kameramanem Vítem Bělohradským, který se podílí například na televizních pořadech Kinobox nebo Paskvil. "Máme natočených zhruba 20 hodin materiálu, takže si zřejmě něco schovám na další dokumenty," uzavřel Schmidt. Režisér Otakáro Schmidt s Boleslavem Polívkou. Bolek Polívka při natáčení filmu Dědictví aneb kurvahošigutentag, 1992. | null | 2idnes
| Film a TV | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/fotbal/prvni-liga/skala-je-po-operaci-a-slavii-bude-chybet.A000807140027fotbal_vaj | [] | Skála je po operaci a Slavii bude chybět | V úterý ráno naberou fotbalisté Slavie Praha na ruzyňském letišti podruhé během týdne směr východ. Po ázerbájdžánské metropoli Baku se vydají do ukrajinského Doněcku, kde je o den později čeká první zápas 3. předkola Ligy mistrů proti domácímu Šachťoru. Trenéru Františku Ciprovi bude chybět záložník Skála, který se hned po návratu z Baku podrobil operaci slepého střeva a podzimní sezóna pro něj zřejmě skončila | [
"Slavia",
"Viktoria plzeň",
"František cipro",
"Baku"
] | 0None
| Po sobotní vydřené výhře v lize nad Viktorií Plzeň absolvovali hráči Slavie rehabilitaci ve strahovském středisku a v neděli jim trenér Cipro dopřál po náročných třech týdnech volno. V pondělí se slávisté sešli dopoledne na tréninku a po něm sledovali videokazety se zápasy Šachťoru Doněck v druhém předkole proti Levadii Maardu z Estonska, s níž si ukrajinský vicemistr snadno poradil. V domácím prostředí vyhrál Šachťor 4:1, na trávníku soupeře pak ještě jednu branku přidal. "Říkal jsem, že Šachťor je na úrovni Dynama Kyjev a souboje s Levadií mě v tom jen utvrdily," naznačil sílu soupeře Cipro. Proti estonskému šampiónu zazářilo především útočné duo Atělkin - Vorobej, které nastřílelo sedm branek. "V obou zápasech byl Doněck jasně lepší a o jeho výhrách nebylo pochyb. Dvojice útočníků si skvěle rozumí, ale velmi dobře je organizovaná hra celého mužstva," vypozoroval Cipro. Kromě operovaného Skály jsou hráči v pořádku, pouze Nečas si stále stěžuje bolesti v levém stehenním svalu. Ke středečnímu souboji by ale měl být připraven. Utkání v Doněcku, kde se bude hrát na stadiónu pro 40.000 diváků, začne v 18:00 středoevropského letního času. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/i-pochoden-byla-na-okamzik-ukradena-i.A000807123035s2k_hdv | [] | Pochodeň byla na okamžik ukradena | Devatnáctiletý mladík, který vyběhl z hloučku diváků na předměstí Melbourne, vytrhl člence štafety směřující s olympijským ohněm do Sydney z ruky pochodeň a uběhl s ní pár metrů, pak ho zastavili policisté. Pochodeň nebyla nijak poškozena. Čtyřicetileté Lindě Colcottové chvíli trvalo, než se vzpamatovala, ale brzy mohla pokračovat. "Vůbec jsem nechápala, co se děje, a myslím, že to nevěděl ani nikdo jiný," řekla členka olympijské štafety | [] | 0None
| Policejní mluvčí ve Frankstonu považoval incident za kanadský žertík. Štafetu zahájila Nova Perisová-Kneeboneová 8. června, během stodenního běhu se v ní vystřídá jedenáct tisíc lidí. Pochodeň dorazí na Stadium Australia v Sydney 15. září a bude s ní zapálen olympijský oheň. Organizační výbor dnes zveřejnil jména posledních členů štafety, mezi nimiž budou například Dawn Fraserová, Greg Norman, Patrick Rafter nebo zpěvačka Olivia Newtonová-Johnová. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-07T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/divoky-bolivijsky-jihozapad.A000807170156igsvet_bru | [
"Pavel Czeczotka"
] | Divoký bolívijský jihozápad | Po noci strávené osamělou jízdou autobusem z metropole La Paz je seznámení s novými tvářemi tady v Uyuni vítanou změnou. K výletu za zdejšími přírodními krásami vytváříme bez problémů požadovanou šestičlennou skupinu. I když by se rozlámané tělo nejraději někam natáhlo, noví společníci chtějí z časových důvodů vyrazit ještě dnes, a tak nezbývá než se podřídit většině. Koneckonců prašné, studené a větrné Uyuni má hodně daleko do místa ideálního k odpočinku | [
"Bolívie",
"Vlak",
"Slunce",
"Země (planeta)",
"Konec světa",
"Tornádo",
"Hřbitov",
"Seznámení",
"Lázně"
] | 1Zahraniční
| Dopoledne vyrážíme terénní Toyotou severozápadním směrem do vesnice Colchani. Tam odbočujeme na západ a vjíždíme na Salar de Uyuni. Jedná se o vyschlé slané jezero s úctyhodnou rozlohou 12 000 km2, ležící v nadmořské výšce 3650 metrů. Tato oblast náhorní roviny altiplana postrádá jakýkoliv vnější odtok, a tak se minerály spláchnuté ze svahů okolních hor usadily vždy v nejnižším dostupném bodě, v tomto případě tedy právě zde. Podobných solných pánví najdeme v těchto končinách několik, tahle je z nich ale největší a nejnavštěvovanější. První zastávkou je závod Cooperativa Rosario. Tady probíhá těžba a jodizace soli a také si tu lze zakoupit produkty vyrobené zdejšími řemeslníky. Sortiment je poměrně široký, od suvenýrů a dekorativních předmětů, jako jsou figurky lam či kondorů, až po rozličné kusy nábytku, zvláště židle a zahradní lavice. Společný je materiál, ze kterého jsou všechny tyto předměty vyrobeny. Je jím sůl, které je tu všude kolem opravdu víc než dost. Dno vyschlého jezera obsahuje 10 miliard tun soli, tedy zásoby prakticky nevyčerpatelné. Alespoň v případě, že bude těžba nadále pokračovat za použití krumpáčů a lopat tempem 20 000 tun ročně. Dalšímu pozoruhodnému místu se dostalo poetického jména Ojos del Salar, Oči solné pánve. Na první zběžný pohled se zdá, že se jedná o termální prameny. Ale jen do chvíle, kdy si uvědomíme nepřítomnost horkých par, k tomuto jevu obyčejně patřících. Jsou to jezírka, tvořená studenou vodou, která probublává vrstvou soli na její povrch. Ještě dále ke středu pláně stojí hotel Playa Blanca, Bílá pláž. Jedná se o unikátní stavbu, při jejíž konstrukci byl použit výhradně materiál zde nejdostupnější. Tedy s výjimkou střechy, k jejímuž pokrytí posloužil rákos. Jinak jsou všechny zdi i veškerý nábytek - židle, stoly, postele - vytesány z bloků soli. Ve dvanácti pokojích se může ubytovat čtyřiadvacet hostů, přičemž jedna noc vyjde na 20 amerických dolarů. O vytápění se stará silné vysokohorské slunce, které přes den vyhřeje bloky soli natolik, že se i přes noc udrží v pokojích příjemné teplo. Horší to asi bude v případě dlouhodobě zatažené oblohy. Za zmínku stojí nápis na informační tabuli, žádající „Prosíme neolizujte zdi“. Po pravdě řečeno, nebýt tu toho upozornění, asi by to člověka ani nenapadlo. Ale takhle... No zkrátka, ty zdi jsou skutečně slané. V rámci objektivity nutno dodat, že dvě budovy hotelu nejsou rozhodně žádnými architektonickými skvosty. Zajímavé jsou pouze materiálem, z něhož jsou postaveny a na nocleh v tomto zařízení lze hledět jako na značně snobskou záležitost. Téměř v samém středu solné pánve se k modré, bezoblačné obloze tyčí skalnatý Isla de Pescadores, Ostrov rybářů, za dávných časů Indiány nazývaný Incahuasi Tahua. Dojem přistání u skutečného ostrova posiluje i „vylodění“ na chráněné pláži. Celý ostrůvek je porostlý trsy tuhé, ostré trávy a stovkami majestátních svícnovitých kaktusů rodu trichocereus. Ti nejvzrostlejší chlupatí obři dosahují výšky kolem osmi metrů. Jinde by podobné místo asi působilo poněkud pustým a neutěšeným dojmem, za daných podmínek ale nabízí vítané osvěžení v monotónní rovině solné pláně. Kromě sporé odolné vegetace tu spatřujeme jen dvě lamy, uvelebené mezi skalisky a flegmaticky nás s okázalým nezájmem přehlížející. Samozřejmě všichni okamžitě šplháme jako kamzíci k vrcholu, odkud se nám naskytne fascinující pohled na vodorovnou sněhobílou plochu, táhnoucí se do všech stran. A skutečně, celá scenérie nejvíc připomíná zamrzlou hladinu obrovského jezera, pokrytou tenkou sněhovou pokrývkou. Bílá linie horizontu je jen místy narušena šedivými obrysy vzdálených hor. Tady pak začíná naše pouť na jih, během které se budeme prakticky neustále pohybovat na dohled od chilských hranic. Po opuštění solné pánve míjíme pole, osázené plodinou zvanou quinoa. Tahle drobnozrnná obilnina se pěstuje výhradně v andské oblasti a připravuje se z ní například výborná polévka. V osadě Colcha K je náš řidič Honorio pruděn vojáky z místní posádky, kteří se v těchto odlehlých končinách určitě velice nudí a jsou vděční za každou možnost povyražení. Kontrola povolení ke vstupu do pohraniční oblasti je zároveň ideální příležitostí ukázat svojí vlastní důležitost. Ke spánku se později ukládáme ve vesnici San Juan. Druhý den zahajujeme v sedm hodin ráno jízdu vyprahlou, ale fascinující krajinou. Jen písek, skály a mračna prachu, vířeného naším autem. Dnes svou cestu poprvé přerušujeme na místě, odkud je dobrý výhled na kuželovitý vrchol sopky Ollagüe (vyslovuje se ojave). Její vrchol čas od času ozdobí bílý obláček, který je ale po chvilce rozehnán foukajícím větrem. Oblak je tvořen plyny, unikajícími z fumarol a sirných jezer, ležících ve výšce 5000 metrů pod vrcholem vulkánu. Laguna Canapa je prvním ze série vysokohorských jezer, která budeme postupně míjet. Tady poprvé překonáváme nadmořskou výšku 4000 metrů a také se tu poprvé setkáváme s hejnem plameňáků andských, čítajícím několik stovek ptáků. Když přijíždíme k jezeru, všímáme si nejdříve, že jeho modrá hladina je doslova poseta světle růžovými tečkami. Teprve na břehu jezera se začnou z hrdel nás všech ozývat nadšené tlumené výkřiky. Až tady rozeznáváme s kým máme tu čest a můžeme si dosyta vychutnat půvabný vzhled i graciézní pohyby těchto elegantních opeřenců. Zmíněný druh lze snadno rozpoznat podle výrazného černého pruhu na ocasním peří. Kromě něho se ale ve zdejší oblasti vyskytuje i plameňák chilský s lososově zbarveným peřím a červenými pruhy na ocase a poměrně vzácný plameňák Jamesův, nejsnáze identifikovatelný podle tmavočervených nohou. Ten je také ze všech tří druhů nejmenší, zatímco prvně jmenovaný je naopak největší. Dalším článkem jezerního řetězu je Laguna Hedionda (jé, další plameňáci!), což znamená Páchnoucí. Důvod k tomuto nelichotivému jménu je zjevný hned po vystoupení z vozidla. Sirovodíkový odér připomínající zkažená vejce je tu opravdu intenzívní. Následuje Laguna Chiarcota (hele, zase plameňáci...) s červenou vodou ve svém středu a bílými břehy, což lze brát jako přípravu na daleko slavnější Laguna Colorada. Čtvrtým jezerem v řadě je Laguna Honda (a další...) a konečně Laguna Ramaditas (ach jo, zase plameňáci...). Začínáme si připadat trochu jako na výletě po sluneční soustavě. Ráz zdejší drsné, krutě krásné krajiny se mění snad každých pár stovek metrů. Chvíli připomíná měsíční krajinu, o kus dál si zase říkáme, že takhle nějak by to mohlo vypadat na Venuši, jinde nás napadá další planeta... Příroda povolila uzdu své fantazii nejen co se týká tvarů, ale i barev zdejší krajiny. Díky tomu, že tato oblast je nesmírně bohatá na nejrůznější minerály, objevují se na svazích okolních hor snad všechny barvy malířské palety. Dobrým příkladem je až marnotratně barvami hýřící hřeben na pozadí písečné pouště Desierto de Siloli. Při jejím přejezdu ve výšce 4600 metrů zastavujeme u zvláštního skalního útvaru, tvořeného šikmo na sebe poskládanými vrstvami horniny. Jako kdyby si tu někdo odložil gigantickou hromadu sběrového papíru. Tady se nám dostává příležitosti k seznámení s viskačami, hlodavci, příbuznými s mnohem známějšími činčilami. Tihle chlupatí tvorové, připomínající nejspíše králíka s dlouhým veverčím ohonem, nás překvapují svou nebojácností. Nechají se klidně krmit a nechybí mnoho, aby si nechali líbit i pohlazení. Na dalším místě z písku vyrůstají několikametrové pískovcové formace. V eleganci tu zcela s přehledem vítězí útvar, zvaný Arbol de Piedra. Jeho jméno opravdu nikoho nepřekvapí: není potřeba obzvlášť velké dávky fantazie k tomu, abychom v něm spatřili Kamenný strom s rozsochatou korunou, vyrůstající z nevysokého kmenu. I když případný houbař by nejspíš přísahal na Kamennou lišku. Cestou odtud postupně ztrácíme výšku a blížíme se ke zřejmě největšímu lákadlu celého okruhu a tím je Laguna Colorada, Červené jezero (ale ne, už těch plameňáků bylo fakt dost...). I tady je původ jeho jména zřejmý při prvním pohledu na jeho hladinu. Na její syté cihlově červené barvě mají největší zásluhu řasy a plankton, kterým se velmi dobře daří ve vodě bohaté na minerální látky. S barvou hladiny nádherně kontrastují zářivě bílé břehy jezera, o jejichž lesk pro změnu pečují zásoby sodíku, hořčíku, sádrovce a boraxu. Plocha jezerní hladiny činí údajně 48 km2. Místo je to dost zvláštní. Na jedné straně se vyznačuje křehkým půvabem a zasněnou melancholickou náladou, která v žádném případě není nepříjemná. Na druhé straně tu člověka přepadá pocit osamělosti, vyvolaný odloučeností tohoto místa. K tomu ještě přispívá značná zima a hlavně bodavě mrazivý vichr, který tu bez ustání fičí. Jedině ti plameňáci a stádečko vikuní, popásající se na tvrdé žluté trávě na břehu jezera, snad ten vítr ani necítí. Každopádně jde o místo značně přitažlivé svou neobvyklou atmosférou. Na jeho západním břehu leží Campamento Ende, ve skutečnosti jen pár cihlových stavení se střechami z vlnitého plechu. Tady také budeme ve vymrzlé noclehárně trávit ve spacácích a ještě pod několikanásobnou vrstvou pokrývek druhou noc našeho výletu. Následujícího rána opouštíme v půl páté jen neochotně své relativně vyhřáté pelíšky. Brzy poté se vydáváme ještě hlouběji na jih do nitra Státní rezervace andské fauny Eduardo Avaroa. Ta byla zřízena roku 1973 a do svých dnešních hranic se rozrostla o osm let později. Nabíráme ztracenou výšku a ještě před rozedněním dorážíme k místu s optimistickým jménem Sol de Manana, Ranní slunce, ve výšce 4800 metrů. Jedná se o pánev, posetou desítkami malých kráterů, ve kterých to vře a bublá, a fumarolami, vypouštějícími za vysokých svištivých zvuků oblaka hustého bílého dýmu. Ty nejzdatnější z nich dokážou poslat svoje výpary do výšky několika desítek metrů. Když se za bublavých zvuků vařícího se bahna a syčení tryskající páry procházíme mezi těmi šedivými kotli, představa pekla se stává téměř dokonalou. Chybí tu už jen pár rohatých. Pekelný dojem ještě umocňuje všudypřítomný sirný zápach, vnikající do našich chřípí. My zvídavější a méně opatrní jsme po chvíli celí kropenatí od bláta, vystřikujícího všemi směry z vroucích, šedivě zamračených tůní. Podobně jako vystřelují do výšky jednotlivá zrna popcornu, pukající na rozpáleném oleji. Dnešní budíček byl tak nelidsky časný z toho důvodu, že Sol de Manana má údajně ve zvyku se nejokázaleji předvádět právě v čase ranního rozbřesku. Vzhled celé pánve se prý neustále mění, některé otvory do hlubin země se bortí a zavírají, jiné se naopak otevírají či explodují tlakem horkých plynů, nahromaděných pod povrchem zemským. Zdejší zásoby energie mají být už brzy využity v rámci geotermálního projektu, který je tu budován s italskou pomocí. Už za plného denního světla pokračujeme k horkým pramenům Termas de Chalviri. V sousedství dalšího jezera, po ránu ještě zamrzlého, po kratším váhání co nejrychleji odkládáme zaprášené svršky a noříme svá ranním chladem roztřesená těla do třicetistupňové lázně. Taková teplota by za normálních okolností asi nikoho neuvrhla do stavu kdovíjakého nadšení. Nám ale připadá voda vzhledem k venkovní kruté zimě daleko teplejší a rochnění v téhle nevelké tůni nám poskytuje už dlouho nepoznanou slast. Představa, že jednou budeme muset tak jako tak tohle místo rozkoše opustit, je zasunuta do nejzazšího koutu mysli. Nic naplat, po čase jsme Honoriem vyhnáni na mráz, abychom mohli vyrazit na další etapu cesty. Ta nás má dovést k nejodlehlejšímu místu našeho výletu, kde máme zároveň dosáhnout rekordní výšky 5000 metrů. Tím místem je Laguna Verde, tedy ještě jedno jezero, tentokrát Zelené. Ani tady jméno nelže - díky vysoké koncentraci olova, síry a uhličitanů vápníku se jeho vodám dostává nádherného smaragdového odstínu. Tahle lokalita už vůbec nepůsobí pozemským dojmem. V téhle výšce už neroste ani tuhá, odolná andská tráva, všude kolem nás je jen písek a kamení. Nacházíme se sice jen v nejzastrčenějším koutě jihovýchodního cípu Bolívie, cítíme se tu ale spíš jako na samém konci světa. Nebo ještě lépe na nějaké vzdálené neobydlené planetě. I když se jedná o místo značně nehostinné, vládne tu jakási až tajemná, magická atmosféra. V zelených vodách jezera se marnivě zhlíží kuželovitý Volcano Llicancabur, který tvoří celému panoramatu důstojné pozadí. Jezero údajně nezamrzá ani při dvacetistupňových mrazech, za což vděčí vysokému obsahu minerálů ve své vodě a bez ustání foukajícímu větru, kterým je čeřena jeho hladina. První zastávkou na zpáteční cestě je další místo se zvláštní tajuplnou atmosférou. Jakmile opustíme naší Toyotu a oči začnou přejíždět po balvanech, ledabyle poházených ve žlutém pouštním písku, dostavuje se neodbytný pocit deja vu. Tohle místo přece znám, to už jsem někde viděl?! A pak je to najednou jasné: takovouhle náladou se přece vyznačují některá díla španělského surrealisty Salvatora Dalího! Vypadá to, jako kdyby tu kdosi vyrušil nějaké obry ze hry v kostky a oni si nestačili při odchodu ani posbírat svoje hrací náčiní. Uplatňuje se tu stejná rafinovaná jednoduchost, s jakou se můžeme setkat u kamenných zahrad japonských zenových chrámů. Později ani tak nepřekvapí zjištění, že téhle lokalitě se říká Rocas de Dalí, Dalího kameny. Cihlově zbarvenou Laguna Colorada tentokrát míjíme po opačném břehu. Odtud můžeme dále na východě obdivovat rozložitý masív Cerro Panizo. Jeho rozeklaný kráter, do dálky zářící jasně žlutou sírovou barvou, vypadá jako rána vyleptaná kyselinou. Po přejezdu hřebenu s na zdejší poměry nebývale bohatým keřovitým porostem míjíme nevábně vypadající naleziště boraxu. Krátká odbočka nás dovede do Valle de Rocas, Údolí skal. Tady vytvořila příroda ty nejroztodivnější tvary z rudého pískovce. Některé z nich vypadají jako vztyčené postavy lidí či spíše nějakých fantastických tvorů. V náhle potemnělém světle pod zataženou oblohou tady lze pro změnu vystopovat určitou podobnost s atmosférou pláten Maxe Ernsta. Třetí a poslední noc trávíme v osadě Villa Alota. Ve vesnici samozřejmě není zaveden elektrický proud a tak není divu, že se po objevu dvou počítačů v Sala de Computación ve zchátralé budově místní školy dostavuje menší šok. Vše se však vzápětí vysvětluje generátorem, kterým disponuje místní nevelká vojenská posádka. Odtud může být škola v určitých hodinách zásobována elektřinou prostřednictvím natažených kabelů. Počítače napájené proudem z kašlajícího dynama... Odtud se následujícího rána vydáváme na zpáteční cestu do Uyuni. Během jízdy vyprahlou krajinou víří před naším vozem nádherné, vysoké a štíhlé tornádo. Měří dva metry v průměru a dosahuje výšky určitě přes 40 metrů. Na zdejší prašné pláni je jich k vidění spousta, tohle ale před námi vyzývavě tančí jak Salome před králem Herodem. Zastavujeme ještě na okraji Pampas Coloradas, vyprahlé, rudé, do nekonečna se táhnoucí roviny. Její vodorovná plocha není narušena jedinou terénní vlnou, neoživuje jí jakákoliv známka byť jen sporé vegetace. Honorio tvrdí, že je-li období dešťů obzvlášť vydařené, promění se celá pláň v obrovskou vodní plochu. Teď ale působí její suchem rozpukaná tvář neutěšeným, žíznivým dojmem. Na úplný závěr devět set kilometrů dlouhého výletu si ještě prohlédneme už na samém okraji Uyuni zdejší podivný hřbitov vlaků. Cementerio de Trenes působí stejně přízračným dojmem jako celá téměř liduprázdná oblast, ve které se už čtvrtý den pohybujeme. Na dvou kolejích, ztrácejících se v pouštním písku, tu dožívají stařičké lokomotivy, které svého času sloužily k dopravě nerostů, vytěžených na bolívijském altiplanu, do chilského přístavu Antofagasta. Pohled na ty zrezivělé babičky je to dost žalostný a je třeba notné dávky fantazie, abychom si je dokázali představit v časech jejich dávno zašlé nablýskané slávy. Skalní útvary ve Valle de Rocas Laguna Verde, nejodlehlejší cíl naší cesty Výrony plynů v pánvi Sol de Mañana Takhle si každé ráno po probuzení odfukuje pánev Sol de Mañana Isla de Pescadores uprostřed solné pánve Uyuni Kamenný strom vyrostlý z písku pouště Desierto de Siloli Hotel Playa Blanca je postavený výhradně z bloků soli Vikuni pasoucí se na břehu laguny Colorada Viskača je hlodavec příbuzný s činčilou obývající jihoamerické pouště | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/disneyland-tovarna-na-detske-sny.A_2000M181C01A | [
"Petr Pravda"
] | Disneyland, továrna na dětské sny | Snem skoro každého dítěte je podívat se alespoň jednou do Disneylandu a na vlastní kůži tak zažít všechna dobrodružství, která toto dětské království nabízí. V Disneylandu u Paříže děti nadchne válka pirátů, let s Peterem Panem, čeká je i cesta na Měsíc, Strom Robinsonů a nebo si mohou risknout ďábelskou jízdu důlními šachtami. Ale to není zdaleka všechno | [
"Francie",
"Tipy na výlet: moravskoslezský kraj",
"Vlak",
"Země (planeta)",
"Hodinky",
"Hluk",
"Medvědi",
"Srub",
"Virtuální",
"Paříž"
] | 1Zahraniční
| Zpěv šílené nevěsty zní všude kolem, strašidelné přítmí se mění v temnotu a dveře tajemné komnaty bez oken se samy od sebe zavírají. Kdosi se frajersky zachechtá, ale pak legrace končí, když se hermeticky uzavřené místnosti podezřele protahují zdi..."Tatí, podlaha se propadá!" sevře ratolest pevně ruku... Chce se bát a vy zjišťujete, že na tom nejste o nic lépe. Vítejte v Panství duchů! Tak začíná návštěva technicky nejpropracovanější atrakce pařížského Disneylandu, dokonalé továrny na dětské sny, která má na této planetě snad jen dvě důstojné konkurence - Disneyland na Floridě a Disneyland v Kalifornii. Jen poslyšte: Až do areálu jezdí francouzský rychlovlak TGV a z mezinárodní dálnice Paříž Remeš - Mannheim odbočuje čtyřproudá dálniční přípojka. Z Paříže tam dojedete rychlovlakem metra. Přímo na místě je pět hotelů, mamutí parkoviště, na čtyřicet restaurací, cukráren a občerstvení, desítky obchodů. A teď to hlavní - uprostřed parku ční do výše zámek Šípkové Růženky, o kus dál se rozprostírá jezero s "kamennou" Hromovou horou, nedaleko vede celá ulice ve viktoriánském stylu, naproti nádraží z téže doby, na druhé straně mohutná Vesmírná hora s Verneovým dělem zaměřeným rovnou na Měsíc. A taky Nemův Nautilus, mohutný baobab s důmyslným obydlím v obrovské koruně, mississippský parník, pirátská loď... Tak honem rychle,parní vláček Disneylandské železnice na Main Street Station, Stanice Hlavní ulice, už houká. Tam vpředu je Frontierland, Hraniční země, neboli Divoký západ. Pohled z vláčku neklame. Támhle se válejí vybělené kosti krávy, která zdechla vysílením, nebo ji zadávili kojoti. Vpravo vagony míjejí Grand Canyon. Podél trati postávají tvorové, kteří vládnou této divoké pustině - puma, medvěd,vlk, mýval, jelen wapiti. "Tati, jsou vycpaný?" A nad kaňonem ke všemu zuří virtuální bouřka. Vlak vyjede z "Maroldova" tunelu a vjíždí do skutečného jehličnatého lesa. Sem tam pod stromy se mezi skutečnými šiškami pasou skuteční divocí králíci. A už je tu zastávka Hraniční země. Nepřipomíná to trochu western Tenkrát na Západě? V uších zní kvílení harmoniky a vy zase tak jako kdysi dostanete chuť hlavní svého koltu prohnat mouchy v zašlé čekárně. Ale není čas na hlouposti. S brilantním protočením na ukazováku nejrychlejší levačky v Arizoně vrátíte chladnou ocel do pouzdra. Zhoupnete se v bocích, otřete zaprášené ruce do kožených jezdeckých kalhot a stáhnete klobouk do čela. "Tati, co je to támhle za horu? Kolem něco jezdí!" vykřikne malý traper po vašem boku. Je rozhodnuto, jde se na věc. Thunder Mountain, Hromová hora, nesnese odkladu. Brzy však zjistíte, že dostat se tam není jen tak, protože ji obklopuje jezero se supícím mississippským parníkem. Jediná cesta tam vede chodbami opuštěného dolu a jimi jezdí důlní vozíky proklatě rychle. Třiceti až čtyřicetiminutová fronta u vstupu by byla pěkně otravná, kdyby se had netočil v důlních prostorách. Je na co koukat. "Tady odkládejte nářadí!" hlásá cedule na dřevěné zdi vedle hornického kahanu. Všude jsou staré důlní stroje, bedny dynamitu, slyšíte rachot vozíků a zdálky pištění novodobých prospektorů, kteří se řítí kolem Hromové hory. Proplétáte se mezi starými rekvizitami. Dřevěné trámy jsou zašlé,iluze je dokonalá. I koše na odpadky vypadají jak z přelomu století. "Při sebemenším poranění ihned informujte předáka své směny," hlásá další cedule. "Směno, nasedat!" "Tati, honem, sem dopředu," volá malý prospektor a vás napadne, zda jste nezapomněli kahan a krumpáč. Důlní vozíky se nejprve zvolna noří do tmy podzemního labyrintu. Ale idyla netrvá dlouho. Přichází raketové zrychlení a pak vás to z podzemí vykopne na světlo boží přímo na úpatí Hromové hory. Vozík se řítí dolů a těsně podjíždí zpuchřelý trám, z něhož se chechtá mýval. Prudká zatáčka doprava, nahoru a zase dolů plnou rychlostí pořádnou louží vody. Kolem práskají výstřely to určitě desperáti chtějí přijít lacino k právě vykopaným valounům zlata. Horníci kolem vřeští. Pak přichází dramatická pauza. Vozíky zpomalí a zvolna skřípají do prudkého kopce kolem oprýskaných srubů. U jednoho kozel stahuje pracovní kalhoty ze šňůry na prádlo. A šílená horská dráha kolem Hromové hory pokračuje. V jedné z chodeb dochází k důlnímu výbuchu. Mohutné kameny kolem se za strašlivé exploze otřásají. Vypotácíte se branou palisádové vojenské pevnosti Fort Comstock, aby vás vzápětí přivítal Advantureland - Říše dobrodružství. Nejdříve je tu Aladinovo pouštní městečko, pak zmíněný mamutí baobab,"stromový dům", v jehož spletitých větvích si robinsoni vybudovali komfortní útulek se vším, co se dalo zachránit ze ztroskotané lodi včetně pianina, postelí a knihoven. Vzápětí přichází dobrodružný Ostrov pokladů s labyrintem jeskyní, písečnou pláží s vrakem člunu a pirátským trojstěžníkem bezrukého kapitána Háka ve skutečné velikosti, který je od rána do večera ověšen bandou malých pirátů. Před branou do Chrámu nebezpečí - Temple of Peril - se usmívá hezká dívka v pouštním obleku s cedulkou a na ní jméno Lenka. Metr v jejích rukách však vyhlašuje zdrcující ortel malému dobrodruhovi chybí píď do potřebných 140 cm, aby mohl spolu s Indiana Jonesem absolvovat šílenou jízdu pozadu. "Nezlobte se...," omlouvá se Lenka francouzsky. "Ahoj Lenko, mluv česky, my jsme krajani." "Jé, dobrý den, víte bylo by to nebezpečné,jede se i hlavou vzhůru, dítě by mohlo vypadnout," vysvětluje kráska z Ostravy, která si zařídila prázdninovou brigádu v Disneylandu přes internet. Velký dobrodruh s úlevou říká, že to vůbec nevadí a že si vyzkouší něco jiného. "Tatí, na piráty!" dostává novou energii jeho malý druh, který už dopodrobna nastudoval plánek atrakcí. Piráti začínají vstupem skrz zatočené uličky kamenného městečka. Všechno se noří v pološeru, na chladných a mokrých zdech hoří louče, zdáli je slyšet lomoz a křik. Malá lodička pak vyrazí kolem romantické podzemní restaurace s palmami a bambusy. Zprvu to všechno vypadá nevinně,ale je to jenom trik - natahování na skřipec. Nejdříve se v kamenném podzemním průplavu objeví vraky lodí, po vodě plave bedna, na ní balancuje kočka. Hluk narůstá, za rohem se už míhají stíny šermujících pirátů a támhle šlehají plameny. A pak přijde pravá mela - bitva v kamenném městečku. Na lodi přímo vpředu se tyčí pirátský kapitán s třírohým kloboukem a tasenou šavlí. Na hladině vedle loďky vybuchují granáty. Do toho vzduchem sviští klení a výkřiky bukanýrů. A už je tu pirátská osada se vším všudy. Tři opilci, trh se slepicemi, ovocem a zeleninou. Na jedné straně se prodávají otrokyně, jinde prchá mladá dívka před dotěrným pirátem, vedle zase prohání rozzuřená žena s koštětem svého opilého námořníka. A támhle se bijí dva sokové v lásce o dívku, která je se sepjatýma rukama prosí, aby přestali. Načež přichází skutečná apokalypsa. Piráti jsou už opilí namol, všechno kolem hoří a zdi se válejí v troskách, strop nad kanálem se bortí. A ještě to není všechno. Po infernu přichází záhrobí říše pirátských duchů. Trosky lodí s rozházenými poklady a kostlivci. Jedním z vrcholných výjevů je "kapitánova kabina", kde kostra kapitána v posteli pohlíží na svět přes velkou lupu. Se Zemí dobrodružství sousedí Fantasyland,barevná země pohádek, která je určena hlavně těm úplně nejmenším. Je tam přírodní Alenčino bludiště s pohádkovými postavami, zámky, let s Peterem Panem, Pinocchiova pouť, létající sloníci Dumbové, kolotoče, jízda na loďkách zemí Liliputánů, kouzelný větrný mlýn. Poslední je Discoveryland, Země objevů, s mohutnou autodráhou, palácem videoher či šíleným letem na Měsíc - horskou dráhou, kdy se letí ve tmě s několika loopingy. Pro někoho může být vrcholem prohlídka Verneova Nautilu, kde návštěvník čelí útoku obrovské krakatice nebo bláznivý simulovaný let rychlostí světla napříč galaktickým prostorem v duchu Lucasových Hvězdných válek. Mezi tím vším jsou čtyřikrát denně pohádkové parády myšáků a kačerů a nakonec jako ta třešnička na dortu v 11.00 v noci pohádkový ohňostroj nad zámkem Šípové Růženky. "Tatí, co se ti líbilo nejvíc. Mně asi piráti, pak důl. Nebo ne,Star Wars a pak piráti..."Může se hoditJAK SE TAM DOSTATFrancouzský Disneyland leží prakticky na dálnici, po níž se jezdí na Prahu, asi půl hodinky jízdy od Paříže.Z města tam však lze pohodlně dojet i metrem.KOLIK TO STOJÍNa den platí dospělý 220 Fr (cca 1200 Kč), dítě 150 Fr (cca 825 Kč). Atrakce se pak už neplatí. Parkování je zdarma.CO JEŠTĚ VĚDĚTOtevřeno je od 9 do 11 večer. Ideální je mít na Disneyland dva dny.Za jeden den nelze stihnout vše a je to hodně únavné.Počítejte, že hlavně o prázdninách a svátcích bývá v areálu hodně lidí a na většinu hlavních atrakcí se stojí fronty, někdy i kolem hodiny. Pomoci si můžete, když si u těch nejžádanějších zajistíte hned při vstupu takzvaný fast pass - rychlý vstup - (zdarma), který ale platí pouze v určitou hodinu. Pozor, na některé horské dráhy nemohou děti menší než 140 cm. Organizace nemá slabiny, je perfektní. Občerstvovat se lze přímo v parku nebo v restauracích v jeho blízkosti v areálu zvaném Disney village. V ulicích Disneylandu je na děti přichystána spousta lákadel k zakoupení. Mezi oblíbené suvenýry patří samozřejmě i barevné balónky. Jízda na nejrůznějších vláčcích a autíčkách může být někdy opravdu jen pro odvážlivce.Nebo vám nevadí kostry kolem cest a prohnuté koleje? V Disney parku nemůže chybět ani Tarzan a jeho domovina-slavná džungle. Své místo v parku má i Indiana Jones, který by se určitě nebál ani tak děsivé kobry jako je tato. V Zemi dobrodružství řádí piráti a nechávají po sobě jasné stopy-vraky zničených lodí. Disneyland nabízí tolik atrakcí, že na podrobnou prohlídku budou návštěvníci potřebovat několik dní. Pirátská osada nabízí představu o životě mořských vlků se vším všudy. A i piráti, kteří vypadají neporazitelně, mohou skončit ve vězení. Jednou z největších atrakcí v Disney parcích bývají kouzelné pohádkové zámky, které ukrývají mnohá tajemství. | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/autobusem-po-narodnim-parku-denali.A000807191551igpohlednice_hop | [] | Autobusem po národním parku Denali | Krátce před půl sedmou se řadíme do jedné ze tří front před Park Hotelem(nízká členitá budova podivného zeleného odstínu, připomínající shluk vyřazených maringotek, narychlo pobitých dřevěnými plaňkami) - jediným hotelem uvnitř parku | [
"Spojené státy americké",
"Aljaška",
"Mláďata",
"Medvědi",
"Srub",
"Havrani",
"Fotoaparát",
"Severní amerika",
"Kongres"
] | 1Zahraniční
| Ujišťujeme se, že stojíme správně: ano, Wildlife Tour č.12. Autobus tu bude každou chvíli, uklidňuje nás hotelová koordinátorka. Turisté, ověšeni fotoaparáty a triedry nedočkavě přešlapují a v ruce svírají draze zakoupené vstupenky (64 dolarů musí zaplatit každý návštěvník starší 13 let; v ceně je zahrnuto vstupné do parku, pět dolarů). Několik minut po půl sedmé autobus přijíždí - typický americký školní autobus, hranatý s kulatou střechou a malými stahovacími okénky, na Evropana působící poněkud archaicky. Naskládáme se pomalu dovnitř - vzhledem k důchodovému věku vetšiny výletniků to ani rychleji nejde - a vyrážíme. Řidič s nainstalovaným mikrofonem začíná okamžitě s výkladem. Seznamuje nás s historií parku, v žertovném tónu se zmíní o možných nebezpečích (střet s medvědem při zastávkách, pominuti použití bezpečnostních pásů a podcenění značných vzdáleností mezi toaletami na cestě), vykládá o charakteru krajiny (tundra a tajga s nízkým, převážně jehličnatým porostem) a jejím vysokohorském rázu (extrémní zeměpisná šířka zde nahrazuje nadmořskou výšku, jen výjimešně přesahující 1000 m). Neopomene ani místní faunu (v parku je 37 druhů savců a 130 druhů ptáků; medvědů grizzly, ač se velmi těžko počítají, je něco mezi dvěmi a třemi sty). Pak vysvětluje, proč se musíme snažit omezit dopad naší přítomnosti v parku na minimum a jak toho docílit. ("Jezte prosím výhradně uvnitř, a tu kávičku laskavě nevylévat z okna, i kdyby vám opravdu nechutnala.") Mezitím projedeme prvních asfaltovaných 20 km až ke vstupu do "vlastního" parku, kam až na výjimky nesmí žádné soukromé motorové vozidlo. Sympatická rangerka (cosi jako lesník, ovšem s plnou pravomocí policisty nás několika slovy přivítá v parku a my pokračujeme v jízdě, teď už po štěrkovém povrchu. Mezitím jsme potkali několik veverek, zvědavě hledících z krajnice a párek ptarmiganů (koroptev připomínající kur, oficiálneězvolený "statní opeřenec" Aljašky - jistě k nemalé zlosti orla zlatého, lysého a dalších členů této královské rodiny, na Aljašce hojně zastoupené). Všichni už netrpělivě čekáme na nějakého reprezentanta "Velké čtyřky", kterou tvoří los, karibu, medvěd a vlk. Až konečně: "Medvěd!," ozve se současně z několika hrdel. Řidič ihned přibrzdí, najde vhodné místo k zastavení a nasměruje ty méně bystrozraké ke kýženému cíli. Strhávám z krku současně fotoaparát a triedr a zadívám se udaným směrem. Po dlouhých několika minutách rozeznávám malou světlou tečku, pohybující se na vzdáleném kopci v nízkém porostu hned pod sněhovým ostrůvkem (podotýkám, že na kalendáři je 2. srpna). Desetinásobné zvětšení triedru mi umožňuje poměrně slušný pohled na blonďatého méďu, bloumajícího mezi keři v cestě za potravou. Jede se dál, teď už v daleko radostnějši náladě. Za chvíli řidič ukazuje na skupinku těžko rozeznatelných bílých teček na úbočí strmého vrcholu - horské ovce Dallovy s mocnými zatočenými rohy. Fajn, zaměřuji na ovce. Projíždíme Sobolím průsmykem na pětašedesátém kilometru. Zde na balvanu hned vedle cesty sedí párek havranů. Pak přes silnici pomalu přejde karibu - menší exemplář, nicméně s parožím uctyhodné šířky. Přibližujeme se stále více k Aljašskému pásmu, mezi mraky občas vykoukne část Hory. Ano, zbývá nám ještě spatřit trofej nad jiné ceněnou - samotný Mt. McKinley, nejvyšší vrchol severní Ameriky, dosahující výše 6096 m. Nad okolním terénem ovšem ční celých 5800 m (kdežto Mt. Everest "pouze" 3300m). I když je zataženo, naše šance nejsou až tak špatné, informuje nás řidič. Dodává, že ač obvykle končí jízdu u řeky Toklat na devadesátém kilometru. Dnes ale pojede dalších 8 km na Kamenný vrch, odkud je na horu, vzdálenou pouhých 50 km, nádherný výhled. Totiž pokud není - jako obvykle - v mracích. Měli jsme štěstí, nebyla. Alespoň její dolní dvě třetiny. Nedbajíce prudkého větru, vířícího kotouče prachu, vyskakujeme z autobusu (i ti dříve narození se najednou pohybují svižně) a cvakáme, točíme, zíráme... Spokojeni s vrcholem naší cesty sedíme v autobusu, žvýkáme obsah obědového balíčku a zapíjíme kávou, zatímco řidič obrací k tříhodinové jízdě nazpět. Ještě párek karibů. Ještě čtyři medvědi, z toho jedna samice (blondýnka s černýma nohama) se dvěmi čipernými mláďaty (tmavšího zbarvení). Úderem druhé hodiny odpolední přijíždíme zpět k hotelu. Naše Tundra Wildlife Tour (stejně jako ten den dalších 20) se vydařila. Něco z historie - zlatokopové v Denali Roku 1903 yukonská zlatá horečka skončila a vetšina prospektorů byla bez práce. Několik z nich se v té době vypravilo do oblasti Denali, aby se pokusili o výstup na Mt. McKinley. Ačkoli její vrchol nezdolali, podařilo se jim najít zlato v Kantishna Hills, kopcích v okolí dnešní Kantišny. Během několika let vznikly nové zlatokopecké osady, sestávající obvykle z obytných srubů zlatokopů, několika obchodů, hotelů a samozřejmě pověstných "saloonů". Zlatonosný prach okolních potoků však brzy vyschl a během půl roku bylo po všem. K hlubinnému dolováná chyběly potřebné stroje a zařízení - a především silnice, po níž by je bylo možné přivést. O 30 let později se však situace změnila: prezident F. Roosevelt schválil zvýšení ceny zlata, byla dokončena silnice do Kantišny a hospodářská krize vytvořila levnou pracovní sílu - zlaté doly se tudíž znovu otevřely. Těžba pokračovala prakticky až do roku 1976, kdy americký Kongres zakázal veškeré komerční aktivity v oblasti parku. Bývalé největší zlatokopecké město Eureka (nynější Kantišna) tak dnes nabízí turistům pouze sbírku historických fotografií, deníků a dalších dochovaných předmětů jako vzpomínku na zlaté časy ne až tak davné minulosti. přečtěte si další informace o Denali National park | null | 2idnes
| Svět | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/chlouba-aljasky-denali-national-park.A000807182839igsvet_hop | [] | Chlouba Aljašky - Denali National Park | Denali National Park patří bezesporu k hlavním turistickým atrakcím Aljašky. Tudíž - jakmile se sem již jednou dostaneme - neměli bychom litovat času ani peněz a navštívit tuto nádhernou ukázku pravé, člověkem téměř nedotčené divočiny | [
"Aljaška",
"Vlak",
"Medvědi",
"Washington",
"D.c"
] | 1Zahraniční
| Denali National Park vznikl v roce 1917 zásluhou lovce a milovníka přírody Charlese Sheldona. Ten do oblasti Denali původně přijel za účelem studia horských ovcí Dallových již v roce 1906. Když zjistil, jak rychle jsou vybíjeny místními lovci a zlatokopy, pojal myšlenku utvořit národní park, kde by byly chráněny nejen ovce, ale i veškerá další unikátní a bohatá fauna i flóra tohoto divokého území. Celých deset let pak strávilpřesvědčováním vlivných politiků ve Washingtonu, až se mu podařilo svůj úmysl uskutečnit: vznikl Mt.McKinley National Park o rozloze cca 4 tisíc km čtverečních. V roce 1980 byl park téměř čtyřnásobně rozšířen a přejmenován na Denali National Park. (Ač byly nejvyšší hora Ameriky i park pojmenovány po americkém senátorovi a budoucím prezidentu, původní obyvatelé Aljašky horu odpradávna nazývali Denali, neboli "Veliká". Po změně názvu parku se nyní začíná stále více používat i původní název hory, Denali.) Aby bylo možné park uchovat pokud možno v původní podobě a omezit vliv člověka na minimum, vede jim pouze jediná silnice, vytvořena na místě původní přístupové a dopravní komunikace zlatokopů. Ta vedla do oblasti Kantišny; v tomto bývalém těžebním městě 150 km dlouhá silnice konci. Pouze prvních 20 km je asfaltovaných - a pouze tento úsek je dnes také přístupný vlastní dopravou. Kvůli neustale narůstajícímu počtu turistů se v roce 1972 správa parku rozhodla zavést ojediněle - a téměř revoluční - omezení; zakázala vjezd motorovým dopravním prostředkům. Veškerou přepravu dnes obstarává pečlivě vytvořeny (a pochopitelně bezchybně fungující) systém autobusové kyvadlové dopravy. Aby se dale zmírnil dopad přílivu tak obrovského počtu turistů (nyní již přesahující 300 tisíc ročně, tj. v oné krátké sezóně zhruba od poloviny května do poloviny září), byl v parku vytvořen systém zón. Každé jednotlivé skupině turistů, chystající se na pěší túru do parku, je přidělena jiná zóna, ve které se mohou podle libosti pohybovat a tábořit. Každá taková výprava má tudíž svůj kousek divočiny skutečně jen "pro sebe". Parkem nejenže nevedou žádné další silnice; nejsou tu ani pěšiny či stezky (s výjimkou několika krátkých naučných stezek v bezprostřední blízkosti turistického centra poblíž vstupu do parku). Jediné cestičky, ktere jsou z autobusu vidět, byly vytvořeny zvířaty, především horskými ovcemi.Vícedenní túry do parku je nutné rezervovat předem, anebo si je brzy ráno vlastnoručně vystát. Pro typické, americké pohodlí milující turisty byly samozřejmě vytvořeny další, méně náročné formy návštěvy parku. Nejpopulárnější jsou tzv. Wildlife Tours, výkladové autobusové vyjížďky, zahrnující podrobnou přednášku řidiče, svačinu a "zaručené" spatření nějakého zvířete. Nejžádanější jsou samozřejmě velká zvířata, konkrétně "Velká čtyřka": medvěd grizzly, los, karibu a vlk. V místních průvodcích se uvádí i pravděpodobnost, s jakou člověk takové zvíře potká. Zatímco oba kopytníci mají nadpoloviční šanci, že se potkají s člověkem, vlka spatří méně než pět procent návštěvníků, Mt.McKinley vidí v celé kráse jen každý třetí (je stále zakryta mraky), medvěda ale naopak celých 95 % procent návštěvníků parku! Přečtěte si reportáž z Denali National parku V takových hotýlcích se v Denali parku spí. Údolí Katišny. Vlak křižující národní park je v barvách devětačtyřicátého státu Spojených států. | null | 2idnes
| Svět | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/hry/plne-hry/crazy-pisqorky-nesmrtelne-piskvorky.A000807_052306_bw-plneHry-logicke_bw | [
"Pavel Mondschein"
] | Crazy Pisqorky - nesmrtelné piškvorky | Je jen málo her takových, jako piškvorky. Nikdy vás nezačnou nudit a nikdy v nich nejste natolik dobří, abyste byli sami se sebou spokojeni. Svými kvalitami si piškvorky vynutily už nejedno počítačové zpracování. A nyní se vám do rukou dostává další, tentokrát s téměř původními pravidly | [] | 0None
| Nevím, jaká představa se vybaví vám, když si vzpomenete na školní přestávky, ale mně se okamžitě vybaví piškvorkový turnaj. V naší třídě jich proběhlo nepočítaně, přičemž většinou probíhaly vyřazovacím způsobem ala pavouk. Protože soused v lavici fungoval vždy spíše jako sparingpartner, se kterým jste hráli o hodinách, přestávky byly vyhrazeny ostatním protihrá... pardon, spolužákům. Takže ihned po zazvonění se v naší třídě vytáhly tužky, propisovačky a čtverečkovaný papír a už to jelo. Že takovýto obrázek znáte? Žádný div. Pokud někde piškvorky zdomácněly, tak právě ve školních škamnách. Staly se vášní všech žáků a studentů a noční můrou všech jejich učitelů. Noční můrou proto, že museli prvně jmenované odtrhnout od těch tenkou modrou linkou potištěných papírů, na kterých křížky a kolečka soupeřily o místo se zápisky z jinak poměrně nudných hodin. A tento boj učitelů proti piškvorkám nepřipomíná ani tak Davida a Goliáše, ale spíše pana z La Manchy a jeho větrné mlýny. O tom svědčí skutečnost, že piškvorky ještě žijí, zatímco mnoho vzdělávacích pracovníků raději požádalo o předčasný důchod. Těžko říci, co studenty tak přitahuje k této jinak jednoduché hře. Nemá ale cenu nad tím nějak bádat, piškvorky budou oblíbené bez ohledu na to, jaký výsledek by z tohoto rozboru vyšel. Nás bude zajímat něco jiného - počítačové zpracování této úžasné hry. Možná si řeknete, že to tady už dlouho nebylo. Snad každý z vás má doma alespoň jeden prográmek, který vám umožňuje hrát piškvorky proti počítači, možná jste si takový program dokonce sami udělali. Vězte ale, že tentokrát to bude něco jiného, než na co jste byli doposud zvyklí. Ptáte se, kde beru tu jistotu? Crazy Pisqorky jsou totiž na rozdíl od ostatních mírně upravenou původní verzí této stolní hry. Možná si to mnozí z vás ani neuvědomují, ale pravidlo "neomezené pole a kdo má pět v řadě, ten vítězí" je novějšího data, zatímco původní piškvorky jsou již dosti vousaté. Původně měla hra mnohem menší hrací pole, přesněji řečeno pouze čtverec o velikosti 3x3 pole. Ostatní pravidla zůstala beze změn, jen s tou výjimkou, že pro vítězství je zapotřebí dosáhnout tří kamenů v řadě. Nyní si možná říkáte, že výsledná hra asi musí být pěkně nudná. Na tak malém hracím poli nelze rozvinout žádnou strategii a 99% partií musí zákonitě skončit patem. To si možná myslíte, ale mýlíte se, stejně jako jsem se nejprve mýlil já. On je zde totiž jeden chyták. Poté, co položíte na zvolené pole svůj čtvrtý kámen, tak ten první zmizí. Rázem nastává situace, kdy musíte svoji šedou kůru mozkovou pořádně potrápit, protože kámen, který vám měl zajistit vítězství, náhle není na svém místě a váš protihráč (počítač) je všemi mastmi mazaný a dokáže každého vašeho zaváhání vyžít ve svůj prospěch. Tak co? Myslíte si, že by vás mohly Crazy Pisqorky bavit? Mne určitě. Neoplývají sice zrovna přenádherným grafickým zpracováním nebo hudebním doprovodem, ale faktor závislosti mají skoro stejně vysoký jako Minesweeper nebo Solitaire. A to už je co říct. | 1 | 2idnes
| null | [
1
] | 1MAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/budeme-tym-gore-lieberman-rozhodl-gore.A000808000348zahranicni_bac | [
"Pavel Pošusta"
] | Budeme tým Gore - Lieberman, rozhodl Gore | Gore - Lieberman, tak bude s největší pravděpodobností znít letošní demokratická kandidátka na posty v Bílém domě. Joseph Lieberman, senátor z Connecticutu, je totiž mužem, kterého si Albert Gore vytipoval jako potenciálního viceprezidenta USA. Pomůže Lieberman, první židovský kandidát na funkci viceprezidenta v historii USA, sobě i Goreovi, aby se dostali v lednu do Bílého domu? | [
"Spojené státy americké",
"George bush",
"Bill clinton",
"Bílý dům",
"Kongres"
] | 1Zahraniční
| První reakce pozorovatelů nejsou jednoznačné, zvláště pak, když Goreův republikánský soupeř George Bush získává nad ním dvouciferný, dvanácti- až sedmnáctiprocentní, náskok v průzkumech. Osmapadesátiletý senátor Lieberman, absolvent prestižní univerzity Yale, je dlouhá léta považován za jednoho z nejrespektovanějších členů Kongresu a je znám svým čestným a nezávislým soudem. Ukázal to velmi výrazně, když tvrdě kritizoval svého přítele a spolustraníka, prezidenta Billa Clintona za jeho chování ve skandálu "Monicagate". To může Goreovi napomoci, aby tím u části voličů dal najevo, že se chce vzdálit od Clintona a jeho osobních kontroverzí. Jméno a pověst Liebermana může zapůsobit zejména na ty voliče, kteří sice dávají přednost Clintonově politice, avšak odradilo je jeho chování. "Liebermanova kritika Clintona může Goreovi vynést body i z druhé strany, od republikánů," uvedl Howard Reiter, politolog citovaný agenturou AP. Ostatně průzkumy ukazují, že právě Bush profituje z "clintonovské únavy", se kterou je logicky spojován i Gore, Clintonův viceprezident a "dědic trůnu". Zároveň volba Liebermana, demokratického "centristy", potvrzuje, že Gore sází v kampani na osvědčená demokratická témata a míří na voliče středu. Lieberman vždy v Kongresu prosazoval práva žen na interrupci, kontrolu střelných zbraní a zvyšování daní. V otázkách zbrojení a takzvaných rodinných a morálních hodnot, které prosazují zejména republikáni, se mnohdy Lieberman klonil ke spolupráci s republikánskými kongresmany. Méně jasné je, jak na Američany zapůsobí skutečnost, že Lieberman je ortodoxní žid, který například dodržuje pravidla šabatu, zapovídající mu pracovat od pátečního do sobotního západu slunce. Senátor však tato pravidla interpretuje tak, že přesto v této době pracovat může "v zájmu respektování a ochrany lidského života"."Mnozí analytici se domnívali, že Lieberman se na kandidátce nakonec neobjeví, protože se s ním objevuje otázka, zda by byl dostatek Američanů ochotných dát hlas pro židovského viceprezidenta," uvedl analytik televize ABC Mark Halperin. "Jistě to bude ještě předmětem debat, ale Lieberman přináší (Goreovi) mnohem víc než jen svou víru." "Lieberman je vynikající a statečná volba," citovala Eda Rendella, předsedu Demokratického národního výboru, agentura Reuters. "Nemyslím si, že by někdo dokázal prokalkulovat účinek toho, že se objevil židovský kandidát," dodal však zároveň. Bill Daley, šéf Goreovy kampaně, v neděli v síti ABC prohlásil, že Liebermanovo náboženství je irelevantní. "Myslím si, že to nemá žádný dopad na jeho schopnost být skutečně velkým kandidátem na viceprezidenta." | null | 2idnes
| Zahraničí | [
1
] | 1MAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/z-plochy-strahovskeho-stadionu-mizi-nacerno-postavena-vystavni-hala.A000808150831praha_dky | [
"Petr Kolář",
"Kristina Janderová"
] | Z plochy strahovského stadionu mizí načerno postavená výstavní hala | Na strahovském stadionu v Praze 6 se vše připravuje na výstavbu stanového městečka pro odpůrce globalizace, kteří přijedou do hlavního města koncem září v souvislosti se zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Firma Terinvest, která na ploše stadionu už dříve načerno postavila výstavní halu, ji začala bourat. Kemp, který vybuduje firma FAM, má přivítat první návštěvníky 21. září | [
"Praha",
"Metropole",
"Kurzovní lístek",
"Pavel bém",
"Elektřina",
"Mezinárodní měnový fond (mmf)",
"Ministerstvo vnitra",
"Fond",
"Praha 4",
"Praha 6",
"Kongresové centrum",
"Starosta",
"Radnice",
"Strahov",
"Světová banka"
] | 2Domácí
| Právě veletržní hala Terinvestu mohla chystané stavbě kempu překážet. "K jejímu zbourání nás přinutily vysoké pokuty od radnice šestého obvodu," řekl šéf Terinvestu Jiří Šviga s tím, že halu prodali blíže neupřesněnému kupci. Šviga dodal, že hala má být na příkaz šesté městské části pryč nejpozději 15. září. Tamní dělníci však podle agentury TVD tvrdí, že bude odklizena zhruba do týdne. Mluvčí firmy FAM Tomáš Doubek poznamenal, že jsou rádi, že bude hala pryč. "Kdyby tam stála legálně, mohli jsme jednat o jejím zprovoznění. Takto by nám však ubírala prostor a přinášela další bezpečnostní rizika," konstatoval. Dělníci firmy FAM začnou stany na písečné ploše spartakiádního stadionu stavět 10. září. Pracovníci firmy nyní podle Doubka plochu Strahova rozměřují a plánují, kde bude například vjezd, hlavní vchod a únikové cesty. FAM také jedná o smlouvách s dodavateli. "Mnoho firem se nám hlásí, další oslovujeme. Například bezpečnostních agentur, jejichž zaměstnanci budou dohlížet na pořádek, je v jednání zhruba deset," uvedl mluvčí. Z hlediska podoby stanového městečka je podle něj již nyní jasné, že například stravování bude v blízkosti přívodů vody a elektřiny. Lidé budou moci na Strahově od 21. do 29. září bydlet jak ve vlastních stanech, tak ve velkoplošných stanech až pro 150 lidí, které se bude FAM stavět postupně podle počtu zájemců. Na pozemku bude i parkoviště a sociální zařízení, pravděpodobně také směnárna či internetová kavárna. Lidé si budou moci na místě koupit mimo jiné stany, spací pytle, plechové nádobí a další tábornické potřeby a hygienické zboží. Jasné je podle Doubka nyní pouze to, že například stravování bude v blízkosti přívodů vody a elektřiny. "První nákresy, jak by mohl kemp vypadat, už máme. Ty se však mohou až do vlastního zahájení stavby městečka měnit. Proto bychom je nyní neradi zveřejňovali," podotkl Doubek. Každý zájemce zaplatí při příchodu jednorázovou částku 75 německých marek (téměř čtrnáct set korun). Plochu strahovského stadionu vypůjčilo hlavní město, kterému patří, ministerstvu vnitra a to ji následně předalo firmě FAM. Do Prahy má v době finančního zasedání, které se uskuteční od 25. do 29. září v Kongresovém centru v Praze 4, přijet kolem dvaceti tisíc odpůrců globalizace, některé odhady hovoří až o padesáti tisících lidí. Starosta Prahy 6 Pavel Bém už dříve uvedl, že mají signály o tom, že by někteří demonostranti měli bydlet i na Džbáně v Praze 6. Dělníci bourají výstavní halu firmy Terinvest, která stála několik měsíců na ploše strahovského stadionu bez povolení. (8. srpna 2000) | null | 2idnes
| Domácí | [
1,
2
] | 3MIXED
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/armada-ziskava-duveru-obcanu.A000808102034domaci_itu | [] | Armáda získává důvěru občanů | Armádě důvěřuje nejvíce lidí od října 1994. Tehdy jí věřilo pouhých osmadvacet procent, nyní je to přesně dvojnásobek. Nejnižší důvěru v armádu mají mladí lidé do devatenácti let. O tom, že je armáda dobře vycvičená, je podle průzkumu Institutu pro výzkum veřejného mínění (IVVM) přesvědčeno 46 procent lidí. Na tuto otázku kladně odpovídali častěji muži než ženy.Důvěřujete armádě? Hlasujte v anketě | [
"Ods",
"Čssd",
"Ksčm",
"Kdu-čsl",
"Anketa",
"Armáda"
] | 2Domácí
| Armádě tak podle výzkumu důvěřuje 56 procent občanů. Rozhodnou důvěru vyslovilo armádě devět procent lidí, stejný počet respondentů jí nedůvěřuje. Deset procent se v červencovém šetření IVVM nedokázalo vyjádřit. Důvěřujete armádě? Hlasujte ZDE. Za dobře vycvičenou pokládá armádu 46 a dobře vybavenou šestnáct procent lidí. U vojáků z povolání dotázaní nejlépe hodnotili jejich odbornou kvalifikaci. Za dobrou ji považuje 54 procent občanů, zatímco na morální předpoklady profesionálních vojáků nahlíží kladně 37 procent lidí. Vycvičenost v ovládání techniky a zbraní posuzuje příznivě 46 procent dotázaných, morálku a kázeň vojáků kladně hodnotí 28 procent respondentů. O tom, že armáda má podporu a důvěru obyvatel, je přesvědčeno 38 procent dotázaných. Pouze 21 procent lidí míní, že má o armádě dobré informace, 79 procent občanů odpovědělo záporně. Informovanost o armádě se podle IVVM za uplynulých sedm let prakticky nezměnila. Nejmenší důvěru v armádu mají mladí lidé do 19 let, z nichž jí projevilo nedůvěru 50 procent. Naopak v generaci mezi 45 až 59 lety důvěřuje armádě 61 procent dotázaných. Příznivější vztah k armádě mají také vysokoškolsky vzdělaní lidé, obyvatelé menších obcí, Středočeši a Jihočeši. O dobré vycvičenosti armády jsou častěji přesvědčeni muži než ženy. Podle politické orientace mají největší důvěru v armádu a také ji nejvíce podporují příznivci KDU-ČSL, následují voliči ODS, ČSSD a Unie svobody. Nejméně armádu podporují voliči KSČM. | null | 2idnes
| Domácí | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
http://kultura.zpravy.idnes.cz/v-kinech-vitezi-patriot-a-gladiator-d6j-/filmvideo.aspx?c=A000808131020filmvideo_brt | [] | V kinech vítězí Patriot a Gladiátor | Americké historické velkofilmy Patriot a Gladiátor již několik týdnů vévodí žebříčku návštěvnosti českých kin. Patriot režiséra Rolanda Emmericha se dostal do čela žebříčku nejnavštěvovanějších filmů v posledním červencovém týdnu a Gladiátora, který držel prvenství devět týdnů, odsunul na druhou příčku. O uplynulém víkendu zhlédlo Patriota dalších téměř 12.000 diváků, kteří za vstupenky utratili milión korun | [] | 4Kultura
| Z informací Unie filmových distributorů, vyplývá, že Patriot s populárním Melem Gibsonem v hlavní roli se na prvním místě umístil i v pražských a moravských kinech. Své příznivce si v těchto kinech však stále nachází i Gladiátor. Třetím nejnavštěvovanějších filmem v Praze jsou Ondříčkovi Samotáři. V celorepublikovém žebříčku se ale na třetí příčce umístil poslední film režiséra a producenta Stanleye Kubricka Eyes Wide Shut s Nicole Kidmanovou a Tomem Cruisem. Z českých filmů se do přehledu unie vešel ještě Hřebejkův snímek Musíme si pomáhat. Obsadil dvacáté místo. Z filmu Gladiátor. Z filmu Gladiátor. Z filmu Gladiátor. Z filmu Gladiátor. Z filmu Gladiátor. Z filmu Gladiátor. Z filmu Gladiátor. Z filmu Gladiátor. Jezdecká scéna Rozhodující bitva Benjamin Martin opouští domov a vyráží do boje Z farmáře hrdinou | null | 2idnes
| Film a TV | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/puvodni-obyvatelstvo-chysta-protesty.A000808121825s2k_bra | [] | Původní obyvatelstvo chystá protesty | Předáci Hnutí za práva původních obyvatel Austrálie trvají na tom, že v průběhu olympijských her v Sydney budou pořádat protestní akce. Zástupci hnutí dnes požádali policii o povolení organizovat od 10. do 14. září demonstrace před letištěm. Na den zahájení olympiády pak připravují protestní pochod k budově, v níž má svou kancelář předseda vlády Nového Jižního Walesu | [] | 0None
| "Naším cílem zůstává upozornit na křivdy, kterých se vláda dopustila na původních obyvatelích. Rádi bychom o tom informovali lidi už na letišti. Měl by to být první dojem, který získají po příletu do země," vysvětlila postup předáků hnutí jeho mluvčí Jenny Munrová. Podle ní půjde o pokojnou formu protestů, která se obejde bez zastavování dopravy či dokonce násilí. "Vždy jsme se obešli bez násilí," dodala Munrová. Hnutí za práva původních obyvatel plánuje další velkou akci na 22. září, kdy by se měl uskutečnit protestní průvod k sídlu organizačního výboru her. O týden později chtějí Aboriginálci pochodovat k městské radnici, kde se podle Munrové rozloučí se sportovci a s diváky. Předáci hnutí očekávají, že se plánovaných akcí zúčastní lidé ze všech částí země a doufají, že se jich sejde až 20 000. Hnutí za práva Aboriginálců žádá, aby se vláda v první řadě omluvila, že domorodcům v minulosti odebírala děti a dávala je na výchovu do bělošských rodin. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-08T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/hry/novinky/battle-realms-nevlastni-sourozenec-c-c.A000806_battlerealmsnov000807_bw | [
"Alena Kiriloviczová"
] | Battle Realms - nevlastní sourozenec C&C | Battle Realms se na první pohled tváří jako obyčejná realtimová strategie posazená do fantasy světa. Jestli je tomu opravdu tak nebo jestli byste takovým úsudkem bývalé členy týmu Westwood Studios hrubě podcenili, to se teprve uvidí | [
"Těžkooděnci"
] | 15Technologie
| Liquid Entertainment je nový tým složený ze starých lidí. Ne starých věkem, ale zkušenostmi - hodně z nich pracovalo na jedné z nejúspěšnějších realtimovek Command & Conquer do Liquidu tedy přišli z legendárních Westwood Studios. Není se co divit, že za svůj první titul si vybrali zase realtimovou strategii. Battle Realms se odehrává ve fantasy světě, kde hráč přebírá úlohu dědice království, které se právě zmítá v nepokojích a zmatcích. Anarchie skončí teprve ve chvíli, kdy dokážete uplatnit své právo na trůn a vzít vládu pevně do svých rukou. Hlavní úsilí autorů se upíná k vytvoření živoucího světa, který by se co nejvíc blížil realitě. Jen si to představte - hejna ptáků, která se vyplašeně vznesou do vzduchu, když se k vám blíží nepřátelské jednotky; koně, ze kterých můžete sestřelit protivníkovy jezdce a pokud se vám je podaří chytit, můžete je osedlat jezdci svými; vodní toky, v nichž se dá nabírat voda na hašení požárů, atd. Hra po běží na vlastním enginu Liquidu nazvaném Stream Engine, o jehož podrobnějších schopnostech se zatím nic neví. Kvalita AI je představována na konkrétních příkladech: kavalérie se nezastaví před hloučkem těžkooděnců, ale bude se snažit probít až dozadu k lučištníkům, kteří páchají největší škodu; jednotky útočí vždy na nejsilnějšího protivníka, aby ho vyřídili nejdřív nebo nemůže-li například jeden pěšák dohonit druhého, nebude se za ním belhat donekonečna, ale po chvíli to sám vzdá. O druzích nepřátel se toho zatím neví mnoho - v singleplayeru budete mít proti sobě dva klany (Wolf a Lotus Clan), z nichž každý má kolem dvanácti jednotek. Multiplayer přináší větší možnosti, hrát budete moci za jeden ze čtyř klanů (Wolf, Lotus, Serpent, Dragon). Pokud se obáváte, že Battle Realms bude jen další z nekonečné řady RTS, autoři vám vzkazují, že chystají několik zásadních změn a vylepšení oproti tradičnímu konceptu, které by jejich hru měly z toho davu realtimových strategií vyčlenit. Tým je ale teprve zhruba v polovičce práce a na finální verzi se můžeme těšit až někdy kolem května 2001. | 8 | 2idnes
| Bonusweb | [
2
] | 2WOMAN
| 3WEDNESDAY
| 2000-08-09T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/onkolog-politik-nesmi-verejne-kourit.A000808230149zdravi_bac | [
"Johanna Grohová"
] | Onkolog: Politik nesmí veřejně kouřit | Kouření je natolik nebezpečné a zabíjí ročně tolik lidí, že nikdo z vlivných lidí, kteří vystupují na veřejnosti, by se neměl ukazovat s cigaretou v ruce. Přednosta onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Luboš Petruželka je přesvědčen, že i kouřící politik v krátkém televizním záběru má významný vliv. Podobně se zasazuje i za zákaz reklamy na tabák a zcela odmítá argument tabákových koncernů, že reklama nemá nalákat nové kuřáky, ale pouze přivést ty stávající k nové značce. "To je scestný argument. Reklama určitě přitáhne i nové kuřáky | [
"Nato",
"Poradna: rakovina",
"Poradna: zdraví",
"Politik",
"Reklama"
] | 21Životní styl
| Vypovídají o tom průzkumy, podle kterých je stále více kuřáků mezi mládeží od patnácti do dvaadvaceti let. Právě ta se nechá snadno ovlivnit v reklamě na cigarety oblíbenými kovboji. Navíc si nedokážu představit, jak mohli statisticky zhodnotit, že reklama nemá vliv na počet kuřáků," říká Petruželka.Jak velký vliv má kouření cigarety i na jiné orgány kuřáka, než jsou jeho plíce? Až devadesát procent zhoubných nádorů plic je spojeno s předchozím kouřením. Ale objevují se i nádory jinde, a kouření na to mělo vliv. Jde o oblasti hlavy a krku, tedy horních cest dýchacích. Zajímavé jsou i studie o zvýšeném výskytu nádorů v souvislosti s kouřením u slinivky břišní, močového měchýře, děložního hrdla. Kouření není samozřejmě jediným faktorem pro vznik rakoviny, těch je více, ale u rizikového jedince může cigareta toto nebezpečí nádoru několikanásobně zvýšit.Pokud někdo kouří čtyřicet let, je předem ztracený případ? V žádném případě. Každá přestávka v kouření má smysl. Existují odhady, jak dlouho musí bývalý kuřák nekouřit, aby se dostal do stejného rizika, v jakém je nekuřák. Pokud někdo kouřil dvacet let čtyřicet cigaret denně, tak to trvá samozřejmě dlouho. Skončit s kouřením má však smysl v každé situaci. Kuřák většinou trpí bronchitidou, chronickým zánětem dýchacích cest, a bez cigarety se toto všechno zlepší.Jak byste si představoval další omezení možnosti kouřit na veřejných místech? Co by pro to měl stát ještě udělat?Omezení kouření na veřejných místech jde velmi ztuha. Docela dobře se to daří ve zdravotnických zařízeních, kde je úplný zákaz. Ale třeba v případě restaurací to vidím za současného stavu naší společnosti dost černě, ať na bázi dobrovolnosti, nebo nějakým nařízením. Myslím, že bude ještě dlouho trvat, než se z kouření stane stejné tabu jako například v USA. Přesto by nějaké přísnější opatření význam mělo, a to především kvůli nekuřákům. Výzkumy ukazují zvýšený výskyt onemocnění nejen plicní rakovinou, ale i ostatními chorobami dýchacího ústrojí v rodinách kuřáků.Stačil by tedy zákaz reklamy a zákaz kouření v restauracích? Vedle potírání reklamy je třeba zvýšit informovanost. Co to je zhoubné bujení, co to je rakovina, že se dá velmi obtížně léčit v pokročilém stadiu. Zvýšit povědomí o zhoubných nádorech, kterých přibývá. Hlavní možnosti jsou v prevenci a zachycení časných stadií. Je tu snaha zachytit rizikové jedince, tedy i bývalé kuřáky, zda u nich nezačíná rakovina, a naordinovat takzvané programy chemoprevence. To znamená podávání látek na bázi karotenu nebo vitaminu, které by měly zabránit vzniku onemocnění. Ale představa, že se vyvine látka, která bude působit chemopreventivně a člověk bude moci kouřit dál, je naprosto mylná.Dejme tomu, že jsem se vzdala kouření před třemi lety a obávám se případné rakoviny, může mi dnes lékař nabídnout chemoprevenci? To ještě ne. Tyto programy se provádějí v USA a jsou k dispozici výsledky velkých studií. V současnosti máme možnosti bronchoskopie, která zachytne časné stadium nemoci. Ale nevím, jestli by bylo možné vás dnes zařadit do nějakého průzkumu a hned nato se domluvit na programu chemoprevence. Ještě bych počkal. Ale jen pár let, protože nové poznatky se objevují rychle.Trend snižování počtu kuřáků je jasný, myslíte, že za nějakou delší či kratší dobu nebude cigareta skoro vidět?To bohužel asi ne. Doufám, že u nás by mohla být situace podobná té v USA. Tam, kdo kouří, jako by do společnosti nepatřil, je to prostě něco zcela nepatřičného, společensky nepřijatelného. I tam ovšem zůstala skalní skupina kuřáků.Jaký typ lidí zůstane kuřákem vždycky?Záleží na socio-ekonomické vrstvě a jak komu záleží na zdraví. Pro člověka na vyšším společenském postavení, který má před sebou kariéru, může každé onemocnění vést k nedozírným následkům. To je i případ podnikatelů. Existuje ovšem skupina skalních kuřáků, kteří nedbají na žádné nařízení a říkají, že i dědeček kouřil a stejně rakovinu neměl.Jak mnoho lidských životů by se ušetřilo, kdyby lidé přestali kouřit? To jsou nepředstavitelně vysoká čísla. Odhady říkají, že kuřáci si v průměru zkracují dobu života o desítky let. V Americe odhadují, že osm set tisíc lidí ročně zemře v důsledku kouření cigaret, o tolik víc lidí by tedy žilo. | null | 2idnes
| Zdraví | [
2
] | 2WOMAN
| 3WEDNESDAY
| 2000-08-09T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/mobil/tech-trendy/tester-isdn-pro-bezne-pouziti.A000808_0020236_mob_ceny | [
"Petr Pavlík"
] | Tester ISDN pro běžné použití | Představujeme Vám tester základní přípojky ISDN vyznačující se relativně nízkou cenou, příručním provedením a bytelnou konstrukcí. Svými funkcemi přitom pokryje všechny běžné požadavky | [
"Testování",
"Isdn",
"Internet"
] | 15Technologie
| Instalace přípojky ISDN neznamená jen kabeláž, vhodné síťové zakončení a přechod dvoudrátu na čtyřdrát. Jednotlivé komponenty totiž musí vytvářet plně funkční celek spolu se samotným vedením ke státní ústředně, přičemž z hlediska zákazníka je absurdní, aby testování trvalo zbytečně dlouho. Stejně tak příslušní technici musí mít k dispozici tester, s nimž zjistí dostupnost všech funkcí, odhalí místo případné chyby a spolehlivost dané linky. Pochopitelně důležitým hlediskem je i cena. Právě tyto požadavky měli na zřeteli vývojáři nejjednoduššího ISDN testeru společnosti Wavetek Wandel Goltermann. Analyzování a simulace K dispozici jsou dva základní režimy, z nichž první spočívá v simulaci terminálu, jinými slovy koncového zařízení. Právě ten se využívá při instalaci nové přípojky. Jeho nejzákladnější funkcí je testování dostupnosti všech služeb, tzn. přenosu hlasu, dat, faxu G3, faxu G4, apod. Hned po ní následuje zkouška doplňkových funkcí typu identifikace (CLIP, CLIR, COLP, COLR), subadresování, účtování, apod., čímž je kompletně ověřena dostupnost všech podporovaných služeb. Pochopitelně, že máte možnost si vybrat, které konkrétně chcete testovat, neboť nemá smysl prověřovat ty, které stejně operátor nenabízí. Velmi užitečnou věcí se mi jevilo nastavení "free of charge", kdy budete platit jen minumum hovorů. Přístroj totiž čeká pouze na vyzváněcí tón, a pokud se do té doby podaří službu vyzkoušet, spojení ukončí. Především při problémech s přípojkou resp. s určitou trasou přichází do úvahy další úroveň testování nazvaná BERT (Bit Error Rate Test), která spočívá v analyzování chybovosti. Při prověřování přípojky samotné stačí tzv. self-call mód, kdy přístroj volá sám sobě (využití obou B kanálů) a při každé nesrovnalosti hlasitým pípnutím ohlásí chybu. Nestačí-li tento druh testu popř. je-li třeba vyzkoušet určitou trasu, přichází do úvahy využití dvou testerů, pochopitelně od stejného výrobce, kdy jeden z nich vytváří smyčku. Tímto způsobem se tedy dá zjistit přibližné místo závady. Jako určité zpestření působí možnost manuálního vložení chyby, kdy zároveň otestujete funkčnost testeru. Druhým režimem je simulace síťového zakončení NT, vhodného při testování koncových zařízení. Vzhledem k tomu, že tester nezajišťuje napájení, je nutné ho připojovat vždy přes pobočkovou ústřednu. Ostatně máte-li k dispozici testery dva, můžete kompletně vyzkoušet schopnosti PbÚ. Jeden použijete místo koncového zařízení, druhý jako státní linku a snadno ověříte možnosti vašeho komunikačního systému. Jenom pro zajímavost dodávám, že testery WWG lze použít i mimo Evropu, kde je používán protokol EDSS-1, neboť jich podporuje podstatně více-Q.SIG, Q.931, 1TR6, 1TR67, EDSS-CH, VN3/VN4/VN6, ... Poslední možností je testování u nás nedostupné služby X.25 v D kanálu. Přístroj uskuteční spojení, ať už sám s využítím obou B kanálů či prostřednictvím smyčky (druhý tester), analyzuje kvalitu přijmutých rámců a nakonec určí, zda-li je možné, lépe řečeno bezpečné, tuto službu využívat. Je totiž především určena pro platební terminály. Skutečným profesionálům je pak určena možnost detailní analýzy příchozích rámců, která se díky absenci vnitřní paměti, pominu-li 6-ti místný telefonní seznam, realizuje prostřednictvím počítače. V unifikovaném prostředí pro všechny ISDN testery společnosti pak máte možnost přehledného zobrazení skutečně všech činností probíhajících na zkoušené lince-kupříkladu kdy přišel U-rámec, S-rámec, vyzvánění, TEI, ... Při vývoji nových zařízení věc zcela nepostradatelná. Výborný poměr výkon/cena Představovaný ISDN tester WWG IBT-5 se vyznačuje neobyčejně dobrým poměrem výkon/cena. Za 965 EUR v maximální výbavě získáte přístroj ve většině případů plně dostačující všem uživatelským přáním. Zkombinováním s počítačem navíc najde své využití i při vývoji nových zařízení. Jeho neoddiskutovatelnou výhodou je maximální mobilita. Ač to nevypadá, cca. půlkilové sluchátko zvládne od uskutečnění hovoru po podrobnou analýzu a přitom se dá snadno přenášet v dodávané brašně. Děkujeme společnosti Telekomunikační Montáže Praha a.s. za zapůjčení přístroje. | null | 2idnes
| Tech & Trendy | [
1
] | 1MAN
| 3WEDNESDAY
| 2000-08-09T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/nedelame-jen-folkovy-festival.A000809142741igcechy_bru | [] | Neděláme jen folkový festival | Osmnáct let pořádá Milan Medvěd Kolář Prázdniny v Telči. Dlouhé roky to byl folkový festival. Dnes se ovšem situace změnila. "Jezdí sem divadla, rockoví muzikanti a spousta performance. Už několik let tvrdíme, že nejde o festival. Chceme, aby Prázdniny v Telči byly něčím, co budou mít lidé rádi a budou se sem stále vracet," uvedl Kolář | [
"Česká republika",
"Tipy na výlet: středočeský kraj",
"Medvědi",
"Pivo"
] | 13Cestování
| Letos Prázdninám v Telči počasí moc nepřeje, jak je to s návštěvností? Počasí se lepší. Jestli je tady někdo, kdo na to má vliv a přeje si, aby bylo líp, tak se mu to chvílemi i daří. Návštěvnost je příznivá, záleží na tom, kdo hraje na hlavní scéně. Počet návštěvníků nebyl vysoký ve dnech, kdy pršelo. Daří se na letošních Prázdninách všechno, co jste si předsevzali? Ano. Nocturna fungují krásně. Začaly i výstavy, lidi mohou vidět spoustu fotografií z loňských Prázdnin v Telči. Trochu zápasíme s tvarem stánků před zámkem, aby to nějak vypadalo. Nechceme, aby bylo všechno zastavěné obytnými přívěsy. Budou se letos ještě dít nějaké změny? Pokud ano, tak k lepšímu. Třináctého srpna chystáme na závěr divadlo pro děti, přijede také divadlo Continuo a hřebem bude vystoupení divadla Sklep. To bude hrát od tří hodin na zámku. Večer bude koncertovat Českomoravská hudební společnost a Zuzka Homolová. Na náměstí zahraje Lehká noha a celé Prázdniny v Telči skončí ohňostrojem. Jen aby nám vydrželo počasí. Na jednom z koncertů jste uvedl, že chcete, aby si Prázdniny v Telči šly vlastní cestou. Co z nich podle vás jednou zůstane? Mluvili jsme o tom s Mildou Vokáčem z Jindřichova Hradce. Vzpomínal, jak to vypadalo před patnácti lety, a říkal, že je škoda, že už to tak není. Všechno má ale nějaký vývoj a někam to směřuje. Cítím, že společnost se vyvíjí a vybírá si. Hledá a zajímá se o nějaké krajnosti. Čím dál míň lidi zajímá to, co je všední a má plno desek, jdou spíš za tím, co není moc známé. Cítím, že je to o toleranci, že dřív lidi až tak tolerantní nebyli a chtěli své jméno. Dnes ne, chodí se dívat na menší scény. Nejde zařídit, aby se tu hrálo jako před patnácti lety. Tenkrát jsme všichni stáli v pozoru a zpívali Rosu na kolejích. To už tak není. Tenkrát to byl nějaký symbol a dneska máme jiné symboly. A já bych chtěl, aby Telč byla o prázdninách a o setkání. O způsobu života. Telč je nádherné místo, kde se dá tohle všechno nádherně prožít. A co si o Prázdninách v Telči myslí diváci? Pavel Valenta, 26 let, Jihlava: Jezdím sem více než osm let jako návštěvník koncertů. V letošním roce jsem se ale navíc stal i účinkujícím. Je to ten nejlepší festival, jaký znám. Lada Truhlářová, 37 let, Kutná Hora: Přijela jsem s celou rodinou, manželem a dětmi. Festival má své kouzlo a nesrovnatelnou atmosféru s jinými festivaly. František Mondek, 18 let, Horní Dubénky: Je to pohoda, jsou tu dobrý lidi, no prostě to tady žije. Přijel jsem proto, abych slyšel všechny kapely živě. Milan Neklapil, 43 let, Telč: Konečně se zde alespoň něco děje. Je zde příjemně živo a za přítěž pro město to rozhodně nepovažuji. Přivítal bych ještě mnohem více lidí. Petra Veselá, 23 let, Jihlava: Do Telče jezdím již od svých osmi let a každý rok se sem snažím vracet. Martin Moltáž, 21 let, Znojmo: Jsem zde poprvé a jsem z toho v příjemném šoku. Petr Píša, 35 let, Třešť: Líbí se mi tu hezké ženy, hudba, dobré pivo a vynikající gyros. Emil a Monika, 29 a 18 let, Přerov: Jsme tu poprvé. Věděli jsme, že tu jsou nějaké Prázdniny, ale tohle jsme nečekali. Takže teď pojedeme domů pro peníze a vracíme se zpět. Petr Švanda, 9 let: Líbí se mi, jak tu hraje strejda Ivo Viktorín. | null | 2idnes
| Po Česku | [] | 0None
| 3WEDNESDAY
| 2000-08-09T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/hry/plne-hry/tetris-3-logicky-rychlik-znovu-zasahuje.A000808_034511_bw-plneHry-logicke_bw | [
"Pavel Mondschein"
] | Tetris 3 - logický rychlík znovu zasahuje | Nesmrtelný produkt ruského génia se znovu dobývá na monitory vašich počítačů. Pokud jste měli tu čest vlastnit úžasný osmibit Sinclair ZX-Spectrum, možná jste se už s touto verzí oblíbeného logického rychlíku setkali. Pokud ne, tak máte tu možnost nyní | [
"71"
] | 0None
| Není to tak dávno, kdy jsme vám na našich stránkách nabídli českou hru Crazy Pisqorky od "společnosti" Hellsoft. Přesněji řečeno to bylo včera. A sotva se jeden den sešel s druhým, je tu jejich další produkt, Tetris 3. Ano, nesmrtelný produkt ruského génia si znovu vydobývá svoje místo na výsluní ve své obnovené a upravené podobě. Při čtení tohoto článku možná budete mít pocit, že se vám vybavuje zapomenutá vzpomínka na doby dávno minulé. Nebojte se, není to náhoda ani deja vu. S touto verzí Tetrisu jste měli opravdu možnost se před nějakým časem setkat. Tenkrát to ale nebylo na nyní tak rozšířených pécéčkách, ale na oblíbených osmibitových "topeních" značky Sinclair ZX-Spectrum. V té době se myšlenka logického rychlíku zalíbila panu Františku Fukovi, a tak jej přetvořil k obrazu svému a uzpůsobil jej k hraní na tomto kdysi tak úžasném počítadle. Ale dejme si ruku na srdce - kdo z nás tohoto spektrálního stařečka ještě schovává doma ve skříni? Já sám vím jen o jednom šílenci, a přitom fanoušků Fukova Tetrisu je nepoměrně více. V této situaci zahlédl svou šanci právě Hellsoft, který hru převzal, převedl její kód do jazyka srozumitelného pro PC a nyní vám jej nabízí zdarma i na našich stránkách. Konverze z osmibitu na PC byla provedena dokonale a do nejmenších podrobností. Není opomenut dokonce ani scrollovací řádek v hlavní nabídce, bez kterého se tehdy žádná hra nemohla obejít. Jen tak mimochodem - doporučuji si text běžící pod nabídkou opravdu přečíst. Pokud nic jiného, dozvíte se tam jeden nádherný vtípek o Američanech a Rusech. Osmibitovému originálu odpovídá i zvukové pozadí hry. To je založeno na tzv. systému Dolby ChooseSound. Nevíte, co to je? Tak nechme mluvit toho nejpovolanějšího, tedy autora samotného: "Jedná se o to, že si sami zvolíte typ hudby a můžete tím pádem během hry poslouchat třeba vaši nejoblíbenější skupinu. Stačí do CD mechaniky vložit CD s vaší nejoblíbenější skupinou, stisknout play a můžete si vychutnávat požitek z hudby během hraní Tetrisu 3." Dlužno poznamenat, že tento systém je asi nejlepší, s jakým jsem se u logických her zatím setkal. Není to ale hudební doprovod, který člověku na Tetrisu 3 učaruje. Mnohem záživnější je hra samotná. Na rozdíl od prvotní verze totiž nehrajete neustále jednu a tu samou hru, která se jen čím dál tím více zrychluje. Připraveno je pro vás sto originálních úrovní a v každé na vás čeká určitý úkol. Ptáte se, jaképak úkoly asi tak můžete plnit ve hře jako Tetris? V zásadě jdou rozdělit do tří druhů. Buď budete muset zlikvidovat určené cihličky, splnit kvótu odstraněných linií nebo vydržet hrát v superrychlém tempu zadaný počet vteřin. Postupem času se také dočkáte různých kombinací úkolů a vězte, že některé jsou pekelně těžké. A to je tak nějak všechno, co lze k Tetrisu 3 říci. Pardon, oprava. Ono toho je více, ale kdybych to všechno prozradil, tak by vás pak nic nelákalo k tomu si hru zahrát, že? Proto si pár tajemství nechám pro sebe. Řeknu jenom jednu věc na závěr: sám jsem si myslel, že jsem již tak vytetrisován, že mě žádná nové verze tohoto logického rychlíku už pobavit nedokáže. Zase jsem se mýlil, o čemž mě přesvědčil Tetris 3 od Hellsoftu. | 1 | 2idnes
| null | [
1
] | 1MAN
| 3WEDNESDAY
| 2000-08-09T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/tretina-lidi-chce-profesionalni-armadu.A000809104136domaci_has | [] | Třetina lidí chce profesionální armádu | Většina občanů České republiky si přeje profesionální armádu s nižším nebo vůbec žádným zastoupením vojáků základní služby. Kladný přístup české veřejnosti k profesionalizaci armády prokázal červencový průzkum IVVM. K názoru, že by česká armáda měla být plně profesionální, to znamená bez vojáků základní služby, se přiklání 32 procent občanů. Převahu profesionálů v armádě s menším počtem vojáků základní služby by přivítalo 37 procent lidí, pro zachování současného stavu je 22 procent občanů | [
"Německo",
"Hypoteční zástavní listy",
"Investice",
"Ksčm",
"Nato",
"Armáda české republiky",
"Dům roku",
"Vzdušný prostor",
"Jiří šedivý",
"Anketa"
] | 2Domácí
| Dostatek investic na kvalitní obranu země požaduje 40 procent dotázaných, 38 procent chce, aby výdaje nebyly moc vysoké, ale aby obrana byla alespoň zčásti zabezpečena. Jinou možnost vidí devět procent respondentů a 13 procent se nedokázalo vyjádřit. O tom, že ochranu vzdušného prostoru si ČR musí zabezpečit sama, je přesvědčeno 39 procent občanů, 35 procent lidí míní, že by bylo nejlepší ji svěřit NATO. O nějaké jiné možnosti uvažuje šest procent dotázaných, 20 procent neumělo odpovědět. Plnou profesionalizaci armády podporují především dotázaní ve věku do 19 let, zatímco malý ohlas má v okruhu lidí starších 60 let. Podpora profesionalizace stoupá s výší vzdělání. Profesionalizaci nejvíce podporují příznivci Unie svobody, nejméně voliči KSČM. Profesionální armáda je podle náčelníka generálního štábu drahá Odpovědi Jiřího Šedivého na otázky čtenářů iDNES naleznete ZDE. Náčelník generálního štábu Jiří Šedivý považuje profesionalizaci české armády v této chvíli za příliš drahou. "Jeden voják z povolání v současné době přijde v průměru na 340 tisíc korun ročně," řekl při březnovém on-line rozhovoru na iDNES náčelník generálního štábu české armády Jiří Šedivý. Voják základní služby přitom podle Šedivého stojí armádu 60 tisíc korun. "Každý stát, který přešel nebo přechází na plně profesionální armádu, musí vyřešit výcvik záloh, což vůbec není jednoduché a levné. Navíc ne všechny zkušenosti jsou pozitivní. Tato armáda rychle stárne, vytváří odtrženou komunitu lidí, na druhé straně lidé zvnějšku často nerozumí problémům v armádě, vojáci jsou úzce zaměření, chybí kontakt se společností včetně toho, že po čase se jednostranně profiluje i vzdělání příslušníků v armádě, není veřejná kontrola, která se dnes nepochybně uskutečňuje i cestou zkušeností vojáků základní služby," vysvětlil Šedivý. Náčelník generálního štábu uvedl jako dobrý příklad pro českou armádu model vsousedním Německu, které preferuje brannou povinnost. "Přesto ale souhlasím s tím, že se v budoucnosti výrazně zvýší podíl profesionálů v armádě, což je spojeno se zvyšující se složitostí zbraňových systémů i řízení bojové činnosti," dodal v on-line rozhovoru na iDNES Šedivý. S přebudováním armády jsme začali teprve loni, říká ŠedivýAmerická armáda potřebovala podle Šedivého na reorganizaci 15 let. "Američané se svým obrovským ekonomickým a politickým potenciálem, což jim umožňuje jít tvrdě za vytčeným cílem, přebudovávali armádu patnáct let," řekl v červnovém rozhovoru pro MF DNES Šedivý. "Němcům to po vstupu do NATO trvalo o tři roky méně. Startovní čárou je tedy pro nás rok 1999," konstatoval náčelník generálního štábu. Počet vojáků v české armádě by se měl podle představ jejích nejvyšších generálů do roku 2010 snížit zhruba o třetinu. To by se mělo stát prvním krokem v přebudování české srmády. "Jako voják nemohu ovšem vydat pokyn, jímž bych narušil bojeschopnost armády, jakkoliv by mé rozhodnutí mohlo z dlouhodobého hlediska vypadat logicky. Dopustil bych se dokonce trestného činu," odpovídal v červnu Šedivý, na otázku MF DNES, kdy dojde k redukci armády. | null | 2idnes
| Domácí | [] | 0None
| 3WEDNESDAY
| 2000-08-09T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pasazer-havarovaneho-letadla-zemrel.A000806184623domaci_jpl | [] | Pasažér havarovaného letadla zemřel | Pasažér sportovního letadla, které v neděli havarovalo v Rakovníku, v úterý zemřel. Zdravotní stav pilota zůstává nadále vážný. Příčiny nehody nejsou dosud známy, škoda na letadle činí 1,5 milionu korun. "Pasažér letadla byl v neděli v kritickém stavu přijat na kliniku anestezie a resuscitace a v úterý ráno přes péči lékařů zemřel," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Leoš Kabát | [
"Trvalé bydliště",
"Bydliště",
"Nehody praha",
"Letiště",
"Mnichov"
] | 2Domácí
| "Stav pilota je nadále vážný; je uměle tlumen a na dýchacích přístrojích. Zlomeniny byly operačně ošetřeny, hojení probíhá příznivě," řekl přednosta oddělení anestezie a resuscitace rakovnické nemocnice Pavel Kozlík.Sportovní letadlo typu Jodel 117 se v neděli zřítilo poblíž rakovnického letiště. Předpokládá se, že pilot pravděpodobně nezvládl řízení a zřítil se do pole nedaleko přistávací dráhy, kde právě probíhala sportovní akce Model Air Show Rakovník 2000.Podle informací z rakovnického policejního ředitelství mají oba muži trvalé bydliště v Rakovníku. Lékaři z rakovnické nemocnice však tvrdí, že pilot je sice Čech, ale má bydliště v německém Mnichově. Vyšetřování příčin nehody převzal Úřad pro civilní letectví v Praze, který očekává první výsledky šetření nejdříve koncem tohoto týdne. Podle informací operačního důstojníka rakovnických hasičů se jednalo o soukromý let, který nesouvisel s právě probíhající akcí Model Air Show Rakovník 2000. Žádný z účastníků této akce nebyl havárií ohrožen. "Jednalo se o soukromý let. Letadlo nedopadlo na letištní plochu, ale kousek dál do pole. Příčina havárie jasná není a přijedou ji vyšetřovat odborníci na vyšetřování leteckých havárií z Prahy," uvedl hasič.Podle pořadatele sportovní akce Josefa Kessla německý pilot zřejmě nezvládl řízení. Příčinu nehody zatím neznají ani vyšetřovatelé. | null | 2idnes
| Domácí | [] | 0None
| 3WEDNESDAY
| 2000-08-09T00:00:00 |
https://sport.idnes.cz/byvaly-koular-spachal-sebevrazdu-dlc-/sporty.aspx?r=sporty&c=A000809144601sporty_hdv | [] | Bývalý koulař spáchal sebevraždu | Skokem z devátého patra domu v Praze v Ďáblicích ukončil v sedmavaceti letech život Martin Bílek, bývalý koulař pražských týmů Slavie, Dukly a Olympu. Halový mistr republiky z roku 1995, kterého našla kolemjdoucí žena na chodníku, si při dopadu zlomil vaz. Podle policejních informací trpěl schizofrenií, a byl proto v minulosti hospitalizován v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. O sebevraždu se poprvé pokusil už v březnu | [
"Slavia",
"Drogy",
"Hřbitov",
"Pervitin",
"Ďáblice"
] | 0None
| "Byl to slušný kluk. Když skončil s atletikou, začal dělat v nočních podnicích a barech. Tam se dostal k drogám. Žil dlouho na perníku," přiznala Bílkovu závislost na pervitinu Nikola Tomečková, česká rekordmanka a oštěpařka pražského Olympu. Před osmi lety skončil na juniorském mistrovství světa v Soulu osmý a startoval i na halových evropských šampionátech v letech 1994 a 1996. Na mistrovství světa v Aténách v roce 1997 se mu ale nepodařilo kvalifikovat a o pár měsíců později aktivní kariéru ukončil. Pohřeb se koná ve čtvrtek 24. srpna v 11 hodin na Olšanském hřbitově v Praze. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 3WEDNESDAY
| 2000-08-09T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/hry/plne-hry/invasion-dalsi-vesmirna-strilecka.A000810_094047_bw-plneHry-arkady_bw | [
"František Janouch"
] | Invasion! - další vesmírná střílečka | Po nedávných Disasteroids 3D vám přinášíme opět hru, která se odehrává ve vesmíru. Je to opět arkádová střílečka, ale na mušku si tentokráte bere snad tu nejklasičtější klasiku - Space Invaders. A vy si ji můžete stáhnout... zadarmo! | [
"Raketa"
] | 15Technologie
| Když jsem stahoval jeden-a-půl-megabajtový balíček s hrou Invasion!, docela jsem váhal, jestli se mám pustit do recenze další vesmírné střílečky. Myslel jsem si, že to bude něco podobného jako nedávno uvedené Disasteroids, byl jsem ale vyveden z omylu hned v prvním momentu, co jsem hru spatřil běžet na mém monitoru. Ti bystřejší z vás totiž pochopili, že název Invasion! zde není náhodou. Tato freewarová hra je totiž remakem legendární klasiky Space Invaders. O co tehdy ve Space Invaders šlo? Na obrazovce ve vesmíru byla ve spodní části umístěna vaše raketa, se kterou jste klávesnicí mohli pohybovat vlevo a vpravo. Tlačítkem jste stříleli lasery proti seřazenému pluku nepřátelských vesmírných lodí (nebo co to vůbec bylo) v horní části obrazu a jednu po druhé jste likvidovali. Oni se samozřejmě jaksepatří bránili - odpovídali také lasery a vy jste se jim museli vyhýbat, abyste neztratili vzácný život. Na vaší ochranu jste měli tři "zákryty", jejichž účinnost se ale snižovala, protože tyto zábrany byly proti nepřátelským laserům dosti bezbranné, protože za chvíli byly téměř děravé. Pohyb protivníků byl střídavě zleva doprava, pak se posunuli o řádek dolů a vy jste měli co dělat, aby se postupně "nesnížili" až k vám. V dalších úrovních se pak jejich rychlost a především četnost jejich výstřelů rapidně zvyšovala a tak se vám s ubývajícím počtem životů za několik minut objevil nápis GAME OVER. Čas od času nad protivníky ještě prolétá vesmírná loď, po jejímž sestřelení (několikrát za sebou) vám přibude jeden život. Na tu dobu (osmdesátá léta) to byla vynikající hra, zejména na coin-up automatech či osmibitech typu ZX Spectrum nebo Atari. Najde si ale její remake dnes na trhu freewarových her ještě své příznivce? Ideu Space Invaders nedávno oprášil Johann Döwa a jeho film ProphetSoft.com a společně tak vydali své dílko Invasion! Ke spuštění hry budete potřebovat počítač, na kterém poběží alespoň Windows 9X, doporučil bych vám 3D akcelerátor pro větší "vizuální zážitek" z hraní - ten ale není nutnou podmínkou. Myslím, že by titul mohl běžet ještě na počítačích s Pentiem s nejnižší frekvencí. Hned po spuštění se na vás vyvalí nechutné menu poskládané z dialogových tlačítek Windows, které jakoby z dílny Delphi vypadlo. V něm si nastavíte ovládání a nejrůznější další volby nebo spustíte hru. Položky jako je informace o autorech nebo nápověda, jsou v offline režimu nepochopitelně nedostupné - abyste si je prohlédli, musíte být zrovna připojeni. Samotná hra se pak přepne do zvoleného rozlišení a pokud vlastníte 3D kartu, zapne se do Direct3D režimu, jehož vizuální stránka je o poznání lepší. Hru doprovází podprůměrné zvukové efekty a MIDI hudba (což už samo o sobě naznačuje její kvalitu). Grafické zpracování hry není dobré, ale rovněž mu nemůžeme moc vytknout. Na takové hře jako je Space Invaders se už toho moc udělat nedá. Snad jen grafika jednotlivých nepřátel mohla být o něco lepší, ale co naplat. Samotné hraní je pak velmi podobné Space Invaders, tak jak jsem jej popsal v úvodu tohoto článku. Mezi "vylepšení" patří ovládání myší, které je ale až příliš pohodlné, protože se snadno vyhýbáte všem střelám. Pro střelbu stačí držet levé tlačítko, takže se ani nemusíte namáhat klikáním, což je docela škoda. Samozřejmě je zde možnost přepnutí ovládání na klávesnici. Vaši nepřátelé se zobrazují v pěti vlnách, které se liší počtem jednotek, které musíte zlikvidovat. Až zničíte poslední vlnu 32 protivníků, nastoupí nový typ, který opět útočí ve stejných pěti vlnách, zato ale s větší četností výstřelů (nehledě na jejich jinou grafiku, která se ovšem v posledních úrovních moc nepovedla, protože nepřátelské lodě spíše připomínají střílející oplatky Disco). Docela velkou chybou je, že se s jejich zmenšujícím počtem nezrychlují, což zase bylo u Space Invaders. Hra je nepříjemně jednoduchá a já jsem byl za chvíli v padesátém levelu, po němž už se objevuje pořád stejná vlna (nepřátel je tedy deset typů - po pěti vlnách = 50 levelů) a hraje se na skóre. Až jsem nahrál milión, pomalu mě to přestávalo bavit. První život jsem ztratil až ve 45. levelu, což je na pováženou. Je sice pravda, že jsem hrál na nejlehčí úroveň, ale to už bylo trochu moc. Invasion! vás může zaujmout, ale také nemusí. Není to špatná hra, ale spíše špatná kopie geniální klasiky. Zkuste a uvidíte. | 4 | 2idnes
| Plné hry | [
1
] | 1MAN
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/provoz-obnovitelnych-zdroju-je-pro-cez-ztratovy-rekl-jaroslav-mil.A000809185033osobnost_jjx | [] | Provoz obnovitelných zdrojů je pro ČEZ ztrátový, řekl Jaroslav Míl | Málo se hovoří o tom, že v minulých pěti letech došlo v ČR k výstavbě nových zdrojů mimo ČEZ, které jsou srovnatelného výkonu jako je Temelín. Bydlím u Prahy a neměl bych nejmenší problém bydlet v Týně nad Vltavou nebo i blíže k Temelínu. ČEZ provozuje obnovitelné zdroje energie, smutnou skutečností je, že provoz je ztrátový. To jsou některé z odpovědí Jaroslava Míla, předsedy představenstva a generálního ředitele ČEZ, na otázky, které mu položili čtenáři iDnes. Odpovědi Jaroslava Míla najdete ZDE | [
"Škoda auto",
"Rakousko",
"Elektronické neschopenky",
"Evropská unie",
"Jaroslav míl",
"Čez",
"Škoda auto",
"Jaderná elektrárna temelín",
"Ministerstvo průmyslu a obchodu",
"Nezaměstnanost",
"Liberalizace",
"Reaktor",
"Vltava",
"Týn nad vltavou",
"Jaderná elektrárna",
"Temelín",
"Majetková újma (škoda)",
"On-line rozhovory"
] | 2Domácí
| Jaroslav Míl se svěřil, že to byla zajímavá zkušenost. V nabitém programu posledních dnů to pro něj bylo zajímavé zpestření. Zalitoval jen omezeného prostoru, protože některé odpovědi vyžadují detailní vysvětlení. Stručný profil ČEZČEZ je druhá největší česká společnosti co do výše tržeb (první je Škoda Auto). V současné době prochází jedním z nejdůležitějších období ve své historii. Během několika týdnů by měla být zahájena první štěpná reakce v reaktoru jaderné elektrárny Temelín. Její dostavba se stala předmětem ostré kritiky jak ze strany ekologických organizací, tak některých zahraničních skupin, zejména z Rakouska. V současnosti ČEZ zhruba 20 procent své produkce vyváží do zahraničí. Právě nadprodukce, kterou musí ČEZ vyvážet, se stala hlavním argumentem odpůrců Temelína. ČEZ navíc čelí obviněním, podle kterých elektřinu vyváží za dumpingové ceny. Sama firma připouští, že elektřinu vyváží za zhruba poloviční cenu, než za jakou ji v tuzemsku prodává distribučním společnostem. Současně ale dodává, že v této ceně nejsou započteny ceny za služby v energetické soustavě (např. vyrovnávání špiček) a přenosové soustavě. V souvislosti se spuštěním Temelína se také objevují obavy z nutnosti uzavření některých tepelných elektráren, zejména severočeských, kterým dodávají uhlí severočeské hnědouhelné doly, potýkající se už nyní se slábnoucím odbytem hnědého uhlí. S uzavřením elektráren dojde k další vlně propouštění, což by ještě více zasáhlo region, který je už nyní postižen vysokou nezaměstnaností. ČEZ v minulosti nabídl některé zdroje k prodeji, doposud se mu však žádnou elektrárnu prodat nepodařilo. Kromě dostavby Temelína čeká v příštích letech ČEZ také privatizace. Její způsob však ještě není ani zdaleka jasný. Ministerstvo průmyslu a obchodu se například snaží začlenit pod ČEZ regionální distributory. K prodeji strategickému partnerovi by pak stát nabídnul celý tento subjekt. S tím zásadně nesouhlasí ministerstvo financí, které chce prodat ČEZ a poté jednotlivé regionální distribuční firmy. Po vstupu Česka do EU bude muset ČEZ čelit silné zahraniční konkurenci nadnárodních gigantů, nestane-li se do té doby částí některého z nich. První konkurenční šarvátky však zažívá již nyní na domácím trhu, kde svou elektřinu nabízejí například Elektrárny Opatovice, ale i řada menších zdrojů, například tepláren, které zároveň produkují elektrickou energii. ČEZ v současnosti pokrývá domácí spotřebu elektrické energie asi z 65 procent. Ještě nedávno to přitom bylo 75 až 80 procent. S částečnou liberalizací trhu s elektřinou se počítá od roku 2002. Po tomto datu by si svého dodavatele mohli vybrat největší spotřebitelé. Tento krok by se tak týkal desítek, maximálně stovek firem. Podle pozičních dokumentů, se kterými počítá česká vláda při vyjednávání o vstupou do Evropské unie, by si dodavatele elektřiny mohly vybrat jednotlivé domácnosti až od roku 2007. Vážnou překážkou, která bude muset být vyřešena spolu se způsobem privatizace firmy, je problematika přenosové soustavy, která je důležitá pro obchodování s elektřinou. V současné době je jejím vlastníkem ČEZ a o jejím osudu, tedy zda bude majetkově z firmy vyčleněna, zatím není rozhodnuto. O její hodnotu by se totiž snížila prodejní cena ČEZ. Rozhodnuto není ani to, jak budou vypadat pravidla, kterými se liberalizovaný trh bude řídit, nebo jaké pravomoce na něm bude mít nezávislý regulátor. "Málo se hovoří ovšem o tom, že v minulých pěti letech došlo v ČR k výstavbě nových zdrojů mimo ČEZ, které jsou srovnatelného výkonu jako je Temelín," říká Jaroslav Míl. "Bydlím u Prahy a neměl bych nejmenší problém bydlet v Týně nad Vltavou nebo i blíže k Temelínu," neobává se jaderné elektrárny Jaroslav Míl. "ČEZ provozuje obnovitelné zdroje energie, smutnou skutečností je, že provoz je ztrátový," konstatuje Jaroslav Míl. "Co se týče jaderné elektrárny Temelín, tady již k odstavení bloku o výkonu cca 2000MW, došlo," odpověděl Jaroslav Míl na otázku, zda budou odstaveny některé elektrárny. | null | 2idnes
| Domácí | [] | 0None
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/jeskyne-skryva-nejstarsi-mapu-nebe.A000810101612igsvet_hop | [
"Michal Mocek"
] | Jeskyně skrývá nejstarší mapu nebe | Pták na tyči a muž s ptačí hlavou, na nějž se řítí obří býk fascinují všechny, kdo smějí navštívit francouzskou jeskyni Lascaux a zhlédnout její malby staré šestnáct a půl tisíce let. Díla pradávných tvůrců vyvolávají nejdivočejší spekulace | [
"Francie",
"Asteroid",
"Země (planeta)",
"Galaxie",
"Medvědi",
"Orel",
"Labuť",
"Měsíc",
"Mnichov"
] | 1Zahraniční
| Nynější výzkumy však naznačují, že se tu může vedle nádherných a propracovaných obrazů zvířat nalézat i nejstarší mapa noční oblohy. To by znamenalo, že si můžeme výrazně opravit své představy o znalostech a schopnostech lidí doby ledové. Ve všeobecném povědomí jsou totiž zafixováni pouze jako primitivní lovci. "Je to mapa prehistorického kosmu. Bylo to jejich nebe, plné zvířat a duchů," tvrdí Michael Rappenglück z univerzity v Mnichově. Pták na tyči (nebo na jedné noze jako Noh) je znám z řady kultur - obvykle symbolizuje zemskou osu, střed světa, kolem nějž se otáčí nebe, představované ptákem. V Lascaux k němu míří z boku šíp. Pod stejným úhlem, pod jakým dopadaly na jeskyni, objevenou v roce 1940, sluneční paprsky za dávných slunovratů před 16 500 lety. To býval klíčový okamžik roku. Další narážkou na něj jsou oči jak ptačího muže, tak býka a ptáka na tyči. "Vytvářejí trojúhelník, který lze ztotožnit s 'letním trianglem', jejž tvořily části dnešních souhvězdí Labutě, Lyry a Delfína. Tehdy kroužily kolem Severky té doby, hvězdy 18delta v souhvězdí Labutě," uvádí německý výzkumník. Ptačí muž však byl i obří konstelací uprostřed Mléčné dráhy a tvořily jej části dnešních souhvězdí Orla, Hadonoše, Herkula a Šípu. Střed galaxie je dodnes cílem šamanů při duchovní cestě "do nebe", protože přírodní lidé považují Mléčnou dráhu za počátek stvoření, za rozptýlené božské sperma, jež padá z nebe na zem (snad proto má ptačí muž v Lascaux ztopořený falus). Před 16 000 lety byla vazba mezi počátkem stvoření a středem světa užší než dnes, neboť Mléčná dráha rotovala okolo tehdejší Severky jako ohnivý kruh. "Šamanská kosmografie v lascauxské Šachtě mrtvého muže zobrazuje archaickou představu o hvězdných tělesech a ukazuje jak totemy, tak hvězdné útvary z prastarých časů. Ukazuje i šamanovu cestu po různých vrstvách reality," shrnuje Rappenglück a odvolává se na srovnání s nákresy šamanů z celého světa. Podle něj to není jediný dávný záznam hvězdného nebe - majestátní malba býka, nad nímž se u vchodu do Lascaux vznáší shluk šesti tmavých bodů, může podle něj zachycovat Plejády nad souhvězdím Býka. Oblouk, tvořený řadou bodů ve španělské jeskyni Cueva di El Castillo a vytvořený lidskou rukou před 14 tisíci lety, může ztvárňovat souhvězdí Severní koruny. Podle německého vědce není náhodou, že takové malby se nacházejí právě v jeskyních. "Oblouk jeskynních stropů, zejména v přírodních dómech, představuje křivku nebe a podlaha jeskyně pak Zemi," soudí. Pokud se potvrdí jeho tvrzení, že aspoň část prastarých maleb roztroušených po jeskyních Evropy zobrazuje dávná nebe, bude to znamenat, že naše představa o vesmíru má velmi hluboké kořeny. Všichni ti Býci, Berani, Labutě či Velcí a Malí Medvědi, jejichž znamení můžeme vidět na obloze i v kale ndáři, by pak nebyli jen představou prvních civilizací - měli bychom je společné s lidmi, kteří ještě lovili mamuty. Není to nemožné. Schopnost zaznamenat podobu prostoru kolem sebe je ještě starší než Lascaux - před více než dvaceti tisíci lety vznikla rytina na kosti, zachycující krajinu okolo Pavlovských vrchů na jižní Moravě. A jak tvrdí Philipp Stooke z univerzity v kanadském Západním Ontariu, i nákresy nebeských útvarů jsou daleko starší, než se běžně soudí - laická veřejnost je většinou přisuzuje až starým Egypťanům, zřejmě pod vlivem řady spekulací a teorií o pyramidách. Stook, který s pomocí družicových snímků kreslí mapy asteroidů, vypracoval i řadu detailních map Měsíce - a vždy jej udivovalo, že nejstarší podrobnější nákres tohoto souputníka Země je starý jen pět set let. Při průzkumu pravěkých památek však v irské mohyle Knowth narazil na obrazec, který se až podezřele shoduje s tvary "moří" na Měsíci. Obrazec je starý aspoň pět tisíc let. To je nadějný můstek přes propast času k malbám v Lascaux. Jeskyně Lascaux. Jeskyně Lascaux. Jeskyně Lascaux. Jeskyně Lascaux. | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/v-prazskych-bazarech-lze-mnohdy-sehnat-kradene-zbozi.A000809204549praha_dky | [] | V pražských bazarech lze mnohdy sehnat kradené zboží | Mobilní telefon za dva tisíce, autorádio za tisíc nebo kolo za patnáct set? Takto výhodně lze nakupovat v pražských bazarech či zastavárnách. Avšak s rizikem, že zboží je kradené. Luboše Mudrocha z Karlína před půl rokem zlákala nabídka jednoho bazaru v Sokolovské ulici a koupil si kolo za dva tisíce. Za čas ho uložil do sklepa. Po čtrnácti dnech našel dveře sklepa vylomené a kolo bylo pryč. Když další den ještě rozčilený obcházel blízké bazary, kterých je v Karlíně sedmnáct, své kolo našel hned ve druhém | [
"Praha",
"Metropole",
"Podnikání",
"Příjem",
"Jan hartl",
"Karlín",
"Smíchov",
"Policista",
"Policie"
] | 2Domácí
| "Bylo částečně odstrojené, ale bezpečně jsem ho poznal," tvrdí Mudroch. "Na policii jsem ale nemohl, protožemi od kola chyběly doklady," říká mladý muž. "Stál jsem bezradně nad kolem, které teď stálo o čtyři sta korun víc, než jsem za něj platil já." Takovou zkušenost potvrzují i policisté. O výkupu kradených věcí v bazarech vědí, jak proti tomu postupovat je už podle kriminalistů složitější otázka. "Poměrně často se stává, že v bazaru buď vlastní činností nebo po upozornění okradeného nalezneme odcizené zboží. Nejčastěji jde o věci ukradené při vloupání do bytů," sdělil kriminalista z třetího obvodu Vladimír Kříž. Policisté se shodují, že mají při potírání této trestné činnosti potíže. "Zásadní je, že pokud nemáme poškozeného, který svou věc pozná a má od ní doklady, nemůžeme nic dělat," tvrdí například policejní ředitel osmého obvodu Petr Vaněček. On ani jeho kolegové však nevidí možnost, jak prodeji takového zboží zabránit. "Pokud zabavíme například kolo, o kterém máme podezření, že je kradené, nemůžeme obcházet stovky nahlášených okradených, jestli ho nepoznají," tvrdí policista Ladislav Tůma. "Je jasné, že ve tři hodiny v noci nepřijde do zastavárny s autorádiem slušný člověk," pokračuje Tůma. "My tam můžeme čekat a věc zabrat, ale pokud nemáme žalobce, nemáme ani pachatele," dodává. Závady v podnikání bazarů, kterých podle policistů přibývá, nejsou schopny odhalit ani běžné kontroly pracovníků živnostenských odborů. "Jestliže je evidence má dáti - dal vedena správně a obchodník má v pořádku i ostatní doklady, kradené zboží samozřejmě nepoznáme," řekl vedoucí kontroly třetího obvodu Jan Hartl. Majitelé bazarů a prodejci se však také cítí bezbranní. Tvrdí, že kradené zboží nemohou poznat. Na otázku, zda při příjmu zboží žádají doklady, odpovídají všichni shodně: Jistě. "Bez nich bych zboží nikdy nepřijal," odpovídá například prodavač z bazaru v Koněvově ulici. Výskyt kradených věcí ve svých prodejnách zastavárníci většinou potvrzují. "Zrovna nedávno mi zákazník řekl, že mám jeho kradený mobil," tvrdí vedoucí obchodu v Sokolovské ulici Vladimír Kolařík. "Ten člověk měl doklady, takže přijela policie a telefon zabavila," popisuje příhodu vedoucí. "Údaje o tom, kdo přístroj přinesl, jsem samozřejmě měl. Podobný případ se stane tak jednou dvakrát do měsíce," řekl Kolařík. Luboš Mudroch na svůj nález také upozornil prodejce. Ten mu však řekl, že to není možné, kolo mu nevydá a ať se obrátí na policii. Následující den již jeho bývalý stroj v prodejně nebyl. Že si ukradené věci lidé často musí najít sami, policisté nevylučují. "Řada poškozených chodí po bazarech, kde hledá své mobilní telefony nebo kola," potvrzuje Kříž. "Pokud majitel může prokázat, že věc je jeho, hned ji zabavíme." Nejednou se však stalo, že nalezená věc v bazaru při příjezdu kriminalistů již nebyla. "Člověk by neměl z prodejny odcházet. Několikrát se nám stalo, že jsme přijeli a zboží jsme našli schované ve skladu nebo bylo úplně pryč," vzpomíná Vaněček a tvrdí, že aktivní pomoc majitelů bazarů bývá výjimečná: "Sami od sebe nás na podezřelé nákupy spíše neupozorňují." Zboží pochybného původu kupují podle zastavárníků lidé všech věkových skupin. "Je tu dost mladých, kteří na nový mobil ještě nemají," řekl například zastavárník ze Smíchova, který nechtěl uvést své jméno. "Kupují ale všichni. Kolo mi nevydrží v obchodě déle než týden," dodal. I Luboš Mudroch věděl, že kolo, které koupil, mohlo být kradené. "Kolo mi ale chybí a další zřejmě budu shánět opět v bazaru." | null | 2idnes
| Domácí | [] | 0None
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kazdy-ma-tolik-slunce-v-dusi-kolik-unese-rika-jan-zakopcanik.A000807193458osobnost_itu | [] | Každý má tolik slunce v duši, kolik unese, říká Ján Zákopčaník | Na otázky čtenářů iDNES odpovídal on-line zřejmě nejpopulárnější český meteorolog Ján Zákopčaník. Čtenáři se více než o počasí zajímali o osobnost tohoto svérázného meteorologa, jehož televizní pozdrav "hezký den a slunce v duši" naprosto zdomácněl. "Každý má možnost nabrat si slunce do duše kolik unese. Nikoli ale ode mne. Od života, vesmíru... Jen je třeba pro to něco udělat," říká v on-line rozhovoru Ján Zákopčaník. Ve stejném duchu se nesly i odpovědi na otázky, které Ján Zákopčaník nestihl zodpovědět přímo v redakci.Jeho dpovědi najdete ZDE. Podívejte se na fotografie z on-line rozhovoru | [
"Počasí",
"Komentáře",
"Glosy",
"Názory",
"Česká televize",
"Slunce",
"Letiště václava havla",
"Program čt 1",
"Meteorolog",
"Práce",
"Žilina",
"Ján zákopčaník",
"On-line rozhovory"
] | 2Domácí
| Meteorolog, který pracuje v České televizi, letos získal za svou práci titul Rosničku roku. Kromě předpovídání počasí má zálibu v balonovém létání. Nejenže sám rád létá, ale chtěl by balon v budoucnu i pilotovat. "Chtěl bych si na balon udělat pilotní průkaz. Už jsem před časem začal s výcvikem, ale mám na to jen minimum času, takže mé sporadické možnosti spíše tuto myšlenku zatím sotva udržují při životě, než bych ve výcviku nějak významněji postupoval," říká meteorolog. Ján Zákopčaník se narodil v roce 1958 v Oblazově v okrese Žilina. Po studiu na Matematicko-fyzikální fakulty, oboru meteorologie, začal pracovat na ruzyňském letišti v meteorologické službě. V České televizi je od roku 1994. Je ženatý a má syna a dceru. Před dvěma lety se objevil v satirickém pořadu Čtvrtníček, Šteindler a Vávra uvádějí, který navazuje na dříve vysílanou a divácky úspěšnou Českou sodu. Jeho známá tvář tam posloužila k drsnějšímu žertu. On sám pak na pořad reagoval tak, že při vysílání Počasí použil v komentáři k záběru s prasaty jména tvůrců pořadu "Čtvrtníček, Šteindler a Vávra uvádějí". Vedení České televize pak potrestalo Zákopčaníka pokutou a několikadenním zákazem vystupování, neboť jeho vystoupení považuje za zneužití veřejnoprávní relace k vyřizování si vlastních účtů. Na otázky čtenářů iDNES odpovídal on-line zřejmě nejpopulárnější český meteorolog Ján Zákopčaník (8. srpna 2000). Meteorolog Ján Zákopčaník přemýšlí, co odpoví na dotaz čtenáře iDNES(8. srpna 2000). Ján Zákopčaník odpovídal v redakci on-line na dotazy čtenářů iDNES(8. srpna 2000). | null | 2idnes
| Domácí | [] | 0None
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/pripravky-ze-zralocich-chrupavek-proti-rakovine-nepomahaji.A000810180238zdravi_jup | [] | Přípravky ze žraločích chrupavek proti rakovině nepomáhají | Přípravky ze žraločích chrupavek, které se prodávají také v Česku, proti rakovině nepomáhají. O tomto zjištění amerických vědců z univerzit v Baltimoru a Washingtonu informoval dnes Pavol Mazan z Mezinárodní asociace farmaceutických společností (MAFS). "Mnoho lidí věří, že přípravky ze žraločích chrupavek pomáhají při onemocnění rakovinou, protože žraloci sami rakovinou nemohou onemocnět. Věří, že proto mají chrupavky léčivé účinky. Američtí vědci však zjistili, že žraloci rakovinou onemocnět mohou. A to hned několika typy: u různých druhů žraloků byly zjištěny zhoubné nádory ledvin a krve," řekl | [
"Japonsko",
"Kanada",
"Tablet",
"Poradna: léčba",
"Poradna: rakovina",
"Poradna: rakovina prsu",
"Mastektomie",
"Prostata",
"Baltimore",
"Washington",
"Reklama",
"Prezident"
] | 21Životní styl
| Vědci podle Mazana mají vzorky šesti zhoubných nádorů žraloků a dalších 36 nádorů u příbuzných živočichů. O neúčinnosti přípravků ze žraločích chrupavek je přesvědčen také prezident České lékárnické komory Jindřich Oswald. Dnes potvrdil, že těchto přípravků je na trhu řada a lidé za ně utrácejí velké peníze: balení jednoho z běžných přípravků s 50 tabletami stojí 128 korun, užívají se tři tablety denně. "Lidé podléhají reklamě, nebo také jsou v beznadějné situaci, kdy klasická léčba selhala a oni se k těmto přípravkům obracejí jako k poslední naději. Zatímco však u psychických onemocnění působí asi v polovině případů takzvaný placebo efekt, kdy úlevu přinese pouhá důvěra v přípravek, v případě rakoviny, když už je zhoubný proces rozvinut, bych mu nedal ani procento," dodal. Propagátoři žraločích chrupavek tvrdí, že tato léčba se užívá například v Kanadě a Japonsku. Podle nich je vhodná při rakovině prsu, prostaty, mozku a jater, nehodí se při rakovině krve. Vycházejí z teorie, že zhoubný nádor potřebuje ke svému rozvoji spoustu krve. Když se podaří zastavit její přísun, nádor zemře. Proteiny obsažené ve žraločích chrupavkách jsou podle nich schopny tento úkol zvládnout. Předseda Ligy proti rakovině Zdeněk Dienstbier řekl, že přípravky ze žraločích chrupavek nejsou samospasitelným lékem. "V žádném objektivním odborném časopise nebyly zatím publikovány údaje potvrzující léčebné účinky žraločí chrupavky," zdůraznil. | null | 2idnes
| Zdraví | [] | 0None
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/usti-se-pri-pozaru-seniku-ztracelo-v-kouri.A000810110604domaci_itu | [
"Vít Lukáš"
] | Ústí se při požáru seníku ztrácelo v kouři | Štiplavý kouř z hořícího velkokapacitního seníku zamořil ve čtvrtek večer Ústí nad Labem. "Likvidace ohně trvala od deváté hodiny večerní až takřka do tří do rána. V hale byl obrovský žár a museli jsme strhnout kus střechy, abychom se k ohni vůbec dostali," uvedl velitel hasičské stanice Miroslav Prokopec. Kouř, který zahalil centrum města, vyvolal mezi obyvateli paniku. Mnozí proto telefonicky "bombardovali" hasiče, aby zjistili, co děje. Seník zřejmě podpálily děti | [
"Příjem",
"Pojišťovny",
"Český rozhlas",
"Labe",
"Peníze"
] | 2Domácí
| Štiplavý kouř z hořícího velkokapacitního seníku zamořil ve čtvrtek večer Ústí nad Labem. Oheň likvidovalo pětadvacet hasičů do časných ranních hodin.(9. srpna 2000) Štiplavý kouř z hořícího velkokapacitního seníku zamořil ve čtvrtek večer Ústí nad Labem. Oheň likvidovalo pětadvacet hasičů do časných ranních hodin.(9. srpna 2000) Štiplavý kouř z hořícího velkokapacitního seníku zamořil ve čtvrtek večer Ústí nad Labem. Oheň likvidovalo pětadvacet hasičů do časných ranních hodin.(9. srpna 2000) Štiplavý kouř z hořícího velkokapacitního seníku zamořil ve čtvrtek večer Ústí nad Labem. Oheň likvidovalo pětadvacet hasičů do časných ranních hodin.(9. srpna 2000) Štiplavý kouř z hořícího velkokapacitního seníku zamořil ve čtvrtek večer Ústí nad Labem. Oheň likvidovalo pětadvacet hasičů do časných ranních hodin.(9. srpna 2000) Štiplavý kouř z hořícího velkokapacitního seníku zamořil ve čtvrtek večer Ústí nad Labem. Oheň likvidovalo pětadvacet hasičů do časných ranních hodin. (9. srpna 2000) | null | 2idnes
| Domácí | [
1
] | 1MAN
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/muz-ktery-loupil-s-palickou-na-maso-dostal-jen-podminku.A000810140956krimi_jup | [] | Muž, který loupil s paličkou na maso, dostal jen podmínku | S podmínečným trestem odešel od jesenického soudu osmnáctiletý Marián Hečko z Javorníku, který v květnu přepadl tamní čerpací stanici, paličkou na maso několikrát udeřil obsluhu a ukradl necelých 50.000 korun. Píše o tom poslední vydání Jesenického týdeníku. Soudce Miloš Kubíček potvrdil, že mladík dostal tříletý trest s podmínečným čtyřapůlletým odkladem a dohledem | [
"Napadení",
"Javorník",
"Policie",
"Soud"
] | 8Krimi
| "O Hečkovi se bude soud pravidelně informovat u policie, zda se nedopouští nějaké trestné činnosti," vysvětlil soudce. Dodal, že rozsudek nabyl právní moci, protože se žádná ze stran proti němu neodvolala. Podle jesenického listu byl státní zástupce Ladislav Prouza s výší trestu spokojen. "Po celkovém zhodnocení všech okolností a vzhledem k věku obžalovaného jsme podmínečný trest navrhli," řekl týdeníku Prouza. Rozčarován verdiktem byl naopak javornický starosta, podle nějž by se loupež měla trestat přísněji. Mladík 24. května vešel hodinu po poledni do kanceláře čerpací stanice a několikrát udeřil paličkou do hlavy čerpadlářku, ukradl jí brašnu se 47.000 korun a snažil se utéct. "Křik napadené ženy zaslechli naši muži na nedaleké policejní stanici a mladíka zadrželi," uvedl tehdy vysoký jesenický policejní důstojník. | null | 2idnes
| Krimi | [] | 0None
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/fotbal/prvni-liga/drnovicke-goly-prisly-po-prestavce.A000810200216fotbal_vaj | [] | Drnovické góly přišly po přestávce | Větším důrazem po změně stran podloženým přesnější koncovkou porazili fotbalisté FK Drnovice v předkole Poháru UEFA bosenský tým Budučnosť Banoviči 3:0 (0:0). Střelecky se blýskl dvěma brankami útočník Cupák, první gól vstřelil do vlastní sítě ve 47. minutě Čergič, jenž srazil Perglovu střelu za záda brankáře Mujkiče. Český zástupce v pohárové Evropě si tak před odvetou, která se bude hrát za dva týdny, vytvořil velice výhodnou výchozí pozici.Utkání jsme sledovali v on-line reportáži zde | [
"Drnovice",
"Uefa",
"Výsledky fotbal",
"Karel večeřa"
] | 0None
| Drnovický tým při rozsáhlé marodce zadáků Kadlece, Müllera a Formánka představil se slepenou obranou, do níž trenér Večeřa zařadil i Kindera. Domácí hráli od začátku podle útočných not, ale bosenský celek se chytře zatáhl do defenzívy a sporadické pokusy o změnu taktiky končily většinou pouze náznakem protiútoku. Ovšem útočná hra bez myšlenky a nápadu se proměnila v tlak bez potřebného efektu.Už ve 3. minutě si Cupák efektně obhodil obránce Husanoviče, jeho střela z úhlu však trefila pouze boční síť. O deset minut později devětatřicetiletý brankář Mujkič vyrazil centrovaný míč před Pergla, jemuž ale střelu z hranice velkého čtverce nešťastně zblokoval spoluhráč Červenka. O minutu později našel Zavadil po přesné hlavičce Cupáka, jenž přestřelil branku. Vzápětí Kahrimanovič ránou z pětadvaceti metrů přinutil Vaniaka poprvé a na dlouhé minuty také naposledy k pádu na zem. V následném protiútoku se útočník Tuma při střele hlavou na bosenskou branku srazil s obráncem Rizvičem a ze srážky vyšli oba aktéři s tržnými ranami na hlavě. Navzdory dalšímu tlaku se až na malé výjimky důsledně střežení drnovičtí útočníci nedostali ke kloudnému zakončení.Hned po změně stran dostalo utkání zcela jiný náboj. Drnovice vsadily na moment překvapení a po devadesáti sekundách se jim podařilo skórovat. Dlouhá přihrávka Ujlakyho vzduchem z levé strany našla zcela volného Pergla, jehož přízemní střelu si obránce Čergič srazil do vlastní sítě. Po obdržené brance se hráči Banoviči pokusili na chvíli otevřít hru a Sliško se ocitl zcela sám před Vaniakem, jenž stačil střelu vyrazit. Drnovický tlak byl výraznější něž v úvodním poločase, Ujlaky z přímého kopu nastřelil v 56. minutě tyč a v 61. minutě Tumovu střelu vyhlavičkoval obránce Husanovič z opuštěné branky. Přetížená obrana Budučnosti častěji chybovala. V 66. minutě Ujlaky našel po centru z pravé strany volného Cupáka, jenž přidal hlavou druhý gól. O šest minut později prokázal Cupák znovu střeleckou pohotovost, když brankář Mujkič stačil míč jen vyrazit před sebe a drnovický útočník jej s přehledem vrátil do sítě. V závěru se ještě mohl do střelecké listiny zapsat i Gomés, jenž na posledních sedm minut zaskočil za Cupáka. Odražený míč se dostal v 87. minutě před zcela volného Brazilce, jenž ale z jedenácti metrů mířil nad branku. Výsledek:FK Drnovice - Budučnosť Banoviči 3:0 (0:0).Branky: 66. a 72. Cupák, 47. Čergič vlastní. Rozhodčí: Chudějev - Asadov, Karimov (všichni Ázerbajdžán). Bez ŽK. Diváci: 4256.Sestavy:FK Drnovice: Vaniak - Holeňák - Pergl, Brabec, Kinder - Zavadil, Červenka, Ujlaky, Valnoha (90. Sninský) - Cupák (83. Gomés), Tuma.Budučnosť Banoviči: Mujkič - Čičkušič - Rizvič, Husanovič - Muharemovič, Kahrimanovič (84. Smajič), Čergič (76. Ikanovič), Bojič, Kurtič - Kuljaninovič (60. Heveševič), Sliško.Karel Večeřa (Drnovice): "Věděli jsme, že nás čeká defenzívně velmi dobře hrající protivník. V prvním poločase se nám nedařila křídelní hra a také útokům středem hřiště chyběla přesnost. Bylo ale jen otázkou času, kdy vstřelíme branku. Podařilo se nám to ažpo změně stran, kdy se nám po gólu výrazně zvedlo sebevědomí. Naše vítězství mohlo být ještě vyšší, neboť jsme měli hodně vyložených šancí. Měl jsem trochu strach ze standardních situací soupeře, ale podařilo se nám je uhlídat. Ještě ovšem není rozhodnuto, v Banoviči na nás čeká bouřlivé prostředí a těžký protivník.Smajil Karič (Banoviči): "Drnovice předvedly dobrý fotbal a zaslouženě vyhrály. V prvním poločase jsme hráli kvalitně v obraně, po změně stran rozhodla lepší kondice a přesnější koncovka soupeře, který měl i víc štěstí. Nestává se často, že náš brankář Mujkič dostane tři branky. Naposledy jsme obdrželi tři góly na jaře v zápase bosenské play off. Věřím, že v odvetě v Banoviči tolik gólů nedostaneme a budeme hrát lépe než ve druhém poločase v Drnovicích." Brankář FC Banoviči Mujkič chytá míč před dotírajícím drnovickým hráčem Červenkou. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/dva-dravi-mladici-touzi-po-medaili.A000810174830s2k_bra | [
"Petr Schimon"
] | Dva draví mladící touží po medaili | Už je načase, aby český boxer přivezl olympijskou medaili. Podobný pocit ovládl nitro Lukáše Konečného a Rudolfa Kraje, dvou dravých mladíků, kteří se s vervou chystají do Sydney. Oběma je dvaadvacet, mají téměř dohola vystříhanou hlavu a tvrdě dřou, aby navázali na čtyřicet let staré úspěchy olympijského šampiona Bohumila Němečka a bronzového Josefa Němce z Říma 1960 | [
"Robot",
"Lukáš konečný",
"Rudolf kraj",
"Posilování",
"Sydney",
"Josef němec",
"Svatopluk žáček",
"Řím"
] | 0None
| "Já jsem spíš realista, v tuhle chvíli si hlavně přeju, abych vyhrál první zápas," vypráví Konečný, dvakrát třetí na mistrovství světa a čtyřnásobný mistr republiky ve velterové váze do 63,5 kilogramu. "Zato Ruda pořád hlásí, jak vyhraje. Ale třeba mu to vyjde, proč ne?" Krajovou doménou je polotěžká váha do 81 kilogramů, v níž ovládl už pět domácích titulů. Prvního července oba boxery naplno pohltila každodenní úmorná robota. Už stihli soustředění v Krkonoších, plné namáhavého běhání a posilování, mnohdy za krutého lijáku. Pak se vydali do Nymburka, kde už si i zaboxovali, a výletem do Polska zahájili cestování po okolních zemích, aby zpestřili přípravu zápasy s neokoukanými protivníky. Před sebou mají ještě Maďarsko a zřejmě i Slovensko. "Za sparingy potřebujeme zahraniční soupeře, tady už je to nuda," myslí si Konečný. "Nechci kluky přechválit, ale makají a vedou si velmi dobře," zmínil se trenér Svatopluk Žáček. Kraj a Konečný mají před sebou stejný cíl, jinak se ale skoro ve všem liší. Jelikož je Kraj o téměř dvacet kilogramů mohutnější, hůř se vyrovnával s běžeckou přípravou a za Konečným dost zaostával. "Na běhy jsem vždycky poslední," přiznává Kraj. "Ale zase mi jdou víc činky. Bez nich nemůžu být." O co je Konečný přemýšlivější a klidnější, to Kraj dohání hlasitostí a neustálými žerty. Na nervy si ovšem nelezou, ačkoli spolu tráví denně všechen čas. Plné ventily se uvolní jen o víkendech, kdy je trenér pouští domů. "Sem tam si zanadáváme, ale to je normální," popisuje Konečný. "Já si většinou čtu, on si pustí do uší walkmana a je klid." Různí se i pojetí, jakým hodlají poslat protivníky k zemi. Zkušenější Konečný vyčkává v obranném krytu, z něhož vyráží náhlými, většinou přesnými výpady. "On se trefí vždycky," s uznáním hlásí Kraj. "Lukáš je bojovník, umí se porvat, nikoho se nelekne," dodává trenér Žáček. "Navíc zlepšil práci nohou." Urostlejší Kraj zase spoléhá na razantní úder. "I kdyby prohrával, může protivníka složit jedinou ránou," tvrdí o kamarádovi Konečný. Podle kouče Kraj výborně zapracoval na kondici, nevýhodu vidí spíš v občasném odkrývání při útoku. "Ale to je úděl ranařů," konstatuje Žáček. Úspěch v náročné olympijské kvalifikaci dokazuje, že mládencům nechybí sebedůvěra. Konečný se prosadil až na předposledním turnaji, Kraj dokonce až na poslední pokus. Nervy měli pevné. Jak vysoko tedy visí medaile v Sydney? To ani jeden neví. Kromě jejich umění bude záležet i na losu. "Můžu dostat plácačky, ale taky zabijáky," použil Konečný boxerský slang. Ani kombinace šťastného losu s kvalitním výkonem o všem nezaručuje úspěch. Značné slovo mají rozhodčí, o jejichž férovosti se v zákulisí často vášnivě diskutuje. "Třeba potom, jak mě zařízli na první kvalifikaci, mi vzali chuť a myslel jsem, že skončím," vzpomíná Kraj. "Čekám aféry, rozhodčí vůbec nezajímá, že na ně uvidí celý svět," netají se Konečný. Boxeři Lukáš Konečný (vlevo) a Rudolf Kraj | null | 2idnes
| null | [
1
] | 1MAN
| 4THURSDAY
| 2000-08-10T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/revue/spolecnost/lenka-filipova-je-s-chmurnym-letem-spokojena.A000809155828lidicky_jup | [] | Lenka Filipová je s chmurným létem spokojena | "Ne, opravdu mi výjimečně nevadí, že se nám poslední týdny léta moc nedaří. Nahrávám novou desku a ve studiu aspoň není horko. S dcerou si prodlužujeme víkend na chalupě a to je tak všechno z mé letošní dovolené. Ale věděla bych, kam bych jela. Snímky dalších osobností i s jejich odpověďmi na otázku jak tráví léto najdete ve fotogalerii | [
"Opel",
"Itálie",
"Portugalsko",
"Řecko",
"Egypt",
"Lenka filipová",
"Petr čtvrtníček",
"Ivan lendl",
"Handicap (golf)",
"Poradna: hra",
"Poradna: nepořádnost",
"Poradna: nesoustředěnost",
"Poradna: sny",
"Poradna: televize",
"Chalupa",
"Karibik",
"Uherské hradiště",
"Dubaj",
"Moskva",
"New york",
"Karlovy vary"
] | 5Revue
| Před mistrovstvím Evropy jsem byl s rodinou na týden v Dubaji, ale dovolenou trávím raději v Česku. Jsem venku celý rok, a tak si chci o dovolené užít spíš se starými známými a kamarády. Tím spíš, že letos jsme po mistrovství Evropy dostali volno jen tři neděle, což není zrovna moc. Kamarád z Velkého Meziříčí mi na domácí dovolenou půjčuje opla, další kamarád je z Humpolce a jako každý rok mi udělal radost pozváním na rožněné sele. U něj na zahradě se schází fajn parta, prostě pohoda. Letos navíc uspořádal fotbalový zápas, on si do mužstva pozval své kamarády, já si jich pár pozval taky a byl z toho parádní mač a vlastně celý víkend. Sedmnáctého července se musím hlásit v Liverpoolu, to už za sebou spoluhráči budou mít týden trénování. Takže ani na zbytek dovolené nikam neodjedu a už se spíš při vyřizování různých osobních záležitostí budu zdržovat spíš v Praze. A vůbec mi to nevadí, protože se zase uvidím se spoustou známých, na které jinak nemám čas. Vzhledem k úspěšnému průběhu Karlovarského festivalu se dá říct, že první půlka byla dobrá a ta druhá bude ještě lepší. Odjíždím na dovolenou. Možná, že to bude znít hrozně, protože tam jedou všichni včetně presidenta, jedu do Portugalska. Musím ale prohlásit, že jsme to měli připravené už v únoru, takže jsme měli před Havlem náskok. Ještě prozradím, že do Portugalska jedeme s bratrem na motorkách, tak tedy o to to bude dobrodružnější. Prožil jsem čtrnáct dní v Egyptě, líp jsem dovolenou nemohl strávit. Vždycky jsem se tam chtěl podívat, konečně jsem si splnil dávný sen. Kdykoli můžu zažít lepší dovolenou, ale letošní rok asi těžko něco překoná. Odpočíval jsem u moře, nevynechal jsem ani starověké památky. Jen mě mrzí, že jsem nestihl navštívit muzeum egyptské kultury v Káhiře. Petr Čtvrtníček představí novou hru o fotbalové aféře (15.dubna 2005) Jiří Dintsbier s Pavlem Dostálem. Zemědělci asi nejsou příliš spokojeni, ale já proti tomu, že není moc vedro nic nenamítám, protože stejně musím pořád sedět u počítače a někde něco dělat. Mně spíš vyhovuje, že není příliš vedro, je mi však líto těch milionů, co jim proprší dovolená. Já sám na dovolené nikde nebyl. Jenže já ji stejně nikdy nemám v takovém tom pravém slova smyslu, resp. jsem měl dovolenou dvacet let od roku 1969 do 1989. Vzhledem k tomu, že musím jezdit na Balkán, tak ani žádnou dovolenou neplánuji. Mám ale tu výhodu, že dělám věci, které mě baví. Mě by ani nebavilo ležet někde čtrnáct dní na sluníčku. Na léto si těžko můžu plánovat dovolenou. Musím to dohnat až po zářijové olympiádě. Zbývají dva měsíce a do té doby už asi žádné volno mít nebudu. Jenom nedávno, pár dnů po mistrovství Evropy jsem si mohl trochu oddychnout. Jinak budu trénovat na olympiádu. Každý den musím makat. Osmého srpna odjíždíme na soustředění do Jižní Afriky. Bude to pořád náročnější. Klasika. Voda, posilovna, voda. Pořád dokola. Na začátku září letíme už přímo do Sydney. Teprve až se vrátím, začnu přemýšlet, kam na dovolenou. Ale asi to nebude nikam daleko, raději bych zůstal někde doma. Pro mě bylo letošní léto výhradně festivalové - což vyznělo nakonec docela stylově, protože můj nový film, s nímž jezdím po přehlídkách a který v Česku uvidíte na podzim, má vlastně taky prázdninové jméno: Léto a dvacet sedm polibků. Nejdřív jsem se vydala pro cenu do Avignonu, pak jsem film prezentovala na karlovarském festivalu, odtud jsem to vzala na další přehlídku do Itálie a nejnověji do Moskvy. Tak vypadala má letošní dovolená - prostě jsem střídala festivaly a hotely, a to mám ještě před sebou další pozvání: čeká mne San Sebastian, Toronto a New York. Opravdové nicnedělání asi musím odložit na příští léto - jenže to bych měla pro změnu točit zase další film. Vrátil jsem se z krátkého pobytu na ostrově Gran Canaria. Byl jsem tam jen pět dní, ale i to mi postačilo. Během léta se vypravím ještě na Mallorku a jinak budu, pokud to čas dovolí, odpočívat na naší chatě na Sázavě. Vyměním festival za festival - pár dní poté, co mi skončí úloha porotce v Karlových Varech, vydám se pro změnu na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště. A pak už nikam jet nehodlám a nechci. Budu sedět doma, v Praze nebo na Kladně, a vymýšlet nový film. Něco jako nápad nebo téma už mám, teď začnu číst, aby, vzletně řečeno, téma dostalo skutečný obsah. Zkrátka srpen, až budou všichni na dovolených, si pořádně vychutnám ve městě, a v září, až budou ostatní zpátky, já začnu zase cestovat na festivaly. Ovšem nemůžu zaručit, že to přesně takhle dopadne. Doufám, že se mi podaří strávit několik týdnů doma na Vysočině. Potom se ještě chystám na kondiční pobyt do nějakých českých nebo moravských lázní. Cizinu neplánuji. Moře jsme objeli už před lety. Teď jsou děti velké, já na to opalování moc nejsem a koupat se mohu i doma. Máme to do lesa i k vodě kousek a víc nepotřebuji. Nemůžu říci, že bych politiku úplně pustil z hlavy. Nebudu zkrátka číst pouze oddechovou literaturu, ale sněmovní tisky si domů určitě nevezu. Počátek léta jsem strávil v Česku, ale právě jsem na Floridě, kde se nám začátkem července narodil syn Sebastian Petr. Přijeli za námi rodiče manželky a pochopitelně středem zájmu je syn. Když vyjde čas, chodím trénovat a hrát golf, abych si vylepšil svůj jednomístný handicap a mohl se případně kvalifikovat do americké turnajové série osobností. Zahrál jsem si zrovna nedávno pěkně s Ivanem Lendlem. Pochopitelně golf, na tenis nemáme ani pomyšlení. Jsem trošku zaskočen tou zimou, ale mně zase tak moc nevadí. Já se dovedu přizpůsobit i počasí. Takže když není moc horko, tak dělám jiné věci. Na dovolené jsem ještě nebyl, ale plánuji ji až na září. Pojedu se koupat s vnučkou na deset dní do Řecka. To už tam nebude takové horko. Pak taky pojedu na různé kongresy. Na konci léta to bude evropský kardiologický sjezd do Holandska, takže na to se taky těším. Je to samozřejmě pracovní cesta, ale přece jenom - trochu jinak. Kdo si stěžuje, tomu bude ubráno... No dobře, vážněji: jsem na dovolené na své chalupě v Beskydech. Právě scháním stavební materiál. Se svojí dovolenou jsem tedy spokojen. Tyhle prázdniny stály za draka. Po mistrovství Evropy jsem měl jen tři týdny volna, ale mohl jsem na tom být ještě hůř, kdybychom na šampionátu postoupili ze skupiny. Přes jedenáct měsíců v roce žiju s rodinou v cizině a pak jsem na pár dní doma. Lítám po úřadech, vyřizuju daně a spoustu jiných formalit. Moc jsem si prázdnin neužil. Byli jsme s rodinou doma v jižních Čechách na Hluboké, ale skutečnou pohodu jsem měl jen dva dny. Půjčili jsme si s kamarády kánoe a sjížděli Vltavu. Vzali jsme i děti, byl to krásný výlet pro tři rodiny. Teď už jsem zpátky v Portugalsku, začala nám příprava na novou sezonu, takže naháníme kondici. Tohle žádný fotbalista nemiluje, pořád dokola běhat a běhat. Ale musíme to překousnout, s Benfikou Lisabon chceme konečně vyhrát portugalský titul. Dvacátého srpna začíná liga." Ještě přesně nevím, kdy a kam na dovolenou vyrazím. Už jsem si ji sice plánoval, ale přišla mi do toho nějaká práce. Takže až pojedu na dovolenou, bude to asi do amerického Chicaga nebo ke mně na chalupu. Celý červenec jsem strávil na Hvaru, kde jsem pro chorvatskou televizi psal scénář chystaného pětidílného seriálu podle Účastníků zájezdu. Formálně to tedy byl pracovní pobyt, ale de facto to byla spíš dovolená, dokonce velmi příjemná. | null | 2idnes
| Revue | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/hry/plne-hry/nanuk-arkticke-dobrodruzstvi.A000810_043410_bw-plneHry-arkady_bw | [
"Pavel Mondschein"
] | Nanuk - arktické dobrodružství | Ne, nejedná se o oblíbený ""cuc na kládě"". Jak každý správný čtenář dobrodružných knih ví, Nanuk je označení domorodých obyvatel dálného Severu - Eskymáků. A divili byste se, co se v tamních drsných podmínkách může přihodit. Nevěříte? Tak se přesvědčete na vlastní oči | [] | 0None
| Nebyla by to pořádná zima, kdyby si člověk nemohl trochu zařádit, zkoulovat se, zasáňkovat si a postavit si iglú. Všechny tyto aktivity k tomuto ročnímu období patří jako... jako... no prostě k sobě patří a nikdo s tím nic nenadělá. Já jsem měl ze všeho nejraději vždycky to stavění iglú. Možná to bylo tím, že sáňky pode mnou většinou praskaly a při koulování mi sestra jednou rozbila hlavu kamenem zabaleným do sněhu (to jsme ale rodinka, že?). Možná za to může ale něco jiného, na tom však ani moc nesejde. Důležité je to, že stavbu sněhových obydlí mám rád a závidím Eskymákům, že v nich mohou bydlet celý život. Nejspíš to je důvodem, proč se mi zalíbila hra Nanuk od německé společnosti RealMedia. Její příběh je prostý. Jeden Eskymák si vyšel na lov, a než se vrátil zpět, ledy se hnuly a od jeho vesnice jej nyní dělí kanál ledové vody. Zkusit přeplavat na druhou stranu by byla holá sebevražda a loďku s sebou nemá. Na druhou stranu se ale nějak dostat musí, protože tam na něj čeká zbytek kmene a hlavně jeho milá. Co dělat? Ještě štěstí, že proud vody žene vzniklou trhlinou menší i větší kusy ledu. Při troše šikovnosti a štěstí by to snad mělo jít přeskákat. Ono to ale není tak jednoduché, jak by se mohlo dát. Kry plují jak se jim zachce, nebo přesněji řečeno, kam je zrovna proud zažene a kam se od břehu a jiných plovoucích kusů ledu odrazí. Zachovávají přitom zhruba zákon akce a reakce, takže dostat se na druhý břeh nemusí být zrovna to nejjednodušší. Navíc to vypadá, že trhlina nejen oddělila vás od zbytku vesnice, ale zničila i obchodní dům a zoologickou zahradu. Jenom tak si lze totiž vysvětlit ten zvěřinec a harampádí, které kry přinášejí. To se vám někdy hodí, když tam je například poklad nebo telefon, někdy to je naopak na obtíž, jako když na ledu, na který chcete skočit, sedí smutný a rozmrzelý medvěd. Ano, tušíte dobře. Zatímco budete přeskakovat z jedné strany na druhou, budete se snažit získat co nejvíce bodů tím, že budete "sbírat" předměty, které by se vám mohly teoreticky hodit, a zároveň se budete vyhýbat situacím nepříjemným či dokonce životu nebezpečným, které vám body zase odečtou. Kromě toho si budete muset dávat pozor, abyste nespadli to ledové vody, neskočili na tenkou kru nebo se nenechali proudem odnést daleko od vesnice. Všechny tyto zmíněné situace vás totiž připraví o jeden z vašich drahocenných životů a oddálí tak okamžik, kdy se konečně dostanete na druhou stranu k dámě svého srdce. Na druhý břeh se musíte dostat v zadaném časovém limitu, a někdy to není žádná legrace. Čím jste totiž lepší, tím se tento limit snižuje, až se nakonec na ledě pěkně zapotíte. Ale nemyslete si, že máte vyhráno okamžikem, kdy se ocitnete nohou na pevné zemi. Ještě vás čeká cesta přes vesnici, a ta vám může zpočátku zabrat ještě více času než zdolávání zrádné vody. Pokud se vám to ale podaří, budete odměněni převedením zbývajícího času na body, objetím své milované a postupem do další úrovně. Ta je graficky stejná, jenom se liší již zmiňovaný časový limit, který je tentokrát o něco menší. Do vínku také dostanete jeden život navíc. To však pouze v případě, že nemáte plný počet, protože jinak vám bude jeden z neznámého důvodu naopak odečten. Asi abyste si zas tak moc nevyskakovali. Až na tuto drobnost je ale Nanuk po všech stránkách zábavná a vydařená hra. Graficky je zpracovaná na výbornou a hezký je i zvukový a hudební doprovod. Co je ale na hře bezesporu nejkrásnější, je vřelé objetí, kterého se dočkáte po setkání se svou drahou polovičkou. Tak co, nechcete si to také zkusit? | 2 | 2idnes
| null | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/zlaty-dul-je-jako-podzemni-mesto.A000810170309igsvet_hop | [
"Pavel Baroch"
] | Zlatý důl je jako podzemní město | V severní Americe sice ještě najdete místa, kde si někteří lidé vydělávají na obživu hledáním a prodejem zlata "postaru". Ohnuti nad zlatonosným potokem rýžují zlato, anebo ve speciálních kolíbkách prosívají písek a pátrají po zlatinkách. Moderní způsob dolování zlata nemá s romantikou vůbec nic společného. Zlatý důl New Britannia Mine na západě Kanady připomíná podzemní průmyslové město. A aby se získalo pár gramů zlata, musí se vytěžit tuny horniny | [
"Kanada",
"Severní amerika",
"Silnice"
] | 1Zahraniční
| Do dolu New Britannia Mine se sjíždí výtahem. Abyste se dostali dolů, musíte projít mini-školením, během něhož vás instruktor upozorní na všechna možná nebezpečí a sdělí, co v případě nouze dělat. Součástí výbavy, s níž jdete do dolu, je i speciální ochranná maska, která vás ochrání v případě, že se v chodbách objeví jedovatý plyn. Když sfáráte až dolů, dostanete se na podzemní silnici, po které se prohánějí obrovské důlní stroje a nákladní auta. Silnice má na výšku i na šířku možná deset metrů. Nemusíte se sice bát, že se praštíte do hlavy, větší nebezpečí hrozí od vozidel. Je to jako v začarovaném světě. Nejprve - z velké dálky - je slyšet jakýsi zvuk. Pak se rachot čím dál více přibližuje, najednou se objeví kužel světla a pak se kolem prožene "strašidelný" stroj. Veze horninu, kterou kousek dál vyrubal jiný obrovitánský stroj. Nakutaný materiál odváží k dalšímu stroji, který horninu rozdrtí na menší kousky a dopravník ji vyveze na povrch. Tady přichází další fáze získávání zlata. Jelikož v tuně horniny bývá jen několik gramů cenného kovu, musí se vytěžená hornina rozemlít na jemný prášek, z něhož se pak za pomocí kyanidu odděluje zlato, které se pak odlévá do cihel. Hornina, už bez zlata, se odváží na speciální skládku. New Britannia Mine leží vlastně uprostřed městečka, ale místním obyvatelům příliš nevadí, že se jim dělníci za humny manipulují s prudce jedovatým kyanidem, který nedávno způsobil v Evropě ekologickou katastrofu. V únoru uniklo z rumunského zlatého dolu na sto tun kyanidu a otrávilo řeku Tisu. "Důl nám dává práci. Kdyby tady nebyl, musel bych být na podpoře, jiná práce tu není," říká jeden z kanadských dělníků. Dodává, že těžební společnost dbá na všechny bezpečnostní zásoby a že se havárie nebojí. "Zlatý důl je životní perspektiva mě i mé rodiny," dodává. Obří stroje jsou pány v tomto dolu. Turistická atrakce - horníci při práci. Obří pás dopravuje vytěženou horninu na povrch. Dobývání zlata je dnes především v moci strojů. Zdá se, že vedení dolu myslí i na bezpečnost horníků. Cedule u vjezdu do areálu oznamuje, že v New Britannia Mine byl naposledy zraněn dělník před 123 dny. | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/jizni-plaze-spanelska-budou-do-nedele-ciste.A000810154849igsvet_bru | [] | Jižní pláže Španělska budou do neděle čisté | Španělští záchranáři postuně dočišťují úseky středomořských pláží Costa del Sol, které ve středu pokryly chuchvalce naplaveného dehtu. I když by měly být pláže do neděle vyčištěny, byl na devíti z nich v oblasti mezi Málagou a Algeciras vyhlášen podle regionální vlády zákaz koupání | [
"Španělsko",
"Ropa",
"Loď",
"Costa del sol",
"Policie",
"Barcelona",
"Málaga"
] | 1Zahraniční
| "U města Este Pono jsou již pláže čisté a do neděle bude podle policie pobřeží Costa del Sol vyčištěné úplně," řekla zpravodaji iDNES česká konzulka v Barceloně Blanka Kovácsová. Úseky středomořských pláží Costa del Sol v jihošpanělské provincii Málaga znečistily chuchvalce vodou vyplaveného dehtu, který měl na některých místech již podobu dehtových kuliček. Pohroma postihla asi 40 kilometrů pláží a místní úřady vyzvaly lázeňské hosty, aby se až do vyčištění v moři nekoupali. Podle konzulky se dočišťuje už jen zátoka u městečka Manilva, kde se dehet nahromadil. "Dehet podle pobřežní policie unikl z motoru staré lodi," dodala Blanka Kovácsová.Naplavení zbytků dehtu a ropy uprostřed turistické sezóny označil předseda spolku obcí na Costa del Sol Manuel Sánchez za "ekologický atentát". Dehet se na plážích objevil po silné bouřiZnečištěna je pouze voda, nikoli písek pláží. Dehtové chuchvalce se u pláží začaly objevovat ve středu odpoledne. Postupně zasáhly celou oblast pobřeží kolem města Estepona, později zasáhly i atlantické pláže poblíž Cádizu za Gibraltarským průlivem. Mazlavé chuchvalce se působením mořských vln postupně transformují do pevnějších dehtových kuliček o průměru jednoho až pěti centimetrů. Chuchvalce se objevily pět dní po silné mořské bouři jižně od Španělska, ale zatím se neví, zda tato skutečnost má s jevem nějakou souvislost.Costa del Sol patří k nejoblíbenějším rekreačním oblastem Španělska a ročně jej navštíví kolem miliónu turistů. Na jižní pobřeží moc Čechů nejezdíNánosy dehtu na jižních plážích Španělska se podle konzulky většině českých turistů vyhnuly. "Na jižní cíp Španělska moc českých turistů nejezdí," říká Kovácsová. "Většina našich cestovních kanceláří vozí své klienty severněji na pobřeží Costa Brava. Žádné stížnosti, co se týče dehtu v moři, jsme tedy na konzulátu nezaznamenali," uzavřela konzulka. Španělští záchranáři postuně dočišťují úseky středomořských pláží Costa del Sol, které ve středu pokryly chuchvalce naplaveného dehtu (11. srpna 2000). | null | 2idnes
| Svět | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dve-rostlinky-taliban-a-velkovezir.A000811122043glosovani_jkl | [
"Jan Lipold"
] | Dvě rostlinky, Taliban a velkovezír | Zpráva z tisku: "Dvě malé rostliny konopí, z jejichž listů a květů se vyrábí droga marihuana, vytrhli včera prostějovští policisté za asistence městských strážníků přímo u lavičky na prostějovském náměstí." Na fotografii je vidět, že policisté byli minimálně čtyři. Co takhle příště poslat proti konopí rovnou URNu se samopaly? | [
"Afghánistán",
"Komentáře",
"Glosy",
"Názory",
"Drogy",
"Alkohol",
"Marihuana",
"Konopí",
"Pivo",
"Kandahár",
"Příroda",
"Fotografie",
"Taliban",
"Prostějov"
] | 2Domácí
| Zpráva z tisku číslo 2: "Dvě malé rostliny chmele otáčivého, z jehož šištic se vyrábí alkohol pivo, vytrhli včera policisté... atd." Že je to je pitomost? Samozřejmě, kdyby se to skutečně stalo, kroutili bychom hlavou asi tak jako nad zprávou číslo 3: "Bez vlasů se vrátili hráči pákistánského fotbalového klubu ze sousedního Afghánistánu. Během utkání vtrhli na stadion v Kandaháru příslušníci náboženské policie Taliban a hostující fotbalisty zajali, protože běhali po hřišti v trenýrkách. Kvůli porušení islámských zákonů, které zakazují se odhalovat, přišli Pákistánci o vlasy." Tahle zpráva už je zase pravdivá. V jedné zemi zákon nepovoluje trenýrky a vlasy, v jiné zase stonek konopí. Městská policie v Prostějově sice zatím není totéž co Taliban, nicméně stojí za povšimnutí, co o případu konopí říká její velitel Jan Nagy: "Vypadá to, že nějakému feťákovi vypadla semínka z kapsy, když tady kouřil, a chytla se." Čili kdo kouří trávu, je pro pána od policie "feťák". Neboli, kdo pije pivo, je notorik. Nebo zase ne...? Při sčítání lidu se v USA v roce 1850 napočítalo 8237 konopných farem s minimálně dvěma tisíci akrů půdy. Za druhé světové války bylo konopí pro Ameriku strategickou surovinou a farmáři, kteří ho pěstovali, byli osvobozeni od vojenské povinnosti, stejně jako jejich synové. V roce 2000 konopí růst nesmí. Policajti, mezi nimiž jsou určitě i příležitostní pijáci, to přírodě zakazují. V roce 1656 zakázal velký vezír osmanské říše kávu. Kdo jí pil, toho pak v koženém pytli namáčeli do Bosporu. S trávou jsme zatím na úrovni velkého vezíra - ale to nemůže vydržet navždycky, tak jako nevydrželi vezíři a osmanský sultanát. Už aby to bylo. Policista vkládá za asistence svého kolegy a dvou městských strážníků s vysílačkou do sáčku dvě rostlinky konopí, které vyrostly u lavičky náměstí v Prostějově. Z listů a květů konopí se vyrábí droga marihuana. (10. srpna 2000) | null | 2idnes
| Domácí | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/lustracni-horecka-v-polsku-skoncila.A000811145624zahranicni_itu | [
"Luboš Palata"
] | Lustrační horečka v Polsku skončila | Lustrační soud dal za pravdu polskému exprezidentovi Lechu Walesovi, že nespolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. "Jsem spokojený. Říkal jsem to od začátku," komentoval verdikt Walesa, který tak může kandidovat v říjnových prezidentských volbách. Jeho protivníkem bude současný prezident Alexander Kwasniewski, kterého soud ve čtvrtek rovněž očistil od nařčení, že byl agentem Státní bezpečnosti | [
"Polsko",
"Výpočet čisté mzdy",
"Podpis",
"Výpověď",
"Aleksander kwasniewski",
"Ministerstvo vnitra",
"Dokument",
"Prezidentské volby",
"Peníze",
"Solidarita"
] | 1Zahraniční
| Soud konstatoval, že s pravděpodností hraničící s jistotou originály materiálů, které měly svědčit o Walesově vině - neexistují. Mluvily proti němu totiž pouze xerokopie dokumentů. Walesa byl osvobozen přesto, že z výpovědí dvou svědků vyplynulo, že donášel pod krycím jménem Bolek. O Walesově vině však pochyboval i sám prokurátor. Požádal totiž soud o umoření procesu, protože podle něho už nelze zjistit, zda Walesa byl agentem, či nikoliv.Walesův obhájce v průběhu jednání protestoval, nazýval dokumenty svědčící proti Walesovi podvrhy a požadoval osvobození svého klienta.Sám Walesa tvrdil po celou dobu, že je nevinen: "Mé lustrační prohlášení je pravdivé. Nikdy jsem s tajnou službou nespolupracoval. Nikdy jsem nebral žádné peníze."Zakladatel legendární odborové organizace Solidarita předložil už dříve lustračnímu soudu dotazník, v němž popřel, že by kdy v minulosti donášel. Jeho tvrzení je zpochybňováno dvěma dokumenty z archivů tajné služby a doklady o převzetí odměny za podávané informace, na nichž figuruje údajný Walesův podpis. Soud prozkoumal i další materiály dodané ministerstvem vnitra a Úřadem na ochranu státu.Grafolog, který byl procesu přítomen, nedokázal potvrdit, zda podpis spolupráce je totožný s podpisem Walesy.Soud Kwasniewského osvobodilOčištěn, ale i popliván odcházel ve čtvrtek (10. srpna) od lustračního soudu polský prezident Aleksander Kwasniewski. "Jménem republiky prohlašuje soud vyjádření Aleksandera Kwasniewského, že nebyl agentem a spolupracovníkem Státní bezpečnosti, za pravdivé," říká se v rozsudku.To znamená, že Kwasniewski může kandidovat v říjnových prezidentských volbách, v nichž je jednoznačným favoritem. V opačném případě mu hrozil desetiletý zákaz kandidování na veřejné funkce i okamžité sesazení. | null | 2idnes
| Zahraničí | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/kubansti-emigranti-nemohou-do-sydney.A000811141413s2k_bra | [] | Kubánští emigranti nemohou do Sydney | Velká politika a stín studené války opět vstupují do olympijského dění. Představitelé kubánského sportu totiž nepovolili start v Sydney emigrantům Niurce Montalvové a Angelu Perezovi, zatímco Číňané byli benevolentní v případě Čchen Jue-lingové. Podle článku 46 olympijské charty smí emigrující sportovec nastoupit na OH až tři roky po získání pasu nové země - dříve může závodit pouze v případě, že mu olympijský výbor rodné země udělí povolení. To kubánští představitelé odmítli | [] | 0None
| Atletka Niurka Montalvové, mistryně světa ve skoku dalekém, se před dvěma roky vdala do Španělska a občanství získala v květnu 1999. V současné době je kubánskou (689 cm) i španělskou (706 cm) rekordmankou. Její krajan kanoista Angel Perez ještě v roce 1992 reprezentoval Kubu na olympiádě v Sydney, ovšem už následující rok utekl do USA. Loni v září získal americký pas a letos v červnu si vybojoval nominaci do Sydney. "Je to jasně politická záležitost, protože mě na Kubě stále považují za zrádce," zdůvodnil Perez americkým novinářům skutečnost, proč byla zamítnuta žádost o start v Sydney. Představitelé španělského olympijského výboru ovšem doufají, že se jim ještě podaří změnit stanovisko kubánské strany. Pomoci v lobbování by jim měl i jejich krajan Juan Antonio Samarach, jenž je předsedou Mezinárodního olympijského výboru. Jejich zástupce Guillermo Jimenez by se měl navíc ve středu setkat s kubánským ministrem sportu Humberto Rodriguezem a oba by měli jednat o celé záležitosti. Ač v obou zemích panuje odlišný politický režim, na sportovním poli Kuba i Španělsko často spolupracují. Například v atletice vytvářejí španělské kluby zázemí pro kubánské sportovce (například pro Sotomayora), kteří tak mohou závodit v Evropě. Jednoduchou pozici neměli ani američtí funkcionáři, kteří teprve až na druhý pokus získali od čínského olmypijského výboru povolení ke startu chodkyně Čchen Jue-lingové, vítězce na 10 kilometrů z roku 1992. Zkušená závodnice se krátce po OH v Barceloně rozhodlo ukončit kariéru, přestěhovalka se do USA a začala tam studovat. Zároveň požádala o azyl. Před dvěma roky se vrátila na závodní dráhu a v americké kvalifikaci si vybojovala účast v Sydney. Jelikož získala občanství USA až letos v dubnu, musela jejích cesto na OH schvalovat čínská strana. "Sportovní gesto Číny signalizuje, že nastala nová kapitola ve vzájemných vztazích," pochvaloval si Bill Hybl, šéf amerického olympijského výboru. V podobnou vstřícnost Kuby k demokratickému světu nyní doufají i Perez s Montalvovou. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/kapitan-tyce-muzeme-hrat-o-medaile.A000810221128fotbal_hdv | [] | Kapitán Týce: Můžeme hrát o medaile | Když fotbalisté naposledy bojovali v olympijském turnaji, porazili celý svět. Vízek, Jan Berger, Štambacher a spol. před dvaceti lety dobili Moskvu. Jejich pokračovatelům tehdy ještě nebyly ani čtyři roky. Může současný olympijský tým dopadnout stejně famózně? Být také zlatý? "Můžeme hrát o medaile, to každopádně," říká kapitán mužstva Roman Týce. "Sním o tom, že se vrátíme stejně triumfálně jako hokejisté z Nagana. Chtěl bych zažít stejnou slávu." Za zlato získá mužstvo desetimilionovou odměnu, za stříbro sedm milionů, za bronz pět | [
"Uefa",
"Jan koller",
"Karel brückner",
"Sydney",
"Nagano",
"Anderlecht brusel",
"Roman týce",
"Bratislava",
"Moskva",
"Jan berger"
] | 0None
| Až se v sobotním poledni třicátého září rozběhne finále na Olympijském stadionu v Sydney, třeba u toho bude i český tým. Nebo už mohou být hráči z Austrálie dávno doma. Čtvrt roku se honosí velkým úspěchem: reprezentace je druhým nejlepším mužstvem Evropy. Až ve finále šampionátu prohrála s Itálií. "Tenkrát v Bratislavě jsem si řekl, že další finále už prohrát nesmíme," vypráví Týce. Říká to napůl nevážným tónem, napůl statečně. Cítí, že Česko dokáže zaútočit. Ale není si jistý, jestli to potvrdí právě olympiáda. Fotbalový turnaj bývá na olympijských hrách v ústraní, limituje ho věk hráčů. Olympijský tým, to není výkvět nejlepších hráčů země, ale nadějní mladíci do 23 let. Mužstva mohou doplnit jen tři starší hráči. Už dnes je jasné, že česká elita, Nedvěd, Koller nebo Patrik Berger, tam nebude. "Ani jsem se v Anderlechtu nezkoušel ptát, jestli by mě pustili do Austrálie. Vím, že bych neuspěl," přiznal útočník Jan Koller. Olympiáda není hlavním fotbalovým tématem. Pro Evropu je zásadní Liga mistrů, Pohár UEFA a ligové soutěže. Nikoli měsíční turnaj v Austrálii. Česko není výjimkou. Zbývá jen malé procento, že by liga ustoupila olympiádě. "Už dávno nepočítám s tím, že se liga přeruší," řekl trenér olympioniků Karel Brückner. Z každého klubu může vzít maximálně tři hráče, to je další limit. Příští týden oznámí Brückner širší nominaci. Nejspíš se v ní objeví tři čtyři starší hráči, třeba brankář Petr Kouba, vicemistr Evropy 1996. Česko potká ve skupině tři neznámé soupeře, nejdřív 13. září USA, pak Kuvajt a Kamerun. "Každý si říká, jak jim naložíme, ale tomu nevěřím. Když někdo bude mluvit o slabších soupeřích, hned ho zastavím," říká Týce. Pamatuje si, jaký šok přinesl před rokem zápas s podceňovanou Koreou. Mladíci prohráli 1:4 a v Prostějově je lidé vypískali. Až 6. září fotbalová výprava, jediný kolektivní sport Česka na olympiádě, odletí směr Austrálie, bude si přát, aby se vracela s medailí. "Je to životní událost. Chtěl bych dopadnout jako mužstvo před dvaceti lety," sní kapitán. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/skok-do-sydney-nebyl-uznan.A000811153705sporty_hdv | [
"Jan Dvořák"
] | Skok do Sydney nebyl uznán | Případ, který v týdnu rozvířil výškařský trenér Ctirad Nezdařil, uzavřel verdikt výkonného výboru atletického svazu: Tomáš Janků je vyřazen z nominace pro olympijské hry v Sydney. Další osud této causy je nyní v rukou disciplinární komise atletického svazu. Ta okamžitě zahájí šetření jak to bylo se skokem, kterým měl Janků na mítinku v Bílině 27. července překonat olympijský limit - 230 centimetrů - ale podle expertů byla laťka podstatně níž.Na videozáznam kontroverzního skoku se podívejte ZDE | [] | 0None
| "Nikdo vám neřekne úplně stoprocentně, že výška opravdu neodpovídala dvěma stům třiceti centimetrům, ale výkonný výbor je po rozboru všech dostupných materiálů přesvědčen, že šlo o výšku zhruba o devět centimetrů nižší" říká předseda atletického svaz František Fojt. "Sám jsem zklamán," přiznal. "Ještě když jsme dávali podklady expertům, kteří s námi spolupracují, dělají cílové kamery a podobně, jsem věřil, že se potvrdí regulérnost Tomášova skoku. Bohužel, se to nestalo." Vinu atletický šéf v tuhle dobu nikomu nepodsouvá. "To zatím nemůže říct nikdo. S Tomášem jsem mluvil ráno - je přesvědčený, že limit skočil." Výškař je zklamaný, po verdiktu výkonného výboru místo tréninku odpovídal na telefonáty novinářů a v jeho hlase nebyla cítit žádná stopa viny. "Jsme přesvědčen o tom, že jsem skočil opravdu 230 centimetrů," tvrdil. "To se těžko poznává. Loni po zranění jsem na armádním mistrovství skočil dvě stě osmnáct a nadřel jsem se na to jako by to bylo daleko víc. Naopak tři dny před Bílinou jsem na Slavii měl formu, dal jsem dvě stě dvacet osm a připadalo mi to jako dvě stě dvacet," vysvětloval. Pak přiznal, že po tom všem je přece jen zviklán. "Dosud jem byl přesvědčen, že poznám ma laťce rozdíl dvou centimetrů, po tom všem teď nevím." Janků nikoho nepodezřívá. "Výškaři jsou bezvadná parta, tam se podrazy nedělají." Tomáš Janků z Dukly Praha na atletickém mistrovství České republiky v Plzni vyhrál soutěž ve skoku do výšky výkonem 224 centimetrů. | null | 2idnes
| null | [
1
] | 1MAN
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/recepty/svycarske-syrove-fondue.A000809120602recepty_pet | [] | Švýcarské sýrové fondue | Kotlík na fondue vytřeme česnekem, nalijeme bílé víno, trochu zahřejeme a za stálého míchání vsypeme nastrouhaný sýr. Mícháme tak dlouho, až je sýr téměř rozpuštěný. Pak přidáme škrobovou moučku rozmíchanou v troše vína, třešňovice a citrónové šťávy a za neustálého míchání uvedeme do varu | [
"Sýr",
"Snadno a rychle",
"Nápoje",
"Světová kuchyně",
"Česnek"
] | 0None
| 5 stroužků česneku0,5 l suchého bílého vína 600 g strouhaného sýra (1/2 eidamu a 1/2 moravského bochníku)4 zarovnané lžíce škrobové moučky0,2 l třešňovicové pálenky 40%pepř, muškátový oříšekcitrónová šťávana větší kostky nakrájený chléb Nakonec ochutíme pepřem, ev. muškátovým oříškem (zdá-li se vám pokrm hořký, můžete jej nepatrně přisladit). Nádobu přeneseme na ohřívač, který jsme už připravili na jídelním stole. Plamen regulujeme tak, aby pokrm neustále mírně bublal. Na stůl si připravíte talířky s nakrájeným chlebem a jako nápoj se doporučuje třešňovice, bílé víno nebo silný čaj. Sýrové fondue | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 5FRIDAY
| 2000-08-11T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/hry/plne-hry/rgh-kozy-kam-se-podivas.A000811_042716_bw-plneHry-arkady_bw | [
"Pavel Mondschein"
] | RGH - kozy kam se podíváš | Jsou chvíle, kdy se každý z nás potřebuje nějak odreagovat. Nejsem sice zastáncem násilí, ale uznávám, že nejlepší řešení bývá do něčeho si praštit nebo střelit. A když není po ruce ten, na koho jste rozzlobení, může vám jako náhražka posloužit cokoliv. Tak proč ne zrovna šílené kozy? | [] | 15Technologie
| Poté, co jste si přečetli titulek, jste si možná pomysleli, že mi to léto trošku vlezlo na mozek. Ne, nebojte se, jsem zcela v pořádku, hlavu mám chladnou a nadpis hry je absolutně výstižný. Dnes vám totiž nabízíme ke stažení hru, kterou snad jinými slovy ani popsat nelze. Hra RGH (celým názvem Retarded Goat Hunter), kterou vyvinula společnost Virtually Real, je skutečně o kozách. A jak to všechno vlastně bylo? Před dávnými a dávnými časy se vydala jedna šílená koza na dalekou cestu za bájným cheeseburgerem. Její pouť vedla přes zrádné hráškové pole. To se postupně měnilo a měnilo, až se z něj staly hráškové hory. Cheeseburgery jsou na dosah. Šílené koze se tam zalíbilo, přivedla své soukmenovkyně a ty se tam rozmnožily. Přesněji řečeno, přemnožily se. S tím je zapotřebí něco dělat, protože jinak hrozí Hráškové zemi zkáza. A ano, tušíte správně. Záchrana leží na vašich bedrech. Tak nám to alespoň říká příběh, který se ke hře váže. Jak to ale všechno vypadá ve skutečnosti? Jste rozzuřená mrkev s plamenometem a střílíte lehce nafialovělé kozy, které na vás padají z nebe. Musíte přitom dávat setsakra dobrý, pozor, aby se vás žádná ani nedotkla, protože to by znamenalo váš okamžitý konec. Přijde vám to šílené? Mě ano. A to je na všem to nejlepší. Ovládání Mrkvoně (v originále Carrotman) je velmi jednoduché. Když zmáčknete šipku doprava, otočíte se vpravo. Když stisknete šipku doleva otočíte se překvapivě doleva. A že se budete mít co otáčet. Nejlepší ale je, že když stisknete Ctrl, vystřelíte ze svého plamenometu. To je tak v kostce celý herní systém, ale nenechte se odradit jeho jednoduchostí. Zabít více jak sto koz není samo sebou. Retarded Goat Hunter má kromě totálně ulítlé myšlenky a snadného ovládání ještě další klad. Tím je zvuk. Není sice 3D (a kdo by to také očekával), ale je více než dobrý. Hudební doprovod je nevtíravý a nikterak nepřehlušuje dunění výstřelů a výbuchy zasažených koz. Dobře radím, při hraní si zvyšte hlasitost na maximum, nebudete litovat. Jediné, co by šlo hře vytknout, je grafika. Ztvárnění jako takové je sice hezké, ale okno o rozměrech 320x200 je přeci jen trošku málo. No, co se dá dělat, nic není zcela ideální. Naštěstí díky ostatním kladům RGH lze tento nedostatek prominout, protože ve všech dalších směrech to je přesně ta hra, po které v práci sáhnete ve chvíli, kdy jste se nepohodli s nadřízeným a toužíte něco rozstřílet. Retarded Goat Hunter vám za vašeho šéfa nabídne více než dobrou náhražku. | 8 | 2idnes
| Plné hry | [
1
] | 1MAN
| 6SATURDAY
| 2000-08-12T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/do-sydney-poleti-126-ceskych-sportovcu.A000811174148s2k_bra | [] | Do Sydney poletí 126 českých sportovců | Českou republiku by mělo na olympijských hrách v Sydney (15. září-1. října) reprezentovat 126 sportovců, tedy o deset víc než před čtyřmi lety v Atlantě. Startovat budou v sedmnácti odvětvích a i s doprovodem bude mít výprava zřejmě přesně dvě stě členů. Vyplývá to z návrhu, který bude v pondělí v Praze projednávat plénum Českého olympijského výboru (ČOV) | [
"Český olympijský výbor (čov)",
"Mezinárodní olympijský výbor (mov)",
"Zranění",
"Sydney",
"Český atletický svaz",
"Atlanta",
"Tomáš janků",
"Štěpán janáček"
] | 0None
| Na poslední chvíli byli do nominace zařazeni tenistka Daniela Bedáňová, která dostala divokou kartu pro čtyřhru, skokan o tyči Štěpán Janáček, jenž splnil kritéria ČOV pět dní po oficiálním termínu, a plavec Jan Víťazka. Tomu sice k limitu ČOV v polohovém závodě na 200 m scházejí dvě setiny sekundy, ale mezinárodní kritéria splnil. U skokana do vody Jaroslava Makohina, který dříve reprezentoval Ukrajinu, je ještě nutný souhlas MOV, ale ten by měl být jen formalitou. Naopak Tomáš Janků byl dnes z původní nominace vyřazen poté, co Český atletický svaz zpochybnil jeho kvalifikační výkon v Bílině. Nejpočetnější zastoupení budou mít atleti, jichž se do Sydney chystá pětadvacet. Kanoistů je celkem devatenáct, stejně jako fotbalistů, jejichž nominace však bude zveřejněna až v pondělí. I poté se zřejmě ještě bude měnit, neboť uzávěrka pro fotbalový turnaj je až 25. srpna a kluby zatím příliš nechtějí své svěřence uvolňovat. Ani pondělní plénum ČOV nemusí mít poslední slovo, neboť na svou šanci čeká například tenista Bohdan Ulihrach, který je zatím druhým náhradníkem. Také v některých dalších sportech může zranění způsobit změny v nominaci a navíc předseda ČOV Milan Jirásek má právo dodatečně zařadit do výpravy sportovce, který by ještě do začátku her předvedl mimořádný výkon. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 6SATURDAY
| 2000-08-12T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/predseda-nov-kuby-obhajuje-eticke-ne.A000812104914s2k_hdv | [] | Předseda NOV Kuby obhajuje "etické" ne | Jako o etické odpovědi na krádež sportovců ze zemí třetího světa, hovoří představitelé Kubánského olympijského výboru o svém rozhodnutí nepovolit mistryni světa v dálce Niurce Montalvové start na olympijských hrách v Sydney za Španělsko. Montalvová, mistryně světa ze Sevilly, získala španělské občanství loni v květnu a podle článku 46 olympijských stanov nesmí do tří let startovat na mezinárodních podnicích bez povolení své bývalé vlasti | [] | 0None
| Předseda Kubánského olympijského výboru Jose Ramon Fernandez prohlásil, že Kuba má "morální právo zamítnout žádost španělské strany o povolení nominovat Montalvovou na olympiádu". Fernandez neopomněl dodat, že bude postupovat stejně i v případech dalších atletů z 'Ostrova svobody', kteří emigrovali a žádají o souhlas se startem. "Podle mého názoru jde o krádež, která je však legální a fér. Máme plné právo s tím nesouhlasit," uvedl Fernandez v rozhovoru pro list Granma. "Ti, kteří žádají, aby sportovec, který vyrostl na Kubě, startoval pod jejich vlajkou, by se měli stydět. Je to nefér, když se bohatá a rozvinutá země, snaží zneužít sportovce z chudé země jako je Kuba, aby pro ni bojoval o medaile," dodal předseda Kubánského olympijského výboru. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 6SATURDAY
| 2000-08-12T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/hry/plne-hry/zeme-99-simcity-po-cesku.A000812_085800_bw-plneHry-strategie_bw | [
"Zdeněk Polách"
] | Země 99 - SimCity po česku | Vzpomínáte si na legendární strategii, v níž jste budovali své vlastní městečko a byli jste pánem všech lidí, kteří v něm žili? Česká freewarová hra Země 99 od Radka Mokrého vám dá zavzpomínat na staré zlaté časy strávené u počítače v roli zbohatlíka budujícího si svůj vlastní svět | [
"40"
] | 15Technologie
| Strategická hra, v níž budujete vlastní městečko - tak by se dala ve stručnosti charakterizovat freewarová hra od Radka Mokrého (RaMoSoft). Když jsem ji spustil, absence pěkného loga a "sexy" menu mi naznačovala, že to asi žádná bomba nebude, avšak na rozdíl od některých předchozích titulů to, co Země 99 ztrácí ve výše zmíněných prvcích, dohání ve hře samotné - a to jak graficky, tak hratelností, protože tato gameska vás opravdu dostane. Jak už jsem řekl, po spuštění se vám objeví menu s řadou možností. Rozhodně doporučuji nejprve si přečíst informace o hře, hlavně nebudete-li si zpočátku vědět rady. Pochopitelně zde existuje funkce načíst si uloženou pozici a nová hra. V posledně zmiňovaném případě máte na výběr buď samostatnou hru, v níž si stavíte svoje městečko dle libosti a s uspokojením sledujete, jak se rozrůstá a jak v něm přibývá uživatelů, nebo si vyberete mise - pak je vaším úkolem poslouchat příkazy státu a plnit jednotlivé levely jejich splněním. A věřte, že některé opravdu nebudou lehké. Samotná Země 99 funguje tak, že na počátku máte většinou 15 milionů na budování nového města (u některých misí máte méně v závislosti na tom, jaký úkol máte momentálně splnit) a na prázdnou plochu pak jako stromky do země sázíte budovy, kterých je celkem čtrnáct - bytovky (paneláky) a rodinné domky (to proto, aby bylo kde bydlet), hasiči, policie, radnice, škola (pro spokojenost lidí a bezproblémový chod města), obchod, hospoda, cukrárna, pošta, továrna (pro uspokojování lidských potřeb a zisky do státní kasy jak z chodu firmy, tak z výplat zaměstnanců) a farma (ta slouží jednak pro zaměstnání lidí, tak pro obživu celého města a v neposlední řadě jako firma poslušně platící daně a zvyšující váš rozpočet). Vaším úkolem pak jek vystavět fungující a prosperující městečko se spokojenými obyvateli - na jejich spokojenosti závisí, zda-li se uchytíte, či nikoliv. Aby se vám do města někdo nastěhoval, musejí být stávající obyvatelé spokojeni alespoň z padesáti procent, naopak je-li ukazatel spokojenosti pod čtyřiceti procenty, lidé se začínají stěhovat pryč. Spokojenost závisí na mnoha ukazatelích a zde se ukazuje také fakt, že autor si s vymýšlením opravdu pěkně pohrál. Faktorů ovlivňujících náladu vašich obyvatel je hned několik - výše sociální dávky nezaměstnaným, daně z příjmu zaměstnanců i firem, výše výplaty, nájemného, množství nezaměstnaných, dostatek volných bytů k nastěhování a v neposlední řadě množství budov potřebných pro bezproblémový chod městečka. Zapomeňte na spokojenost lidí v případě, že nemáte farmu (budou trpět hlady), chybí vám policejní stanice (bude se krást), škola (všichni budou tupí jako Stoupové z Gumídků :-)) či pošta (komunikace je důležitá, to si v dnešní době mobilních telefonů a internetu uvědomují snad všichni (až na Václava Klause či Miloše Zemana - viz. akce "napiš si svému poslanci" v rámci BMI (březen - měsíc internetu)). Díky mnoha faktorům ovlivňujícím spokojenost a použitému algoritmu tak ve hře zažijete také nějaké nelogičnosti - například v případě určité konstelace daní, zisků, postavených budov a dávek v nezaměstnanosti můžete docílit toho, že lidé budou spokojeni, ačkoliv nájemné bude několikanásobně převyšovat jejich zisky. Je však docela možné, že autor o tomto neví a při případných úpravách tuto chybu odstraní. Je sice téměř jisté, že se tím malinko zvýší obtížnost hry (s níž už dnes mohou mít v počátcích nováčci mírné problémy), avšak myslím si, že ani toto nebude na škodu). Země 99 je bezesporu zajímavým titulem stojícím za stažení. Po grafické stránce je na tom docela dobře, špičkovou hudbou či množstvím zvukový efektů sice nevyniká, avšak tou nejdůležitější vlastností každé hry je hratelnost a ta Radkovu SimCity po česku rozhodně neschází. Upozornění: ke spuštění hry je nutné znát registrační číslo, které zjistíte na oficiálních stránkách hry a vzhledem k tomu, že nás zaplavujete emaily o tom, že tyto nefungují, vězte, rozhodli jsme se jej zveřejnit i v tomto článku. Nuže vězte, že registrační číslo je Z6y7X9dd12jB4. | 30 | 2idnes
| Plné hry | [
1
] | 1MAN
| 7SUNDAY
| 2000-08-13T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/kouba-rekl-brucknerovi-ano.A000813204716s2k_hdv | [] | Kouba řekl Brücknerovi ano | Petr Kouba, gólman vicemistrů Evropy z roku 1996, přijal nabídku trenéra Karla Brücknera, k účasti v olympijském fotbalovém týmu. "Jen krátce jsem se rozmýšlel. Moc mě potěšil trenérův zájem, uvědomil jsem si, že startovat na olympiádě bych už nikdy nemusel," zdůvodnil jedenatřicetiletý Kouba, který ve španělské La Coruni příliš nechytá, svoje rozhodnutí. Teď už jen čeká, až dorazí nominace na vedení klubu, aby věděl, kdy odcestuje do Prahy | [
"Sparta",
"Karel brückner",
"Petr kouba",
"Anglie"
] | 0None
| Kouba v telefonickém rozhovoru přiznal, že Brücknerovi, který může stříbrný tým z evropského šampionátu do 21 let posílit několika staršími hráči, už svoji účast potvrdil, přestože ještě nemá jasno, kde bude chytat v nové sezoně chytat. Pro Koubu může být v jeho situaci, kdy se stal po Molinově příchodu v La Coruni trojkou, právě olympiáda odrazovým můstkem pro další část kariéry, ale sám tvrdí, že na to moc při rozhodování nemyslel, ale přiznal, že ve Španělsku bude asi olympiáda ostře sledovaná. Z takřka dvou desítek hráčů, které může v týmu potkat se zná jen s kapitánm týmu Romanem Týcem, s nímž kdysi hrál ve Spartě. Kouba odchytal čtyřicet zápasů za reprezentační áčko, naposledy stál v brance národního týmu 18. listopadu 1998 při porážce 0:2 v Anglii. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 7SUNDAY
| 2000-08-13T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/pripad-montalvova-nabira-obratky.A000813210310s2k_hdv | [] | Případ Montalvová nabírá obrátky | Několik dní poté, co Kubánci zamítli žádost Španělů o povolení startu dálkařky Montalvové na olympiádě, stáhli své atlety z tréninkového soustředění v Guadalajaře. Světový rekordman ve výšce Javier Sotomayor a mistr světa v dálce Iván Pedroso sbalili v sobotu své věci a bez vysvětlení odcestovali do Itálie | [] | 0None
| "Našli tu svou druhou vlast. Nevím o ničem, na co by si tu mohli stěžovat," krčil nechápavě rameny předseda Španělské atletické federace Jose Maria Odriozola. "Dali jsme jim všechno, co potřebovali, ale nikdo nám ani nepoděkoval," dodal. Zbytek výpravy kubánských atletů, kteří se v Guadalajaře připravovali od konce května na olympijské hry v Sydney, opustil tréninkový tábor v neděli. "Budeme muset naše vztahy s kubánským svazem od základu přehodnotit," dodal Odriozola. Mistryně světa Montalvová získala loni španělské občanství a chtěla svou novou vlast reprezentovat na olympiádě. Po změně státní příslušnosti však musí podle olympijského řádu každý atlet tři roky žádat před každou mezinárodní akcí o povolení startu olympijský výbor ve své bývalé vlasti. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 7SUNDAY
| 2000-08-13T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zebraku-v-centru-si-straznici-temer-nevsimaji.A000813194833praha_dky | [
"Petr Kolář"
] | Žebráků v centru si strážníci téměř nevšímají | Přestože už téměř dva měsíce platí vyhláška, která městským policistům umožňuje zasáhnout proti žebrákům v centru a na mnoha dalších místech metropole, počet lidí žádajících o almužnu se nijak nezměnil. Vedení městské policie přitom tvrdí, že strážníci dělají vše, co je v jejich silách. Redakce MF DNES proto celý uplynulý týden každodenně důsledně sledovala žebráky posedávající přímo v centru Prahy, například v ulici Na Příkopě, Na Můstku či v okolí Staroměstského náměstí | [
"Praha",
"Metropole",
"Staroměstská (praha)"
] | 2Domácí
| Redakce tak zdokumentovala, že proti nim strážníci dostatečně nezakročují a nechávají je bez problémů sedět na obvyklých místech. Se svými poznatky MF DNES seznámila vedení městské policie i městského radního pro bezpečnost Rudolfa Blažka, jenž vyhlášku navrhl a prosadil. "A byli žebráci skutečně v místech, kde podle vyhlášky být nesmějí? Ano? Tak to mě velice překvapuje," reagoval na dotaz náměstek ředitele městské policie Václav Bláha, jenž svého šéfa po dobu dovolené zastupuje. "Výsledky boje proti žebrotě, které dostáváme z obvodního ředitelství Prahy 1, nic takového nepotvrzují. Děkuji za tuto informaci, osobně se zeptám vedoucího pracovníka ředitelství prvního obvodu, jak hodnotí uplynulý týden on," podotkl Bláha. Dodal, že bude situaci konzultovat také se šéfem strážníků Radimem Chybou. Zástupce šéfa obvodního ředitelství městské policie pro Prahu 1 Petr Bakule tvrdí, že v uplynulém týdnu žebrotu poctivě kontrolovali a potírali. "Kontroly děláme zhruba jednou za týden, za čtrnáct dní. Zrovna minulý týden jsme proti nim měli akci v úterý, ve středu a ve čtvrtek. Za tyto tři dny jsme nechytili jediného žebráka. Problém však je, že žebráci využívají finty. Například jsou v ulici dva a jakmile jeden uvidí uniformu, dá echo druhému a ten ostatním. Takže než tam strážníci dojdou, lidé nežebrají, nebo se dokonce stačí schovat," uvedl Bakule. "A když je nechytíme přímo při žebrání, nemůžeme je postihnout," dodal. Jeden z lidí, kteří žádali o almužnu nedaleko náměstí Republiky, si však na zvýšenou ostražitost strážníků nestěžoval. "Ne, nikdo z nich mne nezastavil. Myslím, že nás nechávají na pokoji, a já na tom nevidím nic špatného. Vždyť když nám někdo peníze dát nechce, tak zkrátka nedá. Já osobně nikoho zbytečně neobtěžuji," podotkl muž ve středních letech, který se představil jako Tomáš. Snad ještě více než náměstek šéfa strážníků Bláha byl současným stavem překvapen městský radní pro bezpečnost Rudolf Blažek, jenž si podle svých slov většího počtu žebráků v centru také nevšiml. Na otázku, jak je takováto situace možná, odpověděl: "No to se zeptejte ředitele městské policie. Jestli je to pravda, pokud to máte zdokumentováno, a to zřejmě ano, budu velice tvrdě postupovat proti městské policii za to, že nedělá svoji práci dobře," prohlásil. "Strážníci budou muset napravit své pochybení a pokud to neudělají, projednám situaci nejprve s ředitelem Chybou, poté s primátorem Kaslem a budu situaci rázně řešit. Vedení městská policie bude muset situaci vysvětlit a když to adekvátním způsobem neudělá, jako že asi ne, tak buď zjedná okamžitou trvalou nápravu, nebo se budeme muset bavit o tom, jestli jsou její vedoucí lidé na pravém místě," dodal Blažek. CO ŘÍKÁ VYHLÁŠKAVyhláška o žebrotě, kterou v dubnu přijalo městské zastupitelstvo, popisuje žebrání jako činnost, jež by mohla narušit veřejný pořádek v Praze. Žebrání přitom zakazuje na následujících místech:- prakticky na celém území prvního obvodu- v prostorách metra včetně přístupových a výstupních cest- ve vozidlech městské hromadné dopravy- na železničních stanicích a zastávkách a v okruhu 100 m od nich- na zastávkách liniové osobní dopravy a v okruhu 100 m od nich- na letištích a 100 m od nich- u mateřských, základních a základních uměleckých škol a v okruhu 100 m od nich- u zastupitelských úřadů cizích států a v okruhu 100 m od nich | null | 2idnes
| Domácí | [
1
] | 1MAN
| 1MONDAY
| 2000-08-14T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/lide-navstevuji-pamatky-stejne-v-chladnu-i-parnu.A000814143533igcechy_hop | [] | Lidé navštěvují památky stejně v chladnu i parnu | Ne každý, kdo tráví dovolenou v rekreačních oblastech středních Čech, ve dnech, kdy počasí příliš nepřeje, chodí navštěvovat nějaké památky | [
"Česká republika",
"Tipy na výlet: středočeský kraj",
"Dovolená",
"Veltrusy",
"Vlašim",
"Hořovice",
"Sedlec",
"Mladá fronta dnes",
"Kutná hora",
"Mladá boleslav"
] | 13Cestování
| Vyplývá to z ankety, kterou dělali zpravodajové MFD. Ti se na známých památkách v kraji ptali, zda chodí v letošním chladném létě více návštěvníků než vloni. Odpovědi byly většinou negativní - chladné počasí návštěvnost ovlivňuje jen minimálně. Jedinou výjimkou je zámek v Hořovicích, který spravuje Památkový ústav středních Čech. Zde se v červenci a první polovině srpna zvýšila návštěvnost dvojnásobně ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. "Výrazně se na tom samozřejmě projevilo počasí, turisté k nám však přicházejí i za rozšířeným návštěvnickým okruhem a novými výstavami," tvrdí pracovnice správy zámku Renáta Fialová. Letošní zvýšené příjmy ze vstupného se také projeví v dalším zkvalitnění prostorů hořovického zámku. Přes zimu a začátek jara příštího roku by tak měly projít rekonstrukcí toalety i interiéry a exteriéry budovy zámku. Naopak chladné a deštivé letní počasí se na návštěvnosti Muzea okresu Benešov se sídlem na vlašimském zámku příliš neprojevuje. "Z každodenního provozu usuzujeme, že návštěvníků příliš nepřibylo. Lidí chodí stále hodně, ale není to nijak dramatický nárůst proti loňskému roku," poznamenal ředitel okresního muzea Karel Bárta. Ze srovnání letošních a loňských statistik vyplývá, že letos během prvního prázdninového měsíce expozice muzea ve Vlašimi navštívilo zhruba o sto lidí více než v loňském červenci. Ani zámek Březnice, jehož správcem je rovněž Památkový ústav středních Čech, výrazný nárůst návštěvnosti za první prázdninový měsíc nezaznamenal. "Loni k nám přišlo v červenci jen o necelou stovku lidí méně, to je zanedbatelný rozdíl," říká kastelán zámku Robert Barták, který však dodal, že v květnu a červnu, kdy bylo teplo, poklesla návštěvnost zámku ve srovnání s loňským rokem o osm set lidí. Velmi příznivou turistickou sezonu zažívají v Kutné Hoře. Město vloni navštívilo více než 150 tisíc turistů a v letošním roce by to podle odhadů nemělo být méně. "Vliv špatného počasí jsme vůbec nepocítili. Někteří ubytovatelé nebo restauratéři si trochu stěžují, ale my máme takový nápor, že nestíháme," řekla ředitelka městského informačního centra Renata Čiháková. Největší zájem mají návštěvníci o chrám svaté Barbory a kostnici v Sedlci. Zhruba stejnou návštěvnost jako vloni má i skanzen lidových staveb v Přerově nad Labem na Nymbursku. Podle plánu by do něj mělo zavítat přes 50 tisíc návštěvníků. Zámek Veltrusy každý rok navštíví čtyřicet tisíc lidí. "Převažuje tuzemská klientela, zahraničních návštěvníků ubývá. Letošní červenec byla znát zvýšená návštěvnost, ale ne nějak zásadně," uvedl správce mobiliáře veltruského zámku Petr Veis. Do Veltrus jezdí většinou rodiče s dětmi nebo školní výlety. Na návštěvnost nelahozeveského zámku letošní chladnější léto vliv nemělo. "Lidí chodí přibližně stejně jako předchozí sezony," tvrdí pokladní zámku v Nelahozevsi Eva Škabradová. Nečekaný příliv návštěvníků naopak zaží vají v mladoboleslavském Templu, kde za necelé dva měsíce od červnového otevření nové archeologické a historické městské expozice, přišly čtyři tisíce lidí. Zájem je však dán spíše tím, že se jedná o novinku využívající moderní zvukovou a světelnou techniku, než že by lidé při návštěvě Mladé Boleslavi v chladných dnech vyměnili gotický objekt za koupaliště. Hořovický zámek. | null | 2idnes
| Po Česku | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-14T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/v-los-angeles-zacina-sjezd-demokratu.A000814113926zahranicni_jpl | [] | V Los Angeles začíná sjezd demokratů | V Los Angeles začíná čtyřdenní demokratická národní konvence, sjezd americké Demokratické strany, jejíž členem je současný prezident Bill Clinton. Během sjezdu má být nynější viceprezident USA Al Gore oficiálně nominován prezidentským kandidátem pro listopadové volby. Demokraté věří, že konvence dá straně v předvolebním boji nový impuls | [
"Spojené státy americké",
"Madeleine albrightová",
"George bush",
"Bill clinton",
"Reuters",
"Cleveland",
"Al gore",
"Parlament",
"Los angeles"
] | 1Zahraniční
| V průzkumech totiž Gore zaostává za svým republikánským soupeřem texaským guvernérem Georgem Bushem mladším, i když po výběru senátora Josepha Liebermana do viceprezidentské funkce se rozdíl mezi oběma kandidáty výrazně snížil.Gore přijede na demokratickou konvenci ve středu, v týž den, kdy na ní promluví Lieberman. Ve čtvrtek pak Gore přijme nominaci na úřad prezidenta pro volby 7. listopadu a přednese svůj zásadní projev, který chce věnovat snížení daní pro střední třídu a sociálním jistotám. "Konvence mi dá příležitost, abych se voličům představil a řekl jim, kdo skutečně jsem," prohlásil Gore v neděli v Clevelandu. Gore rovněž slíbil, že bude-li zvolen prezidentem, zůstane s voliči ve stálém kontaktu a bude prý v celé zemi pořádat více setkání, než kolik jich absolvoval jako kandidát na prezidentský úřad během předvolební kampaně. Svou vládu chce Gore budovat na úspěších z posledních osmi let, tedy na bezprecedentním růstu ekonomiky a snížení kriminality. "Chci požádat americký lid, aby skutečně uvěřil, že v této zemi můžeme udělat správnou věc a že nezklamu a věnuji mu veškeré úsilí, které ospravedlní tuto víru," prohlásil Gore v neděli agentuře Reuters. Al Gore ztrácí u mnohých voličů body před svým republikánským protikandidátem Bushem často pro své spojení s Clintonem, jenž sice sklízí pochvalu za svoji politiku, ale jehož morálka je americkou veřejností velmi ostře kritizována. Čtyřdenního jednání sjezdu se zúčastní asi 500 diplomatů, poslanců parlamentů a dalších zahraničních činitelů, kteří budou hosty Národního demokratického institutu. Americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová v neděli v kalifornské Pasadeně pozdravila zahraniční diplomaty a vlivné pozorovatele a komentátory, kteří budou sledovat demokratickou národní konvenci. Na setkání naznačila své plány po odchodu Clintonovy vlády a řekla diplomatům, že mohou počítat s její návštěvou, při níž bude usilovat o posílení demokracie ve světě. "Těším se, že v příštích letech navštívím mnohé z vás ve vašich zemích," řekla Albrightová, aniž upřesnila, jakou funkci chce zastávat po nástupu nového prezidenta začátkem příštího roku. "Slibuji vám, že v tomto svém poslání vynaložím všechny síly, a to nejen v nynější funkci, ale v celém svém životě," prohlásila ministryně zahraničí. Demokratický kandidát na post prezidenta USA Al Gore líbá svou manželku Tipper po vystoupení v Nashvillu | null | 2idnes
| Zahraničí | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-14T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/v-butovicich-roste-krestanske-centrum.A000814110928praha_dky | [] | V Butovicích roste křesťanské centrum | Uprostřed sídliště Nové Butovice v Praze 13 vyrůstá od března Komunitní centrum svatého Prokopa. Původně zde měl stát jen římskokatolický kostel, později byl však projekt rozšířen do současné podoby. Na Slunečním náměstí tak od letošního prosince zahajuje činnost Komunitní centrum, které se má stát nejen místem bohoslužeb a setkávání křesťanů, ale i prostorem pro všechny obyvatele sídliště | [
"Praha",
"Metropole",
"Elektronické neschopenky",
"Praha 13",
"Butovice",
"Komunitní centrum"
] | 2Domácí
| Sociální situace v okolí Slunečního náměstí totiž vyžaduje vytvoření komunitního centra se zaměřením na mládež, a to včetně mládeže problémové, a s programy stabilizujícími mezigenerační vztahy. Za tím účelem byl projekt výrazně rozšířen a lépe vyhovuje i urbanisticky. Po dostavění centra by zde měl být ve spolupráci s Prahou 13 spuštěn program s názvem Otevřené dveře, který má dětem a mladým lidem vyrůstajícím na sídlišti rozšířit možnosti užitečného trávení volného času. Jeho cílem je také zmírnit negativní okolnosti života mladých na panelovém sídlišti, působit proti šíření drogových závislostí, kriminality, ale i bezohlednosti a nezájmu. Setkávat se však v centru budou moci i rodiny a staří lidé, kteří se cítí v prostředí anonymního sídlišti sami. Centrum nabídne lidem koncerty, besedy, přednášky i vzdělávací programy. Má tu působit také výtvarný kroužek a hudební sbor, v nabídce nebudou chybět ani poznávací výlety. Počítá se i s poradenstvím pro mezilidské vztahy a rodiny v krizi, které by zde pomohlo zmírnit vysokou rozvodovost. Otevřené bude centrum i pro postižené a lidi s pohybovými obtížemi, kterým návštěvu usnadní bezbariérové vstupy. Základní kámen stavby, která vzniká podle projektu ateliéru 'Jiran-Kohout architekti' byl položen loni o Vánocích, stavět se začalo 1. března. Financování stavby, která by možná mohla být dokončena ještě letos, zajišťují dotace a dary sponzorů, kterých je už několik desítek. Řada z nich přispěla finančně, jiní dodali stavební materiál, další svou práci poskytli za mimořádně vstřícné ceny. Projekt Komunitního centra vznikl z původního projektu stavby kostela (jehož iniciátory byli mj. P. Stanislaw Góra a Mgr. Karel Vostárek), pro který již bylo v roce 1998 vydáno stavební povolení a shromážděna větší část financí z církevních zdrojů. Po déletrvající debatě se však dospělo k názoru, že původní záměr nebude realizován. Nové centrum ponese název Komunitní centrum svatého Prokopa. Tomuto českému světci byl zasvěcen kostel stojící nad vstupem do Prokopského údolí - dnes hlavní rekreační oblasti sídliště. V padesátých letech jeho existenci rázně ukončil dynamit. Stavební povolení nabylo právní moci 24. února 2000 a 1. března byla zahájena vlastní výstavba. | null | 2idnes
| Domácí | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-14T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/pruvodci-po-adrspachu-si-vymysleji-pribehy-skal.A000814115855igcechy_hop | [] | Průvodci po Adršpachu si vymýšlejí příběhy skal | Kdo se chce ucházet o místo průvodce v Adršpašském skalním městě, musí ovládat cizí jazyky a být v dobré fyzické kondici. Tamní průvodci však dodávají: Každému se tu hodí notná dávka fantazie navíc | [
"Česká republika",
"Důchodci",
"Adršpach",
"Věda",
"Vratislav",
"Teplice"
] | 13Cestování
| Bez poutavého výkladu, který by se nehemžil pohádkovými postavami a historkami o slavných lidech, by se totiž ve skalním městě zdržel jen málokterý z turistů. "Nic nepřekrucujeme, ale když to jde, vymýšlíme si podle vlastní fantazie. Prostředí skal k tomu přímo vybízí. Třeba na prostředním sedátku skály Krakonošovy lenošky podle mého vyprávění sedával vždycky jen dobrý duch hor Krakonoš. Nejnižší stupínek byl pro jeho synka, nejvyšší pro jeho paní, která vždy toužila po rozhledu a byla zvědavá," říká dvaasedmdesátiletý průvodce Břetislav Středa, který skalním okruhem provádí osmý rok. Základních údajů o skalním městě prý není mnoho. Roztodivné pískovcové útvary si napřed pojmenovali někdejší němečtí obyvatelé, po nich i Češi. "Němci dali mnoha skalám přívlastek obří, dnes je tu zase řada skal pojmenovaných po Krakonošovi. Když začnete pátrat po původu některých jmen, může to být dobrodružství. Například Eliščina věž dostala jméno zřejmě proto, že lidem připomínala siluetu kostela svaté Alžběty v polské Vratislavi. Po celá léta o tom ale nikdo nevěděl," tvrdí Středa. Za pěkného počasí projde turistickým okruhem skalního města denně až tři a půl tisíce návštěvníků. Nejvíc přijíždí Poláků. Postrachem průvodců prý bývají teenegeři. "I když jsem ve škole prošla hodinami psychologie, na dospívající je každá věda krátká. Když vidím, jak se baví, malují si do písku a jen tři mě poslouchají, nejradši bych utekla. Výprava s důchodci nebo s dětmi, jimž pracuje fantazie, je proti tomu úplný balzám," svěřuje se devatenáctiletá Nikola Málková, která vystudovala na soukromé podnikatelské škole management cestovního ruchu a v Adršpachu provází už čtvrtým rokem. Na to, že by si vyšla do skal sama, prý nemá ani pomyšlení. "Abych si vzala batoh a podnikla výlet do skal, na to nemám čas. Od dubna do listopadu pracuji šest dní v týdnu, střídáme se, aby tu pořád někdo byl návštěvníkům k dispozici. Do skal bych se však podívat chtěla, například do nedalekých Teplic, kde mají novou naučnou stezku," plánuje Málková. | null | 2idnes
| Po Česku | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-14T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/neckyadu-provazela-pohoda.A000808114439igsvet_bru | [] | Neckyádu provázela pohoda | Již počtvrté si obyvatelé malé vesničky Příčovy u Sedlčan uspořádali pro pobavení své i příchozích populární neckyádu. A stejně jako všechny tři předchozí i ta letošní byla plná muziky, rožnících se selátek a zlatavého moku | [
"Česká republika",
"Počasí",
"Živnostník",
"Pivo",
"Starosta",
"Sedlčany"
] | 13Cestování
| Na úzkou lávku přes hladinu obecního rybníka vjíždí na kole a s hokejovou přilbou na hlavě mladý Mikuláš Radosta. Balancuje, chvílemi to vypadá, že boj se záludnou dráhou přece jenom prohraje, ale nestane se tak. Bez namočení vjíždí na druhý břeh. "To je pako. Doufám, že ti další už tam slítnou, jinak by to bylo o ničem," reaguje jeden z mladých diváků v hloučku asi deseti svých vrstevníků. Jeho očekávání se záhy naplňuje. Dalších devět soutěžících postupně padá po ujetí menší či větší délky trati i s kolem do vody. Stovky spokojených a rozesmátých diváků, přihlížejících z břehů, jim bouřlivě aplauduje. Stejně vděční jsou pak za každé převrhnutí některého z jednadvaceti netradičních plavidel při neckyádě, hlavní disciplíně sobotního odpoledne v malé vesničce Příčovy na Příbramsku. A když se stejným způsobem daří soutěžícím i při běhu s vajíčkem nebo jízdě dvojic s trakařem po lávce, na dobrou pohodu je zaděláno. Zvláště když i letošní v pořadí již čtvrtá příčovská neckyáda pokračuje na místním hřišti posezením při dobrém pivu, opékaných prasátkách a řízné muzice kapely Šlapeto. "Letos nám počasí opravdu přálo, takže jsme se do té vody mohli všichni klidně potopit. A že jsme vstupné na hřiště zvýšili z padesáti na sto korun? Za původní cenu se to už dělat nedalo. Ale upřímně, kolik je takových míst, kde se můžete za sto korun podílet na vypití pěti set litrů piva, zkonzumování tří pečených prasat a navíc si ještě poslechnout kvalitní muziku," říká starosta Pavel Nevlida. Za zmínku ještě stojí, že i když v Příčovech žije pouhých dvě stě obyvatel, podařilo se pořadatelům neckyády bez větších problémů přesvědčit zdejších patnáct živnostníků, což je na tak malou obec úctyhodné číslo, aby ji sponzorsky podpořili. Obrázek z Neckyády 1999. | null | 2idnes
| Po Česku | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-14T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/podle-mapy-by-turista-zabloudil.A000814122207igcechy_hop | [] | Podle mapy by turista zabloudil | Panoramatická mapa Děčína, tak honosný název nese brožurka, již vydalo nakladatelství Garp z Hradce Králové. Ve skutečnosti je jen jakýmsi náznakem mapy. První, co turistu překvapí, bude hlavní fotografie města. Není to totiž Děčín, ale Hradec Králové | [
"Česká republika",
"Podmokly",
"Hradec králové"
] | 13Cestování
| Samotná panoramatická mapa znázorňuje pouze pravobřežní část města, levá, Podmokly, chybí. Nesprávné jsou i údaje o městě. Garp uvádí chybný počet obyvatel a četné další nepřesnosti. Protože titulní stranu mimo jiné zdobí i znak města, děčínská radnice se proti vydání mapy ohradila. Nemá s ní totiž vůbec nic společného. "Museli jsme firmu důrazně upozornit, že porušila vyhlášku města, protože na mapě použila městský znak. To lze jen se souhlasem městské rady," řekl mluvčí zdejší radnice Richard Musil. Firmě hrozí správní řízení a městská rada jí může uložit až stotisícovou pokutu. Jednatel firmy Garp Ivo Mahler připustil, že se mapa nepovedla. "Ve většině měst to máme jednodušší, protože na vydání se s námi podílejí radnice. V Děčíně zájem nebyl," tvrdil Mahler. Dodal, že všechny údaje si proto firma musela zjišťovat sama. "Osobně jsem do Děčína zajížděl a údaje si ověřoval na místě, k dispozici jsem měl i letecký snímek města a historické údaje poskytl královéhradecký historik," uvedl Mahler. Mapy, jichž vydala deset tisíc kusů, nabídla do knihkupectví, novinových stánků či u benzinových čerpadel za patnáct korun. Část mají dostat i firmy, jejichž reklamní loga mapa nese. "Postupně problém s firmami řešíme, omlouváme se. Nic jiného nemůžeme dělat. Vydání nebylo levné, a proto je nemůžeme stáhnout," řekl ještě ve středu odpoledne Mahler. Včera už ale uvedl, že firma všechny mapy z prodeje stáhne a vydá nové, opravené. Některé z firem je zcela odmítají. "Od Garpu jsme dostali fakturu na třicet tisíc korun. Mapy nechceme a fakturu neproplatíme," řekl ekonomický ředitel děčínského Feroxu Miroslav Němec. Toto je skutečně Děčín, respektive jeho zámecká část. | null | 2idnes
| Po Česku | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-14T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/i-formanova-vim-ze-pobezim-rychleji-i.A000814100125s2k_hdv | [
"Martin Hašek"
] | Formanová: Vím, že poběžím rychleji | Atletka Ludmila Formanová nerada podléhá příjemným chvílím spokojení, které provázejí vítězství. Usilovně se brání téhle droze, která ji může svést z cesty za dalšími úspěchy. Dělala to tak od začátku kariéry, od prvních chvil, kdy se ukázal její talent. Pokušení bylo silné. V běhu na 800 metrů je mistryní světa v hale i venku. Už dvakrát dala za vyučenou všem konkurentkám, včetně slavné půlkařky Marie Mutolaové, která se dlouho tvářila, že ani neví, jak se ta Češka vlastně jmenuje | [
"Dominik hašek",
"Tomáš dvořák (atletika)",
"Jarmila kratochvílová",
"Marion jonesová",
"Ludmila formanová",
"Sevilla"
] | 0None
| Formanová zůstala pracovitá, s chladnou hlavou a nohama na zemi. Ale dobře si všímá, že pohled okolí na ni se výrazně změnil. Stala se z ní přece šampionka, tak by měla vyhrávat. Nestará se o to. Jde si sama svou cestou. V olympijské sezoně vyráží na světové mítinky a vždy se vrací do romantického klidu stadionu v Čáslavi, kde má vše, co potřebuje. Hlavně pohodu pro dlouhé kilometry tréninku. Už ví, že ji mohou vynést vysoko. Je přesvědčena, že může hodně dokázat. Srovnala se s životním úspěchem a už nemá strach z budoucna. Nejbližší výzvou je olympiáda v Sydney. JAK ZÍSKAT VÍRUVloni jste vyhrála mistrovství světa v Seville i halový šampionát v Maebaši, jak vás to změnilo?Víc si věřím. Věřím tomu, že jsem schopna porazit všechny soupeřky. Ne vždycky, ale vím, že se dají porazit. Jsem schopna běžet i líp než dosud. V Seville jsem vyhrála i po zdravotních problémech se zády. Zjistila jsem, že moje hranice je dál, než jsem si loni myslela. V čem konkrétně vám ta vítězství pomohla?Chtěla jsem velkou medaili. Byla jsem skeptická, že se mi někdy podaří vyhrát mistrovství světa. V tom mi to pomohlo. Jsem víc sebevědomá. Neměla jste problémy vrátit se po slavném vítězství na mistrovství světa znovu k tvrdé práci?Na chvíli jsem dostala velkou chuť do dalších závodů. Na druhé straně, po velkém úspěchu člověk často spadne dolů. Proto jsem vynechala halovou sezonu. Bylo to i ze zdravotních důvodů, abych byla na olympiádě v pořádku. Přiznám, že mi po úspěchu trochu chyběla motivace. Musela jsem se s tím vyrovnat. Jak dlouho vám to trvalo?Podařilo se mi to zvládnout. Nenastalo, že bych si řekla, že nemusím tolik trénovat. Spíš převládaly obavy, jestli toho nedělám málo. Najednou všichni čekali další medaile. Když jsem hodnotila minulou sezonu, měla jsem v hloubi duše strach, jak na to navážu. Cítíte tlak okolí?Stockholm byl první závod, kdy jsem zjistila reakci lidí okolo mě. Říkali: jé, tys byla čtvrtá. Brali to jako něco hrozného. Pro mě je důležité moje sebevědomí. Ověřila jsem si, že dokážu běžet rychle. Jak ve Stockholmu, tak pak v Curychu to byl můj čtvrtý nejlepší čas vůbec. A ve Stockholmu jsem nebyla úplně v pořádku. Měla jsem teplotu, a přesto běžela dobře. Výkon byl dost dobrý, hrozně mě to povzbudilo. Divíte se lidem, že od vás čekají jen vítězství?Nejsem tak suverénní jako Gabriela Szabová ve vytrvalostních závodech nebo Marion Jonesová ve sprintu. Dokážu holky porazit, ale není to pravidlo. To znamená, že třeba právě na olympiádě v Sydney můžete skončit i bez medaile?Věřím v ni, ale může z toho být i páté místo. Pro mě je důležité, co cítím já. Vím, čeho jsem schopna. To je pro další život důležité. STRACH ZAKÁZÁNOdkdy ve vás dříme tohle přesvědčení?Rozhodující bylo, že jsem dokázala porazit Marii Mutolaovou jak v Maebaši, tak v Seville. Léta jsem ji považovala za neporazitelnou. Pak jsem ji porazila a povedlo se to i někomu jinému. Ona už není tak sebejistá. Čeho jste tedy schopna?Snažím si zachovávat chladnou hlavu. Získala jsem poznání toho, že můj limit nebyl na hranici dvou minut. Zaběhla jsem osmistovku za minutu a šestapadesát vteřin po zdravotních potížích se zánětem nervu v zádech. Zjistila jsem, že jsem schopna běžet rychleji. Máte k ruce trenérku Jarmilu Kratochvílovou, která je také mistryní světa. Závodíte však sama, do jaké míry vás ovlivňuje?Hlavně ve skladbě tréninku. V tom jí věřím na sto procent. S tím má hodně svých zkušeností. A pak, dává mi psychickou podporu. Ta je taky hodně důležitá. I když na place stojím sama, v hlavě to musím mít uspořádané. Kdy vám tedy trenérka pomáhá nejvíc?V momentech, kdy nejde všechno hladce, vyskytnou se menší problémy a já mám tendenci být skeptická. Člověk potřebuje pomoci. V Seville mi zdůrazňovala, že s tréninkovými časy, které jsem v té době běhala, by měla na vrcholu kariéry problémy sama. Tvrdila, že Mutolaová by to takhle neodběhala. Říkala: máme na ni, nesmíme se bát. To mi dodalo sebedůvěru. BĚHÁ SE HLAVOUVnímáte, jak se ve vaší disciplíně vyvíjí konkurence? Loni byly čtyři kandidátky na medaile, dnes jste ve světových tabulkách šestá.To je dané tím, že je olympiáda. Soustředí se na ni převážná většina atletů. Tam bude rozhodovat, jak se komu podaří vyladit formu na ten správný den, možná, jak se která z nás vyspí. Člověk musí mít štěstí a zvolit správnou taktiku. Každá chybička stojí desetiny vteřiny. Existují nějaká pravidla, jak se v závodě na 800 metrů správně chovat?Osmistovka se musí běžet hlavou. Musí se nad tím přemýšlet. Je důležité zvládnout závod z hlediska taktiky. Na mítincích se získávají zkušenosti. Neměla bych sbíhat mezi posledními. Nesmím před sebou nechat utéct vedoucí skupinku. Než se pak dostanu dopředu, stojí to hodně sil. Dřív jsem se na poslední dvoustovce nechávala zavřít a obíhala to venkem. Teď v Curychu jsem se zase nechtěla strkat na seběhu. Zkusila jsem běžet za zajícem a pak mi chyběly síly. Já o chybách vím. Neměly by se stávat. Zrovna loni v Seville jste vyhrála z nepříliš výhodné pozice. V cílové rovince jste musela obíhat tři největší soupeřky až ze třetí dráhy.Když na to člověk má, i chybička se dá zvládnout. Musím mít sílu tu chybu napravit. Kdybych na to v Seville neměla, tak je neoběhnu. Měla jsem extrémní formu. To se vždycky nepodaří. V Sydney bude záležet, jak se bude běžet rychle. V závodě jsou lokty. Každá holka běží jinak. Vždycky se snažím běžet, co nejlíp takticky, ale nedá se to nalajnovat. Závody na 800 metrů bývají velmi tvrdé, pády i krvavé šrámy jsou časté. Jak jste se naučila v té vřavě bojovat?To člověk získá během závodů. Léty sbírá zkušenosti, všechno se učí. Čím víc závodí, tím umí lokty víc použít. PŘÁTELSTVÍ MÁ SVÉ HRANICEV období loňského šampionátu se o vás Mozambičanka Maria Mutolaová vyjadřovala jako o "té Češce". Myslíte, že si vás už pamatuje?Myslím, že ano. Po Seville mě zná dobře. Jen dělala, že neví, o koho jde. Ve skrytu duše není zlá, je jiná. Jiná mentalita, uzavřenější do sebe. Jaký máte s Mutolaovou vztah?Nekomunikuji s ní. Není to moje vina. Snažila jsem se ji nedávno na mítinku ve Stockholmu pozdravit. Ona dělala, že mě nevidí. Snahy o navázání přátelství skončily. Podáme si ruku, kamarádky nejsme. Je vůbec možné, aby mezi rivalkami v současném profesionálním sportu vzniklo opravdové přátelství?Třeba s Ruskou Mastěrkovovou kamarádky jsme. Vlastně ve většině případů i s ostatními. Ale není to přátelství v pravém slova smyslu. Pozdravíme se a povídáme si o normálních věcech. Jenomže ve vrcholovém sportu převládá rivalita. Pořád v nich vidím soupeřky. Musím v sobě pěstovat pocit, že je musím porazit. Klasické přátelství to není. Ruska Mastěrkovová, jedna z vašich největších konkurentek, prý bude na olympiádě startovat jen v závodě na 1500 metrů. Co je na tom pravdy?Ještě to není jisté. Manažer jí pořád nechává otevřené dveře, kdyby se cítila líp na osmistovku. Konkurence je i tak stejná jako loni, ale navíc jsou tu dvě další nebezpečné soupeřky. Ruska Cyganovová a Rakušanka Grafová byly loni na mistrovství světa námi zastíněné. Přitom taky běžely dobře. Grafová mě letos porazila ve Stockholmu i v Curychu. Budou hodně nebezpečné. Jak se vám jeví Mutolaová?Vypadá dobře. Letos neměla žádné zakolísání, i silově se mi líbí. Bude hodně těžké ji porazit. Loni běžela touhle dobou rychleji, ale to byla jiná situace. Za týden bylo mistrovství světa. Teď zbývá ještě šest neděl času. PROHRA NENÍ ŽÁDNÁ VĚDAZáleží vám uprostřed sezony víc na výkonu, nebo na umístění?Mítink v Curychu i ten další v Bruselu jsem brala jako možnost se všemi soupeřkami se ještě dvakrát do olympiády proběhnout. Žádné závěry z toho nedělám. Neříkám si: Ona mě porazila! V žádném případě se z toho nepoložím. Do olympiády je dost daleko. Forma se ladí. Tam to může být opačně. To byste třeba slavný mítink Weltklasse v Curychu někdy nechtěla vyhrát?Strašně jsem si přála, abych v Curychu a Bruselu uspěla. Už jenom proto, že v Curychu od roku 1993 nevyhrál nikdo jiný než Mutolaová. Každý prestižní mítink chci vyhrát, protože je jich pár. Váš osobní rekord 1:56,56 je právě z loňského závodu v Curychu. Co pro vás ten výkon tehdy znamenal?Byla jsem čtvrtá, ale byla jsem od ostatních malý kousíček. Věděla jsem, že s nimi dokážu běžet. Byly jsme hodně vyrovnané. Světový rekord 1:53,28 drží už sedmnáct let vaše trenérka Jarmila Kratochvílová. Myslíte, že je překonatelný?Jsou výjimečné rekordy, které jsou nejhůře dosažitelné. Patří mezi ně ženská osmistovka, ženská výška. Ty se budou těžko překonávat. A pak výkony Číňanek na patnáct set metrů a tři kilometry. Ty hned tak někdo nepřekoná. Co si myslíte o tom, že některé výkony z historie jsou zpochybňovány kvůli možnému dopingu?Tohle je strašně těžké. Jednou to světový rekord je, pak se o tom dá těžko polemizovat. Zpochybňovaly se výkony lidí z bývalého východního bloku, ale už ne světový rekord na 100 metrů Američanky Griffithové-Joynerové. V poslední době bylo mnoho atletů, kterým byl doping prokázán, omilostněno. Co vy na to?Mě tohle strašně mrzí. Je to strašná chyba do budoucna. Jestli se udělá výjimka někomu, nedělá to dobrotu v dalších případech. Nechápu to, vidím v tom nespravedlnost. Ludmila Formanová vítězí v závodu na 800 metrů, atletky nakonec postoupily mezi evropskou elitu. Ludmila Formanová se zlatou medailí a trenérkou Jarmilou Kratochvílovou. Ludmila Formanová si listuje sešitem, kde ji trenérka Jarmila Kratochvílová pečlivě zapisuje všechny časy. Tři největší hvězdy sobotního galavečera, zleva Tomáš Dvořák, Ludmila Formanová a Dominik Hašek | null | 2idnes
| null | [
1
] | 1MAN
| 1MONDAY
| 2000-08-14T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/hlasovani-nenarusila-ani-kauza-janku.A000814112916s2k_ber | [] | Hlasování nenarušila ani kauza Janků | Bez výhrad prošel dnešním zasedáním pléna Českého olympijského výboru návrh všech 126 sportovců, kteří byli v návrhu nominace na olympijské hry v Sydney. Klidný průběh hlasování nenarušil ani případ zpochybněného limitu výškaře Tomáše Janků. V návrhu nebyl, a nikdo se nad tím nepozastavoval. V nominaci je 92 mužů a 34 žen, nejpočetnější zastoupení bude mít atletika, která na OH vyšle pětadvacet reprezentantů, následuje devatenáctičlenný fotbalový tým a stejný počet kanoistů. Se sportovci pojede do Austrálie 74 členů oficiálního doprovodu, takže česká výprava bude mít celkem rovných dvě stě osob.Zde si přečtěte vizitky nominovavných sportovců | [
"Sparta",
"Slavia",
"Český olympijský výbor (čov)",
"Karel brückner",
"Lukáš pollert",
"Milan jirásek",
"Sydney",
"Tomáš janků",
"František dvořák"
] | 0None
| Podívejte se na seznam nominovaných sportovců Česká republika bude mít v Sydney zastoupení v 17 odvětvích z celkového počtu 28, v nichž se bude soutěžit. Mezi neobsazenými sporty jsou badminton, který bude mít pouze necestující náhradnici, lukostřelbě byla odepřena i tato možnost. Dnešní zasedání jen potvrdilo páteční návrh svého výkonného výboru a na seznamu už nic neměnilo. Hlasování probíhalo naprosto hladce. Začalo se po jednotlivých sportech, ale když byla půlka výpravy odsouhlasena bez jediné námitky vždy jednomyslně, hlasovalo se o zbytku naráz v bloku. Šéf mandátové komise Jiří Králík, bývalý hokejový brankář, ani tentokrát nezaznamenal jediný hlas proti. "Už třetí plénum v řadě mělo naprosto hladký průběh, asi je to důkaz dokonalé přípravy, která vyloučí možné problémy," pochvaloval si předseda ČOV Milan Jirásek. Vzrušení nepřinesla ani Kauza Janků, o němž se vůbec nediskutovalo. "Český olympijský výbor se zabývá pouze návrhy, které mu předloží jednotlivé svazy, a my jsme z atletiky dostali seznam, v němž už Tomáš Janků nebyl," vysvětlil místopředseda ČOV František Dvořák, který bude v Sydney stát v čele české výpravy. "Přesto mělo plénum možnost toto téma otevřít, ale nestalo se tak. Média o všem minulý týden obšírně informovala, a tak asi bylo všechno jasné," dodal předseda ČOV Jirásek. Jiné dodatečné změny však nejsou vyloučeny, předseda Jirásek dostal pravomoc v případě mimořádného výkonu ještě přizvat do týmu ještě další sportovce. "Budu postupovat v souladu se svazy, kterých by se případ týkal, v úvahu přichází především atletika a eventuálně plavání," řekl Jirásek a dodal, že za "mimořádný výkon" bude považováno i opožděné splnění nominačního limitu. Na svoji šanci čeká také několik náhradníků, kteří nejsou závislí na plnění limitů, ale na tom, zda někteří jejich soupeři cestu do Sydney neodřeknou. Na seznamu čekatelů jsou tenista Bohdan Ulihrach, který je druhým náhradníkem pro dvouhru, badmintonistka Markéta Koudelková a dalších patnáct sportovců, jejichž šance jsou už jen hodně teoretické. To platí i pro dvojnásobného medailistu z minulých let, vodního slalomáře Lukáše Pollerta. Ani mezi čekatele se nedostal lukostřelec Martin Bulíř, který je sice mezi náhradníky mezinárodní federace, ale nesplnil podmínky ČOV. Zajímavý, nicměné nezávazný, je seznam fotbalistů. Plénum dnes schválilo návrh 19 jmen, která předběžně nahlásil trenér Karel Brückner, ale klíčové rozhovory s hráči a jejich kluby jsou na programu teprve v příštích dnech. Nominace může zůstat otevřená až do 25. srpna. V provizorní nominaci figurují jména všech klíčových fotbalistů z týmu do 21 let, jenž si nominaci vybojoval. Jediným starším hráčem na seznamu je brankář španělské La Coruni Petr Kouba, jenž účast již opravdu potvrdil. Dalšími krajánky by měli být Týce (Mnichov 1860), Heinz (Hamburk), Jarolím (Norimberk), Chvalovský (Stuttgart) a Jankulovski (Neapol). Sparta má v návrhu čtyři hráče, Slavia tři. Na pozici cestujícího náhradníka byl zapsán budějovický gólman Drobný. "Tato jména jsme nahlásili do Austrálie, a pro ně se připravuje akreditace nahrazující vstupní vízum. Trenér samozřejmě může udělat změny, ale dodatečně povolaným hráčům už budeme muset zajistit vstupní vízum," poznamenal šéf české mise Dvořák. Plénum odsouhlasilo i zásady odměňování, které jsou vypsány pouze za medailová umístění. Jednotlivec získá za zlatou medaili milion korun, za stříbro půl, bronz je ohodnocen 300 tisíci korun. Fotbalisté by si v případě celkového prvenství rozdělili 9,2 milionu, odměny jsou rozepsány i pro dvojice a čtyřčlenné týmy. Podívejte se na seznam nominovaných sportovců | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 1MONDAY
| 2000-08-14T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/kempy-jsou-i-sanci-pro-mnoho-zlodeju.A000815180128igcechy_hop | [
"Antonín Pelíšek"
] | Kempy jsou i šancí pro mnoho zlodějů | Až neuvěřitelnou lehkomyslností trpí lidé na dovolených v rekreačních střediscích. Volný čas je dostává do stavu pohody, kdy vypínají ostražitost a nechávají bez dozoru majetek. Jihočeští policisté už evidují desítky krádeží, hlavně peněz, fotoaparátů a mobilních telefonů | [
"Řecko",
"Česká republika",
"Tipy na výlet: jihočeský kraj",
"Dovolená",
"Vlak",
"Psycholog",
"Karavan",
"Vltava",
"Lipno",
"Fotoaparát",
"Peníze",
"Holandsko",
"Řecko"
] | 13Cestování
| Z kempů mizí také kola - podle majitelů jsou nejčastěji okradenými cizinci. Na příčinu zlodějen, které se chronicky opakují každé léto, mají rozdílný názor policisté, správci kempů a psychologové. Poslední z nich dokonce tvrdí, že cizinci se chovají jen tak, jak jsou zvyklí doma. S takovým nebezpečím většinou nepočítají. "Zloději jsou u nás navyklí, že se jim zase tak moc nestane. Obecně převládá neúcta k soukromému vlastnictví," upozornil českobudějovický psycholog Rostislav Nesnídal, který podporuje větší policejní represi proti zločincům, vyšší využití alternativních trestů a v trestním řádu zavedení pravidla třikrát a dost, po kterém volali lidovci. Pachatel by podle něho neměl dostávat neomezenou šanci relativně nízkých trestů. Policisté už v červenci zaevidovali krádeže v tábořištích na Boršovsku a u Lipna. V kempu Štilec, jehož majitelem je Obecní úřad Kamenný Újezd, okradl neznámý pachatel za jediný den čtyři stanaře. Zmizel fotoaparát, mobilní telefony, peníze; dánskému turistovi někdo za bílého dne vytrhl z uzamčeného auta rádio. Policisté v takových případech tvrdí, že je zajímá hlavně pachatel. Přiznávají ale, že dopadení zloděje je těžké. "Přesto upozorňujeme na lehkomyslnost rekreantů, kteří nechávají věci bez dozoru," uvedla českobudějovická policejní mluvčí Alena Toningerová. Její kolegové z Boršova nad Vltavou si dokonce všimli, že cizinci nechávají u karavanů a stanů přes noc neuzamčená kola. "Možná jsou Holanďané lépe pojištěni. Stačí jim předložit od nás potvrzení, že kolo jim někdo ukradl," uvažuje jeden z boršovských policistů. Pachateli mohou být podle nich nejen tuláci, ale i samotní rekreanti, kteří mají čas na příležitost ke krádeži. Boršovští policisté například zadrželi muže ze severních Čech, který se jim přiznal, že na dovolené do kempů jezdí jako rekreant s motivem krást. "V kempu ve Štilci kradl kola, jezdil na nich na českobudějovické nádraží a odtud si je vlakem posílal domů," uvedl policista. Příležitostí na tábořištích je hodně, ale často je neuhlídá ani bedlivý člověk. O peněženku přišla v jihočeském kempu i rekreantka, která ji v noci měla pod hlavou. Vedoucí obvodního oddělení policie v Horní Plané Milan Dlouhý se domnívá, že mezi okradenými je víc cizinců. "Naposledy nám ohlásil krádež videokamery v Karlových Dvorech Dán, který ji nechal v předsíňce stanu a odešel," řekl. Jaká je potom jistota, že se dovolená pod stanem neprodraží? Správce kempu ve Štilci Karel Haymann si myslí, že klienti bohužel nevyužívají možností, které jim nabízí. "Mohou cennosti při odchodu uložit na naši recepci. Říkáme jim, že na kola máme garáž, kde si je mohou uzamknout," uvedl. Na rozdíl od policistů tvrdí, že lump se často pozná na první pohled, ale je pokaždé rychlý. Dokonce se domnívá, že u poslední krádeže viděli lidé z kempu pachatele. "Chodil tady chlap s knírem v kožené bundě a po zlodějně zmizel," vzpomíná. Podobně dopadla i loňská honička, kdy pachatel na útěku před správci kempu odhodil do rákosí vak se štípacími kleštěmi na zámky a utekl. "Vše je v lidech," míní správce Haymann s tím, že za jejich nepozornost a lehkomyslnost kempy neručí. "Lehkomyslnost přináší i systém trávení volného času, život o dovolených. Jiné riziko krádeží je ale u nás a jiné třeba v Řecku nebo v Holandsku," upozornil psycholog Nesnídal. Drobné krádeže a kapsářství jsou podle něho vizitkou společnosti, kterou minulý režim naučil, že všechno je státní a krást není zločin. "V cizině mají lidé respekt před každým soukromým pozemkem. U nás bude trvat ještě dlouho, než se tomu naučí," míní Nesnídal. | null | 2idnes
| Po Česku | [
1
] | 1MAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/kdo-zachrani-cervenou-recici.A000815141415igcechy_hop | [
"Jiří Jíra"
] | Kdo zachrání Červenou Řečici? | Skupina nadšenců chce poukázat na neutěšený stav zámku v Červené Řečici i na mezery v zákonech, a proto jej opět po roce zaplní několik stovek lidí. Zámek se totiž ani za posledních deset let nedostal do rukou odpovědného vlastníka, který by po předchozích čtyřiceti letech devastace objekt zvelebil | [
"Česká republika",
"Ministerstvo zemědělství",
"Ministerstvo kultury",
"Zemědělství",
"Církev",
"Zákon",
"Červená řečice"
] | 13Cestování
| Místo toho plní soudní spisy, kde skončil jako zadlužený majetek dnes již jen formálně existující společnosti. Přesto se Spolek na záchranu památek červenořečických a občanské sdružení Švagr ve svém úsilí o záchranu barokní památky v Červené Řečici na Pelhřimovsku nevzdávají. "Chceme nelehký úděl zámku alespoň tímto způsobem zviditelnit," řekl aktivista červenořečického spolku Vladimír Vlček. Spolek o zámek pečuje čtvrtým rokem, nadšenci se snaží o jeho obnovu ale zatím bezvýsledně. Sami nemohou mnoho: pouze areál uklidit, pokosit nádvoří, vyřezat dřeviny. Letní slámování, každoroční tvůrčí setkání lidí z celé republiky v půli srpna, je hlavním počinem, kdy se za bránu zpustošeného zámku dostane veřejnost. Loni objekty ze slámy vytvářelo na sto padesát lidí. Při sobotních koncertech se na zámeckém nádvoří počet hostů na zámku ještě zdvojnásobil. Letos zde mají být také další dílny, organizátoři v duchu prvotního projektu hovoří dnes rovněž o hlínování, kování i kreslení. Minulá slámování na červenořečickém zámku ale jiný než symbolický přínos neměla. "O stavu památky a jejím osudu jsme informovali ministerstvo kultury i pražské arcibiskupství, ale oficiální instituce nereagují. Vlivné představitele zveme i na samotné Letní slámování, ale pozvánky zůstávají bez odezvy. Návštěvníci nám fandí, ale to je pro záchranu zámku málo," řekl Vlček. Zámek do sedmačtyřicátého roku patřil pražskému arcibiskupství. Po znárodnění architektonicky cennou nemovitost využívalo ministerstvo zemědělství, místní národní výbor a okresní národní výbor. V zámeckých prostorách byly v minulosti byty, výrobní dílny, telefonní i školní družina, ale také okresní archiv a obřadní síň. Když se archiv přestěhoval do nových prostorů, kývli úředníci pelhřimovského okresního národního výboru na zájem tehdejšího družstva Unimax o převod do vlastnictví. To získalo zámek v lednu roku 1990. Unimax si nemohl přát nic lepšího. Díky zámku získal snadno úvěry, dodnes je zde zástava na nesplacených šestnáct milionů korun. Když se firma Unimax před třemi roky dostala do konkurzního řízení, už prakticky neexistovala. "Kvůli nevyřešeným sporům kolem restitucí církevního majetku nelze zámek prodat. Soud, který co nevidět skončí, zřejmě vrátí objekt Unimaxu, čímž zůstane osud zámku v patové situaci," popsal možný vývoj událostí Vladimír Vlček. Spolek pro záchranu památek červenořečických spravuje v současnosti zámek na základě smlouvy se správcem konkurzní podstaty. Podobnou smlouvu s Unimaxem Vlček prakticky vylučuje: "Unimax je dnes pouze firmou na papíře, není s kým jednat." Pak už by se na zámek nemuseli dostat ani dobrovolníci ze spolku, i minimální údržba by se tak stala minulostí. Vladimír Vlček vidí šanci na záchranu památky ve změně politické vůle ve společnosti. Podle něho pouze prostřednictvím restitucí lze červenořečický zámek zachránit. "Vím, že církev ani stát na obnovu zámku prostředky nemají, ale věc by se alespoň pohnula. Díky aktivitám našeho spolku známe nejméně osm zájemců, kteří jsou ochotni do oprav investovat. Blokační zákon ale celou věc brzdí," dodal Vlček. Podle hrubých odhadů by rekonstrukce celého zámku mohla přijít až na jednu miliardu korun, jenom oprava střech bude stát dvě stě milionů. | null | 2idnes
| Po Česku | [
1
] | 1MAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/nejvice-zaplati-turiste-za-lanovku-a-za-parkovani.A000814181944igpohlednice_hop | [
"Petra Horáková"
] | Nejvíce zaplatí turisté za lanovku a za parkování | Velehory Slovenska, Vysoké Tatry, jsou ideálním místem, kde může průměrná tuzemská rodina strávit velmi příjemnou zahraniční dovolenou, která nezruinuje rodinnou kasu. Nabídka ubytování je natolik pestrá, že si vybere skutečně každý | [
"Slovensko",
"Vysoké tatry",
"Restaurace",
"Parkování",
"Slovensko"
] | 1Zahraniční
| Dokonce i pro rodiny s velmi malými dětmi existuje jen několik kilometrů od Tatranské Lomnice speciální hotel, v němž naleznou na pokojích postýlky s ohrádkami, v restauraci vysoké dětské židle a speciální dětský jídelní lístek, a v hotelu obrovskou hernu, ve které se vyškolený personál o potomky postará. Tuzemské návštěvníky Vysokých Tater příjemně překvapí, že i na Štrbském či Skalnatém Plese dostanou občerstvení za stejnou cenu jako v kterékoli kavárně či restauraci v tuzemsku. Vysokohorská přirážka se stala jakousi relikvií minulostí (tedy pokud se člověk nejde občerstvit do čtyřhvězdičkového hotelu, že?!). Jediný a velmi silný nápor na kapesné čeká turisty při nákupu jízdenek na lanovou dráhu a při parkování. Cesta z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso kabinovou lanovkou, přezdívanou bon-par či bonbon, přijde dospělého na tři sta slovenských korun a dítě od šesti let na dvě stě. Pokud si pak návštěvníci velehor vyjedou ještě sedačkovou lanovkou do Skalnatého sedla, zaplatí dospělý sto padesát slovenských korun a dítě stovku. Výlet lanovkou ze Skalnatého Plesa až na Lomnický štít stojí čtyři stovky, děti zaplatí o sto korun méně. Pokud by lidé, kteří v Tatrách nejsou ponejprv, chtěli ušetřit, a na Skalnaté Pleso vyjet z Tatranské Lomnice velkou kabinovou lanovkou, mají smůlu. Od letošního května tato lanovka nejezdí. Ještě poměrně přijatelnou sumu vydají cestující za cestu pozemní lanovkou na Hrebienok. Dospělý platí osmdesát, dítě šedesát Sk. Znalci ovšem vědí, že daleko romantičtější je na Hrebienok dojít pěšky, protože pozemní lanovka neboli zubačka má místa pouze k stání, a když se do ní nahrnou davy cestujících, stačí si člověk během deseti minut cesty všimnout jen toho, kdo mu právě stojí na noze, krásy okolní přírody pak zcela pomíjí.Ale i člověk, který je zvyklý dvakrát obrátit každou korunu, peníze za lanovku většinou vydá. Atrakce je atrakce a navíc, pohled na vodopády, vodní oka, lesy a hřebeny hor je skutečně zcela výjimečný. (Konečně, na dovolené u moře by stejnou sumu zaplatil za jednu pizzu a limonádu.) Nápor na nervy začne, když hodlá zaparkovat. Ne, že by parkovacích míst bylo ve Vysokých Tatrách málo. Je jich dost, ale majitelé parkovišť požadují jednotnou cenu – sto šedesát Slovenských korun. Mají sice většinou rozepsané hodinové stání, které přijde na čtyřicet až šedesát korun, ale to je teorie. Na horách je totiž hodina velmi krátká doba, takže oněch sto šedesát korun stejně majitel parkoviště nakonec inkasuje. Ne, že by tento článek chtěl někoho navádět k nepravostem, ale ve Smokovcích i v Tatranské Lomnici existují místečka, kde se dá naprosto legálně (aniž by člověk porušoval předpisy a vykoledoval si neoblíbenou botičku, s nimiž slovenští policisté nikterak v Tatrách nešetří), a přitom zcela bezplatně zaparkovat. Je jen třeba vyjet na výlet brzy zrána, protože po desáté dopoledne jsou tato parkovací místa již zcela zaplněná. Vysoké Tatry - oblíbený cíl českých turistů. | null | 2idnes
| Svět | [
2
] | 2WOMAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/dva-ucty-v-rodine-uz-nejsou-zadnou-zvlastnosti.A_2000M189F06C | [
"Lenka Vichnarová"
] | Dva účty v rodině už nejsou žádnou zvláštností | Druhým nejčastějším způsobem hospodaření domácností je vedení více účtů v rodině. Je to dílem proto, že podle demografických údajů roste počet nesezdaných soužití, které mají trvalejší charakter. Podle studie Sociologického ústavu ČSAV je to kvůli kariéře obou manželů. "Takzvané dvoukariérové manželství funguje jinak než rodiny, kde se kariéře věnuje jeden, což se mimo jiné projevuje v ekonomické rovině rodiny mívají vyšší příjmy, i životním stylu - jiné hospodaření, jiná dělba rolí v rodině," uvádí Hana Maříková v uvedené studii | [
"Stavební spoření",
"Splátka",
"Plat",
"Příjem",
"Pojišťovny",
"Kam uložit peníze",
"Hana maříková",
"Pivo"
] | 7Ekonomika
| V takové rodině je z muže sejmuta odpovědnost za životní úroveň rodiny,a naopak se předpokládá, že žena je spoluodpovědná. Obvykle pak v těchto rodinách fungují nejmémě dva účty - manžel ze svého platí například stálé platby za byt, pojištění či splátky stavebního spoření, manželka běžný provoz domácnosti. "Ženy se v tomto modelu cítí rovnocenněji, méně finančně závislé, až nezávislé na manželovi, což může vést až k destabilizaci vztahu, protože žena vidí, že by se finančně dokázala bez muže obejít," vysvětluje Hana Maříková. Ani muži se takovému hospodaření s penězi nebrání. "Máme každý svůj účet a pak jeden společný,na ten každý z nás poukazuje deset tisíc korun měsíčně. Hradíme z něj pravidelné platby za domácnost, mimořádné výdaje, třeba na dovolenou. Částky jsme odhadli podle měsíčních výdajů, většinou na účtu peníze přebývají. Z osobního účtu vybírám, když jedu s kamarády na víkend nebo s nimi jdu na pivo," říká Tomáš Patera, který již několik měsíců společně hospodaří se svou partnerkou. Pokud každému zbývají na osobní spotřebu stejné peníze, je to v pořádku a není důvod takový systém měnit. Nevýhodou ovšem je,že náklady na provoz účtů se v takovém případě znásobují. Zatímco roční náklady na provoz jednoho účtu kolísají od 400 do 700 korun v závislosti na zvoleném typu konta, u dvou účtů je potřeba počítat minimálně s dvojnásobkem. Takový model nakládání s pěnězi se dá uplatnit spíš v domácnostech, které se svými příjmy vycházejí bez problémů, hospodaření je totiž daleko méně pod kontrolou, což většinou znamená, že se utratí více peněz.Každý za své?Existují také domácnosti, které se řídí heslem "každý za své". V praxi to může vypadat i tak, že jeden v domácnosti, bývá to obvykle muž, se chová podle teorie - co je tvoje,to je také moje,ale co je moje,na to mi nesahej. To je ale velmi nevýhodné pro ženu, která v provozu domácnosti utopí všechny svoje příjmy a na osobní spotřebu jí nezbývá. Hovoří o tom Jitka Tichá z Prahy: Model našeho hospodaření je smutný. Měla jsem vyšší mateřskou než manžel plat, a tak mi začal posílat 3000 korun na účet s tím, že co mu bude přebývat, bude šetřit na nákup bytu a zaplatí nájemné, svoji osobní spotřebu a společné obědy či večeře. Na mě zbývá placení inkasa, dalších výdajů na domácnost včetně oblečení pro všechny v rodině. Když to sečtu, zaplatím měsíčně o mnoho víc než manžel, a abych měla nějaké peníze pro sebe, musím mít vedlejší příjem.Výhody a nevýhody hospodaření s více účty+ zachování soukromí výdělečně činných členů domácnosti- menší kontrola nad hospodařením jednotlivých členů rodiny- vyšší náklady domácnosti kvůli vedení několika účtů | null | 2idnes
| Ekonomika | [
2
] | 2WOMAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/na-teryho-chate-maji-cesi-dobrou-povest.A000814174817igsvet_hop | [
"Jakub Turek"
] | Na Téryho chatě mají Češi dobrou pověst | Každý vážnější výstup v tatranské dolině Spišských ples začíná za svítání na Téryho chatě. “Vstávej,” zní chvíli před šestou nekompromisní slova chataře Miroslava Jílka, které notorickým spáčům připomínají dikcí spíše vojenský rozkaz než přání dobrého rána | [
"Slovensko",
"Horská služba",
"Eurotel"
] | 1Zahraniční
| Ke svým klientům musí být drsný, protože na chatě, kde se na postelích vyspí pětadvacet lidí, přespává v létě i třikrát tolik, a tak diskuse nemůže připustit. “Děvče nechám spát na zemi v noclehárně, ale vy se chlapci nevejdete ani do kotelny, a tak vás uložím do koksárny,” tak nějak vítá své hosty v plné sezoně Miroslav Jílek, když pro ně hledá aspoň kousek místa. Není tedy divu, že si v nestřežené chvilce uleví: “Na začátek doliny bych dal ceduli se zákazem vstupu a pustil bych sem jen Čechy.” To je čest, kterou si čeští turisté a horolezci vysloužili dodržováním pravidel slušného chování, dostatečnou výbavou na túry a případnou pomocí při záchranných akcích. Málokdy se tak o nich horalové vyjádří jako o ceprech, což je místní označení pro špatně oblečené a vybavené turisty, z nichž některý jistojistě skončí na nosítkách horské služby. “Během tří dnů loňského pobytu na Térynce jsme třikrát někoho snášeli k vrtulníku díky jeho neopatrnosti,” uvádí pražský horolezec Jakub Kašpar. “Nejhůř na tom byl mladý Polák, který scházel ze zasněženého Sedielka a uklouzl. Skončil se zlomeninami a rozbitou hlavou na suťovisku pod sněhem.” Mnohé pády však končí tragicky, o čemž svědčí statistika několika desítek mrtvých za rok. “V červenci začíná sezona pádů ze sedel,” potvrzuje záchranář tatranské horské služby Dominik Michalík. “Padá se odkudkoliv, kde se udrží jen trocha sněhu.” K večeru se prostranství před chatou začíná vylidňovat, protože všichni, kteří zde nebudou spát, mizí dolů do civilizace. Ostatní si užívají posledních slunečních paprsků, suší ponožky anebo na terase vaří něco k jídlu na přenosných vařičích. Kolem desáté hodiny zhasíná chatař petrolejky, ještě chvilku se míhají baterky těch, kteří se nestačili uložit, a dolina se ukládá ke spánku K dobrému tónu návštěvníků tatranských chat patří, že se před odchodem zapíší do knihy túr, že vyrazí brzy ráno, protože v Tatrách se obvykle kazí počasí po druhé hodině odpolední, a že si odnesou veškeré odpadky s sebou do doliny. “Někteří berou i smetí z chaty,” pochvaluje si Miroslav Jílek. Samozřejmostí je dobré vybavení na túry jako pohorky, svetr, nepromokavá bunda, čepice a v případě přechodu sněhových polí i cepín nebo aspoň lyžařské hůlky. “Záchranu zraněných v poslední době velmi urychlily mobilní telefony,” dodává Dominik Michalík z Horské služby. “Na Eurotelu stačí zmáčknout hvězdičku a číslo 100, z ostatních sítí doporučuji před túrou uložit do paměti naše číslo 0903/624869.” Téryho chata ve výšce 2015 metrů nad mořem. | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/nad-tatranskymi-horskymi-vudci-se-stahuji-mraky.A000814175155igsvet_hop | [
"Jakub Turek"
] | Nad tatranskými horskými vůdci se stahují mraky | Tuzemští návštěvníci Vysokých Tater si stěžují, že nemohou podobně jako v Alpách nebo Dolomitech stoupat na vrcholy, které se jim zlíbí. Stále totiž platí nařízení návštěvního řádu, že nikdo kromě horolezců a horských vůdců nesmí chodit mimo značené stezky | [
"Slovensko",
"Důchodci",
"Nehody jihlava",
"Vysoké tatry",
"Horská služba",
"Alpy",
"Slovensko",
"Jihlava"
] | 1Zahraniční
| „Je to nemorální stav, když vůdce vybírá peníze od klientů v podstatě za to, že mohou vstoupit do národního parku,“ říká člen Horské služby Dominik Michalík. „Správa parku vychází z reality sedmdesátých let, kdy Tatry byly přeplněné k prasknutí. Ale ta doba už se nikdy nevrátí,“ dodává zástupkyně primátora města Vysoké Tatry Marie Perglerová. „Co by také měl člověk jiného v Tatrách dělat, než chodit po horách.“ Zdatný turista přitom podle ní projde všechny značené stezky za týden a na další návštěvu příští rok už nepřijede. Anebo se bude tajně plížit za svítání, nebude se zapisovat do knihy túr na chatě a sníží tak své šance na nalezení při případné nehodě. „Mám skalp několika desítek vrcholů v Tatrách,“ chlubí se spiklenecky důchodce Eduard z Jihlavy, který pochopitelně neuvádí příjmení. Většinu štítů totiž zdolal v obavách, aby nenarazil na ochranáře. V západoevropských horách je přitom zvykem, že nad hranicí lesa je přístup dovolen kamkoliv. Pokud se jedná o přísnou rezervaci, je označena na mapách i cedulemi v terénu a nikdo do ní nemůže. Ledy se ovšem hýbou a tak může manažer organizace Lesy Tatranského národního parku prohlásit: “Na Gerlachu je situace neudržitelná. Některé dny je tam i několik set vůdců s klienty. Připravujeme proto na nejvyšší horu Tater vyznačení turistické stezky, která tam již před válkou vedla.“ Podle profesionálního záchranáře Dominika Michalíka to bude konec horských vůdců na Slovensku. „S dnešním vybavením a zkušenostmi z vysokých hor nemá většina turistů důvod, aby se nechala vodit na poměrně jednoduchou túru.“ Túra na Gerlachovský štít přijde zatím samotného klienta na dva a půl tisíce korun, pokud jich jde pět, každý zaplatí osm set slovenských korun. Přitom je svojí obtížností srovnatelná s nejjednodušími zajištěnými stezkami v Dolomitech, které nezdolávají jen zdatní turisté, ale i desetileté děti. Podobně těžké jsou například i normální výstupy na Vysokou, Lomnický štít, Baranie rohy či Kežmarský štít. Zákaz vstupu mimo značené chodníky je ve Vysokých Tatrách tradičně zdůvodňován ochranou kamzíků a obavou o bezpečnost turistů. Výzkumy v posledních letech však pokles stavů zvěře zdůvodňují hlavně nadměrným výskytem rysa, mírnou změnou klimatu a pytláctvím. Bezpečnost při pohybu v horském terénu si musí zabezpečit každý sám správně volenou trasou úměrně jeho schopnostem a dostatečným vybavením, které někdy obnáší jen pohorky, ale jindy je potřeba lano či cepín. Sami a bez horských vůdců. | null | 2idnes
| Svět | [
1
] | 1MAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/houbari-casto-drancuji-lesy-se-zakazem-vstupu.A000814191722igcechy_hop | [
"Ludmila Mlsová"
] | Houbaři často drancují lesy se zákazem vstupu | Štědrá houbařská sezona v jižních Čechách komplikuje život lesákům. Neukáznění motoristé parkují svá vozidla na přístupových cestách do lesů, čímž omezují pohyb lesní techniky, a při sběru hub drancují lesy i v místech, která jsou pro veřejnost nepřístupná | [
"Česká republika",
"Tipy na výlet: jihočeský kraj",
"Kamion",
"Policista",
"Veřejnost"
] | 13Cestování
| "Houbaři klidně useknou sekyrou zámek u závory do obory. Někteří dokonce vysadí vrata vedoucí do obory a jezdí po ní autem, lítají tam po houbách a plaší zvěř," uvedl ředitel Lesního závodu Boubín Miloslav Zevl. Vimperští lesáci mají špatné zkušenosti i s cyklisty, kteří jedou jako o život, přestože potkají kamion vezoucí dlouhé dříví. "Navíc se v lesích od začátku srpna střílí vysoká a neukáznění návštěvníci mohou snadno přijít k úrazu. Bohužel, novela zákona postavila lesní stráž do situace, kdy můžeme těmto lidem říci akorát dobrý den," posteskl si Zevl, který požádal o pomoc policii. Pokud policisté zadrží řidiče, který vjíždí do lesa se zákazem vjezdu, posuzují takový případ na začátku jako dopravní přestupek. "Za tento přestupek můžeme řidiči udělit pokutu do výše jednoho tisíce korun. Pokud s tím motorista nesouhlasí, předáváme jeho případ příslušnému orgánu ke správnímu řízení. Tam už jsou však postihy vyšší," podotkl ředitel prachatické policie Roman Svatoš s tím, že na druhé straně řeší dopravní hlídky v houbařské sezoně případy vykradených automobilů na krajích lesů. Mluvčí českobudějovické policie Alena Toningerová varuje, že vozidla některých houbařů působí na zloděje jako lákavé výkladní skříně. "Pokud řidič odchází z vozidla, neměly by uvnitř zůstat ležet žádné věci, ani doklady, klíče či peněženky ve schránkách," dodává. Budějovičtí policisté zaznamenali i případ zloděje, který objížděl lesní cesty v okrese a specializoval se na klíče od bytů. V dokladech si přečetl adresu bydliště a než se majitel vrátil z lesa, čekal ho vykradený byt. V těchto dnech pátrají policisté po zloději, který si vyhlédl Felicii na lesní cestě u Vrábče a zlákala ho odložená černá kabela, v níž měl majitel deset tisíc korun. Zloděj zmizel i s doklady a klíči. "Ševětínští policisté dokonce řeší případ odcizené bílé Škody 130 L s pražskou poznávací značkou. Třiasedmdesátiletý řidič jel z Hroznějovic na Pořežany, zastavil u lesa a šel na houby. Nasbíral košík, uložil ho do auta, šel nasbírat další a když se s úlovkem vrátil, bylo pryč auto i s prvním košíkem hub," popsala Toningerová. Zdůraznila, že počet vloupání do vozidel a jejich krádeží se během rekreační sezony zvyšuje. K vloupání přitom velmi často dochází v místech, kde je v jiných ročních obdobích bezpečno, například poblíž různých kulturních památek, turistických stezek, lesů. | null | 2idnes
| Po Česku | [
2
] | 2WOMAN
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/u-becvy-zahnizdil-mimoradny-pocet-lednacku.A000815130318igcechy_hop | [] | U Bečvy zahnízdil mimořádný počet ledňáčků | Klenot přírody či diamant mezi ptáky, jak nazývají ornitologové ledňáčka obecného, se v posledních letech objevuje u řek a potoků na Vsetínsku mnohem více než v minulosti. Zatímco tady před třemi lety hnízdil jeden nebo dva páry, letos je jich podél Vsetínské i Rožnovské Bečvy a jejich přítoků patnáct až dvacet | [
"Česká republika",
"Povodně",
"Bečva",
"Valašské meziříčí",
"Vsetínsko",
"Rožnov pod radhoštěm",
"Rožnovská bečva",
"Životní prostředí"
] | 13Cestování
| Podle ornitologů a ochránců přírody to je asi nejvíc za posledních deset let. "Ledňáčků u nás opravdu přibylo, a to především v letech po povodních. Velká voda jim vytvořila na březích řek příhodnější podmínky, takže v místech, kde není dosud nová regulace, se jim daří," řekl pracovník referátu životního prostředí ve Vsetíně a ornitolog Jan Pavelka. Vyšší počet hnízdících ledňáčků u zdejších řek a potoků je podle něj zřejmě také důkazem toho, že voda v řekách je znatelně čistší, žije v nich tím pádem i více ryb, kterými se tito ptáci živí. "Je ale pravda, že populace tohoto druhy vždy kolísala, a to hlavně v závislosti na krutých zimách, kdy třeba v celé Evropě řádily mrazy. Tehdy dost vymírají. Důležité ale je, že u nás jsou stabilně a letos je jich hodně," řekl. Tento rok je navíc zdejší ornitologové ve spolupráci s ochránci přírody sledovali a sčítali mnohem pozorněji, Česká společnost ornitologická vyhlásila totiž ledňáčka ptákem roku 2000. "Výborně se to hodí, letos je mohou při troše trpělivosti pozorovat i zvídaví turisté. V červnu a červenci už hnízdící páry vyvedly v průměru čtyři až pět mladých, takže poletují doslova všude kolem vody. Na zimu ale odletí zase na jih," dodal Pavelka. Aby na řece Bečvě udrželi populaci ledňáčků silnou, plánují už ochránci přírody vytvářet na jejich březích umělé hnízdní nory. "Místa jsme si vytipovali, jsou to hlavně nezregulované břehy," uvedl valašskomeziříčský ochránce přírody Milan Orálek. Letos se podle něj objevili ledňáčci i na docela unikátních místech, kde ještě nikdy nebyli. Hnízdí na přítocích Bečvy u Bystřičky a Růžďky, ale i tradičně v okolí Janové, Halenkova, Vsetína, Rožnova pod Radhoštěm, Zubří a na několika místech za Valašským Meziříčím. | null | 2idnes
| Po Česku | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/musite-casne-rano-za-volant-nezapomente-na-kavu.A000815120207zdravi_jup | [] | Musíte časně ráno za volant? Nezapomeňte na kávu! | "Ranním ptáčatům", která si před usednutím za volant dopřála dva šálky kávy, hrozí nejméně trojnásobně nižší nebezpečí dopravní nehody než těm, kteří tímto mokem opovrhli. Vyplývá to ze studie britských vědců, zveřejněné v nedávném vydání odborného časopisu Psychobiology. Lidé, kteří vstávají časně ráno po pěti hodinách spánku, se méně často stávají účastníky nehod, vypijí-li před odchodem z domova kávu s 200 miligramy kofeinu nebo dvě plechovky nápoje obsahujícího kofein, jako je například Red Bull | [
"Velká británie",
"Red bull",
"Nápoje",
"Dopravní informace",
"Dopravní nehody",
"Alkohol",
"Káva",
"Silnice",
"Dopravní nehoda"
] | 21Životní styl
| Podle Jima Horna z Laboratoře pro výzkum spánku při Loughboroughské univerzitě, jenž je spoluautorem studie, je 22 procent vážných dopravních nehod v Británii zaviněno ospalostí. Horn je přesvědčen, že nedostatek spánku má na britských silnicích každoročně na svědomí více nehod než alkohol; ročně tu při dopravních nehodách zahyne zhruba 3500 lidí. "Lidé nucení vstát časně ráno by si měli uvědomit, že jsou na silnici extrémně zranitelní," míní profesor Horn. "Většina nehod se stává mezi pátou a sedmou hodinou ranní, takže dva rychle po sobě vypité šálky kávy by mohly výrazně snížit míru nehodovosti. Výzkum dokazuje, že aby se nebezpečí dopravní nehody snížilo na normální míru, potřebuje řidič zkonzumovat hodinu a půl před jízdou alespoň 200 mg kofeinu. Vědci podrobili skupinu zkušených řidičů ve věku do 30 let testu, při němž je od šesti do osmi hodin ráno vystavili počítačově simulované dopravní situaci. Jen některým z nich dali vypít nápoj se 200 mg kofeinu. Kofein výrazně zredukoval počet dopravních nehod. Těm, kteří za sebou měli pětihodinový spánek a vypili dva šálky kávy, hrozilo běžné nebezpečí, že se během 90 minut stanou účastníky nehody. Všem těm, kteří svůj organismus kofeinem nepovzbudili, hrozilo nejméně osm dopravních nehod. | null | 2idnes
| Zdraví | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/portsmouthska-radnice-odmita-vysidlit-pedofily.A000815105549krimi_jup | [] | Portsmouthská radnice odmítá vysídlit pedofily | Městské zastupitelstvo anglického přístavu Portsmouth na jihu země odmítlo nátlak, aby z města vystěhovalo osoby podezřelé z pedofilie, a to třeba i kvůli jejich bezpečí. Odůvodnilo to tím, že k takovému kroku nemá žádné pravomoce. "Řekli jsme velmi jasně, že městská rada nemá žádné pravomoce k vytlačování pedofilů," prohlásil dnes radní Roger Ching. "My je budeme kontaktovat a řekneme jim, že jestliže se cítí ohroženi, můžeme jim pomoci nalézt bezpečné místo. Pokud odmítnou, nemůžeme dělat nic," dodal | [
"Bydliště",
"Demonstrace"
] | 8Krimi
| Podle jeho slov městské zastupitelstvo má k dispozici seznam údajných pedofilů, vytvořený demonstranty protestujícími proti jejich pobytu, a studuje jej. "Také policie jej studuje a bude s městským zastupitelstvem úzce spolupracovat," zdůraznil. Portsmouth zažil minulý týden řadu "antipedofilských" demonstrací, při nichž rozvášněný dav terorizoval jistou čtvrť, kde bylo údajně nejvíce pedofilů, a poškozoval auta i nemovitosti. Ve čtvrtek "antipedofilové" své protesty přerušili v očekávání, že radnice "záležitost vyřeší". Portsmouthské události představují nejkřiklavější případ protestů, které proti osobám mnohdy jen podezřelým z pedofilie rozpoutalo zveřejňování jejich údajných policejních seznamů v bulvárním deníku News of the World. K výstřelkům však došlo i v řadě dalších britských měst. V Manchesteru spáchal v sobotu sebevraždu James White poté, co byl po opakovaných útocích sousedů nucen opustit své bydliště. Docházelo však ale i k útokům na zcela nevinné osoby, které mají například jen shodné jméno. Vše se tak vymklo z právního řádu a řada komentářů se s údivem ptá, jak je takové vybočení možné v zemi, která si říká "kolébka demokracie". | null | 2idnes
| Krimi | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/tomas-janku-trva-na-nevine.A000815171835s2k_ber | [] | Tomáš Janků trvá na nevině | Výškař pražské Dukly Tomáš Janků je skálopevně přesvědčen o tom, že 27. července na mítinku v Bílině opravdu překonal laťku ve výšce 230 cm a že si tudíž právem zaslouží nominaci na olympijské hry v Sydney. Ta mu však byla, zatím, upřena na základě kontrolního měření pracovníků firmy CASRI, kteří po porovnání se záběry České televize dospěli k názoru, že laťka byla ve skutečnosti na výšce 219 - 223 cm.V článku najdete prohlášení Tomáše Janků | [] | 0None
| "Přes všechny údajné, právně nepodložené důkazy vím, že na stojanech bylo 230 cm. Dnes, kdy si každý může beztrestně osočovat koho chce, je mi líto pouze jedné věci a to, že jsem díky tomuto případu ztratil důvěru mnoha lidí," uvádí Tomáš Janků v oficiálním prohlášení, které rozdával v úvodu tiskové konference. Na ní si vedle svého trenéra a otce v jedné osobě Jana Janků pozval i právního zástupce Jana Riedla a ředitele bílinského mítinku Marcela Babilonského. "Závody proběhly podle pravidel atletiky, soutěž výškařů se měřila cejchovaným měřidlem. Inkriminovaných 230 cm jsem nastavil na stojany osobně, navíc to ověřil vrchní rozhodčí disciplíny. Jsem přesvědčen, že tam těch 230 skutečně bylo," nechal se slyšet Marcel Babilonský podle něhož došlo před kontrolním měřením k manipulaci se stojany. "Při závodě 27. července byl na stojanech zhruba pěticentimetrový nástavec, při měření pana Nezdařila i firmy CASRI tam však již, a já nevím proč, nebyl! Navíc v závodě byla použita maďarská laťka, která leží na stojanech vodorovně, zatímco kontrolní měření probíhala s laťkou prověšenou. Rozdíl může být značný,"dodal Babilonský. Podle právního zástupce Jan Riedla navíc došlo k porušení řádů. "Pravidla atletiky jsou jednoznačná. Pokud má být použito video, musí se jednat o oficiální záběry pořadatelů, což v tomto případě nebylo naplněno. Došlo tak k mimoprávnímu zpochybnění nezpochybnitelného výkonu Tomáše Janků." Otec Tomáše Janků je zklamán z cílenosti celé kampaně. "Pan Nezdařil nejprve zpochynil oficiálnost bílinského závodu, který nebyl v oficiálním kalenáři. To se mu nepovedlo. Pak se pozastavoval nad Tomášovým zdravotním stavem. Na třetí pokus tedy přijel do Bíliny a prováděl údajná kontrolní měření. Mrzí mě to. Kdyby jeho svěřenec Ton skočil 230 cm, byl bych první, kdo by mu blahopřál." Podobně jako další čeští sportovci, má i Tomáš Janků podle rozhodnutí Českého olympijského výboru do 25. srpna šanci v případě mimořádného výkonu donominovat se do Sydney. "I kdyby se mi to podařilo, trval bych na tom, že musím být nominován na základě bílinského výkonu, za nímž si stojím. V pátek mě čekají buď závody Grand Prix v Monte Carlu nebo mítink ve Vídni, na příští týden mám pozvánku do Itálie a 25. srpna bych měl startovat na Golden League v Bruselu. Přečtěte si starší články o případu (rubrika Téma) a napište nám svůj názor v chatu. Prohlášení Tomáše Janků: Přes všechny údajné, právně nepodložené důkazy vím, že na stojanech bylo 230 cm. Dnes, kdy si každý může beztrestně osočovat koho chce, je mi líto pouze jedné věci a to, že jsem díky tomuto případu ztratil důvěru mnoha lidí. Ten kdo mě zná ví, že atletika pro mne mnoho znamená, ale ne vše. Nikdy jsem nezávodil pro sebe. Samotné vítězství je pro mne velmi důležité, ale není to to, co mne žene vpřed. Člověk, kterému se cokoliv podaří, a tak to cítím alespoň já, má potřebu se o svou radost s někým podělit. Podělit se o to s lidmi, kteří se zrovna o tu Vaši záležitost zajímají. To je ten motor. Mám rád své kamarády a přátele se kterými se potom mohu radovat z úspěchů i proher. Poslední dny způsobily, že se tito lidé rozdělili na dva tábory. Ti první věří v to, že nešlo o podvod a já jim za to děkuji. Ti druzí věří, že šlo o podvod a já je respektuji. Respektuji je proto, že jediným zdrojem informací byla media, která pouze zprostředkovávají něčí názor a jsou velmi ovlivnitelná. Nezachycují již podstatné detaily, na nichž potom závisí osudy lidí. Tyto detaily jsou stěžejní a nedají se dost dobře doložit. Před dvěma lety jsem byl obviněn z používání nedovolených prostředků, v mém případě to byl efedrin. Většina lidí kolem mé osoby měla okamžitě jasno a dali mi cejch špinavce. Média mne označila za podvodníka, atletický svaz mi udělil trest. Byl to podmínečný trest, ale pro mne znamenal mnoho. Poté jsem dokázal, že to nebyla moje chyba, nikdo se mi neomluvil za osočování z podvodu a ta jizva mi zůstane navždy a věřtě, že velmi bolí. A tak se cítím i dnes. Nevím, jestli stojí za to ještě bojovat, ale je stále mnoho lidí, kteří mi tvrdí, že ano. A o tom to je. Ne o tom jestli děláte atletiku nebo kopete uhlí a kolik za to máte peněz, ale o přátelích a důvěře mezi nimi. V to věřím já a nikdy bych neměl radost z něčeho, co jsem nedokázal. Díky za upřímnostIng. Tomáš Janků Text uveřejňujeme v plném znění bez úprav Tomáš Janků rozdal novinářům prohlášení, podle kterého trvá na tom, že v Bílině opravdu skočil 230 cm Výškař Tomáš Janků sleduje při tiskové konferenci, kterou svolal poté, co jej výkonný výbor atletického svazu vyřadil z nominace na OH, Marcela Babilonského, ředitele mítinku v Bílině, kde měl splnit olmypijský limit - 230 cm | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/oh/sydney-2000/paralympici-chteji-deset-medaili.A000815171243s2k_ | [] | Paralympici chtějí deset medailí | S ambicemi, získat přes deset medailí, odletí sedmapadesát sportovců reprezentovat republiku v šesti odvětvích na XI. letních paralympijských hrách v Sydney. Ty začínají sedmnáct dnů po skončení olympijských her, a končí 29. října a mělo by se jich zúčastnit zhruba 3500 ze 120 zemí. Limity Českého paralympijského výboru splnili sportovci v atletice, cyklistice, plavání, stolním tenisu a premiérově v boccii a lukostřelbě. Doprovod tvoří 35 osob | [
"František janouch",
"Sydney"
] | 0None
| V Atlantě před čtyřmi lety získali paralympici deset medailí: dvě zlaté, sedm stříbrných a jednu bronzovou. "Byl bych zklamaný, kdybychom ze Sydney nepřivezli víc medailí," prohlásil vedoucí výpravy Libor Šnajdr. Paralympijský výbor řešilo problém sehnat leteckou společnost, která bude ochotna přepravit 27 vozíčkářů. "Vyhlásili jsme výběrové řízení, ale všichni odmítli," uvedl místopředseda svazu František Janouch. Paralympijskému výboru vyhověla až společnost SriLanka Airlines. | null | 2idnes
| null | [] | 0None
| 2TUESDAY
| 2000-08-15T00:00:00 |
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/kina-ceka-zkouska-ohnem-nastup-multiplexu.A000816110906filmvideo_cfa | [
"Mirka Spáčilová"
] | Kina čeká zkouška ohněm: nástup multiplexů | Současná situace v tuzemské síti kin připomíná klid před bouří. Onen prozatímní klid skýtá statistika uvádějící, že loni se prakticky zastavil úbytek stálých sálů. Konec tohoto klidu však někteří lidé z branže odvozují z příštího nástupu multiplexů - vícesálových a víceúčelových velekin | [
"Německo",
"Země (planeta)",
"Galaxie",
"Ministerstvo kultury",
"Program nova",
"Dům roku",
"Olympia",
"Světozor",
"Zkouška",
"Plzeň",
"Hradec králové",
"Ostrava",
"Jan jíra",
"Liberec",
"Olomouc",
"Zlín"
] | 4Kultura
| "První vážnou bouři zažila kina s nástupem privatizace a soukromých televizí, nyní stojí před druhou velikou zkouškou," míní distributor hlavně umělecky náročnějších děl Jan Jíra. Multiplex, osvědčený lék návštěvnosti, jenž celosvětově vrací diváky do kin, znamená totiž pro malá místní kina i pro distribuci nutnou změnu práce, ne-li přímé ohrožení. KINA S NEJVYŠŠÍ NÁVŠTĚVNOSTÍ (1999)počet diváků v tisících PRO A PROTIDosud u nás existují jen dvě multikina, pražská Galaxie a brněnská Olympia, přesto si spolu ukrajovaly z celorepublikového koláče přes deset procent diváků a více než pětinu tržeb. Do konce roku mají přibýt další vícesálové objekty v hlavním městě, na řadu přijde Ostrava, Plzeň i jiní. Co se pak stane s dosavadní sítí téměř 670 standardních kin se sedmi sty sály, kterou doplňuje ještě asi sto deset kin letních, dále na čtyřicet kinokaváren a putovní promítací maringotky? Podle zprávy ministerstva kultury o české kinematografii mohou být multikina "v našich poměrech řešením pouze pro tři čtyři největší města, navíc dostupným jen zahraničním investorům". Resortní materiál, ačkoli vícesálovým kinům přiznává "nesporná pozitiva", se obává "méně vítaných jevů", jež multiplexy prý přinesou a k nimž úředníci řadí mimo jiné "tendenci vystupovat z pozice síly" či "stahování diváků z okolních kin". Jan Bradáč, který je reprezentantem velkých distributorů, tyto obavy odmítá: "Spíše než o zkoušce ohněm bych mluvil o blýskání na lepší časy. Multiplexy představují logický průsečík dvou zájmů: diváka žádajícího pohodlný přístup k nabídce - i distributora, jenž zastupuje též producenta a v jejichž zájmu je zas hodně diváků." Bradáč argumentuje čísly: Olympia je v provozu teprve od loňského října a už se na Brněnsku návštěvnost zdvojnásobila a tržby ztrojnásobily. Lidé si také zvykají chodit do kina "naslepo", a nikoli na konkrétní titul - vědí, že z nabídky více sálů si takřka stoprocentně vyberou. "A pokud jde o údajnou ztrátu individuality, tuhle otázku bych ponechal filozofům," usmívá se Bradáč. I Jíra soudí, že záleží na osobní volbě, ale jinak: "Strašná spousta lidí se hrne do supermarketů, ale vždycky zůstanou i ti, co pro sako zamíří radši do malého krámku, kde sice najdou menší výběr, ale zase ocení osobnější jednání se zákazníkem."JINÉ FILMY I TECHNIKAJíra ovšem nepopírá, že multiplex "nastaví" vyšší standard pohodlí; ale pak se podle něho lidem už nebude chtít zpět do úzkých uliček dusných sálků, radši se i ze spádových vsí vypraví do moderního velekina (a jako v supermarketu tu utratí víc peněz). "Jistá pevná síť samostatných kin se tedy udrží i proti multiplexům, ale za dvou podmínek: musí své zařízení nově vybavit a hlavně vyprofilovat jasně dramaturgii," říká Jíra. Také Bradáč mluví o nutné změně dramaturgie - dosud menší kina hrála stejný repertoár jako multiplexy včetně velehitů; s tím však v přímém střetu sotva obstojí. "Pro malá kina se nabízejí třeba alternativní či evropské snímky. Jsem zvědav, jak se budou lišit výsledky výběrových děl, například Magnólie či Jarmuschovy Cesty samuraje, v multikinech a v menších samostatných kinech." Na řadu stávajících kin však vliv nových multiplexů tak těsně nedosáhne. Ministerstvo kultury uvádí, že ze sedmi set nynějších sálů je jich jen stovka v městech nad 80 tisíc obyvatel, i když obstará téměř polovinu všech diváků a šedesát procent celkových tržeb. Devadesát jich připadá na města od 20 do 80 tisíc obyvatel a o hlavní podíl, zhruba pět set zbývajících kin, se dělí napůl městečka pod 20 tisíc občanů a vesnice - tedy místa, odkud to mají lidé do oněch obřích komplexů daleko. Charakteristické také je, že velkoměstská kina spadají především do soukromého sektoru, kdežto místní sály spravují a dotují převážně obce. "Bude záležet na vůli radních, zda uchovají základní infrastrukturu. Místní kino je pořád nejlevnější způsob, jak umožnit lidem společný prožitek, zájezdové estrády přijdou dráž," upozorňuje Jíra. Podle Bradáče navíc platí, že i mezi vedoucími kin přežijí ti šikovní: "Zvlášť na vsi nelze hrát vše, co se nabízí, a podle téhož metru, musíte chytře dělit prostor mezi silnější a slabší tituly. Investovat do kinotechniky ovšem musí místní úřady."DESET MILIONŮFilmoví distributoři nástup multiplexů vesměs vítají, ale ne bez výhrad a jistých obav. "Třeba nynější počet kopií, průměrně patnáct od titulu, nemusí už stačit, multiplexy je schramstnou a na malá kina nezbudou či tam dorazí možná i s několikaměsíčním zpožděním. Přitom po půlroce už filmy přecházejí na videokazety," připomíná Jan Jíra. Na velkém trhu jako v Německu prý tolik nebolí, jestliže k běžným čtyřem stům kopií vyrobíte ještě padesát, ale v malé zemi to vyjde draho. "Já bych se toho nebál, takových titulů, co se drží několik měsíců, bývá do roka jen pár," oponuje Jan Bradáč. Pro něj zůstává rozhodující, zda nová multikina zvednou klesající roční návštěvnost alespoň zpět k deseti milionům lidí: "Letos to ještě nebude, ale během čtrnácti měsíců už zásadní změnu očekávám." Otázkou také zůstává, zda se promění dosavadní rozvržení sil mezi hlavním městem a "zbytkem země". Pražan totiž jde ročně do kina dvakrát častěji, než činí celostátní průměr, přitom platí téměř dvojnásobné vstupné a z loňské republikové návštěvnosti 8,3 milionu diváků si hlavní město připsalo celou čtvrtinu. | null | 2idnes
| Kultura | [
2
] | 2WOMAN
| 3WEDNESDAY
| 2000-08-16T00:00:00 |